Valpuržina noc

Pohanský svátek Valpuržiny noci / shutterstock

K oslavám Beltainu patřila i příjemná tradice milování pod širou oblohou

Je zajímavé, že se nějaký svátek objeví v různých kulturách po světě a přitom má vlastně stejný základ. Například právě pálení čarodějnic. Pojďme cestou Keltů a jejich svátku Beltainu slaveného z 30. dubna na 1. května. Tradice oslav této magické noci vychází ze starých keltských zvyků a rituálů, jimiž se v rámci svátku Beltain žehnalo půdě, aby dobře rodila, a stromům, aby dávaly zdravé plody. Etymologie slova beltaine je nejasná, ale zpravidla je vykládáno jako „jasný oheň“. Slabika bel – může znamenat „jasný, zařící“ a souviset s keltským slunečním bohem Belenem. Část – taine může vycházet ze slova teine „oheň“. Jak kdysi probíhaly oslavy. Nejdříve byly uhašeny všechny krby a ohně a poté rozdělán „teine éigen“, tedy živý oheň, rozežhnutý pomocí dvou dřívek a zapáleny dva ohně mezi kterými byl provázen dobytek, aby byl ochráněn před dobytčím morem a jinými chorobami, lidé pak mezi ohni procházeli pro přivolání štěstí či vyléčení neplodnosti.

Valpuržina noc / shutterstock

Beltaine byl také považován za den vhodný pro začínání velkých plánů a podle Knihy o záborech Irska v tento den do Irska připluli Partholónovci a Mílésiané. Tento den byl dále spojován s čarodějnicemi či jinými nadpřirozenými bytostmi kradoucími lidem jídlo, snad v důsledku docházejích zásob a placení dávek vrchnosti, a byl považován za obzvláště nešťastný den k uzavření svatby. Na druhou stranu k rámci oslav Beltainu patřila i příjemná tradice milování pod širou oblohou, takže svatba ne, ale počnout potomka nebyl problém.

Oltář v kapli svaté Valpurgy v Hrádku u Sušice

Dcera svatého

Pálení čarodějnic je též nazýváno Valpuržinou nocí, co ale o Valpurze víme? Jediná kaple, která je zasvěcena Svaté Valburze, patronce šestinedělek a rolníků najdeme v obci Hrádek nedaleko Sušice. Vzývána bývala při některých nemocech, jmenovitě očních, při kašli a pokousání psem, a také jako ochránkyně domácích zvířat. Sv. Valburga pocházela ze starého šlechtického anglosaského rodu. Vstoupila do kláštera řádu sv. Benedikta. Když její strýc (pozdější svatý) Bonifác viděl, že v Německu chybí kláštery pro ženy, povolal Valburgu do Mohuče, kam přišla s dalšími řeholnicemi r. 748. Jejím hlavním působištěm se staly nové kláštery v Heidenheimu, kde byla abatyší. Životem hluboké víry a Boží milosti vydávala svědectví opravdového křesťanství. Podporovala chudé, pomáhala sirotkům a dary přispívala na stavbu chrámů. V Heidenheimu působila až do své smrti. Roku 870 byly její ostatky přeneseny do Eichstättu.

Jediná kaple svaté Valpurgy v Česku, foto Martin Dlouhý

Legenda vypráví, že blízkému zámeckému pánu těžce onemocněla dcera a nic nepomáhalo. Valburga, když se o tom dozvěděla, byť už začala noc, vydala se k zámecké bráně. Tam se k ní přihnali psi a přispěchal zámecký pán, maje o ni strach. Řekla jen, že je služebnicí Ježíše Krista, který ji ochraňuje. A psi se stáhli. Pán ji dovedl k umírající dcerce a ona poprosila, aby se rodiče připojili k modlitbám za její záchranu. Pak zůstala s dítětem sama, prosíc, aby Bůh ukázal svou moc na dívce, pokud je to Jeho vůle. A druhý den bylo dítě dokonale zdravé. Šťastní rodiče chtěli Valburgu zahrnout dary, ale ta si nic nevzala. Žádala je však, aby milovali Boha z celého srdce a sloužili mu. Setkání se psy je vyobrazeno například na rytině Ludvíka Seitze z 19. století po Kristu. Po smrti Valburgy byl její hrob oslaven divy mnohých zázračných uzdravení. Její ostatky byly uloženy v kamenné rakvi a na povrchu prý vytékal čistý léčivý olej. V současnosti se v kapli Sv. Valburgy pravidelně každý první pátek v měsíci slouží mše svatá. Oblíbené a hojně navštěvované jsou již tradiční hudební a pěvecké koncerty umělců různých žánrů. V zámecké kapli se konají i církevní svatební obřady.

Martin Dlouhý