8 nedoceněných destinací v Evropě

8 nedoceněných destinací v Evropě

17

září, 2019

Jaké evropské destinace jsou na vašem seznamu míst, kam se určitě chcete podívat? Paříž? Londýn? Barcelona? Budapešť? Island? Řím? Amsterodam? Všechna mají bezpochyby své kouzlo, ale jezdí tam téměř každý. Co takhle zvolit pro vaši příští dovolenou jednu z méně navštěvovaných zemí v Evropě? Zde je jich několik, které možná nejsou na vašem radaru, ale měly by tam být!

Polsko

Polsko máme doslova za humny, ale jak často se skutečně vypravíme poznávat tuto sousední zemi? Žijete-li ve východních Čechách nebo na Moravě, nemáte jediný důvod nevyrazit na výlet do hlavního města Varšavy, historického Krakova, malebného Gdaňska či hrůzu nahánějící Osvětimi.

Polsko

Slovinsko

Kolikrát už jste projížděli Slovinskem při vaší cestě do Chorvatska? A kolikrát jste se tam zastavili? Pokud ještě ani jednou, doporučujeme to rychle napravit. Ve Slovinsku sice nenajdete tolik kilometrů pláží jako v Chorvatsku (47 kilometrů je ale pořád lepší než nic), zato tahle nádherná země nabízí něco pro každého: téměř třítisícové hory, malé kopečky, průzračná jezera, cyklostezky či kouzelné hlavní město Lublaň.

slovinsko

Irsko

Velkou Británii už jste navštívili, ale na Irsko hned vedle zatím nebyl čas? To je velká škoda! Připravujete se totiž o nekonečné útesy, pohádkové hrady a barevná městečka. A kde jinde ochutnat pivo Guinness a oslavit Den svatého Patrika než v Dublinu?

irsko

Finsko

Říkáte, že Finsko je moc na severu a je tam zima a draho? A víte, jak pěkné jsou pohledy na zasněženou krajinu při tzv. zlaté hodince (která v zimě trvá skoro celý den)? Nebo byste si radši chtěli užít nekonečných letních dnů? A co takhle hledat polární záři? V zemi tisíců jezer můžete.

finsko

Černá Hora

Uznáváme, že Černá Hora už je trochu z ruky, ale pokud podstoupíte dalekou cestu do tohoto balkánského státu, určitě nebudete litovat. V létě si můžete užít liduprázdné pláže či projížďku lodí na Skadarském jezeru a v zimě lyžování v horách Durmitor. Vaše peněženky tady nebudou plakat ani zdaleka tolik jako v turisticky oblíbené Itálii či Španělsku – vyrazte proto do Černé Hory dřív, než ji zaplaví davy turistů z celého světa a místní ceny se zvednou.

černá hora

Švýcarsko

Ať zamíříte ve Švýcarsku kamkoliv, setkáte se s tak pohádkovou krajinou a nebudete chtít věřit, že není namalovaná. Čerstvý horský vzduch, pasoucí se krávy a zasněžené vrcholky Alp – komu by se Švýcarsko nelíbilo? A jestli jsme vás ještě nepřesvědčili, možná vás sem nalákají myšlenky na pravý švýcarský sýr a čokoládu. Švýcarsko sice není nejlevnější destinací (spíš naopak), ale našetřit si na něj se rozhodně vyplatí.

švýcarsko

Slovensko

Mnozí z nás sní o dalekých exotických destinacích, a přitom často zapomínáme, že ta nejkrásnější místa stačí hledat v naší rodné vlasti nebo jen malinko vedle – u našich slovenských bratrů. Dlouhé túry po Tatrách a výhledy na úchvatná ledovcová jezera jsou přece jenom jedny z nejkrásnějších v Evropě!

slovensko

Bulharsko

Věděli jste, že Bulharsko je jednou z nejlevnějších evropských destinací? To ovšem vůbec neznamená, že svým návštěvníkům nemá mnoho nabídnout – spíš naopak. Na pobřeží Černého moře na vás čekají idylické pláže s romantickými městečky jako Nesebar či Pomorie, ve vnitrozemí je tolik zajímavých pohoří, že nebudete vědět, které pokořit dřív, a v hlavním městě Sofii můžete obdivovat impozantní katedrálu sv. Alexandra Něvského.

bulharsko

Cestujete rádi do méně navštěvovaných zemí?

Michaela Ordošová

Míša je pořádkumilovný introvert, který podezřele často opouští svoji komfortní zónu. Například studiem a prací v Londýně, procestováním východní a jihovýchodní Asie na vlastní pěst nebo povídáním o sólo cestování na svém Youtube kanále. Její cesty můžete sledovat také na Instagramu.

Architektonickými skvosty Ricarda Bofilla

Architektonickými skvosty Ricarda Bofilla

14

září, 2019

Jeho budovy působí jako z jiného světa – ať už jde o modrorůžovou harmonii Murally Roji, nebo nadlidskou symetrii futuristického komplexu Espaces d’Abraxas na předměstí Paříže.

Ricardo Bofill je španělský architekt a urbanista katalánského původu. Studovat architekturu začal v Barceloně a potom pokračoval na École d’Architecture v Ženevě. V roce 1963 založil v Barceloně architektonický ateliér Taller de Arquitectura, který sídlí v bývalé cementárně. 

 

La Muralla Roja

Calpe, Španělsko

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený Loeffler Randall (@loefflerrandall),

Červená a modrá, v kontrastu i harmonii. Od blankytně obláčkové po indigovou, od nachové po pleťovou růžovou. I díky barevným kombinacím, téměř labyrintové struktuře a základům ve tvaru kříže nezapře La Muralla Roja, dokončená v roce 1968, inspiraci ve starodávné arabské architektuře. V budově se nachází 50 bytů – některé z nich jsou k pronájmu na platformě Airbnb. Přenocování v jednom z inzerovaných bytů je jediným způsobem, jak si budovu vychutnat v plné kráse včetně několika osvěžujících temp ve střešních bazéncích s ohromujícím výhledem na moře. Ačkoliv se jedná o architektonickou památku, La Muralla Roja není jen zkostnatělým cílem turistů, nýbrž domovem několika desítek rodin, do budovy je proto umožněn přístup pouze jejím obyvatelům a jejich hostům. 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený Andrew Knapp (@andrewknapp),

Espaces d’Abraxas

Noisy-le-Grande, Francie

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený RBTA (@bofillarquitectura),


Východně od Paříže leží Noisy-le-Grand, předměstí, které nápadně připomíná futuristickou utopii. Perfektně symetrický kolos vznikl jako sociální experiment na popud francouzské vlády. Espaces d’Abraxas mělo sloužit jako komunitní bydlení pro sociálně slabší vrstvy, kde by se noví obyvatelé vzájemným působením vymanili z područí starých zvyků a stali se angažovanými obyvateli země. Ideální plán ale selhal, a tak je Espaces d’Abraxas místem, kterému se obyvatel Paříže spíše vyhne, namísto obdivu působí pravidelná architektura téměř děsivě. 

Komplex obsahuje 591 bytových jednotek a je rozdělený na tři části: 18poschoďovou budovu Le Palacio; půlkruhové Le Théâtre; a triumfální L’Arc z 20 byty. Pro majestátní budovy sem slunce téměř nedosvítí, z prostředí sálá mrazivá atmosféra podobná té z Orwellových románů, utopický sen se nevydařil. Pro lovce netradičních zážitků je ale Espaces d’Abraxas místem, které nesmí vynechat.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený 𝓬 𝔥 Į 𝔭 (@chxvp),

Komplex obsahuje 591 bytových jednotek a je rozdělený na tři části: 18poschoďovou budovu Le Palacio; půlkruhové Le Théâtre; a triumfální L’Arc z 20 byty. Pro majestátní budovy sem slunce téměř nedosvítí, z prostředí sálá mrazivá atmosféra podobná té z Orwellových románů, utopický sen se nevydařil. Pro lovce netradičních zážitků je ale Espaces d’Abraxas místem, které nesmí vynechat.

El Castillo Kafka

Sant Pere de Ribes, Španělsko

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený semura (@semuradesign),

El Castillo Kafka, v překladu Kavkův zámek, je další z podivuhodných budov, jimiž se pyšní španělská Barcelona. Hned z názvu lehce odhadneme Bofillovu zálibu v Kafkově literárním dílu. Kafkův zámek byl dokončen ve stejném roce jako La Muralla Roja, stojí stejně jako jeho barevnější sesterská budova na základech tvarem připomínající kříž, Kafkův zámek se ale oproti Muralle Roje vymezuje monochromatickou šedí. Můžeme si však položit otázku, zda další z architektonických skvostů, kanadský komplex Habitat 67 izraelsko-kanadského architekta Moshe Safdieho, který sestává z prefabrikovaných bytových kontejnerů ve tvaru kvádrů stejně tak jako Kafkův zámek, ovlivnil budoucí vzhled Bofillova projektu, nebo šlo naopak o Safdieho, který se inspiroval v Bofillově estetice. V Kafkově zámku najdeme 90 bytových jednotek spolu se střešním bazénem, saunou, s veřejným barem a restauracemi.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený Spacious (@spacious_art),

Bofill v Praze

Pro fanoušky architektury, kteří nemají možnost cestovat, otevírá pražská čtvrť Karlín zajímavou podívanou. Ricardo Bofill stojí za rekonstrukcí několika pražských domů – Corsa Karlín, redakce vydavatelství Economia, bývalé továrny strojírenského závodu ČKD nebo luxusní rezidence Obecní dvůr. Ricardo Bofill dokazuje, že je chameleonem – autor kvádrových gigantů přistupuje k renovaci historických budov s citem ochránce památek a nijak nenarušuje původní genius loci. 

 

Znáte Bofillovy budovy? A vydáváte se někdy na cesty právě kvůli architektuře? 

Iveta Jakubčíková

Studentka divadelní produkce s moravskou krví a červeným vínem proudícím v žilách. Z posledních 24 měsíců strávila 12 na cestách - mezi její oblíbené cestovatelské zážitky patří setkání s velrybami a mývaly v Kanadě, koupání v severním Atlantském oceánu, roadtripy po Evropě nebo pozorování polární záře na Islandu a ve Finsku. Její cesty můžete sledovat také na instagramu.

Andorra: Tahle země není pro líný

Andorra: Tahle země není pro líný

11

září, 2019

O Andoře jsem věděl vesměs jen to, že leží hluboko v Pyrenejích, v dřívejších dobách ji s chutí vydrancovala česká fotbalová repre při kvaldě na Euro a že se v ní běhá možná nejtvrdší ultra v Evropě – Ronda (del Cims). V běhání jsem deset let hrdě zaseklej v módu falešný začátečník a dobře to nevypadá ani s plánovanou kariérou běžec – veterán, nicméně v chození na těžko v horách jsem už párkrát ukázal, že mám i svý chvilky. Co na tom, že, dle mapy, jsou andorský vrstevnice často hustší než moje vlasy na základce. Jak se tam jede a kde to mám podepsat?

Pičovole!“ Ulevný dvojkombo s rychlým nástupem, které mi už mnohokrát pomohlo nést tíži životních situací, tam posílám hned po pár metrech v prvním kopci. Je to Bony de la Pica. Příhodnej název. Do Andory jsme se dostali v noci, přímým autobusem z Barcelony a ve městě Sant Julià de Lòria jsme se stihli ještě trochu prospat. Jdu s Jindrou a Evčou, párem, který v minulosti celé Pyreneje již dokázal přejít. Neskutečnej výkon. A protože lidská mysl má tu skvělou vlastnost, kdy postupně vytěsní veškerá příkoří a zůstanou jen insta úsměvy, zatoužili se do zdejších kopců ještě jednou podívat. A kromě mě, nikoho jinýho nesehnali. Plán je celou zemi po obvodu obejít. Taková trasa je značená jako GPR a jako každou jinou je možný si ji jakkoliv kastomizovat podle všech proměnných, které do celé taškařice vstupují. My si nakonec přitížili zhruba dvakrát. 

První den je čirej sadismus. Těžký batohy, trable s vodou, moje dosud nevypadnutý mléčný nožičky. Vysokohorská klasika. Všechno prudce, zpříma do kopce, často přes řetězy. Na složitější traverzování tu zkrátka není místo, člověk by byl rázem z Andorry venku. Haha. Na de la Pici jsem v …, Jindra ovšem nemůže už ani pořádně mluvit. Nese i pár věcí Evče a hlavně veletěžkou fototechniku. S artikulací jako po obrně stačí zavtipkovat, že bez bagáže by byl zkrátka moc rychlej. No ještě, že tu s ním jsme až teď, kdy mu táhne na čtyři pětky a ne, když byl dvacetiletej neposeda. Jako vážně, je to buldozer. Z Pic d‘Enclar sestupujeme k údajnému přístřešku a z kopce se mi už vypínají nohy. Vypotil jsem tak čtyři litry a i věci přímo v batohu mám durch mokrý. V našem prvním horském nocovišti má Jindra už avatarsky promodralý rty a slušnou zimnici. Welcome to (P)andora, should see your faces. Ještě řešíme vodu. Evča donesla po hodině odkudsi asi deci, takže je to na mě. Přesně ta otravná chvilka, kdy zkrátka musíte ukázat charakter. Shit. Sbíhám asi sto padesát výškových metrů směrem k údolí. Cestou nacházím plastovou trubku a posléze i nepřístupné místo se slabým čůrkem vody, kam svoji neremcavou společnici s trochou násilím vtlačím. Z hovna vrtulník. Vracím se s pěti litry vody a s pocitem, že ne všichni superhrdinové nosí plášť. Ten den se celkové převýšení šplhalo ke dvěma tisícům výškových metrů. Nazdar. Teda hola.

Druhou noc už spíme pod nejvyšším kopcem Andory – Pic Alt de Comapedrosa. Je to přenádherný horský údolí s jezírkama a bezvadnou chatou se skvělou paní, která vám uvaří a prodá pivko. Já si ho samozřejmě zasloužím, o kopec dříve jsem se vezl lanovkou. No vážně jsem si cestu trochu pokrátil. Normálně bych se i styděl a dělal, že v té kabince nesedím, zatímco pode mnou Jindra svými chlupatými lýtky drtil další výškové metry, ale měl jsem ten den docela zimnici. A ta je, podobně jako alkohol, polehčující okolnost.

Snídaně, sbalit stan, tisíc metrů nahoru, tisíc dolů, rozbalit stan, večere, instagram, spánek, opakuj. Jestli chcete ve zkratce vědět, jak to s námi bylo dál. Taky občas zařvu na Jindru, který je i s tou benchpressovou lavicí, co táhne, stejně nejrychlejší, jestli už se to rovná a ať mi to na vrcholu trochu udupe, ať zas nemusím tak vysoko. Z GPR se uhýbáme u třech náhorních jezer označených jako Estanys del l´Angonella, kde se koupeme, spíme a děláme fotky, které pak nezištně posíláme kolegům do kanceláří. Míjíme ovšem už první turistické chatky. Po celé Andoře je síť volně přístupných obydlí ve skvělém stavu spravovaných vládou. Okruh se tak dá případně opřít jen o ně a oproti zbytku Pyrenejí je to prý kvalitativně dost velký skok nahoru. Kam vlastně jinam v těchto místech. Další den si v Coma d´Arc, dolní stanici všech zdejších lanovek, dávám medium-done hovězí stejk za dvacku. Chutná jako mana. Tedy ta nebeská, ne ta prášková a pomalu cítím, že jsem zpátky ve hře o puntíkovaný dres pro nejlepšího vrchaře. Na chvíli. Na další chatku je to prý jen takovej výšvih na deset patnáct minut, tvrdí Jindra. Šli jsme to půl odpoledne. Psychicky nalomený usínám pohledem na protější kopce, přes které, po vydatném klesání, další den půjdeme.

Ve Val de Sorteny si na informacích pořizuju za skvostné výkony krásnou čelenku a na horské chatě o pár výškových metrů výše dokupujeme i nějaké jídlo. Jsme opět na GPR a z naší skupiny jsem na tom tentokrát nejlíp. Evča se nepochopitelně špatně vyspala kvůli mandlí chtivé myši, která ji v noci přebíhala přes obličej, zatímco Jindra, táhnouce klavírní křídlo, finišuje celý den opět promodralým výletem na Pandoru a poctivým tělesným chvěním ve stanu. Celé to údolí přírodním parkem Sorteny, končící v sedle Collada de Meners, je ovšem velká paráda. Na chatě de Coms de Jan potkávám Francouze, kteří jdou na etapy přes celé Pyreneje (trasa HRP).  Dávám suverenní small-talk a mám chuť tam na skalní vyhlídce poslat oslavnej twerk. Tohle byl zkrátka můj den.

Chata Juclar v severovýchodním cípu Andorry je docela spásný místo. Hodinovej dolez je sice ve skutečnosti půldenní survival se spoustou technickejch pasáží, má se ale dost kazit počasí a kuskus-vločkovo-proteinová párty v mým batohu už taky začíná zlověstně utichat. Na chatě si proto dávám postupně pět jídel a vím, že ten den nezemřu. Akorát mě ze stanu ještě vytahuje upovídaný krajan s nezvyklým představením „Ahoj, já jsem Kuba a přešel jsem PCT“. Tak ještě, že nejsi rovnou i vegan. Jen vtipkuju. Pokračuj, Kubo, v tom, co děláš. (https://jakubuvcestovnidenik.cz) Jseš dobrej!

První delší kufrování si šetříme na další den do silného deště, to prý přispívá k psychické pohodě ve skupině nalomených lidí. Zmáčení docházíme na nejbližší chatu a pro ten den padla. Topíme v kamnech, vařím si vůkol rostoucí zlatobýl s vrbovkou, dvacet kafí a suším komplet obsah celého batohu. Před spaním se do místnosti akorát pro naší tříčlennou rodinu začne dobejvat promočený drzoun. Má vedle celou cimru a stejně to zkouší za teplem. „Are you leaving?“ Zní od dveří, zatímco za siluetou duní hromy. Jasně brácho, hned jak se naplno rozprší, se balím a mizím do tmy!

Ondřej Ježek Andorra

Další den ranní teplota padá ke třem stupňům a rychle v nás stimuluje touhu po prudkém stoupání. Poctivej vymítač husí kůže na sebe nenechal dlouho čekat. Je to ale jinak krásnej úsek. Dokonce si užíváme i kratší hřebenovku. Z Pic de Maià scházíme do sedla Envalíra. Svůj slzavý pohled nicméně upírám na město Pas de la Casa ještě o pár set výškových metrů níž. Tak blízko a přece tak daleko, McFlurry borůvko! Stesk kvapně zaháním stejkem v motorestu a koupí patnácti tyčinek Twix. S jídlem to ovšem bude napínavý. Ještě týž den pokračujeme stoupáním k jezerům Primer, Forcat či Rodó. Je to profláklá turistická oblast. Lanovky, úsměvy, sluníčko. Najednou se proti mně vyloupne z kopce poskakující zamilovaný pár krásných neupocených lidí. Jsem jejich naprostej protiklad. Život má vždycky dvě stránky. Evidentně i v Andoře.

Nocování u jezer spadá bez nadsázky do ranku wildcamping porn. Podobně rozpalující je i dopolední stoupání do sedla. Je zas skoro ve třech tisících. Jindra, vida strhaných obličejů v družině, se ještě snaží náladu pozvednout rázným zvoláním, že „to není prudký, ani daleko!“ Okamžitě se z toho stává pokřik zbytku výletu. Instant classic. To má beztak z těch medicimbalů, co táhne. Od slepicemi obklíčené chatě Refugi de l’Illa začíná dost možná nejhezčí údolí v Andoře. A jdeme jej z tý příjemnější strany! Těším se na večerní koks, teda kuskus a je mi krásně. Když později po večeři zalézáme do stanu, přijdou se k nám na louku pást divocí koně.

Čtenářsky vděčný příběh o nezlomném duchu, prázdné misce na jídlo a vodě se skořicí bere za své další den na chatě Refugi de Claror, kde jsme našli dost trvanlivých potravin po předchozích hajkerech. Úklidová skyrunneří četa sice stihla část před našima ubulenýma obličejema necitlivě znehodnotit, i tak jsem ale batohu vydatně přitížil a ukončil tak půl dne šlechtěnou pózu tvrďáka, kterému místo snídaně stačí soustředěný pohled do údolí.

Do Sant Julie, města startu, už je to stejně coby nasmrádlou pohorkou dohodil. Poslední kopec – Pic Negre, poslední spaní a potom už jen táhlý sestup do hlavního andorského údolí. Potěšujícím bizárem je Naturlandia. Zábavní park a nezbytnej developerskej rape jinak perfektního kousku země.

Doplňující info:

Na své cestě po obvodu Andory jsme ušli zhruba 150 km a nastoupali 11k výškových metrů, stejnou cifru jsme museli překonat i směrem dolů. Zabralo nám to 11 dní. Většinou se jednalo se o technicky náročnější terén se spoustou prudkých pasáží, kamenů či suťovisek. Krom prvního a posledního dne není na trase problém s vodou. Dokonce jsme ji ani nepřevařovali a nefiltrovali. Zhruba na třech chatách se dá najíst, případně dokoupit základní potraviny, využít se dají i stanice lanovek. Platí to ostatně i pro dobití elektroniky. Rovněž se dá kdykoliv sejít do některého ze zasíťovaných údolí. Solární panel, trekové hůlky a náhradní nohy potěšující výhodou.

Ondřej Ježek

Vandrácký narcis, stydlivý úchyl, skromný ješita, vřelý sobec, upřímný pokrytec, rozpustilý melancholik, fanoušek divnověcí, propocených trik a lidských příběhů. Sledovat ho můžete na Instagramu dycky_snek.

Jak a co si připravit na cestu po Camino de Santiago

Jak a co si připravit na cestu po Camino de Santiago

6

září, 2019

Už jsme vám napsali, proč se na El Camino vypravit, nyní vám poradíme, co budete potřebovat a jak se na to připravit. Na internetu najdete spoustu článků a rozhovorů, co si vše na cestu připravit. Občas je doopravdy zbytečné tahat s sebou extrémní výbavu.

Co všechno si tedy zabalit, abyste nebrali zbytečnou zátěž a vaše záda vám při cestě společně s nohama nevypověděly službu. 

Camino de Santiago

Výbava a nezbytné věci na cestu

Začněte kvalitním batohem, zkuste udělat pořádný průzkum na internetu, ale doporučujeme čím lehčí a menší, tím lepší. Obzvláště během léta se batoh či krosna může stát vaším úhlavním nepřítelem.

Hned na to nezapomeňte si zařídit vás poutníkův pas, bez něj je vaše cesta zbytečná, jelikož právě sem sbíráte razítka dvakrát za den, abyste se následovně mohli prokázat, že jste cestu doopravdy ušli, kolik kilometrů dohromady to bylo a samozřejmě sbírání samotných razítek dá člověku krásný pocit zadostiučinění – další kilometry jsou za vámi. Pas stojí kolem 200 Kč, 4 eura, a díky němu vám pak připraví certifikát o absolvování vaší cesty.

Santiago de Compostela

Spacák, popřípadě i stan. Ubytování budete vždy v albergue tedy ubytování pro poutníky, kde většinou potřebujete mít s sebou vlastní spacák. Přes léto mohou být albergue plnější, tudíž někteří lidé preferují stan, což dává opět vaší cestě další rozměr, jak se spojit s přírodou a celou poutní cestou.

Santiago de Compostela, Španělsko

Klobouk a pláštěnka. Sever Španělska může být nevyzpytatelný, co se počasí týče, nás na cestě potkalo ostré slunce i silné deště, kvalitní oblečení a obuv před deštěm nebo na pochod na rozpáleném asfaltu, jsou základní pilíře vaší výbavy. Často se nebude kam schovat a bohužel často vede samotná cesta po silnicích.

Co se týče hygieny, doporučujeme sudocrem na rychlé zahojení drobných ran. Vazelína by vám mohla pomoci po večerech na rozbolavěná chodidla a změkčení kůže. Panthenol krém na popáleniny, pokud plánujete cestu během slunečních měsíců. Mně osobně pomohly i prášky na bolest, když přišel třetí kritický den a bolestí nohou a kloubů bylo těžké i spát. Nezapomeňte náplasti všech velikostí.

Fyzická příprava

Jak jsme psali v předešlém článku, není potřeba většího tréninku před vaší El Camino cestou. Měli byste však mít trochu prochozenou obuv by a doporučujeme i vyzkoušet výbavu v batohu a chůzi s batohem na zádech. Jistě, menší trénink v podobě běhu či pochodů nemůže být na škodu, ale samotné El Camino je i o překročení vašich limitů a zkoušky něčeho nového, tudíž zbytečné přepínání se před cestou ničí efekt samotné poutě do Santiaga.

Santiago de Compostela 9 cest

Vyrazte proto v dobré náladě a zkuste při pouti nechat všechny vaše starosti a problémy stranou, na cestě je nejdůležitější motivace a ta by vás nikdy neměla opustit, ať už je jakákoliv.

Aneta Strohová

Aneta, neboli také Ejnets, jezdí všude low-cost, hlavně po Evropě a Americe, ráda žije v evropských teplých krajích a píše o tom a svém životě na jejím blogu Ejnets. Její životní láska je Lisabon a dobré víno. O čemž se také na blogu dozvíte.

Proč se vydat alespoň jednou na cestu Camino de Santiago

Proč se vydat alespoň jednou na cestu Camino de Santiago

3

září, 2019

Známá poutní cesta skrz Španělsko na posvátné místo, kde jsou uchovány ostatky svatého Jakuba ve slavné a velkolepé katedrále. V moderním světě tato cesta opět obživla nejen jako jedna z nejdelších tras Evropou, ale i jako poutní a duchovní cesta pro všechny, kteří potřebují překonat sami sebe nebo jen strávit nějaký ten čas s přírodou a šlápnout si pořádně do bot.

Nejoblíbenější a také nejhezčí je cesta francouzská, ale máte na výběr hned několik dalších možností. Můžete jet i na kole či koni. 

Je možné tuto pouť vykonat v jakémkoliv ročním období, jen se člověk musí připravit, hlavně psychicky. Není to procházka růžovým sadem. V létě může být úmorná kvůli horkům a zima s sebou přináší deště. Je to ale skvělá očista těla i duše. 

Santiago de Compostela

Proč se tedy na tuto pouť vydat?

Nemusíte spěchat a zvládnete to i bez tréninku

Cesta je psychicky i fyzicky náročná, nepotřebujete ale větší trénink, do vašeho cíle můžete dojít svým vlastním tempem. Nemusíte se nikterak přepínat, můžete si stanovit kolik kilometrů chcete ujít za den nebo si udělat odpočinkové dny. Důležité je cestu procítit a vychutnat, ne závodit. Jistě, lepší fyzická kondice je vítaná, ale není tolik potřebná.

Santiago de Compostela

Je to stále poutní cesta, v minulosti byla spojená i s utrpením, posledních několik kilometrů věřící lezli po kolenou, vy to nemusíte brát do krajních mezí. Každý jde své El Camino kvůli své individuální potřebě a podle svého tempa.

Čas na přemýšlení

Říká se, že před problémy nemůžete utéct, můžete je ale vychodit. El Camino je skvělá forma, jak vzít odstup od životních rozhodnutí a problémů. Vydejte se na pochod a přemýšlejte nad vším. Nikam neutíkáte, jen si berete čas, který je potřebný na uspořádání myšlenek. Fyzická bolest, kterou jistě přinese batoh na zádech nebo unavená chodidla, vám umožní prozkoumat jiná zákoutí vaší mysli nebo alespoň na chvíli vypnout a soustředit se jen na svoje tělo.

Santiago de Compostela

Poznejte Španělsko a nové lidi

El Camino vám umožní prozkoumat krásná zákoutí Španělska, pomůžeme vám zakusit si krásnou kulturu a poznat spoustu nových lidí. Místní jsou na poutníky zvyklí, ať už jdete jakoukoliv z cest a velmi rádi s vámi prohodí několik slov či vám pomohou. To samé patří k ostatním poutníkům, vždyť sdílíte jeden z nejkrásnějších zážitků.

V neposlední řadě, pokud jste se někdy chtěli naučit španělsky, francouzsky či portugalsky, tady máte možnost pilovat.

Digitální detox

Odpočinout si od telefonů, počítačů a sociálních sítí je potřeba alespoň jednou do roka, občas i víckrát. Toto je jedna z nejlepších příležitostí, jak toho dosáhnout. Máte už dost on-line světa? Není nic jednoduššího než během vaší cesty všechno vypnout. Hned jak dorazíte každý večer na svůj pokoj po dlouhé cestě, popravdě ani nebudete mít náladu sledovat sociální sítě, maximálně budete chtít dát vědět rodině, že jste v pořádku. V některých částech El Camino ani připojení nenajdete nebo je doopravdy špatné.

Santiago de Compostela

Spojení s přírodou

S digitálním detoxem a pochodem do Santiaga se pojí další věc, půjdete častokrát jen přírodou, loukami či lesy, malými vesničkami, jednoduše tou nejkrásnější podívanou, jakou můžeme dostat. I když se vám občas počasí nezadaří, stejně nezapomeňte vychutnat tu ryzí krásu okolo.

To, že se rozhodnete pro tuto výzvu, vám jen pomůže se najít v tom kousku přírody, ale i zjistit hodně o sobě, co všechno dokážete a s jakým málem vyjdete. 

A posledním bodem, a to tím důležitým, je dokonalé víno při cestě. Budete totiž procházet jednou z nejlepších oblastí pyšnící se výtečným vínem. Tak na co ještě čekáte?

Aneta Strohová

Aneta, neboli také Ejnets, jezdí všude low-cost, hlavně po Evropě a Americe, ráda žije v evropských teplých krajích a píše o tom a svém životě na jejím blogu Ejnets. Její životní láska je Lisabon a dobré víno. O čemž se také na blogu dozvíte.