Takový odvar Kerouaca a Easy rider na asijský způsob s příchutí karí. Skútr je malý a všude se protáhne. Je levný a dává mi naprostou svobodu pohybu.

Tradiční diskuse v půjčovně: „Nech nám tu pas a půjčíme ti skútr,“ končí kompromisem. V půjčovně zůstává můj český řidičák a skútr je na čtrnáct dnů můj. Pak přichází dopolední trénink, abych se přeladil na levostranné řízení (třeba kruhový objezd zleva), a vyrážím do pekla asijského provozu. Jezdit víc podle citu než pravidel a troubit a troubit! Tak zní železný zákon zdejších řidičů. Rušnou jižní výpadovku opouštím co nejdřív a odbočuji směr na sever. Málo frekventované silničky jsou pro skútr ideální. Nechám se opájet čistou radostí z jízdy, občerstvuji se půllitrovými dávkami vody z čerstvých kokosů a zapomínám na rychlý soumrak v tropech. Je jasné, že Šrí Lanka na skůtru bude velký zážitek.

Jsem mimo turistické trasy a hospoda v Palikandě je jediná šance, kde lze pro dnešek přespat. V hospodě se pije kokosové pivo toddy, což je hrozný kvašák, a všichni už jsou notně pod parou. „Trávu, pivo, co si dáš?“ řvou na mě místní povaleči. Po deváté to radši balím. Majitel mě zamkne i se skútrem v malé místnosti. Asi ví proč. Je tu taková špína, že se ani do postele nezouvám. Švábi se celou noc pasou na zbytku tyčinky Kofila a z přemíry kofeinu jsou ještě aktivnější. Nejhorší, zato však nejlevnější spaní, co jsem kdy na Šrí Lance měl.

Srí Lanka Cejlon Koktejl

Magická hora

Šrí Páda neboli Adamova hora je posvátné místo. Na jejím vrcholu stojí chrám a ve skále je podle pověsti Adamova stopa. To, pokud jste křesťan nebo muslim. Sinhálci říkají, že je to stopa Buddhova a Tamilci vyprávějí legendu o Šivovi. Každopádně je to magické místo, proudy poutníků a turistů sem šplhají kvůli úkazu za rozbřesku. Adamova hora má totiž pravidelný, kuželovitý tvar a slunce při východu vrhá trojúhelníkový stín do protilehlé krajiny. Když je mlhavo, jdou od vrženého trianglu světelné paprsky přesně jako od symbolu božího oka.

Šrí Lanka

Na výšlap se obvykle vyráží ve dvě ráno z Dalhousie. Já startuji až po třetí, abych se vyhnul davu. Na začátku cesty se ve stánku posiluji sladkým čajem masala, abych se trochu probral. Je příjemně chladno. Dupu do schodů s čelovkou na hlavě. Občas ji vypnu, abych vychutnal ostrý svit hvězd s horizontem panoramatu 2243 metrů vysoké Šrí Pády. Funím do schodů, abych výjev nepropásl. Výstup je poměrně náročný a já stihnu úsvit jen tak tak. Nejdřív se zbarví východ nádhernými červánky. Pak mniši otevřou bránu na západ. Tady už se jde naboso. A za chvíli… Je to tam jako vyšitý ! Triangl Adamovy hory se promítá do krajiny. Nedivím se, že je místo posvátné a že jej do své sci-fi prózy zakomponoval i legendární A. C. Clarke.

Zahrada Šrí Lanky

Túruji skútr serpentinami směrem k městu Nuwara Eliya. Po ranním lijáku je asfalt mokrý a musím jet opatrně. Čekám před uzavírkou. Na silnici se sesunul kus svahu a trvá hodinu, než bagry hlínu odklidí. Takové menší přírodní nehody jsou na Šrí Lance normální. Zkuste ale na malém skútru projet třicet centimetrů hlubokou bahnitou kaší, která po sesuvu zůstala na vozovce. Modlím se, abych si nedal bahenní lázeň a nevypadal jako hroch. „Nesmíš zastavit, nesmíš zastavit,“ hecuji se a kloužu tou hustou břečkou a za potlesku místních ji probrodím. Skútr sice vypadá jako krosová motorka, ale já vyvázl bez újmy.Město Nuwara Eliya je relativně chladným a úrodným místem.
Nuwara Eliya - Fresh Vegetables at the Side of the Road

Oprávněně se mu říká zahrada Šrí Lanky. Všude jsou stánky s ovocem a zeleninou. Veškeré plodiny jsou výtečné a já do sebe tlačím jednu dobrotu za druhou. Mučenky, mango, papája a dokonce jahody. Tohle místo je také jediné, kde se na ostrově chovají koně a pořádají dostihy. Koně si tu lze i pronajmout. Duch času staré Anglie navozují i rozlehlé greeny golfového hřiště a budova historické pošty v centru města. Nuwara Eliya leží uprostřed šťavnaté přírody, čajových plantáží a je základnou pro treky na Hortonské pláně a návštěvu továrny na čaj.

Baví vás naše články?

Na našem blogu zveřejňujeme jen střípky z toho, co se můžete dočíst v tištěné nebo elektronické verzi časopisu Koktejl. Vydejte se s námi objevovat svět. Díky předplatnému časopisu Koktejl budete neustále na cestách.

Koupit Koktejl

Jak se myje slon

„Asi dvacet kilometrů od Kandy je rozcestník na Pinnawalu, ty pojedeš až další odbočkou. Sloní sirotčinec Pinnewala je komerční, drahý a na slonech se nesvezeš,“ vysvětluje mi cestu kamarád Asanka. Jedu tedy polňačkou a hledám soukromého chovatele. Za chvíli na mě vykoukne mezi palmami slon a chobotem signalizuje stop. Jsem na místě a připraven vyměnit slabou kubaturu skútru za něco silnějšího. Cvičitel slonů, tedy mahaut, předvádí statného sloního samce, na kterém pojedu k řece. Vykoupu ho a pojedu zpátky. „Nástup je z rampy,“ naviguje mě mahaut Sunil. Fasuji trs banánů jako úplatek a palivo pro slona. Nasedám na široký hřbet krásného zvířete.

Eléphant - Sri Lanka

Je to výška a já zkouším tisknout nohama jeho hrubou kůži, ale moc to nejde. Pozice jako na „čopru“ je asi nejlepší. Sloní samec se naštěstí jen plouží a čas od času do mě ťukne chobotem, abych mu dal banán. „Sprchu? Dá si pán sprchu?“ volá na mě pobaveně Sunil, když se brodíme říčkou. „Jasně,“ a jak to řeknu, tuším, že jsem měl jet raději v plavkách, protože slon v tom momentu nasaje kýbl vody do chobotu a s razancí vodního děla přepíná na kropení. Frk, div mě první dávkou nesundá.

Jsem úplně durch, chechtám se jak malej a křičím: „Ještě, ještě!“ Slon by to za pár banánů opakoval do omrzení, ale je čas, abych umyl já jeho. Pomalu, rozvážně si lehá do vody. Fasuji slupku z kokosového ořechu místo žínky a můžu začít s očistou. Drhnu mu hřbet i hlavu vší silou. Válím se po tom obrovském těle, drhnu a drhnu. Slon blahem usíná a pouští větry do vody. Já se s ním mazlím a jsem z toho úplně odbouraný. Protože tohle zvíře je kombinací dobroty a obrovské síly.

Šrí Lanka

Kde roste čaj

Kopce v srdci Šrí Lanky jsou jedna velká čajovníková plantáž. Vyhýbám se větším komunikacím. Ždímám ze ­skútru, co to dá, zkouším náklony a jsem na vrcholu blaha. Jsem sám, sám, sám. Koupu se v divokém a křišťálovém potoce jen tak na Adama, což je na Šrí Lance tabu. Do takových míst bych se bez milovaného prskoletu nepodíval. Česačky čaje nastupují na plantáže brzy ráno. Barevné obleky, žabky na nohách, žoky na zádech a hůlky. To je všechno, co potřebují. Pak už jen mrštné prsty, kterými uždibují konečky čajovníkových keřů.

Když jsou pytle plné lístků, putují na silnici na svoz k fabrice. Tam jim každou várku zváží výše postavené dělnice a manažeři česačky vyplatí. Po poledni jsou už zase u plotny v malých barevných domcích pod plantážemi. Tyhle ženské si vydělají pár dolarů denně, a přitom často živí celou rodinu. Z žoků putují čajové lístky do továren, kde projdou fermentačním procesem, sušením a sortováním. To často na strojích, které pamatují anglické kolonisty. Starou dobrou Anglii ostatně připomínají i manažeři v bílých podkolenkách a kraťasech. Na rozdíl od starých časů to ale nejsou bílí muži.
Picking Tea on the Hills of Nuwara Eliya, Sri Lanka

Na Šrí Lance jako doma

Město Galle je poslední zastávkou na mé cestě. Po prohlídce krásného historického centra nakupuji dárky. Skútr mám naložený jako pravý Asiat a jedu relaxovat na pláže v Unawatuně. Těším se, že obejdu známé, kteří tu žijí a které jsem za ty roky, co jezdím na Šrí Lanku, poznal. Borec s tuk-tukem jede těsně vedle mě a tlemí se. „Odkud jsi?“ volá. „Á Čeko, znám,“ křičí a pokračuje česky: „Motorka, bojim, bojim, bojim!“ V Unawatuně vracím skútr a dávám do kláštera dar, že mě Buddha na cestě ochránil. Smyji ze sebe prach z cest a ubytuji se u Lalita v oblíbeném hotýlku Birdhouse. Usmívá se a ukazuje, co tu od minule vybudoval.

Šrí Lanka

Naštěstí se toho moc nezměnilo – domorodci jsou pohodáři. Bydlí tu i sezonně usazení Češi, se kterými rád pokecám, je tu pan „Shrek“, místní figurka, co prodává u stánku cetky. Je tu i kliďas Lakshman, u kterého se dá levně bydlet a funguje Blow Hole Restaurant s menu v češtině. Dávám si tu drink a šplhám na mořský útes, který díky průduchům v kameni funí a brblá a chrlí vodní tříšť jako pohádková saň. Chci též navštívit Maniku. Je to malinká ženská, co umí snad všechno. Manika pere a žehlí prádlo turistům.

Ovládá ájurvédskou masáž a léčí bylinkami. Má postiženého muže, kterého sama vytáhla hrobníkům z lopaty. Aby toho nebylo málo, během buddhistických obřadů ještě pomáhá mnichům v nedalekém klášteře. Manice je skoro šedesát a má oči, ve kterých by se člověk utopil. Nechám se od ní namasírovat a chci vědět, co je nového. Ona toho ale moc nenamluví. „Pozdravuj ženu,“ říká mi při loučení (léčila jí totiž tržnou ránu na noze) a vpíjí se mi do očí, jako by všechno věděla. Její manžel mi dá výslužkou trochu marihuany, kterou užívá na bolesti hlavy, a já si jdu užít poslední večer pod šrílanskými hvězdami.

Autor: Tomáš Petr

Baví vás naše články?

Na našem blogu zveřejňujeme jen střípky z toho, co se můžete dočíst v tištěné nebo elektronické verzi časopisu Koktejl. Vydejte se s námi objevovat svět. Díky předplatnému časopisu Koktejl budete neustále na cestách.

Koupit Koktejl

Komentáře