Fotografická výprava za divokou zvěří je vždy dobrodružstvím sama o sobě. Objeví se? Nebo ne? Nejlepší okamžik je pak ten, kdy příroda ukáže svou krásnou tvář a ukáže se lidským pozorovatelům ve vší parádě.



Geologicky jsou Dračí hory více jak 1000 km dlouhý pás pohoří táhnoucího se podél jižní hranice Lesotha, který se stáčí na severozápad podél východní hranice Svazijska a končí až u města Tzaneen. Stáří Dračích hor geologové odhadují na 180 milionů let. Největší část Dračích hor se zvedá ve dvou z devíti jihoafrických provincií – KwaZulu-Natal a Mpumalanga. Dračí hory jsou známé rezervacemi, národními parky a chráněnými oblastmi, kde se lze volně pohybovat, což bývá v Africe vzácné.

JAR

Mezi velmi známé oblasti hor patří v jejich severní části kaňon řeky Blyde a Panorama Route. Bývá zde dost velké množství návštěvníků, zvláště během svátků a prázdnin. Je to důsledkem polohy této oblasti, protože leží na přístupové cestě z Johannesburgu do Krugerova národního parku. Přesto se vyplatí nespěchat a alespoň na některých místech se zastavit.

Bohové a obři

Samotný kaňon řeky Blyde (Blyde River Canyon) s četnými vodopády a vymletými tůněmi, který je třetím největším takovým útvarem na světě, stojí za prohlídku. V okolí žije spousta zajímavých zvířat včetně plochoještěrů, žab, opic a množství zajímavých horských druhů ptáků. Nádherné výhledy jsou v oblasti Three Rondavels, a pokud je dobré počasí a není zataženo, je úžasný pohled z God‘s Window (Boží okno) směrem na Krugerův národní park. Pokud se postavíte na hranu stěny padající stovky metrů dolů, pochopíte význam slov Highveld a Lowveld.

JAR

Pokračovat můžete k některému ze zdejších četných vodopádů, kde při troše štěstí můžete narazit na hnízdící ibise skalní nebo horského strdimila. Některé, třeba vodopád Lisabon, přesahují výšku 90 metrů, což ale není na Dračí hory nic závratného. Ostatně v natalské části Dračích hor je i téměř 950 metrů vysoký vodopád Tugela. Sezonní vodopád dosahuje této závratné výšky v několika zlomech a je druhým nejvyšším vodopádem světa.

Ubytovat se lze v několika městečkách, jako je bývalé zlatokopecké Pilgrimsrest, Grasskop nebo Lydenburg, kde bylo možné v místním obchodě s alkoholem pořídit plzeňské pivo, anebo v některém horském penzionu, které mají opravdu nezapomenutelnou atmosféru. Vadou na kráse těchto hor je monokulturní pěstování dřevin, především pak eukalyptů a borovic. Původního vlhkého horského lesa zbývá tak 1 % v oblastech vodopádů a prudkých zlomů, kde nelze použít těžkou lesnickou techniku.

JAR

Národní park UNESCO

Z druhé strany Dračích hor na hranicích s Lesothem je situace jiná. Nevedou tu žádné přímé silnice a cestování je velmi náročné. Abyste mohli zhlédnout většinu zajímavých míst a přitom nemáte zrovna dva měsíce prázdnin, potřebujete vlastní vůz. Přímá cesta přes tuto část hor nevede, a tak je nutno z jednoho údolí do druhého objíždět mnoho kilometrů. Přesto stojí návštěva této části Dračích hor za toto nepohodlí.

Národní park uKhahlamba-Drakensberg byl v roce 2000 vyhlášen organizací UNESCO jako památka Světového přírodního dědictví. Nádherná krajina je přímo stvořená pro turistiku, od té pohodlné až po velmi náročné treky. Je zde také více než šest set míst s kresbami Sanů a spousta zajímavých rostlin a živočichů.

Ve střední části jižního masivu jsou čtyři nádherná údolí a v části pod mohutnou hradbou Giant‘s Castle (3315 m n. m.) vzniklo chráněné území, které má především chránit velké antilopy losí a několik dalších vzácných kopytníků. Také tu žijí šakali, několik levhartů, hadi, damani a asi 175 druhů ptáků, včetně vzácného orlosupa bradatého a supa kapského.

Pod Jižním křížem

Od roku 1967 se zde provádí pozorování supů a orlosupů z vybudovaného krytu a během našeho příjezdu se začalo s provozem druhého. Původní kryt je sice dál od hnízdiště obou velkých dravců, ale je postaven na mnohem dramatičtějším místě. Hned po pravé straně je strž hluboká jistě 200 metrů, a tam také končí většina koster a zbytků. A navíc jsou zde dravci naučeni, že mohou přijít zadarmo k potravě. První den jsme však vůbec neměli štěstí. Nic nepřiletělo. Rozhodli jsme se podpořit naše šance koupí nějakého masa a po krátkém vyjednávání jsme získali dvě uhynulá telata.

JAR

Celou anabázi se zcela zmrzlými pětatřicetikilogramovými zvířaty nemá smysl popisovat. Faktem zůstává, že se nám je podařilo nainstalovat před kryt a zatížit kameny tak, aby alespoň chvilku zůstala na místě. A konečně se dostavily i výsledky, tento den jsme podle místních měli nejlepší pozorování za poslední měsíc. Ke kořisti se postupně dostavili kromě krkavců a leskoptví jihoafrických také káňě šakalí, a několikrát se tu po způsobu kamikadze objevil raroh jižní, což mezi menšími ptáky vyvolalo pozdvižení. Přilétly i oba druhy supů – africký a velmi vzácný sup kapský.

Nakonec se dostavil i král mrchožroutů – orlosup bradatý. Tedy, ne že bychom do té doby žádného neviděli, okolo každý den prolétlo minimálně osm jedinců různého věku, ale sedli až tento den. Podle věkového složení se zdá, že alespoň místní populace obou vzácných mrchožroutů dobře prosperuje. V dáli jsme zahlédli i běžícího šakala čabrakového, jehož stopy jsme viděli na prašné cestě okolo kempu.

JAR

Pozor na hady!

Kromě těchto větších ptáků jsme byli obklopeni i dalšími zajímavými živočichy. Okolí kempu okupovala velká tlupa paviánů čakma, se kterými si není opravdu radno zahrávat. Místní skalky pak využívali damani skalní a obrovské množství drobných opeřenců. Zvláště vzácné bylo pro ornitology pozorování horských druhů strdimilů, bělořitů a zemního datla. Při procházkách zatravněnými svahy je třeba dávat pozor, protože nejenže jsme objevili hadí svleky, ale mnoho nechybělo a na jednoho místního plazího zástupce jsem málem šlápl. Bohužel se nám ho ve vysoké trávě nepodařilo dohledat a určit.

Dračí hory se svým magickým pohádkovým názvem budí velký zájem, vzdálenost a úžasná krajina ho ještě umocňují. Pokud se navíc dočkáte oblohy bez mráčků, neváhejte poodejít pár stovek metrů za kemp a prohlédněte si zdejší nádhernou noční oblohu. Posezení na kameni mezi rozeklanými štíty, se sklenkou dobrého jihoafrického červeného vína a s Jižním křížem nad hlavou bude pro každého dlouho doznívajícím zážitkem.

Autor: Karel Bartík a Martin Mecnarowský

Komentáře