Poustevník Vintíř

Články z časopisu

3.

listopadu 2020

Vintíř, legendami opředený muž, měl blízko k největším panovníkům své doby u nás v Německu i Uhrách, byl rádcem a diplomatem, posléze zasvětil svůj život Bohu. Přesto při vyřčení jména svatého Vintíře málokomu dnes svitne, o koho se jedná. Pro připomenutí tohoto muže se náš tým vydal na několik míst, kde svatý Vintíř působil.

O počátku Vintířova života se toho ví opravdu žalostně málo. Historikové se s jistotou shodují, že se narodil mezi lety 950–955 v Durynsku jako hrabě z rodu Schwarzburgů, což byl starobylý německý rod jehož kontakty dosahovaly do nejvyšších kruhů. Byl bratrancem bavorského vévody a pozdějšího římského císaře Jindřicha II. Díky sňatkové politice se nakonec stal spřízněncem i krále Štěpána I., uherského panovníkem a zakladatele uherského státu, a to, když si jej Jindřichova sestra Gisela vzala za muže. Též se traduje, že byl i kmotrem českého knížete Břetislava. Jeho mládí je zahaleno tajemstvím, můžeme se jen domnívat, jak vypadal jeho mladý a produktivní věk, ale údajně od mládí byl vychováván pro boj, ale projevil i své další kvality. Když zemřel Vintířův starší bratr Sizzo musel se sám starat o celý majetek svého rozvětveného rodu, které nebylo malé. Tehdy mu bylo třináct let. A zároveň s tím stále sloužil i v armádě.

Změna stylu života

„Podle některých pramenů byl nadprůměrně vysoký a obratný. Obzvláště dobře mu to prý šlo s mečem a bravurně ovládal jízdu na koni. Zároveň se ukázal jako skvělý stratég a psycholog s nadprůměrnou inteligencí.  Na válečném poli platil za člověka schopného vypozorovat budoucí reakce protivníka a operativně se na ně připravit. V armádě si tak velice rychle získal vysoké postavení. Dokonce natolik zapůsobil na svého bratrance císaře Jindřicha II., že jej pomalu stahoval z boje a tlačil jej do diplomatické služby. A i na tomto poli slavil úspěch, když zastupoval císaře na dalekých cestách trvajících měsíce ” říká Vladimír Frenzl, který působí jako profesionální průvodce po Šumavě. Můžeme dnes již fabulovat, zda to způsobila nadmíra odpovědnosti, dlouhé trmácení na cestách či vojenské trauma z častého zabíjení. Nicméně jedna věc je jistá, z nějakých pohnutek, kterými mohla být i jak se dnes říká změna životního stylu, opustil své význačné postavení a světský život a roku 1005 vstoupil ve svých nějakých padesáti letech do Benediktinského řádu a kláštera v Hersfeldu.

Poustevník Vintíř

Svatý Vintíř za svého života vykonal údajně mnoho zázraků a založil několik klášterů. Procestoval patrně celou tehdy známou Evropu. Stejně jako kdysi opustil světský život a uchýlil se k životu duchovnímu, přišlo mu patrně, že i aktivní život duchovní jej vyčerpává a okolo roku 1040 se usadil na české straně Šumavy, a to v Dobré Vodě u Hartmanic, kde žil jako v modlitbách rozjímající poustevník. Dnes zde najdete jediný kostel na světě zasvěcený svatému Vintíři a hned vedle něj vyvěrá ze země Vintířův pramen, který má údajně léčivé účinky. Ale i kdyby neměl, voda z něj chutná skvěle. V lese je pak Vintířova kaplička na místě jeho poustevny. Ale zpět k Vintířově životu, kterému ani co poustevníku se okolní svět nestal lhostejný, jednou z jeho zásluh je i sjednání míru mezi císařem Jindřichem II. a knížetem Bořivojem po bitvě u Brůdku.

Na konci cesty

Svou životní cestu zakončil svatý Vintíř právě v Dobré Vodě u Hatmanic, respektive nedaleko ve své poustevně, 9. října 1045. “Podle legendy den před Vintířovou smrtí náhodně navštívil jeho poustevnu kníže Bořivoj, Vintířův kmotřenec, který byl ve zdejších hvozdech lovit a doprovázel ho biskup Šebíř. Svatý Vintíř jim vylíčil, že cítí svůj odchod do nebe a projevil přání, aby jeho tělo spočinulo ve svaté půdě Břevnovského kláštera. Na druhého dne prý opět oba muži Vintíře navštívili a již jej našli bez dechu” zběžně líčí příběh Antonín Rückl z Břevnovského kláštera. Na každý pád kníže Bořivoj nechal ostatky svatého Vintíře převést do Prahy a pochoval v Břevnově, jak si přál. Skoro záhy se ozývaly hlasy o Vintířovo svatořečení. Až papež Jan Pavel II. vnesl do celé situace jasno, když Vintíře jednou pro vždy blahořečil, a tak dnes můžeme v klidu mluvit o oprávněným svatým. Místo posledního Vintířova odpočinku v břevnovské bazilice svaté Markéty připomíná kenotaf umístěný zvenčí a originál náhrobku uvnitř tamtéž.

Jediný skleněný oltář

Největší poctou a připomínkou svatého Vintíře bude patrně kostel v Dobré Vodě v Hartmanicích, vedle kterého je i Vintířův léčivý pramen. Zvenčí se kostel zdá jako každý jiný, nicméně ihned po vstupu každý návštěvník zjistí, že něco takového nemá co do originality obdoby. Jak se říká, vše zlé, je pro něco dobré. Doba, kdy byla obec součástí vojenského újezdu, mnoho domů, a vlastně i obcí, padlo jako cíle pro střelby. Stavení, která přežila, byla většinou vybydlená a pustá. Kostel svatého Vintíře se zachoval, ale bez vybavení. To nahradil nový a unikátní skleněný oltář a křížová cesta včetně sochy samotného svatého Vintíře z ruky nadšené a osobité umělkyně a sklářky Vladěny Tesařové.

Pin It on Pinterest

Shares
Share This