Vlak, přítel Švýcara

Vlak, přítel Švýcara

Vlak, přítel Švýcara

18.

leden, 2022

Vlaková síť Švýcarska, ale též autobusová či lodní, je nejlépe vybudovanou sítí na světě. Vlakem každý nejlépe pozná i ty nejodlehlejší kouty Švýcarska. Pro letošní zimu je připraveno několik novinek v rámci zimních výletů po Švýcarsku, které zároveň doplňují stávající železniční atrakce.

Večerní atmosféra, Lago Bianco

Romantika ve vlaku

Novinkou pro počátek nového roku jsou například romantické jízdy za úplňku. Ve dnech 18. a 19. 1., 16.–17. 2. a 18. a 19. 2. 2022 se můžete při úplňku vydat speciálním vlakem Rhétské dráhy ze Sv. Mořice do zastávky Alp Grüm a projíždět zasněnou zimní krajinou, kterou osvětluje jen měsíc. Po úvodním aperitivu v panoramatickém voze začne jízda po stopách světového dědictví UNESCO. Ve výšce 2 091 metrů nad mořem – v restauraci Alp Grüm – bude poté servírováno ledovcové fondue. Na zpáteční cestě zhasne vlak světla a rozezní se klasická hudba. Veltlínské na palubě červeného vlaku Rhétské dráhy vám zachutná dvojnásob.

Historický vlak s parní lokomotivou, La Punt Chamues

Pod parou

Kdo by odolal výletu nostalgickým parním vlakem skrz romantické území zasněžených Alp. Cestujte zpět v čase jízdou parním vlakem do nádherného světa páry. Nostalgie, lesklý kov, zvuk a hladký chod mechanického systému vytvářejí zvláštní zážitek. Nově je připravena jízda 30. ledna 2022 po trase Samedan – Scuol Tarasp – Samedan nebo po trati Surselva 13. února 2022. Železniční historii lze zažít i s Heidi, tedy parním vlakem G 3/4 č. 11, ten drží krok s technologií od roku 2015: jezdí na nízkosirný ekologický topný olej, s nulovým jiskřením a elektrickým předehřívačem. Užít si cestu lze 16. ledna a 20. února 2022, jako speciální zážitek jezdí třikrát denně v trojúhelníku mezi Samedanem, Svatým Mořicem a Pontresinou – včetně zajížďky na S-chanf. Parní stroje RhB poháněné ohněm a vodou táhnou nádherné staré vlaky také po celé délce a šířce Graubündenu.

Bernina Express v průsmyku Bernina

Bernina Panorama Winter

Nejúžasnější způsob, jak překročit Alpy? Užijte si během zimní sezony zasněženou UNESCO trať ze Sv. Mořice do Tirana skrze mimořádně velká okna panoramatických vozů připojených ke klasickým regionálním spojům Rhétské dráhy. Díky moderním panoramatickým vozům si užijete neomezený výhled na panenské alpské panorama. Příplatek k jízdence do panoramatického vozu v regionálním spoji v rámci nabídky Bernina Panorama Winter činí pět švýcarských franků, ale zážitek je to k nezaplacení. Na nejvýše položené železnici přes Alpy se vlak vyšplhá k lesknoucím se ledovcům, než sestoupí do dlaní Itálie hluboko pod nimi. Toto železniční spojení mezi severní a jižní Evropou staví mosty mezi regiony s různými jazyky a kulturami. Železnice je jedinečná a ideálně splývá s alpskou krajinou a průsmyky Albula a Bernina. Celá trasa panoramatického vlaku Bernina Express poté svým cestujícím nabídne jízdu z Churu do Tirana skrz 55 tunelů, přes 196 mostů a místy stoupání až 70 promile. V nejvyšším bodě RhB, 2 253 metrů nad mořem, najdete stanici Ospizio Bernina.

Sáňkování na známé 6 km dlouhé trase z Predy do Bergünu

Sáňkování s RhB

Po slavné dráze k čistému vzrušení na sáňkách to je to, co skrývá dobrodružství sáňkování Preda/Darlux – Bergün. Z Predy do Bergünu skrz klikaté údolí Albula vede 6 km dlouhá silnice, která se přes zimu uzavírá pro veškerý provoz a je k dispozici pouze sáňkařům. Ve stanici Bergünu si zapůjčíte sáňky, vyjedete červeným vláčkem Rhétské dráhy do stanice Preda, a odtud se spustíte na saních po zavřené silnici. Závěrečné ostře točené zatáčky pak jsou všemu pomyslnou třešničkou na dortu každého správného sáňkaře. Odvážnější sáňkaři se mohou nechat vyvézt sedačkovou lanovkou do Darluxu, odkud klesá do Bergün náročnější a hlavně strmější dráha dlouhá 4 kilometry. Cesta do Predy Rhétskou dráhou je sama o sobě úchvatná, v neposlední řadě díky legendárnímu uspořádání trasy šroubovitými tunely a viadukty v údolí Albula.

Kika Šrédlová

Vlaky ve Švýcarsku

Vlaková síť Švýcarska, ale též autobusová či lodní, je nejlépe vybudovanou sítí na světě. Vlakem každý nejlépe pozná i ty nejodlehlejší kouty Švýcarska. Pro letošní zimu je připraveno několik novinek v rámci zimních výletů po Švýcarsku, které zároveň doplňují stávající železniční atrakce.

Více na MojeSvycarsko.com/RhB

Baví vás naše články?

Na našem blogu zveřejňujeme jen střípky z toho, co se můžete dočíst v tištěné nebo elektronické verzi časopisu Koktejl. Vydejte se s námi objevovat svět. Díky předplatnému časopisu Koktejl budete neustále na cestách.

Nikaragua, neobjevený poklad

Nikaragua, neobjevený poklad

Nikaragua, neobjevený poklad

17.

leden, 2022

Nikaragua leží mezi Pacifikem a Atlantikem, je tedy lemována téměř liduprázdnými plážemi, které kromě odpočinku nabízí také skvělé podmínky pro surfování. Městečka a vísky v Nikaragui jsou jako živé skanzeny Latinské Ameriky a Karibiku. Dobrodruzi ocení aktivní sopky a rozmanitou přírodu Nikaragui. Dnes již málokde najdete tak upřímné lidi se svou specifickou kulturou, které ještě příliš nepoznamenal turismus.

Pearl Lagune

Baristická extáze

Jedním z úžasných míst v Nikaragui, které by návštěvník neměl vynechat je obec Pearl Lagune. Obyvatelstvo zde hovoří kreolskou angličtinou a celková atmosféra je více karibská. Navštívit zde lze vesničky původních obyvatel. Pearl Lagune je také jedním z výchozích bodů na karibské ostrovy Pearl Cays. Několik malých neobydlených ostrůvků s palmami a bílým pískem uprostřed ničeho. Žádná elektřina, žádný signál. Ostrovy jsou skvělým místem pro šnorchlování a s trochou štěstí je možné potkat i mořské želvy.

 město Jinotega (město v mlhách)

Nikaragua místo s kávou

Nikaragua je též místem s vysoce kvalitní kávou, kterou oceňují baristé celého světa. Kávovými plantážemi a úžasnou přírodou jsou proslulá hlavně města Matagalpa a Jinotega. V obou se pěstuje káva Arabica. Jinotega, nazývaná „městem v mlhách“ leží 160 kilometrů od hlavního města Nicaragui Managua. Horskou oblast definuje poměrně chladnější klima a velké řeky. Půda je bohatá na minerální látky, kopce jsou hustě zalesněné. Káva se zde sklízí od listopadu do února a zpracovává se promýváním. Zralé kávové třešně obsahující vždy po dvou zrncích se nasypou do vody a spolu s ní protlačují speciálním zařízením, které je zbaví dužiny. Pak se zrnka nechávají v kvasných nádobách fermentovat a následně se znovu umyjí. Sušení probíhá na slunci. Nakonec je káva tříděna podle velikosti a kvality. Káva z Jinotegy se vyznačuje vůní aromatického dřeva, hořké čokolády a mandlí. Kávový labužník v ní najde také komplexní, plné tělo, nízkou kyselost a ovocnou dochuť. I Matagalpa leží v horách. Zdejší Arabika je nugátovo kakaové chuti s vůní karamelu a sušeného ovoce a nejlépe se vychutná čistá, bez mléka.

město Granada

ostrovy Granada

Voda a oheň

Za zmínku, a to dost významnou, stojí Granada, koloniální město s úžasnou architekturou na břehu jezera Managua. Z Granady lze podniknout výlet okolo Isletas de Granada na loďce či kajaku. Jedná se o ostrovy, je jich více než čtyři stovky, v jezeře Nikaragua, které je největším ve Střední Americe a svou rozlohou se může srovnávat s Libereckým a Ústeckým krajem dohromady. Jezero bylo původně součástí Atlantského oceánu. Tektonické procesy ale vytvořily nové pohoří, jež oddělilo vodní plochu od oceánu. To je také jediný důvod, proč ve sladkovodním jezeře žijí žraloci, kteří se novým podmínkám přizpůsobili. Horotvorné procesy a vznik jezera má na svědomí nedaleká sopka Mombacho. Ta celou úžasnou scenérii vytvořila při erupci přibližně před dvaceti tisíci lety. Poslední zaznamenanou erupcí je ta z roku 1570, v současnosti je vulkán vyhaslý a poskytuje útočiště rozmanité fauně a floře. Vědci zde evidují na více než sedm set druhů rostlin a mimo jiné zde žijí i lenochodi. Nicméně to není vše, nedaleko Granady se nachází ještě laguna Apoyo. Jde o jezero v kráteru sopky s průzračnou vodou. A když už byla zmíněna sopka Mombacho, hodilo by se doplnit informace ještě o dalších vulkánech.

vulkán Masaya

Vulkán Masaya

Sopka, kde je možné v kráteru pozorovat přelévající se magma. Pobyt u kráteru je kvůli bezpečnosti omezen na nějakých patnáct minut. Velkou výhodou je možnost naplánovat si cestu jak ve dne, tak pod rouškou tmy. Noční tour mnohonásobně umocní zážitek z tekoucího magmatu. A ještě sopku do třetice, Cerro Negro. Nejmladší aktivní sopka ve Střední Americe stojí za návštěvu hlavně díky adrenalinovému zážitku zvaným volcano boardingu. Ten spočívá v sjetí celé sopky na speciálním prkně, přičemž když je vulkán v dobrém rozmaru, je také slyšet trochu jej rachotit.

Corn Islands – Kukuřičné ostrovy

Corn Islands

Jedná se o dva ostrůvky, na jeden lze doletět letadlem, na druhý se dá dopravit pouze lodí. Corn Islands, česky tedy Kukuřičné ostrovy, patřily pod britskou koloniální správu a Nikaragui připadly dokonce dvakrát. Poprvé roku 1860, ale po 54 letech, tedy 1914, byla podepsána Bryanova-Chamorrova smlouva mezi Nikaraguou a Spojenými státy americkými a ostrovy byly pronajaty USA. Smlouva byla zrušena až v roce 1970 a ostrovy přešly zpět pod nikaragujskou suverenitu. Zdejší obyvatelé jsou původem míšenci Afričanů a Nikaragujců, jejichž kořeny sahají až k otrokům. Otroctví bylo zrušeno královnou Viktorií roku 1839, ale zpráva se na Kukuřičné ostrovy dostala až 27. srpna 1841. A právě k tomuto datu se váže nejvýznamnější svátek roku spojený s gastronomií, krabí festival. Jde vlastně o jistou obdobu klasických karnevalů jako je například v Riu de Janeiru, jen v menším. Začíná se již ráno, kdy se v tanečních rytmech a zvuku bubnů zformuje průvod „tuzemců“ i přespolních. V průvodu se tančí a smyslné poloodhalené tanečnice ukazují své umění. Během akce se průběžně ukazují výjevy z doby otrokářství, ale hlavně se v rámci festivalu tančí, pořádají se průvody krásy nebo se vyvíjí sportovní aktivity. Během oslav projde průvod celým ostrovem, což není taková štreka, ostrov má rozlohu okolo 10 km². Vyvrcholením je pak kulinářský zážitek v podobě stánků s občerstvením tvořeným, jak jinak, hlavně z krabů.

Kika Šrédlová

Martin Dlouhý

Martin Dlouhý je fotografem, redaktorem magazínu Koktejl a cestovatelem. Za svou kariéru navštívil skoro všechny státy Evropy, sever Afriky a Indonésii. Kromě cestopisných článků realizuje rozhovory a píše také na témata historie, vědy, přírody, gastronomie či enologie.

Baví vás naše články?

Na našem blogu zveřejňujeme jen střípky z toho, co se můžete dočíst v tištěné nebo elektronické verzi časopisu Koktejl. Vydejte se s námi objevovat svět. Díky předplatnému časopisu Koktejl budete neustále na cestách.

Pilatus, Dračí hora

Pilatus, Dračí hora

Pilatus, Dračí hora

11.

leden, 2022

Pilatus se mocně tyčí nad hladinou Lucernského jezera ve výšce 2132 metrů nad mořem. Podle legend z dávného středověku žil na Pilatusu drak, symbol draka je pak k vidění na znacích mnoha místních sídel. Původně nesl Pilatus název Mons fraktus což znamená rozštěpená hora, záhy však převládlo označení Mons pileatus, tedy zkráceně hora pilířů. Až později se začal Pilatus spojovat s jménem prefekta Piláta Pontského, Římana, který odsoudil Ježíše Krista. Dokonce další legenda zmiňuje, že by Pilát měl být v hoře pohřbený. Dnes je však Pilatus cílem turistickým a rozhodně má co nabídnout. A to po celý rok.

Sněžné radovánky, PILATUS-BAHN

Sněžné radovánky

Milujete zimu? Pilatus nabízí spoustu zimních sportovních radovánek. Různé sjezdovky s přírodním sněhem umožňují vzrušující jízdy na saních. Malí i velcí milovníci sněhu si zde mohou pořádně zařádit. Pilatus nabízí tři kilometry dlouhou, středně náročnou, sjezdovku z mezistanice lanovky na Fräkmüntegg nebo skoro pětikilometrovou nenáročnou sjezdovku. Nefandíte rychlé jízdě? Pak lze vyrazit na sněžnicích do alpské přírody mezi Krienseregg a Fräkmüntegg najdete tři značené trasy pro sněžnice.

Pohodlně na vrchol, PILATUS-BAHN

Pohodlně na vrchol

Zážitkem je i cesta na vrchol Pilatusu za pomoci lanovek. Nejstarší dráhou vedoucí na Pilatus je 4,6 km dlouhá zubačka vycházející z obce Alpnachstad ležící na břehu jezera Alpnachersee. Dráhu proslavil především její sklon, který dosahuje v nejstrmějších místech až úhlu sklonu 25,6°. Je to dodnes nejstrmější ozubnicová dráha na světě. Další horská dráha vede z Kriensu ležícím v bezprostřední blízkosti Lucernu. Tato kabinková lanovka vznikla pro zajištění celoročního přístupu na vrchol hory, protože zubačka z Alpnachstadu může být v provozu pouze od jara do podzimu. A nakonec tu je moderní futuristická „Dragon Ride“, která má kabinky s panoramatickým výhledem a pojme až 55 návštěvníků.

 

Gastro v lanovce, PILATUS-BAHN

Gastro v lanovce

Již samotná jízda v panoramatické kabině lanovky na Pilatus je extrémě nádherným zážitkem. Pro tuto zimu přichází ještě další novinka, možnost gastronomického potěšení v podobě lahodného sýrového fondue Chretzenalp během jízdy gondolou z Kriens přes Fräkmüntegg a zpět do Krienseregg. Po přibližně 45minutové sýrové hostině bude mít návštěvník mnoho příležitostí k objevování hory Pilatus. Pokud mu tedy slehne. Další kulinářský zážitek čeká v útulné a příjemné samoobslužné restauraci Fräkmüntegg. Zde si lze pochutnat na  vynikajícím „Poulet im Chörbli“. A nejen to. Jak ve Fräkmüntegg začít neděli? Přeci brunchem. Pestrý a široký výběr u snídaně formou bufetu a čerstvý horský vzduch. Pastva pro oči i pro jazýčky: to je nedělní brunch v restauraci Fräkmüntegg.

Město Lucern ve sněhu, loď na Vierwaldstättersee

Na vodu

Pokud návštěvník chce poznat okolí Pilatusu, je skvělou příležitostí vyzkoušet i lodě na Lucernském jezeře. Výlet na riviéru na úpatí hory Rigi začíná v Lucernu. Poklidná plavba po nejslavnějším švýcarském alpském jezeře zavede turistu do krásného městečka Weggis, které Mark Twain po své návštěvě koncem 19. století popsal jako „nejkouzelnější místo…“. Opravdu se můžete vydat po stopách slavného amerického autora a projít se po pěkné stezce z Weggis do Hertensteinu. Též magický zážitek poskytuje výlet nad Lucernské jezero do stylového letoviska Bürgenstock. Plavba začíná v Lucernu a cestovatel se lodí dostane až k lanovce, která jej přepraví do resortu na teplý nápoj s croissantem. A pak zpět na hladinu a rychlým trajektem návrat do Lucernu. A jezerních tras je zde o poznání více, na Lucernském jezeře si vybere každý.

Kika Šrédlová

Pilatus, Švýcarsko – Dračí hora

Nachází se jihozápadně od města Lucern a svou polohou zasahuje do kantonů Obwalden, Nidwalden a kantonu Lucern. Po celý rok je z Pilatusu možno pohlížet na přírodní panorama těchto kantonů. Hora se tyčí do výšky 1585 metrů od hladiny Lucernského jezera, přičemž vrchol hory dosahuje výšky 2132 m n. m.

Více na MojeSvycarsko.com/Pilatus

Baví vás naše články?

Na našem blogu zveřejňujeme jen střípky z toho, co se můžete dočíst v tištěné nebo elektronické verzi časopisu Koktejl. Vydejte se s námi objevovat svět. Díky předplatnému časopisu Koktejl budete neustále na cestách.

Madagaskar, Země lemurů

Madagaskar, Země lemurů

Madagaskar, Země lemurů

10.

leden, 2022

Pamatujete na písničku z animovaného filmu Madagaskar? Já tak rád trsám, trsám… Na zebru Martyho, lva Alexe, žirafu Melmana, hrošici Glorii, Maurice a hlavně na krále Jelimána? Lemuřího krále z Madagaskaru? Díky tomuto filmu se slovíčko Madagaskar dostalo silně pod kůži mladé generaci, ale Madagaskar, to nejsou jen kreslené postavičky zvířat. Je to úžasný kout světa.

 krásná pláž Nosy Be, Madagascar

Fauna a flora

Pojďme si Madagaskar představit. Čtvrtý největší ostrov a osmá nejchudší země na světě. Leží v Indickém oceánu 400 km od Afrického pobřeží a 600 km od ostrova Mauricius. Díky své izolovanosti se zde vytvořila a udržela značně endemická fauna a flora. Nejznámějším zvířetem tohoto ostrova je lemur, ale žije zde mnohem více podivuhodných tvorů: strašidelná fosa, pestrobarevní chameleoni neustále měnící odstín kůže, nejrůznější hmyz bizarních tvarů a v zimních měsících se zde objevují také keporkaci, nádherní kytovci známí díky svým výskokům nad mořskou hladinu. Neméně působivé jsou stromy a květiny, ať už typické baobaby, nebo stovky druhů orchidejí. Zdejší pozoruhodná flóra a fauna obývá úchvatnou a neuvěřitelně pestrou krajinu: pískovcové kaňony, vápencový kras, hory, úrodné kopce s terasami rýžových políček, lesy všemožného druhu a lateritem prosycenou půdu, jež dala této zemi přezdívku „Červený ostrov“.

Marojejy park, Madagascar

Národní parky

Prostě příroda, to je to hlavní co Madagaskar nabízí. Nic na světě se nepodobá rozeklaným vápencovým věžím národního parku Tsingy de Bemaraha. Toto místo, zapsané na seznam UNESCO, působí jako geologické umělecké dílo. Jeho zubaté, surreální špice a balvany vytvořila v průběhu mnoha tisíciletí eroze způsobená vodou a větrem. Stejně pozoruhodná je ovšem také infrastruktura, kterou zde vytvořila správa národního parku, aby návštěvníkům usnadnila prohlídku tohoto přírodního divu. Též je zde možnost vyzkoušet si místní via ferraty, provazové mosty a žebříky, plavbu na pirogách, průzkum jeskyní, ba dokonce i slaňování. A když zmiňujeme národní parky, nesmíme rozhodně vynechat národní park Marojejy, jenž je pokrytý panenským horským deštným pralesem a zároveň je prastarou domovinou mlhou zahalených hor, ve kterých přebývá „anděl lesa“, tedy endemická poloopice sifaka bílý. Nad korunami stromů se zdvihá velkolepý horský masiv Marojejy, na jehož vrchol do výše přes 2 000 metrů se šplhá velmi náročná, ale překrásná stezka. Se vstupenkou do parku Marojejy návštěvník získá také povolení ke vstupu do odlehlé rezervace Spéciale d’Anjanaharibe-Sud, kde jej přivítá kvílení indriů, největšího z lemurů.

Malagaši na vydlabaných kánoích

Hory i voda

Za popularitou národního parku Isalo nestojí jen velkolepá pouštní krajina – kaňony, rokle, soutěsky a rozlehlé savany. Lidé sem jezdí kvůli nepřeberné nabídce nejrůznějších aktivit. Dá se tu vydat na pěší túru, na via ferrata, zažít výlet v koňském sedle, na horských kolech či v džípech nebo si zaplavat v přírodních jezírcích. A nezapomeňme ani na pozorování lemurů a ptáků či obdivování pestrobarevných západů slunce a neskutečně jasné noční oblohy. Lemuři jsou k vidění i v národním parku Ranomafana, kde lze obdivovat nejen lemura golden bamboo, ale i dalších 11 druhů a ptactvo. Nachází se zde také řeka Namorona a v městečku termální lázně. Najdete tu také jeden z nejhustších pralesů na Madagaskaru s bohatou faunou a flórou od motýlů přes ptáky, chameleony až po hady. V rámci vody by pak byl hřích nezmínit Nosy Be, tak zvaný „Velký ostrov“. Ten je snem každého cestovatele, lze tu strávit klidně dva týdny a pořád se ho návštěvník nenabaží. V tyrkysových vodách kolem ostrova Nosy Be lze zažít prvotřídní potápění a šnorchlování a pak se dá zamířit do vnitrozemí na plantáže s kořením nebo na dlouhou túru po lesních stezkách kde lze vychutnávat překrásné výhledy na krajinu koupající se v měkkých paprscích slunce.

Isalo národní park, Madagascar

lemuří rodina, Madagaskar

Lemuří domov

Madagaskar je výhradním místem, kde lze spatřit lemury. Ti v pravěku žili i na jiných místech světa, ale pravděpodobně ve druhohorách se postupně začal Madagaskar s Indií oddělovat od Afriky. Zpočátku mělká úžina překlenuta úzkými spojovacími šíjemi dovolovala po jistý čas migraci fauny z kontinentu. Pak se úžina mezi Afrikou rozšířila, oddělila se od Madagaskaru také Indie a po více než 60 miliónu let se madagaskarská fauna vyvíjela samostatně. Lemuři, kteří zůstali v Africe nebo doputovali s Indií až do Asie bohužel vymřeli, neboť podlehli silnějším predátorům. Na Madagaskaru ale neměli konkurenci a tak jsou na světě dodnes a mluví se o nich jako o živoucích fosiliích. Mnoho lemurů jsou noční tvorové s červeně nebo žlutě svítícími očima, s tapetum lucidum, reflexní odrazovou a světločivou vrstvou pod sítnicí oka, která umožňuje lepší vidění za šera a způsobuje v noci blýskavé svítící oči. Navíc se v noci hlasitě ozývají strašidelnými, lidský nářek připomínajícími hlasy. Staří pověrčiví Římané nazývali duchy zemřelých „lemures“, počátkem května pro ně na usmíření dokonce pořádali svátky. To věděli i první Francouzi, kteří na Madagaskaru přistáli a uslyšeli naříkavé plačtivé hlasy. Proto dali jejím původcům, lemurům, toto jméno, které pak časem oficiálně ustanovil za pojmenování Carl Linné, známý přírodovědec, lékař a zakladatel botanické a zoologické systematického názvosloví.

Kika Šrédlová

Martin Dlouhý

Martin Dlouhý je fotografem, redaktorem magazínu Koktejl a cestovatelem. Za svou kariéru navštívil skoro všechny státy Evropy, sever Afriky a Indonésii. Kromě cestopisných článků realizuje rozhovory a píše také na témata historie, vědy, přírody, gastronomie či enologie.

Baví vás naše články?

Na našem blogu zveřejňujeme jen střípky z toho, co se můžete dočíst v tištěné nebo elektronické verzi časopisu Koktejl. Vydejte se s námi objevovat svět. Díky předplatnému časopisu Koktejl budete neustále na cestách.

Bangladéš, země Bengálců

Bangladéš, země Bengálců

Bangladéš, země Bengálců

5.

leden, 2021

Bangladéš, jedna z nejlidnatějších a nejchudších zemí světa. V Bangladéši jsou každoročně rozsáhlé záplavy až na 80 % plochy. To je dáno monzunovými dešti, ale i nízkou nadmořskou výškou na většině území. V Bangladéši není téměř žádný kámen (odplaví ho voda). Proto se památky stavějí z cihel. Tento stát s oficiálním názvem Bangladéšská lidová republika nalezneme v Jižní Asii.
Jeho sousedy jsou Indie a Myanmar a hlavním městem je Dháka. Původní název pro toto území je Bengálsko. Většinu státu zabírá nížina v soutokové oblasti veletoků Gangy a Brahmaputry, celé území je protkáno řadou vodních kanálů. Na severovýchodě a jihovýchodě země se povrch zvedá směrem k pohořím v okolních zemích. Vegetace je zelená po celý rok, srážkově je tato oblast jednou z nebohatších na světě. Většina obyvatel vyznává Islám. Relativně vysoké výnosy zemědělství neuživí vysoký přírůstek obyvatel. Podvýživa je běžným jevem. Hlavními plodinami jsou rýže, kukuřice, pšenice a čaj, z technických plodin bavlník a juta, ze které se vyrábí pytlovina. K zpestření vegetariánského jídelníčku využívá většina lidí chovu převážně drůbeže nebo se živí rybolovem.
hlavní město Dháka během povodní

Město mughálských guvernérů

Jeden by při takovém popisu patrně zvolil dovolenou kdekoliv jinde, ale Bangladéš má opravdu co nabídnout. Přírodu, kulturu i historická města. Ostatně již samo hlavní město Dháka stojí za návštěvu. Leží v oblasti severně od řeky Burhi Ganga Padma, na jednom z ramen Brahmaputry. Město bylo pravděpodobně založeno v období 1. tisíciletí po Kristu, jeho význam ale kulminoval až v 17. století, tehdy se Dháka stala sídlem mughálských guvernérů bengálské provincie. Tehdy byla střediskem námořního obchodu, který sem přitahoval obchodníky z Nizozemí, Anglie a Francie. V roce 1765 se Dháka dostala pod britskou nadvládu a o téměř 100 let později získala městská práva. Během 19. století, kdy bylo město stále pod britskou kontrolou, jeho význam ustupoval před Kalkatou. Na významu začala Dháka nabývat až na počátku 20. století po vyhlášení Východního Bengálska a Ásámu. V této době město patřilo mezi významná obchodní střediska. Po rozdělení Britské Indie a vyhlášení nezávislosti v roce 1947 se Dháka stala hlavním městem provincie Východní Bengálsko a v roce 1956 Východního Pákistánu. V roce 1971 během války o získání samostatnosti Východního Pákistánu byla silně poškozena. Krátce po těchto událostech došlo k rozdělení země a vyhlášení nezávislého státu Bangladéš s hlavním městem Dhákou. Většina historických památek z muslimského období se zachovala především ve starém městě. Vyjímá se mezi nimi pevnost Lal Bagh s mauzoleem Bibi Pari, karavanseraj Bara Katra, další karavanseraj Chhota Katra, palác Ahsan-Manzil a náboženský památník Husayni Dalal. Ve městě dále stojí více než 700 mešit, nejznámější z nich je Bajt al-Mukarram.

Tángáil

Tři města

Významná místa a města, kudy procházely dějiny, jsou Bagerhat, Sonargaon a Tángáil. Pojďme si je představit. Bagerhat je starověké město na soutoku řek Gangy a Brahmaputry, původně Khalifatabad, bylo založeno tureckým generálem Ulugh Khan Jahanem v 15. století. Nachází se v něm mimořádné množství raně islámských památek, převážně mešit. Bagerhat je zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO.

město Sonargaon

Druhý Sonargaon

Od starověku byl centrem politického, kulturního, obchodního i náboženského dění. Vystřídal se zde buddhismus, hinduismus i islám a každé náboženství po sobě zanechalo stopy. Od 13. do 17. století byl hlavním městem Bengálska, dnešního Bangladéše. Strategickou polohu zajišťovala městu poloha na soutoku tří největších bengálských řek – Meghny, Džamuny a Padmy (bengálský název pro Gangu). Sonargaon v hindštině znamená ‚‚zlaté město‘‘, což bezpochyby bylo, i když dnes už jeho zašlou slávu připomíná jen několik starých mešit a opuštěných chátrajících sídel bohatých obchodníků. A do třetice Tángáil . Je nazýván „starým Sonargáonem“, tedy již druhé zlaté město v jedné z nejchudších zemí světa. To ukazuje, jak moc se mohou poměry měnit. Kdysi hlavní město Východního Bengálska, ležící v těsné blízkosti Dháky. Nejvíc ruin starých památek, mešit a hrobek leží u vesnice Mograpárá, za návštěvu stojí i muzeum lidového umění. Savar Bazar – památník bojovníků za svobodu Bangladéše, ale především nedaleká vesnička Bodapara, kde žijí zaklínači hadů.

Národní park Sundarbans

V srdci přírody

Jak bylo řečeno, Bangladéš se může pyšnit i nádhernou přírodou. Taková je například v Národním parku Sundarbans. Delta Sundarbans v ústí řeky Gangy je největším mangrovníkovým lesem na světě, pokrývá plochu okolo 10 000 km². Jedná se o komplex přílivových vodních cest, blátivých mělčin a malých ostrůvků mangrovníkových lesů, území s bohatou faunou. Dominuje zde bengálský tygr, ale i velké množství ptáků, opic, hadů, skvrnitých jelenů a krokodýlů. K návštěvě je potřeba speciální povolení z lesního úřadu ve městě Khulna, ale dá se relativně pohodlně získat. Z hlavního města lze využít lodní dopravu takzvanou raketou, která spojuje Dháku s městem Khulna. Pro svou jedinečnou hodnotu a přírodní bohatství je Sundarbans od roku 1997 zapsán na Seznamu světového dědictví UNESCO.

Milovníci fauny i flóry si přijdou na své i ve středním a severním Bangladéši. Po řece Tongi lze nedaleko hlavního města Dháky podniknout krásný lodní výlet. Ze středu města se turisté za několik desítek minut dostanou k mostu Tongi bridge. Nedaleko něj je přístaviště, odkud jezdí lodi do Ulakuly. Na dvouhodinové plavbě se pak mohou kochat pohledem na rýžová pole a malé vesničky.

Národní park Sundarbans

 

Kika Šrédlová

Martin Dlouhý

Martin Dlouhý je fotografem, redaktorem magazínu Koktejl a cestovatelem. Za svou kariéru navštívil skoro všechny státy Evropy, sever Afriky a Indonésii. Kromě cestopisných článků realizuje rozhovory a píše také na témata historie, vědy, přírody, gastronomie či enologie.

Baví vás naše články?

Na našem blogu zveřejňujeme jen střípky z toho, co se můžete dočíst v tištěné nebo elektronické verzi časopisu Koktejl. Vydejte se s námi objevovat svět. Díky předplatnému časopisu Koktejl budete neustále na cestách.

Pin It on Pinterest