Zakázaná hora: Dračí gondolou na vrchol Pilatus

Zakázaná hora: Dračí gondolou na vrchol Pilatus

Anna

13

listopad, 2019

Když se Švýcara zeptáte, které město považuje ve své domovině za nejkrásnější, s největší pravděpodobností odpoví, že Lucern. Nedivte se. Na louce Rüttli vznikla první švýcarská konfederace, okolní hory znal jako své boty bájný hrdina Vilém Tell. Dnes je město kulturním centrem země helvétského kříže, kde se pořádají koncerty světové úrovně a jeho galerie jsou proslulé unikátními sbírkami. Sídlí zde i nejnavštěvovanější muzeum Švýcarska. Asi nikoho nepřekvapí, že je věnované dopravě. Málokteré město se může pochlubit vlastní horou. Lucern ano. Vrchol Pilatus se tyčí do úctyhodných 2132 metrů a od nepaměti se spojuje s řadou legend. V horském jezírku Pilatussee má být pohřbeno tělo Piláta Pontského, jehož duch zde strašil. Dnes se můžeme těmto povídačkám smát, ale ve středověku se na Pilatus odvážil málokdo.

Pilátovo prokletí

Po smrti Piláta Pontského, římského prefekta v Judeji, se začaly šířit historky o jeho neslavném konci. Tradovalo se, že císař Tiberius nechal Piláta uvrhnout do želez jako trest za odsouzení Krista, ale Pilatus raději zvolil dobrovolnou smrt a jeho tělo skončilo v Tibeře. Řeka ale nechtěla přijmout tělo hříšníka a odpověděla záplavami. Nakonec se nad ním zavřely vody pod horou Pilatus. Jakmile se nad jezerem přehnala zlověstná bouřka, lidé věřili, že ji má na svědomí Pilátův duch, vystupující z jeho vod na Velký pátek, aby si z rukou smyl Kristovu krev. Až roku 1585 se osmělil lucernský kněz a spolu s několika místními vyrazil po Pilátových stopách. Házeli kameny do jezera, brodili se jeho vodami, ale duch nereagoval. Kněz místo vysvětil, kletba byla prolomena, a od té doby žijí Lucerňané v klidu. Nevěříte-li povídačkám, existuje prozaičtější vysvětlení názvu, a to pileatus, což v latině znamená zahalený. Špička masivu je totiž skryta téměř neustále v mracích.

Hora Pilatus

Dračí legendy

Nebyl to ale jen duch Piláta Pontského, který naháněl obyvatelům Lucernu strach. Petermann Etterlin, jenž v letech 1427–1453 působil ve městě jako kronikář, ve svém díle vypráví o Winkelriedovi. V ranních hodinách šestadvacátého května roku 1499 se prý v Lucernu odehrálo nevídané představení. Z řeky Reuss, jež rozděluje Lucern na Staré a Nové město, vystoupil bezkřídlý drak. Stalo se tak po hrozivé bouřce, která ho smetla z hory Pilatus. Legendární hrdina prý vrazil kopí do dračí tlamy, a nakonec bestii probodl. Dračí krev se mu ale dostala do žil a on také zemřel. Několik vzdělaných a vážených občanů potvrdilo pravdivost tohoto příběhu. Existují ale i historky o laskavých dracích. Například ta o bednáři, jenž kolem hory hledal materiál pro svou práci, a jak hledal, zapomněl, kde se nachází, až se ocitl těsně pod vrcholem hory. Už se stmívalo, snažil se dostat dolů, zřítil se však do černé díry a ztratil vědomí. Ráno s hrůzou zjistil, že je v dračí jeskyni. Byli to ale draci, kteří mu pomohli na hoře přečkat zimu, hřáli ho svými těly a krmili měsíčním mlékem. Když přišlo jaro, snesli ho na louku. Šťastný bednář běžel domů do údolí a všem vyprávěl, co se mu přihodilo. Od té doby lidé věří, že draci na Pilatu jsou hodní a někdy lze zachytit jejich stín nebo uslyšet šustot křídel, z nichž padá léčivý prach.

Marco Thali Pilatus

Nahoru na horu

V Lucernu nasedám do autobusu. O několik zastávek později mě čeká přesun do jiného světa, jehož korunou je hora Pilatus s vrcholem ponořeným v mlze. V Kriens měním autobus za panoramatickou lanovku a mířím k nebi, konkrétně do výšky 2132 m n. m. Pode mnou ubíhá alpská krajina probarvená podzimem, ztrácejí se moderní domy i tradiční obydlí, trávu spásají ovce, vysoké stromy v lesích jako by se chtěly měřit se samotnou horou. Zdatní jedinci běží, možná se připravují na některý z extrémních maratonů, které se ve Švýcarsku těší veliké oblibě, nebo opírají své síly do pedálů. Ve Fräkmüntegg přesedám do panoramatické gondoly Dragon´s Ride. Dračí jízda připomínající let helikoptérou trvá čtyři minuty, za tu chvíli vás vyveze do výšky nad dva tisíce metrů. V půli cesty ve výšce 1864 metrů nad mořem stojí kostelíček, který jako by spadl z nebe. Je dílem Kaspara Blättlera, jenž ho zde v roce 1861 nechal postavit spolu s hotelem. Zatímco zchátralý hotel byl roku 1967 zbořen, kaplička zůstala a v roce 2003 ji Švýcaři za 620 000 franků nechali zrenovovat. Kdybyste si to chtěli vyšlápnout, bude vám to z Fräkmüntegg na Pilatus podle průvodce trvat dvě a půl hodiny. Když se podívám na příkrou trasu před sebou, myslím, že je to optimistický časový plán pro fyzicky zdatné Švýcary.

Hora Pilatus

Cest na horu vede víc. Unikátní je jízda z Alpnachstadu nejstrmější zubačkou světa s neuvěřitelným sklonem trati 48 %, jde o konstruktérský majstrštyk Eduarda Lochera realizovaný v druhé půli 19. století. Šnečí tempo historické zubačky se ale výhledově zrychlí, již bylo objednáno osm nových vláčků od společnosti Stadler (švýcarská firma zabývající se výrobou kolejových vozidel). „Konstrukce systému ozubeného kola od Lochlera je natolik speciální, že v úvahu připadal pouze Stadler. Nové vagony budou mít větší kapacitu a zajistí rychlejší jízdu, do provozu by měly přijít za čtyři roky,“ říká Šárka Risch, Čechošvýcarka z managementu Pilatusu.

Královská návštěva

Po čtyřech minutách, přičemž ta poslední se ztratila v mracích, vystupuji na hoře Pilatus. Stojí zde hotel Bellevue a historický Pilatus-Kulm z roku 1890, který před sedmi lety prošel rekonstrukcí a pamatuje návštěvu královny Viktorie. Připomínkou je stylová restaurace Queen Victoria. Královna navštívila Švýcarsko v roce 1868, panovnice si přála pobývat na klidném místě, kde by mohla odmítat veškeré návštěvy. Řečeno dnešním slovníkem „potřebovala si vyčistit hlavu“. Inspirací jí mohl být její milovaný manžel princ Albert, který zemi navštívil v roce 1837. Poté, co zemřel na tyfus, královna nepřestala truchlit a po zbytek života nosila černé šaty. Do Lucernu přicestovala v rámci svých aristokratických možností inkognito a v hotelu se nechala zapsat jako vévodkyně z Kentu. Své švýcarské léto trávila především čerpáním sil ve švýcarské přírodě. S doprovodem absolvovala řadu výletů, ale jak se na nejvýznamnějšího panovníka té doby slušelo, nikoliv po svých, ale na sedátku neseném místními horaly. Také na Pilatu strávila pár dní, odpočívala a malovala okolní scenerie. Svým pobytem udělala Švýcarsku dobrou reklamu a britská smetánka ho objevila jako svou dovolenkovou destinaci.

královna Viktorie

V klidu je síla

Kolem ticho a klid. Neviditelná síla vyzařující z hor. Za dobré viditelnosti je odtud vidět třiasedmdesát alpských velikánů. „Pojď se podívat na západ slunce. Nebudeš litovat,“ pobízí mě Tobias. Neodolám. Pěkný výhled je ale třeba si zasloužit. Stoupám po schodech, v takové výšce je každý krok cítit, srdce mi buší a oči oslepené sluncem slzí. Velký kříž vztyčený na vyhlídce dává této chvíli širší rozměr. Je něco takového vůbec možné? Je zima a začíná být tma. Cestou dolů si všímám cedule s přeškrtnutou dámskou lodičkou. „Co to je za nesmysl? Copak by někdo šel do hor v botách na podpatku?“ říkám si pro sebe. Druhý den jsem to při pohledu na vyšňořenou skupinu čínských turistů, která si dělala na vyhlídce selfíčka, pochopila. Je krásné ráno, v němž rezonují libé tóny alpského rohu. Návštěvníci rozjímají, fotí a švitoří, mezitím se skupina dělníků věnuje údržbě nejstrmější ozubené železnice světa, která sem vede od konce 19. století. Švýcaři své hory milují, a ve snaze dostat se k nim co nejblíž je nezastaví ani prudké stoupání.

Marco Thali Pilatus

Lucernské TOP 5

Horské železnice a lanovky, které vás dopraví na vrcholy hor obklopujících Lucernské jezero, nabízejí mnohá nej. Na Rigi vyjedete nejstarší horskou železnicí Evropy, na Pilatus nejstrmější zubačkou světa. Na nejvyšší dostupný vrchol regionu Titlis vás vyveze první otáčivá lanovka Rotair a na Stanserhorn jezdí od roku 2012 první kabrio lanovka.

Půvabné údolí Engelbergu můžete objevovat také trochu netradičně pomocí farmářských lanovek, které nebyly původně určeny turistům. Loni v létě vznikl okruh na přibližně 20 hodin, kde se počítá s 1–2 přenocováními ve vysokohorských chatách a s využitím farmářských lanovek „Buiräbähnli“. Žádné davy turistů, jen vy a hory.

Atraktivní Swiss City Marathon vede běžce podél Lucernského jezera, okolo KKL Lucern a půvabným Starým městem až do cíle u Dopravního muzea. V nabídce jsou tři kategorie: maraton, půlmaraton a běh na 5 mil. Zábavu a podporu při běhu vám poskytne více než 30 hudebních souborů a tisíce diváků. Už teď se můžete hlásit na další ročník, který se uskuteční 25. října 2020.

Švýcarská cesta – „Weg der Schweiz“, která byla vybudována k výročí 700 let od založení konfederace, se již déle než čtvrt století těší pozornosti turistů. Vydejte se po ní i vy za poznáním krás Lucernského jezera a jeho okolí. Během 25 let cestu prošlo již více než pět milionů návštěvníků.

Návštěva Einsiedelnu, ležícího na Svatojakubské cestě, je jedinečným zážitkem pro každého křesťana. Denně jsou zde organizovány prohlídky v různých jazycích. Kromě toho se nabízí prohlídka knihovny v místním opatství a návštěvy různých muzeí v Einsiedelnu.

Nejstrmější zubačkou světa na vánoční trhy

Nejvýše položené vánoční trhy v Evropě se konají na Pilatu ve výšce 2132 m nm. Letos proběhnou 15. až 17. listopadu, potom se na zimu uzavře nejstrmější zubačka světa. Součástí bohatého vánočního programu budou stánky, kde si můžete zakoupit tradiční výrobky od místních řemeslníků, cukrářů, pekařů a dalších regionálních prodejců.

Marco Thali Pilatus

Marco Thali Pilatus

 

Více tipů na www.mojesvycarsko.com

 

Autor: Barbora Literová
Foto: Pilatus – Marco Thali 

Projekt Hayastan: česko-arménská archeologická expedice

Projekt Hayastan: česko-arménská archeologická expedice

Anna

11

listopad, 2019

česko-arménská archeologická expedice

Znovuobjevujeme zapomenutou krásu na hranici Evropy a Asie

Máte se na co těšit, Koktejl s předními odborníky navazuje na projekt Apostolus o kterém jsme na našich stránkách psali v dubnu 2019. Jde o návaznost na předchozí 3 roky projektu Apostolus. Jde o aplikaci moderních nedestruktivních metod archeologického výzkumu (především geofyzikálního měření, topograficko – geodetického průzkumu, letecké archeologie) a využití nejmodernějších metod 3D dokumentace významných historických památek (celých klášterů, hradů, kostelů i jednotlivých historických artefaktů.

Klášter Geghart (památka UNESCO).

 


Klášter Geghart.

Pro dokumentaci jsou ve spolupráci s Akademií věd v Jerevanu vybírány takové památky, kterým hrozí (z nejrůznějších důvodů) bezprostřední nebezpečí zániku nebo se jedná o velmi hodnotnou historickou památku v celosvětovém měřítku. Zvláštní pozornost bude věnována především areálům a památkám křesťanským. Arménie byla první zemí na světě, která přijala křesťanství za své oficiální náboženství. Proto je zde také vysoká koncentrace velmi starých kostelů (4., 5. a 6. století).


Kamenné stély tzv. chačkary v areálu kláštera Geghart.

Letecký snímek archeologické lokality Lernagog.

Vedle nejstarší církevní architektury bude česko – arménská expedice zkoumat a dokumentovat postupně objevované a odkrývané památky z období království Urartu (nejstaršího státního útvaru – říše, která vzniká na území Arménie v 9. století před naším letopočtem), pravěké osídlení z období neolitu a chalkolitu i nejstarší arménské památky z paleolitu.


Letecký snímek lokality Mastara, odkrývané město z helénistického období.

Pevnost Dashtadem.

Dnešní název Arménie pochází ze staroperského názvu „Armanestán“, sami Arméni se však označují jménem „Hajer“ a svou vlast jako Hayastan (tedy země Hajů). Aktuálně jsou kompletně zpracována data z loňské expedice (archeologická lokalita Lernagog a pevnost Dashtadem, kostel sv. Jana Křtitele Mastara, archeologické lokality Mastara 1 a 2).


Pevnost Dashtadem a rozsáhlé historické struktury v okolí.

V letošním roce se soustředíme na katedrálu ze 7. století v Talinu, klášter Geghart, staré kostely ve městě Aruch, nově odkrytý palác z období říše Urartu v provincii Kotayk (tamtéž i dokonale zachovanou hráz a zaniklou vodní nádrž ze stejné doby), unikátní pohřebiště říše Urartu v provincii Armavir a zahájíme práce na digitalizaci artefaktů z archeologického výzkumu jeskyně Areni. Nejnovější informace budou vždy na stránkách Koktejlu. Jak tištěných, tak webových.


V horách u jezera Aparan.

10 zážitků, které si musíte odvézt z Myanmaru

10 zážitků, které si musíte odvézt z Myanmaru

Anna

10

listopad, 2019

Do Thajska jezdí v dnešní době mnoho lidí, zato do sousedního Myanmaru (Barmy) zatím tolik ne. Zdejší kultura je stále téměř nedotčená turismem a drží se tu spousta dlouholetých tradic, a tak vás v Myanmaru čekají opravdu jedinečné zážitky. Tady je deset aktivit, které na vašem itineráři nesmějí chybět.

Tanaka na obličeji

Tanaka je přírodní kosmetický produkt, který uvidíte na tvářích většiny místních, zejména žen. Neslouží jen jako dekorace, ale má také blahodárné účinky na pleť, např. ji vyživuje a chrání před sluníčkem. Neváhejte si tanaku sami vyzkoušet při vaší návštěvě Myanmaru, nikde jinde na světě se s ní totiž nesetkáte!

myanmar

Několikadenní trek

Myanmar má úchvatnou krajinu plnou rýžových polí a malebných kopců; ve městě ji však nenajdete. Strávit několika dní trekováním myanmarskou přírodou je oblíbenou aktivitou cestovatelů, a to zejména na trase z vesnice Kalaw k jezeru Inle.

myanmar

Jízda vlakem přes Gokteik Viadukt

Jezdíte rádi vlakem? A co takhle přidat trochu adrenalinu? Pokud se rozhodnete cestovat po železnici mezi Mandalaj a Lashio, přibližně v půlce cesty se budete kodrcat přes železný most z roku 1900, který je postaven asi sto metrů nad propastí a nemá žádné bezpečnostní zábradlí. Zvedá se vám tlak už jen při pohledu na tuhle fotku?

myanmar

TIP! Barma s Radkou na cestách

 

Kurz vaření

Ochutnávání místních pokrmů k cestování neodmyslitelně patří. A co takhle se rovnou naučit některá jídla připravovat? Myanmarská kuchyně je plná kari a zajímavých salátů, jako je salát z čajových lístků. V této zemi se pěstuje a jí hodně zeleniny, takže o kulinářské zážitky nebudou připraveni ani vegani.

myanmar

Návštěva Shwedagonské pagody

Myanmar je zemí tisíců a tisíců pagod, ale ta Shwedagonská je jen jedna. Monumentální zlatá stavba ve městě Rangún je nejdůležitějším chrámem v zemi a její návštěvu byste si rozhodně neměli nechat ujít.

myanmar

Východ slunce v Baganu

V Baganu se vyplatí si přivstat, i když nejste ranní ptáčata. Sledovat krajinu posetou starodávnými chrámy odrážejícími první paprsky slunce je nezapomenutelný zážitek. Pokud navíc přijedete do Myanmaru v období od října do dubna, bude váš výhled obohacen o horkovzdušné balony. A co takhle se rovnou jedním svézt?

myanmar

Výlet lodí na jezeře Inle

Jezero Inle je dalším nádherným místem v Myanmaru, kam se zkrátka musíte podívat. Zdejší pomalý život ve vesnicích postavených na vodě i výhledy na okolní hory si nejvíc užijete z dřevěné loďky.

myanmar

 

TIP! Co musíte vědět, než se vydáte do Myanmaru

Loutkové představení

Až budete přemýšlet, co si v Myanmaru naplánovat na večer, zvolte zdejší tradiční zábavu: loutkové představení. Loutková představení se tu hrají už několik staletí v kombinaci s tancem a tradiční hudbou. Za touto zábavou můžete vyrazit třeba do malého divadélka Myanmar Marionettes ve městě Mandalaj, kde všechna představení mají anglický komentář.

myanmar

Procházka po mostě U Bein při západu slunce

Stejně jako je Bagan skvělým místem pro pozorování východu slunce, tak procházku přes most U Bein si zase naplánujte na západ slunce. Tento nejstarší a nejdelší teakový most na světě hledejte v mandalajském předměstí Amarapura.

myanmar

Okružní jízda vlakem po Yangonu

V největším myanmarském městě Rangúnu můžete asi za 3 Kč nasednout do vlaku, který objede za tři hodiny celé město kolem dokola. Nejedná se však o vyhlídkovou jízdu. Vlak samotný je plný života a jídla a bude pro vás skvělým okénkem do místní kultury. Jestli dáváte přednost autentickým zážitkům před památkami, Yangon Circular Train je přesně pro vás.

Co z našeho seznamu byste chtěli v Myanmaru zažít? Pokud stále váháte, přečtěte si 15 důvodů, proč navštívit Myanmar právě teď!

Michaela Ordošová

Míša je pořádkumilovný introvert, který podezřele často opouští svoji komfortní zónu. Například studiem a prací v Londýně, procestováním východní a jihovýchodní Asie na vlastní pěst nebo povídáním o sólo cestování na svém Youtube kanále. Její cesty můžete sledovat také na Instagramu.

Co jste nevěděli o Golden Gate Bridge

Co jste nevěděli o Golden Gate Bridge

Anna

7

listopad, 2019

Kdo by neznal Golden Gate Bridge? Monumentální oranžová konstrukce patří mezi nejslavnější mosty na světě a je to bezesporu největší symbol San Francisca. Co dalšího o něm ale víte? Napadlo vás někdy, jak se takový most stavěl? Kolik přes něj denně projede aut? Nebo jestli patří mezi nejdelší mosty světa? V tomto článku se tohle vše dozvíte, a ještě mnohem víc. Historie tohoto mostu je totiž zajímavější, než by se na první pohled mohlo zdát. Pojďme se podívat na to, proč je Golden Gate Bridge víc než jen hezký most.

Golden Gate Bridge dnes spojuje San Francisco s Marin County. Průliv, přes který most vede, potom propojuje Sanfranciský záliv a Tichý oceán. Most váží 887 000 tun a jeho celková délka je 2737 metrů – je tedy více než pětkrát delší než Karlův most v Praze. Navzdory tomu, jak je tento americký most slavný, se ale ani zdaleka neřadí mezi nejdelší mosty na světě. Až do roku 1964 se jednalo o nejdelší visutý most na světě; dnes je Golden Golden Bridge mezi visutými mosty až na šestnáctém místě.

Golden Gate

Proč Golden Gate Bridge málem neexistoval

Postavit most Golden Gate ovšem nebyl žádný med.

Když ještě v průlivu Golden Gate žádný most nestál, převoz z jedné strany průlivu na druhou zajišťoval trajekt, a to od roku 1820. O nějakých sto let později už trajekt přepravoval přibližně dva a půl milionu aut ročně, což vedlo k myšlence usnadnit dopravu přes průliv postavením mostu.

Pro širokou veřejnost by nový most znamenal významné usnadnění každodenního života. Pokud ale provozujete výdělečný trajekt, který dosud představoval jediný způsob přepravy přes záliv, budete mít na situaci jiný názor.

Asi tedy není těžké uhodnout, kdo spuštění stavebního projektu zdržoval. Ano, jednalo se o provozovatele trajektu, Southern Pacific Railroad. Tato firma vedla mnoho právních sporů ve snaze zabránit stavbě Golden Gate Bridge.

Golden Gate

To ale nebyl ani zdaleka jediný problém. Proti stavbě mostu se vyjádřilo také válečné ministerstvo USA, které se obávalo, že se most stane snadným terčem k bombardování. Panovaly také obavy, že do mostu budou při špatném počasí narážet lodě.

Nemluvě o tom, že podmínky pro stavbu takové konstrukce nebyly vůbec ideální. Kvůli silným přílivům a odlivům, proměnlivému počasí a častému zemětřesení v okolí Sanfranciského zálivu se zdálo téměř nemožné postavit most.

A aby toho nebylo málo, v roce 1929 přišla velká hospodářská krize, právě v době, kdy už se zdálo, že se stavbou Golden Gate Bridge i přes všechny nepříznivé okolnosti začne. Najednou tuto obrovskou stavbu nebylo z čeho zaplatit. Město ale přišlo s řešením financovat projekt ve formě dluhopisů, což nakonec obyvatelé Kalifornie schválili v místním referendu. Dluhopisy ve výši 35 milionů dolarů byly splaceny až v roce 1971.

Golden Gate

Jak se stavěl Golden Gate Bridge

Stavba mostu navrženého Josephem Baermannem Straussem, Leonem Moisseiffem, Irvingem Morrow a Charlesem Altonem Ellisem byla schválena v roce 1930; stavba však byla zahájena až o tři roky později – 5. ledna 1933.

Realizovat konstrukci takových rozměrů nebylo v té době vůbec jednoduché a při samotné stavbě mostu se také musely překonávat různé komplikace.

Nejdříve ze všeho se stavěly dva pilíře, které dosahují výšky 227 metrů nad mořem a drží celý most. Postavit základy jižního pilíře bylo asi nejobtížnější. Dočasné molo používané při stavbě bylo dokonce dvakrát zničeno, jednou při bouřce a podruhé nárazem parníku.

Golden Gate

Ani instalace dvou nosných lan nebyla jednoduchá. Dělníci pracovali několik měsíců ve výšce 227 metrů při rychlosti větru dosahující 72 km/h. Bezpečnostní síť zachránila mnoho životů, přesto se stavba neobešla bez obětí. V únoru 1937 se totiž zřítilo lešení a deset mužů zemřelo. Celkem si stavba Golden Gate Bridge vyžádala jedenáct obětí.

Nosná lana mostu jsou mimochodem dlouhá 2331 metrů a skládají se z 27 572 pramenů. Pokud by se rozpletly, jejich délka by byla 128 748 kilometrů – to znamená, že by třikrát omotaly celou zeměkouli.

Golden Gate Bridge byl zdárně dokončen a slavnostně otevřen 27. května 1937. První den byl most přístupný pouze pro chodce; auta na něj mohla vyjet až následující den.

Golden Gate

Další zajímavosti

V době svého dokončení byl Golden Gate Bridge nejdelším a nejvyšším visutým mostem na světě.

Barva mostu byla vybrána z důvodu bezpečnosti. V době vzniku Golden Gate Bridge bylo ve zvyku stavět černé mosty, ale v tomto případě se zvolila oranžová barva, aby byl most dobře vidět i v mlze, která se v oblasti často vyskytuje. Odstín se jmenuje International Orange a používá se také pro astronauty NASA nebo míče v americkém fotbale. Po svém prvotním nátěru byl celý most natřen pouze dvakrát v letech 1965 a 1995.

Protože San Francisco se nachází mezi tektonickými zlomy San Andreas a Hayward, riziko zemětřesení je veliké. S pokrokem technologií se postupně zvýšila bezpečnostní opatření proti seismické aktivitě a na mostu jsou nainstalována čidla monitorující pohyb konstrukce způsobený zemětřesením.

Golden Gate

Přes Golden Gate Bridge už od svého otevření přejely více než dvě miliardy vozidel. Denně je to přes 120 000 aut.

V San Franciscu mimochodem najdete ještě jeden méně známý most: San Francisco–Oakland Bay Bridge (zkráceně Bay Bridge). Tento most byl dokonce otevřen o několik měsíců dříve než Golden Gate Bridge, a to 12. listopadu 1936. Je více než dvakrát vytíženější a delší než jeho slavnější kolega – denně přes něj projede přibližně 260 000 aut a jeho celková délka je 7180 metrů.

Golden Gate Bridge je bohužel také jedním z nejčastějších míst na světě, kde dochází ke spáchání sebevraždy. Odhaduje se, že od jeho otevření z něj skočilo asi 1700 lidí. Většina z nich nepřežila, neboť úmrtnost je zde vysoká – 98 %. Městu však tato situace není lhostejná, a proto začalo budovat bariéry, které mají neštěstím do budoucna zabránit. Dokončeny by měly být v roce 2021. Při procházce po mostě Golden Gate si také můžete všimnout krizových telefonů určených k poskytnutí psychologické pomoci lidem, kteří na most přišli s úmyslem ukončit svůj život. Kromě toho na mostě také hlídkují strážníci ve snaze včas zasáhnout.

Golden Gate

Dozvěděli jste se něco nového o jednom z nejslavnějších mostů na světě? Už jste se po Golden Gate Bridge v San Franciscu někdy sami prošli?

Michaela Ordošová

Míša je pořádkumilovný introvert, který podezřele často opouští svoji komfortní zónu. Například studiem a prací v Londýně, procestováním východní a jihovýchodní Asie na vlastní pěst nebo povídáním o sólo cestování na svém Youtube kanále. Její cesty můžete sledovat také na Instagramu.

Češky učí Švýcary houbařit

Češky učí Švýcary houbařit

Anna

7

listopad, 2019

Alena Langenegger a Hana Bärtschi žijí v jednom z nejmalebnějších koutů Švýcarska, v údolí Emmental, kde vzniká legendární sýr s dírami. Sestry Alena a Hana tu mají svůj domov už pár let, jejich kořeny ale sahají ke Svatému Kopečku u Olomouce, do obce Tovéř, což prozrazuje moravský dialekt. Našly si pro Švýcary neobvyklou živnost, chodí do lesa sbírat houby, suší je a dodávají na pulty místních obchodů. Už získaly bronzovou medaili za nejlepší regionální produkt a připravují se na zkoušky, které z nich učiní houbařské inspektorky.

Své houbařské znalosti pilují na pravidelných setkáních houbařského spolku. „V sezoně se scházíme každých čtrnáct dní. Předsedové spolku pokaždé přinesou košík s houbami a my musíme podle knih určit, o které se jedná. Za rok se naučíme tak čtyři nové druhy,“ říká Alena. Často je lidé oslovují a v mobilu jim ukazují snímky hub. „Není bezpečné určovat houby na dálku podle fotek. Každá houba má k sobě druhou, která není jedlá, stačí nepatrný detail a zaměníte je. Není ojedinělé, že za námi přijdou lidé a chtějí určit houbu, kterou už předtím snědli. Když si opravdu nejsme jisté, pomůže s určením druhu odborník s mikroskopem v houbařském klubu,“ doplňuje Hana.

Houbařský kontrolor

Ve Švýcarsku funguje pro Čecha překvapivá služba, Pilzkontrolle neboli houbařská kontrola. V místních novinách či na internetu se dočtete, v jaký den a čas bude houbařský kontrolor k dispozici, aby prověřil bezpečnost obsahu vašeho košíku. K funkci houbařského kontrolora ale nestačí znát houby jako své boty, musíte mít zkoušky a příprava na ně zabere dva roky. „V prvním kole dostanete košík s dvaceti jedovatými houbami. Musíte je všechny správně určit, stačí jedna chyba a do dalšího kola už nepostupujete,“ líčí Alena. „Umíme rozeznat spoustu hub, ale proti některým českým houbařům jsme pořád žabařky,“ přiznává Hana.

Literová pilzkontrolle

Houbařského kontrolora může probíhat v garáži.

V sezoně tráví v lese každý den dvě až čtyři hodiny. Houby ale sbírají zvlášť, každá má své tempo a své místo, kde rostou. Pro houbaření mají jejich rodiny pochopení. „Manžel mi říká, tak už nemusíš do lesa, když ho máš v autě,“ říká se smíchem Hanka.

Je půl osmé večer a na malebné údolí Emmental padla tma. Vcházím do garáže, kde místní dědeček zrovna probírá houbařské úlovky. Pečlivě je váží a probírá. Za jedno zkontrolované kilo platíme tři švýcarské franky, požadovanou částku si každý kontrolor určuje sám. Někde je to služba placená úřadem a houbař do vlastní peněženky sáhnout nemusí. Sběr hub ve Švýcarsku má svá omezení, která se liší kanton od kantonu. V Emmentalu lze denně nasbírat maximálně dva kilogramy na osobu a nesmíte chodit sbírat ve velké skupině. Dříve v celém Švýcarsku platil zákaz sběru hub první týden v měsíci, dnes tento zákon uplatňují jen někde. Například kanton Bern, pod který spadá Emmental, toto omezení zrušil.

Houba, kam se podíváš

Švýcaři milují regionální produkty, z hub ale mají respekt. Hana s Alenou přišly s novinkou, která lepí díru na trhu, kde zatím nemají konkurenci. „Švýcarům by se nevyplatilo dávat do toho čas a energii, jakou tomu dáváme my,“ dodávají. Svému houbařskému byznysu se věnují čtyři roky, z toho poslední dva intenzivně. Jejich obchodní strategie je přímo komunikovat s majiteli krámků a nabízet jim své zboží. Jejich hlavní doménou jsou sušené houby, nabízejí ale i varianty s přílohou, jako je rizoto či polenta. V nabídkovém košíku nechybějí ani nakládané houby, pečený čaj či med. Navzdory oceněním bojují s počáteční nedůvěrou, ačkoliv zde žijí léta, pro okolí jsou stále cizinky. „Asi na to budeme narážet vždycky. Věříme ale, že kvalitou a poctivostí lidi přesvědčíme. Z bronzové medaile máme ohromnou radost, je to motivace pro další práci.“ Zákazníci nemusejí jen do vybraných obchodů, houby si mohou jednoduše objednat přes e-shop. „Máme věrnou klientku i ve Velké Británii. Každý rok si jezdím zdokonalovat angličtinu do jednoho městečka v Anglii, kde ona zrovna bydlí. Je to neuvěřitelná shoda náhod. Pokaždé jí alespoň dovezu houby do zásoby,“ říká Alena.

Literová  houbařky Hana s Alenou

Hana s Alenou se ve Švýcarsku pustily do podnikání s houbama.

Procházíme lesem, kde o houby téměř zakopáváme. V českém lese by to byla věc nevídaná. Košíky se rychle plní. „Stavíme se u mě doma, rovnou je nakrájíme a usušíme, abyste si je zítra mohli odvézt.“ navrhuje Alena. „A můžete jít napřed, je otevřeno, já nezamykám,“ dodává. Otevíráme branku, na verandě jsou vyskládané čtyři sušičky potravin, které se v houbařské sezoně nezastaví. Paní domu připravujeme smaženici. Hana ani Alena ovšem houby nejedí! „Rády si dáme polévku nebo omáčku s houbami, ale ty velké kusy jako přílohu, které mají rádi Švýcaři, bychom si nedaly,“ přiznávají. Příprava smaženice mezitím provoněla byt. Mažeme ji na chleba i na slané krekry, co dům dá. „To je dobré, chutná to jako míchaná vajíčka,“ říká Alena a bere si s chutí další kousek. Literová smaženice

Smaženice na krekry. Proč ne?

Kontakty, které se mohou hodit:

www.emmentaler-waldpilze.ch www.MojeSvycarsko.com www.swissworld.org Twitter & Instagram: sledujte hashtagy #MojeSvycarsko a #InLoveWithSwitzerland

TIP: Pomalý Emmental od mistra sýraře

  Malebné údolí Emmental je proslulé výrobou stejnojmenného sýra. Existuje ale jen jeden sýrař, který tradiční pomalou metodou vyrábí Slow Food Emmentaler AOP Gotthelf. Mistr sýrař Bernhard Meier k tomu používá vlastní unikátní kultury ze syrovátky, sám krávy nechová a mléko mu dodává dvanáct farmářů z okolí. Když napadne hodně sněhu, stává se, že se do jeho malé sýrárny usazené v kopcovité krajině ani nedostanou. Příroda je zde propojena se vším, se životem lidí i nezaměnitelnou chutí sýra, za jehož slavné díry mohou bakterie. www.huepfenboden.ch Literová Sýrař   Reportáž z houbařské expedice v údolí Emmental: Barbora Slavíková Literová