Víte, kde najdeme ve volné přírodě zároveň dvě největší kočkovité šelmy světa – tygra i lva? Je to možné jedině v Indii. Málokdo ví, že zde žije jedna z nejvzácnějších šelem světa – lev indický. Dříve hojně rozšířený druh došel ve dvacátém století na hranu vyhubení a dnes se nachází v jediném národním parku Sasan Gir, v odlehlém koutě státu Gudžarát.

Lvi nežijí jen v Africe

Když se řekne lev, dnes se nám běžně vybaví lev africký (Panthera leo leo), který obývá travnaté savany Afriky. Dříve se ale jiným druhem – lvem indickým (Panthera leo persica) hemžila i celá oblast od jižního Řecka přes Palestinu, Persii, až po dnešní Bangladéš. V Indii býval zcela běžným, což dokazuje i státní symbol Indie – slavný sloup se lví hlavicí, který nechal před více než dvěma tisíci lety vytesat císař Ašóka. Císař byl svým způsobem i průkopník ochrany zvířat, protože vedle lvů sem dal umístit i symboly neubližování, tolerance a respektu pro všechna živá stvoření.

Bohužel ostatní panovníci tak pokrokoví nebyli, v Řecku lvy vybili krátce po Kristu a další staletí lovu dohnaly lvy až na hranici vyhynutí. Nejkritičtější byla situace v roce 1910, kdy po velkém hladomoru zbylo ve volné přírodě v západní Indii pouhých dvanáct kusů. Tehdy zasáhl mahárádža z Džúnágadhu, milovník lovů, jehož oblíbená kratochvíle byla nízkými stavy ohrožena, a vydal zákaz zabíjení lvů bez královského povolení. Tak byla prakticky založena chráněná rezervace, která se v roce 1965 stala národním parkem Sasan Gir (též Girský les), který je dodnes jediným místem na světě, kde lev indický žije ve volné přírodě.

Česká lvíčata

Naše cesta do Sasan Giru vede přes provinční metropoli Džúnágadh. Za časů mahárádži muselo být výstavním městem, dnes je ale palác stejně jako ostatní budovy v centru v různých stadiích rozkladu. Důvod naší návštěvy je ale unikátní Zoo Sakkarbaug na severozápadním okraji města, která je zároveň chovnou stanicí lva indického. V zadní části zahrady nasedáme do vyhlídkového autobusu, který zde provází turisty po safari úseku věnovaném šelmám. Je to nejjednodušší způsob, jak si lvy v klidu prohlédnout, vyfotit a něco se o nich dozvědět. Zjišťujeme, že lev indický je menší než jeho africký příbuzný, samec váží až 190 kg a má méně výraznou hřívu.

Také se dozvídáme, že jeho chov je velmi náročný kvůli úzké genetické základně, ze které všichni dnešní lvi pocházejí. Degenerace vede ke snížené plodnosti, kterou tady musí řešit i umělým oplodňováním. Navzdory problémům se již podařilo vychovat přes 180 lvů a 126 z nich poslat do jiných zoo. Dobrou zprávou pro nás Čechy je, že se v roce 2015 podařilo po několika letech vyjednávání získat takto vzácné šelmy do Pražské Zoo, která tak přispěje velkým dílem k Evropskému záchranému programu.

Cesta do divočiny za národního parku Sasan Gir

Po prvotním seznámení se již těšíme na to opravdové setkání se lvy v divočině. Cesta autobusem do dvě hodiny vzdáleného parku je tentokrát oříškem i pro nás, zkušené cestovatele po Indii. Doptat se na neznačeném nádraží na správný spoj není tak těžké, jako se vytěsnit z přeplněného autobusu na správném místě. Musíme zůstat ve střehu, řidič se řídí pravidlem „nezastavujeme, jen přibrzďujeme“ a ostřílení místní vyhazují i vhazují svá zavazadla ještě za jízdy, což je ale těžké, když nevíte, kde vystupujete. Díky ochotným spolucestujícím, kteří nás z autobusu doslova vyhodili, už stojíme na zaprášené ulici městečka Sasan, které je základnou pro návštěvu národního parku, byť na to rozhodně nevypadá.

Žádné lodže, žádné luxusní hotely, ale v našem skromném hotýlku jsou milí a dávají rady jak zařídit zítřejší safari. Vnitřní zóna národního parku Sasan Gir má 258 km2 a žijí zde například leopardi, medvědi, hyeny, šakali, kobry, krokodýli, několik druhů jelenů a přes 300 druhů ptáků, ale největší chloubou je dozajista právě lev indický, kterých tu mají dle posledního sčítání 411 jedinců.

Setkání se lvi

Ještě před rozbřeskem najímáme otevřený džíp, zařizujeme povolení pro vstup a zanedlouho již vjíždíme do listnatého teakového lesa. V době dešťů by byla džungle neproniknutelná, naštěstí je ale suché období a většina vegetace je povadlá, což nám umožňuje alespoň částečný rozhled do krajiny.

„V Indii je pro mě nejkrásnější safari. Tady se zvíře musí stopovat, je to napínavé a nikdy nevíte, zda se to podaří,“ libuje si jedna ze spolucestovatelek v atmosféře očekávání, která nás zachvátila. V nekonečných lesích vidíme spousty pávů, skupiny jelenů sambarů a axisů, krokodýla a ledňáčka. Všímám si, že park je překvapivě obydlen lidmi, projíždíme kolem několika malých usedlostí. „Lidé jsou tu zvyklí žít vedle lvů. Uvědomují si rizika, ale útoků na lidi je tady překvapivě málo.

Indičtí lvi loví zvířata: jeleny, antilopy či divoká prasata, tam kde jsou blízko lidských obydlí, zaútočí i na kozu, ovci či krávu. Lidi nechávají na pokoji,“ vysvětluje průvodce. Dvouhodinová ranní projížďka dnes ale končí zklamáním, král džungle se neukázal.

Druhý den podstupujeme celé administrativní kolečko znova. „Ráno je tu 50% šance vidět lvy,“ utěšuje nás průvodce s tím, že nešťastný den jsme si vybrali už včera. A skutečně, hned po rozbřesku narazíme na skupinu rangerů, která naznačuje, že přihořívá. Když se na jednom místě začne sjíždět několik džípů, je jasné, že se něco bude dít.

Za chvíli náš řidič nasměruje offroad rovnou do lesa a průvodce nadšeně ukazuje, že jsme narazili na smečku čtyř mladých lvů! Jejich hnědá srst na hnědém podkladu popadaného listí tvoří perfektní maskování, přesto je hned zahlídneme, když se začnou vynořovat ze změti větví. Majestátně projdou, aniž by se nechali jakkoli rušit přítomností aut nebo rangerů, kteří stojí nechráněni jen několik metrů od nich, a zase usednou do trávy, kde jsou k nerozeznání.

Vidíme je jen několik minut, ale přesto jsme nadšeni! „Vidět čtyři najednou je velké štěstí, lvi sice žijí ve smečkách, ale v malých, obvykle jen o dvou samicích,“ doplňuje náš průvodce. V dobré náladě se vracíme zpět a jako by to nebylo dost, máme po cestě možnost pozorovat ještě šakala, dva krásné orly a sovu.

Lev indický se stává z ohroženého druhu opět králem džungle

Sasan opouštíme ještě to odpoledne s dobrým pocitem a nadějí. S více než čtyřmi sty kusy dosáhl Girský les své meze. Stále častěji se objevují zprávy, že lvi opustili území parku, opakovaně byli spatřeni až 80 km daleko. Koncentrace všech jedinců v jednom parku je také riziková z hlediska zvířecích epidemií. V devadesátých letech například psinka způsobila smrt třetiny lvů v tanzanském parku Serengeti. Pokud by se něco podobného opakovalo tady, byla by to hotová katastrofa.

Je tedy na čase najít lvům další domov, další národní park s dostatkem zvěře, který by mohli obydlet. Po tisíciletích vybíjení by se tak v jednadvacátém století mohl lev indický stát z rarity opět králem džungle, symbolem Indie ve své plné majestátnosti a síle.