Jak chytře vyzrát na pravidla dovolené v karavanu

Jak chytře vyzrát na pravidla dovolené v karavanu

Jak chytře vyzrát na pravidla dovolené v karavanu

4.
červen, 2021
Usínat s exkluzivním výhledem na západ slunce, probouzet se v těsném obklopení přírodou a vychutnat si maximální svobodu cestování. To je jen zlomek pozitiv, na která láká dovolená v obytňáku. Abyste si ale mohli užít všechny benefity karavaningu dosyta, je potřeba se informovat také o jeho nástrahách. A podchytit je dřív, než vám vysněnou cestu znepříjemní.

 

„Spousta lidí si dovolenou v karavanu představuje jako absolutní svobodu, při které je dovoleno vše. Ale i tato dobrodružná dovolená má svá vytyčená pravidla, která se hodí znát ještě před tím, než naložíte kufry a šlápnete na plyn,“ říká Lukáš Janoušek, CEO platformy Campiri, přes kterou se dá půjčit obytný vůz na pár kliknutí podobně jako na portálech Booking.com či Airbnb.cz. Podle Janouška může nedodržení pravidel na silnicích i při samotném kempování vést k nepříjemným postihům a pokutám. „Obzvlášť v letní sezóně jsou hlídky v evropských státech ve střehu a umí neukázněným cestovatelům dovolenou notně znepříjemnit,“ varuje. Na co tedy myslet předem, aby se vám dovolená na čtyřech kolech zbytečně neprodražila?

Kempovat se nedá všude

Ačkoliv vás bude lákat zaparkovat jen tak „na blind“ v přírodě, raději se předem ujistěte, zda je to v dané zemi možné.„Ne ve všech zemích je takový způsob kempování přípustný a může vám vysloužit tučnou pokutu. Spaní mimo vyhrazená místa je například zapovězené v Česku a pokuty za bivakování mimo turisticky vyznačená místa dávají často také orgány v Chorvatsku, Německu nebo Rakousku. Cestující to zpravidla řeší tak, že v nouzi legálně přespávají na parkovištích u benzinových pump,“ říká Janoušek.

Existují ale i země, které jsou v tomto směru liberálnější – například v takovém Norsku nebo Rumunsku je tzv. spaní na divoko legální. Oko většinou přimhouří také ve Finsku nebo Portugalsku, kde je sice parkování mimo kempy zakázáno, ale zpravidla je nikdo neřeší (pozor ale na portugalské Algarve, kde je to naopak přísně zapovězeno). Ve Švédsku a Španělsku se to pak hemží různými tábořišti, tzv. stellplatzy a RV parky, kde lze také pohodlně zaparkovat bez placení nebo za zlomek kempingové ceny – Španělsko navíc ve vybraných regionech kempování na divoko připouští (konkrétně v oblastech Catalunya, Madrid, Castilla y León a Castilla la Manca mají vyhrazené a značené zóny, kde je kempování možné).

Zadarmo to nejede

Kromě pohonných hmot si na cesty připravte obnos, který je potřeba na jízdu po dálnicích. V rámci Evropy se výše poplatků i způsob jejich úhrady liší. Buď si zakoupíte klasickou papírovou dálniční známku, kterou je nutné vylepit na čelní sklo (ale to už nebývá zas tak často k vidění), nebo si vystačíte s e-známkou, která se dá objednat online, případně zakoupit na čerpacích stanicích či hraničních přechodech. Kontrola pak probíhá automaticky soustavou kamer, které jsou na dálnicích umístěné. Dalším způsobem úhrady jsou mýtné brány, kde platíte hotovostí nebo kartou při přejezdu z úseku do úseku. S tímto systémem se potkáte v Chorvatsku, Francii, Itálii, Polsku, Španělsku a Řecku. V Norsku tyto brány potkáte také, ale platba se provádí elektronicky na základě registrace vozidla a kreditní karty. Platba je odečtena z kreditní karty, případně řidiči přijde online faktura. Někde jsou dálnice průjezdné zdarma, například na Ukrajině, v Lichtenštejnsku, Finsku a Monaku. Ale poplatky po vás budou chtít třeba při průjezdu některých mostů a tunelů (např. Öresundský dálniční most ve Švédsku nebo tunel Westerscheldetunnel v Nizozemsku). V Německu je pak mýtné za průjezd některých komunikací vybíráno pouze pro automobily nad 7,5 tuny. V případě severských zemí je pak vhodné si dopředu zjistit také trajektová spojení, bez kterých se mezi jednotlivými částmi země mnohdy nedá jinak dostat.

Baví vás naše články?

Na našem blogu zveřejňujeme jen střípky z toho, co se můžete dočíst v tištěné nebo elektronické verzi časopisu Koktejl. Vydejte se s námi objevovat svět. Díky předplatnému časopisu Koktejl budete neustále na cestách.
Hranice můžeme překonávat i v on-line světě

Hranice můžeme překonávat i v on-line světě

Hranice můžeme překonávat i v on-line světě

4.

červen, 2021

Covid-19 nás zabarikádoval doma. Hranice se uzavřely, sály pro přednášky zamkly, cestovatelům na vydané kalendáře a knihy usedal prach. Každá krize v sobě ale nese zárodek příležitosti, která by za jiných okolností neuzrála. Proto v době, kdy se dalo cestovat jen prstem po mapě nebo ­on-line, vznikl Cestoklub. 

Jedná se o internetovou platformu (www.cestoklub.cz), kde každý přednášející má možnost nabídnout svoji práci široké veřejnosti, on-line živě i z archivu. Místo, kde 24 hodin denně každý nadšenec do cest po světě najde ty nejlepší, nejdobrodružnější a nejšílenější přednášky o cestování z české cestovatelské scény. Autory projektu jsou JIŘÍ ­DOLEJŠJIŘÍ KALÁT, které jsme na téma Cestoklubu vyzpovídali.

Jiří Kalát

Jiří Dolejš

Proč jste se rozhodli vytvořit platformu Cestoklub?

JD: Před rokem jsem mluvil s kamarády cestovateli, kteří uvažovali jak v době covidové zprostředkovat lidem přednášky on-line a zároveň tak získat alespoň nějaký způsob obživy. Napadlo mě zřídit stránky, kde by byly dostupné cestovatelské besedy. Oslovil jsem ke spolupráci Jirku Kaláta s tím, že já se postarám o technickou stránku a on zajistí marketingovou a obsahovou část. Představy jsme ladili v listopadu a stránky spustili už v prosinci. 

JK: Celý projekt vznikl primárně proto, abychom v těžké době vytvořili pravidelnou finanční podporu cestovatelům a zároveň vybudovali svobodný prostor k virtuálnímu setkávání a výměně cestovatelských zkušeností. 

Foto: Jiří Kalát

Projekt je v běhu několik měsíců, jak zatím hodnotíte jeho úspěšnost?

JK: Zapojila se do něj spousta kamarádů a podařilo se nám vytvořit komunitu, jakou jsme si přáli. Jsme rádi, že Cestoklub už získává na důvěryhodnosti a řady cestovatelů se zájmem o spolupráci se rozrůstají. Je ale v plenkách a stále je co zlepšovat.

Foto: Jiří Kalát

Pokud bude mít někdo zájem nabídnout vám svou přednášku, jak má postupovat?

JK: Ideálně nám napsat na info@cestoklub.cz a my se ozveme. Zajímá nás každý, kdo má co nabídnout. Nejsme omezeni časem ani prostorem. Přednášky pro Cestoklub dělali ostřílení profíci i lidé s méně zkušenostmi s veřejným vystupováním, a přesto vznikl skvělý materiál.

Studio Cestoklubu

Jak natáčení probíhá po technické stránce?

JD: Přednášejícího pozveme k nám do studia, abychom mohli garantovat jednotný profesionální výsledek. Postaví se před zelené plátno a dívá se do monitoru, kde vidí sám sebe a svoji prezentaci. 

Studio Cestoklubu

Jak moc velká je to změna dívat se místo do publika do monitoru?

JK: Nikdo z nás si nemyslí, že by on-line přednášky mohly plnohodnotně nahradit klasické besedy před obecenstvem. Problém je, že nevidíte svého diváka, nevnímáte jeho reakce. Ve studiu jsou jen dva lidé. Vy a člověk, který nahrává. Pokud pronesete vtip, z důvodu natáčení se nemůže smát. Jestliže přednášíte pro základní školu nebo v knihovně, víte, že musíte počítat s jiným typem diváka. Přednášet on-line je jiná zkušenost, ale i ta obohacuje.

Jaké máte nároky na přednášky?

JK: S naprostou většinou přednášejících se známe a víme, že mají svou kvalitu. Za každou přednáškou si stojím. Kdybych měl pocit, že to není ono, přetočíme ji, nebo nepustíme do světa. Naší ambicí je dostat se v rozmezí několika týdnů na sto přednášejících. V nabídce nyní máme osobnosti, jako je fotograf Pavel Svoboda, přírodovědec, potápěč Jindřich Böhm, arabistka Lenka ­Hrabalová, hikerka Viktorka Hlaváčková a další zajímavá jména. 

JD: Výhoda je, že pokud vás někde cestovatel zaujme, můžete si v archivu Cestoklubu dohledat jeho další přednášky. Neomezuje nás ani počet. Od různých autorů máme v nabídce stejnou destinaci, můžete tak čerpat inspiraci z několika různých zdrojů. 

Foto: Jiří Dolejš

Jakou vidíte budoucnost on-line přednášek, až pandemie pomine?

JD: Projekt vznikl s myšlenkou zprostředkovat lidem archiv on-line přednášek. Přednášející byli zprvu nedůvěřiví, ale časem se to začalo lámat. Nabídli jsme jim, že první natočíme některé z jejich starších přednášek, se kterými už republiku moc neobjíždějí. Pokud vyrazí na turné, je to obvykle nové téma a starší upadají v zapomnění. To nám přišlo škoda. Natočili jsme starší přednášku a pak sami cestovatelé přišli s tím, ať zpracujeme i další. Až se vrátíme zpět do našich normálních životů, on-line přednášky se omezí, protože lidé budou preferovat živé vystoupení. On-line archiv je ale za každé situace zajímavý bonus.

Foto: Jiří Dolejš

 

Jakou vidíte budoucnost on-line přednášek, až pandemie pomine?

JD: Projekt vznikl s myšlenkou zprostředkovat lidem archiv on-line přednášek. Přednášející byli zprvu nedůvěřiví, ale časem se to začalo lámat. Nabídli jsme jim, že první natočíme některé z jejich starších přednášek, se kterými už republiku moc neobjíždějí. Pokud vyrazí na turné, je to obvykle nové téma a starší upadají v zapomnění. To nám přišlo škoda. Natočili jsme starší přednášku a pak sami cestovatelé přišli s tím, ať zpracujeme i další. Až se vrátíme zpět do našich normálních životů, on-line přednášky se omezí, protože lidé budou preferovat živé vystoupení. On-line archiv je ale za každé situace zajímavý bonus.

Více naleznete na cestoklub.cz

Jiří Kalát

Je cestující pisálek přednášející pro lidi, kteří rádi naslouchají. Miluje Blízký východ a severní Afriku, ale rád se toulá kdekoliv, kde je možné zažít nějaké to dobrodružství či poznat něco nového. Jeho specialitou je dění v Izraeli a na území Palestinské samosprávy. Pro neutuchající fascinaci tématem se rozhodl přestěhovat do Jeruzaléma. Zde se mu poštěstilo rok žít, pracovat a mohl se tak podívat pod pokličku tamního konfliktu, poznat jeho aktéry a zažít jen těžko představitelné situace. O svém pobytu vydal také knihu. Pod názvem Všichni tady lžou se ukrývá surový cestopis s přesahem do roviny společenské, politické i historické. 

Jiří Dolejš

Cestovatel, fotograf a IT poradce. Nejraději se věnuje fotografování a poznávání nových lidí a kultur. Cestoval devět měsíců po Novém Zélandu v dodávce, přešel hory Kavkazu i Altaje, cestoval iráckým Kurdistánem, poté na Nový Zéland a do Austrálie, projel jih Jižní Ameriky, Island, Kubu, Yucatán v Mexiku, část Evropy a prošel 200kilometrový trek v Grónsku. Poslední cesta ho opět zavedla na Nový Zéland, tentokrát ve spojení s Austrálií a Indonésií. Před pár lety si přestavěl obytné auto a můžete ho vidět s počítačem po Evropě, jak přes den pracuje nebo s foťákem ráno i večer fotí. Pokud hledáte levné letenky, jistě jste narazili na jeho aplikaci nejrychlejsiletenky.cz, nyní většinu času věnuje Cestoklubu a podcastu 10minut.cz.

Baví vás naše články?

Na našem blogu zveřejňujeme jen střípky z toho, co se můžete dočíst v tištěné nebo elektronické verzi časopisu Koktejl. Vydejte se s námi objevovat svět. Díky předplatnému časopisu Koktejl budete neustále na cestách.

Ostrov věčného jara – Madeira

Ostrov věčného jara – Madeira

Ostrov věčného jara – Madeira

28.

květen, 2021

​O Madeiře se říká, že je to evropská Hawaii a ostrov věčného jara – s nadsázkou totiž lze říct, že tu opravdu celoročně panuje jaro, neboť teplota teplota vzduchu a vody se v rámci ročního období mění jen minimálně. Madeira je portugalské souostroví (Madeira, Porto Santo a další) sopečného původu v Atlantském oceánu, které svou polohou už prakticky spadá pod Africkou desku. Je extrémně hornaté a plné černých pláží vulkanického původu. A přestože je toto souostroví poměrně malé (cca 800 km²), žije tu téměř 300.000 obyvatel. Nejvyšší horou je tu Pico Ruivo (1862 m n. m.) a hlavním městem je Funchal, poblíž kterého se nachází i letiště, a kam také nyní létají z Prahy i přímé lety (cca 4,5 h).

Madeira

Toť základní shrnutí. O Madeiře jsem uvažoval již dlouho – ne kvůli koupání, protože voda je tu celoročně studená (17 – 23 °C), ale kvůli přírodě a scenériím, kterými tento malebný ostrov překypuje. A jak někteří z vás již možná vědí, miluji fotografii. A miluji hory, divoké útesy, vodopády, bujnou vegetaci a zkrátka… Přírodu jako takovou. A těžko byste hledali podobně dostupnou lokaci, která tímto vším tak hojně překypuje. A tak jsem si konečně svou vysněnou návštěvu Madeiry před pár týdny splnil – a nelitoval jsem!

Caldeirao Verde vodopád

Přiznám se, že jsem prakticky ignoroval jižní pobřeží Madeiry, protože je nejvíce osídlené, a dle mého klasického “průzkumu před odjezdem” se tu tolik atraktivních lokalit (co se týká přírodních scenérií) nenachází. Nicméně ostatní oblasti Madeiry jsou rájem. Doprava je navíc poměrně bezproblémová, protože jednotlivé úseky jsou pohodlně propojeny tunely a silnice jsou většinou ve výborném stavu. Jediné, co může občas potrápit, jsou velmi strmé a úzké vedlejší silnice, na které při některých výletech narazíte. Jelikož auto z půjčovny bylo poměrně slabé (Peugeot 108), člověk měl často nutkání z auta vyskočit a trošku mu pomoct… 🙂

Faial

Ale tím se pomalu dostávám k tomu hlavnímu, co spousta turistů na Madeiře nejvíce vyhledává – k horám. Hory jsou doslova epické. Snažím se teď v paměti vybavit nějakou oblast, která by byla hornatější než Madeira, ale namouduši nic mě nenapadá! Nejvyšší horou je zde Pico Ruivo (1862 m n. m.), ale není třeba stát přímo na jejím vrcholu, aby vás majestátnost zdejších hor svou krásou “odstřelila”. Specifické tu pak je, že velmi často, když se zde procházíte po hřebenech, tak se pohybujete nad mraky. Což je zkrátka nádhera. A není třeba kvůli tomuto zážitku podstupovat nějaký náročný hike – dá se vyjet autem přímo na vrchol hory Pico do Arieiro (1818 m n. m.). Ale než do oblak vyrazíte, checkněte vždy webkameru, aby se nestalo to, že místo pohádkového scénáře, kdy chodíte nad mraky, budete chodit a moknout uvnitř mraku 🙂

Fanal

Teď trošku odbočím – hned druhý den na Madeiře se mi přihodila nepěkná věc. Doteď jsem vlastně nepochopil, jak se to stalo, ale večer jsem zapomněl svůj batoh s doklady a veškerým fotografickým vybavením na parkovišti v kouzelné vesničce Seixal, a odjel. No jo já blbec. To, že batoh chybí na zadní sedačce auta, jsem si všiml už asi po pěti minutách, ale když jsem se vrátil, batoh už tam nebyl. Ano, málem to se mnou seklo. Ale víte co? Tohle není příběh o tom, jaký jsem pitomec, ale o tom, jak úžasní lidé na Madeiře jsou! Když to zkrátím – rozjela se pátračka s pomocí místních jako v Kriminálce Anděl! 😀 A batoh jsem ještě téhož večera měl zpátky. A navíc jsem popil s místními lahev rumu Diplomatico, poobědval čerstvou rybu (následujícího dne) a stal se tam takovou malou “celebritou”, haha – celý příběh vyprávím ve videu zde. 🙂 

Seixal

Seixal

No a níže zkusím zmínit a ukázat na fotkách místa, která považuji na Madeiře (když pominu vrcholky hor) za nejkrásnější:

 

Ribiera da Janela

Ribeira da Janela

Malá vesnička, která se nachází v severozápadní části Madeiry (kousek od města Porto Moniz), a kde se stejnojmenná řeka vlévá do oceánu. Pozorovat zde východ slunce, kdy se vlny rozbíjejí o bizarně tvarovaná skaliska, je k nezaplacení.

 

 Ponta de São Lourenço

Ponta de São Lourenço

Ponta de São Lourenço

Ponta de São Lourenço je nejvýchodnější částí ostrova, a za mě je to nejepičtější místo Madeiry vůbec. Jednak je to ideální místo na procházky a jednak výhledy na zdejší barevné útesy jsou jedním slovem – dechberoucí!

 pobřeží Seixal

pobřeží Seixal

Seixal

Seixal je malebná vesnička v severozápadní části Madeiry, kde najdete jednu z nejkrásnějších černých pláží na Madeiře. Stejně jako jeden z TOP vodopádů na Madeiře Véu da Noiva. Ale jako by ani to nestačilo, najdete tu i několik jeskyní a přírodní bazénky vulkanického původu, kde se můžete s radostí cachtat 🙂

 

Fanal

Fanal

Fanal je starověký subtropický les, který aktuálně pokrývá již pouze cca 15% Madeiry. Velmi mystické místo, kde často panuje mlha, a kde kromě pohádkových stromů najdete i úchvatné jezírko Fanal Pond. Nejlepší přístup je ze severozápadní části Madeiry.

 

Caldeirão Verde hike – delší procházka přírodou s trochou dobrodružství (2-3h jedním směrem), neboť budete muset projít několika úzkými a zároveň nízkými tunely, kde je naprostá tma. Některé tunely jsou opravdu velmi dlouhé! Ale na konci stezky čeká překvapení v podobě nádherného vodopádu Caldeirão Verde, který je téměř 100m vysoký!

Video z mé výpravy na Madeiru

Jan Klíma

Jsem cestovatel a fotograf (knightOnTrip.com) z Prahy, který by se rád podělil o svůj příběh z Jižní Afriky. Můžete navštívit můj účet na Instagramu @knightOnTrip nebo na videa z Jižní Afriky na mém YouTube kanálu knightOnTrip

Baví vás naše články?

Na našem blogu zveřejňujeme jen střípky z toho, co se můžete dočíst v tištěné nebo elektronické verzi časopisu Koktejl. Vydejte se s námi objevovat svět. Díky předplatnému časopisu Koktejl budete neustále na cestách.

Lipsko znovuzrozené

Lipsko znovuzrozené

Lipsko znovuzrozené

11.

května, 2021

Vybaví se vám při názvu Lipsko jen bitva u Lipska a veletrhy z dob NDR? Pak je nejvyšší čas opravit si názor, dnešní Lipsko je moderní metropolí, která dokázala například rozpadající průmyslovou čtvrť přeměnit v pulzující srdce moderního umění. Objevte s námi Lipsko a proč New York Times zařadil Lipsko na seznam 52 míst, které musíte vidět.

 Lipská čtvrť Plagwitz © PK Fotografie

Rok industriální kultury

Rok 2020 byl rokem industriální kultury a také tedy velkým tématem i v Lipsku. Aby ne, vždyť lipská čtvrť Plagwitz je první plánovaně založenou a rozvíjenou průmyslovou čtvrtí v Německu. Historie Plagwitz je spojena s osobou Dr. Carla Erdmanna Heineho, jehož vize a nasazení učinily z Lipska mezi lety 1840 a 1880 průkopníka německé industrializace. Heine se nadchnul pro revoluční dopravu po železnici a hospodářské využití vodních cest. Výsledkem bylo otevření prvního průmyslového nádraží v Plagwitz-Lindenau a budování kanálu pro lodní dopravu mezi Lipskem a Hamburkem. Vizonář Heine koupil obrovské louky a pole a využil je k výstavbě bytů a průmyslových areálů. Jeho zásluhou se zde začaly usazovat další podniky, které lákalo ideální napojení na dopravní tepny. Právě spojení dopravy s jedinečnou kombinací bytů a pracovních míst pohromadě vedlo k bouřlivému rozvoji průmyslu v Lipsku.

 


Bývalá továrna Buntgarnwerke v lipské čtvrti Plagwitz © PK Fotografie

Po roce 1920 ale docházelo v důsledku krize, války a socialistického plánovaného hospodářství k postupnému úpadku někdejšího průmyslového zázraku. Po roce 1989 pak došlo k definitivnímu zániku Plagwitz, komíny, které kouřily jedno a půl století, nadobro vyhasly. Podniky byly uzavřeny, obyvatelé se odstěhovali a prázdné budovy podléhaly zubu času. V průmyslových podnicích v Lipsku ubylo přes 90.000 pracovních míst, většinou právě v Plagwitz. Kdysi výstavní čtvrť se změnila v město duchů: opuštěné domy, prázdné tovární budovy, koleje zarostlé plevelem a místo kanálu stoka.

Plagwitz dnes © PK Fotografie

Znovuzrození pro umění

Díky novým vizionářům z Lipska se podařilo úpadek zastavit a průmyslová čtvrť povstala jako bájný Fénix z popela. Dnes je bývalé průmyslové území čtvrtí Plagwitz a Lindenau o rozloze 90 hektarů jedinečným památníkem industriální architektury. Většina stavebních komplexů z průkopnických dob a rané moderny naštěstí přežila těžká léta a po restaurování opět získala svůj jedinečný šarm. Rozsáhlé industriální komplexy vystavěné ze solidních cihel a impozantní mosty přes kanál Karla Heineho jsou dodnes svědky industrializace v 19. století. Do míst, kde dříve rachotily přádelny, kouřily komíny a pracovaly tisíce dělníků, se za posledních dvacet let vrátil život. V bývalých továrních halách vznikly exkluzivní lofty a především kulturní a umělecká centra s mezinárodním věhlasem jako Baumwollspinerei (bývalá přádelna bavlny), Kunstkraftwerk (bývalá teplárna), Westwerk nebo Tapetenwerk (bývalá továrna na tapety). To byl také důvod, proč si Lipska všimli i v New York Times a zařadili Lipsko mezi 52 míst světa, které musíte navštívit v roce 2020.

Lipská Baumwollspinnerei © PK Fotografie

Spinnerei – přádelna umění

Baumwollspinnerei byla kdysi největší přádelnou bavlny v Evropě, dnes je to synonymum pro dynamickou uměleckou scénu. Od ukončení provozu v roce 1992 se prostor stále mění, dnes se zde spřádá moderní umění nejlepší kvality. Své ateliéry a studia zde má na 100 umělců z celého světa, spolu se 12 galeriemi a neziskovým prostorem v Halle 14. Třikrát do roka zde probíhá jedinečná prohlídka galerií, která láká milovníky umění z celého světa. Klíčovou postavou tzv. „Nové lipské školy“ je umělec Neo Rauch, jehož ateliér byl ve Spinnerei jeden z prvních. Čekací listina na jeho obrazy se zdá být každým dnem delší a jedno z jeho děl vlastní i herec Brad Pitt.

Halle 14 v lipské Spinnerei © Daniel Koehler

Kunstkraftwerk

Jen 400 metrů od Spinnerei se nachází Kunstkraftwerk Leipzig, bývalá teplárna, dnes centrum současného umění, kultury a designu. Od roku 2016 zde v různých halách probíhají výstavy. Těžištěm jsou immersivní umělecké projekty, které svou zvláštní formou korespondují s industriálním prostředím a spojují různé formy umění a moderní technologie. O nevšední zážitky se postará největší projekční systém v celém Německu. Aktuálně se zde mohou návštěvníci v multimediální umělecké instalaci doslova ponořit do děl nizozemského malíře Vincenta van Gogha.

Kunstkraftwerk © Tom Williger

Westwerk

Westwerk na Karl-Heine-Straße úžasně spojuje umění, hudbu a kulturu. Jsou zde ateliéry umělců, zkušebny hudebních skupin a kanceláře vyhlášených architektů. V kavárnách a volných prostorách probíhají výstavy a koncerty lákavé pro mladé kreativní umělce. Právě díky nim získala Karl-Heine-Straße svůj věhlas a jedinečný šarm, neposedět v některé z místních hospůdek by byl hřích.

Westwerk © Tom Williger

Tapetenwerk

Bývalá továrna na tapety ve čtvrti Lindenau je další typickou ukázkou industriální architektury. Do roku 2006 se zde vyráběly tapety, od roku 2007 zde „vyrábí“ svá díla umělci, designéři, architekti a kreativní řemeslníci.

Tapetenwerk © PK Fotografie

Panometer

Další fantastickou stavbou, která získala druhý život, je Panometer, tedy vlastně bývalý plynojem na jihu Lipska. Kruhová stavba plynojemu vysoká 32 metrů a s obvodem 110 metrů byla postavena v roce 1910. Od roku 2003 slouží jako jedinečný výstavní prostor pro panoramatické instalace. Od roku 2020 do léta 2021 zde mohou návštěvníci na 3 500 čtverečních metrech obdivovat panorama Yadegara Asisi „Carolina zahrada: Návrat do ráje“, doplněnou výstavu trojrozměrných modelů hmyzu v nadživotní velikosti. Návštěvníci zde mohou sledovat přírodu z perspektivy včelky opylující heřmánek, simulace dne a noci, zvuky, pachy a speciálně komponovaná hudba zážitek ještě umocňují.

Arena lipského Panometru © PK Fotografie

Moderní architektura

Městská architektura dodává unikátní atmosféru i samotnému centru Lipska. Nenajdete v Evropě druhé město se srovnatelně uceleným systémem arkád a průchodů uvnitř města, vytvořeným během staletí obchodních a veletržních aktivit. Přičemž ze třiceti arkád je 20 historických. Zachovalé historické obchodní paláce a nádvoří z období renesance, baroka a secese se harmonicky mísí s moderními budovami 20. a 21. století. Nejslavnější a pravděpodobně nejpůvabnější arkádou je Mädler Passage, jejíž historie je spojena s oblíbenou restaurací Auerbachs Keller.

Skleněná kopule Mädlerovy pasáže © Harald Göbl

V souvislosti s moderní architekturou samozřejmě nelze nezmínit ultramoderní komplex výstaviště Lipského veletrhu vystavěný v 90. letech 20. století. Lipský veletrh je právem pokládám za „otce všech veletrhů“, vždyť císařské právo k pořádání veletrhů udělil Lipsku již v roce 1497 císař Maximilian.

 Lipský veletržní areál © Tom Schulze

Porsche a BMW

Dříve než vůbec dorazíte k Porsche Leipzig, prozradí vám jedinečná architektura, že se jedná o víc než jen výrobní zařízení. Zákaznické centrum ve formě diamantu je vidět na míle daleko a slibuje neopakovatelný zážitek z návštěvy. Můžete absolvovat prohlídku závodu, ochutnat vynikající jídlo nebo se dokonce projet po závodním okruhu.

Pozadu nezůstává ani BMW Leipzig. Velkolepá architektura závodu architektky Zahy Hadid získala několik ocenění a místní závod patří nejmodernějším automobilkám na světě. Od roku 2005 se zde denně staví až 740 aut, ke kterým se v roce 2013 přidal model elektroauta BMW i3.

 Rudi Bar © PK Fotografie

Paulinum

Lipská univerzita je druhou nejstarší v Německu, v roce 2009 oslavila 600. výročí svého založení. V roce 2004 byla vyhlášena architektonická soutěž na nový kampus, velkolepé plány nizozemského architekta Ericka van Egeraara vzdaly hold historii. Komplex má novou přednáškovou halu, budovu kostela Paulinum, auly, fakultní budovy i kavárnu. Opraveny a rozšířeny byly i stávající univerzitní budovy a Lipsko se tak dnes může chlubit moderním a architektonicky cenným kampusem.

 

Večerní Augustusplatz: napravo budova Paulina, nalevo City-Hochhaus. © Steve Hänisch

 

 Karl-Heine-Kanal © PK Fotografie

Kdyby vás snad všechna ta fascinující architektura a umění zmohly, můžete posedět v některé z mnoha kaváren, restaurací a hospůdek, ponořit se do nákupních center i malých obchůdků nebo absolvovat jízdu na kanálu Karla Heineho lodičkou.

360° video z projížďky na kanálu Karla Heineho

Lipsko má co nabídnout v každou denní i noční hodinu a v každém ročním období. Navíc se tak dynamicky rozvíjí, že ho můžete navštěvovat i každoročně a stále objevovat něco nového.

Kaiserbad © PK Fotografie

 

Připravte se na ŠPANĚLSKÝ TÝDEN

Připravte se na ŠPANĚLSKÝ TÝDEN

Připravte se na ŠPANĚLSKÝ TÝDEN

9.

květen, 2021

Španělská centrála pro vás připravila ve spolupráci s festivalem Kolem světa týdenní cyklus poutavého a netradičního povídání o Španělsku

Během ŠPANĚLSKÉHO TÝDNE od 16. do 20. května si můžete vybrat mezi jihem či severem španělské pevniny, ostrovy nebo slavným poutním místem. Anebo si nevybírejte a poslechněte si všechna povídání a porovnejte jednotlivé oblasti. Máte tak jedinečnou možnost poznávat Španělsko zatím z domova, ale brzy určitě už i na vlastní oči.

Levné vstupenky ZDE: https://www.smsticket.cz/mista/3412

ANDALUSIE (AnneMone Muller) – https://fb.me/e/47oCcVbvg

KANÁRSKÉ OSTROVY (Michael) – https://fb.me/e/1JCXOgRtV

BASKICKO + KANTÁBRIE (Ivo Petr) – https://fb.me/e/1mLsLY3D0

MALLORKA (Marie Lollok Klementová) – https://fb.me/e/xMkxrPWC

SANTIAGO (Spolu světem) – https://fb.me/e/23qVxj9vr

Pin It on Pinterest