Jakoby v Myanmaru (bývalá Barma), platil zákon: čím hůře, tím lépe. Zemi držela po půl století v kleštích vojenská junta a dnes se chce o to rychleji svobodně nadýchnout. Snad každý tady má chuť něco změnit – pro sebe i pro ostatní.

Stojím u malého stánku a probírám se punkovými tričky, odznaky a cédéčky. Bavím se s kluky ze skupiny The Rebel Riot o jejich hudebních vzorech – Sex Pistols, The Clash, nebo The Exploited. Předávám jim jako dárek několik alb českých punkových skupin. Frontman skupiny Kyaw Kyaw si prohrábne červené číro: „Přijď na koncert! Hrajeme syrový a agresivní punk, chceme změnu systému, chceme rovnost, svobodu, mír a spravedlnost.“ Na téhle situaci by nejspíše nebylo nic výjimečného, kdyby stánek nebyl na dohled od známé pagody Sule v Rangúnu, bývalém hlavním městě Barmy.

Myanmar

Většina lidí si Myanmu (bývalá Barma) spojuje s budhistickými mnichy v šafránových robách, zlatými pagodami či vojáky, již střílejí každých pár let do demonstrantů. Cestovatelé občas přinášejí svědectví o fantastických přírodních národech, třeba o žirafích ženách z kmene Padaungů, jimž krky prodlužují mosazné náhrdelníky. Realita této země je ale ještě mnohem bohatší. Zvláště dnes, kdy tu lidé prožívají největší změny po půl století izolace a totality. Rozpuštění vlády vojenské junty, otevření země, uvolnění cenzury a nastolení cesty k demokratickým volbám, byly jedním z největších globálních překvapení roku 2011. Do té doby byla Myanma jednou z nejhorších diktatur světa. Nepomohly ani protesty statečných mnichů a studentů, pokaždé byly krvavě potlačeny. Země je zbídačená, nejchudší v jihovýchodní Asii, v žebříčku lidského rozvoje (HDI) je na 150. místě, hned za Angolou. Dnes se ale mnohé v této zemi mění zběsilým tempem a lidé tu dokážou překvapit statečností a tvůrčím potenciálem.

Skate jako symbol svobody

Pod mostem, kterému se tu říká Hledan, se scházejí kluci a holky z Myanmar Skate Association (Barmská skateboardová asociace). Po letech dorážení na ministerstva právě dostali zelenou a skateboarding se stal oficiálně existujícím sportem. Myšlenka je stále populárnější a MSA má v současnosti už přes 500 členů. A to přesto, že v Rangúnu není ani jediný skate park. Vláda sice postavila jeden v hlavním městě Neipyijto, ten je ale zhruba 600 km od nejbližšího skejťáka. V Rangúnu se proto jezdí pod mosty, v parcích nebo okolo bazénu.

Myanmar

„Společně šetříme peníze, abychom mohli jednou měsíčně darovat našemu členovi jeden skateboard. Pro většinu nadšenců je to pořád příliš drahá záležitost,“ usmívá se Ko Lwin, šéf asociace. Skejty vozí do Myanmy i cizinci, například Australan Dave jich naposledy přivezl v krosně deset. Teď se na nich učí jezdit třeba i neslyšící děti. V Myanmě vás překvapí nejen samotná existence subkultur, ale především chuť lidí měnit svět a pomáhat při tom druhým.

Usměvavý třicátník s rouškou na obličeji zatočí kleštěmi jako kovboj a za půl minuty je dětský zub venku. „Všichni je chtějí vytrhnout, i když se je snažím přesvědčit pro plombu. Když nepřijdeš domů s vytrhnutým zubem, jako bys nebyl u zubaře!“ Občanská angažovanost a charitativní organice jsou zde tradicí. Lidé mají v krvi větší solidaritu a aktivismus, než je běžné v okolních zemích. Největší „hvězdou“ občanské scény je organizace Společnost pro pohřby zdarma (Free Funeral Services Society). Před dvanácti lety začala poskytovat pohřební služby chudým rodinám. Dodnes zařídila více než 130 000 pohřbů. Přijde jim ale logické pracovat taky na tom, aby pohřbů ubylo.

Provozují charitativní kliniku, střední školu pro znevýhodněné děti, trénují mladé doktory a učitele, poskytují studijní granty, pomáhají kopat studny či poskytují jídlo v zaplavených oblastech. Všichni lékaři na klinice pracují zdarma. Jednou za čas vyjíždějí do odlehlých oblastí, kde lidé doktora nevidí, jak je rok dlouhý. Ve vesnici Takaing u Patheinu ošetřil celý tým 552 pacientů za šest hodin. A co si zaslouží největší respekt – organizace nepřijímá peníze ze zahraničí, pouze od Barmánců, udržuje si tak svou nezávislost.

Baví vás naše články?

Na našem blogu zveřejňujeme jen střípky z toho, co se můžete dočíst v tištěné nebo elektronické verzi časopisu Koktejl. Vydejte se s námi objevovat svět. Díky předplatnému časopisu Koktejl budete neustále na cestách.
Koupit Koktejl

Vězení jako prostor k meditaci

Inspirace ze zahraničí je ale důležitou součástí změn. Nejde přitom jen o západ. Čím je pro západní kulturu Hollywood, tím je pro Asii korejský pop. A s jiskřivou neodbytností proniká i do Myanmy, takže i zde uslyšíte na každém rohu pověstný nápěvek „Whopa, Gangnam style!“ K-Pop se vyznačuje oslnivým barevným třpytem, nablýskanou metrosexualitou, nepříliš intelektuálními texty a fanouškovstvím na hranici bipolární poruchy. Zatímco pop kultura se šíří přes televizi a internet, mnoho inspirace do země přichází s lidmi vracejícími se z exilu. Devatenáct – tolik let dohromady strávili umělec Htein Lin a mnich U Vandavimsa v životu nebezpečných podmínkách jako političtí vězni.

Myanmar

„Vězení bylo i pozitivní zkušeností,“ překvapuje Lin a upřesňuje: „Dá vám prostor poznat sám sebe a podstatu člověka. Dá vám prostor k intenzivní meditaci. A taky jsem díky vězení mohl zkoumat svět vrahů, gangsterů, násilníků. Ty bych jinak nepotkal.“ Uznávaný barmský umělec často reflektuje zkušenost věznění ve svých abstraktních obrazech a nyní se vrátil do země z exilu v Británii. Jedním z jeho projektů jsou odlitky rukou bývalých politických vězňů, celkem jich bude tisíc. K současné situaci se ale nevyjadřují jen „akademičtí“ malíři. Mezi skupiny hlasitě se dožadující větší tvůrčí svobody a přístupu na veřejná místa patří i barmští grafiťáci.

Na zdech Rangúnu se objevuje více a více děl, zatím spíše jednodušší a rychle nasprejovaná. Výprodej vojenských kalhot glosuje zmenšující se vliv armády, televize s utrženým kabelem poletující ve vzduchu odkazuje na stále velký problém výpadků proudu, dolar s pračkou kritizuje všeobjímající korupci. „Jakýkoliv větší piece je okamžitě odstraněn, takže ve městě to moc nemá cenu, děláme spíše na soukromých zakázkách,“ říká vytáhlý mladík ze skupiny mladých sprejerů. Stejně jako mnoho jiných umělců testuje, kde stojí nejasné hranice cenzury. Jeho největší vzor? Banksy.

Yangon, Myanmar

Demokracie rovná se iPhone?

Překvapení ze změn vrcholí v kině při festivalu evropského filmu. V zaplněném potemnělém sále se na černém plátně objevuje červený nápis Odcházení, film Václava Havla. To, že se v Myanmě promítá film jednoho z nejhlasitějších odpůrců režimu a příznivce disidentky Su Ťij, lze považovat za jeden z výrazných důkazů probíhajících změn. Zdaleka ne všechno ale jde snadno, a v tom je paralela s českou transformací. Lidé mají velká očekávání a chtějí demokracii, jenže úplně přesně netuší, co to je. Mnozí si ji pletou s pouhým konzumem a možností koupit si iPhone.

Ostatně mobilní telefony mění Myanmu nejvýrazněji. Do země se stěhují zpět velké korporace, všude rostou billboardy a není výjimkou potkat buddhistické mnichy v supermarketu kupující si coca-colu. Vše tu prostupují dva pocity – radost, že změny se dějí, a nejistota, jestli vydrží.

Máte-li zájem zapojit se do projektu, jenž podporuje sociální rozměr sportu v Myanmě, kontaktujte facebookovou skupinu Czech on Board with Myanmar

Autor: Jiří Pasz

Baví vás naše články?

Na našem blogu zveřejňujeme jen střípky z toho, co se můžete dočíst v tištěné nebo elektronické verzi časopisu Koktejl. Vydejte se s námi objevovat svět. Díky předplatnému časopisu Koktejl budete neustále na cestách.
Koupit Koktejl

Komentáře