Bangladéš, země Bengálců

Bangladéš, jedna z nejlidnatějších a nejchudších zemí světa. V Bangladéši jsou každoročně rozsáhlé záplavy až na 80 % plochy. To je dáno monzunovými dešti, ale i nízkou nadmořskou výškou na většině území. V Bangladéši není téměř žádný kámen (odplaví ho voda). Proto se památky stavějí z cihel. Tento stát s oficiálním názvem Bangladéšská lidová republika nalezneme v Jižní Asii.

Jeho sousedy jsou Indie a Myanmar a hlavním městem je Dháka. Původní název pro toto území je Bengálsko. Většinu státu zabírá nížina v soutokové oblasti veletoků Gangy a Brahmaputry, celé území je protkáno řadou vodních kanálů. Na severovýchodě a jihovýchodě země se povrch zvedá směrem k pohořím v okolních zemích. Vegetace je zelená po celý rok, srážkově je tato oblast jednou z nebohatších na světě. Většina obyvatel vyznává Islám. Relativně vysoké výnosy zemědělství neuživí vysoký přírůstek obyvatel. Podvýživa je běžným jevem. Hlavními plodinami jsou rýže, kukuřice, pšenice a čaj, z technických plodin bavlník a juta, ze které se vyrábí pytlovina. K zpestření vegetariánského jídelníčku využívá většina lidí chovu převážně drůbeže nebo se živí rybolovem.

Archiv redakce

Ilustrační obrázek

hlavní město Dháka během povodní

Město mughálských guvernérů

Jeden by při takovém popisu patrně zvolil dovolenou kdekoliv jinde, ale Bangladéš má opravdu co nabídnout. Přírodu, kulturu i historická města. Ostatně již samo hlavní město Dháka stojí za návštěvu. Leží v oblasti severně od řeky Burhi Ganga Padma, na jednom z ramen Brahmaputry. Město bylo pravděpodobně založeno v období 1. tisíciletí po Kristu, jeho význam ale kulminoval až v 17. století, tehdy se Dháka stala sídlem mughálských guvernérů bengálské provincie. Tehdy byla střediskem námořního obchodu, který sem přitahoval obchodníky z Nizozemí, Anglie a Francie. V roce 1765 se Dháka dostala pod britskou nadvládu a o téměř 100 let později získala městská práva. Během 19. století, kdy bylo město stále pod britskou kontrolou, jeho význam ustupoval před Kalkatou. Na významu začala Dháka nabývat až na počátku 20. století po vyhlášení Východního Bengálska a Ásámu. V této době město patřilo mezi významná obchodní střediska. Po rozdělení Britské Indie a vyhlášení nezávislosti v roce 1947 se Dháka stala hlavním městem provincie Východní Bengálsko a v roce 1956 Východního Pákistánu. V roce 1971 během války o získání samostatnosti Východního Pákistánu byla silně poškozena. Krátce po těchto událostech došlo k rozdělení země a vyhlášení nezávislého státu Bangladéš s hlavním městem Dhákou. Většina historických památek z muslimského období se zachovala především ve starém městě. Vyjímá se mezi nimi pevnost Lal Bagh s mauzoleem Bibi Pari, karavanseraj Bara Katra, další karavanseraj Chhota Katra, palác Ahsan-Manzil a náboženský památník Husayni Dalal. Ve městě dále stojí více než 700 mešit, nejznámější z nich je Bajt al-Mukarram.

Tángáil

Tři města

Významná místa a města, kudy procházely dějiny, jsou Bagerhat, Sonargaon a Tángáil. Pojďme si je představit. Bagerhat je starověké město na soutoku řek Gangy a Brahmaputry, původně Khalifatabad, bylo založeno tureckým generálem Ulugh Khan Jahanem v 15. století. Nachází se v něm mimořádné množství raně islámských památek, převážně mešit. Bagerhat je zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO.

město Sonargaon

Druhý Sonargaon

Od starověku byl centrem politického, kulturního, obchodního i náboženského dění. Vystřídal se zde buddhismus, hinduismus i islám a každé náboženství po sobě zanechalo stopy. Od 13. do 17. století byl hlavním městem Bengálska, dnešního Bangladéše. Strategickou polohu zajišťovala městu poloha na soutoku tří největších bengálských řek - Meghny, Džamuny a Padmy (bengálský název pro Gangu). Sonargaon v hindštině znamená ‚‚zlaté město‘‘, což bezpochyby bylo, i když dnes už jeho zašlou slávu připomíná jen několik starých mešit a opuštěných chátrajících sídel bohatých obchodníků. A do třetice Tángáil . Je nazýván „starým Sonargáonem“, tedy již druhé zlaté město v jedné z nejchudších zemí světa. To ukazuje, jak moc se mohou poměry měnit. Kdysi hlavní město Východního Bengálska, ležící v těsné blízkosti Dháky. Nejvíc ruin starých památek, mešit a hrobek leží u vesnice Mograpárá, za návštěvu stojí i muzeum lidového umění. Savar Bazar - památník bojovníků za svobodu Bangladéše, ale především nedaleká vesnička Bodapara, kde žijí zaklínači hadů.

Národní park Sundarbans

V srdci přírody

Jak bylo řečeno, Bangladéš se může pyšnit i nádhernou přírodou. Taková je například v Národním parku Sundarbans. Delta Sundarbans v ústí řeky Gangy je největším mangrovníkovým lesem na světě, pokrývá plochu okolo 10 000 km². Jedná se o komplex přílivových vodních cest, blátivých mělčin a malých ostrůvků mangrovníkových lesů, území s bohatou faunou. Dominuje zde bengálský tygr, ale i velké množství ptáků, opic, hadů, skvrnitých jelenů a krokodýlů. K návštěvě je potřeba speciální povolení z lesního úřadu ve městě Khulna, ale dá se relativně pohodlně získat. Z hlavního města lze využít lodní dopravu takzvanou raketou, která spojuje Dháku s městem Khulna. Pro svou jedinečnou hodnotu a přírodní bohatství je Sundarbans od roku 1997 zapsán na Seznamu světového dědictví UNESCO.

Milovníci fauny i flóry si přijdou na své i ve středním a severním Bangladéši. Po řece Tongi lze nedaleko hlavního města Dháky podniknout krásný lodní výlet. Ze středu města se turisté za několik desítek minut dostanou k mostu Tongi bridge. Nedaleko něj je přístaviště, odkud jezdí lodi do Ulakuly. Na dvouhodinové plavbě se pak mohou kochat pohledem na rýžová pole a malé vesničky.