Exkluzivní fotky jadernou katastrofou zasažené oblasti Fukušima, kterou naprosto pohltila příroda

Exkluzivní fotky jadernou katastrofou zasažené oblasti Fukušima, kterou naprosto pohltila příroda

Polský fotograf Arkadiusz Podniesinski cestoval do oblasti Fukušima, kterou zasáhla jaderná katastrofa, aby zjistil, jak to v oblasti vypadá, a podává svědectví vlastníma očima. Když konečně získal povolení prozkoumat zhruba 20km zakázané zóny, naskytl se mu pohled, který vídáme pouze v postapokalyptických filmech. Podniesinski mimo jiné kdysi fotografoval oblast jaderné katastrofy v Černobylu v roce 1986.

“Není to zemětřesení ani tsunami, které můžeme vinit z katastrofy v oblasti Fukušima, ale je to právě člověk sám, který způsobil, že k tomu došlo,” napsal Podniesinski na své webové stránce. Pustil se tedy do vlastního projektu, aniž by se nechal ovlivnit médii a propagandou, kterou řídí vláda či nukleární lobisté, aby zmírnili reálný dopad samotné jaderné katastrofy.

Opuštěná auta jsou postupně pohlcována místní flórou při cestě k jaderné elektrárně

Některá z aut ve vysoké trávě úplně zmizela

Podniesinski ukazuje míru radiace blížící se 6.7 uSv/h

Motorka přivázaná ke sloupu je pomalu pohlcována přírodou

Tyto kontaminované televize byly shromážděny vyklízecí četou, aby nešířily radiaci dál

Pavučiny visící nad produkty, které jsou roztroušené po celém supermarketu

Další fotka ze supermarketu jako z postapokalyptického filmu

Tato opuštěná počítačová učebna pokrytá nánosy zvířecích výkalů je z obce v blízkosti elektrárny

Tento jídelní stůl s mobilními vařiči vypadá, jakoby ho strávníci opustili poněkud ve spěchu

Tyto motokáry měly svůj poslední závod v zábavním parku nacházející se 12.5mil od zakázané zóny

Hudební nástroje včetně klavírního křídla pohozené na podlaze místní třídy

Zemětřesení, které způsobilo vlnu tsunami, zničilo také nespočet budov v oblasti Fukušima

Stanice opuštěných kol

Vyučování bylo přerušeno blížící se katastrofou

Řada opuštěných automatů, ze který už nikdo nic nedostane

Snímek pořízený dronem, který zachycuje jednu ze skládek obsahujících tisíce pytlů kontaminované půdy

Pytle s kontaminovanou půdu jsou naskládané jeden na druhém kvůli úspoře místa

Vlastníci půdy byli ujištěni, že tyto pytle s kontaminovanou zeminou budou brzy zlikvidovány, zůstávájí ale skeptičtí

Kravám se začly ihned po nehodě objevovat na kůži bílé skvrny, jeden z farmářů si myslí, že je to kvůli kontaminované trávě

“Jaderná energie je energie světlé budoucnosti”, hlásá nápis ve Fukušimě

Více informací: podniesinski.pl (původní článek: designyoutrust)

Článek byl převzat z anglického originálu na serveru Bored panda.

Baví vás naše články?

Na našem blogu zveřejňujeme jen střípky z toho, co se můžete dočíst v tištěné nebo elektronické verzi časopisu Koktejl. Vydejte se s námi objevovat svět. Díky předplatnému časopisu Koktejl budete neustále na cestách.

Těžko uvěříte, že tento chrám na severu Thajska je ve skutečnosti novostavbou

Těžko uvěříte, že tento chrám na severu Thajska je ve skutečnosti novostavbou

White Temple Chiang Rai Thailand

Co mají společného buddhismus, Superman, Kačer Donald a Freddie Mercury? V thajském chrámu Wat Rong Khun neboli White Temple nedaleko Chiang Rai hodně. Třináct kilometrů od města tu totiž uznávány thajský umělec Chalermchai Kositpipat vybudoval neobvyklou buddhistickou svatyni. V chrámu Wat Rong Khun, kterému se u nás pro jeho bílý, nadýchaný a honosný vzhled přezdívá Šlehačkový chrám, se doslova přenesete do nekonvenčního světa buddhistického učení, thajské kultury, historie, superhrdinů, animovaných postaviček a nekonečné fantazie.

White Temple neboli Šlehačkový chrám

Na cestě k chrámu jsme si v Chiang Rai samozřejmě stopli tuk-tuk. Celou cestu hořím nedočkavostí, co nás na tomto místě čeká. Nejenom zvědavost a obliba filmů s komiksovými superhrdiny, ale také silná symbolika tohoto chrámu byly hlavními důvody, proč jsme se k Wat Rong Khun vydali. Majitel a hlavní stvořitel chrámu v jedné osobě Chalermchai Kositpipat se ve své tvorbě zaměřuje především na buddhistické výjevy. Jeho vidění světa a buddhistického učení je však velmi neotřelé. Dokazuje to i jeho největší dílo, kterým je právě White Temple neboli Šlehačkových chrám.

Chiang Rai

Věřili byste, že chrám je jen 20 let starý?

Jako v jiném světě se ocitám již před vstupem do areá­lu. Všímám si červeno-bílých dopravních kuželů, na jejichž špičkách se šklebí rudé lebky. Šlehačkově bílý chrám White Temple září do celého okolí. Ještě koncem 20. století tu stál původní zchátralý chrám Wat Rong Khun. O staré ruiny však nikdo nejevil zájem, chyběly i finance na jeho opravy. Chalermchai Kositpipat se chrámu ujal. Jeho hlavním záměrem bylo a je vytvořit centrum buddhistického učení, meditace a přiblížení buddhismu lidem. Projektem si však moderní umělec začal také rea­lizovat sen o díle, díky kterému by se stal nesmrtelným.

Wat Rong Khun (White Temple)

Chrám za své vlastní peníze začal kompletně renovovat a přepracovávat již v roce 1997. Stavební a umělecké práce však nebyly do dnešních dnů stále dokončeny. Dle odhadů samotného umělce zbývá ještě mnohé vytvořit a zrealizovat. Finální podoba chrámu by tak měla být dokončena snad až v roce 2070. Těžko odhadovat, zda tak rozsáhlý projekt může vůbec někdy skončit.

Chiang Rai

Zasvěcen Buddhovi

Šlehačkový chrám je zasvěcen Buddhovi. Odkazuje na jeho svět, učení a dosažení nirvány. Buddhovu čistotu symbolizuje všudypřítomná sněhově, pardon šlehačkově bílá. Do chrámu i soch jsou usazeny střípky zrcadel, jiskřivě odrážející sluneční světlo. Takto je do celého světa a vesmíru vyzařována Buddhova moudrost. Hlavním poselstvím chrámu i nástěnných maleb je především únik od světské touhy, chtíče, chamtivosti a utrpení k moudrosti buddhistického učení. Před samotným vstupem do chrámu míjím dva ohromné démony, strážce chrámu s přísným pohledem.

Kráčím po mostě přes pomyslné jezero neřesti, které je plné k nebi se vzpínajících lidských rukou. Celý tento výjev ve mně vyvolává velmi skličující pocity. Křečovité lidské ruce symbolizují nejenom bezuzdný chtíč, ale také koloběh smrti a znovuzrození. Pokračuji dál po mostu, jehož zábradlí zdobí šestnáct plazících se a navzájem se požírajících démonů, kteří odkazují na očistu duše a následovné dosažení nirvány. Po překonání této cesty vstupuji plna očekávání do svatyně.

Baví vás naše články?

Na našem blogu zveřejňujeme jen střípky z toho, co se můžete dočíst v tištěné nebo elektronické verzi časopisu Koktejl. Vydejte se s námi objevovat svět. Díky předplatnému časopisu Koktejl budete neustále na cestách.

Buddha a Hello Kitty

Hlavní chrám, ubosot, se tvarem nikterak neliší od ostatních thajských chrámů. I zde jsou jasně zřetelné prvky tradičního thajského stylu, kultury, časté jsou i výjevy z thajské historie. Ve všem ostatním je Šlehačkový chrám naprosto odlišný od všech ostatních. Interiér zdobí pestrobarevné nástěnné malby s buddhistickou tematikou. Buddhu a jeho symboly a výjevy však doplňují mnohá vyobrazení superhrdinů, filmových hvězd, animovaných postaviček, ale také například teroristických útoků, dobývání vesmíru či apokalypsy. Na stěnách tak spatřuji mnohé, např. rošťáckého kouzelníka Harryho Pottera, mrštného Spidermana, tajemného Batmana, zeleného Hulka, usměvavého Mickey Mouse, slaďoučkou Hello Kitty, matrixového Nea, noční můru Freddyho Krugera, moonwalkera Michaela Jacksona, v neposlední řadě i útok v New Yorku 11. září 2001.

The White Temple Chiang Rai

Vyvedení maleb je precizní. Kontrast tohoto díla mě udivuje, ohromuje a děsí zároveň. Do značné míry mě i tak trochu mate. Nepochopení nebo záměr? Při pohledu na zdi chrámu nevím, zda se smát a urputně hledat všechny své komiksové oblíbence, obávat se budoucnosti tohoto světa nebo se pohroužit do svého nitra a vstřebávat všechnu sílu a poselství těchto nástěnných maleb. Vybírám si cestu niterných myšlenek a nechávám sebou prostupovat zvláštní pocit z tohoto místa. Chalermchai Kositpipat všemi výjevy z naší doby symbolizuje a poukazuje na stav společnosti, její povrchnost a nečistotu. Kontrast v malbách je až ohromující. Přepadá mě stísněný pocit z lidské malosti a často i ubohosti a neúcty ke světu, ve kterém žijeme, neúcty, neslušnosti a netolerance k ostatním lidem a kulturám.

Chiang Rai

Zlaté toalety

V okolí chrámu je vystavěna krásná zahrada, kterou zdobí další fantazijní postavy ze světa thajské mytologie, skřítků, ďáblíků a víl. Jsou jimi i například mytologičtí Kinnaree – tedy ladné bytosti s ženským tělem a ptačíma nohama. K areálu patří i zlatá budova opodál. Ale pozor, i přes honosnost se nejedná o chrám. Uvnitř jsou umístěny toalety. Výběr barvy je i v tomto případě úmyslný. Zlatá symbolizuje touhu po penězích, bohatství a světské touhy. Napadá mě, a musím se tomu i v duchu smát, že stavba a především její účel jasně říká, kam všechny tyto neřesti patří.

White Temple. Wat Rong Khun

Wat Rong Khun je bezesporu unikátem mezi všemi těmi tisíci jedinečnými thajskými svatyněmi. Mě osobně Šlehačkový chrám zaujal hned v několika rovinách – pojetím, osobitým stylem i poselstvím, které vysílá do světa. Mnozí návštěvníci a cestovatelé vidí v tomto díle kýč, pouhou turistickou atrakci. Ve svém životě se snažím na vše hledět pozitivně a brát si z okolního světa to dobré. Ke smyslu života, pravým hodnotám a poznání musí každý dojít sám. Věřím, že mnohým k tomu dopomůže právě Šlehačkový chrám. Kdo chce mít otevřené oči a srdce, přemýšlet, číst a přijímat poselství, dokáže to zcela jistě i zde.

Autor: Barbora Lelková

Baví vás naše články?

Na našem blogu zveřejňujeme jen střípky z toho, co se můžete dočíst v tištěné nebo elektronické verzi časopisu Koktejl. Vydejte se s námi objevovat svět. Díky předplatnému časopisu Koktejl budete neustále na cestách.

16 fotek míst, která vypadají jako z jiné planety

16 fotek míst, která vypadají jako z jiné planety

Některá místa na zemi vypadají sama o sobě neuvěřitelně, a co teprve když je vyfotí profík. Prohlédněte si 16 fotek míst, která vypadají jako z jiné planety a u kterých budete váhat, jestli něco takového může vůbec příroda vytvořit. Příroda nás vždycky dokáže překvapit, pohodlně se usaďte a vzhůru na to!

 

#1 Souostroví Socotra, Jemen

© thesuiteworld  

 

#2 Leitisvatn/Sørvágsvatn, Faerské ostrovy

© reddit  

 

#3 Vodopád Goðafoss, Island

© Iurie Belegurschi  

 

#4 Vulkán Dallol, Ethopie

© sometimesinteresting  

 

#5 Poušť v Namibii

© Martin Bailey  

 

#6 Růžové jezero Hillier, Austrálie

© Vusal Alekberov  

 

#7 Ledem pokrytá jeskyně ve Wisconsinu, USA

© Brian Peterson  

 

#8 Poušť v severní Arizoně, USA

© Sean Bagshaw  

 

#9 Jezero Abraham, Alberta, Kanada

© Emmanuel Coupe Kalomiris

 

#10 Duhové hory v Zhangye Danxia v národním geologickém parku, Čína

© Process Sensors  

 

#11 Antarktida

© Martin Bailey  

 

#12 Pláž v Alentejo, Portugalsko

© Jose Carvalho  

 

#13 Bajkalské jezero, Sibiř, Rusko

© Alexey Trofimov  

 

#14 The Wave kaňon, Arizona, USA

© Simon J. Byrne  

 

#15 Tři sestry, spící sopky v Oregonu, USA

© Nagesh Mahadev 

 

#16 Létající Gejzír, Nevada, USA

© Inge Johnsson  

 Článek byl převzat z anglického originálu na webu Bright side.

Baví vás naše články?

Na našem blogu zveřejňujeme jen střípky z toho, co se můžete dočíst v tištěné nebo elektronické verzi časopisu Koktejl. Vydejte se s námi objevovat svět. Díky předplatnému časopisu Koktejl budete neustále na cestách.

10 finalistů National Geographic Nature Photographer Of The Year 2016

10 finalistů National Geographic Nature Photographer Of The Year 2016

Soutěž National Geographic Nature Photographer of the Year, neboli nejlepší fotograf zaměřující se na fotky přírody pro rok 2016, se nám blíží ke konci. Ale než porotci usednou na svá místa a ohlásí toho nejlepšího, pojďme si představit 10 nejlepších fotek.

Krásy světa kolem nás

Tento rok soupeřili fotografové z celého světa hned v několika kategoriích: Krajina, Životní prostředí, Akční fotky a Portréty zvířat.

“Letošní čtyři kategorie dali fotografům možnost zachytit komplexnost a krásu světa okolo nás” poznamenala Sarah Polger, hlavní producentka pro National Geographic Travel a ředitelka fotografických soutěží National Geographic. “Očekáváme přesvědčivé a poučné obrazy.” 

Hlavní výhrou v této soutěži je 10 denní zájezd pro dva na Galapágy spolu s výpravou National Geographic a neskutečná šance na dvě 15 minutová hodnocení celkového portfolia přímo od editorů National Geographic.

A kdo je ten Váš favorit?

#1 Kolibřík

“Malý kolibřík našel cestu domů. Byl trochu vyplašený, tak jsem ho nechala odpočinout na verandě. Během čekání, než se pro něj vychladí šťáva, jsem ho pákrát vyfotila.”

Emily Riley

#2 Pohyb šnečím tempem

“Během procházky po Chicagském Garfield Conservatory jsem náhodou narazila na cestovatele, který si prohlížel tuto Bromélii. Občas musíte prostě zpomalit, abyste si naplno užili i nejmenší detaily, které kolem sebe máte!”

Samira Qadir

#3 Klan papuchálků

“Tento obrázek byl pořízen minulé léto na ostrově Skomer ve Walesu. Ten je známý pro svou divokost, kolonie papuchálků je zde jedna z největších v celé Británii. Fotka znázorňuje atlantského papuchálka, který odpočívá na dešti. Jelikož je tento ostrov neobydlený, papuchálci se nebojí lidí a tak si můžete jakožto fotograf zvolit správnou kompozici pro pořízení skvělé fotky. A samozřejmě podmínky byly ideální, déšť a světlo.”

Mario Suarez Porras

#4 Koupání mezi vločkami

“Liška koupající se ve sněhových vločkách.”

Hiroki Inoue

#5 Letecký podzim

“Letecký pohled na podzimní barvy, New Hampshire (09/10/2016)”

Manish Mamtani

Baví vás naše články?

Na našem blogu zveřejňujeme jen střípky z toho, co se můžete dočíst v tištěné nebo elektronické verzi časopisu Koktejl. Vydejte se s námi objevovat svět. Díky předplatnému časopisu Koktejl budete neustále na cestách.

#6 Pacifická bouřka

“Cestou do Jižní Ameriky jsme obkroužili monumentální Kumulonimbus valící se přes Pacifický oceán, celkem měl 37000 stop.”

Santiago Borja

#7 Tanec v dešti

“Liška přistižená při činu… V dešti.”

Vladislav Kamenski

#8 Zatáhnu tě hluboko do lesa !

“Ranní procházka do požehnaného lesa! Neustálé šumění lesů celých 12 hodin. Je lehce pod mrakem, což mě nutí uvažovat, zda je den či noc. Silná mlha, lehký vánek a rozléhající se ticho, které nic nemůže narušit. A najednou narazím na 20cm dlouhého nádherného zeleného hada! Chvíli dumám, zda jsou podmínky ideální, ale nakonec děkuji, že jsem toto místo mohl vůbec spatřit. Okamžitě přepínám fotoaparát z makra na široký úhel a fotím.”

varun aditya

#9 Alien Lights

Russell Wiltshire

#10 Krokodýlí hladina

“Americký krokodýl na hladině v Gardens of the Queen na Kubě.”

Brett Lobwein

Sledujte nás pro další nominované, druhá část již brzy!

Článek byl převzat z anglického originálu na webu Bored Panda.

Baví vás naše články?

Na našem blogu zveřejňujeme jen střípky z toho, co se můžete dočíst v tištěné nebo elektronické verzi časopisu Koktejl. Vydejte se s námi objevovat svět. Díky předplatnému časopisu Koktejl budete neustále na cestách.

Opava odhalila tajemství hrobky Přemyslovců

Opava odhalila tajemství hrobky Přemyslovců

Je hluboká noc a já jako jeden z mála řidičů v tuto dobu zdolávám dálnici D1. Další zastávkou je Opava, kde se mám krátce po svítání zúčastnit skoro neuvěřitelné a přesto skutečné akce. Naskytla se mi příležitost být při události, která by mohla doplnit nejstarší dějiny naší země.

Již na základní škole nás v hodinách historie učí, že jediný ryze český panovnický rod Přemyslovců vymřel po meči vraždou Václava III. r. 1306 v Olomouci. Tomu v den jeho smrti bylo necelých 17 let a nezanechal žádné legitimní potomky. To je bezesporu pravda, ale co nám ve škole zamlčeli, je fakt, že Přemyslovci touto tragickou událostí nevymřeli definitivně a existovaly další rodové větve. Jsou jimi větev opavská, olomoucká, znojemská, brněnská, Soběslavova a Děpoltici. Pravda, jedná se o sekundární rodové větve, tedy založené druhorozeným či dalším synem některého z Přemyslovců. Výjimkou je větev opavská, ta se odvíjí od českého krále Přemysla Otakara II., respektive od jeho prvorozeného syna Mikuláše I. Opavského. Proč neusedl Mikuláš na český trůn? Protože byl nemanželský.

Opava

Plodní a neplodní

Roku 1251 byl Přemysl Otakar II. zvolen rakouskou šlechtou za jejího vládce, a aby si vládu nad Rakousy a Štýrskem upevnil, vstoupil r. 1252 do svazku manželského s Markétou Babenberskou, sestrou zesnulého vládce vévody Fridricha II. V té době bylo Přemyslovi přibližně 19 let a Markétě o skoro 30 let víc, nicméně etiketa vyžadovala, aby rod pokračoval, a tudíž měla Markéta porodit syna. Když se tak delší dobu nestalo, začaly se šířit pomluvy o králově neplodnosti. Kronikář Přibík Pulkava z Radenína o tom doslova píše: Protože byla Markéta neplodná, připisovala hanu neplodnosti manželovi.

Když se to její manžel Přemysl dozvěděl, řekl jí: Dej mi jednu ze svých dívek a během roku vyzkoušíš mou potenci nebo impotenci. Ona souhlasila a dala mu jednu z dívek, kterou milovala více než ostatní, dceru pana z Kuenringu z Rakous. Přemysl s ní zplodil syna Mikuláše, a tak hana neplodnosti, přikládaná dříve manželovi, byla připsána manželce. Mikuláš byl tedy prvorozeným synem českého krále, ale coby levoboček neměl právo nastoupit na trůn. Na druhou stranu to byl v té době jediný syn, kterého Přemysl Otakar II. měl. Proto roku 1260 zažádal papeže Alexandra IV. o potvrzení legitimity svých dětí, hlavně pak Mikuláše.

Papež legitimitu uznal, ale zároveň taky poslal do Čech listinu, dávající jasně na vědomí, že žádné z těchto dětí nemá v budoucnu právo usednout na český trůn. Legitimity tedy bylo dosaženo, ale s podmínkou, že si potomci Přemysla Otakara II. nebudou trůn nárokovat. Tato v danou dobu nevýhodná situace zapříčinila, že Přemyslův syn získal „jen“ Opavsko a vstoupil do dějin jako Mikuláš I. Opavský. To byl počátek rodové větve, která udržela přímou pokrevní linii Přemyslovců až do roku 1521.

Opava

Ztracený hrob

Základ opavských Přemyslovců tvoří osm postav, Mikuláš I. Opavský, Mikuláš II. Opavský, Jan Ratibořský, Jan II. Železný, Mikuláš V. Krnovský, Václav IV. Ratibořský, Jan V. Ratibořský a poslední legitimní Přemyslovec Valentin. Ten trpěl jedním fyzickým handicapem, kvůli kterému měl přízvisko Hrbatý. Valentin zemřel 13. listopadu 1521 a nad jeho rakví byl symbolicky zlomen meč, protože až s ním vymřel rod po meči. Nejvýznamnějším z jmenovaných mužů byl Mikuláš II. Opavský, vnuk Přemysla Otakara II., který se zasloužil o největší rozvoj Opavska.

Kromě tohoto knížectví vyženil sňatkem s Annou Ratibořskou i Ratibořské knížectví, byl předním diplomatem Českého království, oblíbeným důvěrníkem krále Karla IV., a zastával úřad královského komořího (z dnešního pohledu by se dalo říct ministr financí). Jak vidno, Mikuláš II. Opavský byl ve své době jedním z nejvyšších šlechticů v zemích Koruny české. Právě kvůli němu je mou další stanicí Opava, protože se zde chystá otevření nově objevené hrobky v kostele svatého Ducha. V tomto svatostánku má být kníže podle historických dokumentů pohřben, ale dosud se jeho hrob nepodařilo objevit.

Baví vás naše články?

Na našem blogu zveřejňujeme jen střípky z toho, co se můžete dočíst v tištěné nebo elektronické verzi časopisu Koktejl. Vydejte se s námi objevovat svět. Díky předplatnému časopisu Koktejl budete neustále na cestách.

Pohled do temnoty

Nad ránem přijíždím do Opavy, kde se u kostela svatého Ducha setkávám s archeology a s historikem, mým kamarádem Jirkou Šindelářem, který povede vrt i sondu. V devět hodin vše začíná. Jedna dlaždice z podlahy u presbytáře již chybí a následuje navrtávání temné krypty, do které několik století nikdo nevstoupil. Vzrušení mezi archeology je skoro hmatatelné. Bude tam, nebo tam nebude? „Je to jako malý zázrak, čekalo se, že všechny podzemní prostory kostela budou po přestavbě z 18. století zasypány,“ vysvětluje mi Jirka euforii přítomných.

„Nám se radarem podařilo objevit několik volných prostor pod podlahou, přičemž dvě jsou hodně zajímavé, pod presbytářem a v hlavní lodi kostela pod vítězným obloukem. Právě v nich je největší šance objevit pro Opavsko nejvýznamnějšího Přemyslovce.“ V tu chvíli prošel vrták do volného prostoru pod podlahou. Následuje výměna vrtacího zařízení za optické, a pak všichni poprvé nahlédneme do krypty pod presbytářem. Jedná se o velkou hrobku o rozměrech 9 x 9,5 metru, rozdělenou pilířem na jakési dvojlodí. Z jihozápadní části pohřební komory vychází téměř šestimetrová chodba k západu a na jejím konci je patrný původní vstup do hrobky. Ten však již dnes není zvenčí poznatelný.

Tato hrobka je z odborného hlediska nejzajímavější, protože právě sem historické prameny situují vévodskou kryptu, sem měly být po požáru umístěny reliéfní náhrobky opavských Přemyslovců. Všichni očima hypnotizují monitory, do kterých je přenášen obraz ze sondy o patro níž. Přichází zklamání, v hrobce sice nějaké rakve i kosterní ostatky jsou, ale na první pohled jsou z období baroka, a svým nulovým zdobením stoprocentně nepatří žádné významnější, natož nejvýznamnější postavě zdejších dějin.

Opava

Druhá šance

Jirka, který ovládá kameru, si ale všímá stavebních detailů samotné hrobky, a vrací naději do myslí přítomných. Z detailních záběrů sondy je patrno několik různých stavebních fází. Minimálně v jihozápadním nároží je patrný zbytek starého zdiva, který by mohl být pozůstatkem původní vévodské krypty. Je možné, že autentické vybavení včetně sarkofágů nebylo po požáru přeneseno sem, ale na jiné místo. Například do druhé hrobky pod vítězným obloukem, kam se v zápětí upíná náš pohled. Následuje stejný postup, vrtání a instalace sondy.

Jestli při prvním neinvazivním vstupu do kobky bylo cítit vzrušení, tak nyní je ještě umocněno na druhou. Hrobka pod vítězným obloukem je o něco menší, 8 x 4 metry, a vstup je stejně jako předchozí zvenčí zamaskován. „Jsou tam dvě zdobené rakve,“ prořízne hrobové ticho od monitoru Jirka. První je dřevěná, zdobená kůží a cvoky nebo hřeby. Na čele rakve je z ozdobných hřebů vyznačen monogram IHS se srdcem, třemi hřeby a křížem, nad kterým je letopočet 1759. Druhý sarkofág vyvolává větší nadšení, ale i zklamání. Je vyroben z cínu, to již odpovídá vysoce postavené osobě, bohužel vrchní část s autentikou, tedy rozpoznávacími znaky, chybí.

Zda tedy v cínové rakvi leží ostatky opavského knížete, nebude možno v tuto chvíli zjistit. Otázkou zůstává, zda vůbec někdy. Jedinou šancí by byl pouze odkryv většího rozsahu, který však v současné době není možný. Mohl by ale být v budoucnu realizován například v rámci rekonstrukce kostela. Pro tento den si tedy Mikuláš II. Opavský tajemství místa svého posledního odpočinku ponechal. Zda se nám ho podaří v budoucnu objevit, není jisté, ale nepřestáváme věřit a doufat.

Autor: Martin Dlouhý

Baví vás naše články?

Na našem blogu zveřejňujeme jen střípky z toho, co se můžete dočíst v tištěné nebo elektronické verzi časopisu Koktejl. Vydejte se s námi objevovat svět. Díky předplatnému časopisu Koktejl budete neustále na cestách.