Ve větru se třepotají dlouhé stuhy. Zavěšené na stromech, každá stužka šeptá svou bílou, modrou nebo zelenou modlitbu. Aby vítr zanesl přání až k duchům posvátných míst, musí být obětní stuha ťalama odtržena bez pomoci nůžek z dosud nepoužité látky a zavěšena v období dorůstajícího měsíce. Jedině pak přichází kýžené požehnání. Krajinou pohoří Altaj putoval Martin Loew.

Z mongolského Altan – Zlaté hory – pochází název majestátního pohoří v srdci Asie. Na jeho svazích se rozkládá Altajská republika, vymezená v rámci Sibiřského federálního okruhu Ruské federace. Řetězce hor v této části tvoří přirozenou hranici mezi vyprahlými stepmi Mongolska a vlhkou, životem kypící tajgou jižní Sibiře. Kontinentální klima v létě peče a v zimě mrazí mezi +40 a –40 oC, rozmanitost krajiny a ekosystémů je nesmírná.

Russia - Altai Mountains, Ukok Plateau

Z ledovců pokrývajících vrcholky velehor vyvěrají řeky Čuja, Katuň, Bija a neuvěřitelných dvacet tisíc menších toků. Všechny řeky se pod horami postupně slévají a dávají vzniknout veletoku Ob, jenž na konci své pouti propojuje vodní říši Altaje s břehy Severního ledového oceánu. Z výšky 4506 metrů shlíží na proměny divukrásných hřbetů a údolí majestátní Bělucha, nejvyšší hora Altaje i celé Sibiře. Na svazích je možné zahlédnout kozorožce, medvěda i tajemného irbise.

Plody nelidské dřiny

Od ruského Novosibirsku přes celý Altaj až po hranice s Mongolskem se krajinou vlní 961 kilometrů dlouhý asfaltový koberec Čujského traktu. Trakt v ruštině znamená dálnice či poštovní cesta a jak sám název naznačuje, řeka Čuja trakt doprovází podstatnou část své trasy. Plazí se nížinami, podhůřím i přes několik horských hřbetů. Dlouhá léta býval Čujský trakt jedinou spojnicí mezi horami Altaje a zbytkem Ruska.

302

Dnešní široká a pohodlná silnice federálního významu ovšem sahá svými základy hluboko do historie. Ze starých čínských kronik se dovídáme o tzv. Mungalské cestě, po které v dávných stoletích putovaly obchodní karavany i vojenské oddíly. Koncem 18. století objevili výnosnost obchodů s Mongoly i ruští kupci, kteří založili v oblasti Čujské stepi první sídlo Koš-Agač. Konec 19. století se nesl ve znamení plánů na výstavbu silnice a první rok století následujícího se stal svědkem zahájení stavby. Novodobá historie horské magistrály ovšem rozhodně není idylická.

Moody Mountains

Ve 30. letech byly na práci nasazeny tisíce vězňů Stalinova režimu. K tomu účelu vyrostly podél Čujského traktu v rozestupech 15 až 20 kilometrů speciální koncentrační tábory, každý určený pro 300 až 400 vězňů. V nemilosrdných podmínkách mrazu a závějí trestanci budovali silnici i spoustu dřevěných mostů. V roce 1934 tu dokonce postavili největší pontonový most v Sovětském svazu. Dá se říci, že současná podoba silnice je výsledkem sovětského systému gulagů.

 

Baví vás naše články?

Na našem blogu zveřejňujeme jen střípky z toho, co se můžete dočíst v tištěné nebo elektronické verzi časopisu Koktejl. Vydejte se s námi objevovat svět. Díky předplatnému časopisu Koktejl budete neustále na cestách.

Koupit Koktejl

V jakém kontrastu s lidským utrpením trestanců je nepopsatelná krása téměř nedotčené přírody okolí! Nekonečné pláně náhorních stepí, hluboká, ledovcem vybroušená údolí, bílé vrcholky hor propichující tmavomodré nebe. Cestou po Čujském traktu jedno panorama utíká za druhým a dech se tají za každým sedlem. Už si ani nelze představit, že místo velkorysé magistrály očekávaly dávné cestovatele docela nepříjemné nástrahy.

V místě zvaném Bělij Bom (Bílý útes) se nad srázem klikatila stezka tak uzoučká a strmá, že by se dva jezdci na koni nevyhnuli. Proto každý, kdo hodlal nad propastí projet, musel nejprve přejít na druhou stranu po svých a viditelně tu umístit svůj klobouk na znamení záboru stezky. Poté zase doklopýtal zpět a vydal se na stezku znovu, tentokrát i se zvířecími souputníky.

altaj koktejl

Za most svobodu 

Samotný trakt i jeho odbočky doplňuje bezpočet mostů: od moderních železobetonových až po rozviklané, snad už jen z nostalgie držící mostky lanové. Na řece Katuň u vesnice Iňa dnešní cestovatele fascinuje unikátní konstrukce starého visutého mostu. Stavba tohoto pozoruhodného díla začala v roce 1936 podle návrhu a vedení ruského inženýra S. A. Tsaplina. Speciálně kvůli potřebám stavby dokonce na nedaleké říčce Iňa postavili malou hydroelektrárnu

Mostní konstrukce z modřínového dřeva se klene nad Katuní v délce 142 metrů a je zavěšena na mohutných ocelových lanech. Ta jsou ukotvena na dvou 21 metrů vysokých pylonech z předpjatého betonu. Asi už nikoho nepřekvapí, že i toto stavební dílo vznikalo rukama nedobrovolnýma. Místní pamětníci vzpomínají, že se budovalo nepřetržitě 24 hodin denně. Pro mnohé vězně se však stalo včasné dokončení mostu propustkou na svobodu, neboť za rekordní splnění plánu prý dostali amnestii.

Старый мост через Катунь в Ине

Kromě úctyhodných technických parametrů představuje most i jedinečnou podívanou. Pro účely automobilové dopravy se sice most přestal používat už v roce 1970, kdy byl pár desítek metrů po proudu postaven nový betonový most, ale pěším je původní most přístupný stále. Přejít přes něj je dnes ovšem již poněkud adrenalinová záležitost. Železné části mostu stravuje pokročilá koroze a dřevěná konstrukce je kvůli hnilobě děravá jako řešeto. A to i přes to, že v roce 1994 se stavba dočkala zápisu do registru kulturního dědictví Ruské federace. To však de facto nic neznamená… Dnes je most v krajině usazen, jakoby do ní ani nepatřil: mezi břehy divoké Katuně se houpe jako obnošená perla zavěšená na vetchém konopném provázku.

Nástrahy vodní divoženky

Krásy řeky Katuň jsou proslulé. Kdo ji chce poznat v její panensky čisté kráse, musí ji navštívit ještě před místem, kde se do jejích azurově modrých vod nahrnou kalné proudy řeky Čuja. Soutok obou altajských říčních divoženek leží jen pár kilometrů nad starým Iňským mostem, v místě zvaném Čuj Oozy. Kousek pod soutokem Katuň překonává étericky vyhlížející a unaveně prohnutý lanový most. Přes něj podle mapy pokračuje dál proti proudu silnice R373.

катунь

Zprvu kamenitá cesta pro terénní auta se však za vesnicí Iněgeň mění v kamzičí stezku, místy vytesanou do srázu vysoko nad řekou. Zde se žádná silnice nekoná. Navzdory informacím ze všech dostupných map včetně slovutného Google. Z automobilového výletu není nic, zato během pěšího průzkumu se řeka Katuň doslova blýskne v nejlepším světle. Její divoké ledové proudy hluboko v údolí se valí přes peřeje a jiskří všemi odstíny azurové. Aby ne, vždyť se rodí ze svazku nejvyšší hory Altaje Běluchy a mocného ledovce Geblera na jejich svazích. Není divu, že Katuň svou magickou krásou přitahuje množství dobrodruhů v kajacích a raftech.

Altai-0761-20120929And4more.jpg

Od Čuj Oozy se Čujský trakt odevzdává pod výsostnou ochranu řeky Čuja. Ta pramení pod ledovci vysoko na vrcholcích hor na hranici s Mongolskem. Na své cestě překonává vyprahlou a pustou Čujskou step, kde její rozvlněné meandry dávají život fantaskním ostrovům kypící vegetace. Zdejší oázy vzkvétají navzdory extrémním podmínkám, kdy teploty v lednu klesají až k –62 °C. Kulisu snového výjevu dotváří okolní kopce hýřící odstíny rudé, oranžové, bílé, hnědé a dokonce i modré. Svou cestu si Čuja dále razí mezi majestátními horskými hřbety Severočujským a Kurajským. Na své pouti se dravě dere krajinou a svou dynamičností si právem získala pověst ráje těch nejostřílenějších vodáků. Obtížnost a nástrahy řeky nejlépe ilustruje vodácký název jedné z nejostřejších zákrut s mohutnou peřejí – Turbína.

altaj koktejl

Umění skryté v kameni

Altaj není jen krajem pohádkové krásy stvořené přírodními silami. Je to kraj, kde poutník může naslouchat šepotu ozvěn časů dávno minulých a vydat se za poselstvím pradávných kultur, které v krajině zanechaly své stopy. V horských dolinách nacházíme stovky pohřebních mohyl – kurganů, desítky stojících sloupků, coby osamělých bojovníků, a skály tu na mnoha místech pokrývají tisíce vyrytých obrázků – petroglyfů.

Jedním z nejmagičtějších míst je v tomto směru Kalbak Taš, deset kilometrů dlouhá galerie pod širým nebem. Prostírá se mezi vesnicemi Iňa a Iordo přímo podél Čujského traktu. Najdeme tu více než pět tisíc skalních rytin, datovaných od svrchní doby kamenné (6 až 4000 let př. n. l.) až ke starověké turkické kultuře (8. až 10. stol. n. l.). Starodávní umělci tu vyryli do skály obrovské, až tři metry široké postavy jelenů a losů i spousty motivů menších. Rytiny tu často představují ženské postavy, zbraně, válečníky, koně, kozy, ale i fantastické stvůry a pitoreskní postavičky.

Petroglyphs (Kalbak-Tash, Altai, Russia) 04

Dávní obyvatelé zanechali ve skalách obrazy loveckých scén i další zvířecí motivy, například divočáky, kteří jsou na Altaji velmi vzácní. Většina odborníků se shodne, že obrazce představují výjevy ze života dávných obyvatel, najdou se však lidé, kteří věří, že některé z petroglyfů představují vesmírné lodě. Část rytin v Kabal Taš byla zcela zničena v 80. letech během rekonstrukce Čujského traktu, kdy v zájmu rozšíření silnice byly skály s rytinami nemilosrdně odstřelovány. Pokud chcete dávné umění obdivovat dnes, je radno přibalit i trochu trpělivosti. Můžete chodit hodiny kolem kamenů, než si všimnete, že jsou petroglyfy vlastně všude. To zub času a odraz paprsků světla si hrají se zvědavci na schovávanou. Být poutníkem v Altaji, kraji panenském, mystickém i živelném, je jedinečným zážitkem. Vnímavý návštěvník tu pocítí úžas, pokoru a zároveň vnitřní klid i ujištění, že vše plyne kupředu jako voda zdejších řek. A tiché šelestění stuh ťalama se nese nad čarovnou krajinou hor stejně, jako v uplynulých staletích.

Autor: MARTIN LOEW

Foto: CapeCrawfords via Interior Design / CC BY-ND

Baví vás naše články?

Na našem blogu zveřejňujeme jen střípky z toho, co se můžete dočíst v tištěné nebo elektronické verzi časopisu Koktejl. Vydejte se s námi objevovat svět. Díky předplatnému časopisu Koktejl budete neustále na cestách.

Koupit Koktejl

Komentáře