Nechte se okouzlit francouzskými městy

Nechte se okouzlit francouzskými městy

8

prosinec, 2018

Francie nabízí spoustu malebných a krásných míst, je toho tolik, je jich tolik, že je člověk snad ani nemůže za celý život prozkoumat. Možná znáte tajná a malebná místa, která můžete navštívit v Paříži nebo v okouzlujících vesničkách v okolí tohoto hlavního města. Ale Francie má toho o moc víc co nabídnout než jen města kolem Paříže. Co takhle vyrazit na krásná místa, kde najdete tu pravou a nefalšovanou francouzskou kulturu a atmosféru.

Podívejte se na ty nejzajímavější kouty, které musíte alespoň jednou vidět ve Francii

Toulouse

Toulouse je známý jako Ville Rose – Růžové město, je oblíbeýmé hlavně u studentů, které najdete shromážděné na jednom z mnoha náměstí, s dobrým pitím a při klábosení do pozdních hodin. Place du Capitole je nejslavnějším a působivým náměstí v centru města. Odtud se můžete vydat jednou z mnoha ulic, které z něho vycházejí. Můžete zde zkoumat baráčky postavené z růžového kamene, jejichž barva dala městu jméno. Chcete-li přidat klidný dotek k pobytu, můžete navštívit relaxační japonskou zahradu v blízkosti Kongresového centra.

Toulouse má zajímavou historii v roce 257 zde zemřel jeden ze sedmi apoštolů, díky tomu se město může pochlubit největší románskou bazilikou v Evropě. Město bývalo populární pro obchodní cestující během týdne, velkou roli zde totiž hrál letecký průmysl. Nyní je Toulouse ale hlavně trendy jako víkendová destinace.

Toulouse

Rennes

Jedna z oblíbených zastávek ve Francii je v hlavním městě Bretaně v nejvzdálenějším severozápadním regionu. Jsou zde ideální podmínky pro městský život a k moři je to jenhodinu odtud. Krásné město Rennes, známé svou dřevěnou architekturou a velkou vysokoškolskou studentskou populací. Perníkové baráčky jako z pohádky a úžasná atmosféra vás opět přenese do té pravé Francie. Typická středověká architektura dělá Rennes velmi krásným místem. V okolí měste je krajina velmi zelená. Je to příjemné místo k návštěvě, ale rozhodně to nezabere více času jak dva dny.

Jedním z dalších důvodů, proč lidí směřují do Rennes je blízkost Mont-Saint Michel, což je hned další destinace, o které vám zde povíme.

Rennes

Mont-Saint Michel

Legendární Mont-Saint Michel ve Francii je jistě na vašem bucket listu, protože jeho nádherné fotky obletěly svět a lidé touží toto místo navštívit. Dramaticky stoupá z moře, je to opatství, město a ostrov v jednom. Další zajímavostí je typ ostrova, kde bylo opatství postaveno. Jedná se o tzv. přílivový ostrov, který přinesl slávu tomuto kousku Francie. Díky přílivovému jevu se Mont-Saint Michel stal místem pro náboženské bohoslužby a i zámkem.

Každý návštěvník očekává od Mont-Saint Michel něco jiného. Někteří ho chtějí vidět, protože je záhadným místem. Jiný touží vidět inspiraci pro Disneyův film Tangled, protože byl tento zámek předlohou pro královský hrad Corona. V neposlední řadě někteří chtějí navštívit všechny památky UNESCO na naší planetě.

Bez ohledu na důvod, proč chcete navštívit opatství, máte určitě dost velké očekávání. Jistě, příroda okolo je úžasná, úžasné jsou i ovce procházející se kolem, ozdravné bahno a výhledy kilometry daleko. Připravte se ale na návaly lidí, které jsou až neúnosné, a také vysoké ceny. Je to velká turistická atrakce, tudíž je vždy lepší být na to připraven.

Mont-Saint Michel

Bordeaux

Navštivte Bordeaux kvůli procházkám nejmalebnějšími ulicemi ve Francii, najezte se zde dobře, popijte ještě lépe – Bordeaux totiž musíte prožít. Zůstává světovým ústředím vína a lidí pracujících na zámcích. Ale je tu také muzeum moderního umění, oblíbené tapas bary a prvotřídní restaurace. Čeká na vás zde hned několik městských památek: nejznámější miroir-d’eau, který odráží nádherný Palais de la Bourse – vskutku nevídaná podívaná.

Bordeaux ukazuje starou důstojnost Francie, ale s přidanou chutí jídla a ovoce. A samozřejmě toho nejlepšího vína. Pokud máte více času, můžete si rezervovat prohlídku vinic v okolí města. Existuje mnoho možností s cenami od 38 do 200 eur. Nejlepší místo, kde si vyberete pro vás nejvhodnější prohlídky, je oficiální turistické centrum v samotném centru města.

Bordeaux

Máte další oblíbené destinace ve Francii? Dejte nám o nich vědět.

Aneta Strohová

Aneta, neboli také Ejnets, jezdí všude low-cost, hlavně po Evropě a Americe, ráda žije v evropských teplých krajích a píše o tom a svém životě na jejím blogu Ejnets. Její životní láska je Lisabon a dobré víno. O čemž se také na blogu dozvíte.

 

Související články

Letem francouzským gastrosvětem

Letem francouzským gastrosvětem

5

prosinec, 2018

Pokud do internetového vyhledávače zadáte heslo Nejlepší kuchyně světa nebo se zeptáte dítěte, o které světové kuchyni se učilo ve škole, francouzská kuchyně bude v žebříčku výsledků na jednom z nejvyšších míst.

 

 
 
 
 
 
View this post on Instagram
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

 

A post shared by Cedric Grolet (@cedricgrolet) on

Ve francouzské kultuře hraje stolování, příprava a konzumace pokrmů důležitou roli, o správné výživě se učí děti ve školách, a i nám, ostatním Evropanům, vytane mezi prvními asociacemi ve spojistosti s Francií obraz čerstvé bagety, sýru, vína a máslového croissantu. Není divu, že v zemi galského kohouta můžeme povečeřet hned v 609 restaracích ohodnocených Michelinskou hvězdou, a dalších 3634 restauracích, které získaly přidružené Michelinské ceny, Bib Gourmand a The Michelin Plate, tedy v podnicích s nadprůměrně kvalitní nabídkou.

Jste z těch, kteří rádi cestují za jídlem? Pak vstupte do světa francouzské vysoké gastronomie, takzvané haute cuisine.

Astrance

4 rue Beethoven, 75016 Paříž

Nejlevnější z 27 francouzkých restaurací oceněných třemi, a tedy maximem Michelinských hvězd, najdeme překvapivě v Paříži. Večeře vyjde na 75 a více eur, Michelinský průvodce vyzdvihuje především exkluzivní selekci vín a neustále se obměňující nabídku pokrmů, Astrance nedisponuje stálým menu, každá návštěva se tak stává jedinečným zážitkem plným překvapení.

 

 
 
 
 
 
View this post on Instagram
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

 

A post shared by The Best Chef (@thebestchefawards) on

Alain Ducasse au Plaza Athénée

25 avenue Montaigne, 75008 Paříž

Minimalistické recepty Alaina Ducasse v trojkombinaci ryba–zelenina–obiloviny s důrazem na lokální suroviny vytvářejí spolu s nablýskaným prostorem, jež je kombinací futuristického nábytku s opulentními lustry a zlatě zdobenými stropy, zajímavý kontrast. Díky spolupráci s místními farmáři a rybáři jsou potraviny vždy svěží. V této tříhvězdičkové Michelinské restauraci zaplatíte za večeři 210 a více eur.

 

 
 
 
 
 
View this post on Instagram
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

 

A post shared by Space Dining (@spacedining) on

Le Meurice Alain Ducasse

228 rue de Rivoli, 75001 Paříž

Kuchyně Le Meurice je známá nejen výtečnými hlavními chody, ale i dezerty. Vedoucím cukrářem podniku je Cédric Grolet, který s Le Meurice spolupracuje již od svých 26 let. Luxusně zdobený interiér restaurace je inspirován prostory Versaillského paláce. V pařížské restauraci, jež vybojovala dvě Michelinské hvězdy, zaplatíte za večeři od 110 eur.

 

 
 
 
 
 
View this post on Instagram
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

 

A post shared by Hotel Le Meurice (@lemeuriceparis) on

Paloma

47 avenue du Moulin-de-la-Croix, 06250 Mougins

Dvěmi Michelinskými hvězdami ověnčená restaurace Paloma bude českému fanouškovi gastronomie povědomá. Aby ne, majitelem restaurace se sídlem v menším městě na francouzské riviéře je Andrej Babiš, český premiér. Oběd v jeho restauraci výjde na 49 eur, za večeři si připlatíte, ceny se pohybují od 98 do 270 eur. Paloma je jedinou restaurací vlastněnou českým nebo slovenským občanem, která kdy dosáhla na druhou Michelinskou hvězdu, jednou hvězdičkou se pak pyšní také pražský Field a taktéž pražská La Degustation Bohême Bourgeoise.

 

 
 
 
 
 
View this post on Instagram
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

 

A post shared by Audrey Raimbault (@audreyraimbaultofficial) on

La Forêt

Place du Champ-de-Foire, 28250 Senonches

Jednu z nejvýhodnějších francouzských Michelinských nabídek vám naservírují v Senonches, 120 kilometrů od Paříže. Nabídka je založena na lokálních surovinách a čerstvých bylinkách ze zahrádky La Forêt. Restaurace je oceněna v sekci The Michelin Plate, kde najdeme podniky s vyhlídkou budoucího zařazení do hlavní soutěže Michelinského průvodce. Za menu zaplatíte od 16 eur.

 

 
 
 
 
 
View this post on Instagram
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

 

A post shared by Caroline Leroux (@caro078) on

Jak to máte se stravováním na cestách vy? Je jídlo položkou, na které šetříte, nebo jste propadli gastroturistice? Ve Francii si příjdete na své v obou případech, ať už v některé z Michelinských restaurací nebo na pikniku s pravým máslovým croissantem.

Iveta Jakubčíková

Studentka divadelní produkce s moravskou krví a červeným vínem proudícím v žilách. Z posledních 24 měsíců strávila 12 na cestách - mezi její oblíbené cestovatelské zážitky patří setkání s velrybami a mývaly v Kanadě, koupání v severním Atlantském oceánu, roadtripy po Evropě nebo pozorování polární záře na Islandu a ve Finsku. Její cesty můžete sledovat také na instagramu.

 

Související články

Lago di Garda – ráj nejenom pro bohaté

Lago di Garda – ráj nejenom pro bohaté

3

prosinec, 2018

Ani letos jsme s přítelem naši milovanou Itálii nemohli vynechat. Na konci září jsme se rozhodli pro jedno z nejoblíbenějších (a také nejdražších) italských míst – slavné Lago di Garda. Nemusíte být však boháčem, abyste tohle nádherné jezero mohli navštívit (ale postarší Němci v luxusních vozech všude kolem Vás donutí si to myslet). My si Itálii užili jako vždy a naše peněženky neutrpěly takové rány.

Náš skromný výlet začal o půlnoci, protože jsme se chtěli vyhnout každodennímu hustému provozu kolem Mnichova (doporučujeme). Auto přetékalo věcmi, které jsme samozřejmě nutně potřebovali (například stan, spacáky a karimatky si Itálii užily jenom v kufru) . Další tašky obsahovaly jídlo, které nebylo určeno jenom na svačinu na cestu. Za prvé bych chtěla podotknout, že italská kuchyně patří k nejchutnějším na světě, ale také něco stojí. O křupavou pizzu, tenoučkou šunku „prošuto koto“ a osvěžující Aperol Spritz jsme se nepřipravili, ale často jsme si vařili sami (pokud je Vás v autě více a nemůžete si dovolit obsadit zadní sedačky, stačí nakoupit jídlo až v italském Intersparu či Lidlu). A za druhé – jsme zkrátka Češi (ale řízky nebyly…na ty zrovna odbornice nejsem, takže jsme si museli vystačit s kuskusem).

Pár desítek kilometrů před jezerem jsme si udělali krátkou zastávku ve městě Trento, kde na nás po delší době dýchla ta úžasná italská atmosféra. Nevím, zda je možné něco takového vůbec popsat, každý by to měl alespoň jednou zažít na vlastní kůži. Miluji ty jejich úzké uličky, kde člověk narazí na roztomilé obchůdky, které buď nabízejí módní oblečení či neodolatelné místní pochoutky. Když Vás bolí nohy (protože chcete vidět více a více takových uliček), můžete zasednout do kaváren, kde Vás nakopne pravé espreso či oblíbený koktejl Aperol (oboje jsme samozřejmě vyzkoušeli a už dávno pochopili, proč se to v Itálii pije po litrech).

Příjezd k jezeru nás po osmihodinové cestě na chvíli probudil, protože jsme byli překvapeni, jak krásné to opravdu je – třpytící se voda v kombinaci s mohutnými horami byly pastvinou pro naše unavené oči. Kolem silnice byly restaurace a kavárny, kde lidé (většinou němečtí důchodci) popíjeli Aperoly, smáli se a užívali si.

Camping Monja v oblasti Brenzone sul Garda uspokojil naše požadavky. Malý dřevěný bungalov obsahoval dostačující kuchyni, vlastní koupelnu a ložnici. Majitelka byla velice příjemná a hned nás zahltila všemožnými výlety, jenž se v okolí daly podniknout. Její anglicky nemluvící maminka mi opět potvrdila, jak se italské ženy umí skvěle udržovat i ve vyšším věku (myslela jsem, že to byla její starší sestra…). Náš kemp měl výbornou polohu – auto jsme museli použít jenom do 60 kilometrů vzdálené Verony.

Hned přes silnici byla plážička, kde jsme se první den po příjezdu osvěžili (bylo 26 stupňů). Připadali jsme si jako v moři, ale voda nebyla slaná a kolem nás pluly kachny! K večeři jsme si udělali těstoviny s tuňákem a byli nad míru spokojeni. Do postele jsme padli brzo a úplně vyčerpáni.

Následující dny nebyly zrovna ve stylu válení se. Odpočívala spíše naše hlava, ale nohy dostávaly pořádně zabrat. Za zmínku stojí všechny naše výlety, protože jsme nevědomky vybrali ty nejkrásnější místa u Lago di Garda.

Malcesine a Hora Monte Baldo

Do šest kilometrů vzdáleného městečka Malcesine, odkud vede lanovka na známou horu Monte Baldo, jsme si vypůjčili městská kola za 15 euro na 24 hodin. Četli jsme, že lanovka je opravdu oblíbená atrakce, na kterou si musíte vystát dlouhou frontu. Pokud se chcete vyhnout dlouhým frontám a jízdence za 22 euro, můžete si to vyšlápnout. Nicméně převýšení 1600 metrů nás trochu odradilo a naše krásná městská kola by to opravdu nezvládla (ve smlouvě jsem dokonce podepisovala, že se o nic takového pokoušet ani nebudeme).

V září jsme nekonečné fronty nečekaly, ale zmýlili jsme se. Po nekonečných 2,5 hodinách ve frontě na lanovku na nás konečně došla řada. Do mezistanice jsem výhled zvládla, ale delší a strmější úsek už jsem statečnou nedělala a snažila se schovat do davu, abych neviděla ven (nebylo to těžké…nacpali nás tam skoro 80). Důchodci a školáci byli nadšení a při každém zahoupání nadšené výskali (v tomhle by mě pochopil jenom můj stejně “statečný” táta…).

Ve výšce 1760 metrů nás však čekal neuvěřitelný výhled. Nevím, co jsem čekala, ale tohle opravdu ne. Teplota byla výrazně nižší (12 stupňů), ale i tak jsme na vrcholu strávili skoro dvě hodiny (vlastně tři…protože na lanovku dolu jsme čekali hodinu).

Fotky snad mluví za vše. Takové chvíle nejdou popsat. Naskytne se Vám neuvěřitelný výhled a vy si připadáte opravdu malinkatí. Zapomenete na všechno, co Vás trápí (mě nic velkého netrápí, ale i tak jsem měla v hlavě velké NIC). Objednala jsem si horkou čokoládu s vysokohorskou přirážkou a užívala si každé minuty.

Malcesine také stojí za prozkoumání. Hlavní dominantou je hrad ze 13. století, kam se za 6 euro můžete podívat (za nás ano). Za zmínku také určitě stojí výborná křupavá pizza, na kterou člověk naráží na každém rohu. Litovali bychom, kdybychom si nedali.

 

Výšlap k Prada Alta (celkově 23 kilometrů od kempu a zpátky)

Lago di Garda nabízí hromady pěších výletů. Shodli jsme se na trochu náročnějším výletu a vydali se po značené stezce na “vrcholek” Prada Alta (mysleli jsme si, že se bude jednat o vrcholek s úžasným výhledem, ale zmýlili jsme se…). Převýšení bylo 830 metrů, takže na nás čekal slušný kopeček. Na začátku stezky jsme narazili na starý komplex Campo, který čeká na velkou rekonstrukci (Italové se však nikam neženou). Už tady jsme málem zabočili na špatnou cestu a byli bychom bývali zase sešli dolu. V České republice máme dobře značené stezky, ale v Itálii člověk musí zapojit trochu fantazie (a spojit několik map dohromady).

Po necelých dvou hodinách (italská mapa ukazovala 2 hodiny 30 minut) jsme se objevili na “vršku” (docela jsem nahoru hnala). Nicméně žádný skvostný výhled na nás nečekal. Nahoře byla silnice a Prada Alta představovala vesnici. Tak jsme si dali zaslouženou svačinu s výhledem na novou asfaltku a hledali jinou zpáteční trasu (a zvolili jsme dobře).

Po cestě zpátky jsme se konečně dočkali zasloužených výhledů. Troufala bych si říct, že medvídky Haribo jste s lepším výhledem určitě nejedli (pokud ano, pošlete fotku).

Limone sul Garda

Další výlet – další kilometry na hodinkách. I když jsme si vypomohli lodí, nachodili jsme 21 kilometrů. Ráno (tedy pro Itala je to ráno, ale pro Čecha spíše dopoledne) jsme se opět vydali do Malcesine (šest kilometrů po krásné promenádě).

Nasedli jsme s německými důchodci na loď (zpáteční lístek za 9 euro na osobu) a během 20 minut vystoupili na druhém břehu ve městečku Limone sul Garda. Druhé pobřeží se nepatrně liší – nad Malcesine a naším kempem se rozprostírají pozvolně stoupající hory poseté lesy…ale nad Limone se tyčí strmé holé hory).

Limone už bylo trochu rušnější, ale uličky a promenáda na kouzlu neztrácely. Procházeli jsme se a přáli si, aby se čas trochu zpomalil. Krásné městečko rozhodně stojí za návštěvu a pár kilometrů v něm nachodíte. Až vás budou bolet nohy, zajděte si na lahodnou kávu do místní kavárničky (já rozhodně nepiju kávu každý den, ale v Itálii prostě musíte).

Verona

Návštěva města „milenců“ již vyžadovala auto. Město vypadalo na fotkách senzačně. Tím nechci tvrdit, že by tak nevypadalo i ve skutečnosti, ale městečka u jezera se nám líbila trošičku více. Počasí však bylo na jedničku.

Jídlo jsme sice měli přichystané na Čecháčka v batůžku, ale zapečené „pizze-tortille“ z místního trhu jsme odolat nemohli (tímhle získala Verona hodně plusových bodů).

Prošli jsme všechny top místa, která jsem našla na Googlu, ale nejvíce nás zaujala zahrada (Giardino Giusti), která už tak vyhlášená nebyla (nebojím se říct, že by to mohlo vysokým vstupným – 8,5 eura za pár keříků). Zahrada byla upravená a rozsáhlá, takže se člověk mohl projít v hezké přírodě (a téměř sám). Hlavní atrakce, balkón Julie ze slavné hry Romeo a Julie, nás však zklamala. Samotný dům byl úchvatný (jako všechny kolem), ale proudící davy Vás rychle donutí odejít pryč…

Žádný pořádný cyklovýlet jsme neabsolvovali, protože nejsme tak velcí milovníci kol, abychom je tahali do ciziny. Věříme však, že i na kolech se dají kolem jezera podniknout krásné výlety. Cyklistů jsme potkali hodně.

Navštívit Lago di Garda v září, kdy děti už musí chodit do školy, byl výborný nápad. Počasí bylo na výlety ideální (jenom noci už byly chladné) a v jezeře jsme se koupali jenom s hejnem kachen a ne se skupinou německých dětí. Upřímně… nedokážeme si představit, kolik lidí musí o letních prázdninách přijet.

Pokud chcete vlastnit kousek ráje, pořiďte si u jezera Garda apartmán – v létě se můžete koupat a v zimě si vyjet na Monte Baldo a lyžovat (málokdy můžete na jednom místě dělat oboje). A v sezóně samozřejmě pronajímat, protože Lago di Garda je opravdu italský klenot, jenž si získá Vaše srdce a budete se chtít vrátit.

Sdílej svůj příběh z cest i ty!

Máte svůj jedinečný příběh z cest? Chcete, aby o něm lidi věděli? Nenechávejte si cestovatelské rady jen pro sebe. Sdílej svůj příběh z cest i ty!

Aneta Požárová

Studuji třetím rokem managment na ČVUT Praze, ale nejvíc mě baví s přítelem cestovat a psát si o tom zápisky. Strávila jsem půl roku na studiu na Taiwanu, ze kterého mám hromadu poznámek, které bych také chtěla sdílet.

 

Související články

TOP 10 míst, která byste měli navštívit v Německu

TOP 10 míst, která byste měli navštívit v Německu

1

prosinec, 2018

Německo má mnoho unikátních historických památek a turistických atrakcí. Návštěvníky z celého světa lákají architektonické skvosty i krásy přírody, které tato země v srdci Evropy nabízí. Jaké jsou podle nich ty nejlepší? Podívejte se na TOP 10 turistických atrakcí a památek, které zvolili turisté z celého světa v roce 2017.

Kouzelný svět miniatur v Hamburku – malý velký svět

Kouzelný svět miniatur v hamburské přístavní čtvrti Speicherstadt je superlativem sám o sobě. Největší model železnice na světě posílá návštěvníky na cestu napříč zeměmi a kontinenty, věrnými reprodukcemi krajin a světy fantazie.

Kouzelný svět miniatur v Hamburku

Europa Park v Rustu – absolutní vrchol mezi německými zábavními parky

Už jste někdy byli v Europa-Parku v Rustu? Pokud ne, měli byste se tam co nejrychleji vydat! Europa Park se nachází v bádenském Rustu mezi Freiburgem a Offenburgem. Je to největší zábavní park v německy mluvící oblasti a jako jeden z mála je otevřený i v zimě.

Europa Park v Rustu

Pohádkový hrad Neuschwanstein

Neuschwanstein je proslulý po celém světě jako symbol idealizované romantické architektury a také díky tragickému osudu jeho majitele. Po ztrátě suverenity jeho království se bavorský král Ludvík II. uzavřel do vlastního světa mýtů, legend a pohádek.

hrad Neuschwanstein

Bodamské jezero s ostrovy Mainau a Reichenau

Region okolo Bodamského jezera – třetího největšího jezera ve střední Evropě na hranici Německa s Rakouskem a Švýcarskem – je přímo rekreačním rájem. Nejoblíbenějším cílem turistů je ostrov Mainau, proslavený díky překrásným parkům a zahradám obklopujícím barokní rodinnou rezidenci hraběte Bernadotta. Objevte oázu přírodní krásy, harmonie a odpočinku.

Bodamské jezero

Místo, kde je středověk stále na živu: Rothenburg ob der Tauber

Rothenburg ob der Tauber, malé městečko s velkou pověstí. Nikde jinde se nedochovalo tolik středověku, jako právě zde. Že by se tady zastavil čas? Kdo se projde historickou částí města se starobylými domy, tichými místy a zákoutími, věžemi, kašnami, branami, opevněními, obchůdky a vinárnami, nepochybně získá takový dojem.

Rothenburg ob der Tauber

Drážďany: druhé jméno kultury

Kulturu lze interpretovat a definovat zcela odlišnými způsoby. Stačí ale také vyslovit jediné slovo: Drážďany. Rozmanitost a nádhera drážďanských kulturních statků vyrazí svou silou návštěvníkům dech. A protože Drážďanští to vše zasadili do překrásné říční krajiny, k údivu se velmi rychle přidruží i ryzí nadšení.

Drážďany

Zámek v Heidelbergu – ztělesnění německého romantismu

Jedna z nejvýznamnějších památek v Evropě – romantické ruiny zámku v Heidelbergu – láká turisty už od 19. století. Je zvláštním pocitem spatřit takovou nádhernou spojující minulost i přítomnost, která dává ruinám zámku i přilehlému parku podmanivou auru. Toto ztělesnění německého romantismu působí tak trochu jako z jiného světa.

Zámek v Heidelbergu

Phantasialand – velká zábava, vzrušující akce a napínavé dobrodružství

Několikrát vyznamenaný rodinný zábavní park Phantasialand v Brühlu, vzdálený zhruba 20 kilometrů od Kolína, navštívilo už mnoho mezinárodních hvězd včetně takové osobnosti, jakou byl Michael Jackson. Neměli byste si nechat ujít ani veselá zimní představení.

Phantasialand

Zoologická zahrada Hellabrunn – výlet pro světoběžníky a milovníky zvířat

Mnichovská zoologická zahrada Hellabrunn byla založena v roce 1911 a nachází se v chráněné krajinné oblasti Isarauen. První geozoo na světě patří se svými zhruba čtyřiceti hektary a více než 19 tisíci zvířaty k největším a druhově nejbohatším zoologickým zahradám v Německu.

Mnichov

Údolí řeky Mosely – mezi vinohrady a rytířskými hrady

Moselské údolí je nejstarší ze 13 německých vinařských oblastí, kde vinnou révu pěstovali již Římané. Zároveň je to pestrá rekreační oblast, kde si každý přijde na své. Během putování po Moselské vinařské stezce byste se určitě měli zastavit alespoň u některého z nespočtu středověkých hradů. Některé z nich pořádají kulturní akce, nebo dokonce poskytují ubytování.

Údolí řeky Mosely

Další inspiraci najdete na: www.germany.travel

 

Související články

Všechny cesty vedou do Santiaga de Compostela

Všechny cesty vedou do Santiaga de Compostela

29

listopad, 2018

Pokud jste při sledování filmu Divočina také zatoužili obout pohorky a vydat se na cestu přírodou a za poznáním sebe sama, nemusíte dát výpověď v práci a odletět na několikaměsíční trek západem USA, stačí si vzít dovolenou a vydat se na pouť do španělského Santiaga de Compostela. Pohorky ale i tak budete potřebovat pořádné.

Camino de Santiago

Pravděpodobně jedna z nejznámějších a nejstarších evropských poutních cest vede až desítkami tras napříč celou Evropou s jediným cílem, kterým je hrob svatého Jakuba Staršího v katedrále v Santiagu de Compostela. Historie camina neboli svatojakubské cesty byla vysledována až do roku 951, stále vyhledávanější je však od 80. let 20. století. V roce 1993 byla zapsána na seznam UNESCO a dnes moderním poutníkům nabízí propracovaný systém ubytování i značení.

Pro koho camino je?

Kdysi bylo určeno pro křesťanské poutníky hledající pokání. V dnešní době ale na cestě můžete potkat prakticky každého, kdo dokáže nějakým způsobem vybranou vzdálenost do cíle překonat. Nezáleží, zda půjde pěšky, pojede na kole nebo dokonce na invalidním vozíku. Prakticky každý může najít vhodnou cestu v různé obtížnosti i délce. Už nezáleží na pohlaví nebo vyznání, důležitá je cesta.

 

 
 
 
 
 
View this post on Instagram
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

 

A post shared by fdg, Frankfurt (@fdgffm) on

Jak to na caminu chodí?

Tím nejdůležitějším na celém caminu je symbol mušle – hřebenatky svatojakubské. Mušle vždy značí, kudy vede cesta, přičemž srdce mušle směřuje do Santiaga, paprsky pak z něj. Poutníci se sami obvykle zdobí tímto symbolem, aby se vzájemně poznali.

Camino de Santiago

Každý poutník si na začátku své cesty vyzvedne tzv. credencial – jakýsi “pas” do nějž na trase sbírá razítka na farách nebo v ubytovnách a na jehož základě je mu v cíli vydáno osvědčení o absolvování svatojakubské cesty.

 

 
 
 
 
 
View this post on Instagram
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

 

A post shared by Conchasdelcamino (@conchasdelcamino) on

Pro přespání lze po cestě využít tzv. albergues, což jsou v podstatě ubytovny či hostely určené pouze pro poutníky. Ty mohou být placené i zdarma a leckdy je pro ubytování nutný credencial. Dnes již je ve většině ubytoven k dispozici internet nebo třeba pračka. Vždy na začátku cesty obdrží poutník průvodce svou trasou, kde je mimo jiné i přehled jednotlivých albergues, aby si každý dokázal rozvrhnout trasu podle svých potřeb. Po cestě lze samozřejmě přespávat i pod širákem nebo ve stanu.

 

 
 
 
 
 
View this post on Instagram
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

 

A post shared by Kat (@kat_en_route) on

Kam víme, ale kudy?

Existují desítky delších i kratších tras a spousty míst, kde se na ně napojit. Nejzákladnějších je dvanáct tras, které začínají nejčastěji ve Španělsku, Portugalsku nebo ve Francii. Seznamte se s těmi nejzajímavějšími:

1. Camino Primitivo

Jedná se o nejstarší zaznamenanou trasu ze španělského Ovieda. Patří mezi náročnější trasy, díky čemuž není přelidněná. Měří téměř 350 km, vede horami a patří prý mezi nejkrásnější cesty, protože vede malými stezkami přes hory.

 

 
 
 
 
 
View this post on Instagram
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

 

A post shared by Camino Primitivo (@caminoprimitivo.es) on

2. Camino Frances

Tato trasa vede z francouzského městečka Saint-Jean-Pied-de-Port v Pyrenejích a je patrně nejznámější a nejvyužívanější. Celková trasa měří 790 km, ale poutníci se na ni často připojují až v jejím průběhu. Nabízí také nejhustější síť ubytoven albergues.

3. Camino Portugues

V Portugalsku se lze vydat hned po dvou trasách. Obě začínají nejčastěji v Portu či Lisabonu, původní prochází podél pobřeží, v jejím okolí ale v posledních letech vyrostla spousta průmyslových zón, což trase ubírá na atraktivitě. Druhá vnitrozemská trasa je o poznání příjemnější. Obě trasy měří z Porta přibližně 250 km, z Lisabonu 600 km.

4. Camino de Finisterre

Nejkratší trasa vede z mysu Finisterre, který byl dříve považován za konec světa. Tato trasa měří pouhých 87 km, jako plnohodnotná pouť je považována pouze při zpáteční cestě přes Muxíu. Nejčastěji ji poutníci využívají ze Santiaga de Compostela a zpět poté, co dokončí svou pouť z jiného směru.

 

 
 
 
 
 
View this post on Instagram
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

 

A post shared by Magdalena Pierchała (@lenikatlo) on

5. Camino del Norte

Trasa vedoucí podél severního pobřeží Španělska z baskického Irúnu je druhou nejčastěji volenou trasou. Díky svému profilu i podnebí ji lze jít celoročně, ačkoli je zde řidší síť ubytoven. Vhodná je také pro cyklisty.

Jde to i z Čech?

Jde! V České republice existují tři hlavní trasy, které se později ještě na našem území dělí do dalších. Jedna z tras vede od německé Žitavy přes Hrádek nad Nisou, Mladou Boleslav do Prahy, kde se dál dělí buď přes Klatovy nebo Kladruby, druhá jde z Broumovska přes Vlašim do Českého Krumlova a dál do Rakouska a třetí je moravská z Ostravy přes Olomouc, Brno a Mikulov do Rakouska. Cesta není vždy značena tak pečlivě, jako je zvykem blíže k cíli ve Francii nebo Španělsku. Kompletně jsou značeny trasa z Hrádku nad Nisou do Prahy, z Prahy do Všerub a z Brna do Mikulova. U těchto tras lze vždy na turistických rozcestnících najít symbol mušle u cíle, který je přímo na trase.

Kateřina Kloučková

Káča nejraději objevuje evropské metropole a jejich méně známá zákoutí, nehoní se za památkami, ale pomalu plyne spolu s městem. Miluje Krkonoše, studené moře v Holandsku a vždy a všude hledá výběrovou kávu. Je také nadšeným komunitním zahradníkem.

 

Související články