Je hluboká noc a já jako jeden z mála řidičů v tuto dobu zdolávám dálnici D1. Další zastávkou je Opava, kde se mám krátce po svítání zúčastnit skoro neuvěřitelné a přesto skutečné akce. Naskytla se mi příležitost být při události, která by mohla doplnit nejstarší dějiny naší země.

Již na základní škole nás v hodinách historie učí, že jediný ryze český panovnický rod Přemyslovců vymřel po meči vraždou Václava III. r. 1306 v Olomouci. Tomu v den jeho smrti bylo necelých 17 let a nezanechal žádné legitimní potomky. To je bezesporu pravda, ale co nám ve škole zamlčeli, je fakt, že Přemyslovci touto tragickou událostí nevymřeli definitivně a existovaly další rodové větve. Jsou jimi větev opavská, olomoucká, znojemská, brněnská, Soběslavova a Děpoltici. Pravda, jedná se o sekundární rodové větve, tedy založené druhorozeným či dalším synem některého z Přemyslovců. Výjimkou je větev opavská, ta se odvíjí od českého krále Přemysla Otakara II., respektive od jeho prvorozeného syna Mikuláše I. Opavského. Proč neusedl Mikuláš na český trůn? Protože byl nemanželský.

Opava

Plodní a neplodní

Roku 1251 byl Přemysl Otakar II. zvolen rakouskou šlechtou za jejího vládce, a aby si vládu nad Rakousy a Štýrskem upevnil, vstoupil r. 1252 do svazku manželského s Markétou Babenberskou, sestrou zesnulého vládce vévody Fridricha II. V té době bylo Přemyslovi přibližně 19 let a Markétě o skoro 30 let víc, nicméně etiketa vyžadovala, aby rod pokračoval, a tudíž měla Markéta porodit syna. Když se tak delší dobu nestalo, začaly se šířit pomluvy o králově neplodnosti. Kronikář Přibík Pulkava z Radenína o tom doslova píše: Protože byla Markéta neplodná, připisovala hanu neplodnosti manželovi.

Když se to její manžel Přemysl dozvěděl, řekl jí: Dej mi jednu ze svých dívek a během roku vyzkoušíš mou potenci nebo impotenci. Ona souhlasila a dala mu jednu z dívek, kterou milovala více než ostatní, dceru pana z Kuenringu z Rakous. Přemysl s ní zplodil syna Mikuláše, a tak hana neplodnosti, přikládaná dříve manželovi, byla připsána manželce. Mikuláš byl tedy prvorozeným synem českého krále, ale coby levoboček neměl právo nastoupit na trůn. Na druhou stranu to byl v té době jediný syn, kterého Přemysl Otakar II. měl. Proto roku 1260 zažádal papeže Alexandra IV. o potvrzení legitimity svých dětí, hlavně pak Mikuláše.

Papež legitimitu uznal, ale zároveň taky poslal do Čech listinu, dávající jasně na vědomí, že žádné z těchto dětí nemá v budoucnu právo usednout na český trůn. Legitimity tedy bylo dosaženo, ale s podmínkou, že si potomci Přemysla Otakara II. nebudou trůn nárokovat. Tato v danou dobu nevýhodná situace zapříčinila, že Přemyslův syn získal „jen“ Opavsko a vstoupil do dějin jako Mikuláš I. Opavský. To byl počátek rodové větve, která udržela přímou pokrevní linii Přemyslovců až do roku 1521.

Opava

Ztracený hrob

Základ opavských Přemyslovců tvoří osm postav, Mikuláš I. Opavský, Mikuláš II. Opavský, Jan Ratibořský, Jan II. Železný, Mikuláš V. Krnovský, Václav IV. Ratibořský, Jan V. Ratibořský a poslední legitimní Přemyslovec Valentin. Ten trpěl jedním fyzickým handicapem, kvůli kterému měl přízvisko Hrbatý. Valentin zemřel 13. listopadu 1521 a nad jeho rakví byl symbolicky zlomen meč, protože až s ním vymřel rod po meči. Nejvýznamnějším z jmenovaných mužů byl Mikuláš II. Opavský, vnuk Přemysla Otakara II., který se zasloužil o největší rozvoj Opavska.

Kromě tohoto knížectví vyženil sňatkem s Annou Ratibořskou i Ratibořské knížectví, byl předním diplomatem Českého království, oblíbeným důvěrníkem krále Karla IV., a zastával úřad královského komořího (z dnešního pohledu by se dalo říct ministr financí). Jak vidno, Mikuláš II. Opavský byl ve své době jedním z nejvyšších šlechticů v zemích Koruny české. Právě kvůli němu je mou další stanicí Opava, protože se zde chystá otevření nově objevené hrobky v kostele svatého Ducha. V tomto svatostánku má být kníže podle historických dokumentů pohřben, ale dosud se jeho hrob nepodařilo objevit.

Baví vás naše články?

Na našem blogu zveřejňujeme jen střípky z toho, co se můžete dočíst v tištěné nebo elektronické verzi časopisu Koktejl. Vydejte se s námi objevovat svět. Díky předplatnému časopisu Koktejl budete neustále na cestách.

Koupit Koktejl

Pohled do temnoty

Nad ránem přijíždím do Opavy, kde se u kostela svatého Ducha setkávám s archeology a s historikem, mým kamarádem Jirkou Šindelářem, který povede vrt i sondu. V devět hodin vše začíná. Jedna dlaždice z podlahy u presbytáře již chybí a následuje navrtávání temné krypty, do které několik století nikdo nevstoupil. Vzrušení mezi archeology je skoro hmatatelné. Bude tam, nebo tam nebude? „Je to jako malý zázrak, čekalo se, že všechny podzemní prostory kostela budou po přestavbě z 18. století zasypány,“ vysvětluje mi Jirka euforii přítomných.

„Nám se radarem podařilo objevit několik volných prostor pod podlahou, přičemž dvě jsou hodně zajímavé, pod presbytářem a v hlavní lodi kostela pod vítězným obloukem. Právě v nich je největší šance objevit pro Opavsko nejvýznamnějšího Přemyslovce.“ V tu chvíli prošel vrták do volného prostoru pod podlahou. Následuje výměna vrtacího zařízení za optické, a pak všichni poprvé nahlédneme do krypty pod presbytářem. Jedná se o velkou hrobku o rozměrech 9 x 9,5 metru, rozdělenou pilířem na jakési dvojlodí. Z jihozápadní části pohřební komory vychází téměř šestimetrová chodba k západu a na jejím konci je patrný původní vstup do hrobky. Ten však již dnes není zvenčí poznatelný.

Tato hrobka je z odborného hlediska nejzajímavější, protože právě sem historické prameny situují vévodskou kryptu, sem měly být po požáru umístěny reliéfní náhrobky opavských Přemyslovců. Všichni očima hypnotizují monitory, do kterých je přenášen obraz ze sondy o patro níž. Přichází zklamání, v hrobce sice nějaké rakve i kosterní ostatky jsou, ale na první pohled jsou z období baroka, a svým nulovým zdobením stoprocentně nepatří žádné významnější, natož nejvýznamnější postavě zdejších dějin.

Opava

Druhá šance

Jirka, který ovládá kameru, si ale všímá stavebních detailů samotné hrobky, a vrací naději do myslí přítomných. Z detailních záběrů sondy je patrno několik různých stavebních fází. Minimálně v jihozápadním nároží je patrný zbytek starého zdiva, který by mohl být pozůstatkem původní vévodské krypty. Je možné, že autentické vybavení včetně sarkofágů nebylo po požáru přeneseno sem, ale na jiné místo. Například do druhé hrobky pod vítězným obloukem, kam se v zápětí upíná náš pohled. Následuje stejný postup, vrtání a instalace sondy.

Jestli při prvním neinvazivním vstupu do kobky bylo cítit vzrušení, tak nyní je ještě umocněno na druhou. Hrobka pod vítězným obloukem je o něco menší, 8 x 4 metry, a vstup je stejně jako předchozí zvenčí zamaskován. „Jsou tam dvě zdobené rakve,“ prořízne hrobové ticho od monitoru Jirka. První je dřevěná, zdobená kůží a cvoky nebo hřeby. Na čele rakve je z ozdobných hřebů vyznačen monogram IHS se srdcem, třemi hřeby a křížem, nad kterým je letopočet 1759. Druhý sarkofág vyvolává větší nadšení, ale i zklamání. Je vyroben z cínu, to již odpovídá vysoce postavené osobě, bohužel vrchní část s autentikou, tedy rozpoznávacími znaky, chybí.

Zda tedy v cínové rakvi leží ostatky opavského knížete, nebude možno v tuto chvíli zjistit. Otázkou zůstává, zda vůbec někdy. Jedinou šancí by byl pouze odkryv většího rozsahu, který však v současné době není možný. Mohl by ale být v budoucnu realizován například v rámci rekonstrukce kostela. Pro tento den si tedy Mikuláš II. Opavský tajemství místa svého posledního odpočinku ponechal. Zda se nám ho podaří v budoucnu objevit, není jisté, ale nepřestáváme věřit a doufat.

Autor: Martin Dlouhý

Baví vás naše články?

Na našem blogu zveřejňujeme jen střípky z toho, co se můžete dočíst v tištěné nebo elektronické verzi časopisu Koktejl. Vydejte se s námi objevovat svět. Díky předplatnému časopisu Koktejl budete neustále na cestách.

Koupit Koktejl

Komentáře