7 skvělých britských hospůdek, ke kterým se nedá dorazit autem

7 skvělých britských hospůdek, ke kterým se nedá dorazit autem

6

září, 2018

Nejsou přístupné po silnici, tyto hospody jsou jen pro vytrvalce. Ale budete odměněni úchvatnými výhledy, vynikajícími jídly a samozřejmě dobře natočeným pivem.

Old Forge, Inverie, Scotland

Uznávaná jako nejvzdálenější kontinentální hospoda ve Velké Británii. K Old Forge v obci Inverie v Knoydartu se dostanete pouze 20km trasou po horách nebo 7km plavbou po moři z Mallaigu. Ať už přijdete nebo připlujete lodí, můžete spatřit několik druhů volně žijících živočichů, od velryb a delfínů až po orlice.

Jak název napovídá, hospoda začala jako smiddy (kováři) kovárna. Za ta léta se začala používat jako pracovní/sociální klub, až se nakonec stala hospodou. Navzdory své odlehlé poloze a skutečnosti, že wifi funguje pouze do 18.00, hospoda s živou hudbou, neobvyklými pivy a jídly z čerstvě ulovených místních mořských plodů se stala nezapomenutelným zážitkem pro dobrodruhy i fanoušky piva.

Ty Coch Inn, Porthdinllaen, Wales

Ty Coch Inn se nachází vedle písečných pláží v Porthdinllaen na pobřeží Severního Walesu a dívá se na divoké Irské moře. Ožilo v roce 1823 jako vikářství, v roce 1842 se přeměnilo na hostinec, který se stal populární u stavitelů lodí z nedalekého přístavu.

Do hospody se můžete dostat pěšky nebo lodí. Ti, kteří se rozhodnou projít, mohou jednoduše sledovat pláž nebo zkrátit to přes golfové hřiště na úpatí. Poloostrov se nachází ve stínu hor Snowdonia, takže je oblíbeným místem pro pěší turisty i plážové obyvatele.

A post shared by Ric Arber (@ricarber) on

The Watering Hole, Cornwall, England

The Watering Hole na pláži Perranporth v Cornwallu je trochu jak Karibik v Británii. Jedná se o jediný plážový bar ve Velké Británii, který umístil hospodu do jedné z nejkrásnějších pláží Cornwallu.

Historie The Watering Hole má své kořeny v muži zvaném Bob Job, který si na pláži postavil chatrč a využíval ji jako základnu k pronájmu lehátek a surfování. Když se Bob Job přestěhoval do Downunder v Byron Bay, předal podnik dalšímu Bobovi, který přestavěl chatrč na The Watering Hole.

Dnešní The Watering Hole se může pochlubit restaurací a barem, je oblíbeným místem živé hudby. Pronajímá pláž a provozuje surfovou školu.

A post shared by Mark Dixon (@markd1xon) on

The Ship Inn, Piel Island, England

Objednejte si pint na Ship Inn, na malém ostrově Piel v Cumbrii. Je zde šance, že vám ji doručí samotná šlechta. Od nepaměti nebo přinejmenším od doby, kdy se před více než 300 lety v hospodě otevřely dveře, byl její pronajímatel také oficiálním „králem Pielu“. Vcelku čestná role, každý nový pronajímatel je korunován v ceremoniálu, který zahrnuje nošení přilby, držení meče a přelívání alkoholu nad hlavou.

Na ostrově najdete také hrad, i když v troskách, návštěvníci ale mají dovoleno tábořit v jeho stínu. Birdlife je bohatý na procházky po pláži, což je zde nutností.

Na ostrov se dostanete pravidelným trajektem nebo při odlivu složitou procházkou přes údolí z ostrova Walney.

Turf Pub, Exminster, England

Klidná malá hospůdka na konci historického kanálu Exeter stojí vedle zámku s výhledem do ústí řeky Exe. Nemá žádný přístup k silnici. Návštěvníkům doporučujeme zaparkovat přímo u řeky u kostela Powderham a vydat se pěšky (asi 15 minut), případně vyrazit do hotelu Turf. Nebo použijte odbočku z trajektu Topsham.

Hospoda má velkou pivní zahrádku a v létě nabízí grilování. Vlastní menu zahrnuje místní produkty včetně mořských plodů. Jedná se o rodinný a psí podnik, takže neváhejte a vezměte si vaše psí kamarády s sebou.

A post shared by Jack Tanner (@jackgtanner) on

The Bounty, Berkshire, England

Hotel Bounty se nachází vedle Temže, oblíbeného místa, ze kterého se můžete dívat na regaty a další šílenosti. Je to hospůdka přátelská pro psy s neuvěřitelným výhledem a barem na lodi. Je možné se k ní dostat lodí, pěšky po překročení mostu podél tažné lávky poblíž přístaviště Bourne End.

Ti, kteří chtějí piva vychodit, se tam mohou dostat také kruhovou procházkou, která začíná u parku National Trust v krásném Cookham. Cesta vede lesem, otevřenými poli a při procházce nechybí výhled na řeku a samozřejmě povinná zastávka v The Bounty. Jak dlouho potrvá, záleží na tom, jak dlouho pobudete v hospodě a budete si zde užívatslunce na terase na břehu řeky.

 

View this post on Instagram

 

A post shared by Ben Singleton (@thehungryben) on

The Pilchard Inn, Devon, England

Příjezd k hotelu Pilchard Inn na ostrově Burgh je jen polovina zábavy. Posazený na drobném, přílivovém výstupu je tak oddělen od pevniny a máte k němu přístup pouze dvakrát denně. Předtím, než tam vyrazíte na návštěvou se budete muset poradit s přílivovou tabulkou.

Tento článek byl přeložen z anglického originálu na webu Wanderlust.

Aneta Strohová

Aneta, neboli také Ejnets, jezdí všude low-cost, hlavně po Evropě a Americe, ráda žije v evropských teplých krajích a píše o tom a svém životě na jejím blogu Ejnets. Její životní láska je Lisabon a dobré víno. O čemž se také na blogu dozvíte.

Související články

10 dobrodružných míst, kde určitě zmoknete

10 dobrodružných míst, kde určitě zmoknete

17

červenec, 2018

V těchto venkovských rájích je déšť součástí dobrodružství.

1. Island: Hesteyri k Latrar Straumnes

Hornstrandir Island

Islandská přírodní rezervace Hornstrandir je mnohem méně zcestovalá než Ring Road a Golden Circle, o to víc je to senzační. Je těžší se tam dostat, a právě proto se tam chcete vydat. Stálý déšť a sníh způsobují neonově zelené louky, které musíte vidět. Dávejte pozor na hejna ptáků, které hnízdí podél útesů v Hornstrandire (těžko si toto necháte ujít).

2. Kauai: Alakai Swamp Trail

Kauai, Alakai Swamp Trail se točí přes nejvyšší bažinu světa, kde stálý déšť proměnil stezku ve skluzavku. Stezka je téměř trvale zakrytá bílou mlhou a je pokryta bahnem, ale také se setkáte s krásnou dřevěnou promenádou. Budete procházet po zeleném deštném lese a bažinami ve státním parku Koke’e, a když budete mít štěstí a mraky se rozestoupí, možná zahlédnete i fotogenický státní park Na Pali Coast.

3. Washington: Olympijský národní park

Olympijský národní park Washington

Zahřejte se na konci zamlženého a deštivého výletu v olympijském lese obklopeném mechem tak, že budete ještě zmoklejší: tříkilometrová jednosměrná trasa k olympijským horkým pramenům protíná závěsný most vedoucí k několika horkým bazénům s různými teplotami. Cesta na trailhead je sice dočasně uzavřena kvůli poškození bouřemi, což ale znamená, že zde pravděpodobně potkáte méně turistů, pokud jste ochotni jít dál.

4. Aljaška: Deer Mountain Trail

A post shared by Tanner Bell (@tannerbell9) on

Vzdálený Tongass National Forest se rozprostírá na 17 milionů akrech a je největším neporušeným mírným deštným pralesem. V okolí zdejších hustých lesů a rozlehlých alpských luk, pobřeží a rašelinišť vede stezka. Žijí tu vlci, hnědí medvědi a losi, ve vodě pak můžete zahlédnout velryby a mořské vydry. Vydejte se na Deer Mountain National Recreation Trail pro jeden z nejznámějších pohledů na oblast Ketchikan.

5. Oahu: Královská stezka Ka’au

Královská stezka Ka’au Hawai

Oahu je jedním z nejdeštivějších míst v USA, takže není žádným překvapením, že stezka krále Ka’au obsahuje projížďky kolem potoků a kaskádovitých vodopádů. Listnaté lesy jsou tu tak husté, že téměř pohlcují blátivou cestu. Jedná se o silný, kluzký výlet na vrchol hřebenové dráhy, kde se skrývá kráter Ka’au. Je zde i velká pravděpodobnost, že díky legendárním dešťům ostrova uvidíte magickou duhu. Nejvíce tu pršelo 331 dní v řadě.

6. Kostarika: Monteverde Cloud Forest Reserve

Prozkoumejte rezervaci Monteverde Cloud Forest prostřednictvím devítikilometrové sítě bahnitých stezek a zvýšených visutých mostů. V této části Kostariky prší nejvíce za rok, většinou mezi dubnem a listopadem, což je příznivé pro 3021 známých druhů živočichů. Mějte oči otevřené, možná uvidíte jaguára, ocelota a budete obdivovat neuvěřitelnou pestrost ptactva.

7. Itálie: Via Francigena Trail

Via Francigena Itálie

Via Francigena není obyčejnou cestou pro cykloturistiku. Jedná se o staletou obchodní cestu, která vede od Canterbury v Anglii až do Říma. Stezka spojuje nespočet měst a vesnic v západní Evropě, včetně 25 cest v Toskánsku (po tomto výšlapu se nebudete chtít vrátit zpět do reality). Skutečnou léčbou je ale Monte Amiata. Zkuste Via Francigena do San Quirico d’Orcia a vydejte se na cestu dlouhou 20 kilometrů kolem spící sopky. Když prší, bukové lesy jsou svěží a mají neuvěřitelně zelený mech, díky němuž vše kolem vás vypadá jako z pohádky.

8. Severní Karolína: Gregory Bald Trail

A post shared by Megan (@meganwil28) on

Častý déšť a hlubokého lesy dělají osm kilometrů Gregory Bald Trail zápis do bucket listu. Dávejte pozor na oranžové salamandry, kteří zde žijí, když při cestě na vrchol budete prozkoumávat hluboké lesy.

9. Nový Zéland: Keplerova stezka

Keplerova stezka

Na Novém Zélandu prší zhruba 200 dní v roce, takže vaše šance na vyhledání pouze slunečných dní je malá. Přijměte to. Vydejte se do Národního parku Fiordland, kde se déšť promění ve řvoucí vodopády kolem ledovcem vytesaného údolí. Vyhněte se ikonickému a přeplněnému Milford Track a vydejte se do méně známého místa: 37 mílí Keplerovu stezku.

10. Kolumbie: Mongui do Páramo de Ocetá

Vysoko v kolumbijských Andách, déšť je konstantní a stezky vás vedou přes nesčetné bažiny. Je tu dost teplo a dusno, což může být trochu obtížné, rozhodně ale nic, co by se nedalo přežít – dokonce i v prosinci. Bílá mlha představuje výrazný kontrast s mechem a žíznivými, jasně purpurovými a žlutými květy, které rostou podél stezky.

Článek v originálním znění naleznete na blogu Backpacker.

Aneta Strohová

Aneta, neboli také Ejnets, jezdí všude low-cost, hlavně po Evropě a Americe, ráda žije v evropských teplých krajích a píše o tom a svém životě na jejím blogu Ejnets. Její životní láska je Lisabon a dobré víno. O čemž se také na blogu dozvíte.

Související články

Kam za romantikou po malých evropských městech

Kam za romantikou po malých evropských městech

23

červen, 2018

Rozmanitost Evropy je nakažlivá. Každý si zde něco najde a popravdě, ani nemusí tolik hledat. Jen u nás je toho tolik, co navštívit, hlavně pro srdcaře a romantiky. Všechna ta malá roztomilá městečka, a co třeba v takové Francii či Belgii. Natož když si vyberete roční období jako jaro či podzim, je o kouzelné zážitky postaráno, ať už chcete cestovat s někým nebo se vydáte na sólo cestu. Začneme tedy s našimi oblíbenci v Evropě, hlavně menších měst.

Positano, Itálie

A post shared by Miss Gunner (@miss_gunner) on

Barevné útesy na pobřeží Amalfi jsou nejvíce oslavovány v Positanu. Strmé úbočí s výhledem na moře, toto město si oblíbili návštěvníci, kteří se hrnou na černé písečné pláže v teplejších měsících. Pokud se ale tam budete chystat například v dubnu, budete odměněni tím, že zde nebude tolik návštěvníků, budete mít trochu více možností se ubytovat a vybrat si restaurace, neboť zde nebudou velké davy lidí. Určitě ale podnikněte menší výlet k Amalfi a Ravellu.

Annecy, Francie

Nachází se na okraji jezera Annecy a obklopuje ho kanál, Annecy je jedno z nejkrásnějších a nejmalebnějších měst, které se dá ve Francii najít. Tento malý klenot je nejlépe připravený na jaře, kdy na ulicích ožije neskutečné množství kytek a dodá kouzlo tomuto neuvěřitelnému městečku, které opravdu vyžaduje alespoň dvě noci k pobytu a užívání.

Bruggy, Belgie

A post shared by N. (@epipha_ny) on

Bruggy je již dávno jedním z nejoblíbenějších malých měst v Evropě. Toto okouzlující městečko se Nachází na samém severu Belgie a nejlépe se prozkoumává v teplejších měsících. Po celou zimní a podzimní sezonu je zde poměrně nešťastné počasí (šedá obloha, déšť). Vyzkoušejte některé místní čokolády, pivo a samozřejmě slavné belgické frity!

Zermatt, Švýcarsko

A post shared by Senai Senna (@sennarelax) on

Pokud je vaším stylem spíše aktivní dovolená, neměli byste vynechat zimní návštěvu Zermattu, jednoho z nejoblíbenějších lyžařských míst na světě – můžete dokonce lyžovat až do Itálie! Navštivte toto místo i během teplých měsíců, je zdee dostupná spousta tras pro pěší turistiku a jízdu na horských kolech, nebo se jen projížďte krajinou či se vydejte do hor.

Delft, Nizozemsko

Mnoho návštěvníků Nizozemska bude určitě rádo za jakákoliv tip mimo Amsterodam. Jakmile se do Delf vydáte, budete odměněni! Naše oblíbené městečko v této zemi je jen 20 minut jízdy tramvají od Haagu a má záviděníhodné staré centrum, které čeká na objevení. V Nizozemsku je mimo Amsterodam tolik krásy.

Krakov, Polsko

Krakovské staré město je skutečný klenot! Není zapsáno na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO jen tak pro nic za nic. Město vypadá, jako by bylo vytažené ze staré pohádky – dláždění z kamenů, nádherné pastelově zbarvené architektonické struktury a na každém rohu výborné pečivo nebo solené dekorativní preclíky, které se staly značkou města. Láska na první pohled na jeden víkend zaručena.

Brašov, Rumunsko

Na východě najdete v Rumunsku romantické městečko Brašov. Odtud můžete prozkoumat celou řadu hradů, dalších malých měst a samozřejmě nekonečnou krajinu. Výhodou je malé množství turistů a lidí v okolí, zde se dá vytvořit ta pravá romantická atmosféra. Co takhle procházka po středověkých zdech kolem města či si jen tak zkusit krásné kavárny a bary, které toto město nabízí?

Jaká jsou vaše oblíbená romantická města v Evropě? Navštěvujete některé častěji?

Aneta Strohová

Aneta, neboli také Ejnets, jezdí všude low-cost, hlavně po Evropě a Americe, ráda žije v evropských teplých krajích a píše o tom a svém životě na jejím blogu Ejnets. Její životní láska je Lisabon a dobré víno. O čemž se také na blogu dozvíte.

Související články

Máte pro strach uděláno? Zde je 6 nejhorších vysokohorských silnic světa

Máte pro strach uděláno? Zde je 6 nejhorších vysokohorských silnic světa

18

červen, 2018

Při cestě na dovolenou u moře budete projíždět Alpy a možná nadávat na cenu mýtného za průjezd tunelem nebo na zácpy v průsmycích, pak si vzpomeňte na tento článek. Jsou místa, kde neřeší, jestli je levnější projet tunelem za 30 eur nebo to vzít průsmykem za cenu vyšší spotřeby paliva. Někde jsou totiž lidé rádi, že se vůbec dostanou do cílové destinace a že se jim po cestě nic nestalo. Cesty, kde malá nepozornost neznamená odřený blatník, ale pád do půlkilometrové hloubky, kde se zpoždění nepočítají na desítky minut, ale na dny. Silnice, které se sice označují anglicky highway (tedy dálnice), ale nedají se srovnat ani s našimi silnicemi 3. třídy. Mnohdy jde o cesty široké akorát pro jedno větší vozidlo, nezpevněné s drobnými či většími kameny na povrchu, zkrátka co kde zrovna spadne, vystavené nejdrsnějšímu vysokohorskému počasí. Často zavřené kvůli sesuvům půdy, lavinám, silnému větru. A to i na týdny a měsíce. Průjezd si musíte pečlivě naplánovat, protože chyby se neodpouštějí. Po cestě nejsou žádné čerpací stanice a nedostatek paliva nebo porucha vozidla vás může stát život.

#6 Halsema dálnice, Filipíny

Halsema dálnice, Filipíny

Dálnice Halsema mezi městy Bontoc a Baguio prochází přes Centrální Kordillery na největším filipínském ostrově Luzon. Některé úseky vedoucí přes odlehlé provincie jsou stále nezpevněné a málo udržované. Nejvyšší bod komunikace je v 2300 metrech nad mořem, kde vás může zaskočit oblačnost a špatná viditelnost, proto pozor na stametrové srázy. V období dešťů si dejte pozor na sesuvy půdy a padající kamení, ale také na kluzký asfalt a bezohledné a rychle jezdící autobusy v úzkých a prudkých zatáčkách.

#5 Karákóramská dálnice, Čína-Pákistán

Karákóramská dálnice, Čína-Pákistán

Přes 1300 kilometrů dlouhá karákóramská vysokohorská dálnice vedoucí z pákistánského Abbottábádu do Kašgaru v Číně v některých úsecích kopíruje starou hedvábnou cestu a nabízí úchvatné výhledy na Čogori a Nanga Parbat. Vede průsmykem Chundžeráb na čínsko-pákistánských hranicích v nadmořské výšce 4963 metrů a je tak údajně nejvýše položenou mezinárodní silnicí s pevným povrchem na světě. Silnice vede po střeše světa, přes čtyři největší pohoří na Zemi: Karákóram, Hindúkuš, Himálaj a Pamír.

Stavba silnice probíhala od roku 1959 a zemřelo při ní přes 900 dělníků. V roce 1986 byl povolen vjezd civilním vozidlům. Komunikace má důležitý význam pro Čínu, která plánuje do této dálkové trasy investovat značné prostředky. Díky této silnici získala přístup k Arabskému moři kolem svého rivala Indie. Má i velký vojenský význam kvůli sporům o Kašmír mezi Indií a Pákistánem. Přesto, že je většina karákóramské dálnice vyasfaltovaná (zejména na čínské straně), je to stále velmi zrádná a nebezpečná vysokohorská silnice.

Místa, kde je na jedné straně kolmá skalní stěna a na druhé strmý sráz, nenechávají prostor pro chybu řidiče. K tomu všemu ještě přidejte záplavy a sesuvy půd kvůli silným monzunovým dešťům v létě, sněhové bouře a laviny v zimě a samozřejmě výškovou nemoc z nedostatku kyslíku.

#4 Sečuánsko-tibetská dálnice, Čína

Dálnice spojující Čcheng-tu v provincii S-čchuan na západě a Lhasu v Tibetu je dlouhá přes 2140 kilometrů. Většina trasy prochází tradiční tibetskou oblastí Kham a nabízí úchvatnou podívanou v podobě krásné hornaté krajiny poseté stúpami s modlitebními praporky, buddhistickými kláštery a stády jaků. Avšak i zde hrozí sesuvy půdy, padající kamení a extrémní počasí, které může zavřít cestu na několik měsíců. Ve vyšších partiích hrozí laviny a výšková nemoc z nedostatku kyslíku. Pohybujete se totiž v nadmořské výšce téměř 5000 metrů. Silnice je z velké části nezpevněná, takže ji může déšť proměnit na týdny v blátivou past, ve které uvíznou tisíce řidičů v mnohakilometrových kolonách. Největším problémem pak není počasí, ale konflikty mezi znuděnými řidiči, které mohou i vyústit v násilí a únosy.

#3 Zoji La průsmyk, Indie

Zoji La průsmyk, Indie

Himálajský průsmyk Zoji La je jedním z nejdůležitějších v Indii. V nadmořské výšce přes 3500 metrů jím v 9 kilometrů dlouhém úseku prochází indická národní dálnice 1D spojující město Šrínagar v kašmírském údolí a Léh v Ladáku. Povrch je nezpevněný, a i s pohonem obou náprav můžete mít po dešti s rozblácenou cestou problém, v průběhu bouře, ale i po ní bývá silnice neprůjezdná. Průsmyk bývá přes zimu kvůli mohutné vrstvě sněhu a silnému větru uzavřen a jarní „protažení“ průsmyku trvá kolem dvou měsíců. Abyste průsmykem projeli, musíte opravdu věřit svým řidičským schopnostem, a hlavně svému vozidlu, a mít také silné nervy. Srázy jsou prudké, silnice úzká a bez zábran na okrajích.

#2 Silnice do Fairy Meadows, Pákistán

Fairy Meadows (česky pohádkové louky) je oblast u úpatí Nanga Parbat, deváté nejvyšší hory světa. Krásné a fotogenické místo je cílem řady cestovatelů, kteří se chtějí k Nanga Parbat alespoň přiblížit. Poblíž je i tábor, který slouží jako vstupní brána pro odvážlivce, co chtějí osmitisícový vrchol zdolat. Silnice začíná na karákóramské dálnici a končí po 16 kilometrech ve vesnici Tato poblíž Fairy Meadows zhruba ve 3300 m n. m. Desetikilometrový nejnebezpečnější úsek úzké nezpevněné cesty s prudkým srázem a samozřejmě bez svodidel zdoláváte hodinu. A to ještě poslední úsek cesty není sjízdný a musíte dál pokračovat pěšky nebo na kole. V zimě je cesta neprůjezdná. Cestu si vysekali do skály místní lidé, a proto si za průjezd také vybírají poplatek.

#1 North Yungas, Bolívie

North Yungas, Bolívie

Jestli vám předchozí cesty přišly nebezpečné, tak silnice na severu regionu Yungas spojující administrativní centrum Bolívie La Paz, které leží na náhorní plošině v Andách, s městem Coroico v Amazonském deštném pralese musíte považovat za cestu sebevrahů. Zhruba 60 kilometrů dlouhá nezpevněna silnice, široká tak akorát na jedno vozidlo, byla ještě do nedávna hlavní spojnicí města La Paz s amazonskou nížinou na severu Bolívie. Při cestě z Amazonie na Altiplano, náhorní plošinu oddělující západní a východní Andy, musíte vystoupat z 1200 metrů nad mořem do vysokohorského průsmyku ve 4650 metrech. Od šestisetmetrového srázu řidiče nechrání žádná svodidla nebo zábrany, musíte dát pozor na sesuvy půdy a padající kamení a v období dešťů ještě navíc zhoršuje viditelnost mlha a déšť, který promění už tak nestabilní povrch silnice na bahno. Na rozdíl od zbytku Bolívie se zde jezdí vlevo a to proto, aby řidič mohl sledovat vnější kola směřující ke srázu. Než se v roce 2006 otevřela nová a modernější silnice, tak tu každoročně zemřelo několik stovek lidí. I proto má mezi místními přezdívku „silnice smrti“.

Michal Friml

Michal pracoval přes léto v USA pro newyorskou smetánku, půl roku žil v anglickém Nottinghamu a byl rok na Novém Zélandu, který procestoval křížem krážem. A určitě přidá další země.

Související články

Pohádkové království Bhútán patří k nejizolovanějším zemím světa

Pohádkové království Bhútán patří k nejizolovanějším zemím světa

Himálajské království Bhútán patří k nejuzavřenějším zemím světa. Král dbá na to, aby příliv cizinců nenarušil tradiční kulturu tibetského buddhismu, která v těžko dostupných horských údolích vzkvétá už po tisíciletí. Není tedy divu, že o této zemi mnoho nevíme. Jakou skutečnost najdeme za oponou království, jehož obyvatelé by prý mohli štěstí rozdávat? 

Bhútán1

Hlavní devízou Bhútánu je stále živá kultura tibetského buddhismu a člověkem příliš nedotčená příroda, plná dravých řek, hlubokých lesů, stříbřitých jezer a bělostných velehor. Z krajiny i lidí dýchá klid a pohoda. Velmi přitažlivá je jakási lehkost a přirozenost, s níž se v Bhútánu kombinuje pokrok se starobylými zvyky.

Snaha Bhútánu o uchování a rozvíjení svébytné kultury se projevuje i v povinném nošení tradičního oděvu ve školách, státních úřadech a vybraných profesích. Uniforma každé školy má svůj zvláštní odlišný vzor i barevné provedení. Dlužno dodat, že díky tomuto nařízení připomínají ulice zdejších měst rozkvetlou louku prozářenou sytými zářivými barvami.

Bhútán2

Co navštívit v Bhútánu

Na cestovatele tu čekají mohutné středověké hrady, malebné stúpy i buddhistické kláštery, opředené historkami o nadpřirozených schopnostech zdejších mnichů, a také tradiční slavnosti s dramatickými tanci ve strašidelných maskách buddhistických bohů a démonů, nad jejichž barvitostí a spontánností se doslova tají dech.

Na své si přijdou i milovníci vysokohorské turistiky. Bhútán jim nabízí celou řadu unikátních tras různé obtížnosti, z nichž největší slávě se těší Snowman Trek, považovaný za nejtěžší na světě. Všechny treky jsou organizovány v poměrně pohodlném expedičním stylu se stany, s průvodci včetně kuchaře, a samozřejmě i s jaky či koňmi potřebnými na transport zavazadel a zásob.

Bhútán3

Cestování po Bhútánu není nejlevnější

Turismus patří k nejvýznamnějším příjmům země. Jeho koncepce je stejně originální jako myšlenka velkého národního štěstí. Filozofií bhútánského turismu je vysoká hodnota a nízké množství. Přeloženo do konkrétní podoby to znamená, že návštěvník Bhútánu si u registrované cestovní kanceláře musí zakoupit zájezd v minimální hodnotě 250 dolarů na osobu a den, což množství cestovatelů poněkud omezuje. Z toho 65 dolarů jde do státní pokladny, ze zbytku se zajišťují služby. Samozřejmostí je dobré ubytování v certifikovaném hotelu, plná penze, vozidlo s řidičem a místní průvodce.

Bhútán4

Paro a stará obchodní stezka

Dalo by se říct, že se Bhútán skládá z nekonečného počtu údolí a údolíček. Paro patří k nejkrásnějším a historicky nejzajímavějším. Táhlé údolí je spojnicí s mocnějším a větším Tibetem. V dávných dobách jím proudili tibetští osadníci hledající v Bhútánu příznivější podmínky k životu, vedla tudy důležitá obchodní stezka.

Přes Paro přicházeli buddhističtí světci šířit víru a zakládat kláštery, čas od času se přes něj převalili dobyvatelé. Stojí v něm nejstarší bhútánské chrámy, a také mezinárodní letiště, proslulé obtížnými podmínkami pro přistávání, které zvládnou jen skuteční mistři piloti. Patří k nim i jeden Čech a jeden Slovák, zaměstnanci bhútánských aerolinií Druk Air.

Bhútán5

Údolí, kde mají tygři své hnízdo

K nejcennějším klenotům údolí patří chrám zvaný Tygří hnízdo, efektně zavěšený vysoko ve skalní stěně. Právě sem podle legendy v 8. století přiletěl na létající tygřici světec Padmasambhava, slavný věrozvěst tantrického buddhismu a zakladatel nejstarší školy tibetského buddhismu Ňingmapa. V jeskyni, která je dnes součástí chrámového komplexu, strávil čtvrt roku v odloučení a meditacích.

Odtud započal tažení, jímž obrátil obyvatele západního Bhútánu na svou víru. Padmasambhava patří k nejuctívanějším postavám místní náboženské historie. Chlapík s vypoulenýma očima a fešáckým knírkem, jenž drží v levé ruce nádobu z lebky, obsahující nektar nesmrtelnosti, na vás přísně zírá ze všech chrámových oltářů. Často je zpodobňován spolu se svou duchovní partnerkou tygřicí, jež mu při jednom z jeho osmi vtělení slouží i jako dopravní prostředek.

Bhútán6

Centrem údolí Paro je stejnojmenné městečko. Souběžně s údolím teče dravá řeka, nad kterou se tyčí mohutná, bíle omítnutá stavba s masivní věží, typický bhútánský dzong neboli hrad. Sloužil nejen jako pevnost, ale i jako klášter, a protože náboženská moc splývala s mocí správní, bývaly v něm sklady potravin, zbrojnice, sídlily zde úřady a archivy. Dzongy se kupodivu stavěly na obranu před Tibeťany, které máme my Evropané zafixované jako mírumilovné bytosti, jež by ani mouše neublížily. Nicméně nebylo tomu tak vždy, v 17. století se několikrát urputně snažili dostat Bhútán pod svůj vliv.

Úchvatný dzong z údolí Paro se dostal do světového povědomí díky italskému režisérovi Bernardu Bertoluccimu, jenž tu v roce 1993 natočil několik efektních scén filmu Malý Buddha.

Nejvýznamnějším Bhútáncem byl Tibeťan

K největším osobnostem zdejší historie však nepatří Padmasambhava, ale muž jménem Ngawang Namgjal. Narodil se v roce 1594, daleko od Bhútánu, v urozené tibetské rodině. Záhy se zjistilo, že je převtělením opata kláštera Ralung, patřícího ke škole Drukpa Kagjü.

V roce 1616 bylo významnou rodinou zpochybněno jeho převtělení a dostal se do vyhroceného sporu s panovníky Tibetu. Ngawang Namgjal se cítil ohrožen na životě, a tak uprchl do Bhútánu. Bylo mu třiadvacet let, když překročil hranice a nalezl útočiště v jednom z klášterů sekty Drukpa Kagjü.

V následujících pětatřiceti letech se mu podařilo sjednotit dosud rozdrobenou zemi do jednoho státního celku a zavést funkční systém duchovní a světské vlády. Duchovní moc se dostala do rukou dědičných převtělenců s čestným titulem žabdung. Světskou moc získali regenti vybíraní z šlechticů a vysokých úředníků.

Když Ngawang Namgjal v roce 1651 zemřel, jeho smrt se více než padesát let utajovala z obav, aby se země znovu nepropadla do chaosu. Obrazy a thangky se zpodobněním prvního žabdunga se najdou všude. Poznáte ho na první pohled. Jako jediný světec nosí plnovous sestřižený pěkně do špičky…

Baví vás naše články?

Na našem blogu zveřejňujeme jen střípky z toho, co se můžete dočíst v tištěné nebo elektronické verzi časopisu Koktejl. Vydejte se s námi objevovat svět. Díky předplatnému časopisu Koktejl budete neustále na cestách.

Penis jako magický blesk moudrosti

Bhútánské království by se místo země štěstí také mohlo nazývat země velkých penisů. Mužské přirození realisticky nakreslené na zdech domů, vyřezané ze dřeva a hrdě umístěné nad vchodovými dveřmi nebo zavěšené z krovu je tu k vidění téměř na každém kroku.

Bhútánci na tom nevidí nic nemravného. Gigantické penisy jsou symbolem plodnosti a ochranou před zlými démony. Všechny odkazují na populárního světce Drukpu Künleje, který v patnáctém století šířil buddhismus vskutku originální cestou. Sexem, nezřízeným pitím a zpěvem.

Bhútán8

Traduje se, že měl na dva tisíce milenek, z nichž několik stovek díky mystické souloži s ním dosáhlo plného osvícení. Pocházel z Tibetu, a do Bhútánu přišel, jelikož se doslechl, že místní ženy jsou vnadné a čhang (tradiční místní pivo) chutný. Světec svůj penis, nebo jak říkají Bhútánci magický blesk moudrosti, používal i k boji se silami zla. Například jedné lidožravé démonce jím vypíchl oko…

Dobrá polovina bhútánské populace, respektive skoro všichni muži, se považují za reinkarnaci Drukpy Künleje, anebo alespoň za jeho věrné následovníky, a podle toho se i chovají. Nejoblíbenější aktivitou mladých mužů je „noční lov“, během kterého se v noci nepozorovaně vetřou, většinou oknem či krovem, domů k vyhlédnuté dívce, její souhlas není podmínkou.

Bhútán9

Bhútánská sexuální nevázanost má však i stinné stránky. Časté záletnictví končí rozvrácenými rodinami a výjimkou nejsou ani vraždy či jiné zločiny z vášně a žárlivosti.

Takřka legendární slávy se dostalo jednomu z prvních bhútánských programů kontrolovaného rodičovství, při němž byla mužům nabídnuta sterilizace zdarma. Akce skončila fiaskem. I přes provedený zákrok manželky sterilizovaných mužů otěhotněly. Mohl snad za to magický blesk moudrosti namalovaný na zdi domu?

Bhútán10

Králem díky Britům

Od poloviny osmdesátých let 19. století získával stále silnější vliv na dění v zemi guvernér z údolí Tongsa Ugjän Wangčhug. Brzy pochopil, že proti Britům ovládajícím Indii lze těžko bojovat, nabídl ji spojenectví a navázal s nimi přátelské styky. Vyplatilo se mu to. V roce 1907 byl díky vydatné britské pomoci prohlášen králem s dědičným právem.

O malém království, izolovaném od okolního světa vysokohorským terénem, nebylo ve světě dlouho nic slyšet.  V roce 1959, v době, kdy vládl třetí panovník z dynastie Wanghčugů, král Dordže, se situace změnila. Tehdy po nezdařeném tibetském povstání proti čínským okupantům uprchlo do země mnoho vzbouřenců a na hranicích došlo k vážným srážkám zdejší armády s čínskými vojáky. Zasáhla však Indie a poskytla Bhútánu potřebnou pomoc.

Bhútán12

Myšlenka, že se někdo v jednom dni ožení se čtyřmi sestrami, působí poněkud bizarně. Nikoliv však v Bhútánu. Král Sengge, čtvrtý panovník wangčhugské dynastie, to učinil v roce 1988. Nikoli bezdůvodně. Vše začalo v roce 1926 za panování krále Džigmeho, kdy se objevil mladý lama, převtělenec bývalého žabdunga, a za podpory církevních hodnostářů se snažil získat vliv na dění v zemi.

Panovník ho při první příležitosti uvrhl do domácího vězení v klášteře Talo, kde byl později zavražděn královými lidmi. Ještě než vydechl naposledy, královskou dynastii proklel. Kletba nebyla brána na lehkou váhu, král Džigme od té doby dlouhodobě churavěl a zemřel relativně mladý, ve dvaapadesáti letech.

 

Jeho syn Dordže skonal ještě dříve, ve čtyřiačtyřiceti letech. Následující král Sengge se pokusil kletbu svérázným způsobem eliminovat. Oženil se se čtyřmi sestrami z téže rodiny, ze které lama pocházel. Kletba přece nebude postihovat potomky, v nichž proudí stejná krev jako v muži, jenž královskou dynastii proklel!

Sengge abdikoval ve prospěch svého syna Gesara v roce 2005, ale už předtím změnil politický systém Bhútánu z absolutní monarchie na konstituční monarchii a zemi pootevřel světu… A ke svým početným titulům si mohl přidat přezdívku Jeho Veličenstvo, Světlo kybernetického věku.

Bhútán11

Lze změřit štěstí?

A jak je to vlastně s GNH, s oním Velkým národním štěstím? Bylo rozhodnuto, že země se nebude snažit výlučně o ekonomický růst, ale bude k rozvoji země přistupovat holisticky. Centrum pro studium Bhútánu (Centre for Bhutan Studies) ve spolupráci se západními odborníky určilo devět základních indikátorů štěstí: psychickou pohodu; zdraví; vzdělanost; rovnováhu ve využívání volného a pracovního času; sílu komunitních vztahů; kulturní různorodost a vitalitu; ekologické zdraví a diverzitu; životní úroveň; dobrou vládu a administrativu. Pilotní výzkum se uskutečnil v roce 2006 a od té doby se dotazník i metoda výzkumu stále vyvíjí. Centrum pro studium Bhútánu na konečné definici indexu GNH stále pracuje.

Štěstí se zřejmě nedá lehko změřit. Jakže to řekl klasik: Štěstí je muška jenom zlatá?

Baví vás naše články?

Na našem blogu zveřejňujeme jen střípky z toho, co se můžete dočíst v tištěné nebo elektronické verzi časopisu Koktejl. Vydejte se s námi objevovat svět. Díky předplatnému časopisu Koktejl budete neustále na cestách.