K nejstarším pyramidám Ameriky s Františkem Burešem

Pyramidy se nacházejí po celém světě a stále poutají velkou pozornost. Jedny z nich byly postavené před pěti tisíci lety velmi starou andskou kulturou ve střední části centrálního Peru v Jižní Americe, kde již tehdy existovala vyspělá civilizace vykazující pokročilé znalosti astronomie, matematiky a inženýrství.

Pyramidy v Peru byly postaveny dřív než v Egyptě

Již v roce 1994 se zkušená peruánská archeoložka Dr. Ruth Shadyová z univerzity San Marcos v Limě zajímala o pozůstatky dávných lidí v pouštní krajině v údolí řeky Supe, vzdáleném asi dvě stě kilometrů severně od peruánského hlavního města Limy. Bylo to v místech, která na první pohled připomínala povrch Měsíce s podivnými vyvýšeninami v písku. V té době odborníci pochybovali o vysokém stáří pozůstatků pod silnou vrstvou písku. Přesto se Shadyová na lokality vrátila a společně se studenty a několika mladými archeology se pustila do vykopávek.

V roce 2001 bylo ze vzorků přírodních materiálů z horní části největší pyramidy radiokarbonovými zkouškami prokázáno stáří v průměru 5000 let. Též se ukázalo, že Caral byl nesporně městským centrem rané vyspělé kultury a civilizace z předkeramického období v Peru. O znovuobjevení a později uznání Caralu jako nejstarší civilizace Ameriky a o zapsání metropole v roce 2009 na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO se velkou měrou zasloužila právě Dr. Ruth Shadyová.

Dosud bylo provedeno přes 130 zkoušek datování v amerických a evropských laboratořích a bylo vědecky prokázáno, že Caral je nejstarší metropolí státního útvaru a civilizace, která vzkvétala v období 3000 až 1800 let před Kristem. Zdejší obyvatelé byli současníky egyptských faraonů, a když faraon Džoser začal stavět první pyramidu, největší pyramida v Caralu již stála.  

www.flickr.com

Souběžné světy

Podařilo se mi domluvit setkání s doktorkou Ruth Shadyovou. Pozdravili jsme se jako staří známí a ona svému podřízenému archeologovi z lokality Áspero řekla na vysvětlenou, že jsme „paisanos checos“, čeští krajané. Otec doktorky totiž pocházel z Prahy a byl židovským uprchlíkem. Hned začala hovořit o svém otci: „Můj otec se jmenoval Jiří Hirsch a uchovávám si na něj mnoho vzpomínek. Mám od něho několik dokumentů z mládí, dokonce i křestní list. Jeho rodiče a příbuzní zahynuli v koncentráku. V Praze jsem sice ještě nebyla, ale musím se tam někdy podívat, jak mi to dovolí pracovní povinnosti.“

RTRI0VB

Na chvíli se odmlčela a potom pokračovala již k našemu tématu: „Posvátné město Caral vzniklo krátce před rokem 3000 před Kristem a v době největšího rozkvětu v něm žilo až tři tisíce obyvatel. Obyvatelé Caralu i dalších třiadvaceti až dosud známých městských sídlišť, která patří ke stejné civilizaci, pocházeli z různých míst a hovořili různými jazyky. Spojovací řečí byl protokečujský jazyk. Pro mne je Caral centrum civilizace, která se v údolí řeky Supe rozvíjela jako nejstarší. Vedou sem cesty z jiných městských sídlišť v oblasti o délce tři sta kilometrů. Nyní pracujeme na jedenácti archeologických lokalitách, abychom mohli prověřit charakteristiku sociálního systému, velmi důležitého u této velmi dávné civilizace, která vzkvétala ve stejné době jako civilizace v Mezopotámii či Egyptě, ale téměř v úplné izolaci.“

Vláda beze zbraní

Položil jsem otázku, jak si vysvětluje jako archeoložka, že v městském centru civilizace Caral nebyly nalezeny žádné zbraně ani žádné stopy o válečných aktivitách, ani nebyly nalezeny žádné obranné zdi? „Je to zajímavé, ale skutečně jsme tam nenalezli žádné bojové zbraně. Když navštívíte tuto archeologickou lokalitu, zjistíte, že kamenné pyramidové stavby měly význam náboženský a obřadní. Je to město se silným náboženským nábojem. Toho jsme si všimli i v dalších městských sídlištích, která byla v přímém vztahu s civilizací Caral nejen v údolí řeky Supe.

Tato dávná civilizace vládla nejen v pobřežní oblasti, ale i na území zasahujícím až 400 kilometrů hluboko do vnitrozemí, ovládala i zdroje, které se tam nacházely. Proto se v Caralu nacházejí předměty a produkty z pralesů Amazonie, jako pestrobarevná péra ptáků, tvrdé dřevo a červené barvivo z plodů achiote (oreláník barvářský).  

Z hor And jsme tam nalezli různé minerály a polodrahokamy a od mořského pobřeží sušené ryby, které se tam získávaly výměnou za jiné zboží. Bylo to náboženství, které se stalo nástrojem dovolujícím, aby se společnost pevně spojila a semkla kolem vládnoucí třídy. Ta potom nižší společenskou třídu kontrolovala a ovládala. Náboženství je silným nástrojem, který spojuje a zapojuje všechny lidi ke společnému dílu, ale také ovládá společnost a kontroluje ji. A tak nebylo třeba válek.“

caral 1

Skvělí stavitelé

Překvapující znalosti měli obyvatelé Caralu ve stavebnických technologiích stupňovitých pyramid. Andská oblast leží v Ohnivém kruhu jižního Tichomoří s výskytem častých zemětřesení. Protože se jejich první kamenné stavby pokaždé zhroutily, vymysleli důmyslné antiseismické technologie, aby jejich pyramidové stavby odolávaly zemětřesení.

Stavitelé začali používat metodu tak zvaných shicras, vaků s velkými oky spletených z rostlinných vláken a naplněných kameny, které pokládali do základů i do plošin jednotlivých stupňů pyramid. Ty při zemětřesení zmírňují seismické jevy a rozptylují energii do stran, čímž eliminují pohyb hmoty. Také začali používat při stavbě stěn techniku takzvaných quinchas, kdy jako kostry stěn místností používali rámy s pletivem z rostlinných vláken, které pak z obou stran omítli. I to znatelně pomáhalo stavbám odolávat zemětřesení.

Dále Ruth Shadyová vysvětlovala, že v každé veřejné stavbě včetně pyramid musel být stejný architektonický prvek, oltář s ohništěm na spalování obětin s podzemním přívodem vzduchu pro regulaci ohně. Tento systém velice překvapil moderní fyziky, protože v  Evropě byl objeven až v roce 1743 jako Venturiho princip. Stěží uvěřit, že ho vynalezli lidé již před pěti tisíci lety.

Tito lidé vynalezli také nové zemědělské technologie, zavodňování polí pomocí kanálků, které se používá dodnes. Též měli značné znalosti matematiky a astronomie. Vynalezli nové metody výroby šperků z drahých kamenů i ze vzácných mořských lastur a perleti, dokonce dokázali vyvrtat otvory do drobných korálků. Z hlíny modelovali krásné drobné figurky a nechávali je ztvrdnout na slunci. Některé zůstaly dodnes pomalované barevnými hlinkami. Zobrazují velmi realisticky různé lidské postavy a vypovídají o tom, jak vypadali lidé ve společnosti v rozkvětu civilizace Caral. Vymodelované figurky byly zřejmě zmenšenou kopií osob, které měly být obřadně obětovány. Lidské oběti se začaly provádět až v pozdějším období caralské civilizace.  

www.vallejoandcompany.com

Písmo a hudba

V této rané společnosti byla důležitá hloubená kruhová náměstí. Scházeli se tam lidé a konaly se tam pravidelné trhy nebo pracovní schůzky obyvatel přicházejících do městského centra. Jedna z pyramid je nazvána La Cantera, Kamenolom, protože byla postavená na přírodním návrší, používaném zpočátku jako lom, kde se těžil kámen na stavby.

Další pyramida je nazvána La Huanca, před ní stojí kamenný stejnojmenný monolit. Zajímavá je též pyramida La Galería, nazvaná podle podzemních chodeb v jejím nitru. Peruánští archeologové v ní mezi obětinami nalezli svazek provázků spletených z bavlněných vláken s typickými uzlíky. Podle odborníků jde o nejstarší uzlíkové písmo kipu, jehož stáří podle analýz vzorků provedených v laboratořích ve Spojených státech je 4600 let. Potom byly na kamenech pyramid objeveny i rytiny s kipu.

Nálezy uzlového písma dokazují, že již caralská civilizace měla systém „písma“ k zaznamenání potřebných informací, které přetrvalo po dlouhá tisíciletí peruánské historie až k říši Inků, kteří kipu zdědili a dovedli ho do dokonalosti. V kultuře obyvatel Caralu zaujímala významné místo též hudba. Archeologové objevili na dně jednoho obezděného kruhového amfiteátru skrýš s početnou sbírkou fléten z kostí kondorů a pelikánů. Na jiných místech nalezli jako obětiny i další hudební nástroje, jejichž dokonalejší formu dodnes používají indiánští hudebníci z And.  

caral poust

Zničena v rozpuku

Na závěr jsem položil otázku: „Co způsobilo, že tak vyspělá civilizace, která vznikla před pěti tisíci lety a vzkvétala v míru a bez válek po dobu delší než tisíc dvě stě let, právě v období největšího rozkvětu zkolabovala?“ Ruth Shadyová se zamyslela a odpověděla: „Má to spojitost s klimatickými změnami. Zjistilo se, že docházelo k velkým cyklickým změnám životního prostředí.

Nejdříve přišla velmi silná zemětřesení o síle přes 8 stupňů Richterovy stupnice. Pobřeží zalila obří vlna tsunami. Záliv, v němž dnes leží zbytky rybářského města Áspero, vysoká přívalová vlna zanesla nánosy písku. Potom přišly silné deště a záplavy, nato nastala velká sucha trvající 65 až 130 let. V případě civilizace Caral to byla devastující krize, protože písek se silnými větry nahromadil do vysokých dun a pokryl zemědělská pole. To zřejmě způsobilo zánik tak ohromující starověké civilizace. Přeživší obyvatelé přesídlili do jiných, bezpečnějších oblastí a tam pokračovali v šíření odkazu první andské kultury a civilizace, jejíž nesmazatelné stopy přetrvávají dodnes.“  

Komentáře