Země bílých pláží, čápů a krav

Litevská katolická tradice je vidět v každém městě i městečku, na ulicích zde stojí jeden kostel vedle druhého. Stejně patrné jsou i hluboké pohanské kořeny, na něž narazíte také téměř všude. Politicky a kulturně Litva patří k Západu a Evropské unii má mnoho co nabídnout. Neustále přitom bojuje s tím, aby se zbavila nevítaných a po dlouhou dobu vnucovaných ideálů sovětského Ruska. Matka příroda zjevně nebyla k místní rovinaté krajině příliš štědrá, pokud jde o tvary, ale zato ji obdarovala v jiných ohledech – bílými písčitými plážemi na západním pobřeží a hlubokými lesy rozprostřenými po celé zemi. Ty jsou navíc podle litevských legend plné čarodějnic, duchů, rusalek a dalších tajemných tvorů. Mezi vysokými borovicemi probleskují skrytá jezera a opuštěné pobřežní bažiny lákají stovky tisíc tažných ptáků. Hlavní město Litvy – Vilnius – je okouzlující uměleckou enklávou s tajemnými dvorky, zašlými dlážděnými uličkami, otlučenými nárožími a neuvěřitelně krásnou barokní architekturou. Litva je však zatížena i truchlivějším historickým dědictvím. Fascinující a hrůzné jsou pozůstatky sovětské okupace – opuštěné odpalovací rampy pro střely s nukleárními hlavicemi, jaderná elektrárna či park sovětských soch.