Příroda největšího ostrova Velkých Antil je nádherná, a místní tvrdí, že na jeho nejvýchodnějším cípu, v okolí starobylého města Baracoa, je nejkrásnější. Kuba je ostrov plný vzácných živočišných druhů a právě v těchto místech nalezneme živoucí poklad, který svými barvami předčí i ty zlaté. 

V hornaté krajině Kuby s údolími četných řek převládají tropické pralesy s kokosovými palmami a plantážemi kakaovníků a kávovníků, kde velmi často prší. Oproti tomu na východě se pobřeží a krajina náhle mění v aridní pásmo s kaktusy a keři. Celá tato severovýchodní oblast ostrova oplývá bohatstvím fauny a flóry s vysokým procentem endemických druhů, ekosystémů a krajinných scenerií, které nikde jinde nenajdete. A právě v této oblasti žije kubánský symbol fauny, stromový hlemýžď rodu Polymita, který se nevyskytuje nikde jinde na světě. Má ulitu o něco menší než hlemýžď zahradní, ale když ho vidíte na listech stromků a keřů, máte dojem, že byl malován rukou nějakého malíře. Vyskytuje se v rozmanité škále barev, s různými vzory a vinutými proužky. Proto mnoho kubánských i světových odborníků považuje endemické hlemýždě rodu Polymita bez nadsázky za jeden z nejkrásnějších výtvorů živé přírody na naší planetě.

Kuba šneci

Skutečně ohrožený živočišný druh

Barevní plži ve mně vzbudili zvědavost a já se o ně začal zajímat. Jak jsem zjistil, žijí pouze v oblasti okolí města Baracoa a Maisí v kubánské severovýchodní provincii Guantánamo. Přírodovědci rozeznávají šest druhů hlemýžďů rodu Polymita: picta, muscarum, sulphurosa, versicolor, venusta a brocheri. Všechny tyto druhy žijí na nejrůznějších keřích a stromech. Každému druhu vyhovuje trochu odlišné prostředí a zbarvení je odvislé od lokality výskytu. Ze všech druhů jsou nejkrásnější a nejvyhledávanější schránky druhu Polymita picta. Dozvěděl jsem se, že zvláště jim v poslední době hrozí nebezpečí vyhynutí. Když se během času naskytla možnost navštívit východ Kuby, neváhal jsem a vyrazil. Chtěl jsem se přesvědčit, jestli rodu Polymita, endemickému pokladu fauny, skutečně hrozí nebezpečí a vymizí, jako se to stalo již u jiných druhů?

Po příjezdu na východní pobřeží, u vesnice Cajobabo jsem se zeptal místního muže na hlemýždě a ulity Polymita. Ochotně se nabídl a zavedl do míst poblíž mysu Punta Maisí, kde jich mají mnoho. Jeli jsme podél pobřeží a projeli několika vesničkami. Vesměs ležely na úpatí vápencových hor s terasovitým svahem, až jsme dorazili do vesničky Río Seco. Zjistili jsme, že někteří vesničané chodí navzdory zákazu do kopců hlemýždě sbírat. Následovně se je snaží prodat za devizovou měnu náhodným turistům, kteří vesnicí projíždějí. Ve stejné vesnici jsme navštívili rodinu, která překvapivě dokonce hlemýždě přinesené z hor chová na nízkých stromech a keřích své zahrádky. Stejnou zkušenost jsme měli později i v jiné vesnici u soutěsky na řece Yumurí. I zde místní obyvatelstvo Polymity picta cíleně chovají. Dokonce už několik let úspěšně provozují tuto činnost.

předplatné časopisu koktejl

Jak se rozmnožují šneci?

Období reprodukce šneků se shoduje s obdobím dešťů. V té době dorůstají plžům ulity. Během nejteplejších hodin dne jsou neaktivní, přilepeni k větvi nebo chráněni na rubu listu stromu nebo keře. Se zvýšením relativní vlhkosti ovzduší po dešti nebo svěžestí noci a ranní rosou se probouzí z letargie a lezou poměrně rychle za potravou. Svými ústy seškrabávají z povrchu listu nebo kůry miniaturní cizopasné houby a sliz, poškozující rostlinu, aby se tím sami nakrmili. Každý jedinec je vybaven samčími i samičími pohlavními orgány. Dva jedinci se v noci spojí a vzájemně oplodní. Po dozrání vajíček v těle hlemýžď sleze po větvích a kmínku až na zem. Tam do malých otvorů naklade vajíčka, nebo je přilepí mezi spadané listy. Po několika dnech vylézají miniaturní plži, kteří rostou a z hřebínku se jim začnou tvořit hlemýždí schránky o velikosti dvou až tří milimetrů. Vylézají po keřích nahoru k listům, kde najdou potravu, začnou růst a pokračují ve šnečím životním cyklu.

Kuba šneci

Po návratu do města Baracoa jsem se setkal s kubánskou odbornicí na životní prostředí Norvis Hernándezovou z Humboldtova národního parku, která se zabývá problematikou ochrany endemických druhů fauny, zvláště záchranou hlemýžďů Polymita. Se zanícením pro věc o nich ráda hovoří. „Hlemýždi Polymita jsou v nebezpečí ohrožení vyhynutím,“ říká s vážnou tváří a pokračuje. „V poslední době se situace stává kritickou. K ničení přírody a k vymírání druhů přispívá i rozvoj lidské společnosti. Zemědělci kácejí stromky s populacemi hlemýžďů, aby rozšířili svá pole. Některé populace v lokalitách nejvzácnějšího ze šesti druhů existujících pouze na Kubě, druhu Polymita picta, byly již téměř vyhubeny a je vážné nebezpečí, že tyto šperky kubánské přírody vyhynou dříve, než kubánské úřady rázně zakročí na jejich ochranu.“ Podle názoru kubánské odbornice se hlemýždi druhu Polymita picta s nejkrásnějším vybarvením ulit ocitli v ohrožení vyhynutím nadměrným sběrem lidmi, kteří ulity používají k výrobě rádoby uměleckých předmětů, aby je prodali turistům. Dokonce prodávají samotné barevné ulity různým sběratelům a náhodným návštěvníkům. V tomto případě lidská bezohlednost a vidina získání deviz zmůže víc než ochrana zachování přírodního druhu.

předplatné koktejl

Zemědělský pomocník

Hlemýždi Polymita si oblíbili bujnou tropickou vegetaci s dostatkem potravy a s ochranou před prudkým vysušujícím sluncem. V horských oblastech se vyskytují na kávovníkových plantážích, kde barevné ulity s oblibou sbírá školní mládež, která nemá tušení, jak důležitou čistící funkci tito plži vykonávají. Každý pěstitel kávy dobře ví, že cizopasná houba dovede totálně zničit celé plantáže. Na jeden keř kávovníku přitom stačí čtyři hlemýždi Polymita, kteří celý keř zbaví zhoubných hub a slizu, aby v listech mohl dobře probíhat proces fotosyntézy. Pro pěstitele, kteří chtějí získat biologicky zdravá zrna kávy, je odstranění nebezpečných hub velice důležité. Šneci přitom nevyžadují žádnou péči.

Proto by měli kubánští pěstitelé v horách mezi Baracoa a Maisí tyto hlemýždě chránit. Pěstitelé kávy v ostatních oblastech Kuby se již dlouho snaží vysadit tyto plže na své plantáže, avšak zatím neúspěšně. Tito hlemýždi potřebují specifické přírodní podmínky, které existují na severovýchodě Kuby, a jsou velmi citliví na změny vlhkosti, jasu, teploty a slanosti ovzduší. Proto se až dosud nepodařilo je přemístit a přizpůsobit životním podmínkám na jiných územích. Hlemýždi Polymita jsou také velmi důležití pro ekologickou rovnováhu. Slouží jako potrava vzácnému endemickému dravci caguarero (Chondrohierax wilsonii – luňákovec kubánský), který se úbytkem těchto plžů dnes rovněž nachází v ohrožení vyhynutím.

kuba
Photo by: Shawn McCready 

Nenahraditelní

Na otázku, jak je možné zabránit zániku nejohroženějšího druhu hlemýžďů Polymita picta mi Norvis Hernándezová odpovídá celkem skepticky: „Nabádáme obyvatele a turisty ve městě Baracoa, aby hlemýždě chránili a odmítali kupovat jejich prázdné schránky. Pokud jde o celou Kubu, vytvořili jsme společně s kubánskou vládní organizací projekt zaměřený na ochranu přírody, se kterým byli seznámeni pracovníci na celnicích a na letištích. Je třeba přesvědčit zákonodárce, aby bylo možné pokutovat osoby, které se věnují prodeji předmětů vyráběných z ulit těchto hlemýžďů. Jak je vidět, výchovné prostředky nedávají dostatečné výsledky. A aby se znovu obnovila kubánská populace hlemýžďů Polymita, je třeba se o ně dobře starat v chovných střediscích. Z nich pak můžou být později znovu vysazeni do původního prostředí. Dále poučujeme obyvatele na venkově, kde se tito barevní hlemýždi vyskytují, aby je chovali na stromcích kolem svých stavení. To je zatím vše, co můžeme udělat pro jejich záchranu.“ Stala by se nenapravitelná škoda, kdyby se tento nádherný živoucí šperk vytratil z kubánské přírody.

Autor: František Bureš

předplatné časopisu koktejl

Komentáře