Belize, perla jižní Ameriky

Belize, perla jižní Ameriky

Belize, perla jižní Ameriky

26.

srpen, 2021

Belize je nezávislým státem ležícím jihovýchodně od poloostrova Yucatán, mezi Mexikem a Guatemalou. Belize, do roku 1973 známé jako Britský Honduras, je nejméně lidnatou zemí Střední Ameriky a se svými zhruba 321.000 obyvateli a rozlohou naší Moravy představuje ve Střední Americe skutečný unikát.

 

Jeho pobřeží je totiž lemováno druhým největším korálovým útesem na světě. Území státu Belize bylo původně součástí Mayské říše, ale po španělské kolonizaci roku 1502 se sever oblasti stal součástí místokrálovství Nové Španělsko. Jih spadal do generálního kapitanátu Guatemala. V 17. století se zde usadili britští námořníci, kteří ztroskotali a po dohodách z let 1763 a 1783, kdy byla ještě potvrzena španělská svrchovanost, se stalo území v roce 1786 britským. V letech 1840 – 1973 neslo území název Britský Honduras. Roku 1862 bylo prohlášeno kolonií pod správou guvernéra Jamajky, od roku 1884 přímo spravovaná kolonie, od roku 1961 korunní kolonie Velké Británie s vnitřní samosprávou, v roce 1964 ustavena vláda. V roce 1973 byl přijat nový název státu Belize. Země pak roku 1981 vyhlásila svou samostatnost v rámci Commonwealthu. V čele stojí generální guvernér zastupující britskou královnu. Na území bývalého Britského Hondurasu si činila nároky Guatemala, která nezávislost Belize uznala po dlouhých jednáních roku 1991 a roku 1993 navázala s Belize diplomatické styky.

Studnice krás

Belize je plná přírodních krás. Většina území je chráněna státem. Vnitrozemí je hustě zalesněné, nachází se zde nejvyšší vodopád ve střední Americe nebo jediná jaguáří rezervace na světě. V džunglích žije nepřeberné množství zvířat. Belize jako jediná z mála středoamerických zemí nemá sopky, nicméně jižní vnitrozemská část je poměrně hornatá. Jejím lákadlem jsou korálové ostrovy s výbornými možnostmi pro potápění a šnorchlování, ale také zříceniny pyramid a dalších starodávných staveb mayské civilizace ukryté v divoké džungli. Nynější hlavní město bylo vybudováno v geografickém centru země po hurikánu Hattie, který zničil v roce 1961 Belize City.

Ti, kteří se zajímají o mayské starožitnosti, zde mohou navštívit Belizské oddělení archeologie. Město Corozal stojí na místě dřívějšího mayského města Santa Rita, důležitého obchodního centra, jež bylo zničeno Španěly roku 1550. Jeho pozůstatky jsou odkryty za hranicí města. Významné jsou nedaleké pevnosti, například Cerros na poloostrově v zátoce Chetumal. Lamanai znamená v překladu “ponořený krokodýl”. Je umístěn v Orange Walk v oblasi New River Lagoon. Lamanai byl jedním z belizských největších obřadních center. Zobrazuje nejvíce exotických rysů starověkého mayského umění a architektury. Lamanai sloužil obřadům od roku 1500 před Kristem až do 19. století našeho letopočtu.

Mimo hlavní mapu

Kam tedy vyrazit? Co třeba Caye Caulker, oblíbené baťůžkářské místo ležící jen kousek od hlavního města Belize City. Je asi nejpohodovější lokalitou v zemi. Vesnice leží kousek od tak zvaného Splitu, který dělí ostrov na dvě části. Způsobil ho hurikán Hattie a nyní je na Splitu malá pláž, na které je pořád rušno a živo. Je to to správné místo, kde se ukázat. Severně od Splitu se rozkládá převážně nezastavěná oblast a její část byla vyhlášena za přírodní rezervaci. Nebo místo jménem Hopkins. Pláže jsou tu úžasné (a často volné, bez davů turistů – Hopkins nepatří do nejčastějších itinerářů), k tomu dobré jídlo a spousta ubytování, navíc tak levného. Co víc si přát? Navíc je dobrou základnou pro mořské průzkumníky s omezeným rozpočtem, protože je odsud poměrně blízko k bariérovému útesu. Též výlet do jeskyně Actun Tunichil Muknal je jedním z nejnezapomenutelnějších a nejdobrodružnějších zážitků v celém Belize. Návštěvníky zavede hluboko do podzemí, jež starověcí Mayové znali pod názvem Xibalba. Vchod do pět kilometrů dlouhé jeskyně leží na severním úpatí pohoří Maya Mountains.

A kam dál

Navštívit město Carakol je zážitkem na celý život. Kdysi jedno z nejmocnějších měst celého mayského světa nyní leží zahalené hustou džunglí poblíž guatemalské hranice, 84 kilometrů nebo dvě hodiny jízdy ze San Ignacia. Rozkládá se vysoko na náhorní plošině Vaca, 500 metrů nad hladinou moře a je to největší mayská lokalita v Belize, jež v době své slávy kolem roku 650 před Kristem zabírala území zřejmě 180 čtverečních kilometrů. V době rozkvětu města mohl počet obyvatel dosahovat 150 000, více než dvojnásobek, kolik jich dnes žije v Belize City. A chcete poznat více z novodobé historie dávných Mayů? Asi 32 kilometrů severozápadně od města Punta Gorda se nachází vesnice San Pedro Columbia, největší komunita Mayů Q’eqchi’ mimo Guatemalu. Je tu několik obchodů a restaurací a vesnice leží blízko pramene řeky Columbia, přítoku Río Grande, což je skvělé místo ke koupání a plavbě na nafukovacích duších.

 

 

 

Kika Šrédlová

Martin Dlouhý

Martin Dlouhý je fotografem, redaktorem magazínu Koktejl a cestovatelem. Za svou kariéru navštívil skoro všechny státy Evropy, sever Afriky a Indonésii. Kromě cestopisných článků realizuje rozhovory a píše také na témata historie, vědy, přírody, gastronomie či enologie.

Baví vás naše články?

Na našem blogu zveřejňujeme jen střípky z toho, co se můžete dočíst v tištěné nebo elektronické verzi časopisu Koktejl. Vydejte se s námi objevovat svět. Díky předplatnému časopisu Koktejl budete neustále na cestách.

Sopečné ostrovy Stromboli & Vulcano

Sopečné ostrovy Stromboli & Vulcano

Sopečné ostrovy Stromboli & Vulcano

16.

srpen, 2021

Vždy mě fascinovaly přírodní živly. Před pár týdny jsem si tak řekl, že je čas konečně zvednout zadek a jít se mrknout na nějaké aktivní sopky – no a svou zvědavost jsem upřel po chvíli dumání k Sicílii, kde mě již delší dobu lákala trojkombinace sopek Etna & Stromboli & Vulcano. Navíc, je to přece Sicílie, pověstný jih Itálie plný “kmotrů”, slunka, divokých koní a krajinek! Chtěl jsem se na toto místo podívat už jako malý kluk, když jsem (jako velký filmový fanoušek) hltal mafiánské filmy.

ostrov Lipari

Na “lov sopek” jsem si ale mohl vyhradit maximálně 8 dní. Rozhodl jsem se proto, že nakonec vynechám Etnu a Sicílii jako takovou (hlavní ostrov), a že vyrazím pouze na přilehlé sopečné ostrůvky (Stromboli & Vulcano & Lipari tzv. Liparské ostrovy). Ano, čtete to správně, plán byl sice přiletět na Sicílii (Trapani), ale zároveň jsem se chtěl odtud dostat co nejrychleji pryč. Já vím, jsem mistr plánování.

sopka Stromboli

Říkal jsem si totiž, že to bude příjemná změna; že není třeba si půjčovat auto a že denní režim bude v zásadě jednoduchý. Ráno se vyškrábu na sopku, přes den procházka kolem ostrova, následně válenda u moře a večer se vyškrábu opět na sopku. Zkrátka se jednou nebudu nonstop a hekticky přemísťovat z bodu A do bodu B. Napůl relax, napůl sopečné dobrodružství. Abych pravdu řekl, nic velkého jsem si od této dovolené nesliboval. Jsem rád, že jsem se mýlil!

Jak tam během 24hodin

Myslel jsem, že se mi cestu podařilo naplánovat dobře. Zarezervoval jsem dopředu vše, co šlo. Včetně lístků pro transport loděmi, kterých bylo třeba požehnaně (a kde bývá plná kapacita, pokud se nezarezervují včas). Problém nastal ve chvíli, kdy jsem si uvědomil, že hned v plánu prvního dne jsem udělal chybu (jelikož webové stránky pro transporty loděmi na Sicílii jsou krapet z pravěku), a to velkou chybu. Loď z Palerma totiž ten den na ostrov Vulcano nejela. Po chvíli bádání jsem zjistil, že řešení, jak se v rámci prvního dne dovolené dostat na ostrov Vulcano, je jediné, a to letecky z Prahy na letiště v Trapani. Dálé autobusem přímo do města Trapani, kde nasednout na další autobus a odjed do Palerma. V Palermu přesednout na vlak do Milazza a konečně autobusem do přístavu Milazzo a lodí na ostrov Vulcano. Také se vám z toho zamotala hlava? Kolem 6.h ráno jsem odlétal z Prahy a kolem 7.h večer jsem přistál na břehu ostrova Vulcano. Cesta mi tedy trvala skoro stejně dlouho jako do Jižní Afriky nebo na Maledivy, jenom byla díky neustálým přestupům dosti hektická.

ostrov Vulcano

Ostrov Vulcano mne uhranul

Ale víte co? Nelitoval jsem. Ostrov Vulcano mě vystřelil svou krásou a unikátností do výšin. Dalece předčil má očekávání. Což by mohl potvrdit fakt, že v rámci prvních 24 hodin, co jsem na ostrově byl, jsem vylezl na kráter sopky hned 3x! Je to právě ostrov Vulcano, který dal jméno celé vědě, vulkanologii – a jak dobře víte, označení “vulkán” se dnes používá pro všechny sopky na celém světě.  Dnes je tvořen prakticky pěti různými sopečnými strukturami, ale nejzajímavější je takzvaná prvotní nebo-li také primární sopka, která je stále aktivní, a která se nachází v jižní části ostrova. Poslední zvýšená aktivita této sopky byla sice zaznamenána v roce 1985, ale i tak tu sirné páry unikají na povrch na každém rohu, a pozor – jednak pěkně smrdí a jednak mohou být horké až 1000 °C!🔥

ostrov Vulcano

Ostrov Vulcano je jedinečný

Člověk se tu totiž setká hned s několika ajímavostma. Za prvé, výhledy z vrcholu sopky na přilehlé ostrovy kolem, jsou opravdu dechberoucí. Wow-efekt bych přirovnal k bájnému výhledu z hory Reinebringen na Lofotech. Za druhé, kráter jako takový, po kterém se můžete procházet, a odkud se nabízí tyto výhledy, je opravdu krásný a nevšední zážitek. Za třetí, je mnoho míst, odkud unikají z kráteru sirné páry, které tomu všemu dodávají pořádnou třešinku na dortu!

Stromboli

Ale to jsem ještě nevěděl, co mě čeká na ostrově Stromboli. Když se nad tím teď zamýšlím, Stromboli je ten nejmalebnější ostrůvek, co jsem kdy navštívil. Těžko se to popisuje, představte si dokonale po italsku vymazlenou “vesničku” s úzkými uličkami a pestrou barevnou květenou, která je obklopena sopečnými plážemi a nad níž se tyčí do výše téměř 1 km nad mořem jedna z nejaktivnějších sopek světa. Každých pár minut z této sopky stoupá dým a pokud je noc, lze i přímo z vesničky vidět, jak prýští z kráteru láva. Prostě nádhera a můj splněný italský sen!

ostrov Stromboli

Výstup k vrcholu Stromboli

Pokud na Stromboli pojedete, určitě si zarezervujte výšlap s průvodcem k sopce, protože bez průvodce smíte do maximální výšky kolem 300m. S průvodcem smíte do výšky zhruba 400m – výše se nesmí kvůli zvýšené aktivitě sopky v posledních letech. Možná to nezní jako velký rozdíl, ale dle mého názoru a nedávné zkušenosti to rozdíl opravdu je. Navíc takový průvodce, pokud jste součástí skupiny, stojí rozumných 30 Eur. Dostanete pořádné boty, helmu, svítilnu a hurá na kopec. Výšlap trvá zhruba 2 hodiny a já měl to štěstí, že jsem pak v rámci zhruba 1,5h dlouhého pozorování sopky zažil jeden opravdu pořádný výbuch, který se mi podařilo natočit v detailu na kameru. Ale posuďte sami! Co vám budu povídat, je to neskutečný zážitek!

Záznam můžete vidět (samotná erupce 5:37)  zde

Nádherné černé pláže

Co mě mile překvapilo, byly černé pláže, kterých je na Stromboli opravdu požehnaně. Jedna vedle druhé. Je jich tu dokonce tolik, že nebývá problém si najít pláž soukromou, kterou budete mít čistě pro sebe. Podobnou situaci nečekejte na žádném jiném z Liparských ostrovů.

ostrov Lipari

Navštívil jsem dále ostrovy Lipari a Salina, ale když mám být plně upřímný, nesahají ostrovům Vulcano & Stromboli (dle mého názoru) ani po kotníky. Ano, jsou to pěkné ostrůvky, a z Lipari je poměrně epický výhled právě na Vulcano (viz fotka níže), ale jedná se v zásadě o klasické ostrůvky, na které narazíte po světě všude. Zní to možná trošku přísně, ale říkám to z důvodu, aby jste při návštěvě Liparských ostrovů skutečně kladli důraz právě na Vulcano & Stromboli. Věřte mi. Výjimkou může být ještě ostrov Panarea (kousek od Stromboli), ale ten jsem bohužel už nestihl.

ostrov Lipari s výhledem na ostrov Vulcano

Na jih Itálie s ocelovými nervy

Připravte se také na to, že jih Itálie chce občas pevné nervy. Lidé často neumí mluvit ani slovo anglicky a to ani mladší ročníky, domluvit se nebo vybrat si jen jídlo z jídelního lístku může být poměrně výzvou. Rozum mi nad tím doteď zůstává stát. V kontextu dnešní doby mi to přijde vskutku unikátně ignorantské – situace na severu Itálie je mnohem lepší. Stejně tak nečekejte, že si dáte na každém rohu pizzu – na sopečných ostrovech se dočkáte spíše mořských plodů či těstovin. A to nemluvím o dlouhých siestách (v 18h večer bude hledat restauraci pro večeři marně), které mohou leckdy narušit vaše plány, přestože o nich “víte”.

 Jak na dopravu

Co však doporučuji, je půjčení elektrokola! Přiznám se, že jsem tu zkoušel eletrokolo poprvé v životě, ale musím říct, že jsem byl doslova nadšený. Ano, ostrůvky jsou to maličké a lze je prakticky projít pěšky, ale garantuji vám, že na elektrokole si je užijete mnohem více. Plus vám zbyde spousta času na koupání a ostatní aktivity. Nutno však podotknout, že to nebývá nejlevnější záležitost – v Lipari stálo půjčení (nejslabšího) elektrokola 25 Eur na den.

Na krátké video z celé dovolené se můžete podívat zde

Jan Klíma

Pokud o návštěvě těchto sopečných ostrovů uvažujete a zajímal by vás můj přesný itinerář cesty, mrkněte na můj cestovatelský profil na Worldee.com, kde mám vytvořený záznam cesty. Budu rád za jakékoliv dotazy! 

Jsem cestovatel a fotograf (knightOnTrip.com) z Prahy, který by se rád podělil o svůj příběh ze Sicílie Můžete navštívit můj účet na Instagramu @knightOnTrip nebo na videa ze Sicílie na mém YouTube kanálu knightOnTrip

Baví vás naše články?

Na našem blogu zveřejňujeme jen střípky z toho, co se můžete dočíst v tištěné nebo elektronické verzi časopisu Koktejl. Vydejte se s námi objevovat svět. Díky předplatnému časopisu Koktejl budete neustále na cestách.

Dálkové turistické trasy v Korutanech

Dálkové turistické trasy v Korutanech

Dálkové turistické trasy v Korutanech

15.

července, 2021

V Korutanech na slunném jihu Rakouska už na vás čekají dálkové pěší trasy v jedinečné krajině, tvořené horami a kopci různých výšek. V jejich bezprostřední blízkosti se nacházejí teplá jezera ke koupání. Korutany byly vždy zemí hor a turistů. Není divu, že na jižní straně Alp tráví svou dovolenou stále více dálkových pěších turistů. Krajina pod nejvyšší rakouskou horou Gross­glockner (3798 m) a jedinečnou přírodou je nádherná a rozmanitá. Sahá od mírných kopců až po vysokohorský terén. Pěší túry vám zpříjemní typicky korutanská alpská flóra a fauna.

www.turistika.korutany.com

©FRANZGERDL – Alpe Adria Trail

Alpe Adria Trail

Čísla týkající se Alpe Adria Trailu mluví sama za sebe. Trasa, na které poznáte tři země a jejich kulturu, se dělí na 43 etap o délce 750 kilometrů s celkovým převýšením 52 000 výškových metrů. Stezka vychází od úpatí majestátního vrcholu Grossglockneru, vede mezi horami a jezery v Korutanech do Slovinska a Itálie až k tmavomodrému Jadranu u městečka Muggia poblíž Terstu. Kombinace těchto tří zemí je úchvatná. Od impozantních třítisícových vrcholů v oblasti Mölltal dojdete přes pohoří Nockberge k velkým korutanským jezerům a odtud budete pokračovat do národního parku Triglav ve Slovinsku. Odtud trasa vede podél tyrkysově zbarveného toku řeky Soča stále směrem na jih a poté se ocitnete uprostřed překrásných vinic ve Furlánsku a oblasti Goriška Brda. U letoviska Duino se poprvé nadechnete mořského vzduchu. Po známé Rilkeho stezce vás cesta zavede nejprve do Terstu a poté až do Muggie, kde tato pěší trasa končí. 

Fakta:

Délka: 750 kilometrů

Etapy: 43 denních etap

Více info: Turistika Korutany Alpe Adria Trail

 

© FRANZGERDL Natur Aktiv Bad Kleinkirchheim

Nockbergský trail

První rakouský celoroční trail s možností on-line rezervace

Nockbergský trail (Nock­bergetrail) je první rakouský celoroční trail. V létě je schůdný jako pěší trasa a v zimě se promění v několikadenní skialpovou túru. Trail své návštěvníky zavede na nádhernou vysokohorskou túru mezi horské hřebeny a vrcholy pohoří Nockberge. Trasa vede v osmi denních etapách z Katsch­bergu přes horská střediska Innerkrems, Turracher Höhe, Falkert a Bad Kleinkirchheim až k jezeru Millstätter See. Každou etapu můžete uzavřít ­noclehem v pohodlných hotelech. V Bad Kleinkirchheimu si určitě nenechte ujít relaxaci v místních termálních lázních Römerbad a St. Kathrein. Úseky trailu jsou vhodné jak pro zkušené, tak i pro příznivce nenáročné turistiky. Díky lanovkám můžete ušetřit čas i energii na náročné výšlapy. Trasa prochází biosférickým parkem Nockberge a nadchne vás výstupy na impozantní horské vrcholy, ke kterým patří například Königstuhl. Tento vrchol je vysoký 2336 metrů a tvoří nejvyšší bod celého trailu. 

Fakta:

Délka: přibližně 128 kilometrů

Denní etapy o délce až 22 kilometrů

Etapy: 8 denních etap

Více info: Turistika Korutany Nockbergský trail

©Daniel Gollner – Karnischer Höhenweg 

Na Karnské hřebenové stezce (Karnischer Höhenweg)

Před sto lety byly Karnské Alpy dějištěm zarputilých bojů během první světové války. Staré vojenské pozice a bunkry společně se skanzenem u průsmyku Plöckenpass jsou dnes již němými svědky té doby. Karnské hřebenové stezce se také symbolicky říká Via della pace – cesta míru. Vede přímo podél horského hřebenu Karnských Alp na hranici mezi Rakouskem a Itálií. Trasa vychází se Sillianu, měří 150 kilometrů a vede až do Arnoldsteinu. V závislosti na rozdělení úseků ji zdoláte za osm až jedenáct dní. Kromě historického aspektu a působivé krajiny mezi strmými horskými vrcholy a unikátními horskými jezery je tato alpská dálková pěší trasa ideální pro amatérské geology. Geologická rozmanitost místních hornin je totiž jedinečná. Vyškolené oko dokonce může objevit pár zkamenělin jako památku na dálkovou pěší túru.  

©Daniel Gollner Karnischer Höhenweg – Zollnersee

Vaše cesta ke hvězdám

Na Karnské hřebenové stezce se nachází mnoho obhospodařovaných alpských salaší, kde si mléko ještě zpracovávají samotní farmáři. Proto se tato oblast symbolicky nazývá Karnská mléčná dráha. Původ jejího názvu má snadné vysvětlení. Na mléčné dráze můžete při zastavení v každé rustikální salaši na vyžádání dostat čerstvé mléko i z něj vyrobené sýrové speciality. Salaše na korutanské a italské straně jsou pro zdejší krajinu charakteristické. Jako pomůcky pro orientaci slouží sedm naváděcích systémů zvaných souhvězdí se zážitkovými kartami.    

Fakta:

Délka: celkem 150 kilometrů

Etapy: 8–11 denních etap

Více info: Turistika Korutany Karnská hřebenová cesta

©FRANZGERDL – Tauern Höhenweg

Taurská vysokohorská stezka (Tauernhöhenweg)

Domovinou Taurské vysokohorské stezky je pohoří Hohe Tauern, což je impozantní a současně největší národní park Rakouska s nedotčenou přírodou. Pokud se vydáte na toto alpské dobrodružství, čeká vás náročný přechod hlavního hřebene Alp. Stezka se považuje za jednu z nejlepších mezi vysokohorskými cestami. Trasa je rozdělena do šesti denních etap. Kvůli terénu a průběhu cesty byste ale měli mít jednak dostatek zkušeností s alpinismem a jednak dobrou základní kondici. Jednotlivé etapy vyžadují jistý krok a kratší pasáže jsou částečně zajištěné lanem. Pokud se na tuto cestu neodvážíte sami, máte příležitost svěřit se do rukou horského vůdce. I když je trasa velmi náročná, je zároveň jedinečná. Zdoláte na ní vrchol Hocharn, který měří přes tři tisíce metrů, a protože trasa zčásti vede přímo po horském hřebeni, můžete si do sytosti užívat výhledy na okolní horskou scenerii. 

Fakta:

Délka: celkem 60 kilometrů

Etapy: 6 denních etap

Více info: Turistika Korutany Taurská vysokohorská stezka

©FRANZGERDL – Tauern Höhenweg

Baví vás naše články?

Na našem blogu zveřejňujeme jen střípky z toho, co se můžete dočíst v tištěné nebo elektronické verzi časopisu Koktejl. Vydejte se s námi objevovat svět. Díky předplatnému časopisu Koktejl budete neustále na cestách.

Ostrovy rytířů 1.část

Ostrovy rytířů 1.část

Ostrovy rytířů 1.část

7.

července, 2021

Jako skála vystupuje z hlubin Středozemního moře. Strategická poloha, nad níž tři sta dní v roce svítí slunce, byla důvodem, proč v běhu dějin chtěli mít různí dobyvatelé klíč k Maltě. Nejmenší stát Evropské unie ovšem tvoří několik ostrovů, kamenná Malta a zelené Gozo představují ideální kombinaci k objevování. 

Traduje se, že Valletta, hlavní město Maltské republiky, je s necelými sedmi tisíci obyvateli nejmenším městem s největší koncentrací památek na světě. Je to maličká metropole, zapsaná na Seznamu UNESCO, a i v jejím případě platí, že co je malé, to je hezké. Pestré a mnohdy dramatické dějiny Malty jsou propleteny historií řádu johanitů, kteří opustili ostrov Rhodos poté, co byl dobyt tureckým sultánem. Svůj nový domov našli na ostrově věčného slunce, kde se z nich stali maltézští rytíři. Dnes patří mezi nejstarší katolické řády. Jeho členové, mezi nimiž jsou i ženy, už neválčí, ale věnují se výhradně charitativní činnosti. Jeden z projektů řádu nese název Meals on Wheels, kdy nemocným či pohybově handicapovaným rozvážejí jídlo, tráví s nimi čas a podporují trénink psů pro nevidomé. Své poslání pomáhat všem potřebným bez rozdílu naplňují nepřetržitě déle než devět set let.

 hlavní město Valletta – foto shutterstock

historický průvod Valleta – foto shutterstock

Soumrak rytířů

Černým dnem v kronice maltézského řádu byl devátý červen roku 1798, kdy se francouzská armáda v počtu 34 tisíců mužů, vedená Bonapartem, vylodila na březích Malty. Napoleon Bonaparte, Korsičan sice malý vzrůstem, ale velikán na poli vojenské strategie, se rozhodl, že si podrobí Maltu a s ní řád rytířů svatého Jana. Poháněn úspěchem svých vítězných tažení po Evropě toužil posunout své dobyvatelské cíle za hranice starého kontinentu. Přesvědčil francouzskou vládu, aby financovala jeho výpad do Egypta, jenž měl narušit obchod mezi Británií a její nejbohatší kolonií Indií. Cestou do Egypta by si podrobil Maltu, jež by mu sloužila jako opěrný bod, a Francie by tím získala mocenskou převahu ve Středomoří.

 staré dřevěné dvěře s Malteským křížem –  foto shutterstock

Na svaté se nesahá

Po vylodění Francouzů nastala panika. Velmistr řádu Ferdinand von Hompesch okamžitě svolal válečnou radu. Rytíři francouzského původu ovšem odmítli vztáhnout ruku na své krajany a většina Malťanů nebyla ochotna riskovat život vůči přesile. Napoleonova vojska se rychle vypořádala s opozicí a podrobila si Maltu během dvou dní. Řád byl donucen ke kapitulaci a tím se na ostrově uzavřela kapitola maltézských rytířů, kteří ho spravovali 268 let. Francouzi se ale z vítězství radovali pouhé dva roky. Na maltézský odpor narazili ve chvíli, kdy začali rabovat kláštery, aby z uloupeného zlata a stříbra financovali egyptskou výpravu. „Malťané nejsou náboženští fanatici, ale jakmile jim sáhnete na to, co je jim svaté, koledujete si o křížovou výpravu,“ říká se smíchem průvodce Stephen. Na pomoc Malťanům přispěchali Britové a ostrov se dostal pod jejich správu. „Máme náturu Siciliánů, ale chováme se jako Britové,“ dodává Stephen. Britský vliv je nepřehlédnutelný, jezdí se vlevo, úředním jazykem je vedle maltštiny angličtina. Malta se také řadí k nejpopulárnějším destinacím, kde si na jazykových kursech pilují angličtinu zahraniční studenti. Děti nosí školní uniformy, stojí tu červené telefonní budky, poštu házíte do stejných schránek jako Britové, jsou zde typické anglické pivnice a bary, například Bar princezny Diany. 

 hlavní město Valletta – foto shutterstock

Nedobytná pevnost

Samotná Valletta dostala jméno podle velmistra řádu Jeana Parisota de La Valette, jenž si vysnil město, jehož opevnění a způsoby zabezpečení nebudou mít v tehdejším křesťanském světě obdoby. Měl ještě v živé paměti události z Velkého obléhání v roce 1565, kdy velel obraně ostrova před silným nájezdem osmanské armády, výsledek pět měsíců trvajícího obléhání skončil překvapivým tureckým fiaskem. Malťané si tuto událost již nikdy nechtěli zopakovat a z Valletty vytvořili dokonalou pevnost, která pozdějším vlivem baroka ještě zkrásněla. Její tvář formovali také Francouzi a Britové. Největší ve městě je Velmistrův palác, dnes zde sídlí prezident republiky. Část paláce slouží jako muzeum. K vidění je například kolekce historických zbraní, patřící k nejvzácnějšímu evropskému dědictví.

 hlavní město Valetta – foto shutterstock

Valletta se ale neuzavřela v majestátních hradbách své minulosti, je také živým městem otevřeným současným trendům. To je patrné při pohledu na architektonicky smělou budovu maltského parlamentu z dílny italského architekta Renzo Piana. Ve městě působí inovativní šéfkuchaři, v zapadlých uličkách najdeme trendy bary a kavárny, noční život divoce tepe. Čtenáři Condé Nast Traveler zvolili v prestižní mezinárodní soutěži Vallettu jako páté „Nejlepší malé velkoměsto“ na světě. A nemůžete tu zabloudit. Valletta byla prvním evropským městem, jehož ulice byly navrženy pravoúhle jako na newyorském Manhattanu. Dobrý způsob poznávání města je nasednout do dghajsy, tradičního vodního taxi, a vidět mocné hradby Valletty tak, jako dřívější nájezdníci.

 Typické rovné ulice s barevnými balkóny, Valletta – foto shutterstock

 hlavní město Valletta – foto shutterstock

Baví vás naše články?

Na našem blogu zveřejňujeme jen střípky z toho, co se můžete dočíst v tištěné nebo elektronické verzi časopisu Koktejl. Vydejte se s námi objevovat svět. Díky předplatnému časopisu Koktejl budete neustále na cestách.

Jak chytře vyzrát na pravidla dovolené v karavanu

Jak chytře vyzrát na pravidla dovolené v karavanu

Jak chytře vyzrát na pravidla dovolené v karavanu

4.
červen, 2021
Usínat s exkluzivním výhledem na západ slunce, probouzet se v těsném obklopení přírodou a vychutnat si maximální svobodu cestování. To je jen zlomek pozitiv, na která láká dovolená v obytňáku. Abyste si ale mohli užít všechny benefity karavaningu dosyta, je potřeba se informovat také o jeho nástrahách. A podchytit je dřív, než vám vysněnou cestu znepříjemní.

 

„Spousta lidí si dovolenou v karavanu představuje jako absolutní svobodu, při které je dovoleno vše. Ale i tato dobrodružná dovolená má svá vytyčená pravidla, která se hodí znát ještě před tím, než naložíte kufry a šlápnete na plyn,“ říká Lukáš Janoušek, CEO platformy Campiri, přes kterou se dá půjčit obytný vůz na pár kliknutí podobně jako na portálech Booking.com či Airbnb.cz. Podle Janouška může nedodržení pravidel na silnicích i při samotném kempování vést k nepříjemným postihům a pokutám. „Obzvlášť v letní sezóně jsou hlídky v evropských státech ve střehu a umí neukázněným cestovatelům dovolenou notně znepříjemnit,“ varuje. Na co tedy myslet předem, aby se vám dovolená na čtyřech kolech zbytečně neprodražila?

Kempovat se nedá všude

Ačkoliv vás bude lákat zaparkovat jen tak „na blind“ v přírodě, raději se předem ujistěte, zda je to v dané zemi možné.„Ne ve všech zemích je takový způsob kempování přípustný a může vám vysloužit tučnou pokutu. Spaní mimo vyhrazená místa je například zapovězené v Česku a pokuty za bivakování mimo turisticky vyznačená místa dávají často také orgány v Chorvatsku, Německu nebo Rakousku. Cestující to zpravidla řeší tak, že v nouzi legálně přespávají na parkovištích u benzinových pump,“ říká Janoušek.

Existují ale i země, které jsou v tomto směru liberálnější – například v takovém Norsku nebo Rumunsku je tzv. spaní na divoko legální. Oko většinou přimhouří také ve Finsku nebo Portugalsku, kde je sice parkování mimo kempy zakázáno, ale zpravidla je nikdo neřeší (pozor ale na portugalské Algarve, kde je to naopak přísně zapovězeno). Ve Švédsku a Španělsku se to pak hemží různými tábořišti, tzv. stellplatzy a RV parky, kde lze také pohodlně zaparkovat bez placení nebo za zlomek kempingové ceny – Španělsko navíc ve vybraných regionech kempování na divoko připouští (konkrétně v oblastech Catalunya, Madrid, Castilla y León a Castilla la Manca mají vyhrazené a značené zóny, kde je kempování možné).

Zadarmo to nejede

Kromě pohonných hmot si na cesty připravte obnos, který je potřeba na jízdu po dálnicích. V rámci Evropy se výše poplatků i způsob jejich úhrady liší. Buď si zakoupíte klasickou papírovou dálniční známku, kterou je nutné vylepit na čelní sklo (ale to už nebývá zas tak často k vidění), nebo si vystačíte s e-známkou, která se dá objednat online, případně zakoupit na čerpacích stanicích či hraničních přechodech. Kontrola pak probíhá automaticky soustavou kamer, které jsou na dálnicích umístěné. Dalším způsobem úhrady jsou mýtné brány, kde platíte hotovostí nebo kartou při přejezdu z úseku do úseku. S tímto systémem se potkáte v Chorvatsku, Francii, Itálii, Polsku, Španělsku a Řecku. V Norsku tyto brány potkáte také, ale platba se provádí elektronicky na základě registrace vozidla a kreditní karty. Platba je odečtena z kreditní karty, případně řidiči přijde online faktura. Někde jsou dálnice průjezdné zdarma, například na Ukrajině, v Lichtenštejnsku, Finsku a Monaku. Ale poplatky po vás budou chtít třeba při průjezdu některých mostů a tunelů (např. Öresundský dálniční most ve Švédsku nebo tunel Westerscheldetunnel v Nizozemsku). V Německu je pak mýtné za průjezd některých komunikací vybíráno pouze pro automobily nad 7,5 tuny. V případě severských zemí je pak vhodné si dopředu zjistit také trajektová spojení, bez kterých se mezi jednotlivými částmi země mnohdy nedá jinak dostat.

Baví vás naše články?

Na našem blogu zveřejňujeme jen střípky z toho, co se můžete dočíst v tištěné nebo elektronické verzi časopisu Koktejl. Vydejte se s námi objevovat svět. Díky předplatnému časopisu Koktejl budete neustále na cestách.

Pin It on Pinterest