Voňavou cestou kávy; 5 zemí, kde tomu rozumí

Voňavou cestou kávy; 5 zemí, kde tomu rozumí

19

červenec, 2019

Káva! Tekuté štěstí, bez kterého po ránu většina z nás ani nerozlepí oči. Její chuť záleží na několika faktorech, mimo jiné době pražení, způsobu přípravy či odrůdě kávovníku, ze kterého kávová zrna pocházejí. V rozličných částech světa upřednostňují milovníci kávy různé stupně kyselosti. Zajímá vás víc? Pojeďte s námi na cestu za těmi nejzajímavějšími kávovými destinacemi!

Švédsko 

Podle International Coffee Organization představují severské národy nejaktivnější konzumenty kávy na světě. Při severském jemném pražení slyšíme okolo deváté minuty puknutí podobné tomu, které se ozývá při přípravě popcornu v mikrovlnné troubě, a proces pražení kávy tady končí. Při konzumaci takto pražené kávy očekáváme vysokou míru kyselosti, světle hnědou barvu a jemnou chuť. Ve Finsku se káva pije černá, případně s rostlinným mlékem. (Víte, že téměř 20 % Finů trpí zdravotní nesnášenlivostí laktózy?) Je to však Švédsko, které pití kávy povýšilo na další úroveň – takzvaná fika, tedy pití kávy s pojídáním dortíku, je neodmyslitelnou součástí švédské kultury. Na fice se mladí Švédové setkávají nejen se svými kolegy a přáteli, ale také potenciálními partnery. Fika představuje setkání v nenuceném neformálním prostředí, které nekřičí rande na kilometry daleko – šikovné, nemyslíte?

káva

Itálie

Kavárníci z Itálie jsou naprostým opakem Švédů, co se záliby v úpravě kávy týče. Narozdíl od severské jemné úpravy je italská káva tmavě pražená, hutná, olejnatá a dokonce hořká. V Itálii se cappuccino nikdy neservíruje po jedenácté dopolední, pozdější hodiny jsou určeny espressu, které se často konzumuje ve stoje u baru. Itálie je domovinou moka konviček, ve kterých si mnoho z nás doma denně připravuje kávu. 

káva

 

Kuba

Pokud jste si mysleli, že prázdniny na Kubě jsou výhradně o popíjení rumu a kouření ručně balených doutníků, pak jste tuto zemi nejspíš ještě nenavštívili. Káva se zde pěstuje už od osmnáctého století, v minulosti se kubánská káva míchala s praženým hráškem, čímž vzniklo její nezaměnitelné aroma. V současné době představuje kávový průmysl neopomenutelnou část kubánského vývozu – největšími odběrateli kávy z Kuby jsou Japonsko, Francie, Německo a Kanada.

káva

Havaj

Jedním ze dvou pěstitelských států v USA je Havaj. Tropické deště, vulkanická půda a divoký pasátový vítr představují jedinečné prostředí pro pěstování kávy, havajská káva má proto nezaměnitelnou chuť a aroma. Ne nadarmo patří Kona Coffee, pěstírna situovaná na velkém ostrově Havaj (jeden z ostrovů státu Havaj), díky svému specifickému charakteru mezi nejznámější světové kávové distributory.  

káva

 

Turecko 

Turecká káva je plná chuti, připravuje se v tradiční džezvě, měděné nádobce na kávu černou jako noc. Jedná se o přípravu kávy, ve které se soutěží a ve které se neodděluje sedlina od extraktu filtrováním, ale jen opatrným naléváním, podobně jako u české verze turka (kávě s lógrem). Turecká káva se sladí a její jemně mletá zrna (téměř na prášek) nikdy neprocházejí varem. 

káva 

 

Jakou úpravu kávy máte nejraději vy? A jste spokojeni s její kvalitou na cestách?

Iveta Jakubčíková

Studentka divadelní produkce s moravskou krví a červeným vínem proudícím v žilách. Z posledních 24 měsíců strávila 12 na cestách - mezi její oblíbené cestovatelské zážitky patří setkání s velrybami a mývaly v Kanadě, koupání v severním Atlantském oceánu, roadtripy po Evropě nebo pozorování polární záře na Islandu a ve Finsku. Její cesty můžete sledovat také na instagramu.

Jak si z Thajska odvézt etický sloní zážitek

Jak si z Thajska odvézt etický sloní zážitek

16

červenec, 2019

Thajsko je destinace, kterou lidé už dávno nevyhledávají pouze kvůli písečným plážím. V posledních letech získávají na oblibě zejména aktivity spojené se zvířaty, která k Thajsku neodmyslitelně patří – se slony. Není se čemu divit; kdo někdy byl v blízkosti těchto obrovských tvorů, vám zřejmě poví, že se jedná o jedinečný zážitek. Pokud chcete i vy při své návštěvě Thajska vidět slony zblízka, můžete. Mějte však na paměti, že sloní turistika je v této asijské zemi velkým byznysem, a ne vždy se jedná o neškodnou turistickou atrakci.

Než si začnete hledat místa, kde byste se sami mohli setkat se slony, je důležité znát rozdíl mezi etickým a nesprávným sloním zážitkem. V Thajsku existuje mnoho způsobů, jak se dostat ke slonům na dosah, ale některých z nich byste se rozhodně měli vyvarovat.

 

Buďte informovaní

Na slony ve volné přírodě narazí málokdo, proto většina cestovatelů si raději setkání s těmito zvířaty zaplatí. Ve městě Chiangmai na severu Thajska najdete jednu turistickou kancelář vedle druhé a všechny budou mimo jiné nabízet výlety do sloních rezervací. V každé kanceláři můžete nasbírat klidně až patnáct různých letáků o jednotlivých místech. Chcete vidět slony, ale jak si máte vybrat to správné míst při tak obrovské nabídce?!

Když už se jednou rozhodnete, že finančně podpoříte thajský byznys se slony, ujistěte se prosím, že vaše peníze dáte podnikům, která se slony zachází co nejlépe. To v první řadě znamená nepodporovat taková místa, kde se na slonech jezdí.

Pro jistotu to sem napíšu ještě jednou: NIKDY NEJEZDĚTE NA SLONECH.

 

Proč byste neměli jezdit na slonech

Informace o špatném zacházení se slony se pomalu dostávají do povědomí široké veřejnosti a řada z vás už pravděpodobně ví, proč bychom se měli jízdě na slonovi za každou cenu vyhnout. Pro jistotu vám ale celou situaci stručně vysvětlím.

Chodit s lidmi na zádech není pro slony přirozená věc. Když lidé začali slony lovit, aby z nich udělali výdělečnou atrakci, byla tato krásná zvířata nejprve v mladém věku týrána. Tím se docílilo toho, že sloni začali poslouchat své chovatele (mahuty) a naučili se vozit turisty – i přes to, že je to pro ně bolestivé a jejich páteř se tím ničí. Jestli máte silný žaludek, na internetu můžete najít mnoho fotografií a videí, kde jsou tyto nepěkné praktiky zdokumentované. Jejich zhlédnutí vás od ježdění na slonech nadobro odradí. 

Každou jízdou na slonovi podporujete týrání zvířat. Bohužel stále existuje mnoho turistů, kteří o tom nemají ani tušení. Nebuďte jedním z nich.

Vybírejte sloní rezervace pečlivě

Vyhnout se jízdě na slonech je základ, ale tím ještě vaše snaha o zodpovědné cestovatelské zážitky nekončí. Bohužel se nedá říct, že každé místo, kde se na slonech nejezdí, je automaticky dobré místo. Sloní turistika prochází velkou změnou a většina sloních rezervací a parků si dnes říká elephant sanctuary, tedy sloní útočiště. Jsou si totiž vědomi toho, že se zvyšuje poptávka po etických zážitcích se zvířaty. Čím více lidí se dozvídá pravdu o jízdě na slonech, tím hůř se tato atrakce prodává. A tak se spousta míst alespoň snaží vypadat eticky, i když tomu tak ve skutečnosti vždycky není.

Sama jsem si v Thajsku zjišťovala informace o desítkách různých sloních rezervací a četla na internetu recenze od návštěvníků. K mému překvapení se z mnoha takzvaných „sanctuaries“ vyklubala místa, kde se nezachází se slony stoprocentně správně. Vždy je nejlepší vyhledat si co nejvíce nezávislých recenzí o daném místě a pozorně si je přečíst – pokud si lidé během své návštěvy všimnou, že něco není úplně v pořádku, často to ve svém hodnocení zmíní. 

Například Elephant Jungle Sanctuary vypadá na první pohled jako nevinný sloní kemp, kde si můžete slony pohladit a nakrmit, ale po hlubším pátrání jsem našla facebookový příspěvek od slečny, která se tam rozhodla strávit více času jako dobrovolník a na vlastní oči viděla, že byli sloni přes noc připoutáni řetězy.

Pokud se o nějakém místě dozvíte, že se tam sloni nemohou volně pohybovat, jsou biti nebo jinak týráni, nejezděte tam. Stejně tak se zajímejte o to, jak velké skupinky návštěvníků jsou ke slonům vpuštěny. Ochomýtá-li se kolem jednoho slona deset lidí najednou, není to úplně ideální, že? Snažte se najít takové místo, kde počet návštěvníků v jedné skupině nepřesahuje deset (samozřejmě záleží na tom, kolik slonů v daném parku je).

Tím nejlepším místem pro setkání se slony v Thajsku je Elephant Nature Park, kde máte naprostou záruku toho, že se zachází se zvířaty správně, sloni se volně pohybují ve svém přirozeném prostředí. Nicméně návštěva této rezervace je dražší než jiná místa (vaše peníze tady však přímo podporují zachráněná zvířata) a také je velmi populární, takže byste si svůj výlet měli zarezervovat s velkým předstihem.

Já sama jsem se nakonec rozhodla navštívit sloní kemp Dumbo Elephant Spa a ráda bych vám krátce popsala, jak to celé probíhalo.

Moje osobní zkušenost

Výlet do Dumbo Elephant Spa jsem si nejdřív zarezervovala a zaplatila v jejich kanceláři v centru města Chiangmai. Druhý den v sedm hodin ráno mě přímo v hostelu vyzvedl transportér. Spolu s několika dalšími lidmi jsme jeli asi hodinu a půl do džungle v horách, kde většina sloních rezervací sídlí.

Byla jsem mile překvapená, když jsem zjistila, že naše dopolední skupina se skládá pouze z pěti lidí a v našem sloním kempu na nás čeká pět slonů. Každý jsme tedy měli jednoho slona jen pro sebe!

Když jsme dorazili na místo, dozvěděli jsme se nejprve něco o slonech a jejich životě, pak jsem se oblékli do tradičních mahutských košil, na které jsou sloni zvyklí. Potom jsme dostali krmení pro slony – cukrovou třtinu a ovoce – a nastal čas se seznámit se zdejšími velikány.

Jakmile slon zpozoruje, že se k němu blížíte s náručí plnou pochoutek, okamžitě si to bez ostychu namíří přímo k vám a bude se vám snažit chobotem všechno vzít. Nemusíte se však těchto tvorů bát, zejména pokud jsou ochočení a zvyklí na lidskou společnost. Z mé zkušenosti jsou sloni velmi přátelští a hraví a rozhodně vám nechtějí ublížit, pokud se k nim chováte hezky. Dávejte si jen pozor, aby vám slon omylem nešlápl na nohu. Jejich pohyby jsou ale naštěstí velmi pomalé a dají se předvídat.

Kromě krmení jsme si mohli slony také hladit a hrát si s nimi nebo je jen tak pozorovat a užít si jejich přítomnost. Následovala osvěžující koupel v řece a mytí slonů, krátká procházka ve sloní společnosti a thajský oběd na závěr.

Několik hodin strávených v tomto sloním kempu byl nezapomenutelným zážitkem, a to hlavně proto, že se jednalo o malý rodinný kemp s komorní atmosférou. Všichni zdejší sloni vypadali šťastně a spokojeně. Ráda Dumbo Elephant Spa doporučím dál.

Slovo na závěr

Je možné, že se mezi námi najdou tací, kteří budou argumentovat, že atrakce spojené se slony jsou špatné v jakékoliv podobě, odsoudí sloní rezervace a kempy, ať jsou jakkoliv etické. Sloni by přece měli žít volně v přírodě, nebo ne? V ideálním světě ano, ovšem vypustit všechny slony zpět do přírody není reálné. V Thajsku žije několik tisíc slonů, z toho přibližně polovina v zajetí (tzn. ve sloních kempech a podobně). I kdybychom je chtěli vrátit do jejich přirozeného prostředí, kvůli zásahu člověka už se pro ně jednoduše nenajde dostatek volné přírody, kde by všichni tito sloni mohli nerušeně žít. 

V současné době jsou pro ně tedy sloní rezervace často tím nejlepším místem pro život. Pokud se budete řídit mými radami a navštívíte pouze taková místa, kde se sloni mají dobře a kde se jen na chvíli zúčastníte jejich denní rutiny – krmení, procházky a podobně, nemusíte mít vůbec černé svědomí, udělali jste totiž vše proto, aby kvůli vašemu zážitku žádný slon nemusel trpět.

Michaela Ordošová

Míša je pořádkumilovný introvert, který podezřele často opouští svoji komfortní zónu. Například studiem a prací v Londýně, procestováním východní a jihovýchodní Asie na vlastní pěst nebo povídáním o sólo cestování na svém Youtube kanále. Její cesty můžete sledovat také na Instagramu.

El Salvador – krásná země se smutným příběhem

El Salvador – krásná země se smutným příběhem

10

červenec, 2019

Násilí plodí násilí a historie El Salvadoru je toho dobrým důkazem. Návštěva této zemičky mi však také ukázala, že síla lidského ducha, kultura a jedinečnost přežije dějinné tragédie i temné časy.

Po dvou dnech strávených v přechlazených autobusech na cestě z Kostariky jsme konečně dorazili do hlavního města El Salvadoru – San Salvadoru. Je krásná noc a tropický vzduch přímo vyzívá k noční procházce městem. Zůstáváme však na našem pokoji. Tady se v noci ven nevychází. 

Na první pohled toho pro běžného turistu možná nenabízí nejmenší stát Střední Ameriky tolik, co ostatní země regionu. Nejslavnější Mayské ruiny leží v Guatemale a Mexiku, národní parky s panenskými deštnými pralesy v Kostarice, vulkány a jezera v Nicaragui. V El Salvadoru však nalezneme od všeho trochu na ploše, která je o něco menší než rozloha Moravy. K tomu všemu přidejte pláže na pacifickém pobřeží s vlnami ideálními pro surfaře a několik zajímavých měst a zdá se, že není důvod, proč by El Salvador neměl být zajímavou turistickou destinací. Je tu však jedno velké ale.

MS – 13 a Barrio 18

V hlavním městě strávíme jen jeden den a autobusem pokračujeme na sever země do druhého největšího města El Salvadoru – dvou set tisícové Santa Any. Ta se pyšní zachovanou neogotickou katedrálou ležící uprostřed malého, živého centra. Zde, podobně jako i v jiných městech Latinské Ameriky, jsou smysly evropského turisty zaplaveny návalem barev, vůní a zvuků. Uprostřed náměstí vyhrává kapela, skupina dětí si před vchodem do katedrály kope s míčem, desítky prodejců láká kolemjdoucí ke svým stánkům. Pod nohama se nám pletou potulní psi a ulicemi se táhne vůně kořeněných pokrmů. Zkrátka tradiční svéráz temperamentních měst Latinské Ameriky. Člověk by málem zapomněl, že se nachází v zemi, kde je v přepočtu na počet obyvatel zavražděno nejvíce lidí na světě.

Neogotická katedrála Santa Ana

Katedrála Santa Ana

Ač násilí není mířeno na turisty a je převážně záležitostí vymezených oblastí, kterým se turisté obloukem vyhýbají, každý cizinec rychle pozná, že tu něco není v pořádku – ulicemi hlavního města projíždí džípy, na jejichž korbách sedí vojáci se zahalenými tvářemi a samopaly. Každý obchod, třeba i levný second-hand tu hlídají ozbrojenci, malé samoobsluhy vydávají po setmění zboží jen na požádání přes mříže. 

Nejčastěji uváděným důvodem vysoké míry násilí v El Salvadoru jsou gangy. Je pravdou, že dva nejvýznamnější z nich – Mara Salvatrucha (známá také jako MS – 13) a Barrio 18 (taktéž známý jako Calle 18) jsou přímým, do očí bijícím důvodem Salvadorského neštěstí. Gangy se však v El Salvadoru neobjevili sami od sebe. Jsou výsledkem smutné historie, která je plná násilí, nespravedlnosti a utrpení obyčejných lidí.

Chudoba, revoluce, diktátoři a válka

Původní obyvatelé dnešního El Salvadoru – Pipilové tvrdě bojovali se španělskými conquistadory, kteří si po prvotních neúspěších nakonec nemocemi zdevastované Pipily podmanili. Nezávislost na Španělsku získala Střední Amerika v roce 1821, samostatný El Salvador vznikl poprvé v roce 1841 po rozpadu Federativní republiky Střední Ameriky. Hlavním zdrojem příjmů se v 19. století stalo pěstování kávy. Plantáže a moc se shromaždovali v rukou několika málo rodin, které vydělávali na levné pracovní síle, zatímco farmáři žili v bídě a chudobě. Mizerné životní podmínky farmářů vyústili v 30. letech 20. století v protesty, které byly potlačeny silou – na 30.000 obyvatel bylo tehdy vládou zmasakrováno. Do 70. let se v čele státu střídali vojenští diktátoři a obyčejní Salvadořané nadále žili v nouzi. Desetiletí trvajícího napětí vyústilo v občanskou válku, kterou proti sobě vedli levicové guerilly a pravicová vláda mezi lety 1979 – 1992. Před ničivou válkou ze země uteklo na 1 milion Salvadořanů – někteří do okolních zemí, jiní do USA.

Obzvláště silná komunita se vytvořila v Los Angeles. V chudých čtvrtích LA, kterým vládly gangy, vytvořili i Salvadořané vlastní gangy a právě zde vznikli MS – 13 a Barrio 18. Po konci občanské války v roce 1992 ztratili mnozí utečenci, členové gangů mezi nimi, status azylantů a byli deportováni zpět do své domoviny. Gangy Salvadořanů se tak přestěhovali z LA do El Salvadoru – zchudlé země zničené dlouhou občanskou válkou. 

Chudoba, nemožnost uplatnění a vůle někam patřit hnala mladé Salvadořany do náručí gangů. Ty tak rostly, ovládly ulice a rozpoutaly peklo, které dodnes trvá. Gangy svádí krvavé boje o teritorium mezi sebou, téměř každá ulice v Salvadorských městech patří některému z nich. Vláda nastolila politiku tvrdé ruky a snaží se gangy potírat nekompromisní silou. Důsledkem toho všeho je nespočet mrtvých, přeplněné věznice a utrpení, které ze všech nejvíc opět postihuje obyčejné Salvadořany. 

Nedělní výlet do ráje

Po několika dnech ve městě jsme vyrazili k nedalekému vulkánu Santa Ana. Na parkovišti u paty vulkánu nás přivítala vůně kukuřičných placek plněných sýrem, masem a dalšími ingrediencemi. Říká se jim pupusas a jedná se o nejtypičtější Salvadorský pokrm, který se tu vaří buď přímo v ulicích na ohněm rozpálených deskách, či v kamenných prodejnách – pupuserias. Usměvavá žena z těsta rychle uhnětla placky, naplnila je a hodila je na rozpálenou desku. Musí i ona platit gangům výpalné, za to, že tu prodává, stejně jako i prodavači ve městech? Napadlo mě.

vulkán Izalco

Typická pupuseria kousek od centra města – Santa Ana

pupuseria

Na vrchol vulkánu se chodí ve stanovených časech ve skupinkách, které vede průvodce a doprovází trio ozbrojených policistů. Byla neděle a tak se na výstup chystalo okolo padesáti lidí, většinou rodiny s dětmi. Vládla dobrá atmosféra, lidé vzájemně klábosili a žertovali. Cesta na vrchol se klikatila nejprve tropickým lesem, poté klečí a nakonec holým svahem. 

kráter vulkánu Santa Ana

Ze samotného vrcholu měl člověk El Salvador jako na dlani. V dáli směrem na západ se v oparu perlil oceán, po levici se pak tyčil druhý vulkán – Izalco. Pokud se člověk vynadíval, stačilo se otočit o sto osmdesát stupňů. V první moment Vás uchvátí obrovské modré oko – kalderové jezero Coatepeque, které vzniklo zatopením rozlehlého sopečného kráteru. Druhé, mnohem menší jezírko sytě akvamarínové barvy, pak leží na dně samotného vulkánu Santa Ana.

kalderové jezero Coatpeque

To místo v tu chvíli charakterizovalo El Salvador, jakým by mohl být. Veselí lidé, proslulí svou pohostinností, užívající si život v ráji. Policisté s nabitými pistolemi, kteří nás měli chránit, však člověku připomínali, že ač tady nahoře je překrásný ráj, tam dole – v chudinských čtvrtích San Salvadoru a dalších měst, leží krvavé peklo. 

Oliver Matoušek

Student, vášnivý cestovatel a milovník oceánu a vln, který spolu se svou přítelkyní strávil rok na cestách po Střední Americe, Mexiku a USA.

Zažijte atmosféru německých měst v létě

Zažijte atmosféru německých měst v létě

7

červenec, 2019

Každé roční období má svůj osobitý šarm. Když do Německa dorazí léto, všechno je rázem výjimečnější. Restaurace a kavárny přesouvají své stoly na venkovní zahrádky, v parcích se rozbalují deky, svůj oblíbený drink si můžete vychutnat na střešních barech i u břehů řek. Města překypují nabídkou aktivit. Muzea a kluby pořádají festivaly, večírky a umělecké noci. Kamkoliv zajdete, uvidíte lidi radující se ze života. Hudba, tanec a zábava. Německá léta jsou nejen příjemně teplá, ale i krásně pestrá.

MOHUČ – městská pláž podél Rýna a k tomu skvělá hudba

Které město vám nabídne dva tisíce let historie? Není pochyb, že Mohuč (německy Mainz) je turisticky atraktivní a netýká se to jen výprav do dávnověku. V létě se promenáda podél Rýna promění ve sto metrů dlouhou městskou pláž určenou k odpočinku i zábavě. Zatímco si lodě plují, vy si můžete zahrát plážový volejbal nebo relaxovat v hamace za zvuků hudby namixovaných skvělými DJi.

Mohuč

© shutterstock.com

ERFURT – tropický ráj v srdci města

Zabírá plochu 36 hektarů a řadí se k největším a nejoblíbenějším odpočinkovým parkům v Německu. Egapark, to je největší ornamentální záhon z vysázených květin v Evropě nebo tři sta let starý strom, který pamatuje časy Frederika Velkého či jediné hortikulturní muzeum v Evropě. Skleníky, ukázkové zahrady, vyhlídkové věže. Slunce tu svítí 1600 hodin. Rodiny s dětmi ocení, že v Egaparku sídlí největší dětské hřiště v Duryňsku.

Erfurt

© shutterstock.com

POSTUPIM – Holandská čtvrť a čokoláda

V historickém centru Postupimi najdete Holandskou čtvrť, jedná se o 134 červených cihlových budov navržených holandským architektem Janem Boumanem počátkem 18. století. Původním cílem této čtvrti bylo přilákat významné holandské stavitele a dopřát jim pocit, aby se zde cítili jako doma. Dnes tady díky tomu stojí největší sbírka domů v holandském stylu mimo Nizozemsko. Dnes v nich najdeme obchůdky, bary, galerie, starožitnosti i útulné kavárny. A pozor, na Benkertstraße prý dělají nejlepší horkou čokoládu.

Postupim holandská čtvrť

© shutterstock.com

HANNOVER –největší německý festival u jezera

V prvních třech srpnových týdnech (31.7. až 18 .8.) se uměle vytvořené jezero Maschsee v jižní části centra Hannoveru, promění v dějiště jednoho z největších německých festivalů pod širým nebem. Umělci ze všech koutů světa přitahují davy lidí. Kromě hudby jsou magnetem také kulinářské požitky. Na každé straně jezera si můžete vychutnat různé hudební styly a stejně tak mohou návštěvníci objevovat chutě rozličných světových kuchyní. Nepropásněte akce Fun Boat Race, Maschsee Fleet nebo plavání za svitu baterek. V pokročilé noci můžete tančit vedle třpytící se hladiny a oslavovat léto.

Hannover

© Lars Gerhardts, Landeshauptstadt Hannover, FB Herrenhäuser Gärten

HAMBURK – noční život v Reeperbahn

Pokud v Hamburku existuje místo, které nikdy nespí, je to jeho nejslavnější ulice, Reeperbahn. Nejen hřích je tu ale jako doma. Na 930 metrech najdete bary, hospody, hudební kluby, divadla i muzeum voskových figurín. V září se zde koná největší klubový festival v Evropě, více než devět set akcí probíhá všude, včetně školních autobusů, kostelů a galerií. Zážitkem je i návštěva baru „clouds“ za soumraku, kdy budete mí legendární Reeperbahn jako na dlani.

Hamburg

© Hans Peter Merten, Deutsche Zentrale für Tourismus e.V.

HAMBURK – kreativní se špetkou extravagance

Chcete objevit skutečnou duši Hamburku? Nahlédněte za oponu hlavních turistických taháků a budete překvapeni, co objevíte. Čtvrti jako Schanzenviertel and Karolinenviertel mají bohatou historii. Kdysi byly místem obývaným chudinou, později centrem politického odporu. Dnes byste těžko hledali kreativnější místo, než střed Hamburku. Vyhledávají ho designéři, experimentátoři na poli gastronomie, umění a kultury. V obchodech najdete zboží jako nikde jinde. Za návštěvu stojí jedinečná místa jako Sofabar, kde si můžete vychutnat drink na pohovce pamatující časy vašich babiček.

HAMBURK

© shutterstock.com

Letní nabídka aktivit v německých městech tímto výčtem zdaleka nekončí. Více tipů na báječně prožité léto u sousedů najdete zde.

Velká čínská zeď. Zde rozhodně nepotkáte davy

Velká čínská zeď. Zde rozhodně nepotkáte davy

3

červenec, 2019

Že je Velká čínská zeď neustále plná lidí? Ale kdepak! Stačí se jen vydat jinam než davy čínských turistů. V tomto článku vám ukážeme, že mít tento div světa jen pro sebe je jednodušší, než si myslíte.

V první řadě je potřeba si uvědomit, že Velké čínské zdi se říká velká ne kvůli její mohutnosti, ale kvůli její délce. Správně by mělo podle originálního čínského názvu znít její jméno Dlouhá zeď. Ačkoliv se zeď nedochovala celá, v dnešní době z ní pořád stojí téměř devět tisíc kilometrů.

Velká čínská zeď

 

Na těchto devíti tisících kilometrech se najde mnoho úseků, kde nepotkáte ani živáčka. Velká část zdi je ve skutečnosti polorozpadlá a zeje prázdnotou. Míst pro návštěvníky je ovšem přístupných víc než dost.

Velká čínská zeď

 

Velkou čínskou zeď můžete snadno navštívit z Pekingu, neboť její nejbližší úsek stojí 70 kilometrů od čínského hlavního města. Tím nejbližším úsekem je Badaling, který byl pro turisty otevřen jako první a zeď je tady kompletně opravená. Není tedy divu, že Badaling přitahuje největší zástupy čínských turistů, kteří milují pohodlí. Všechny autobusy s čínskými skupinovými zájezdy míří téměř bez výjimky do Badalingu. Opravdu chcete do Badalingu i vy?

Dá se říct, že ať si vyberete jakoukoliv část Velké čínské zdi než Badaling, potkáte na této stavbě jen minimum dalších návštěvníků. Zde máte inspiraci na několik méně známých míst, kde si můžete v klidu užít Velkou čínskou zeď:

Mutianyu

Z hlediska pohodlnosti je Mutianyu nejlepší volbou. Od Pekingu se nenachází o moc dál než Badaling a dostanete se tam poměrně snadno veřejnou dopravou. Jedná se o jednu z nejzachovalejších částí, která zároveň není příliš fyzicky náročná, takže s sebou můžete vzít i menší děti. Přístup na zeď usnadňuje také lanovka, a dokonce je zde i malý tobogán pro zajímavější cestu dolů ze zdi. Mutianyu je po Badalingu nejnavštěvovanějším úsekem, a i když zdejší davy nejsou ani zdaleka tak velké, vydejte se sem raději ve všední den.

Délka úseku: 5,4 km

Vstupné: 40 RMB

Velká čínská zeď Mutianyu

 

Gubeikou

Asi dvě hodiny jízdy od Pekingu najdete tuto méně známou, zato krásnou historickou část Čínské zdi. Přestože, se zde v minulosti odehrávalo mnoho bitev, dodnes se zachovala v původním stavu. Dostanete se sem s osobním průvodcem nebo řidičem, bohužel sem nejezdí žádný přímý spoj. Zato tu ale pravděpodobně budete úplně sami.

Délka úseku: 9,8 km

Vstupné: 25 RMB

 Velká čínská zeď Gubeikou

Jinshanling

Velká čínská zeď pokračuje od Gubeikou na východ do Jinshanlingu, který je považován za jeden z jejích nejkrásnějších úseků. Částečně opravená zeď v Jinshanlingu nabízí úchvatné výhledy a tyčí se na ní mnoho věží. I přesto, že se sem lze dopravit veřejným autobusem, byla tu postavena lanovka. Jedná se o část zdi, která zatím zůstává poměrně neobjevená. Cesta z Pekingu do Jinshanlingu trvá přes dvě hodiny – jedná se o jednu z nejvzdálenějších částí, kam se z hlavního města můžete vydat.

Délka úseku: 10,5 km

Vstupné: 65 RMB (v zimě 55)

Velká čínská zeď Jinshanling

Huanghuacheng

Hledáte-li nejzajímavější část Velké čínské zdi, určitě se vám bude líbit Huanghuacheng. Zeď v této oblasti vede kolem jezera Haoming, do něhož je také částečně ponořená. Čekají zde na vás jedinečné výhledy, pokud budete chtít, můžete se projet loďkou po jezeře. Dobrá zpráva je ta, že Huanghuacheng je relativně blízko Pekingu a dostanete se tam autobusem. Navíc se jedná o nenáročný úsek.

Délka úseku: 12,4 km

Vstupné: 45 RMB

Velká čínská zeď Huanghuacheng

 

Jiankou 

A na závěr tu máme ještě něco pro ty největší dobrodruhy. Jiankou je nejnáročnější a nejdivočejší část Velké čínské zdi, kterou můžete pokořit. Je ponechaná v původním stavu, takže zde nenajdete pokladny ani jiné známky turismu. Může se stát, že po vás místní obyvatelé budou požadovat malý úplatek 10 RMB za vstup na zeď či zapůjčení žebříku. Tento úsek doporučujeme pouze fyzicky zdatným a zkušeným cestovatelům! Rozhodnete-li se projít se po zdi z Jiankou do Mutianyu, buďte velmi opatrní.

Délka úseku: 20 km

Vstupné: žádné

Velká čínská zeď Jiankou

 

Který úsek Velké čínské zdi byste si vybrali vy?

Michaela Ordošová

Míša je pořádkumilovný introvert, který podezřele často opouští svoji komfortní zónu. Například studiem a prací v Londýně, procestováním východní a jihovýchodní Asie na vlastní pěst nebo povídáním o sólo cestování na svém Youtube kanále. Její cesty můžete sledovat také na Instagramu.