Již tři dny fotografuji Staré Město v Jeruzalémě, krásné místo, atmosféra se téhle legendě upřít nedá. Směs náboženství a kultur tuto velikost ještě umocňuje. Ovšem moje touha čím dál tím více směřuje za jeho hradby, mezi zdi „skutečného Jeruzaléma“, toho bez turistů a všudypřítomných typických prodejců.

Mluvím-li o „skutečném Jeruzalému“, myslím tím tradici, tradici tak silnou, že vzdoruje času, moderní době, modernímu vnímání. Přizpůsobí se pouze nutné modernizaci, která je ve většinové společnosti nutná. Vydávám se do čtvrti, kde je vřelé přivítání v nedohlednu, úsměv na rtech hledáte jen stěží a potěcha z vaší přítomnosti je na bodě mrazu. Vítejte v ultra-ortodoxní židovské čtvrti Me‘a Še‘arim.

Me‘a Še‘arim

Charedská čtvrť v Jeruzalémě, která leží nedaleko Starého Města. Charedim označuje příslušníky nejkonzervativnějšího směru ortodoxního judaismu i judaismu vůbec. Slovo charedim je odvozeno od slova charada, v překladu slovo znamená strach, třes, bázeň. Také je občas používán výraz „bohabojní“. Samotná čtvrť je pojmenovaná z úryvku tóry. Už jen těchto pár základních informací prozrazuje, že pořizovat snímky nebude procházka růžovým sadem. Pátá a největší čtvrť zbudovaná mimo hradby starého města na vás dýchne okamžitým respektem a tradicí.

Izrael

Jako by se na tomto místě čas zastavil. Zdi lemují všudypřítomné plakátové noviny (paškvil), které jsou neodmyslitelnou součástí místního života. Má své kouzlo, když sledujete místní, jak si čtou či jen procházejí kolem těchto černobílých informací. Vytváří to krásné kontrasty v kombinaci s jejich černými obleky. Další nepřehlédnutelnou věcí je stav ulic a stavení. Zaprášené uličky, krámky, nevalné stavy budov, to vše vytváří scenerie jako ze světa před sto lety. Celková hygienická úroveň je z našeho pohledu spíše nižší, sensitivnější jedinec by mohl volit slova jako „podprůměrná“ či „nevyhovující“.

Za ne zcela dokonalé hygienické podmínky může rychlý nárůst populace, který snížil kvalitu a úroveň, na kterou byla čtvrť hrdá. Charedi rodiny mají v průměru šest a více dětí a je to znát, děti jsou všudypřítomné. Deset dětí na rodinu není nijak neobvyklé, což si samozřejmě vybírá daň na kvalitě života. Celá čtvrť je jakoby uzavřená. Separovanost, kterou budovy vytvářejí, nelze přehlédnout. Původní plány navrhl německý architekt Conrad Schick, dnes už nejsou tak definitivní a svou originální podobu čtvrť z velké části ztratila, ale stále si zachovává původní myšlenku.

Izrael

Každý je jiný

To, co vás okamžitě zaujme na první pohled, je oblékání a celkové vzezření, zřejmě nejcharakterističtější znak charedim. Muži jsou oblečeni převážně v černém, ať to je klasický černý oblek s bílou košilí bez vázanky (nejčastější) či bekiš (černý sváteční plášť). O šabatu, který probíhá celou sobotu, ale začíná již v odpoledních hodinách pátečních, volí muži jiné barvy, velmi časté jsou bílá či zlatá. A samozřejmě nemůžeme zapomenout na klobouky, které neodmyslitelně k ultraortodoxním židům patří. Ač by se mohlo nezúčastněnému zdát, že jsou všichni stejní, opak je pravdou.

Charedim se rozdělují na mnoho skupin a sekt, kde právě oblečení prozrazuje, kam patří. Ať jde o pokrývku hlavy či knoflíky, vytažené kalhoty a další maličkosti, kterých si laik nevšimne, vše o jedinci vypovídá. Dokonce ani legendární nakroucené lokny vlasů na skráních nejsou jednotným znakem charedim. Pravidla oblékání u žen nejsou nijak přísná, ale evropskému myšlení přesto vzdálená. Oblečení musí zakrývat minimálně kolena. Pokud jsou zakryta pouze kolena, musejí být na nohách punčochy. Rukávy musejí přesahovat přes lokty.

Izrael

Nečekejte ale žádnou pestrost barevných kombinací, ani nějaké extravagance se nedočkáte, valná většina žen volí tmavé barvy, které nepřitahují pozornost. Vdané ženy si vlasy zakrývají většinou šátkem, který jim zakrývá všechny nebo jen část vlasů. V některých skupinách si ženy vlasy po svatbě ostříhají nebo oholí a na veřejnosti nosí paruku. Není žádná zvláštnost, že některé ženy a dívky jsou zahaleny kompletně. Dlouhý černý plášť i s pokrývkou hlavy podtrhuje ortodoxní přístup.

Během svého působení v Me‘a Še‘arim jsem nenarazil na nikoho, kdo by fotografoval, ani jsem nenarazil na žádného cizince. Pouze jednou jsem potkal skupinku děvčat z Manchesteru, ani jedna v ruce fotoaparát či telefon neměla. Ze zřejmých důvodů. Na tomto místě to chce odvahu fotoaparát jen vytáhnout, natož namířit a zmáčknout spoušť.

koupit casopis koktejl
koupit casopis koktejl

Foťák musí pryč

Ve čtvrti platí pravidla, která není radno porušovat, pokud nestojíte o konfrontaci s místními. Mezi základní pravidla patří nefotografovat bez povolení, a povolení tu neuslyšíte od 95 % místních, což je pro fotografa, který používá krátké objektivy, nehezké zjištění. „Co s tím?“ říkám si. Už pár hodin procházím Me‘a Še‘arim a blízké okolí plné ultraortodoxních židů a stále jsem nenarazil na nikoho sdílného. Pořizuji několik čistokrevných street fotografií, ale stále žádný přímý kontakt. Lidé se vyloženě vyhýbají mé společnosti, fotoaparát působí jako odstrašující prostředek.Vyhlížím si několik míst, kde chci zachytit atmosféru pulzujícího života.

Tam, kde před malou chvílí proudilo mnoho místních, se v mé přítomnosti stává opuštěné místo. Místní raději volí jinou cestu, když vidí, že chci fotografovat. Ověšený fotoaparáty a taškou tu působím nepřehlédnutelně. Nezáleží na tom, že nepůjde o přímý kontakt, prostě odmítají být součástí snímku. Příliš nepomáhá ani přirozená snaha být příjemný, pozdrav či úsměv není opětován. Velmi rychle si uvědomíte, že jste vetřelec z okolního světa. Zapadnout a splynout s davem není možné, vaše oblečení je natolik odlišné, že si vás lidé všimnou již z dálky. Vyhlídky to nejsou růžové, jako by vše bylo proti vám.

Izrael

Emoce, krása

Druhý den mě ve čtvrti děti, když vidí, že fotografuji,  vítají pliváním. Jsem nadšený! „Emoce, krása,“ říkám si. Děti ukazují nepěkná gesta a plivou na mě z dálky, ale evidentně se baví, pokřikují na mě velmi hlasitě, až si říkám, aby to nezpůsobilo nějaké problémy, ale po dni nezdaru rezignuji na pud sebezáchovy a rozhoduji se fotografovat dle vlastního mínění bez ohledu na újmu.

Procházející kolem se smějí, raději nechci vědět, co mladící pokřikují, ale místní to baví, a tak ze mě obavy pomalu opadávají. Děti jsou příliš daleko, využívám neoblíbenou variantu zoomového objektivu, co naplat, že se snímky nejsem spokojený, potvrdil jsem si, že zůstanu u krátkého skla. „Snad pomůže, když vysvětlím své důvody a záměry, pokud dojde ke konfrontaci,“ říkám si. Děti jsou vůči fotografování nedůvěřivé. Do rozjasněných tváří a roztomilých pózování, které známe z většiny Asie, má toto místo daleko.

Izrael

Jako kaktus

Během pár dní se ale situace pomalu začala obracet, již jsem dokázal fotografovat místa a lidi bez větších problémů. Odhodlání vytrvat i za cenu konfrontace se pomalu vyplácí. Má činnost se neobešla bez nedůvěřivých pohledů, ale vzhledem k tomu, že se ve čtvrti pohybuji už pár dní, tak jsem zřejmě „profláknutý“. Místní se pomalu začínají vyptávat, zvědavost se přece jen ukazuje jako přirozená vlastnost, vždy se však jedná o muže. A vždy slyším – nelehké tu fotografovat, že? Zaznamenávám první pozitivní pocity, Me‘a Še‘arim ukazuje i svou přívětivou tvář a vybavuje se mi příměr, který židé používají.

Přirovnávají se ke kaktusu: Na vrchu pichlavý, uvnitř sladký. Čím více času jsem trávil v Me‘a Še‘arim a blízkém okolí, tím více jsem si jej oblíbil. Negativní pocity pozvolna střídají pocity pozitivní. Nedat na první dojem a skousnout prvotní neúspěchy přináší své ovoce. Během posledního večera narážím při fotografování na skupinku vysokoškoláků, jsem přímo u dveří jejich koleje, pozvou mě dál, nabídnou občerstvení, cigaretu a konverzujeme. Ukazují mi své útočiště, přirozená zvědavost z obou stran přináší mnoho otázek. Velice příjemný zážitek, který dokazuje, že přirovnání ke kaktusu sedí.

Vracím se zpět a je mi líto, že se musím vracet tak brzy, ve chvíli, kdy jsem se k místním dostal opět o krok blíže. Má touha fotografovat toto neobyčejné místo a neobyčejné lidi je větší než před vstupem do jejich světa.

Autor: Marcel Koláček 

koupit casopis koktejl
koupit casopis koktejl