Ve všední den poloviny šedesátých let v Ostravě si při cestě do centra města málokdo vzal na sebe bílou košili. Z blízké koksovny s romantickým jménem Karolínka i z o něco vzdálenějších koksoven, vysokých pecí a oceláren Vítkovických železáren a Nové huti, pojmenovaných po prvním dělnickém prezidentovi, se do ovzduší ze všech komínů valil kouř, černé saze a načervenalý prach, obsahující těžké kovy, polyaromáty, dioxiny a další nebezpečné látky. V takové realitě se v ocelovém srdci republiky žilo od zintenzivnění těžby černého uhlí a výroby železa v padesátých letech po několik dalších desetiletí.
Zákon proti znečišťování ovzduší vstoupil v platnost už v roce 1967
Na druhém konci republiky se odehrávala v plném proudu devastace lesních porostů Krušných hor, způsobená emisemi kyselých plynů, především kysličníku siřičitého, vypouštěného z uhelných elektráren spalujících vytěžené hnědé uhlí v Podkrušnohoří. Znečištěným ovzduším v tehdejším Severočeském a Severomoravském kraji se koncem padesátých let zabývaly i komunistické orgány. V roce 1964 poukázala skupina poslanců při projednávání nového zákona o péči o zdraví lidu na neplnění vládního usnesení č. 524/64, které ukládalo přijímání opatření v oblasti ochrany ovzduší, mj. také technické zajištění výzkumu a výroby odlučovačů ke snižování emisí. Z iniciativy poslanců zmíněných krajů byla ustavena společná komise výboru průmyslového a zdravotního k otázkám čistoty ovzduší. K významnější změně došlo i v legislativě přijetím Zákona č. 35/1967 Sb. o opatřeních proti znečišťování ovzduší, který mimo jiné zřídil Státní technickou inspekci ochrany ovzduší při ministerstvu lesního a vodního hospodářství jako kontrolní orgán s celostátní působností. Situace se však nezlepšovala, spíše naopak.
Narůstající potřeba elektřiny si vynutila v sedmdesátých letech stavbu dalších bloků uhelných elektráren a technologie ke snížení emisí SO2 byly ještě v nedohlednu. O málo lepší situace byla v té době na Ostravsku, protože zařízení pro záchyt prašných emisí byly po technické stránce o něco pokročilejší a finance uvolňované ze státního rozpočtu napomáhaly k mírnému poklesu emisí prachu. Archivní dokumenty uložené na oddělení emisí a zdrojů Českého hydrometeorologického ústavu v Praze Komořanech obsahují materiály popisující první pozitivní změny v produkci emisí v sedmdesátých letech, doprovázené číselnými údaji, sestavovanými ČTIOO – Českou technickou inspekcí ochrany ovzduší.
Ilustrační obrázek
Žlutých mlh na Ostravsku a Ústecku ve srování se situací před rokem 1990 výrazně ubylo.
Posuneme se v čase do poloviny osmdesátých let. Přes hustou mlhu není vidět skoro na krok a štiplavý zápach ve vzduchu ukazuje na opravdu velké koncentrace SO2.
Tak vypadaly dny i týdny v zimním období v Teplicích a dalších městech Severočeské uhelné pánve. Projevy nespokojenosti občanů Teplic nabývaly na síle a v první polovině listopadu 1989 vyvrcholily demonstracemi za čistší ovzduší. Uběhlo jen pár měsíců a polistopadová politická reprezentace si uvědomila velmi dobře, že jedním z ukazatelů spokojenosti občanů je právě kvalita životního prostředí. V roce 1991 byly přijaty dva důležité zákony, které napomohly snížit emise prachu během necelých deseti let o 90 % a emise SO2 o 85 %. České elektrárny přestaly díky masivním investicím do odsiřovacího programu přispívat ke kyselým dešťům v Evropě. Ke zlepšení ovzduší v lokálním měřítku napomohl především v severních Čechách zákon umožňující využití výnosů z privatizace pro dotovanou plynofikaci a elektrifikaci vytápění domácností.
Ilustrační obrázek
Na začátku listopadu 1989, jen pár dní před událostmi na pražské Národní třídě, se v Teplicích konaly bouřlivé ekologické demonstrace.
Radikální zlepšení
Změny ve skladbě průmyslu, odsíření elektráren a rozsáhlá plynofikace a elektrifikace stály za ZÁSADNÍM ZLEPŠENÍM OVZDUŠÍ V CELÉ REPUBLICE, nejvíce však v tehdejším Severočeském a Severomoravském kraji. Graf zobrazuje pokles emisí prachu (PM2,5 a PM10) a tuhých znečišťujících látek (TZL). Data před rokem 1990 nejsou spolehlivá a nelze je bohužel přesně srovnávat s těmi dnešními.
Ilustrační obrázek
#kvalitaovzdusi V novém vydání magazínu Koktejl vyšel článek kolegy Pavla Machálka popisující vývoj emisí znečišťujících látek.
Pamatujete například na bouřlivé ekologické demonstrace v listopadu 1989? pic.twitter.com/BqUsyslGrK
— Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) (@CHMUCHMI) March 4, 2020
SNIŽOVÁNÍ EMISÍ
Období let 1990–1999 se v České republice i v dalších zemích bývalého východního bloku vyznačovalo významnými změnami v oblasti životního prostředí. Součástí těchto změn bylo také výrazné zlepšení kvality ovzduší, ke kterému došlo zejména pozitivním vývojem emisí znečišťujících látek do ovzduší. V souvislosti s legislativními změnami zavedenými Zákonem o ovzduší č. 309/1991 Sb. a následnými prováděcími předpisy byla do 31. 12. 1998 většina velkých a středních zdrojů znečišťování ovzduší uvedena do souladu s tehdy platnými limity na ochranu ovzduší. To se projevilo výrazným zlepšením stavu ovzduší a mírnějšími průběhy inverzních situací zejména od topné sezony 1997/98 do současnosti. V řadě obcí však doposud přetrvávají problémy s emisemi z lokálních zdrojů a z prudce narůstající silniční dopravy.
Ilustrační obrázek
Idylická nálada nebo zhoršené rozptylové podmínky? Obzvláště v zimních měsících naše dýchací soustava trpí.
Mezi lety 1990 a 2000 klesl např. podíl velkých zdrojů na celkových emisích TZL z 68 % na 29 %. U mobilních zdrojů se ve stejném období projevil nárůst dopravy zvýšením podílu NOx z 30 % na 45 %. Opatření ke snížení emisí jsou proto v poslední době soustředěna na ob-last dopravy a především na vytápění domácností. Emise z dopravy jsou snižovány zpřísňujícími se limity nastavenými společnou legislativou EU. Pro oblast vytápění domácností byly první dotační programy zacílené na zlepšení kvality ovzduší přede-vším v menších městech a obcích spouštěny již v devadesátých letech. Jejich zintenzivnění v posledním desetiletí (Zelená úsporám a především tři vlny podpor v rámci Kotlíkových dotací) by mělo snížit nadměrné znečištění ovzduší jemnými částicemi prachu a karcinogenními polyaromatickými uhlovodíky. V říjnu 2022 navíc přibude významné legislativní opatření, které zakazuje provoz kotlů na pevná paliva o příkonu do 300 kW klasifikovaných nejnižší emisní třídou 1 a 2. Dnešní emisní bilance mají za cíl všechny uvedené změny dostatečně přesně zdokumentovat a rovněž vyhodnocovat, zda k nim dochází v návaznosti na přijímaná opatření a identifikovat případné další možnosti ke snižování emisí, které je předpokladem zlepšení zatím stále ještě špatné kvality ovzduší v ČR.
Ilustrační obrázek
LOKÁLNÍ TOPENIŠTĚ Zdaleka největším zdrojem částic PM2,5, tzn. prachových částic menších než 2,5 mikrometru, je lokální vytápění domácností.
Text: PAVEL MACHÁLEK, ČHMÚ, foto: Shutterstock.com, Miroslav Rada, otištěno v magazínu Koktejl 3/2020.