Zelené údolí Maroka

Články z časopisu

18.

února, 2021

Tajemné kasby

…severoafrické pevnosti, viditelné nad vrcholky palem, lemují celé údolí řeky Draa. Jejich dávní obyvatelé se v nich po staletí bránili nájezdům lupičů i sousedních klanů, kteří toužili získat bohatství marockého údolí. Přestože se v nynější době řada pevností i hliněných domů rozpadá, do některých se vrací život stejně jako do celého údolí. Díky řece a kvalitnímu zavlažování zde rostou statisíce palem, kasby lákají turisty a okolní příroda snad úplně každého. Řeka Draa je díky svému korytu o délce 1150 kilometrů nejdelším tokem v Maroku. Napájejí ji řeky Dades a Ouarzazate, svádějící vodu ze svahů Vysokého Atlasu. Vodu odvádí do Atlantského oceánu, i když pouze v době tání sněhu nebo období extrémních dešťů, kvůli vysokým teplotám v rámci celého roku se většinou její tok ztrácí v poušti za městem Zagora. Podél řeky vedla po staletí význačná obchodní cesta, kudy putovaly karavany z Timbuktu a každou z vesnic chránila malá pevnost. Draa, vlastně spíš její jižní část, sloužila v koloniální době jako hraniční čára mezi oblastmi zájmu Španělska a Francie. V dnešní době nejvíce bohatství do údolí přináší zemědělství a turisté. Na ploše kolem 23 000 kilometrů čtverečních žije přes 225 000 obyvatel, kteří se starají o statisíce palem, stovky malých políček a zvířat žijících mezi městy Agdz a Zagora.  

Řeka Draa patří k těm nejdelším v Maroku. V jejím údolí rostou tisíce stromů s datlemi i fíky. Je to opravdové bohatství pod Atlasem. 

Brána do údolí

Městečko Agdz sice působí zaprášeně a tak trochu neupraveně, ale cestovatel tu najde vše potřebné, i když někdy jsou věci složitější, než se zdají. Například ubytování je zde dražší než v mnoha dalších místech v oblasti a s denní dobou také roste jeho cena. Z obyčejného pokoje v malém hostelu se může stát luxusní pokoj se střešní vyhlídkou za dvojnásobnou cenu v rozmezí několika hodin. Respektive jde o stejné místo, stejný hostel, jen mi nějakou dobu trvalo si uvědomit (osobní zkušenost), že jde o nejlevnější ubytování ve městě. Za tu samou dobu si jeho majitel, asi dvacetiletý kluk, uvědomil, že je třikrát levnější než ostatní hostely, tak dvojnásobně zdražil. Kapitalismus v čisté podobě. I to se stává. Obyvatelé údolí jsou většinou arabsko-berberského původu. Mnohé tradiční berberské motivy tak lze najít i zde. V samotném městě pak stojí za návštěvu malé náměstí, kde se soustřeďuje většina atrakcí. Jednou z nich je určitě berberská omeleta, jedno z nejlepších marockých jídel. Kousek za náměstím je tržiště, kde se dají koupit fíky a datle rozmanitých druhů. Je tam také několik obchodů s místní ruční výrobou. Někdy je těžké v Maroku rozlišit, co je opravdu autentické, a co je dělané pro turisty. Na kopci nad městem je možné spatřit pozůstatky dvou pevností. I kdyby nic jiného, tak je odtud krásný výhled na večerní město. Večery jsou obecně v poušti krásné, a pokud je na co se dívat, je to ještě lepší. Agdz byl tradiční zastávkou pro karavany vezoucí cukr údolím a ve svých útrobách skrývá několik velkých, kasbám podobných domů. Přímo nad městem se tyčí hora jménem Djebel Kissane, která svými 1531 metry nad mořem přečnívá vše v okolí. V Agdzdu je ještě jedna maličkost k navštívení. Pro milovníky alkoholu se tu ukrývá obchůdek s touto komoditou. Schovává se trochu mimo centrum, ale za krátkou procházku je člověk odměněn možností ochutnat marocká piva jako Spéciale Flag, Stork nebo Casablanca. Získat licenci na prodej nebo výrobu alkoholu v Maroku není vůbec jednoduché a zlé jazyky tvrdí, že je vyhrazen pouze pro královskou rodinu a její přátele.   

Hliněné domy je možné nalézt v každé vesnici

Pevnost nad řekou

Brzy ráno bývá ještě snesitelné počasí na procházku, v údolí může být i v únoru pěkně horko, a tak je dobré si přivstat. Dříve vedla z Agdzdu až do Zagory příjemná oslí stezka, dá se říct nádherný stokilometrový trek podél řeky, dnes je už změněná na asfaltku. I tak má ale několik částí vhodných na procházku. Mezi ně patří například její počáteční kilometry. První monument, který člověk spatří, je kasba Tamnougalt. Hliněná stavba byla postavena před několika staletími a sloužila jako sídlo vládcům oázy Mezguita, nad níž se tyčí. Budova je nyní opuštěná a přímo láká k prozkoumání. Její stěny sice ověnčili svými graffiti novodobí umělci pouště, to ale stavbě neubírá na historické kráse. Jen o několik kilometrů dále stojí plně zrekonstruovaná kasba, kde je možné se ubytovat, a ve svých útrobách ukrývá dokonce i restauraci. Projít si její místnosti, chodby a zaplatit celkem přemrštěné vstupné je jednou z možností, jak se podívat do útrob kasru, centrálního paláce. Stačí totiž zabočit jen do další uličky a před návštěvníkem se rozprostřou celé bloky rozpadajících se hliněných domů a přístřešků. Během toulání se v těchto uličkách je nutná opatrnost, ale výsledek je k nezaplacení. V mnoha rozpadajících se domech lidé žili ještě před několika desetiletími, a přitom zde historie přímo dýchá ze zdí. 

Oáza mezi horami 

Pokud vás nenalákají polorozpadlé domy i celé vesnice, určitě si nenechte ujít přírodu údolí Draa. Cesta se vine kolem řeky a nabízí nádherné výhledy na scenerie palmérií. Nejvíce se tu pěstují datlové palmy, podle místních až k dvacítce různých odrůd. V jejich stínu jsou ukrytá políčka obilí, kukuřice, zeleniny a dalších plodin. Daří se zde také plantážím henny bílé, sloužící k výrobě stejnojmenné barvy. Přestože se na první pohled mohou zdát vesnice kolem řeky opuštěné, opak je pravdou. V uzoučkých uličkách se ukrývají obchůdky a malinkaté kavárničky. Stačí se odhodlat a do některé vstoupit. Místní lidé, a zvláště pak děti, jsou z návštěvníků velice překvapení. Každý se rád zastaví a popovídá. Většina turistů údolím projíždí z parkoviště na parkoviště, takže až sem určitě nezavítají. Maroko má oproti mnoha jiným zemím jednu úžasnou výhodu. Dá se tu přespat prakticky kdekoliv, nutné je postavit si tarp dál od lidí, oni by totiž všichni chodili na návštěvu a chtěli si povídat, a pak to není nejmenší problém. Potom už jen stačí se zabalit do spacáku, popřát si dobrou noc a nechat si zdát o dalším dobrodružství v této krásné zemi.    

 

Rozpadající se hliněné stavby zdobí údolí Draa, cestovatel se mezi nimi může ztratit a ponořit se do minulosti tohoto úžasného místa.

 Kolem řeky vede příjemné cesta, kterou ale na řadě míst již nahradil asfalt.

Místní lidé jsou velice přátelští a rádi si s cizincem popovídají, pokud tedy naleznou společný jazyk, což právě zde nebývá zrovna nejlehčí. 

Kika Šrédlová

Jiří Kalát

JK je cestující pisálek přednášející pro lidi, kteří rádi naslouchají. Miluje Blízký východ a Severní Afriku, ale rád se toulá kdekoliv, kde je možné zažít nějaké to dobrodružství či poznat něco nového. Je autorem knihy Všichni tady lžou, spolupracuje s několika časopisy a cestovatelskými portály a přednáší na festivalech i různých místech po celé ČR. Společně s Jirkou Dolejšem založil portál cestoklub.cz

Baví vás naše články?

Na našem blogu zveřejňujeme jen střípky z toho, co se můžete dočíst v tištěné nebo elektronické verzi časopisu Koktejl. Vydejte se s námi objevovat svět. Díky předplatnému časopisu Koktejl budete neustále na cestách.

Pin It on Pinterest

Shares
Share This