Samoa – květinový ostrov

Samoa – květinový ostrov

Samoa – květinový ostrov

31

srpen, 2019

Ostrov Samoa mě okouzlil svou pestrobarevností. Jakožto velká milovnice květin jsem nemohla vynechat další z krásných ostrovů, které Polynésie nabízí. Květiny kam se podíváš, to je Samoa.

Sopečné souostroví ležící v Pacifickém oceánu , mnohdy právem označováno za perlu pacifiku. Letecky je nejlepší spojení z Nového Zélandu přímo do hlavního města Apia. Let trvá přibližně 4 hodiny přímého letu.

Radka-Samoa

Ostrov Samoa se dá projet autem celý i  během 5ti dnů důkladného poznávání. Cestu zpříjemňují červenorůžové barevné květiny a keříky, lemující doslova celý ostrov. O vše je krásně pečováno, na ostrově je čisto a mnoho krásných míst k vidění.

Hlavním lákadlem je světoznámý přírodní bazén, který se skrývá  na útesu uprostřed rokliny. K bazénu dolů vede pevná stezka a dřevěné schůdky. Z výšky se dají udělat překrásné fotografie, kde září kapradím lemovaný, blankytně modrý bazén. Okrasné barevné kopřivy v zahradě blízko koupaliště atmosféru už jen dokreslují.

Radka Samoa

Samoa je domovem pro 177 287 obyvatel. Zajímavostí je, že místní si stavějí vždy dva domy. Jeden pro hosty a jeden pro sebe a rodinu. Při poznávání ostrova si tak lze vždy všimnout  na jednom pozemku domu, který je velmi jednoduše zařízený – pro návštěvy a druhého domu, který je obýván rodinou. Také se v blízkosti obydlí pohybují domácí zvířata, nejčastěji kozy,ovce a drůbež.

Radka-Samoa

Kdo by neznal knihu ostrov pokladů?

Spisovatel Robert Louis Stevenson je autorem známé knihy a také on si velmi oblíbil ostrov Samoa a vlastnil zde vilu Vailima.

Radka-Samoa

Vila dnes slouží jako muzeum pro návětěvníky ostrova a za dobrovolný poplatek si můžete vilu prohlédnout. Vila se nachází nedaleko města Apia na rozlehlé udržované zahradě. Prohlédnout si vilu určitě stojí za to, vše uvnitř je poměrně zachovalé a opravdu se zde dokážete vcítit do doby , kdy tady R.L. Stevenson odpočíval a psal knihy.

Známý spisovatel zde také zemřel.

Muzeum je otevřeno od pondělí do soboty 9hod.-16:30 hod.

Na ostrově se nachází nespočet vodopádů. Dva, které určitě stojí za vidění jsou  vodopád Sopoaga , kde je vodopád vidět sice z dálky, ale za to s úžasnou scenérií. Dalším menším vodopádem je vodopád – Togitogiga. K tomuto vodopádu vede lesní cesta, asi 5 min chůze. Do vody se k vodopádu dá i vstoupit a zachytit tak parádní fotografie na památku.

Radka-Samoa

Náboženství

Většina obyvatel ostrova jsou silně věřící křesťané. Na každém kroku zde můžete vidět kostely a kapličky. Hlavní katedrála se nachází v centru města Apia a je místními považována za osvícené místo, kam se denně chodí modlit. Katedrála je uvnitř důkladně udržovaná a zdobená.

Návštěvou ostrova Samoa podpoříte místní obyvatele a hlavně si odnesete kouzelné zážitky. Ostrov je místem pro klidnou dovolenou i líbánky a také pro oslavu Nového roku, na které si místní dávají patřičně záležet.

Radka-Samoa

Fakta o ostrově:

měna: samojská tala – 1 tala = 8,50 CZK

jazyk: samojština, angličtina

půjčení auta : 100- 150 tala na den

internet a elektřina:  zásuvky stejné jako v Austrálii a Novém Zélandu, wifi připojení na hotelu

doporučení: repelent,pevná obuv

víza a vízové povinnosti: turistické víza platí na 60 dní

 

Radka-Samoa 

Radka Darebná

Jmenuji se Radka Darebná, je mi 27 let a pocházím z Berouna. Momentálně však žiji v Sydney, kde pracuji a studuji. Vždy, když něco ušetřím, vydávám se poznávat krásy blízkých ostrovů a také JV Asie, odkud si vždy přivezu spoustu zážitků a nádherných fotografií, které se poté snažím sdílet. Podílím se také na projektu srdcarinacestach, kde si můžete zakoupit pohlednici z mých cest a já Vám ji poté zašlu. Peníze jdou těm, kteří je potřebují, já z toho nemám ani korunu. 

Jižní Amerika, Ekvádor: Život v indiánské komunitě Salasaců aneb když se sen o dobrovolnické činnosti stane skutečností

Jižní Amerika, Ekvádor: Život v indiánské komunitě Salasaců aneb když se sen o dobrovolnické činnosti stane skutečností

Jižní Amerika, Ekvádor: Život v indiánské komunitě Salasaců aneb když se sen o dobrovolnické činnosti stane skutečností

22

srpen, 2019

Taky se určitě díváte na fotky, videa či dokumenty o cizích zemích a říkáte si: „Tady bych se někdy rád(a) podíval(a)”. Pro mě to vždycky byla Jižní Amerika a už od střední školy jsem snila o tom, že tento kontinent zažiji, procestuji, poznám.

V malém městečku jménem Salasaca, které leží zhruba 170 kilometrů jižně od hlavního města Ekvádoru, Quita, vás v domečku Pachamama přivítají jako dobrovolníka s otevřenou náručí. Město se nachází ve výšce 2750 m.n.m. poblíž aktivních sopek Tungurahua (5023 m.n.m.) a Chimborazo (6268 m.n.m). Teplota se přes den pohybuje v průměru mezi 15 až 20 stupni a přes noc může klesnout i k nule. Obyvatelé Salasacy hovoří kečuánsky (v originále kichwa), ale domluvíte se zde i španělsky a pokud budete mít hodně velké štěstí, tak i anglicky. 

Adéla Černá Salasaca

Čas tady můžete trávit mnoha způsoby, např. učením dětí i dospělých od angličtiny či geografie po umění a jako psychický odpočinek můžete zvolit zahradničení, pěstování různých druhů ovoce i zeleniny, vaření či stavění příbytku pro morčata, králíky aj. 

Adéla Černá Salasaca

Salasaca

V Salasace je 17 komunit, každá má svůj typický oděv, boty, doplňky, atd. Pro komunitu Patuloma je typická sukně stáhnutá pásem jako korzet, na nohou sandálky, i když není zrovna nejtepleji a na hlavě místní Indiánky nosí položený těžký klobouk, se kterým chodí hodně vzpřímeně.  

Adéla Černá Salasaca

Adéla Černá Salasaca

Jídlo

Jídlo si můžete nakoupit třeba na trhu ve vedlejším městečku Ambato. Je to opravdu neskutečný zážitek vidět jedno celé patro jen s rajčaty nebo avokády. 6 kg rajčat koupíte za 2 dolary (cca 44 CZK) a 4 ks avokáda za 1 dolar (22 CZK). 

Adéla Černá Salasaca

Pravidla

Platí zde tři pravidla: nelhat, nekrást a nezabít. Pokud je některé z nich porušeno, musí být člověk veřejně odsouzen (ve španělštině Justicia Indígena). I takový soud můžete v Salasace zažít.

Adéla Černá Salasaca

Doprava

Člověk by si řekl, že se v téhle oblasti asi dost nachodí a co se týče dopravy, bude zde platit slavné „mañana”. Avšak sotva co vyjdete z domu, projede kolem vás nejméně jedna camioneta (truck), na kterou vyskočíte a sveze vás do „centra”. Někdy bývají hodně přecpané, takže je to tak trochu adrenalinový zážitek, jindy si ale můžete v pohodě sednout a kochat se výhledy.

Adéla Černá Salasaca

Autobusy do jiných měst či vesnic nemají pevný jízdní řád. Některé jezdí co 5 minut, na jiné si zase nějakou tu chvilku počkáte, jízdní řád tady zkrátka nevedou. Typické je, že naskakujete ještě za jízdy a asistent řidiče se pak projde po autobuse a vybere peníze.

Také je velice populární prodej přímo na palubě autobusu. Malé děti nebo dospělí koupí krabici sušenek, chipsů, čehokoliv, naskočí si a pak vám poví svůj (často velmi srdcervoucí) životní příběh, aby něco prodali.  

Adéla Černá Salasaca

Na závěr

Na závěr je třeba dodat, že během „dobrovolničení“ a s ním spojeným cestováním poznáte mnoho nových a zajímavých lidí, pravděpodobně si projdete nějakou tou nemocí, spáleninami a pokousáním neidentifikovatelným hmyzem. Žijete bez věcí, které doma považujeme za samozřejmost (lednice, teplá voda). Nespíte jinak než zavrtaní ve spacáku, dýcháte v téměř 3000 m.n.m., naučíte se sázet různé druhy zeleniny a vaříte z mála. Člověk najednou žije v komunitě, kde existuje naprosto jiná kultura, jiné zvyky a návyky, zažije různé rituály, slavnosti a setkání s šamany. 

Adéla Černá Salasaca

Pokud se do Salasacy vydáte hlavně kvůli dětem, sen se pro vás splní v okamžiku, když poprvé vejdete do třídy a budete s nimi trávit každičký den, předáte jim něco ze sebe, naučíte je nejen cizí jazyk či geografii, ale také toleranci vůči druhým. Není to však jen jednostranné, ti malí lidé vám dají daleko víc, lásku.

Adéla Černá Salasaca

Adéla Černá

Cestování a aktivní dovolená mě naplňuje stejně tak jako fotografování. Měla jsem možnost žít několik let ve Španělsku a loni jsem se vrátila z Jižní Ameriky, kam jsem vyjela za dobrovolnickou činností a poznáním jiné kultury. Vystudovala jsem Španělštinu pro překladatelskou praxi v Ostravě a nyní mám před sebou cestu do Porta a Galicie, kde si již potřetí projdu další část etapy Svatojakubské pouti a navštívím ostrovy Cíes.

Adélu najdete na Instagramu, nebo na jejím blogu.

Barma s Radkou na cestách

Barma s Radkou na cestách

Barma s Radkou na cestách

13

srpen, 2019

Vždy jsem byla a jsem velkou milovnicí cestování a poznávání světa. Procestovala jsem spoustu krásných destinací, ale jedna mi utkvěla v paměti velmi silně. Barma – o té bych se teď ráda trochu rozepsala.

Ačkoliv většinou cestuji po světě sama, protože mě láká dobrodružství – do Barmy, známé také jako Myanmar, jsem vyrazila loňský rok v listopadu s partou zapálených a zkušených cestovatelů. Říkali mi, že Barma je jeden z cestovatelských bonbonků, protože se tam jakoby zastavil čas. Dochází tam také k častým nepokojům, proto jsem tedy byla plná očekávání a představ. Zklamání se ani v nejmenším nedostavilo.

První zastávka

První zastávkou při příletu z Prahy je Bangkok-hlavní město Thajska, kde jsem strávila dva dny a využila je k návštěvě známých plovoucích marketů. Kdo nezažil ,nepochopí. Thajci po sobě na lodích cosi pokřikují, hádají se o zákazníky, přitahují si vás k sobě speciálním drátkem, aby jste si něco zakoupili právě u nich a nakonec si řeknou i o spropitné. V každém případě je to nezapomenutelný zážitek.

cestovatelka radka

Přelet do Yangoonu

Přelet do Yangoonu, největšího města v Barmě trva asi hodinu a dvacet minut. Dorazili jsme v noci a hned další den nás čeká návštěva světoznámé Shwedagon pagody.  Pagoda je celá pozlacená a dýchá na nás neskutečnou atmosférou. Lidé se zde modlí, zapalují vonné tyčinky a zpívají. Pro místní jsou lidé z Evropy něco neobvyklého a vzácného .Jsem zaskočena, když se ke mně blíží skupinka dětí a chtějí se se mnou vyfotit. Pokud se chcete na chvíli cítit jako celebrita, tak tady určitě budete.

cestovatelka radka

Dále nás už čeká krátký přelet do města Bagan. V Baganu se cítím jakoby se opravdu zastavil čas. Pokud se  chcete dopravit z bodu A do bodu B, nejčastěji se zde využívá tzv. dročka, což je koňský povoz. I to má ale svou atmosféru a ducha. Cestou můžete vidět pasoucí se kozy, krávy i koně, většinou naprosto volně bez oplocení. Zvířata se nám doslova pletou pod nohama. Není zde ani výjimkou, že na schodech potkáváme osla, který se nás vůbec nevšímá a  schází po schodech naproti. Vše je velmi uvolněné a zároveň divoké.

cestovatelka radka

Dále zde můžete na každém kroku potkat děti nabízející své kresby za pár drobných. Je to velmi smutný pohled,  samozřejmě neodolám a kupuji rovnou několik. Je to hezký suvenýr a ještě hezčí pocit, když vidím jejich radost.

Hlavní atrakcí ve městě Bagan

Hlavní atrakcí ve městě Bagan je let balónem nad pagodami. Startuje se brzy ráno a můžeme zde vidět spoustu různě barevných vzdušných balonů připravených vznést se nad zemí. Je to ráj pro každého fotografa. Možnost vidět tu  směsici vznášejících se barev a následně pagody, které se zlatě blýskají. Doporučuji každému vyzkoušet.

Barma se pyšní velmi pečlivě zdobenými chrámy, kde je většinou povolen vstup pouze na boso a se šátkem okolo pasu, zakrývajícím nohy a kolena. Návštěva jakéhokoliv chrámu, či modlitebny každého učaruje. Spiritualita a mniši , kteří zde odříkávají své každodenní modlitby vás uvedou v uvědomění si toho, jak rozlišné zvyky a kultury jsou v každé zemi. Jsou prostě jen šťastní a vděční za to, že se probudili do dalšího dne.

cestovatelka radka

V chudších částech Barmy nedaleko řeky, kde  se vydáváme na výlet lodí, máme možnost spatřit i velmi chudé obyvatele, kteří doslova žijí v chatce ztlučené z toho, co se našlo na ulici nebo připlulo po řece. V řece se koupají i perou prádlo. To je  další z momentů , kdy si člověk uvědomí, v jakém luxusu si my Češi žijeme a přeci stále na něco nadáváme.

cestovatelka radka

Nejsilnějším zážitkem z celého pobytu v Barmě pro mě byla návštěva kláštera dospělých mnichů. Je to obrovský komplex, kde se provádí příprava mnichů na obřady. Veliká kuchyň, kde se vaří pro stovky lidí v obrovských hrncích a nádobách, všude se line vůně právě připravovaných pokrmů. Všichni jsou ostříhaní do hola, zahaleni do červeného a odevzdáni víře.

cestovatelka radka

Oproti tomu navštívení školy pro malé mnichy bylo něco, co jsem neočekávala ani ve snu. Děti ve veku 6 – 15 let pobíhají po areálu oblečeni v růžovém a hrají si spolu.

cestovatelka radka

Neznají žádné mobilní telefony, tablety a už vůbec ne připojení na internet. Vrcholem elektronické zábavy je pro ně sledování jedné společné televize.

Zavítala jsem mezi ně zrovna o přestávce a měla možnost jim předat nějaké sladkosti. Hned jak mě spatří, začnou se poctivě řadit do fronty. Žádné předbíhání nebo postrkování. Prostě jen uctivě vyčkávají až na ně přijde řada. S úsměvem a poděkováním si poté ode mě sladkost převezmou.

cestovatelka radka

Jelikož si paní učitelka o přestávce šla zdřímnout na lavici , využila jsem situace a zachytila pár fotografií sebe v roli učitelky u tabule a se žáky v lavicích. Další krásná zkušenost, na kterou budu ještě dlouho vzpomínat.

 Odjížděla jsem od nich se smíšeným pocitem . Nevím, zda si život užívají více či méně, než my v rozvinuté zemi, jedno ale vím, oni prostě žijí teď a tady a to jim dává tu největší svobodu.

Barmu se mi opouštělo těžko. Zažila jsem tam dva týdny plné zážitků, emocí a vracela se domů s úplně jiným náhledem na život. O tom přesně cestování a poznávání světa je. Každým krokem, každou destinací a každým člověkem, kterého potkáte se něčemu novému přiučíte. Jsem moc ráda, že jsem Barmu mohla vidět ještě takto čistou a skoro nedotčenou, protože si myslím, že během pár let se stane velmi populární turistickou destinací.

 

Něco málo o Barmě:

 

  • největším městem je Yangon s počtem obyvatel asi 5 000 000
  • nachází se v jihovýchodní Asii
  • dříve Barma nyní také známá jako Myanmar
  • úřední jazyk barmština
  • hl.město Neiypijto
  • náboženství buddhismus
  • v každém městečku doporučuji si zamluvit vlastního průvodce , který každého rád provede (skupinové slevy)
  • E-visa při pobytu max 30 dni stoji okolo 50 USD\1140kc
  • měna – myanmarský kyat – 100 kyat = 2kc
  • voda z kohoutku není pitná – nutno koupit balenou
  • typická asijská jídla – nudle na tisíc způsobů,smažené ovoce, kokosový nápoj,smažené placky
  • bezpečná destinace

Fotografie: Radka Darebná & František Pacholík

 

Radka Darebná

Je mi 27 let, pocházím z Berouna a momentálně žiji v Sydney, kde 4 roky pracuji a studuji. Díky výhodné poloze Austrálie, jsem procestovala pokaždé když jsem něco ušetřila velký kus JV Asie a přilehlých ostrovů, většinou sama.
Sledovat ji můžete na jejich facebookových stránkách.

El Salvador – krásná země se smutným příběhem

El Salvador – krásná země se smutným příběhem

El Salvador – krásná země se smutným příběhem

10

červenec, 2019

Násilí plodí násilí a historie El Salvadoru je toho dobrým důkazem. Návštěva této zemičky mi však také ukázala, že síla lidského ducha, kultura a jedinečnost přežije dějinné tragédie i temné časy.

Po dvou dnech strávených v přechlazených autobusech na cestě z Kostariky jsme konečně dorazili do hlavního města El Salvadoru – San Salvadoru. Je krásná noc a tropický vzduch přímo vyzívá k noční procházce městem. Zůstáváme však na našem pokoji. Tady se v noci ven nevychází. 

Na první pohled toho pro běžného turistu možná nenabízí nejmenší stát Střední Ameriky tolik, co ostatní země regionu. Nejslavnější Mayské ruiny leží v Guatemale a Mexiku, národní parky s panenskými deštnými pralesy v Kostarice, vulkány a jezera v Nicaragui. V El Salvadoru však nalezneme od všeho trochu na ploše, která je o něco menší než rozloha Moravy. K tomu všemu přidejte pláže na pacifickém pobřeží s vlnami ideálními pro surfaře a několik zajímavých měst a zdá se, že není důvod, proč by El Salvador neměl být zajímavou turistickou destinací. Je tu však jedno velké ale.

MS – 13 a Barrio 18

V hlavním městě strávíme jen jeden den a autobusem pokračujeme na sever země do druhého největšího města El Salvadoru – dvou set tisícové Santa Any. Ta se pyšní zachovanou neogotickou katedrálou ležící uprostřed malého, živého centra. Zde, podobně jako i v jiných městech Latinské Ameriky, jsou smysly evropského turisty zaplaveny návalem barev, vůní a zvuků. Uprostřed náměstí vyhrává kapela, skupina dětí si před vchodem do katedrály kope s míčem, desítky prodejců láká kolemjdoucí ke svým stánkům. Pod nohama se nám pletou potulní psi a ulicemi se táhne vůně kořeněných pokrmů. Zkrátka tradiční svéráz temperamentních měst Latinské Ameriky. Člověk by málem zapomněl, že se nachází v zemi, kde je v přepočtu na počet obyvatel zavražděno nejvíce lidí na světě.

Neogotická katedrála Santa Ana

Katedrála Santa Ana

Ač násilí není mířeno na turisty a je převážně záležitostí vymezených oblastí, kterým se turisté obloukem vyhýbají, každý cizinec rychle pozná, že tu něco není v pořádku – ulicemi hlavního města projíždí džípy, na jejichž korbách sedí vojáci se zahalenými tvářemi a samopaly. Každý obchod, třeba i levný second-hand tu hlídají ozbrojenci, malé samoobsluhy vydávají po setmění zboží jen na požádání přes mříže. 

Nejčastěji uváděným důvodem vysoké míry násilí v El Salvadoru jsou gangy. Je pravdou, že dva nejvýznamnější z nich – Mara Salvatrucha (známá také jako MS – 13) a Barrio 18 (taktéž známý jako Calle 18) jsou přímým, do očí bijícím důvodem Salvadorského neštěstí. Gangy se však v El Salvadoru neobjevili sami od sebe. Jsou výsledkem smutné historie, která je plná násilí, nespravedlnosti a utrpení obyčejných lidí.

Chudoba, revoluce, diktátoři a válka

Původní obyvatelé dnešního El Salvadoru – Pipilové tvrdě bojovali se španělskými conquistadory, kteří si po prvotních neúspěších nakonec nemocemi zdevastované Pipily podmanili. Nezávislost na Španělsku získala Střední Amerika v roce 1821, samostatný El Salvador vznikl poprvé v roce 1841 po rozpadu Federativní republiky Střední Ameriky. Hlavním zdrojem příjmů se v 19. století stalo pěstování kávy. Plantáže a moc se shromaždovali v rukou několika málo rodin, které vydělávali na levné pracovní síle, zatímco farmáři žili v bídě a chudobě. Mizerné životní podmínky farmářů vyústili v 30. letech 20. století v protesty, které byly potlačeny silou – na 30.000 obyvatel bylo tehdy vládou zmasakrováno. Do 70. let se v čele státu střídali vojenští diktátoři a obyčejní Salvadořané nadále žili v nouzi. Desetiletí trvajícího napětí vyústilo v občanskou válku, kterou proti sobě vedli levicové guerilly a pravicová vláda mezi lety 1979 – 1992. Před ničivou válkou ze země uteklo na 1 milion Salvadořanů – někteří do okolních zemí, jiní do USA.

Obzvláště silná komunita se vytvořila v Los Angeles. V chudých čtvrtích LA, kterým vládly gangy, vytvořili i Salvadořané vlastní gangy a právě zde vznikli MS – 13 a Barrio 18. Po konci občanské války v roce 1992 ztratili mnozí utečenci, členové gangů mezi nimi, status azylantů a byli deportováni zpět do své domoviny. Gangy Salvadořanů se tak přestěhovali z LA do El Salvadoru – zchudlé země zničené dlouhou občanskou válkou. 

Chudoba, nemožnost uplatnění a vůle někam patřit hnala mladé Salvadořany do náručí gangů. Ty tak rostly, ovládly ulice a rozpoutaly peklo, které dodnes trvá. Gangy svádí krvavé boje o teritorium mezi sebou, téměř každá ulice v Salvadorských městech patří některému z nich. Vláda nastolila politiku tvrdé ruky a snaží se gangy potírat nekompromisní silou. Důsledkem toho všeho je nespočet mrtvých, přeplněné věznice a utrpení, které ze všech nejvíc opět postihuje obyčejné Salvadořany. 

Nedělní výlet do ráje

Po několika dnech ve městě jsme vyrazili k nedalekému vulkánu Santa Ana. Na parkovišti u paty vulkánu nás přivítala vůně kukuřičných placek plněných sýrem, masem a dalšími ingrediencemi. Říká se jim pupusas a jedná se o nejtypičtější Salvadorský pokrm, který se tu vaří buď přímo v ulicích na ohněm rozpálených deskách, či v kamenných prodejnách – pupuserias. Usměvavá žena z těsta rychle uhnětla placky, naplnila je a hodila je na rozpálenou desku. Musí i ona platit gangům výpalné, za to, že tu prodává, stejně jako i prodavači ve městech? Napadlo mě.

vulkán Izalco

Typická pupuseria kousek od centra města – Santa Ana

pupuseria

Na vrchol vulkánu se chodí ve stanovených časech ve skupinkách, které vede průvodce a doprovází trio ozbrojených policistů. Byla neděle a tak se na výstup chystalo okolo padesáti lidí, většinou rodiny s dětmi. Vládla dobrá atmosféra, lidé vzájemně klábosili a žertovali. Cesta na vrchol se klikatila nejprve tropickým lesem, poté klečí a nakonec holým svahem. 

kráter vulkánu Santa Ana

Ze samotného vrcholu měl člověk El Salvador jako na dlani. V dáli směrem na západ se v oparu perlil oceán, po levici se pak tyčil druhý vulkán – Izalco. Pokud se člověk vynadíval, stačilo se otočit o sto osmdesát stupňů. V první moment Vás uchvátí obrovské modré oko – kalderové jezero Coatepeque, které vzniklo zatopením rozlehlého sopečného kráteru. Druhé, mnohem menší jezírko sytě akvamarínové barvy, pak leží na dně samotného vulkánu Santa Ana.

kalderové jezero Coatpeque

To místo v tu chvíli charakterizovalo El Salvador, jakým by mohl být. Veselí lidé, proslulí svou pohostinností, užívající si život v ráji. Policisté s nabitými pistolemi, kteří nás měli chránit, však člověku připomínali, že ač tady nahoře je překrásný ráj, tam dole – v chudinských čtvrtích San Salvadoru a dalších měst, leží krvavé peklo. 

Oliver Matoušek

Student, vášnivý cestovatel a milovník oceánu a vln, který spolu se svou přítelkyní strávil rok na cestách po Střední Americe, Mexiku a USA.

MÝCH TOP 10 PATAGONIE

MÝCH TOP 10 PATAGONIE

MÝCH TOP 10 PATAGONIE

10

červen, 2019

Patagonie je místo, kde jsem si sáhla na úplné dno svých sil, a kde jsem i uronila slzu z nádhery, kterou Matka příroda vytvořila. Chci Vám teď ukázat pár míst, které se mi vryly do paměti, a které navřdy zůstanou v mém srdci. 

Jelikož já a můj přítel Patrik máme WHS víza na jeden rok do Chile, máme času hodně, a proto jsme se vydali na cestu za poznáním a objevováním, abychom tu cestu ulehčili Vám, cestovatelům. Zakoupili jsme v Santiagu auto a projeli Chile a Argentinu křížem krážem, to samé chceme v Peru a v Bolívii. Ale protože víme, že ne každý má tolik času, přinášíme Vám TOP místa Patagonie, která stojí za to vidět! Patagonie, jako taková, se rozprostírá na jihu Chile a Argentiny. A protože to není malá část, dělí se na Severní Patagonii a Jižní Patagonii. Je to jedno z nejnavštěvovanějších míst z celého světa. Za dobu mého cestování mohu říci, že jsem zatím nic krásnějšího neviděla. Blankytně modrá jezera a řeky, linoucí se hornatou krajinou se zasněženými vršky všelijakých tvarů, obklopené divokými koňmi a quanakami, nebo výhledy na vulkány, u kterých jsou termální lázně. Prostě neskutečná paráda všude okolo.

 

SEVERNÍ PATAGONIE

severní patagonie

 

COCHAMÓ

Bránou do Patagonie je bezpochyby Cochamó. Jedná se o malou vesničku, která ve svém okolí skrývá opravdové krásy a adrenalin. Zde si užijí nejenom milovníci trekování, ale i milovníci horolezectví. Cochamó je vyhlášená oblast s nelehkými skalami, a tak nabízí skvělé odreagování. Určitě doporučujeme zde začít, protože po absolvování treků v Cochamó, Vám přijde každý další trek lehký. Treky tu nejsou totiž ani zdaleka řádně označeny, jako v Národních Parcích, a tak se mnohdy musíte spoléhat na mohylky, které Vám ukazují cestu. Také to nejsou obyčejné cesty. Kolikrát se prodíráte řečištěm, šplháte po kamenech, lezete po strmé stěně nebo se brodíte bahnem a přeskakujete spadlé stromy. Trek začíná 12km cestou do základního tábora La Junta.

Cochamo

Zde je několik kempů, které jsou odděleny řekou, přes kterou se dostanete jen lanovkou. Na začátku Vám řeknou, který kemp je obsazený a který volný, a zároveň Vás seznámí s okolím. Ubytování v kempu je velmi důležité, protože okolní treky jsou celkem náročné. Proto i mnoho Chilanů sem jezdí na dovolenou, protože můžou být v základním táboře a absolvovat tak denní treky jenom s malým batůžkem. Pro nás to byl jeden z prvních treků a také nezapomenutelný. My jsme totiž nechtěli zůstavat v komerčním táboře a vzali jsme to jedním tahem. Takže jsme si ušli krásných 12km do základního tábora, sjeli si naturální vodopády, a pak pokračovali dalších 8km se stoupáním 1000m. Byla to celkem sranda, ale spali jsme u ledovcového jezera a ráno místo rozcvičky jsme si vyběhli na horu Trinidad, odkud jsme měli neuvěřitelný výhled. Z La Junty jsou tři základní denní treky. Hora Trinidad, Amphitheatre a Arco Iris. Další treky jsou již více denní a můžete dojít až do Argentiny. Přesněji do Bariloche.

BARILOCHE

Bariloche je území, které skýtá úžasnou podívanou nejen na hory, ale i jezera a hlavně termály. Nachází se v Národním Parku Nahuel Huapi, který je velmi hojně navštěvovaný. Nejznámější místo v Bariloche je hora Catedral, která svými výstupky a obloukovitým tvarem připomíná katedrálu. Také je místem, kde se nacházejí stromy nazývané Arrayanes neboli myrty, které jsou přes 300 let staré.

Bariloche

V okolí Bariloche jsou dvě malebná městečka, a to San Martín de los Andés a Villa la Angostura. Mezi nimi se nachází Národní Park Lanín a v něm se skrývají horké prameny Termas de Queñi, které vybízejí k odpočinku. Jsou zcela zadarmo a naprosto přírodní. Vede k nim 4km trek, který Vás provede lesem s výhledem na jezero Lago Queñi, u kterého bydlí správce parku a může Vám zapůjčit kajak na celý den. V okolí je několik “libre kempů”, tedy kempů bez poplatku a Vy si tak můžete užít několik dní plných zážitků, protože nedaleko se nachází vodopád Chachín, který je největším vodopádem regionu.

Bariloche

 

VULKÁN CHAITÉN A NÁRODNÍ PARK PUMALÍN

Vulkán Chaitén, který měří 1122m je dominantou parku. Jeho poslední erupce byla roku 2008 po více než 9.000 letech. V okolí je několik Národních Parků. Já ale ráda zmíním Národní Park Pumalín. Tento park koupil jako pozemky majitel The North Face Douglas Tompkins a Národní Park z něj udělal, protože chtěl chránit přírodu a zpřístupnit ji ostatním. V devadesátých letech začal odkupovat soukromé pozemky v Chile, na nichž následně vznikly národní parky Pumalín a Corcovado. V prosinci 2015 byl s pěti dalšími osobami na kajakové výpravě na jezeře General Carrera. Kvůli silným vlnám se jeho kajak převrhl a Tompkins následně strávil značné množství času ve velmi chladné vodě. Poté byl letecky přepraven do nemocnice v nedalekém městě Coyhaique, kde však v důsledku podchlazení po několika hodinách zemřel. V parcích se nachází velmi kvalitní a udržované kempy, které jsou během sezony zpoplatněné, ale mimo sezonu je můžete využívat zcela zdarma! Jen nebudete mít horkou sprchu. Každopádně všechny cesty i treky jsou krásně označené. Nejznámější trek je na vulkán Chaitén, který absolvoval i sám Douglas Tompkins. Dále zde najdete několik treků k místním vodopádům, jezerům a ledovcům.

Park Pumalin

VENTISQUIERO COLGANTE

Severní Patagonie se táhne okolo cesty, které se říká Carretera Austral. Ta vede přes 1000km od Puerto Montt do Villa O’Higgins. Její cesta vede i v okolí fjordů a ostrova Isla Magdalena, kde se dají buď za ranního rozbřesku, či zapadajícího slunce pozorovat delfíni. Kouzek od tohoto místa se nachází “visící ledovec”. Aneb Ventisquiero Colgante. Ventisquiero Colgante vypadá malý, ale ve skutečnosti se rozprostírá na 150.000 hektarech! Protože se nachází mezi dvěma horama, vytváří tvar “V”, který visí ze stěny a Vy tak můžete obdivovat, jak se každou chvíli odlamují kusy, doprovázené hřmotem, jako za bouřky.

Ventisquiero Colgante

LEDOVEC EXPLARADORES A MRAMOROVÉ JESKYNĚ

Dále po Carretera Austral je město s názvem Coyhaique. V okolí tohoto města je opravdu hodně, co dělat. Nachází se v oblasti ledovců a také hor. Jeden z nejnavštěvovanějších ledovců této oblasti, je bezpochyby San Rafael, který živí více než 250 jezer a lagun. K ledovovci se dá dostat pomocí lodi, která si ale drží bezpečný odstup a Vy se i tak můžete kochat nejen ledovcem, ale i plovoucími kry.

 

Hanka Slabá

Pokud máte rádi dobrodružství, a chcete si vyzkoušet, jaké to vlastně je, chodit po ledovci, nebo snad vniknout do jeho jeskyní, ledovec Explaradores je ten pravý! Nejjednodušší cesta na něj je přes agenturu, která pro Vás obstará veškeré vybavení a zároveň Vám řekne i zajímavé informace.

Ledovec Explaradores

Jedná se o celodenní trip, při kterém si vyzkoušíte mačky, chůzi po ledovci, skotačení v jeho jeskyních a pití ledové, čerstvé vody! A když už budete v tom dobrodružství, po treku, kdy se unavily Vaše nohy, můžete druhý den unavit pro změnu Vaše ruce. Z malé vesnice Puerto Rio Tranquilo jsou pořádány výlety do mramorových jeskyní.

mramorove jeskyne

Můžete si vybrat mezi lodí nebo kayakem. Věřte mi, kayak je ta nejlepší volba! Loď se dostane blízko, ale uděláte jednu fotku a jedete zase pryč. Prostě taková masovka. Kdežto na kajaku, máte celé jeskyně jen a jen pro sebe. A to hlavně, když si přivstanete. Můžete projíždět přímo jejich síněmi. Nejznámější jeskyně jsou Kaple a Katedrála. Kaple je menší a říká se, že pokud se dotknete její stěny, do roka a do dne bude svatba. V jejich okolí je tak křišťálově čistá voda, že vidíte svůj odraz. Za nás naprostý TOP!

mramorove jeskyne

CERRO CASTILLO

A aby toho nebylo málo, je tu rezervace Cerro Castillo. Není moc známá, ale za to není tolik turistická. U této vesnice se totiž nachází hora – Cerro Castillo, s výškou 2675m. Svůj název nemá jen tak náhodou.

Cerro Castillo

Castillo totiž znamená hrad, a když se na horu podíváte, má opravdu obrys takového záhadného hradu. Říká se, že svou náročností a vzhledem je velmi podobná treku “W” v Torres del Paine. Takže skvělá příležitost, jak se připravit! Toto místo bychom určitě neopomenuli, protože má tu nejkrásnější a nejmodřejší lagunu z celé Patagonie! A proč je laguna tak modrá? O to se zasloužil sediment laguny a světelné efekty!

Cerro Castillo

Když se ráno probudíte, laguna je křišťálově čistá, ale jakmile na ni zasvítí slunce, změní barvu na totálně tyrkysově modrou. TIP: Zkuste noční Cerro Castillo pod širákem! Neuvěřitelný zážitek s mléčnou dráhou nad horou!

NP Patagonia

A o zakončení Carretera Austral se postaral Národní Park Patagonia, Villa O’Higgins a Caleta Tortel, které nabízejí skvělé treky s dechberoucími výhledy na mnoho ledovců, nekončící řeky a zasněžené vršky hor v dáli.

 

JIŽNÍ PATAGONIE

O nádherný přejezd mezi Chile a Argentinou se zaručí již zmiňovaný Národní Park Patagonia, který má neuvěřitelně bohatou faunu, a tak je možné, že narazíte i na pumu. Po několika kilometrech se Vám dostane absolutně úchvatného a fotogenického výhledu na El Chaltén.

Jizni Patagonie El Chalten

 

EL CHALTÉN

Velmi příjemné městečko, kde dělají nejlepší steaky v Argentině. V jeho okolí se tyčí nejvyšší hora Fitz Roy, která se pyšní 3405m! Ale to není jediná zajímavá hora. Treky jsou zde několikadenní nebo jen jednodenní. Každopádně se připravte na ledovcová jezera, která střeží ostré strany hor jako Cerro Torre, nebo Cerro Grande. Nejznámějšími místy jsou tu bezpochyby Laguna de Los Tres a Laguna Torre. Buď k nim můžete udělat jednodenní trek nebo si je obejít společně s dalšími Miradory. Takový trek trvá 3 dny (dvě noci). A my ho můžeme více než doporučit! Cesty jsou velmi dobře urdžované, dokonce vidíte i pracovníky Národního Parku pečlivě obstarávat okolí. Velmi dobře značené cesty, které Vás vedou dechberoucími údolími s výhledy na hory kolem Vás. Navíc celý park je bez vstupného a všechny kempy jsou zcela zdarma. Dokonce si ve městě můžete i zapůjčit vybavení, a to od karimatky až po sedák a karabiny, které jsou potřeba ke zdolání Huemul treku. Na tento trek se musíte zaregistrovat a zdejší ranger Vám poradí, jak tento trek zdolat, protože překračujete celkem dvě naprosto ledové řeky a část treku je i po ledovci.

Fitz Roy El Chalten

TIP: Opět doporučujeme spaní pod širákem u lagun! Nepropásnete tak ani minutu úžasného výhledu, ale hlavně celý západ i východ slunce je jen Váš! A jako odměnu si ve městě můžete vychutnat šťavnatý steak s pečeným bramborem a slaninou! Toto malé městečko nás učarovalo a stalo se místem, kam se strašně rádi vrátíme. Lidé tu jsou neuvěřitelně milý a nápomocní, jídlo je vynikající a treky jsou jedna radost.

 Cerro Torre El Chalten

 

EL CALAFATE A LEDOVEC PERITO MORENO

O pár km níže je město El Calafate, které konečně připomíná civilizaci. Je poměrně velké a má hlavní třídu, na které naleznete naprosto vše. Od casina, po ledové bary. Za městem se ale skrývá jedno z dalších našich TOP míst! Naprostý unikát. Třetí největší zásobárna vody na světě. Ledovec Perito Moreno, vysoký 70 m s hranami ostrými jako čepel. Můžete u něj strávit celý den. Hodiny zde tak nějak ubíhají jinak. Z azurově modrého ledovce se totiž odlamují kusy ledu, nebo naopak vyplouvají na povrch ty, které byly pod ním, a tak míte podívanou daleko lepší, než když sledujete televizi. Podívaná, která nikdy neomrzí. Pokud ale chcete zažít víc, určitě doporučíme půldenní nebo celodenní výlet na ledovec. Lodí Vás odvezou na jeho stranu, takže budete mít spektakulární výhled.

Ledovec Perito Moreno

Odtud se jde pěšky až k ledovci, kde Vás poučí o jeho vzniku, velikosti a pohybech. Pak si nazujete mačky a už brázdíte ledovcové “špičaté hory” a celá výprava je zakončena panákem whiskey s “kostkou” ledu přímo z ledovce. Je to neskutečný zážitek, který si užije naprosto každý. Půldenní výlet – na 5h nebo celodenní, kdy kráčíte po ledovci daleko déle.

Ledovec Perito Moreno

Záleží, jak dlouho chcete v El Calafate zůstat. My jsme využili půl denního výletu, který jsme po zahřívací whiskey zakončili kocháním se u ledovce. U ledovce jsou totiž ochozy (velmi chytře udělané, abyste nelezli tam, kam nemáte), které na místech s nejlepším výhledem mají i posezení. A není nad to si vzít pár pivek, sendvič nebo rovnou pár sýrů a klobásek, a při pohledu na padající kusy ledovce uždibovat.

Ledovec Perito Moreno

 

TORRES DEL PAINE

Po velkolepém zážitku v El Calafate se můžete vydat přes hranice do Chile, kde se kousek od hranic nachází další Národní Park – Torres del Paine. Tento park je asi nejznámějším, když se řekne slovo Patagonie. Dle nás je to určitě TOP, ale pokud to až sem dolů nestihnete, zas o tolik jste nepřišli. Hlavně ne o peníze. Tento park je nejdražší park v naší historii a celkově v celém Chile i Argentině. Vstup stojí pro cizince 21.000 pesos na osobu = 720 Kč.

Torres del Paine

Nejlepší je projet si park autem, protože vzdálenosti od kempů, i vyhlídek jsou řádově kolem 30 – 50km, což pěšky není zrovna velmi přívětivé a autobusem toho tolik neuvidíte. Navíc cesty nejsou zpevněné, takže i na kole to je dobrá výzva! Nesmí se kempovat nikde jinde, než v kempech a nejlevnější noc se pohybuje od 6.000 – 10.000 pesos za osobu = 210 – 350 Kč. Jsou zde ty nejznámější treky, a to “W” na 4 dny/3 noci nebo “O” 5 – 10 dní. Pokud se rozhodnete pro jakýkoli trek, který je přes noc, musíte si dopředu zarezervovat kemp, jinak Vás nepustí do areálu. Naštěstí pro nás, byli jsme mimo sezonu, a tak nás pustili i bez rezervace. Také jsme našli způsob, jak ušetřit, a neutratit za pár dní trekování tolik, za kolik bych si mohla koupit 2 týdenní dovolenou v Thajsku. Je to sice fuška, ale za to si do toho Thajska můžete zajet odpočinout. My jsme si udělali vlastní trasu “Y”, nachodili 108km, viděli všechny TOP místa a utratili pouze 50.000 pesos = 1.700 Kč! Jak jsme to udělali? Zaplatili jsme si celkem 3 noci v kempu Grande Paine, kam jsme došli po 17km od administračního centra. Z kempu jsme pak brzy ráno vycházeli na ty nejzajímavější místa, jakoé je ledovec Grey a Mirador Británico.

Torres del Paine

Je to celkem náročné (denně kolem 30km s 700m stoupáním), ale ty treky jsou naprosto famózní. Nádherné výhledy, že člověk nestačí fotit. Celkově park nabízí mnohem víc možností na trekování, než tyto dva nejznámější. Dokonce se zde i nachází stezka, kde je možnost zahlédnout pumu v divoké přírodě. Bohužel počasí v Patagonii se mění z minuty na minutu, a tak je třeba bedlivě pozorovat, co počasí chystá. Pokud Vám ale vyjde, budete mít skvělé a dechberoucí výhledy na hory, které snad nikde jinde neexistují. Jediné, co tak trochu kazí dojem, jsou mrtvé lesy. A není jich zde málo. Bohužel se tu odehrály celkem tři velké požáry, které poškodily tisíce hektarů lesa.

Torres del Paine

 

POBŘEŽÍ ATLANTIKU

Patagonie ale nejsou jenom hory a trekování. Patagonie dokáže nabídnout ještě víc. Na pobřeží Atlantiku můžete spatřit další unikát. A to tučňáka magellanského. To je ten se smokingem. Žijí vždy v koloniích a míst, kde je můžete spatřit je mnoho. Buďto je můžete navštívit na ostrově Isla Magdalena, který je u Punta Arenas, ale osobně, protože je to celkem drahá záležitost a jen na jednu hodinu, doporučujeme si přejet do Argentiny a navštívit buď Punta Tombo nebo poloostrov Peninsula Ninfas, kde není žádný vstup a ještě Vás přivítá hrozně hodný ranger, který Vám poví naprosto vše, co chcete vědět. Otevřeno je celý den a Vy tak můžete pozorovat tato krásná zvířata v jejich přirozeném prostředí. Navíc je občas pošťuchují pásovci hledající jejich vajíčka, takže o zábavu je postaráno.

Pobrezi Atlantiku

Celé pobřeží je velmi bohaté na zvířata, čím více se budete posouvat nahoru k poloostrovu Peninsula Valdéz, který se nachází u města Puerto Madryn, můžete obdivovat například lachtany, jak se vyhřívají na slunci a líně pohazují hlavami na druhé, aby si z nich udělali polštář. Nebo rypouše, kteří neustále dovádějí a bojují mezi sebou, aby si dokázali, který z nich je ten silnější. A to vše můžete pozorovat i z jednoho metru! Záleží na Vás, jak moc se chcete přiblížit, protože je máte opravdu na dosah ruky, nikde není nikdo, kdo by Vás zastavil. Cesta k Puerto Madryn vede po pobřeží, takže je velmi pravděpodobné, že uvidíte černé skákající skvrny, kterými jsou keporkaci. Někdy se přiblíží více k pobřeží a Vy je tak můžete sledovat přímo z pláže. A pokud dorazíte na Peninsulu Valdéz, můžete vidět i kosatky, které připlouvají na břeh, aby se nakrmily, a schramstly jednoho z lachtanů, který je u břehu.

Pobrezi Atlantiku

 

Patagonie je neuvěřitelná a nabízí neskutečně mnoho možností zažít nové dobrodružství! Stačí jen vyrazit!

Hanka Slabá

Jmenuji se Hanka, je mi 27 let a právě cestuji po Jižní Americe. Po nezdárném žádání o WHS víza na Nový Zéland jsem, společně s mým přítelem Patrikem, zvolila jinou variantu. A to WHS do Chile! A bylo to skvělé rozhodnutí. Jsme jedni z mála, kteří tyto víza vyzkoušeli a zároveň zakoupili auto. V autě bydlíme a cestujeme po Jižní Americe. Zatím jsme procestovali Chile, a to hlavně jižní část a Argentinu. Chystáme se do Peru, Bolívie a Kolumbie. Chceme navnadit a inspirovat ostatní nejen k cestování po Jižní Americe, ale i k poznání nových kultur a získání nových zkušeností. Proč jsme se rozhodli takto cestovat? Před 6 lety jsem byla na Vysoké škole a Patrik již 8 let v jedné práci. Začali jsme na sobě poznávat, že to není to, co chceme a řekli si, že to chce změnu. Vyrazili jsme proto do Anglie, kde jsme si vydělali peníze na cestování, zdokonalili se v angličtině a nabyli nových zkušeností. Chtěli jsme si zkusit Nový Zéland, ale bohužel jsme si víza nevyklikali, a tak, abychom nezůstali na jednom místě, jsme vyhledali další WHS víza a BINGO! Chile pro nás byla jasná volba! Naše cestování prokládáme i prací, která nám přináší opravdu mnoho informací o místní kultuře a zvycích. Jak dlouho budeme cestovat? To nikdo nikdy neví… Někdy chci, aby to neskončilo, někdy, abysme už byli doma. Ale jedno je jisté, čas není náš nepřítel, a tak můžeme zůstat na místě, které se nám líbí, jak dlouho chceme a pořádně ho probádat. Na Instagramu mne můžete sledovat pod @ceska_v_chile , kde se dozvíte více 🙂