Omán a jeho pamáky UNESCO

Omán a jeho pamáky UNESCO

Omán a jeho pamáky UNESCO

30.

listopad, 2021

Omán je zemí s bohatou historií, lidé v Ománu žili již v době kamenné a řadí se mezi nejstarší lidská osídlení na světě. A kde je osídlení, tam vzniká řada zajímavých míst. Omán se může pyšnit pěti zápisy do prestižního seznamu dědictví UNESCO, což je specializovaná agentura OSN zaměřená na podporu světového míru a bezpečnosti prostřednictvím mezinárodní spolupráce ve vzdělávání, vědě a kultuře. Pojďme si Ománské místa v UNESCO představit.

Bahla Fort in Ad Dakhiliya, Oman

Pevnost Bahla

Též Hisn Tamah, je pevnost poblíž stejnojmenného města Bahla v Ománu. Leží na západním okraji Al-Hadžaru, jihozápadně od Maskatu. Pevnost Bahla byla postavena během 13. a 14. století. V roce 1406, za vlády imáma Machzúma Íbn al-Falláha, se stalo město Bahla hlavním městem a centrem moci dynastie Nabháníů. V roce 1610 byla dobyta a následně zbořena, a tak je v současné době zříceninou. Hliněná hradba pevnosti dosahuje délky 10 kilometrů, na dvou stěnách byla hradba nahrazena moderní silnicí. Do zdí jsou vyřezány ornamenty. Na kraji opevnění stojí dvě mešity, obě poměrně poškozené. V zimních měsících Hadžar sužovaly těžké lijavce, a tak si pevnost z hlíny vynucovala pravidelné opravy, které skončily v 19. století, kdy Omán přišel o své kolonie, a tedy i bohatství. V posledních letech se vláda pokouší o zachování této památky. Na seznam UNESCO se dostala roku 1987.

Al Ayn horbky

Archeologická naleziště

Celkově jsou tři, Batu, al-Chutmu a al-Ajnu. Jsou kulturní památkou Ománu, situovanou severozápadně od Bahly a východně od Ibrí, zařazenou na seznamu světového dědictví UNESCO. Na seznam byla památka přidána v roce 1988. Naleziště jsou důkazem o raném osídlení území z doby kamenné. Kamenné ruiny a stavby představují jeden z nejúplnějších a nejzachovalejších souborů lidských sídel a nekropolí z 3. tisíciletí před Kristem na celém světě. Archeologická naleziště zahrnují pohřebiště, hrobky ve formě zapletených úlů dosahující výšky až 8 metrů, zřícené kamenné stavby v Batu a hrobní věže v al-Ajnu. V nejlepším stavu z trojice pohřebišť se nachází právě al-Ajn, možná díky svým nevelkým rozměrům. Ruiny kamenné věže v al-Khutm mají v průměru 20 metrů a zřejmě pocházejí z původní kamenné pevnosti. Bat zahrnuje na stovku hrobů uvnitř palmového háje a také řadu budov bez otvorů, což vede k domněnce, že kromě rituální funkce se využívaly i jako nádrže nebo sila.

Starý kadidlový strom v poušti poblíž Salalah

Země kadidla

Kulturní památka Ománu, zapsaná od roku 2000 na seznamu světového dědictví UNESCO. Sestává ze 4 lokalit na kadidlové stezce, která je jednou ze starověkých cest, které sloužily zejména Nabatejcům k transportu zboží z Asie do Evropy. Většinu zboží tvořilo koření, parfémy, sůl (ve starověku měla velmi vysokou cenu kvůli její schopnosti konzervovat jídlo) a také asfalt, který sloužil k utěsňování lodí, a kadidlo, po kterém stezka dostala své jméno. Zahrnuje porosty kadidlovníku ve vádí Dawkah, pozůstatky karavanové pevnosti Shisr a přístavních opevněných obchodních center al-Balid a Khor Rori, které byly důležité pro starověkový a středověkový obchod s touto vonnou pryskyřicí mezi jihem Arabského poloostrova, Mezopotámií, Středomořím, Indií a Čínou.

Tradiční zavlažovací systém falaj v horské vesnici Misfat

Zavlažovací systémy Aflaj

Dodnes hojně využívané zavlažovací systémy v severním Ománu, z nichž některé jsou zapsané od roku 2006 na seznamu světového dědictví UNESCO. Tuto kulturní památku tvoří pět závlahových systémů ležících na několika místech Ománu, které zastupují celkové množství 3 000 těchto soustav zavlažování po celé zemi. Počátky užívání Aflaj se datují do roku 500 před Kristem, nicméně archeologické průzkumy dokazují jejich užívání již kolem roku 2500 před Kristem. Voda je sváděna do místa spotřeby otevřenými kanály, popřípadě podzemními tunely. Voda proudila systémem pomocí gravitace, chránily je strážní věže. Rozlišují se 3 různé druhy aflaj: Iddi, Ghaili a Aini.Slovo Aflaj pochází z klasické arabštiny a znamená „rozdělený do částí“, neboť systém rozděloval vodu mezi obyvatele a byl jedním ze základních kamenů komunitního soužití obyvatel závislých na přísunu vody pro lidskou potřebu i závlahu zemědělských plodin, především datlových palem.

Ruiny hrobky Bibi Maryam ze 13. století v Qalhat, poblíž Sur v severo-východním Ománu

Kalhat

Poslední památkou Ománu se zápisem v UNESCO je starověké město Kalhat. Většina města je rozpadlá s výjimkou malého mauzolea, jehož místní název je Bibi Maryam a části městských hradeb dosahujících v místech až dva metry. Kalhat se stal významným zejména prostřednictvím obchodu. Zboží sem putovalo z Persie, východní Afriky a dokonce i Číny. Město Kalhat vzniklo přibližně v roce 1100 po Kristu. Po staletí bylo druhým nejvýznamnějším městem Hormuzského království a důležitým bodem pro obchod v Indickém oceánu. Roku 1218 bylo vybudováno opevnění, alespoň podle cestovatele Al Majawira, který město navštívil v roce 1230. Od poloviny 13. století začala éra prosperity, během tohoto období Kalhat viděl také cestovatel Marco Polo. Do roku 1278 spadalo přístavní město dynastii Habudi, poté nad ním převzala moc jemenská dynastie z Dafáru. O rozvoj se starali také guvernér Ayaz a jeho žena Bibi Maryam vládnoucí mezi roky 1285 a 1310. Následující 14. století v Kalhatě pobyl ibn Battúta, konkrétně v roce 1330. Koncem 15. století postihlo město zemětřesení. Úpadek města ve prospěch Maskatu začal roku 1507, kdy se Kalhatu zmocnili Portugalci.

Baví vás naše články?

Na našem blogu zveřejňujeme jen střípky z toho, co se můžete dočíst v tištěné nebo elektronické verzi časopisu Koktejl. Vydejte se s námi objevovat svět. Díky předplatnému časopisu Koktejl budete neustále na cestách.

Dolní Engadin, dolomity Švýcarska

Dolní Engadin, dolomity Švýcarska

Dolní Engadin, dolomity Švýcarska

15.

listopad, 2021

Dolní Engadin se pyšní mnoha odlehlými horskými údolími, které je krásné vychutnávat v zimě na sněžnicích, protože jsou tím pravým tajným tipem Graubündenu. Objevte přírodní poklady na výletě na sněžnicích po regionu Dolní Engadin, například s místními horskými vůdci a turistickými průvodci.

Výlet na sněžnicích do Tuoihuette

Guarda – Alp Sura

Ve východní části engadinské vesnice Guarda stoupá alpská stezka směrem k Val Tuoi. Po překonání prvního výškového stupně volným terénem odbočuje stezka v Clüs vpravo. Následně pokračuje tichými lesy do Alp Sura ležící nad hranicí stromů, na úpatí Piz Cotschen. Stojí za to si zde odpočinout, už jen kvůli výhledu na pohoří Engadin Piz Buin tyčící se na severu, Piz Macun na druhé straně a řeku Inn klikatící se údolím Engadin hluboko pod ním. Další pronikání do údolí bez horského vůdce se nedoporučuje vzhledem k alpskému terénu. Je to nebezpečné. Sestup nejprve vede po Alpstrasse. Za první nápadnou levou zatáčkou pokračujte po staré cestě přes paseku do Perlasu. Do Clüs se turista dostane opět volným lesem a pak po silnici do Guardy.

Pohled na oblast kolem Tarasp s hradem Tarasp

Z Taraspu do Vulpery

Hrad Tarasp stojí na skalnatém kopci, kde dříve stávalo slavné opevnění keltského kmene Rétů. Ze všech ještě dnes obyvatelných graubündenských hradů je Tarasp hradem, na němž se dochovalo nejvíce středověkých prvků a hmoty. Právě odsud lze vyrazit na zdánlivě jednoduchý trek, který může překvapit. Na sněžnicích turista překonává relativně malé převýšení, když vyráží z výšky 1466 metrů nad mořem do 1554 metrů nad mořem a pak klesá do Vulpery na 1426 metrů nad mořem. Jenže je třeba se připravit na fakt, že stezka pro sněžnice není značená a člověk překonává dva a půl kilometru. Základem užít si tento sněžnicový trek je věnovat pozornost zprávám o počasí a hlavně povětrnostních podmínkách. Velice se vyplatí sledovat aktuální zprávy o sněhových podmínkách. Přece jen nikdo nechce skončit jako Vrbata a Hanč.
 

Adrenalin i relaxace

Proč nedobít osamělou a nedotčenou zimní krajinu Engadinu a Val Müstair na sněžnicích. Ve dvou denních etapách vede trasa z S-charl přes Pass da Costainas do Lü a druhý den přes Alp Champatsch a Alp da Munt do Ofenpass. A zavazadla lze přepravit z jednoho etapového bodu do druhého. Vstup na stezky je na vlastní nebezpečí. Na prohlídku by měl mít turista s sebou bezpečnostní vybavení včetně lavinového vysílače, lopaty a sondy. Některé úseky trasy nejsou značeny a vedou volným terénem. Též se doporučuje se před každou túrou informovat o aktuální sněhové a povětrnostní situaci. Na každý pád jde o unikátní zážitek a navíc útulné hostince a hotely zaručují nejlepší relaxaci a završují nezapomenutelné dojmy dne radostí.

Revitalizace po sněžném treku

Návštěva Bogn Engiadina se vždy vyplatí. Zde najdete jedny z nejatraktivnějších minerálních koupelí s prostornou vanou a saunou, římsko-irskou lázní a další terapeutické a wellness nabídky pro celistvou pohodu. Ponořte se do sebe, vypoťte se, nahřejte se a relaxujte. Rozsáhlé lázně a sauna v Bogn Engiadina zve návštěvníka k ryzí relaxaci. Ponoříte tělo do čisté minerální vody, na výběr je zde šest různých vnitřních a venkovních bazénů. Potit se může návštěvník v různých saunách i v parní lázni a existují i ​​různé možnosti, jak se poté ochladit. Po koupání nebo mezi saunami jsou zde oázy klidu uvnitř i venku a zvou k relaxaci. V sauně je také pitná stanice s přírodní minerální vodou.

 

Nejdůležitější na konec

Nalákal vás článek k návštěvě Dolního Engadinu? Tak můžeme doporučit novou aplikaci do mobilu, která každého návštěvníka nenechá ve štichu. S engadin.app může každý rychle a snadno najít nejbližší turistické stezky a trasy pro horská kola, restaurace, akce a ubytování v oblasti. V infocentru se dozví novinky z regionu. V oblasti mapy může vidět svou aktuální polohu, okolní památky a také návrhy výletů. V sekci Discover se můžete inspirovat napínavými příběhy z regionu a tipy na nezapomenutelnou dovolenou. Ponořte se do vzrušujících příběhů z regionu a inspirujte se nejnovějšími tipy.

 

Více informací na MojeSvycarsko.com/Engadin
.
Kika Šrédlová

Dolní Engadin, Švýcarsko

Dolní Engadin se pyšní mnoha odlehlými horskými údolími, které je krásné vychutnávat v zimě na sněžnicích, protože jsou tím pravým tajným tipem Graubündenu. Objevte přírodní poklady na výletě na sněžnicích po regionu Dolní Engadin, například s místními horskými vůdci a turistickými průvodci.

 

Baví vás naše články?

Na našem blogu zveřejňujeme jen střípky z toho, co se můžete dočíst v tištěné nebo elektronické verzi časopisu Koktejl. Vydejte se s námi objevovat svět. Díky předplatnému časopisu Koktejl budete neustále na cestách.

Nádherný Zermatt není za babku

Nádherný Zermatt není za babku

Nádherný Zermatt není za babku

21.

listopad, 2021

Ano, hned na začátku si je dobré přiznat, že Švýcarsko opravdu není levná destinace. Nicméně i zde lze dovolenou podniknout za poměrně rozumné peníze. Ačkoliv se dá říct, že Zermatt je asi tou nejvyhlášenější a nejdražší oblastí Švýcarska, dá se to – stačí dorazit autem (+- 10h jízda) a přivézt si tak většinu potravin s sebou. Ubytování je pak třeba zařídit v kempu či zvolit nějakou levnou alternativu přímo v městečku Zermatt – díky probíhající pandemii lze sehnat velmi výjimečné ubytování i za třetinu ceny oproti standardu (můj případ, kdy jsem získal dvoupodlažní apartmá se zahradou a terasou za cenu okolo 2.000,- Kč za noc).

Jediné, co je třeba skousnout, je permice (Zermatt Peak Pass) na zdejší lanovky, která je skutečně cenově mastná (na 5 dní cena > 6.000,- Kč na osobu). Říkáte si, jestli je skutečně potřeba? Dle mého názoru ano. Protože převýšení ve zdejších horách může být opravdu výzvou (např. z městečka Zermatt ke stanici lanovky Gornergrat je to > 1.600 m převýšení). Doporučuji proto síly věnovat spíše tomu, abyste šlapali po zdejší krajině či po vršcích. Rovněž je dobré říct, že lanovky tu často končí poměrně brzy (+- kolem 17.h odpoledne), takže pokud si chcete vychutnat západ slunce, půjdete dolů po svýc. Což je sranda na cca 3 hodiny rychlé chůze.

Gornegrat

Proč Zermatt?

Čím je jiný a výjimečný oproti jiným alpským destinacím? V okolí je 38 „čtyřtisícovek“ a samotné městečko Zermatt je ve vyšší nadmořské výšce než naše Sněžka, tedy ve výšce kolem 1700m nad mořem. Zadruhé tu ční člověku nad hlavou jedna z nejkrásnějších hor světa – bájný a ikonický Matterhorn (4.478 m). Zatřetí tu jsou ledovce a jezera, kam se člověk podívá. No a je to zkrátka Švýcarsko, takže vše je vypiplané, jak jen může být. Vše je vždy úhledně posekané a upravené. Vypiplané dřevěné chatičky jako z pohádek. Čistý vzduch (v Zermattu smí jezdit jen místní elektro autobusy & taxi) a klid, který přerušuje jen magické cinkání zvonců místních krav. Panoramatické jízdy lanovkami a Gornergrat vláčkem. Nikdy nezapomenu, když jsem viděl zaměstnance jedné horské chaty „česat“ kameny jakýmisi hráběmi na hřebenu hory ve výšce kolem 2.000 m nad mořem. Nevěřil jsem vlastním očím.

Gornegrat

TOP 3 výlety!

Strávil jsem zde 5 dní, takže má noha nestála všude, ale nejvíce mě překvapil výhled z hory Unterrothorn, který je jedním slovem dechberoucí. A to na všechny strany. Je odtud vidět krásně jak do údolí Zermattu, tak na Matterhorn či ledovec Findelgletscher. A navíc sem jezdí přímo lanovka! Ale to stále není vše – je vhodné odtud poté vyrazit přímo k chatě Fluhalp a ledovci Findelgletscher. No a cestou zpátky do Zermattu půjdete kolem několika jezer (cesta 5-ti jezer), kde se nádherně odráží v hladině hora Matterhorn (nejvýhodnější je svou polohou Stellisee). Jinými slovy – i když vyjedete na horu Unterrothorn lanovkou (výška > 3.100 m nad mořem), tak se prakticky jedná o celodenní výlet. A za mě je tento okruh asi ten nejkrásnější v celém Zermattu. A vlastně, když tak o tom přemítám, možná je to i ten nejmalebnější a nejpestřejší hike, jaký jsem kdy zažil!

Unterhorn

Matterhorn Glacier Trail

Na druhé místo bych dal Matterhorn Glacier Trail. Vyjedete lanovkou na stanici Trockener Steg, odkud se vydáte směrem k hoře Matterhorn, tj. doprava. Já jsem si tu přišel jako na jiné planetě. Ledovcová jezírka, vodopády, úchvatné výhledy a scenérie. Highlightem pro mě byla pak ledovcová jeskyně, kterou protéká řeka, tuto jeskyni najdete kousek od stezky, ale určitě stojí za to se tam jít podívat. Cesta je bezpečná, ale lavírování na kamenech tam určitě nedoporučuji 🙂 Atmosféru tohoto výletu pak podtrhnul i fakt, že se počasí rychle změnilo a vše kolem se ponořilo do mlhy. Počasí je další věc, na kterou je třeba zde myslet. Může se měnit opravdu dynamicky, jak už je to ostatně v horách zvykem. Osobně mě pak velmi pobavil moment, kdy jsem po cestě natrefil na malebnou červenou lavičku, odkud by býval musel být překrásný výhled. Nicméně problém byl, že jsem v tu chvíli neviděl de facto ani na vlastní nohy 🙂

Gornergat

Gornergrat je opět lokací, kam lze přímo dojet vláčkem z Zermattu. A je to určitě jedno z nejznámějších míst. Nachází se opět ve výšce > 3.100 m a nabízejí se odtud jedinečné výhledy na ledovec Gornergletscher (k ledovci lze i sejít a projít se na něm, ale mačky s sebou!). Najdete tu i jedno z ikonických jezer – Riffelsee, kde se opět bezchybně zrcadlí hora Matterhorn. Zároveň je tu i nejvýše položený hotel ve švýcarských Alpách. Východy a západy slunce odtud musí být nezapomenutelné (hotel má terasy na všechny strany). Stejně tak je to perfektní lokace pro pozorování / focení noční oblohy. Problém je, že cena za pokoj je +- 10.000,- Kč… 🙂

Gornergrat

Riffelsee

Co raději vynechat?

Zermatt hodně láká turisty na Matterhorn Glacier Paradise – jedná se o jízdu lanovkou až na vrchol hory Klein Matterhorn, a to do výšky 3.883 metrů! Už jízda lanovkou jako taková je zážitkem, ale pokud nemáte Zermatt Peak Pass, jízdenku bych si nekupoval, je drahá + stanice na vršku toho prakticky moc nenabízí, pokud nehodláte lyžovat. Ano, je tu kino, restaurace a malé muzeum z ledu. Je obdivuhodné, že tu něco takového vybudovali, ale klidně bych návštěvu tohoto místa oželel – dokonce ani výhledy (ačkoliv jsou z velké výšky) nejsou v porovnání s jinými lokacemi nějak zvlášť čarovné. Jediný seriózní důvod, proč sem vyrazit, bych viděl v tom, pokud byste plánovali vystoupat na vršek vedlejší hory Breithorn (4.164 m), ale já k tomu odvahu tentokrát neměl, přestože jsem si na tuto čtyčtisícovku myslel 🙂

Gorner Gorge soutěska

Co dál?

Nutno podotknout, že výlety jsou úchvatné i v nižších nadmořských výškách – příroda v Zermattu opravdu stojí zato. A veverky zde vídáte častěji než vlastní nohy 🙂 Určitě se tak nehoňte pouze někde ve výškách za výhledy, protože i procházky zdejšími lesíky jsou neméně kouzelné. V kontextu toho bych pak doporučil i návštěvu Gornergrat Gorge, což je soutěska, která se nachází jen kousíček od městečka. Je to sice poměrně krátká stezka, ale svou krásou se vyrovná i jedinečným soutěskám ve Slovinsku. 

P.S. Jídlo opravdu s sebou – jeden řízek v Zermattu stojí klidně i 40 švýcarských franků… 🙂

Krátké video z cesty:

ledovec Gornergletscher

Matterhorn

ledovcová jeskyně

 

 

Jan Klíma

Jsem cestovatel a fotograf (knightOnTrip.com) z Prahy, který by se rád podělil o svůj příběh ze Sicílie Můžete navštívit můj účet na Instagramu @knightOnTrip nebo na videa ze Sicílie na mém YouTube kanálu knightOnTrip

Baví vás naše články?

Na našem blogu zveřejňujeme jen střípky z toho, co se můžete dočíst v tištěné nebo elektronické verzi časopisu Koktejl. Vydejte se s námi objevovat svět. Díky předplatnému časopisu Koktejl budete neustále na cestách.

Arménie a Hayastan 2021

Arménie a Hayastan 2021

Arménie a Hayastan 2021

15.

listopad, 2021

Arménii opět navštívila skupina vědců z Česka. Po roční odmlce, kterou způsobila celosvětová pandemie a také obnovený válečný konflikt o Náhorní Karabach, se čeští vědci vrátili k rozdělané práci v Arménii. V roce 2021 pokračovala česko – arménská archeologická expedice za účasti odborníků z Archeologického ústavu Akademie věd republiky Arménie, Univerzity Pardubice, organizace Naše historie a G-Impuls. Práce mohly proběhnout díky podpoře nadace Chironium a Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského. Nad expedicí převzal záštitu velvyslanec ČR v Arménii, JUDr. Kopecký.

Klášter Noravank

Průzkum pokračuje

Práce se v letošním roce přesunuly do provincie Vayot dzor. Jde o provincii na jihozápadě země, v těsném sousedství válkou zmítané oblasti. Prakticky jde o úzký pruh území Arménie, vklíněný mezi Azerbájdžán a Írán. Území je velmi bohaté na historické památky. V roce 2021 se česko-arménská expedice protáhla na celý měsíc září. Postupně byly pořízeny digitální kopie významných architektonických památek (především nejstarších křesťanských). Postupně byl skenován klášter Noravank, kostel Panny Marie v Areni, významný a záhadný objekt Aghitu, jehož vznik i poslání zatím obestírá spousta otazníků. Po letošním nedestruktivním průzkumu a podrobné dokumentaci víme, že jde o velmi starou architekturu (někdo si troufá odhadovat, že z doby království Urartu), kterou upravili a znovu využili nejstarší křesťané.

letecký pohled na kaňonovitou soutěsku – archeologická expedice (Areni Noravank)

Areni 1 a Areni 2

Formou takzvané letecké archeologie byl proveden první průzkum a dokumentace lokality Karahunj. Karahunj je pravěká lokalita, takové arménské Stonehenge. Jedná se určitě o významné pravěké pohřebiště a oficiálně se předpokládá, že jde i o starověkou astronomickou observatoř. Vůbec poprvé se Češi začali aktivně podílet na výzkumu a dokumentaci jeskyně Areni-1 a Areni-2. Jeskyně samotné a jejich okolí je celosvětově významnou archeologickou lokalitou. Právě v jeskyni Areni-1 je archeologickým výzkumem doložené nejstarší lisování a stáčení vína na světě a to do doby před 6000 lety.

Lokalita Karahunj

 

Archeologická lokalita Gnishikadzor, kde probíhala česko arménská archeologická sondáž

Nejstarší Arméni

Na konci září, a vlastně také na konci expedic, byly na tiskové konferenci (uspořádáno přímo v jeskyni Areni-1) představeny veřejnosti výsledky mezinárodní spolupráce. Zlatým hřebem bylo potom představení vědecké rekonstrukce tváře nejstarších Arménů. Při výzkumu v jeskyni byly nalezeny ostatky tří jedinců, které podle analýz DNA nejvíce odpovídají arménské populaci. Jsou staré 6000 let a jedná se tak (s určitou nadsázkou) o nejstarší Armény. Ve spolupráci mezinárodního týmu odborníků z ČR, Arménie a Brazílie byla těmto dávno mrtvým lidem (díky moderní forenzní vědě a moderní 3D technologii) navrácena jejich tvář.

 

Kika Šrédlová

Martin Dlouhý

Martin Dlouhý je fotografem, redaktorem magazínu Koktejl a cestovatelem. Za svou kariéru navštívil skoro všechny státy Evropy, sever Afriky a Indonésii. Kromě cestopisných článků realizuje rozhovory a píše také na témata historie, vědy, přírody, gastronomie či enologie.

Baví vás naše články?

Na našem blogu zveřejňujeme jen střípky z toho, co se můžete dočíst v tištěné nebo elektronické verzi časopisu Koktejl. Vydejte se s námi objevovat svět. Díky předplatnému časopisu Koktejl budete neustále na cestách.

Portugalskými městy ze severu na jih se zastávkou na surfování

Portugalskými městy ze severu na jih se zastávkou na surfování

Portugalskými městy ze severu na jih se zastávkou na surfování

11.

říjen, 2021

Cítím, jak se blíží další vlna. „Ready?,“ ptá se instruktor. „Yes,“ vyhrknu odpověď i když opak je pravdou. Přitáhnout levou nohu, rychle se postavit, udržet balanc. Jednoduché úkony, které mi po téměř dvou hodinách surfování dávají dost zabrat. Tento pokus, stejně jako spousta dalších, končí pádem do oceánu. Namožené svaly cítím ještě tři dny poté při vhazování pohledů do schránky v Lisabonu.

Startujeme v Portu

Naše cesta za Atlantikem a nespočtem typických koláčků pastéis de nata začala v Portu. Ve městě, o kterém jsem několikrát od přátel slyšela, že je jedno z nejkrásnějších v Evropě. Pokud bych mu nějaký superlativ s předponou nej měla přiřadit já, byla by to jednoznačně nejhezčí pobočka McDonald’s na Liberdade Square. Epesní interiér ve stylu Art Deco se zrcadly, vitrážemi a velkými křišťálovými lustry jako by totiž vypadl spíše z filmu Velký Gatsby.

Jídlo, jídlo a zase jídlo

Ve fastfoodovém řetězci jsme se ale nestravovaly. Chtěly jsme se projíst a propít typickou portugalskou kuchyní. Pastel de nata, francesinha, bacalhau com natas, bolinhos de bacalhau, portské víno, piva Sagres a Super Bock, pálenka ginja. Portugalských specialit je tolik, že kdybychom měly ochutnat všechno, sedíme v některé z restaurací ještě teď. Pravdou ale je, že na plné čáře zvítězily koláčky pastéis de nata, konkrétně ty z pekárny Manteigaria. Na otázku „Jdeme na pastel?“ jsme zásadně odpovídaly ano. Dát si teplé křupavé těsto s náplní ze žloutků posypané skořicí byl dobrý nápad za každé situace. Klidně i o půlnoci.

Koho láka surf? 

Pivo jsme ocenily hlavně po surfování. Tuto aktivitu jsem měla na bucket listu už dlouho a ani mě nenapadlo, že bych ji mohla vyzkoušet už letos. Letenky do Portugalska jsem si totiž kupovala pouhých pět dní před odletem a ze dne na den jsem zrušila všechny povinnosti, které mě v Praze v daném termínu čekaly. Žijeme jenom jednou, ne?  Ve filmech vypadá surfování lehce, já miluji vodu, a navíc umím na snowboardu. „To půjde hladce,“ naivně jsem si myslela ještě při soukání se do neoprenu. Bylo to náročné. Hodně. Na druhou stranu jako bych v sobě objevila novou vášeň. Pocit, který jsem už dlouho necítila. Výzva. Něco nového. Něco, kvůli čemu se chci na pobřeží této země vrátit co nejdříve.

 

Myslely jsme si, že surfujeme v Portu. Až další den nám taxikář řekl, že pláž Praia de Matosinhos patří k jinému městu. „Tak proto tam to metro jelo tak dlouho,“ pomyslela jsem si. I když slovo metro je pro dopravu v Portu dost relativní pojem. Sůl a vítr ve vlasech, šumění vln Atlantiku, paprsky sluníčka šimrající na tváři, příjemná únava a spousta smíchu. Tuto vzpomínku na Porto mám vlastně nejraději. Město jako takové mě totiž tolik nenadchlo.

Most Ponte Dom Luís I

Jeho dominantou je jednoznačně železný dvoupodlažní most Ponte Dom Luís I, jenž spojuje dva břehy řeky Douro. Na jednom se nachází mimo jiné také nábřeží Ribeira připomínající pražskou náplavku. Domy pyšnící se typickou portugalskou mozaikou, živá hudba, nespočet restaurací. Na druhém břehu pak proslulé Jardim di Moro, ve kterých jsme s výhledem na dechberoucí západ slunce jeden z večerů zakončily.

Kopcovité Porto

V Portu je sice všechno do kopce, občas náročnější procházku ale oživuje street art. Tu králík místo rohu domu, tam pomalovaný štít. Nejedná se však o žádné nahodilé vandalství, nýbrž o opravdové umění, které s rázem města hezky hraje. Ve stejném duchu nás přivítal i Lisabon. „Hele, obří pelikáni na domě,“ prohodím. A zase nahoru a dolů. Neustále. Nám to ale nevadilo. Jednou jsme kopeček dokonce i vyběhly, abychom stihly výhled na přijíždějící tramvaj. A odměna? Řidič si se smíchem sundal roušku a s vyplazeným jazykem nám zapózoval na fotku. 

Most Ponte 25 de Abril

Také v portugalském hlavním městě je jedním z nepřehlédnutelných symbolů most, a to Ponte 25 de Abril. Pod jeho pilíři se v lisabonské části nachází oáza umělců, lokálních tvůrců a podniků s názvem LxFactory. Poté, co jsme si zde vychutnaly kafe a pokochaly se krásnými výrobky, jsme zamířily na autobus, který nás po mostě převezl na druhý břeh k městečku Almada. Právě odtud na portugalskou metropoli dohlíží socha Krista neboli Cristo Rei. Okouzlující scenerie nám vyrazila dech. 

Belémská věž – památka UNESCO?

Podél řeky Tajo až k jejímu ústí do oceánu vede promenáda, na které nelze minout muzeum MAAT a Památník objevitelů. Naše kroky mířily až k Belémské věži. Jak nám místní kamarádka Adriana prozradila, v této stejnojmenné čtvrti, ve které se nachází i klášter, vznikly námi tak oblíbené pastéis de nata. Mniši totiž používali ke škrobení oděvů bílky vajíček a z velkého množství žloutků se rozhodli začít péct dezerty.

 

Kouzelný Lisabon

Lisabon toho ve svém srdci skrývá mnohem více. Náměstí Praça do Comércio s vítězným obloukem, výtah Santa Justa, náměstí Rossio se zvlněnou dlažbou, růžovou uličku Rua Nova do Carvalho nebo třeba oceanárium. V této metropoli se ale nachází také spousta neznámých malebných míst, která na objevení teprve čekají.

Hlavní město nás přijalo tak vřele, že se nám nechtělo s ním loučit. Brunch v Nicolau Café. Všudypřítomní pouliční zpěváci. Na mapě vyznačená neexistující zastávka metra. Taxikář, který s námi jel jako o život. „Obrigado,“ učila nás se smíchem říkat číšnice. Tak teda obrigado Portugalsko. Díky za tolik vzpomínek. Slibuji, že se vrátím.

 

Kika Šrédlová

Vendula na cestách

Miluji život v kufru a objevování světa. Bez dobré kávy nedám ani ránu a své cesty mám často spojené s dobrou (občas i špatnou) hudbou. V mezičase studuji žurnalistiku se zaměřením na sport na Univerzitě Karlově.

 

Baví vás naše články?

Na našem blogu zveřejňujeme jen střípky z toho, co se můžete dočíst v tištěné nebo elektronické verzi časopisu Koktejl. Vydejte se s námi objevovat svět. Díky předplatnému časopisu Koktejl budete neustále na cestách.

Pin It on Pinterest