Mohou mít mobily a moderní auta, ale ovce na novou pastvu ženou začátkem léta stejným způsobem, jakým to dělali jejich předci již před tisícovkou let. Na své tradice jsou tito portugalští venkované náležitě hrdí.

Portugalsko

Tradiční život v Serra da Estrela

V oblasti okolo nejvyššího portugalského pohoří Serra da Estrela (v překladu pohoří hvězd) se podle vyprávění místních pastevců uchovává tato tradice již od římských dob. Cíl je jednoduchý – najít čerstvé pastviny pro ovce a kozy, protože během léta je krajina pod horami doslova vyprahlá.

Dlouhé putování stád i jejich majitelů, které probíhá vždy od června do září, má praktické vedlejší účinky. Málokdo se totiž vyzná v potřebách ovcí a koz tolik jako ti, kdo s nimi tráví venku několik týdnů v roce dvacet čtyři hodiny denně. Znalost zvířat, vegetace, schopnost odhadnout počasí v následujících hodinách i dnech, to vše je nevyčíslitelným a unikátním kulturním dědictvím tohoto horského regionu.

Serra da Estrela

Pouť ke hvězdám

Vůdcem naší expedice je Miguel Pula. Sám vlastní stádo 440 zvířat. Rozhoduje, kde zastavit a kdy se vydat dál, kdy je čas spánku, kdy je čas jídla. Různým stádům se věnuje již dvacet let a jeho zkušenosti jsou vidět na první pohled. Stačí, když dvakrát nebo třikrát pískne a všechna zvířata se dají do pohybu. Cesta je strmá a únavná pro každého účastníka. Starší zvířata někdy celý pochod zdrží a občas je nutné ty nejmenší poponést k další zastávce, protože už nemohou dál.

Portugalsko

Strávil jsem tři dny s místními pastevci

Den při tom začíná už v šest hodin ráno, kdy se stádo dává poprvé do pohybu. Velká část ovcí a koz má na sobě ozdoby z vlny, pastevcům nechybí typické klobouky. Cinkání zvonků a štěkot psů jen dotváří celkový kolorit. První zastávka je v deset hodin dopoledne. Pokud to jde, zastaví se na místě, kde je voda a stín. V něm se přečká až do pozdního odpoledne, dokud nepoleví vedra, která jsou i přes velkou nadmořskou výšku znát. Během tří dnů, které jsem s pastevci prožil, jsme se na druhou půlku cesty nikdy nevydali dřív než před šestou hodinou večer.

Portugalsko

Čas navíc se využívá k řešení logistických problémů, povídání, péči o zvířata, jídlu, pití, spánku a zábavě, pro kterou nejdou nikdy daleko. Pro Miguela je Velké stěhování, jak se tradici přezdívá, v podstatě dovolená. Dlouhý odpočinek je ve velkém kontrastu s tím, jak náročná je péče o zvířata v zimě. „V zimě strávíme ráno čtyři hodiny dojením, to samé večer. Zbytek dne se snažíme najít pro ovce a kozy alespoň nějaké jídlo,“ říká. V létě se tolik nedojí a potrava pro zvířata je všude kolem, takže jeho názoru rozumím.

Na cestu se opět vydáváme, když teploty klesnou na přijatelnou mez. Jde se, dokud nezapadne slunce. Večer se rychle naplánují věci na další den a pak už všichni rychle usínají. Vedro a náročný terén vyčerpají každého. Poslední, co člověk vidí, je ničím nerušená, hvězdami posetá obloha. V tu chvíli člověku dojde, proč hory mají takové hvězdné jméno.

Autor: Rafael Marchante

Baví vás naše články?

Na našem blogu zveřejňujeme jen střípky z toho, co se můžete dočíst v tištěné nebo elektronické verzi časopisu Koktejl. Vydejte se s námi objevovat svět. Díky předplatnému časopisu Koktejl budete neustále na cestách.
Koupit Koktejl

Komentáře