Invaze přes Maďarsko začíná městem Moháč. Přes řeku se plaví maskovaní démoni, z nábřeží postupují větvícími se ulicemi, zaplavují malá náměstíčka, až obsadí samé srdce města. Místo hrůzy se zde ale šíří hudba, tanec, jásání, vůně trdelníků a ohlušující zvuk řehtaček a zvonů. V Moháči, malém městečku na Dunaji v jižním Maďarsku, totiž dnes vrcholí každoroční masopust a svátek masek busójárás, který v sobě nese pohanské kořeny, krvavou historii i příslib lepších zítřků.

To, že se jedná o událost skutečně oblíbenou, si uvědomujeme už na příjezdové silnici asi 20 km před Moháčem, kde se pokorně zařazujeme do kolony aut festivalu chtivých návštěvníků, a po hodinovém popojíždění zjišťujeme, že ani místa na parkování není nazbyt. S vysokou návštěvností tady ale počítají, dokonce jsou na ni hrdi a prakticky všichni Moháčané přenechávají své předzahrádky autům návštěvníků.

To, co začalo jako malá oslava chorvatské menšiny Šokci, dnes není jen maďarskou národní tradicí, od roku 2009 zapsanou na Seznamu nehmotného dědictví UNESCO, ale skutečným multinárodním festivalem. Moháč je na maďarsko-chorvatsko-srbských hranicích, dokonce i s malou německou komunitou, a všichni se do oslav nadšeně zapojují. „Díky geografické poloze zde společně žije bez konfliktů mnoho národností již několik staletí,“ pochvaluje si vzájemnou toleranci a spolupráci i starosta Moháče Jószef Szekó.

Maďarsko

Detailně propracovaný program začal již ve čtvrtek, odkdy se ulicemi vlní vyšívané kroje folklorních souborů z Maďarska, Chorvatska a Srbska, děti soutěží o nejkrásnější masku, řezbáři předvádějí své umění a pekaři točí rošty se zamotanými trdelníky, který Maďaři (podobně jako jiné středoevropské národy) prohlašují právě za svůj národní vynález. Na dnešek, čtvrtý a nejdůležitější den festivalu, na fašankovou neděli připadá průvod masek, vyvrcholení festivalu, které právě začíná na nábřeží Dunaje. V davu se snažíme najít strategicky vhodnou pozici s výhledem na řeku a za malou chvíli už pozorujeme, jak se z opačného břehu spouští na ledovou vodu úzké veslice, které přivezou chlupaté maškary zadunajských národností. Jakmile se vylodí, čeká je od místních skupin na uvítanou pálenka, tance a zpěvy, pak zazní výstřel ze starodávného kanonu a veselí v ulicích může začít.

Vyhnání Turků

Masopust patří do svátečního kalendáře nejednoho evropského národa. Také zde se odehrává necelý týden před Popeleční středou, začátkem křesťanského předvelikonočního půstu, která obvykle připadá na únor. Fašanky mají kořeny v pohanských tradicích zahánění smrti a zimy a vítání jara. V Moháči je tento starodávný zvyk spojen ještě s legendou ze 17. století, kdy bylo dnešní jižní Maďarsko obsazeno tureckou armádou. Do jeho područí se dostalo po slavné bitvě u Moháče v roce 1526, při které za pouhé dvě hodiny prohrál tehdejší mladičký česko-uherský král Ludvík Jagelonský s osmanským sultánem Sulejmanem I., a sám se při útěku utopil pod tíhou svého koně v nedalekých bažinách říčky Csele.

Uhry byly 150 let souženy tureckou nadvládou a tehdejší obyvatelé Moháče, etničtí Chorvati Šokci, obývali před vetřelci bezpečné podunajské bažiny. Tolik fakta z historie. Legenda vypráví, že na výzvu záhadného starého muže se roztroušené skupiny spojily, převlékly se za strašlivé démony a vyzbrojené vidlemi a obrovskými řehtačkami vpadly do obsazeného města a Turky vyhnaly. Na jejich počest démonické masky pomyslně přepadají město a šprýmovně děsí jeho obyvatele i turisty dodnes.

Baví vás naše články?

Na našem blogu zveřejňujeme jen střípky z toho, co se můžete dočíst v tištěné nebo elektronické verzi časopisu Koktejl. Vydejte se s námi objevovat svět. Díky předplatnému časopisu Koktejl budete neustále na cestách.

Koupit Koktejl

Jen těžko si lze jejich náznakové rabování města vykládat vážně, když se na většině dřevěných tváří šklebí široký úsměv. Více či méně alkoholem posílení muži v maškarách s oblibou odchytávají na ulicích dívky a ženy a naznačují erotické pohyby. Dříve bývalo zvykem, že se ženy vykoupily pentlemi, kterými zdobily démonům rohy, ale dnes, když do běžné výbavy dam již pentle nepatří, není úniku. O erotický zážitek jsem nepřišla ani já, zatímco jsem se pokoušela o fotografii z působivého spodního úhlu, jeden z maskovaných pánů využil mé nevýhodné pozice a za upřímného smíchu mého opodál stojícího přítele, mi naznačil, že fašank je i odvěký svátek plodnosti.

Kvůli tom, aby se pánové mohli takto odvázat, zahalují se do ovčích kožešin a dřevěných masek busó, které se staly symbolem festivalu. Jejich výroba je v Moháči v rukou asi osmnácti rodin, z nichž některé v době oslav otevírají svoje dílny pro návštěvníky. „Není maska, jako maska.“vysvětluje Antal Engelbert, jeden z výrobců, kterého jsme navštívili. „Jsou masky, které mají zakrýt vaši tvář, zatajit identitu. Ty se používají třeba v Benátkách. Smyslem busó je ale změnit osobnost, umožnit jejímu nositeli, aby se spojil se svými základními pudy, odpoutal se od každodenních problémů a beztrestně se vybláznil.

Maďarsko

Není těžké vytvořit masku jako takovou, těžké je jí vdechnout duši. Proto rád vyrábím masky na zakázku, pro konkrétního majitele, který by ji nikdy neměl půjčovat ani sundávat v průběhu festivalu,“ vysvětluje Antal, jenž je i nadšencem historie. „Karneval měl v různých dobách různou popularitu. Byly doby, kdy málem zanikl, ale velký podíl na jeho návratu měla média, kterým se podařilo jej přivést zpět na výsluní. Od té doby se do průvodů zapojují i ženy a masky jsou stále propracovanější.“

Zima, nemoc a smrt

Přesto, že procesí bývala vždy mužskou záležitostí, ženy nebyly nikdy vynechány z radovánek. V době karnevalu žena nemusí být dobrou manželkou, nemusí vařit, může navštěvovat, koho chce, a čas trávit dle svého uvážení. Dokonce platilo pravidlo, že nikdo, ani manžel, se nesměl dotazovat na otcovství dětí počatých v masopustní době. Nejsem si jistá, zda by to obstálo i v dnešní době, tak se nyní ženy zapojují raději méně kontroverzně a doprovázejí muže v průvodech v elegantních krajkovaných maskách a vlněných punčochách. „Pro nás je to celorodinná záležitost,“ ukazuje jeden z účastníků, který si s sebou do maskovaného průvodu nevzal jen ženu, ale i čtyři děti, všechny v kostýmech.

Maďarsko

Jakmile se démoni vyřádí v ulicích, přichází průvod hlavní městskou třídou končící na náměstí. Strašáci jdou ve skupinách, podle toho z jaké jsou vesnice, podniku nebo spolku. Každá skupina má také svůj vůz, co nejbláznivější a nejnápaditější, vyzdobený slámou, sudy a vším, co roste na poli, obvykle tažený traktorem. Svátek je čím dál tím víc populární, proto jsou zde historické i zcela nové spolky. Průvod je zdánlivě nekonečný – v posledních letech se jej účastní až 600 rohatých maškar.

Fašanková neděle je ukončena opět na nábřeží, když se na Dunaj spustí vor s rakví představující zimu, nemoc a smrt. Ještě týž večer se zapálí i obrovská fatra, kolem které tančí, pijí a radují se démoni společně s turisty až do brzkých ranních hodin. Celé masopustní oslavy ale skončí až v úterý, kdy je rakev nebo smrtka ještě pro jistotu i spálena na hranici na hlavním náměstí. Tahle slavnost je ale už bez turistů – jen intimní zakončení festivalu pro místní. Zkřehlí a promrzlí si prorážíme cestu kolem odhrnutých hromad sněhu zpět k autu. Byť dnes slunce svítilo skoro celý den, nehřálo ani trošičku. Nezbývá než doufat, že zima má po důkladném vymítání už opravdu na kahánku a brzy nastanou ony časy jara a plodnosti.

Autor: Adriena Vyzulová

Baví vás naše články?

Na našem blogu zveřejňujeme jen střípky z toho, co se můžete dočíst v tištěné nebo elektronické verzi časopisu Koktejl. Vydejte se s námi objevovat svět. Díky předplatnému časopisu Koktejl budete neustále na cestách.

Koupit Koktejl

Komentáře