Brunej, islámský sultanát zcela závislý na ropě a na panovníkovi. Jeho poddaní díky tomu neplatí daně a mají zdarma školství i zdravotnictví. Monarcha s absolutní mocí za to vyžaduje naprostou poslušnost. Ministát na ostrově Borneo je symbolem spojení víry, luxusu i bezpečí.

Léta Páně 1521 italský námořník Antonio Pigafetta prohlásil: „Vidíte, tady se země rozestupuje, můžeme plout pohodlně dál do vnitrozemí,“ a to v okamžiku, kdy se flotila slavného mořeplavce Fernãa de Magalhães přiblížila na dohled sultanátu Brunej. Prvním městem, tedy spíše vesnicí, kterou spatřili, byla část dnešního hlavního města, zvaná Kampong Ayer.

Brunei Mosque

Právě skutečnost, že celá byla vybudována na kůlech, u Pigafetty evokovala srovnání s italskými Benátkami. Nikdo z Evropanů ale tehdy nevěděl, že Kampong Ayer existuje už 800 let: „Jde o největší vodní vesnici na světě, která si zachovává svůj ráz. Přesto se za uplynulá staletí mnoho změnilo. Malé domky s dřevěnými zdmi, se střechami z palmových a jiných listů vystřídala rozsáhlá stavení se všemi moderními vymoženostmi. Kůly, na kterých obydlí stojí, už také nejsou z mangrovů, které jsou chráněné, ale z betonu. Nepoužívá se ani teakové dřevo,“ vysvětluje mi jeden z obyvatel obce, osmatřicetiletý Abdul.

Brunei Sunset

Proplouváme kanály mezi jednotlivými domy, které dnes mají plechové střechy. Prakticky nikde nechybí satelitní anténa a do každého stavení, která jsou napojena i na veřejnou kanalizaci, vede elektrické vedení. Vše nechal postavit brunejský sultán, jehož předci v Kampong Ayer také žili: „Odtud, z vodní vesnice, samozřejmě vládli i naši panovníci. Nakonec si, vzhledem k větším nárokům a kvůli reprezentaci, postavili své nové sídlo na pevnině, zlatou kopuli sultánova paláce, mimochodem největšího na světě, můžete támhle vidět,“ ukazuje mi Abdul, zatímco míjíme jednu z mnoha mešit. Brunej je převážně islámskou zemí, na druhé straně ale sám sultán veřejně odmítá jakékoli formy extremismu a násilí ve jménu Alláha. Ostatně i samotný celý název země – Negara Brunej Dár-as-salám lze přeložit jako Brunej, země míru.

Brunej

Ze školy do školy

Dnes žije v Kampong Ayer 39 000 lidí. S okolním světem je kromě vodních taxíků spojuje i na třicet kilometrů lávek. Po lávkách právě utíkají dívky v modrých hábitech s bílou přikrývkou hlavy. Je brzké odpoledne a začíná jim škola, i když trochu jiná, než na jakou jsme v Evropě zvyklí. „Odpoledne musíme chodit do náboženské školy, tedy potom, co se vrátíme ze základní. I proto jsme měli od raného dětství prakticky dané, co každý den budeme dělat. Takže volno bylo jen večer, kdy jsme se třeba koupali nebo si povídali s rodiči. Žádné hry, žádnou zábavu jsme moc nepoznali. Neměli jsme ani dětská hřiště, nic,“ vzpomíná Abdul.

Z dnešní brunejské metropole, města Bandar Seri Begawan, se do vodní vesnice Kampong Ayer nejpohodlněji dostanete lodí, převozníků je více než dostatek. Pochopitelně většina čeká na zahraniční turisty. Za deset místních dolarů, tedy asi 120 korun vás svezou nejstarší částí hraničící s deštným pralesem. Za čtyřnásobek pak i novou rezidenční čtvrtí, kde se všechny domy podobají jako vejce vejci, mají červené plechové střechy a umakartové stěny.

Cestou k nim potkáte také reklamní billboard vystupující z vody, minete policejní i požární stanici a nemocnici. Celkem se v Kampong Ayer nachází 4200 budov a jejich majitelé by prý neměnili. Navíc platí jen za vodu a elektřinu – měsíčně v přepočtu 300 až 400 korun. Bohatství brunejského sultanátu se holt projevuje i v nízkých poplatcích jeho obyvatel, proto možná návštěvníka nemile překvapí přítomnost odpadků pohybujících se na hladině všude kolem.

Brunej

Alláh i sultán

Jeho fotografie na vás shlížejí ze všech stran. Na poddané se dívá v obleku i zlatem se třpytící uniformě. Všemi uctívaný a milovaný šedesátidevítiletý Hassanal Bolkiah. Sultánova sláva je věčná, jen jeho manželky se mění. A veřejnost se o rozvodu dozví prakticky jen tehdy, když najednou z úřadů a obchodů zmizí snímky v té době už bývalé sultánovy ženy.

Sídlo jednoho z nejbohatších mužů světa je jižně od hlavního města. Vezmu si proto taxíka a po chvíli už vystupuji před hlavní bránou. Stráž mi dává jasně najevo, že dovnitř se nesmí, a tak si aspoň pořídím pár fotografií. Nemám holt takové štěstí, jako obyvatelé Bruneje, kteří mají výjimečnou možnost prohlédnout si největší obývaný palácový komplex na planetě aspoň jednou v roce, v rámci třídenního svátku na závěr ramadánu.

brunej

Mně nezbývá, než si nechat o všech těch 1888 pokojích a 290 koupelnách vyprávět. A také zdát. Taxíkář, který mne o pár minut později veze zpět do Bandar Seri Begawan, se mne snaží uklidnit tím, že samotného panovníka mohu spatřit na některé z pláží, jak se po nich prohání na koni. Záhy se dozvídám i to, že Hassanal Bolkiah miluje nejen ty čtyřnohé, ale slabost má prý i pro stovky koní schovaných pod kapotou těch nejrychlejších, ale také nejdražších aut.

Unikátní kousek Koenigsegg Agera CC GT, Ferrari Mythos, jediný existující exemplář Mercedes-Benz CLK GTR s řízením na pravé straně. Všichni tito krasavci patří do sultánovy sbírky čítající několik tisíc aut, mezi nimiž je na 600 vozů Rolls-Royce a přes 400 Ferrari. Všechna jsou opečovávána ve zvláštních hangárech, a spíše než k potěše z jízdy slouží k uspokojení pořádně nákladné vášně.

Baví vás naše články?

Na našem blogu zveřejňujeme jen střípky z toho, co se můžete dočíst v tištěné nebo elektronické verzi časopisu Koktejl. Vydejte se s námi objevovat svět. Díky předplatnému časopisu Koktejl budete neustále na cestách.
Koupit Koktejl

Brunej, to je ropa i ovce

„Tohle je památník miliardtého vytěženého barelu ropy,“ hrdě mi ukazuje Muhammad na architektonický výtvor postavený v roce 1991. Právě na ropě totiž už dlouhá desetiletí závisí osud sultanátu, označovaného někdy i za ráj na zemi. Brunej denně produkuje na 200 tisíc barelů ropy, kterou vyváží hlavně do Japonska a Jižní Koreje. Není tedy divu, že petrochemický průmysl tvoří 90 % vládních příjmů a v současnosti zhruba dvacetimiliardový majetek sultána se den ode dne zvyšuje. Experti odhadují zásoby ropy v Bruneji na příštích 25 let, zemní plyn pak vydrží až do poloviny 21. století.

Sultan Omar Ali Saifuddin Mosque in Bandar Seri Begawan,Brunei

Přesto i takovéto pohádkové bohatství nedokázalo zcela zahladit skandál, který zasáhl sultánovu rodinu. Panovníkův bratr Jefri Bolkiah totiž dokázal zpronevěřit neuvěřitelných 40 miliard dolarů. Při praní špinavého prádla v sultánově rodině tak měli nejen obyvatelé Bruneje možnost dozvědět se jinak přísně utajované skutečnosti. O vlastnictví jachet nesoucích názvy ženských bradavek, o zubních kartáčcích s diamanty nebo o záchodových mísách se zlatými prkýnky. Černá ovce rodiny Jefri byl nakonec přinucen se nabytého majetku vzdát a rozprodat ho ve veřejné dražbě.

Sultanát Brunej stejně jako ropné monarchie na Blízkém východě však myslí i na zadní kolečka. Černé zlato jednoho dne navždy zmizí, navíc celý svět se stále rychleji snaží nalézt definitivní náhradu za ropu. Proto investuje i v zahraničí. Mimochodem, v roce 2002 mu tyto investice vynesly více než prodej ropy a zemního plynu. Málokdo však ví, že sultanát vlastní též rozsáhlé území na severu Austrálie – ranč Wileroo – odtud dováží až sedm tisíc kusů dobytka k uspokojení domácího potravinářského trhu.

Brunej

Nad zeleným mořem

Už po třetí přesedám z lodi do auta a zase do lodi. Průvodce mne ale ujišťuje, že teď je to naposledy. Naší poslední zastávkou v civilizaci je Kampong Batang Duri, malá vesnice či spíše shluk několika chatrčí u malého přístaviště na okraji džungle. Odtud už vyrážíme do deštného pralesa označovaného za plíce Země. Jeho ničení a kácení proto negativně přispívá k budoucnosti nás, lidí. Zvyšuje se globální oteplování, likvidovány jsou ale také původní domorodé kultury. Jeden z nejrychleji mizících pralesů se nachází právě na Borneu, kde za jeho likvidací stojí těžařské firmy propojené s vládními úředníky. Teď mám na mysli hlavně Malajsii, naopak v Bruneji se ho snaží skutečně chránit.

Nice sunny day

„Tyto stromy se nazývají dipterocarp. Jde o nejcennější dřevinu, a také v této části světa nejvyšší, měří dokonce i přes 80 metrů. A pokud byste je chtěl někdy vidět rozkvetlé, musíte si počkat třeba 60 let, květy mají totiž jen jednou za tak dlouhou dobu, vlastně za jeden lidský život,“ vypráví Muhammad. Podobně tajemných stromů, ale i keřů a rostlin nabízí džungle nepočítaně. Mnohé zůstanou člověku navždy skryté, jiné jsou využívané třeba k výrobě léčiv. Označení „chemická zbraň“ si vysloužil i damar, zdroj přírodní pryskyřice, z které se připravuje třeba nátěrový lak.

Brunei Darussalam

To už se ale dostáváme k našemu cíli, ke zvláštní ocelové konstrukci postavené mezi stromy: „Tyto kanopi jsou tady už přes deset let. Pohybovat se po nich může najednou vždy jen pět lidí. Když ale vystoupáte nahoru, čeká vás úchvatný výhled, který se vám jinak může naskytnout pouze z helikoptéry,“ vysvětluje průvodce. Vydávám se tedy ještě výš, nad samotné koruny stromů. Schůdky jsou úzké, maximálně pro jednoho člověka, jednotlivá patra nízká, takže musím lézt se skloněnou hlavou. Odměna ale stojí za to!

Tedy pokud překonáte divný pocit, který ve vás vyvolává skutečnost, že zábradlí na několik desítek metrů dlouhých a zhruba půl metru širokých můstcích je i v této výšce maximálně do pasu. Pak už se však můžete jen kochat, pohledem na nekonečné zelené moře tvořené obřími stromy i epifyty, tedy rostlinami používajícími jako oporu jiné druhy. Jednou z těch, co nelze přehlédnout, je tygří orchidej. Příroda ve své přirozené kráse! Ani se nechce věřit, že vědci dávají tropickému pralesu na Borneu šanci na přežití jen do roku 2020.

Autor: Robert Mikoláš

Baví vás naše články?

Na našem blogu zveřejňujeme jen střípky z toho, co se můžete dočíst v tištěné nebo elektronické verzi časopisu Koktejl. Vydejte se s námi objevovat svět. Díky předplatnému časopisu Koktejl budete neustále na cestách.
Koupit Koktejl

Komentáře