Kvíz na téma ostrov Mauricius

Kvíz na téma ostrov Mauricius

20

duben, 2019

Mauricius – jeden z nejkrásnějších ostrovů v Indickém oceánu, na němž najdete nádherné pláže, okouzlující palmové háje, skvělé počasí po celý rok i přívětivé obyvatele. Vyzkoušejte si, co všechno o tomto ostrově, nazývaném občas “rájem na zemi”, víte nebo nevíte… Správné odpovědi naleznete na konci článku.

1. Otázka

Mauricius pláž

O Mauriciu dobře věděli už ve středověku arabští mořeplavci. Za dávných časů tento ostrov někdy sloužil i jako vítaná skrýš a útočiště pirátů, kteří v okolních vodách přepadali po okraj naložené obchodní koráby. Jednoho dne museli za bouře u zdejších břehů nouzově zakotvit lodě holandského admirála Wybrandta van Warwycka. Hned následujícího rána, když smršť utichla a nad ostrovem zářilo slunce uprostřed jasně modrého nebe, pojmenoval admirál tento doposud bezejmenný ostrov podle tehdejšího nizozemského prince – Mauricius van Nassau. A pod křestním jménem tohoto vladaře byl posléze ostrov označen na všech tehdejších (i dnešních) mapách. Dokážete odhadnout, kdy se tato událost odehrála?

a)  v červnu roku 1541

b)  v září roku 1598

c)  v prosinci roku 1609

2. Otázka

dodo známka

Na tomto ostrově žil ještě před čtyřmi sty lety dnes již vyhynulý pták Dodo (občas nazývaný i jako Dronte). Bylo to jediné místo na světě, kde bylo možné ho v divoké přírodě objevit. Byl o něco větší než krocan a – bohužel – nebál se lidí, což se mu stalo osudným, protože ho zejména holandští námořníci záměrně chytali, aby si zpestřili svůj jídelníček. Naposledy byl údajně pozorován roku 1662. Dodo má ale i český název, jak toto pojmenování vyhynulého zvířete zní?

a)  Blboun nejapný

b)  Kačka mauricijská

c)  Moa nelétavý

3. Otázka

Ostrov Mauricius

Na jihozápadním pobřeží ostrova Mauricius ční nádherná dominanta – hora Le Morne Brabant. Tato velmi vysoká skála poskytuje nádherný výhled jak na Indický oceán, tak i na okolí plné zeleně a palmových hájů. Výstup až na samý vrchol trvá přibližně čtyři hodiny po kamenité a poměrně strmé cestě (dobré sportovní boty a trochu vody s sebou!). Tipněte si, jak vysoká je tato proslulá hora?

a) 855 m

b) 755 m

c) 555 m

4. Otázka

Chamarel

V jihozápadní části ostrova, v oblasti kolem osady Chamarel, najdete výjimečně magické, kuriózní místo: takzvanou “Zemi sedmi barev”. Tento pozoruhodný přírodní úkaz vznikl tak, že zde před více jak pěti miliony lety zatuhla láva ze sopky. Když na tento úsek země, na kterém nic neroste, ani nikdy nerostlo, dopadají sluneční paprsky, uvidíte ze zdejší speciální plošiny nádhernou, barevně pestrou plochu rozmístěnou v horizontálních vrstvách. Barvy tvoří soudržná hmota, skládající se z jílu, sopečných vyvřelin a zejména z…

a)  z velkého množství křemičitanů

b)  z velkého množství rumělky

c)  z velkého množství železitých látek

TIP: Poznejte tento krásný ostrov na jednom ze zájezdů na Mauricius, užijte si vodní sporty, relax na plážích nebo přírodu.

5. Otázka

mauricius

Na Mauriciu vás určitě zaujme i to, že v obchodech na obalech od čajů, na sadě koření i na balíčku s kávou najdete obrázek chlapce Paula a dívky Virginie – legendárního zamilovaného páru. Jde patrně o nejznámější mauricijskou legendu, kterou kdysi literárně zpracoval francouzský spisovatel a botanik Jacques-Henri Bernardin de Saint-Pierre, a to už v roce 1788. Francouzský autor vypráví o tom, jak Paul a Virginie spolu od dětství na Mauriciu vyrůstali skoro jako bratr a sestra. Když začali dospívat, jejich přátelství postupně přerůstalo v lásku, a to právě ve chvíli, kdy matka Virginie dostala od své příbuzné velké jmění. A to byl kámen úrazu… Virginie musela náhle z příkazu své matky odjet do klášterní školy ve Francii. Původní matčin úmysl se ani tolik netýkal vzdělání, jako spíše způsobu, jak ji oddělit od Paula, který byl najednou v sociálně nižší vrstvě a přestal být tou správnou “partií” pro její dceru. Virginia nakonec skutečně odjede, v Paříži si však uvědomí, že jediný muž, kterého dokáže milovat, je jenom Paul. Dívka na nic nedbá, vrací se zpět na Mauricius k Paulovi, ale při příjezdu k ostrovu se rozpoutá bouře, její koráb se rozbije o skaliska a Virginie umírá v rozbouřených vlnách. Vzpomenete si, nebo odhadnete, jak tento příběh skončí?

a)  Paul umírá žalem nad smrtí milované dívky o dva měsíce později

b)  Paul nechal na místě ztroskotání korábu postavit velký olověný kříž s nápisem Virginie

c)  Paul odjel z ostrova do Francie, kde se stal mnichem, na Mauricius se po letech vrátil jako misionář

6. Otázka

port-Louis

Výraz Mauricius filatelistům často připomene nejdražší a patrně nejslavnější známku světa – takzvaný “Modrý Mauricius”. Tato filatelistická rarita vznikla náhodou: v září roku 1847 ji nechala natisknout manželka tehdejšího guvernéra lady Elizabeth Gomm, aby mohla tyto známky nalepit na pozvánky na ples. Nebyla asi moc dobrá organizátorka – dala je totiž zhotovit na poslední chvíli místnímu šperkaři a rytci Josephu O. Barnardovi z Port Louisu, který ale – nejspíš z roztržitosti – napsal na známku slova Post Office místo všeobecně přijaté formulace Post Paid, což znamená poštovné zaplaceno. Tím se stala známka výjimečnou. Vzniklo jich tehdy celkem 500. V současné době je těchto vzácných známek v modré barvě na světě jen 12 kusů. Dvě z nich vlastní britská královna, dvě se nacházejí v Berlínském poštovním muzeu. Na jedné z posledních aukcí ve Švýcarsku byl Modrý Mauricius vydražen (v přepočtu) za 35 milionů korun. V Port Louisu je na nábřeží Caudan Waterfront Muzeum Modrého Mauricia, v němž se nachází modrá varianta slavné známky a také varianta naprosto stejné známky, ale v jiné barvě. Víte o jakou barvu jde? Takže se ptáme – další varianta mauricijské známky z dílny O. Barnarda má barvu

a)  zelenou

b)  růžovou

c)  oranžovou

7. Otázka

Port Louis

Dnes na Mauriciu trvale žije něco málo přes milion obyvatel. Zdejším obchodním i správním centrem je Port Louis – moderní město a také významný přístav, v jehož centru se hned vedle mrakodrapů, kde sídlí banky a pojišťovací společnosti, nachází stylizovaná zeleno červená brána, skrze kterou vejdete do jiného světa. Přesněji – do čínské čtvrti, v níž narazíte na nepředstavitelné množství exotických krámků. Je to učiněný ráj pro vetešníky, labužníky a milovníky roztodivných druhů koření. Čerstvé ryby jsou tu vedle suvenýrů, levné oděvy hned vedle pečených placek, svérázných amuletů a kořenů žen-šenu naložených v alkoholu. Stačí však odejít z čínské čtvrti, přejít jednu jedinou rušnou křižovatku a vstoupíte do klimatizovaných hal moderního obchodního centra, kde najdete originální zlaté šperky, dámské šaty těch nejlepších značek i luxusní parfémy. Jak se toto obchodní centrum nazývá?

a)  World of Shopping

b)  Caudan Waterfront

c)  Galerie de Maurice

8. Otázka

Port Louis

V centru města Curepip se nachází autobusový terminál, který nese název jedné významné osobnosti, která se zapsala do českých dějin. Je kuriózní zážitek číst toto jméno na velké ceduli na ostrově vzdáleném od našich hranic bezmála 9 000 km. Autobusový terminál, z něhož se rozjíždějí pravidelné linky na všechny strany ostrova, nese název:

a)  Jan Palach Sud – Bus Station

b)  Jan Hus Sud – Bus Station

c)  Jan Zelivsky Sud – Bus Station

9. Otázka

Mauricius hotel

Turistický ruch na Mauriciu má jednu specifickou stránku, jakou?

a)  řada hotelů se zde specializuje na organizaci svateb na Mauriciu a na líbánky mladých párů

b)  řada zdejších cestovek nabízí noční vyjížďky lodí na moře spolu s rybáři

c)  řada soukromých průvodců vám nabídne možnost slanit do jícnu vyhaslé sopky

 

Autor: Jiří Houdek

Řešení: 1b; 2a; 3c; 4c; 5a; 6c; 7b; 8a; 9a

Výmarská architektonická a designová chlouba – Bauhaus

Výmarská architektonická a designová chlouba – Bauhaus

13

duben, 2019

Staatliches Bauhaus, známá jako Bauhaus, byla německá umělecká škola která vznikla ve Výmaru v dubnu roku 1919 a fungovala až do roku 1933.

Škola měla obnovit „jednotu umění pod vedením architektury a obnovit těsný vztah umění k řemeslu. Umění a technika mají vytvořit nový celek. Konečným cílem vší výtvarné činnosti se má stát stavba.“ Každý student Bauhausu se tedy musel naučit řemeslu.

Bauhaus in Dessau

Photo by Jule_Berlin from Shutterstock

Škola existovala ve třech německých městech: Výmar 1919-1925, Dessau 1925-1932, a Berlín 1932-1933, pod třemi různými architekty-řediteli: Walter Gropius od 1919 do 1928, Hannes Meyer od 1928 do 1930, a Ludwig Mies van der Rohe od roku 1930 do roku 1933, kdy byla škola zavřena pod nátlakem nacistického režimu, kdy byli označováni jako centrum komunistického intelektuálu. Ačkoli škola byla zavřená, zaměstnanci pokračovali v rozšiřování idealistických pravidel, když opustili Německo a emigrovali dále do celého světa.

Jestli patříte mezi velké fanoušky architektury, tak co takhle bydlet ve známém a obdivovaném museu Bauhaus?

Bauhaus in Dessau

Photo by By Claudio Divizia from Shutterstock

Východoněmecké museum v Dessau nabízí několik studentských pokojů a neuvěřitelný zážitek, který se vám jen tak nepoštěstí. Nejen, že museum slaví 100 let, ale je i součástí UNESCO a vy budete mít šanci zkusit ubytování na obvyklém místě. Místě, kde umění, design, architektura a kreativita jen vzkvétala.

Bauhaus_Berlin

Photo by By Claudio Divizia from Shutterstock

Tato ojedinělá stavba navržena Walterem Gropia vznikla v letech 1925 a 1926 a představuje takové město ve městě, škola zde operovala v letech 1925 až 1932 a je důležitou součástí Výmaru. Dostanete stejnou zkušenost, jako tehdejší studenti před 90 lety. Pokoje jsou velmi jednoduše vybaveni, na patře najdete společné koupelny a na jídlo zajdete do menzy.

Bauhaus

Photo by Urbanoid.Pro from Shutterstock

Museum se odráží od modernismu a z místa to přímo sálá. Obrovská okna, která dávají pocit všudypřítomné přírody, jednoduché barvy – šedá a bílá převládají a novodobá strohost, to vše předešlo svou dobu před stoletím.
Pokud se nebudete chystat zde přespat, doporučujeme minimálně celý den výlet, jelikož je komplex vskutku impozantní a obrovský. Pro milovníky umění a architektury to bude pohlazení na duši a odškrtnete si to z vašeho uměleckého a muzejního bucket listu.

Muzeum Olomouckých tvarůžků letos oslaví již 25. narozeniny

Muzeum Olomouckých tvarůžků letos oslaví již 25. narozeniny

8

duben, 2019

Po navrácení loštické tvarůžkárny potomkům původních majitelů v r. 1991 a rozjetí výroby pod značkou A.W., se po čase zrodila myšlenka vybudovat Muzeum Olomouckých tvarůžků. A tak už v květnu roku 1994 bylo otevřeno v areálu výrobního závodu malé muzeum, které ovšem významně přispělo k popularizaci tohoto jediného původního českého sýra. 

Umístění uvnitř výrobního závodu však omezovalo jeho rozvoj. Proto A.W. spol. s r.o. vybudovala ve zcela nových prostorách a v létě r. 2014 slavnostně otevřela nové muzeum, které v moderně pojatých expozicích ukazuje průřez historií Olomouckých tvarůžků od nejstarších pramenů až do současnosti. Všechny exponáty mají popisky v českém jazyce, v každé místnosti je možno načíst pomocí QR kódů základní informace o konkrétní expozici v několika světových jazycích.

Pro návštěvníky, kteří mají zájem o rozšířený výklad nad rámec audiovizuálních programů, jsou v muzeu k dispozici tři informační místa vybavená stolním počítačem s programem Panorama, kde je možno vyhledat podrobné informace.

muzeum Olomouckych tvaruzku

 

Součástí muzea je i malý dvorní prostor, který stejně jako místo před vchodem do vlastního muzea nabízí návštěvníkům během roku drobné doplňující programy – výstavy, koncerty, kulturní a společenské akce.

 

Muzeum je bezbariérové, forma individuálních prohlídek dá každému možnost výběru prohlídky podle jeho zájmu a časových možností. Doba prohlídky trvá přibližně hodinu.

Muzeum Olomouc

Čtvrtstoletí svého trvání oslaví muzeum Dnem otevřených dveří 11. května t. r. Návštěvníky čeká pestrý program pro děti i dospělé vč. ochutnávek Olomouckých tvarůžků. Tak neváhejte, těšíme se na vás!

Proč rozhodně neopomenout návštěvu Aucklandu

Proč rozhodně neopomenout návštěvu Aucklandu

1

duben, 2019

Do Aucklandu jsem poprvé přiletěla na pár hektických dní před deseti lety. Od té doby jsem si jako většina Zélanďanů myslela, že je to obyčejné, nudné velkoměsto, ve kterém se toho nedá moc vidět a zažít. Názor jsem změnila až po tom, co jsem se do Aucklandu přestěhovala a měla šanci ho dobře poznat. Dnes se jeho reputaci pokusím napravit, protože Auckland si to rozhodně zaslouží a má své místo na cestovních itinerářích. Sepsala jsem pro tento účel místa, kam se rozhodně stojí za to podívat.

Centrum města

Centrum se dá lehce projít pěšky, jde spíš o to, toulat se ulicemi a nasávat atmosféru. Hlavní páteř tvoří nejznámější ulice Zélandu Queen Street a od ní vybíhá mnoho ulic a uliček pro pěší. Tady zažijete živé multikulturní město, kde se potkávají místní turisté a obyvatelé z nejrůznějších zemí, kde můžete ochutnat jídlo mnoha světových kuchyní a navštívit nepřeberné množství cizokrajných obchodů.

auckland centrum

zdroj: © Blair Quax

Pokud vás davy lidí přestanou bavit, stačí sejít z kopce dolů k přístavu, kde se atmosféra rázem uvolní. Otevře se vám krásný výhled přes moře na severní Auckland a okolní ostrůvky. Příjemnou procházkou po nábřeží objevíte další turistické obchůdky, námořní muzeum a kotviště nádherných luxusních jachet. Pokud se chcete občerstvit více v klidu, doporučuji pokračovat přes pěší padací most, kde objevíte trochu klidnější restaurace a bary s výhledem na moře.

Auckland výhled

zdroj: © Blair Quax

TIP: Zúčastněte se zájezdu na Nový Zéland a poznejte to nejlepší za 14 dní od 62 990 Kč. Čeká na vás Auckland, Wellington, Národní park Tongariro nebo Westland a další.  

Sopky

Z výšky si město můžete prohlédnou z telekomunikační a vyhlídkové věže Sky Tower, kterou nepřehlédnete při procházce po Queen Street, nebo zvolíte moji oblíbenější variantu a vyšlápnete si na spící vulkán. Auckland totiž vystavili na lávovém poli čítající více než 50 sopek a několik z nich se stále majestátně tyčí nad městem v podobě vysokých travnatých kopců s kráterem uprostřed. Sopka Mt Eden je nejvyšší ze všech a stojí nejblíže centru. Pokud máte tedy čas aspoň na jednu, tak doporučuji právě tuto.

Pláže

Auckland je takový úzký, rozdrobený cár pevniny, takže ho moře obklopuje skoro ze všech stran. Mělké kamínkové pláže blíže centru vyprázdní odliv, a tak se musí na koupání hlídat čas přílivu, ale stačí trochu popojet autem na sever přes most Harbour Bridge a tam už mají krásné dlouhé písečné pláže jako například Takapuna, kde si zaplavete kdykoli. Tyto pláže mají většinou klidné a bezpečné moře na plavání a pravděpodobně z nich uvidíte místní v jejich živlu; na jachtách, kite surfech nebo padddle boardech. Místní milují grilování, a tak lze na mnoha plážích použít pikniková místa s plynovým grilem zdarma.

Auckland plážzdroj: © Blair Quax

Západní pobřeží

To je naše víkendová destinace číslo jedna. Cesta tam trvá asi hodinu autem, ale část vede skrz krásné zalesněné pohoří Waitākere Ranges. Divoké západní pobřeží Nového Zélandu obklopují dechberoucí nedotknuté pláže s černým pískem nebo strmé skalnaté útesy. Na této straně se na moc místech nevykoupete, protože Tasmanovo moře je tu rozbouřené a díky zrádným proudům na plavání nebezpečné, ale přesto vás láká mnoho nádherných míst k prozkoumávání. Tak jen pro příklad pláž Whatipu Beach skrývá lávové jeskyně, zátoku Mercer Bay si můžete prohlédnut pouze z úzké stezky po vysokých strmých skaliskách, u pláže Bethells Beach si můžete sjet z třicet metrů vysoké duny z černého písku a na pláži Muriwai sídlí kolonie nádherných terejů. Na nejznámější pláži Piha Beach si můžete zasurfovat nebo mezi vlajkami střeženými místní pobřežní hlídkou i zaplavat.

 

zdroj: © Blair Quax

Ostrovy

Kolem Aucklandu jsou rozeseté malé ostrůvky, z nichž nejpřístupnější jsou Waiheke Island a Rangitoto. Lodě k nim pravidelně vyjíždějí z přístaviště na konci Queen Street, takže skvělá příležitost, pokud nemáte auto. Waiheke ostrov láká turisty i obyvatele Aucklandu především k relaxaci na písečných plážích a k ochutnávkám vín na mnoha vinicích s krásnými výhledy. Rangitoto ostrov, který je přírodní rezervací, nelze díky jeho sopečnému tvaru z pobřeží Aucklandu přehlédnout. Nenáročný výšlap po lávovém poli vás odvede od spěchu velkoměsta a odmění vás krásným výhledem na město a okolní ostrůvky. Z centra se také lehce dostanete lodí do Devonportu, který sice není ostrov, ale je to pěkná část Aucklandu obklopená z většiny mořem. Můžete projít jejím malebným centrem, a pak se vydat na nízký vulkán North Head, kde se dozvíte trochu o historii Zélandu při prozkoumávání podzemních vojenských tunelů. Pokud budete unavení chozením a krásnými výhledy, sejděte si zaplavat na dlouhou písečnou pláž.

Auckland výhled

zdroj: © Blair Quax

Jak vidíte, Aucklandu není nudný. Je to krásné přímořské město, které má mnoho co nabídnout. Záleží jen na vás, kolik času mu věnujete a co vás zajímá. Ať už máte nazbyt jen pár hodin na procházku v centru, půl dne na prozkoumání některého z ostrovů či vulkánů nebo máte celý den na výlet na západní pobřeží, věřím, že si odnesete krásné zážitky.

Autor: Kateřina Zavazalová 

Tajemství vzniku Grand Canyonu?

Tajemství vzniku Grand Canyonu?

18

březen, 2019

„Popisovat Grand Canyon nedává žádný smysl,“ posteskl si kdysi anglický spisovatel J. B. Priestley. Není to totiž pozoruhodnost obvyklého řádu nebo výletní místo.  Spíš něco jako zjevení. „Ti lidé, kteří ho neviděli, nebudou žádnému vašemu popisu věřit. A ti, kteří ho viděli, vědí, že se nedá zachytit v barvách ani slovy.“ Napsal J. B. Prietley.

To místo přitahovalo a pořád přitahuje hudebníky. Americký skladatel Ferde Grofé mu ve 30. letech minulého století věnoval celou orchestrální suitu. Na YouTube najdete hned několik interpretací. Osobně doporučuji tu v provedení Newyorských filharmoniků pod taktovkou Leonarda Bernsteina. Jestli dáváte přednost modernějšímu stylu New Age, najdete třeba na Amazonu snadno ke stažení The Music of Grand Canyon Nicholase Gunna. Docela názorně můžete slyšet, jak rozdílně může tenhle výtvor přírody inspirovat různé hudebníky.

Otevřená tvář Země

Řeka Colorado ho vyhloubila v polopouštní, skalnaté krajině na území dnešního státu Arizona. Trvalo jí to podle geologů nějakých 5 až 6 milonů let. Je dlouhý víc než 440 kilometrů. Pro názornost: kdybyste do něj vjeli u Plzně a pokračovali přes Prahu do Bratislavy, pořád byste ještě nebyli na konci. Na některých místech je široký 5, na jiných skoro 30 kilometrů. Z okolní náhorní plošiny se propadá do hloubky až 1800 metrů. Před několika lety mi v něm dělal průvodce zaměstnanec Národního parku Scott Babinowich. O kaňonu mluvil jako o otevřené tváři země:

„Když se díváte na Grand Canyon, vidíte před sebou polovinu historie naší planety. To má obrovský význam hlavně pro geology a jejich studenty. Na usazeninách je vidět, že tady v různých obdobích byly pouště, jezera, bažiny i oceány. Všechno se to dá vyčíst ze zdejších skal.“

Grand Canyon 2O zásadní roli řeky Colorado pro vyhloubení Grand Canyonu geologové nepochybují. Existuje ale několik různých hypotéz, proč právě v téhle části toku vznikla tak dramatická scenérie. Také doba, po jakou vznikal, se stala několikrát předmětem vědeckých debat a sporů. Jestli vládnete angličtinou a zajímá vás to, doporučil bych hlavně  filmy respektovaného Smithsonova institutu (Smithsonian Institution). Je to úctyhodná výzkumná a vzdělávací instituce ve Washingtonu, která provozuje celý komplex muzejí a věnuje se popularizaci vědy. Velmi kvalitní film o Grand Canyonu natočila také třeba veřejnoprávní televize PBS.

Grand Canyon 3

TIP: Přesvědčte se o kráse Gran Canyonu na vlastní oči a vydejte se na jeden ze zájezdů do USA. Malý Západní okruh na 10 dní pořídíte už od 51 990 Kč.

Grand Canyon a lidé

Při pohledu na úchvatnou, ale neplodnou a nehostinnou krajinu se to může zdát těžko k uvěření, ale lidé tady žili už nejpozději před dvanácti tisíci let. Celé malé domorodé národy ho považovaly za domov, místo, které poskytuje dostatek potravy a prostoru k životu. Pro jiné měl hlavně duchovní význam. Poskytoval jim působivé místo pro náboženské obřady.

Grand Canyon 4Jako první Evropané sem dorazili Španělé v 16. století. Výprava conquistadora Francisca Vásqueze de Coronada se v roce 1540 vydala z Mexika na sever a Grand Canyon objevil jeden z jejích oddílů spíš mimoděk. Coronadovi muži hledali hlavně zlato, přírodní krásy jim byly celkem lhostejné. Proto se o nálezu obrovského kaňonu dochovala jen zmínka, které španělští vládci Mexika nevěnovali další pozornost. Anglicky mluvící běloši do kaňonu dorazili až po dalších třech stoletích. Mormonští misionáři našli dvě místa, kde se dal překonat a Colorado přebrodit. V okolí se už také usazovali samotářští trappeři.

Powell: jednoruký badatel

Důkladný a soustavný průzkum ale musel počkat až na jednorukého veterána z občanské války: kartografa a geologa Johna Wesleyho Powella. V roce 1869 se skupinou odvážlivců vydal ve 4 dřevěných člunech nejdřív po přítoku Green River a potom po samotném Coloradu až do soutoku s Virgin River v Nevadě. Podle Scotta Babinowiche ze k tomu potřebovali pořádnou dávku odvahy:

Grand Canyon 6„Neměl tušení, co se skrývá za dalším zákrutem řeky, nikdo před ním Coloradu nesjel. Nemohl vědět, jak budou vypadat peřeje, do kterých vplouvají, jestli se třeba po pár desítkách metrů nezřítí z nějakého vodopádu. Samozřejmě, v rámci možností zkoumali ze břehu, co je čeká. Ale na mnoha místech to kvůli úzkému profilu kaňonu prostě nebylo možné. Pro mne je John Powell ztělesněním odvážného badatele.“

Powell byl také zdatný akademik, který se později stal ředitelem federálního úřadu Geologický průzkum Spojených států. Bylo mu na první pohled jasné, jaké bohatství se v kaňonu skrývá a to mohlo tamní přírodu změnit k nepoznání. Američané při osídlování Západu USA mírně řečeno neprosluli právě jako ochránci životního prostředí a přímo v kaňonu se našlo olovo, zinek, azbest a měď.

„První bílí osadníci chtěli využívat a těžit zdejší minerální zdroje. Naštěstí pro budoucí generace a tedy i nás ale nakonec zvítězil názor, že důležitější bude zachovat tohle místo v jeho původní podobě. Prezident Woodrow Wilson ho vyhlásil národním parkem v roce 1919.“

Konstatuje lakonicky park ranger Babinowich. Mezi zastánci vyhlášení národního parku a investory, kteří v kaňonu chtěli těžit, ale zuřila skoro tři desítky let nelítostná právní a politická válka. Prezidenti Benjamin Harrison a Theodore Roosevelt chtěli Grand Canyon zachovat jako park, ale politický zájem na ekonomickém využití aspoň některých nerostných pokladů skrytých v nádherné krajině byl natolik silný, že ho dokázal definitivně zlomit až Woodrow Wilson v době těsně po skončení 1. světové války.