Na Pavla jsem poprvé narazila před 3 lety na Facebooku. Skončil v práci a chystal se na cestu kolem světa. To samé jsme se tehdy chystali udělat také. Jeho dobrodužné stopování po Blízkém Východě a Africe jsme sledovali na jeho blogu PavelAdventurer.com společně s dalšími tisíci Čechů, naše cesty se ale bohužel nikdy nespojily. Teď je Pavel Klega zpátky v Česku a já měla příležitost ho konečně poznat. Protože našemu setkání předcházela řada kontroverzních zážitků, které Pavlův návrat domů doprovázely, měla jsem trošku vítr, s kým se mám vlastně setkat.

O to víc jsem byla překvapena, jak milou a otevřenou duši v sobě Pavel nosí. Skvěle jsme si pokecali, Pája u nás přespal na gauči a na oplátku nám uvařil nejlepší vegetariánské jídlo, co jsme kdy jedli. K domluvenému rozhovoru jsme se nakonec ani nedostali a museli ho udělat až na přespříště. Jestli budete mít někdy příležitost se s Pavlem potkat a pokecat o životě a hodnotách, určitě doražte na jednu z jeho přednášek nebo mu napište na Facebooku, je to fajn člověk a přeju mu ze srdce šťastný život 🙂

pavel klega rozhovor

A teď už konečně slíbený rozhovor…

Pavle, řekni nám tvůj příběh. Jak to vlastně celý začalo? 

Vše začalo tím, že mě přestala naplňovat má práce ajťáka v Brně. Nějakou chvíli mi trvalo, než jsem dokázal z práce odejít. Pak jsem začal prodávat zelené potraviny a nakonec jsem se přihlásil do mužského výcviku, jehož součástí byl proces hledání vize. Šel jsem na 4 dny do lesa, držel půst o vodě a jako lakota indián jsem se modlil o vizi. Tehdy jsem se vrátil s tím, že chci objet svět. Dále jsem si našel další práci na rok, abych si na cestu našetřil a definitivně uzavřel vztah s přítelkyní. Při přípravách na cestu jsem se rozhodl nakonec rozhodl, že jí budu sdílet veřejně v se záměrem inspirovat mým konáním další.

A co na to tví rodiče a kamarádi?

O mé záměru se tehdy postupně dovědělo mé okolí včetně kolegů, kamarádu a rodičů. Těm všem jsem zrcadlil všechny jejich strachy, které potom hezky pěkně vyložili jako náklaďák na mě a já je tehdy musel všechny unést, vstřebat a vypustit.

Na svém blogu píšeš, že chceš inspirovat ostatní, aby si plnili své sny. Bereš se jako příklad pro ostatní? A máš pocit, že sis tím, co děláš splnil svůj sen?

Baví mě sdílet mou cestu se vším, co přináší. Rád se bezhlavě pouštím do různých nápadů, abych ukázal, že je možné vše, co si člověk zamane. Inspirovat lidi mě obrovsky naplňuje, a to že to funguje, vím díky pozitivní zpětné vazbě, která se mi dostává.  

Proč děláš to, co děláš? Jaká je tvoje vnitřní motivace?

Jednoduše dělám to, co mě napadne či ucítím v srdci. Často si nejsem vůbec jistý tím, co dělám, ale vždy se postupem času objeví světlo na konci tunelu a všechno, čím si procházím do sebe postupně zapadá jako skládanka a vše dává smysl. Těžko popsat slovy jaké zkušenosti se mi dostávají ze všech věcí, které dělám, ať už je hodnotím jako chyby či úspěch. Úspěch je pro mě vlastně jakákoliv nová zkušenost transformovaná postupem času v moudrost.

Máš představu, co chceš dělat dál? Za půl roku, rok, dva? Nebo to prostě žiješ okamžikem?

Moje kebule se málokdy uráčí zastavit, a tak mám neustále nějaké nápady na tvorbu a zpracování všeho, co jsem doposud zažil. Plánovat se však snažím minimálně a věcem nechávám volný průběh. Ono to potom více zapadá samo do sebe v souladu s vibracemi vesmíru.

Vrátil si se zpátky do Čech kvůli problémů s zdravím. Už jsi fit?

Můj problém se zády se dává pomalu do pořádku, jak duševně tak fyzicky. Dva měsíce jsem chodil jsem na fyzioterapii. Nadále doma pravidelně cvičím, jím převážně rostlinnou stravu a chodím plavat na Hlučínské jezero. Cítím se neporovnatelně lépe, ale pořad to ještě není 100 pro.

A jaký máš dojem z návratu do Čech? Jsi rád zpátky doma a nebo tě to tu štve?

Návraty z jakýchkoliv cest nebyly nikdy jednoduché, což nebylo výjimkou ani tentokrát. Nedávno jsem si znovu uvědomil, jak hodně jsem citlivý a mé veškeré výlety do zahraničí byly útěky od rodičů. Na druhou stranu jsem nejen je ale i mé kamarády po dlouhé době viděl. Jinak se obklopuji samými pozitivními lidmi, takže to nejhorší v pozitivním slova smyslu jsou blbé pindy lidí na mém blogu, které si neberu osobně.

Pořád máš v plánu objet svět stopem nebo tomu prostě necháváš volný průběh?

Když jsem se na konci února letošního roku vrátil ze své cesty, tak jsem na její pokračování neměl ani pomyšlení. Se zlepšujícím se zdravotním stavem se zlepšuje i psychika. Cítím, že na to však nelze tlačit. Chci teď dotáhnout pár věcí, vztahů a projektů, abych mohl v pravý čas s čistím stolem a jasnějším záměrem na cesty zase vyrazit.

Vystupuješ jako Pavel Adventurer, jaký největší dobrodružství si na cestách zažil? Už ti někdy šlo o život?

Nejvíce se cítím být dobrodruhem, a proto jsem si vybral toto umělecké jméno. Moc mě baví čelit výzvám a zkoušet nové věci. Ostatně celý můj život vnímám jako jeden velký experiment a jeho výsledky dokumentuji a sdílím se společností. Nerad věci porovnávám a už vůbec nerad říkám superlativa, ale mezi ty největší dobrodružství považuji překročení íránského víza, vyhození pasu, příjezd bez něj do Egypta nebo cestu Súdánem bez peněz.

Jaký byl tvůj největší fuckup na cestách?

Má druhá sbírka na Hithitu se setkala s ostrou kritikou společnosti a když jsem jí zrušil, tak se začala kritizovat ta první. Studia a zahraniční pobyty před cestou mou mysl řekněme hodně globalizovaly a já jsem jaksi zapomněl, jaký dokáže být český národ, když jde nejen o peníze. Byť jsem si většinu peněz našetřil sám, tak je mi vše pořád otloukáno o hlavu a proto to beru jako největší fuckup. Ničeho však nelituji, protože mě každá fuckup posiluje a posouvá dopředu.  

Jak jdou přednášky? Stává se ti, že za tebou na přednášce nebo kdekoliv někdo přišel a řekl by ti, že jsi ho inspiroval a že chce podniknout podobnou cestu?

Po mém příjezdu se mi narychlo podařilo naplánovat turné po České republice. Nemám nikterak přeplněné sály, ale zato je na mých besedách pohoda a uvolněná atmosféra. Ano. Lidé za mnou po přednáškách občas chodí nebo mi píši slova díků za inspiraci s tím, že to brzo balí a jedou taky.

Pár dní před tím, než jsme se potkali, na mě vyskočilo video, na kterém jsi vylezl na žlutý trabant Dana Pribáně a natočil se, jak sis sundal kalhoty a vystrčil zadek do kamery. Proč jsi to udělal? 🙂

Tohle byla pořádná klukovina. Nestydím se říct, že to byla pomsta Danu Přibáňovi za jeho souvislou destruktivní kritiku na mém blogu. Tehdy jsem si myslel, že jsem to dělal srdcem. Dneska už však vím, že to bylo moje ego. Nasekal jsem díky němu pár pořádných chyb, za což jsem mu dnes vděčný, protože mě to neskutečně transformovalo. S přibývajícím časem jsem pochopil, že on je taky jenom člověk a svých problémů má dost a tak ho nijak nesoudím a přeji mu v duchu jen to nejlepší.

Kdo neznáte příběh Pavla Klegy, tady si ho můžete prohlédnout tady:

Pavel vyrazil v létě 2014 na cestu kolem světa stopem. Na fotce na Avaz Twist Tower v Sarajevu, Bosna a Hercegovina

pavel klega rozhovor

Během svých cest se měl příležitost se spousty lidmi. Tady na návštěvě u místní rodiny nedaleko Zugdidi v Gruzii.

pavel klega rozhovor

Poobědval s farmáři ve vesnici Karmir Aghek v Arménii.

pavel klega rozhovor

Vykoupal se ve studni v Golanských výšinách v Izraeli.

pavel klega rozhovor

Zastavil se také ve známém skalním městě Petra v Jordánsku.

pavel klega rozhovor

Zažil pravou íránskou zimu v horách mezi městy Tabriz a Teherán.

pavel klega rozhovor

Pogriloval s místními na pláži v Kuvajtu.

pavel klega rozhovor

Dostal se do Egypta bez pasu, protože ho předtím zahodil. Na fotce před pyramidami v Gíze v Egyptě.

pavel klega rozhovor

Mezi stopováním si dal Pavel krátkou pauzu a zaletěl si načerpat energii na Bali.

pavel klega rozhovor

Súdán projel stopem a bez peněz.

pavel klega rozhovor

U královských pyramid Begrawiya poblíž Shendi, Súdán.

pavel klega rozhovor

Tuto etiopskou rodinu si Pavel stopnul po cestě do Addis Abeby.

pavel klega rozhovor

Podívejte se na Pavlovo video z jeho cesty

Komentáře