Létající talíř, který se vznáší nad hlavou

Slavný architekt Oscar Niemeyer postavil nejen brazilskou metropoli, ale jeho stavby, které se většinou vyhýbají pravým úhlům, jsou rozesety po celé zemi. Každé místo se dílem geniálního umělce rádo chlubí.

Město Niterói, které leží přes zátoku Guanabara naproti slavnému Rio de Janeiru, by turista neměl důvod navštívit. Pokud by tu ovšem mimozemšťané nezanechali svůj létající talíř, který se vznáší nad vodou. Zblízka ten optický klam už není tak dokonalý. Disk trůní nad útesem na betonové noze.

Uvnitř to vypadá, že ufoni po svém příletu narychlo utekli, aby před lidstvem ukryli své rozvinuté technologie. Na sešlém šedivém koberci, který přes špinavá okna matně ozařují sluneční paprsky, nechali jen harampádí jako čtyři vodovodní kohoutky, roztrhané svatební šaty, proděravělou plechovku, klubko nití a sošku jezevčíka čumákem nalepenou ke zdi.

Taková je expozice Muzea současného umění, jehož mimozemskou podobu navrhl slavný architekt Oscar Niemeyer. Po jeho stopách lze projet téměř celou Brazílii, kterou ozdobil svými originálními stavbami od severu k jihu a odstřihl tak svou vlast od evropského dědictví barokních kostelů a koloniálních paláců. Dal zemi ve stavebnictví vlastní duši, která má tvar vlnovky.

oscar niemeyer

Příliš odvázaný kostel

Oscar Niemeyer, který zemřel v roce 2012 při práci na dalších projektech deset dní před svými 105 narozeninami, na skicovacím prkně téměř vypustil pravé úhly. „Nepřitahují mě rovné čáry, tvrdé a neohebné, vytvořené člověkem. Přitahují mě volně plynoucí smyslné křivky. Takové, které najdeš v horách mé vlasti, v zákrutách jejích řek, ve vlnách oceánu, na těle milované ženy,“ shrnul svoji uměleckou filozofii.

Nejlépe je vidět ve čtvrti Pampulha v Belo Horizonte, kde se svým prvním samostatným dílem způsobil skandál. Kostel svatého Františka z Assissi, který vypadá jako shluk kladných částí sinusoidy, byl pro duchovní tak odvážný, že se v něm zdráhali celebrovat mši a dlouho ho odmítali vysvětit.

oscar niemeyer architekt 3

Ani když se Niemeyer stal jakousi brazilskou institucí, to se svými progresivními nápady neměl jednoduché. „Když na počátku 90. let plánoval novou katedrálu pro Niterói, katolická církev ji odmítla. Starosta tehdy pokrčil rameny s tím, že novou budovu přenechá protestantům, a hned to šlo,“ směje se architekt Carlos João Nera z Federální univerzity v Rio de Janeiru.

Nutno podotknout, že polokulovitý svatostánek, nad kterým se podle modelu bude tyčit stanová kopule, přes položení základního kamene mnoho nepokročil. Práci v Pampulhe tehdy málo známému třicátníku, který na několika projektech pracoval s legendárním Le Corbusierem, zadal tehdejší starosta Juscelino Kubitschek, jehož praděd dorazil do Jižní Ameriky z Třeboňska. Nebyla to jejich poslední spolupráce.

Když to Kubitschek dotáhl v roce 1956 na prezidenta, pověřil svého dobrého přítele úkolem nejvyššího významu: dát architektonickou tvář metropoli vystavené na zelené louce hluboko ve vnitrozemí. Všechny důležité budovy, které v městě nazvaném Brasília vznikly, nesou Niemeyerův rukopis.

oscar-niemeyer-architektura3

Politická dvojčata

Na Náměstí tří mocí nakupil na několik stovek čtverečních metrů politickou elitu republiky, která se sem musela přesunout z Rio de Janeira. Na jedné straně náměstí stojí prezidentský palác, připomínající spíše vyfešákované dvoupatrové parkoviště, a naproti němu podobnou budovu bezpečně identifikuje socha se zavázanýma očima jako nejvyšší soud. Dominantou prostoru jsou dva propojené věžáky s neodmyslitelnými ozdobnými „talíři“ z betonu. „Dvojčata“ ve svých útrobách ukrývají Senát i Sněmovnu reprezentantů.

oscar-niemeyer-architektura4

Podél hlavní třídy, kterou tvoří široký travnatý pás obepínaný z obou stran šestiproudovými silnicemi, stojí dvě řady „jednovaječných“ ministerstev, která se dají od sebe rozeznat pouze podle velkých nápisů označujících příslušný resort. Výjimku mezi nimi mají ministerstvo zahraničí, které je ze všech stran obklopeno vodou jak středověký hrad, a ministerstvo spravedlnosti, jehož stěny zdobí malé vodopády. Nad všechny stavby jednoznačně vyniká Metropolitní katedrála, kterou vymyslel jako ostnatou mořskou lasturu.

V rozhovoru pro časopis Metropolis v červnu 2006 na otázku, zda by v Brasílii při zpětném pohledu něco udělal jinak, Niemeyer rázně odpověděl: „Rozhodně ne.“ I když přiznal, že před naplánovaností metropole upřednostňuje chaos Rio de Janeira.

oscar niemeyer architekt 2

Stavět a nešetřit

„Splnil se mu sen každého architekta. Měl volnou ruku při tvorbě nového města a nemusel se při tom ohlížet na rozpočet,“ lehce mu závidí Nera. Není Niemeyerův bezvýhradný fanoušek, ale Brasílii považuje za jeho umělecký vrchol. „Myslím si, že jsme měli lepší architekty, ale Niemeyer byl velmi zdatný v marketingu. Dokázal vždy kolem svých projektů budit rozruch,“ dodává. Jeho stavby upoutají pozornost. V São Paulu je to například 38patrová budova Copán ve tvaru vlnovky, která je největším obytným komplexem světa. V 1160 bytech tu bydlí přes dva tisíce obyvatel, takže pošta tomuto domu přidělila speciální směrovací číslo.

V hospodářském srdci země se mimo jiné podílel na podobě obřího parku Ibirapuera, nebo na kolegy kritizovaném Památníku Latinské Ameriky. V Rio de Janeiru v jeho sambodromu vrcholí slavný karneval. V roce 2003 tam sambová škola Unidos de Vila Isabel předvedla vystoupení inspirované životem Niemeyera, jenž tak byl první žijící osobností, které se takové slávy dostalo. Jihobrazilské Curitibě dodal Niemeyer symbol v podobě muzea, u jehož vstupu vítá návštěvníky oko. Další, byť méně početná i méně výrazná díla má i na severu v Natalu či Recife. „Mezi odbornou veřejností je známý tím, že při plánování projektů nehleděl na bezpečnostní normy. To, že Památník Latinské Ameriky v roce 2013 vyhořel, vlastně není překvapení. Spíše mě udivuje, že se tak nestalo i v jeho dalších budovách,“ hledá chyby na jeho tvorbě Nera.

oscar-niemeyer-architektura2

Bohém komunista

Kromě domovské Brazílie by šla s Niemeyerem procestovat půlka světa. Má za sebou mimo jiné stavbu sídla OSN v New Yorku, univerzity v izraelské Haifě a kubánské Havaně, mešity v Alžíru. Dohromady za sebou nechal na šest set děl a další tisíce načrtnutých nápadů. Kromě uměleckých kvalit na sebe poutal pozornost svým komunistickým přesvědčením, které mu však nepřekáželo v kritice sovětské architektury.

V 60. letech minulého století po vojenském převratu se kvůli represím vůči levicové opozici uchýlil do pařížského exilu, kde Francouzské komunistické straně postavil nové sídlo. V 90. letech sám předsedal soudruhům v Brazílii, byť někoho s méně komunistickým způsobem života si těžko vybavit. Bohém milující drahé doutníky, kterého do práce vozí osobní řidič, rozhodně představitelem dělnické třídy nebyl, i když až do konce života volal po revoluci.

oscar-niemeyer-architektura1

Kromě toho se snažil dělat architekturu i pro nemajetné. Svému šoférovi projektoval dům ve favele, jak se říká na divoko vyrostlým čtvrtím. K Rocinhe, která je jednou z nejznámějších favel v Rio de Janeiru, vede přes frekventovanou silnici od roku 2010 bíle natřený nadchod opatřený velkým obloukem. Když se zeptám zde žijícího Renata da Silvy, co tomu říká, že tu mají dílo Niemeyera, spustí smršť nepublikovatelných nadávek. „Stálo to hrozné prachy. Mohl tu být obyčejný nadchod za desetinovou částku,“ lamentuje po uklidnění. A pak dodává: „Ušetřené peníze se mohly dát na něco, co lidé ve favele potřebují více než umělecká díla.“

autor: Tomáš Nídr

fotografie: Tomáš Nídr, www.pixabay.com

Komentáře