Vyfotit pěknou fotku divokého zvířete chce velkou dávku trpělivosti a také štěstí. Určitě máte doma sami spoustu fotek zvířat, které se vám podařilo na cestách vyfotit. Dokázali byste ale vyfotit něco takového? Podívejte se na 21 úžasných fotek zvířat zachycených v ten nejlepší okamžik:
Nejen profesionální cestovatelé, fotografové a novináři mají díky své profesi možnost procestovat celý svět. Také sportovci jsou často více na cestách než doma a mají tak šanci objevovat spoustu zajímavých míst po celém světě. Vyzpovídali jsme nadané české beachvolejbalisty Markétu Slukovou, Barboru Hermannovou, Ondřeje Perušiče a Davida Schweinera, aby nám prozradili, kam všude po světě se díky sportu podívali, kde se jim nejvíce líbilo a jak probíhají jejich cesty do zahraničí.
Kam jste s beachvolejbalem už vycestovali a kde se vám nejvíce líbilo?
Markéta Sluková a Barbora Hermannová: Tím, že se na světové tour pohybujeme už nějaký ten pátek, navštívily jsme kromě Austrálie všechny kontinenty. Teda ještě Antarktida nám na seznamu chybí, ale tam se s beachem asi nikdy nepodíváme 😉 Moc se nám zamlouvá třeba Kapské Město v JAR.
Ondřej Perušič a David Schweiner: Letošní sezonu se nám podařilo procestovat už pěkných pár míst. Počínaje turnaji po Evropě a konče turnaji v čínském Sia-menu, americkém Fort Lauderdale na Floridě nebo brazilském Riu de Janeiro. Nám se do paměti zarylo Fort Lauderdale, kde je vše opravdu tak jak v amerických filmech, a pak švýcarský Gstaad, který je pravým opakem USA a místo mrakodrapů si užijete klid v malém horském městečku.
Když jedete na turnaj do zahraničí, máte možnost poznat nová místa i mimo sportovní areály?
Markéta Sluková a Barbora Hermannová: Člověk pozná blízké okolí turnaje, ale na velké výlety po památkách to většinou není. Jsme tam kvůli práci, abychom ji mohli odvést dobře, potřebujeme většinu svého času a energie investovat do předturnajové přípravy a odpočinku. Maximálně když třeba vypadneme dřív a let máme koupený až za dva dny, tak se nějaká chvilka na poznávání najde. To ale jen když jsme někde daleko, třeba v Číně, a změna letenky by stála moc peněz. Pokud to jde, vracíme se většinou co nejrychleji domů, abychom se zvládly přebalit a přesunout se zase o dům dál.
Ondřej Perušič a David Schweiner: Pokud je chuť a energie, tak si vždy snažíme najít chvilku na nějakou kulturu a poznání. Naštěstí to není jen z letiště na kurty a zase zpět. Člověk přijde při poznávání nových míst na jiné myšlenky a trochu si odpočine od toho kulatého nesmyslu 🙂
Je místo, kde by si každý beachvolejbalista chtěl zahrát?
Markéta Sluková a Barbora Hermannová: Vyhlášený turnaj je v rakouském Klagenfurtu. Fanoušci jsou tam úplně úžasní a stadion je kompletně vyprodaný. Zahrát si tam o medaile před plným centr kurtem je snem každého beachvolejbalisty.
Ondřej Perušič a David Schweiner: Mezi tato místa určitě patří Copacabana nebo pláže v Kalifornii a na Floridě.
Objevili jste při cestování po světě místa, která vás tak oslovila, že jste se tam museli vrátit?
Markéta Sluková a Barbora Hermannová: Už několik let se vracíme na tréninkové kempy do Kapského Města, to je srdcovka.
Ondřej Perušič a David Schweiner: Zatím nebyla příležitost se tam vrátit, ale určitě se nám rozšířily obzory a až budeme vybírat dovolenou, rozhodně nebudeme tápat.
Jak vypadá vaše výprava? Kdo cestu plánuje, s kým cestujete a co všechno s sebou vezete?
Markéta Sluková a Barbora Hermannová: Jezdíme většinou jen ve třech, tedy my a trenér. Ten má také na starosti veškerou cestovní organizaci, od kupování letenek přes harmonogram cesty až po rezervování pokojů. Občas s námi vyrazí asistentka, fyzio či naše mental koučka, ale to většinou jen když hrajeme v Evropě. Pokud jedeme na kemp, vezeme si s sebou i síť a až deset míčů. Pak různé gumy, expandéry a rollery. Na turnaje si vozíme jen dva tři míče a herní vybavení do tepla i do zimy.
Ondřej Perušič a David Schweiner: Na turnaje cestujeme my dva a náš trenér Andrea Tomatis. Plánování cest, objednávání hotelů se většinou odehrává těsně před odletem nebo odjezdem, protože do poslední chvíle si nemůžete být jisti, že opravdu odjedete. Pořád je zde riziko zranění nebo nedostatku bodů.
Víte, proč v nás pohled na divoká zvířata tolik fascinuje? Možná je to tím, že v dnešní uspěchané době jim závidíme jejich svobodu a nespoutanost. Pozorovat zvířata v jejich přirozeném prostředí ve vás vyvolá pocity, které v zoologické zahradě jen těžko zažijete. I přes jejich divokost nám však někdy dokáží být dobrými přáteli, tak jak vám to ukážeme na několika fotografiích dokumentujících neuvěřitelná setkání lidí a divokých zvířat. Věříme, že po shlédnutí těchto fotek, budete chtít zas na pár dní utéct od starostí všedních dní někam do přírody.
Kdo může být lepším průvodcem po Novém Zélandu (Středozem) než Tolkienův Gandalf? Tato postava cestuje po Středozemi více než 2000 let a zná místní krajinu asi nejlépe. Tato myšlenka stála za nápadem fotografa Akhila Suhase na jeho půlroční cestě, a tak si sehnal kostým Gandalfa, se kterým pořizuje fotky napříč celou zemí.
Suhas svou cestu, která má více než 9000 mil, dokumentuje fotografiemi a můžete ji sledovat pod hashtagem #GandalfTheGuide. “Chtěl jsem zdokumentovat svůj výlet, ale jelikož je mezi fotografy velká konkurence, chtěl jsem se odlišit!” řekl Suhas. “Právě jsem po páté sledoval film Pán prstenů, když mě napadlo, že Nový Zéland je slavný kvůli dvěma věcem: první je samozřejmě nádherná krajina a druhá je právě triologie Pán prstenů. Takže proč nezkombinovat Galdalfa a překrásnou krajinu?”
Na začátku zkoušel pořizovat fotky sám sebe: “Zkoušel jsem fotit fotky ze stativu se samospouští, ale výsledky se mi nelíbily” pokračoval fotograf. “Napadlo mě proto, že budu oblékat do kostýmu lidi, které potkám při své cestě.” Lidé překvapivě souhlasili, a tak mohla vzniknout tato série fotek Gandalfa na Nového Zélandu.
V dnešní době neomezených možností se skoro až zdá, že když máte peníze, můžete si cestovat, kam se vám zachce. Stále ale existují místa, kam je turistům zcela zapovězeno cestovat. Dali jsme pro vás dobromady seznam pěti zakázaných míst na zemi, na která se být vámi raději nevydáváme.
Ostrov Surtsey Island
Důvod zákazu vstupu: vědecké experimenty
Tento ostrov poblíž Islandu se zformoval teprve v roce 1963, poté co došlo k velké erupci podmořského vulkánu, díky které se tento 2,7 kilometrů čtverečních velký ostrov zformoval. Okamžitě se stal středem pozornosti vědců z celého světa, kteří ostrov zkoumají jako unikátní příklad stvoření nového života. Na ostrov se jako turista nemáte šanci dostat, slouží výlučně jen vědeckým účelům.
Důvod zákazu vstupu: testování biologických zbraní
V roce 1942 britská vláda koupila skotský ostrov Gruinard, aby zde mohla testovat biologické zbraně – hlavně anthrax. Během experimentl došlo na ostrově k úniku anthraxu a 95% lidí na jeho následky zemřelo. Do 80. let byl ostrov považován za jedno z nejnebezpečnějších míst na naší planetě. Teprve v roce 1986 začali vědci “čistit” zamořený ostrov, aby byl v devadesátých letech následně prohlášen za bezpečný. Každopádně se zde už znovu nikdo nezabydlel. Vědci totiž varují, že spory anthraxu přežívají ve zdejší půdě a ta nebude ještě několik stovek let obyvatelná.
Důvod zákazu vstupu: vysoký výskyt jedovatých hadů
Ostrov Ilha da Queimada Grande, který se nachází 35 hm od pobřeží Brazílie, vypadá na první pohled jako ráj na Zemi. Za náštěvu však můžete zaplatit životem. Na tomto malém ostrově s rozlohou pouhých 0,43 kilometrů čtverečních žije kolem 4000 hadů. Nejnebezpečnější z nich je bothrops insularis neboli křovinář ostrovní. Jedná se o nejjedovatějšího hada Jižní Ameriky a jeho jed je pětkrát jedovatější než jed zmije. Když vás uštkne, během chvilky vás dokáže usmrtit. Proto brazilské úřady zcela zakázaly vstup na ostrov Ilha da Queimada Grande, kterému se přezdívá také Hadí ostrov.
Jeden z Andamanských ostrovů ležící v Bengálském zálivu je domovem nebezpečného domorodého kmenu Sentinelů, kteří se brání kontaktu s civilizací i za cenu násilí. Podle vědců žil tento kmen 60 000 let v naprosté izolaci od zbytku lidské civilizace. Dodnes si tvrdě brání své teritorium, například v roce 2004 kmen střílel šípy na prolétající indickou helikoptéru, která monitorovala následky po vlně tsunami a měla za cíl pomoci místním. Mezi nejnovější oběti patří ztracení rybáři. Poté, co indické úřady zjistily, že byli zavražděni, zakázaly svým občanům na ostrov Severní Sentinel cestovat.
Ise Grand Shrine, Japonsko
Důvod zákazu vstupu: jen pro elitu
Jedna z nejdůležitějších svatyní v Japonsku je chrámový komplex Ise Jingu. Hlavní chrám je obehnán vysokým dřevěným plotem a jen vysoce postavení mniši a členové královské rodiny mohou vkročit dovnitř. Do roku 1945 bylo velmi obtížné se sem dostat, protože chrám byl od zbytku světa oddělený řekou Miyagawa, která symbolizovala hranici mezi obyčejným a posvátným světem. Mnichům bylo přísně zakázáno řeku překračovat, Japonci totiž věřili, že by došlo k narušení svatyně a k následným nepokojům v celém Japonsku.
