Vítězný oblouk, dvaadvacetimetrová jezdecká socha, mramorový most, pozlacené lavičky a nad tím novostavby neoklasicistních budov obřích rozměrů. Zábavní park? Nikoli. Vítejte ve Skopje, hlavním městě Makedonie. 

Skopje 2014 je ambiciózním projektem makedonské vlády, usilujícím o vybudování hrdé a atraktivní metropole. Skopje, která se stala hlavním městem v roce 1991 po rozpadu Jugoslávie, se má stát nejen městem přitažlivým pro turisty i zahraniční investory, ale především nositelem národní identity a symbolem země. Nástrojem k dosažení tohoto nelehkého cíle je vybudování přibližně čtyřiceti památníků a soch, dvaceti budov a rekonstrukce stávajících staveb.

To vše závratným tempem a za závratné peníze. Projekt byl původně naplánován v horizontu let 2010–2014 s rozpočtem 80 milionů eur. V dubnu loňského roku vláda oznámila, že obnova města doposud spolykala asi třikrát tolik. Skutečné náklady jsou však podle kritiků mnohonásobně vyšší. Některé odhady uvádějí, že Skopje 2014 stála až miliardu eur, což je pro tento balkánský stát více než třetina státního rozpočtu.

Makedonie Skopje

Když se v roce 2010 začalo město zahalovat lešením a na YouTube se objevilo video připomínající výjevy z historické počítačové hry, nikdo si zřejmě nedovedl představit, co se s tímto přibližně půlmilionovým městem během následujících čtyř let stane. Dříve skromné a poněkud nenápadné nábřeží řeky Vardar, jehož dominantou byl jednoduchý Kamenný most, bylo přeměněno smrští betonu, mramoru a bronzu k nepoznání.

Monumentální budovy i pomníky imitující antickou či barokní architekturu lze jen stěží skloubit s uličkami starého města z dvanáctého století i s novější zástavbou v duchu modernismu. Skopje podobně radikální změnou prošlo již jednou. Po ničivém zemětřesení v roce 1963 bylo město zrenovováno podle plánů japonského architekta Kenza Tange. Tehdy moderní stavby ve stylu brutalismu, jimž vévodí budova pošty ve tvaru leknínu, sice dávno ztratily původní šmrnc, jejich výrazné tvary jde však jen stěží přebít. Nově budované paláce se o to svou velikostí zřejmě pokoušejí, a město tak po padesáti letech opět zásadně mění svůj ráz.

Baví vás naše články?

Na našem blogu zveřejňujeme jen střípky z toho, co se můžete dočíst v tištěné nebo elektronické verzi časopisu Koktejl. Vydejte se s námi objevovat svět. Díky předplatnému časopisu Koktejl budete neustále na cestách.

Koupit Koktejl

Nenasytný projekt

Další a další stavby přibývají jako houby po dešti. I přes blížící se konec roku lešení z ulic nemizí a zakončení projektu je zdánlivě v nedohlednu. „Nemá to konce. Vždycky, když přijedu do centra, je tam další nová socha, ještě větší a hrozivější než ty předtím. A to by člověk řekl, že už není, kam je dávat. Je to prostě nekonečný projekt,“ vystihuje situaci vcelku přesně Sophie, která bydlí na západním předměstí Skopje. Dvě hlavní náměstí v centru jsou skutečně schopna pojmout třináct samostatných soch či památníků.

Makedonie Skopje

Nejedná se přitom o žádné drobečky, ale o sochy či sousoší v nadživotní velikosti, jimž kromě dvacet dva metrů velkého jezdeckého pomníku vévodí také fontána se sochami tří žen-matek či monumentální pomník Filipa II. Současný starosta municipality Centar Andrej Žernovski, kde většina staveb vzniká, přitom přislíbil okamžité zastavení projektu.

Žernovski se ihned po nástupu do funkce na jaře 2013 nechal slyšet, že budou dokončeny pouze ty stavby, jejichž budování už nejde zastavit, a celý projekt bude po finanční stránce prověřen. I dva měsíce před plánovaným koncem projektu je však město zahaleno lešením a z pohledu obyvatel města je konec výstavby v nedohlednu.

Co ale Žernovski skutečně prosadil, je finanční audit projektu. Skopje 2014 byla již od začátku kritizována jako nástroj pro praní špinavých peněz a realizaci politických zájmů představitelů vládnoucí strany VMRO-DPM‑NE. Skopje 2014 je z velké části právě otázkou peněz. Makedonie se potýká s téměř 30% nezaměstnaností, nefunkčním sociálním systémem a vysokou mírou chudoby.

Makedonie Skopje

Právě finanční nákladnost projektu je to, co obyčejného obyvatele Skopje na tom všem nejvíc pálí. „No jo, je to pěkné, ale takovéhle věci jsou jen pro bohaté národy,“ posteskne si stánkař prodávající pečené kaštany mezi změtí soch na hlavním náměstí. Finanční prověrka odhalila množství nesrovnalostí od rozdílů mezi plány a realizací a chybějících výběrových řízení až po dvacet pět cest sochařky Valentiny Štefanovské, autorky hlavních monumentů, do Itálie v ceně přibližně 1,5 milionu eur. Iniciátoři projektu však dále sedí na svých politických postech a jeřáby na Náměstí Makedonie staví na podstavce další a další sochařská díla.

Dědictví komunismu

Copak s tím ale nejde nic dělat? Projekt má mnoho zastánců, ale i odpůrců, často z řad umělců a intelektuálů. Copak neexistuje hnutí či občanská iniciativa, která by se snažila toto enormní plýtvání veřejnými penězi zastavit? „Lidé v Makedonii nejsou zvyklí věci iniciativně řešit. Dědictvím komunismu je, že věříme vládě a necháváme rozhodnutí o veřejných věcech na ní,“ objasňuje Shemsedin, pracující v neziskovém sektoru. „Důležitou roli hraje ale především to, že Makedonie má v porovnání s ostatními státy velmi vysoký podíl obyvatel pracujících ve veřejných institucích.

Baví vás naše články?

Na našem blogu zveřejňujeme jen střípky z toho, co se můžete dočíst v tištěné nebo elektronické verzi časopisu Koktejl. Vydejte se s námi objevovat svět. Díky předplatnému časopisu Koktejl budete neustále na cestách.

Koupit Koktejl

Přibližně 35–40 % pracujících obyvatel je zaměstnáno ve vládě nebo na vládou dotovaných pozicích. Každý má tedy v rodině někoho, komu by mohlo uškodit, kdyby se nepřiměřeně motal do věcí, do nichž mu podle vedení země nic není. Takže to raději nikdo nedělá,“ vysvětluje smířeně. Mezi lidmi koluje také několik teorií snažících se zmírnit hořkou finanční realitu země. „Slyšel jsem, že Makedonie dostala spoustu peněz, aspoň miliardu eur, od nějakého arabského šejka. Ten chtěl, abychom Skopje trochu zkrášlili,“ svěřuje se mi mladý taxíkář. Jiní vysvětlují financování projektu grantem od Evropské unie či jiné instituce. Všichni se však shodnou na tom, že země má mnoho palčivějších problémů.

Co je tedy motivací vlády k investicím tak obrovské částky peněz do projektu kritizovaného pro svou kýčovitost a nesmyslnost? Iniciátoři argumentují návratností investic a snahou o budování národní identity země. Jedinečná tvář města a pamětihodnosti mají přilákat zahraniční turisty. Zastánci nových staveb poukazují na příklady Liverpoolu či Bilbaa, jimž se povedlo díky razantním architektonickým zásahům vtisknout městu novou, nezapomenutelnou tvář.

Makedonie Skopje

„Chápu, že nové budovy mohou přilákat turisty a vydělávat na vstupném. Sochy si na sebe ale nevydělají a jen zabírají místo tam, kde by mohly být třeba stánky,“ namítá Shemsedin. „Nejvíce turistů navíc stejně jezdí do starého města, které je hezké samo o sobě a žádné gigantické investice nepotřebuje.“ Stara čaršija neboli starý trh, s dominantním hradem je jedinou historickou částí města, která přežila ničivé zemětřesení. Její úzké uličky a drobné domky jsou nyní obehnány hradbou mramorových a betonových monster, které jakoby se snažily ji zakrýt a přebít.

Spor o identitu

Zde vstupuje do hry druhý z argumentů, národní identita. Jestliže se Makedonie pokouší prostřednictvím betonových kolosů nějak prezentovat, pak jako země odkazující se ke své antické minulosti a evropskému směřování. Klasicistní paláce a sochy jakoby se snažily oživit bohatou historii země.

Problém je, že Makedonie se žádným jasným historickým vymezením pochlubit nemůže. Území dnešní Makedonie se v dějinách potácelo mezi nadvládou Turků, Srbů, Bulharů, Albánců, až se stalo součástí Jugoslávie. Po jejím rozpadu a vyhlášení nezávislosti země pro změnu čelila sporům s Řeckem. Předmětem rozepří byl a stále je název Makedonie, který nese také jedna z částí Řecka.

Alexandr Makedonský

Obří jezdeckou sochu, které nikdo neřekne jinak než Alexandr Makedonský, či helénistické paláce lze tedy vnímat i jako gesto ukazující Řekům legitimitu a hrdost Makedonců, respektive obyvatelů FYROMu, jak se po nátlaku Řecka země oficiálně jmenuje. Jestliže má být Skopje 2014 snahou vybájit zemi historické ukotvení a vzbudit v jejích obyvatelích pocit národního povědomí, měl by se projekt zřejmě snažit oslovit všechny z pestré škály obyvatel země.

Makedonie je národnostně velice nejednotná, více než čtvrtinu obyvatel tvoří muslimští Albánci, další velké menšiny pak Romové, Kosovští Albánci a občané zemí bývalé Jugoslávie. Žádná z nově vzniklých staveb však tuto skutečnost neodráží. Mezi zástupy hrdinů na nově budovaných mostech nenajdeme jediného albánského národnosti. Naopak ti makedonští jakoby podnikali prostřednictvím soch invazi do albánské části města. Albánští představitelé původně požadovali doplnění plánů projektu o sochy Albánců a financování stavby mešity. Když se tak nestalo, postavili na vlastní náklady alespoň sochu Skanderberga, hrdiny svých dějin. Ten působí mezi záplavou fontán a pableskujících pomníků lítostivě nenápadně. Jakoby bránil titěrnou, zato autentickou albánskou Starou čaršiju před výtvory novodobých stavitelů.

Celý projekt je evropským turistům, ale i architektům a politikům spíše pro smích. Tento názor však zdaleka nesdílí všichni obyvatelé Skopje. Sociální sítě i diskusní fóra stále vřou debatami intelektuálů i řadových obyvatel. „Skopje 2014 je projekt, který nás vyšvihne před všechny země Balkánu,“ píše jeden z diskutujících. „Je to nádherné, monumentální, fantastické, bude to atrakce pro celý svět,“ znějí hlasy mnoha obyvatel Makedonie. Ti střízlivější pak uznávají, že „Skopje už hůř vypadat nemůže, takže jakákoliv změna bude k lepšímu“. To, nakolik byl tento urbanistický počin legitimní snahou o zvýšení návštěvnosti města a nakolik se odrazí v již tak dost napjatých makedonsko-albánských vztazích, ukáže čas.

Autor: Markéta Nešporová

Baví vás naše články?

Na našem blogu zveřejňujeme jen střípky z toho, co se můžete dočíst v tištěné nebo elektronické verzi časopisu Koktejl. Vydejte se s námi objevovat svět. Díky předplatnému časopisu Koktejl budete neustále na cestách.

Koupit Koktejl

Komentáře