Někdy krátká chvilka obrátí náš život vzhůru nohama. Někdy jsou to malé věci každodenního života, které nám dodají novou sílu. Lidé z celého Tyrolska vyprávějí o svých srdečních chvilkách.
Bylinková filosofie
Ilustrační obrázek
Anna Holzerová je známá jako bylinková kuchařka z restaurace Strumerhof v horském městečku Matrei in Osttirol. Po 35 letech vaření předává postupně vařečku (a bylinkové recepty) svým dětem. Nudit se ale nebude. Už teď plánuje bylinkové a kuchařské workshopy.
“Že budeme tak úspěšní s bylinkovými recepty, jsme si nikdy nemysleli. Ani to nebyl náš hlavní záměr. Bylinky byly cesta do neznáma. Plevel a bylinky jsou jediné, co v naší nadmořské výšce dobře roste. A my chtěli pracovat s tím, co známe, čemu věříme a co nás baví. Bylinky nebereme jako marketingový trik, ale jako životní filosofii. A jsme moc rádi, že jiskřička přeskočila i na naše hosty.
Teď už musíme dokonce brzdit. Známe své hosty, máme je rádi a je strašně těžké jim říct, že máme plno a že je nemůžeme přijmout. Taky si po 35 letech nonstop práce chceme dopřát luxus a mít volný víkend nebo večer. Postupně předáváme vedení restaurace našim dětem a v restauraci tak proudí nová energie. Bylinková filosofie a recepty ale zůstávají stejné.”
Více tyrolských příběhů najdete na www.tyrolsko.cz/lovetirol.
Sýr od spisovatele
Ilustrační obrázek
Sepp Kahn hospodaří už 28 let každé léto na horské pastvině Untere Lärchenbergalm. Občas, když se sejde dobrá parta lidí, předčítá Sepp ze svých knížek. Živí se sice výrobou sýra, ale miluje i psaní. Sýr si u něj ale můžete koupit samozřejmě také.
„Žiju si tu nahoře skromně, ale ne špatně. Jsem spokojený. Pracuji, jak potřebuji a jsem svobodný. Občas se mě někdo zeptá, proč nezbořím starou chatu a nepostavím něco nového. Nebo proč nečerpám dotace. Moje odpověď je vždycky stejná. Ať to dělají ostatní, starýho psa novým kouskům nenaučíš.
Občas ke mně po nové horské stezce dorazí turisté. Lidé se většinou dělí do dvou až tří skupin. Prvních si nemusím ani všímat. Ty vyděsím, už jen když je pozdravím. Za každou cenu chtějí být první na kopci.
Druhá skupina je zajímavější. To jsou lidé, kteří koukají doleva a doprava. Hned poznám, zda si chtějí povídat nebo ne. Hodně se jich zajímá, co na horách dělám. Někteří si o mně něco přečtou v prospektech, kde o mně píší jako o spisovateli z hor.
Když vidí mojí starou dřevěnou chatu a v ní oheň, hned mají strach, že shoří. Tak jim říkám, že když nechytla za posledních 200 let, tak teď hořet nezačne. A pak vidí všechen můj sýr. Rádi si ho fotí a vždycky se ptají, kolik ho mám. Jojo, někdo toho má hodně a ostatní nemají nic. Ale vždycky se rozdělím.“
Více tyrolských příběhů najdete na www.tyrolsko.cz/lovetirol.
Od zlata k alpskému hotelu
Ilustrační obrázek
Horolezecké vesnice St. Jodok, Schmirn a Vals se snaží řídit zásadami udržitelného turismu. Alpský hotel Kasern otevírá jen přes léto a je schovaný na samém konci údolí Schmirntal. Patří mezi tajné tipy v oblasti Wipptal. Sází tu na vysokou kvalitu jídla a lokální potraviny. Majitelkou je Gabriela Ellerová.
„Můj pradědeček byl zlatokop na Aljašce. Za zlato z Aljašky postavil dům. To bylo v roce 1902. Od té doby si alpský hotel předáváme z generace na generaci. V roce 2007 jsem ho převzala já sama. Dělám práci, kterou miluji, ale také cítím hrdost a závazky k pradědečkovi.
Všechno nakupuji od místních sedláků z údolí. Maso mám ze Schmirnu, zeleninu z Thauru a mošt z Inzingu. Víc dodavatelů nemám. Lokální produkty jsou pro mě moc důležitý. Jsou sice dražší, ale vím, co kupuji a hlavně pomáhám sousedům z údolí.
V dnešní době lidé zase hledají jednoduché věci a rádi se vracejí ke kořenům. Jsem ráda, že tu nemáme příliš turistů. To bych nechtěla. Večer, když hosté odejdou, myslím hned na druhý den. Umýt nádobí, prostřít stoly, uklidit. Přes léto si užívám každé chvilky, kdy je venku klid a hezky."
Více tyrolských příběhů najdete na www.tyrolsko.cz/lovetirol.