Zimbabwe, moderní i starý svět

Zimbabwe, moderní i starý svět

Zimbabwe, moderní i starý svět

25.

říjen, 2022

Zimbabwe najdeme ve vnitrozemí jihovýchodní Afriky na rozloze přes 390 tisíc km2. Zimbabwe bylo několik desítek let pod diktátorskou nadvládou Roberta Mugabeho a před tím bývalo britskou kolonií. Svou nezávislost získalo Zimbabwe až roku 1980. V koloniální minulosti byla tato země nazývána Jižní Rhodesie, podle tohoto názvu se jmenuje i jedno psí plemeno, Rhodéský ridgeback, pes, který hlídal stáda a hospodářství pastevcům před lvy a jinými predátory.

Viktoriiny vodopády, Zambie – Zimbabwe / foto shutterstock

Zimbabwe je též neodmyslitelně spjato s českým cestovatelem Emilem Holubem, cestovatelem, etnografem, kartografem a lékařem, který jako první detailně zmapoval zdejší Viktoriiny vodopády. Nejsou nejvyšší, nejsou nejdelší ani nejhlubší… Když však dáme dohromady všechny rozměry, jsou Viktoriiny vodopády nejmohutnější na světě. Masa vody řeky Zambezi padá přesně na hranici Zambie a Zimbabwe do úzké (130 m) hluboké (140 m) průrvy a před vámi zůstane jen hradba řvoucího a běsnícího toku dlouhá přes 1.700 metrů. Viktoriiny vodopády jsou z „Velké trojky“ (Niagarské a Iguazú) nejhůře dostupné a právě proto nejdivočejší. Uprostřed africké přírody obklopené safari a národními parky můžou posloužit nejen jako cíl cesty, ale zároveň jako výchozí bod pro výlety do okolí. Vodopády navíc nesou významnou českou stopu. V roce 1855 je sice objevil britský cestovatel David Livingstone.

  hlavní město Harare, Zimbabwe / foto shutterstock

Člověk, který nespí

První setkání se Zimbabwe probíhá na mezinárodním letišti v hlavním městě Harare, jehož jméno v překladu znamená „člověk, který nespí“. Rušný noční život název výborně ilustruje, ale i přes den se v Harare dostatečně zabavíte. Čeká na vás Národní muzeum, moderní mrakodrapy i klasická zástavba, rozlehlé zelené parky a botanická zahrada, bleší trh v Mbare i luxusní nákupní střediska. Na ulicích se prodávají suvenýry, jako jsou proutěné košíky, výrobky z kamene nebo ze dřeva, šperky a oblečení.

město Bulawayo, Zimbabwe / foto shutterstock

Druhým největším městem Zimbabwe je Bulawayo. Sídlí zde Národní muzeum s cennými geologickými, botanickými, zoologickými, kulturními a historickými sbírkami. Můžete si prohlédnout i největší sbírku parních lokomotiv na světě. Bulawayo Club je ukázkou koloniální architektury z roku 1895. Muzeum dějin přírody s 100 000 exponáty, včetně vyhynulých zvířat a ryb, patří k pěti nejlepším na světě. V okolí Bulawayo se nachází národní památník Khami Ruins, památka na období Velké Zimbabwe a příklad stavitelského umění suchých zdí. Precizním opracováním kamenů a jejich skládáním na sebe vznikly kruhové stavby, dekorativní mozaiky, malebné uličky a masivní zdi dochované až do dnešních dnů. Asi 50 kilometrů od Bulawayo leží pohoří Matopo Hills ideální k pěším výletům a oceněné UNESCEM za unikátní přírodní scenérie.

Starobylé ruiny Velkého Zimbabwe (jižní Afrika) u jezera Mutirikwe / foto shutterstock

Velké Zimbabwe

Prapůvodními obyvateli Zimbabwe byli Sanové, kmen sběračů a lovců, kteří nám zanechali odkazy v podobě nástěnných maleb. Zatím bylo objeveno asi 4000 míst s obrazy prehistorických umělců, ale celkový odhad je daleko vyšší. Jejich nástupci, bantuské kmeny, vybudovali síť staveb známou jako ruiny Velkého Zimbabwe, kde se v době železné zdržovalo nejvíc lidí v subsaharské Africe. Leží asi 30 kilometrů od města Masvigo. Nejstarší ruiny pocházejí z 11. století, nejnovější jsou o 300 let mladší. Našly se pozůstatky královského paláce, podhradí pro poddané, chrámů a domů obchodníků. V době železné bylo toto místo pravděpodobně nejhustěji obydleným místem v subsaharské Africe. Shonové byli odnoží Bantů a v době rozkvětu vytvořili v celé oblasti 250 kamenných dolů. Tato velmoc se rozkládala na ploše 10.000 km2, od Mozambiku na východě až po provincii Gauteng v Jihoafrické republice a na západě po Botswanu. Velké Zimbabwe jsou největšími historickými stavbami na jih od pyramid. Nejsou postaveny náhodně, nachází se na místě úrodné půdy, nalezišť zlata a obchodních cest mezi Indickým oceánem na strategickém místě s velkými žulovými vrchy.

Žulové skalní útvary v národním parku Matobo poblíž Bulawao Zimbabwe / foto shutterstock

Kika Šrédlová

Martin Dlouhý

Martin Dlouhý je fotografem, redaktorem magazínu Koktejl a cestovatelem. Za svou kariéru navštívil skoro všechny státy Evropy, sever Afriky a Indonésii. Kromě cestopisných článků realizuje rozhovory a píše také na témata historie, vědy, přírody, gastronomie či enologie.

Baví vás naše články?

Na našem blogu zveřejňujeme jen střípky z toho, co se můžete dočíst v tištěné nebo elektronické verzi časopisu Koktejl. Vydejte se s námi objevovat svět. Díky předplatnému časopisu Koktejl budete neustále na cestách.

Egypt, země pyramid

Egypt, země pyramid

Egypt, země pyramid

15.

březen, 2022

Egypt býval jednou z největších říší světa, avšak i dnešní život a kultura v Egyptě má stále co nabídnout. Pokud návštěvník netrpí nedostatkem odvahy a rád opouští komfortní zónu, má možnost poznat opravdový současný a stále dostatečně bezpečný Egypt ve všech jeho podobách. Může pít čaj s berbery v oáze Siwa, projede se úzkými uličkami Luxoru na „hantouru“, zažije magický obřad „zaaru“, bude při západu slunce plachtit po Nilu, uvidí dech beroucí představení súfistů a vše zvládne na vlastní pěst bez průvodce.


pyramidy v Gíze

Lákadlo Egypta

Pyramidy v Gíze a Sfinga jsou symbolem Egypta a největším lákadlem pro návštěvníky této destinace. Ostatně jde o poslední původní existující div světa. Jsou jednou z nejslavnějších historických památek na naší planetě vůbec. V dávné minulosti bývalo toto místo monumentálním pohřebištěm významných osobností tehdejší společnosti, především pak samotných panovníků. Asi nejznámější je Cheopsova pyramida, která se tyčí do výšky necelých 140 metrů. Dodnes vedou vědci diskuse o tom, jak vlastně byly takové kolosy před více než 4,5 tisíci let vůbec postaveny. Údajně byly používány válce a soustavy pák, kterými byly na sebe skládány kameny, jež pak utvořily až 6 milionů tun těžký gigant.

Asi nejznámější stavbou celého komplexu je Sfinga. Tato obrovská socha ležícího lva s lidskou hlavou je strážcem tohoto zádušního místa mrtvých. Královské pohřebiště v Gíze, ležící dnes prakticky na předměstí Káhiry, je místem odpočinku panovníků 4. dynastie a jejich dvora. Prvním faraonem, který si vyvolil Gízu k vybudování své hrobky, byl Cheops. V dobách své největší slávy byla Cheopsova pyramida obložena deskami z bílého vápence, který výborně odrážel sluneční světlo a vyvolával tak dojem, že pyramida září.

sfinga v Gíze

Sfinga

Velká Sfinga v Gíze. Starověcí Egypťané ji nazývali Hor-em-Akhet neboli Hór (staroegyptský bůh nebes, slunce a světla) na obzoru. Arabové jí přezdívali Abú’l-Haul, tedy Otec hrůzy. Není divu. Obřími rozměry přitahuje kolos u pyramid ve městě Gíza lidské oči po tisíciletí. Největší socha starověkého Egypta je vytesaná z jednoho skalního bloku. Na délku měří sedmdesát metrů, na výšku dvacet. Tlapy má delší než autobus, hlavu jako malý domek. Hledí přímo k východu, ocas obtočený kolem pravé zadní tlapy, přikrčená a připravená ke skoku, jak dlouho už? Na toto téma se vedou vášnivé diskuse mezi archeology, geology, spisovateli, fantasty a snílky. Podle nejčastěji uznávaných teorií byla chiméra se lvím tělem a lidskou hlavou postavena v období pyramid. Tvrdí to i renomovaný americký archeolog Mark Lehner, jenž jejím mapováním strávil pět let života. Archeolog Lehner je přesvědčen, že Sfingu nechal před 4500 lety postavit faraon Rachev, stavitel druhé pyramidy v Gíze.

Geolog Robert Schoch a spousta jeho kolegů se však domnívají, že socha je daleko starší, možná až 12 000 let. Sfinga vznikla tak, že dělníci napřed vylámali do vápencového podloží příkop ve tvaru podkovy. Uprostřed něj vytesali vlastní sochu a z vytěžených kamenných bloků postavili chrám u jejích tlap. Mimochodem dodnes není jasné, jak to udělali. Některé bloky váží 200 tun. Přemístit je a přesně k sobě poskládat, s tím by měli dost práce i současní inženýři s nejmodernějšími jeřáby.

Plavba po Nilu

Nil je nejdelší řekou Afriky a historicky byla považována za nejdelší řeku na světě, ačkoli výzkumy naznačily, že řeka Amazonka je o něco delší. Co do metrů krychlových a ročního průtoku patří Nil mezi nejmenší na světě. Měří asi 6 650 km a jeho povodí pokrývá jedenáct zemí: Tanzánii, Ugandu, Rwandu, Burundi. Nil je životodárnou tepnou Egypta, která napájí celou zemi od jihu k severu. Pouze při plavbě po této řece můžete pochopit její význam a krásu, pouze z lodi můžete některé památky ocenit tak, jak architekt zamýšlel. Nejpomalejší a nejpoklidnější způsob dopravy nabízejí plachetnice, ale kouzlo řeky můžete letmo poznat dokonce i z paluby mnohopodlažního plovoucího hotelu. Díky této řece vzkvétala civilizace Egypta.

Ještě v 19. století nebyl pramen Nilu znám, protože ležel v tehdy neznámé „Černé Africe“. Objevení přišlo až s rozvojem průzkumných objevů v této oblasti. Za zdroj Nilu bývá často označováno jezero Ukerewe, ale to samo má řadu přítoků nezanedbatelné délky. Nejzazším zdrojem Nilu je burundská řeka Ruvyironza, větev řeky Kagera, která po 690 km dospěje do jezera Ukerewe. Pramení na Východoafrické vysočině východně od jezer Kivu a Tanganika. Každopádně plavba po Nilu je zážitkem na celý život.

Luxor

A mnohem víc

Nil, pyramidy a sfinga není to jediné, co lze v Egyptě spatřit. Tím, že se touto zemí prohnala pro nás základní historie, je tu spousta destinací. Například hora Sinaj. Hora Sinaj sice není nejvyšší z rozeklaných vrcholů Sinajského poloostrova, je však nejposvátnější. Je poutním místem pro židy, křesťany i muslimy. Na úpatí hory stojí klášter svaté Kateřiny, jehož masivní byzantské opevnění je postaveno na místě, kde Mojžíš údajně spatřil hořící keř.

chrám v Karnaku

Nebo chrámy v Karnaku, jeden z největších náboženských komplexů na planetě, jsou sérií chrámů a svatyní zasvěcených místní božské trojici a byly zkrášlovány více než 1000 let. A pak jsou tu Théby… Hrobky v Údolí králů v Luxoru byly kdysi zaplněné poklady a jejich chodby a pohřební komory jsou stále vyzdobeny tajemnými nápisy, které měly usnadnit přechod do posmrtného života. Nedaleko královských hrobek leží místa posledního odpočinku méně významných smrtelníků, princů, šlechty, písařů a dělníků. Jejich hroby nejsou tak majestátní jako hrobky králů, ale jejich výzdoba často vypovídá o životě ve starověkém Egyptě mnohem víc.

Kika Šrédlová

Martin Dlouhý

Martin Dlouhý je fotografem, redaktorem magazínu Koktejl a cestovatelem. Za svou kariéru navštívil skoro všechny státy Evropy, sever Afriky a Indonésii. Kromě cestopisných článků realizuje rozhovory a píše také na témata historie, vědy, přírody, gastronomie či enologie.

Baví vás naše články?

Na našem blogu zveřejňujeme jen střípky z toho, co se můžete dočíst v tištěné nebo elektronické verzi časopisu Koktejl. Vydejte se s námi objevovat svět. Díky předplatnému časopisu Koktejl budete neustále na cestách.

Keňa

Keňa

Keňa

18.

únor, 2022

Keňa v sobě snoubí to nejlepší z pravé Afriky, kterou známe z cestopisných dokumentů, a moderního vzkvétajícího státu poskytujícího západním turistům dostatečný komfort. Díky tomu lze v Keni vidět rozlehlá safari plná volně pobíhajících lvů, slonů či zeber, tradiční vesničky plné hliněných chýší, v nichž jako by se zastavil čas, ale zároveň i moderní velkoměsta plná širokých a dlouhých bulvárů a prosklených mrakodrapů.

Mombasa

Teplotní šoky

Keňa by mohla leckterého návštěvníka překvapit svými „neafrickými teplotami“. Ne že by tam snad byla zima, ale nepočítejte ani s tropickými teplotami kolem 40 °C. Například v Nairobi, hlavním městě, se teploty ve stínu pohybují v keňském létě což je říjen až duben kolem 20 °C a v zimě od května do září bývá dokonce jen kolem 15 °C. Nutno však poznamenat, že Nairobi je, kvůli své vysoké nadmořské výšce průměrně 1.600 metrů nad mořem, jedním z nejchladnějších keňských měst. Zcela opačná situace potom panuje v přímořské Mombase, kde se teploty v keňském létě pohybují kolem 30 °C a v zimě kolem 25 °C. Je tedy dobré se připravit na velký teplotní šok při cestách z Nairobi do Mombasy. Pro ostatní oblasti (například přírodní rezervace) platí počítat s průměrnými teplotami někde mezi oběma výše popsanými extrémy. Nutno podotknout, že všechny výše zmíněné teploty platí pro místa ve stínu, tudíž je též třeba počítat s velkým nárůstem při pobytu na slunci. Se specifickými teplotami je nutno počítat také ve večerních hodinách. Zatímco v Nairobi se při večerní procházce či posezení u piva neobejdete bez dlouhých kalhot a slabšího svetru, v Mombase jsou 24 hodin denně téměř stejné teploty.

Nairobi, hlavní město Keni

První a druhé

A když už jsme zmínili Nairobi a Mombasu, pojďme si je představit. Hlavní město Keni neoplývá historickými památkami, ale zato na vás dýchne jedinečnou atmosférou afrického velkoměsta. Za návštěvu pak stojí především Národní muzeum a vila Karen Blixenové. Karen, rodným jménem Karen Christentze Dinesen, byla dánská básnířka, spisovatelka a vypravěčka, která kromě svého vlastního jména psala pod pseudonymy Isaac Dinesen, Osceola a Pierre Andrezel. Pocházela z vyšších statkářsko-aristokratických kruhů a po celý život se nechtěla smířit s konvenčními představami své rodiny o postavení ženy. Roku 1914 se provdala za svého švédského bratrance barona Brora Blixena-Fineca a společně s ním zakoupila farmu s kávovými plantážemi nedaleko Nairobi v Keni. A pak je tu Mombasa. Druhé největší keňské město nabízí díky všudypřítomné arabské kultuře absolutně odlišnou atmosféru než Nairobi. Kromě procházek po historickém centru a návštěvy pevnosti Fort Jesus můžete strávit spoustu času na jedné z mnoha pláží.

  Národní park Serengeti

Parky a rezervace

Ovšem Keňa není o městech, ale hlavně o přírodě. Buffalo Springs a Samburu, tyto národní rezervace o celkové rozloze 300 km čtverečních se rozkládají na březích řeky Ewaso Ngiro a oplývají hojností nejrůznějších živočišných a rostlinných druhů i krajinných typů. Též Národní park Lake Nakuru. Vezmeme-li v úvahu růžovou záplavu plameňáků u břehů jezera, bujné traviny, pryšcové a akátové hvozdy či skalnaté útesy, v nichž se daří mnoha druhům zvířat i ptáků, nikoho asi nepřekvapí, že národní park Lake Nakuru je vážným konkurentem Amboseli v soutěži o titul druhé nejnavštěvovanější keňské rezervace po Masai Mara. To je rozsáhlé chráněné území na jihozápadě Keni, která na jihu přechází v národní park Serengeti v Tanzanii. Název rezervace je po Masajích, původních obyvatelích této oblasti, a místní řece Mara. Rezervace je slavná díky každoročnímu stěhování kopytníků (především pakoňů a zeber, v menší míře také gazel a impal) mezi parky Masai Mara a Serengeti, které probíhá přibližně od srpna do října. Přesné načasování přechodu velkých stád přes řeku Mara do Keni a později nazpět do Tanzanie záleží na srážkách a aktuální kvalitě pastvin. Stáda kopytníků jsou na jejich celoročním putování pochopitelně doprovázena i řadou predátorů (především lvi, ale také levharti a hyeny). Toto stěhování je tak rozsáhlé, že je nazýváno Velké stěhování, nebo také Velká migrace. Scenérii Masai Mara dominují savanové louky, ale tyto rozlehlé pláně jsou občas narušeny akátovými a lužními lesy a skalnatými kopci. Masajské slovo „Mara“, což znamená skvrnité, odkazuje právě na tyto „tečky“ v krajině.

 migrace přes řeku Mara

Národní park – Masai Mara, Masajové

Masajové

Masajové jsou africká černošská etnická skupina nilotského původu. Po dlouhém stěhování v minulosti (podle jejich tradice z Egypta) se usadili mezi Kilimandžárem a horou Mount Kenya (jejíž domorodý název se dá přeložit jako Blízko nebe), tedy v dnešní severní Tanzanii a jihozápadní Keni. Počet Masajů je odhadován na 250 tisíc a jejich pověst nespoutaných bojovníků i zachování si původního způsobu života jsou v dnešním moderním světě obdivuhodné. Mluví jazykem Maa, což je Nilo-Saharská jazyková skupina. Obřady a rituály jsou výrazem kultury Masajů a sebeurčením. Každý obřad znamená začínající nový život. Všichni Masajové touží projít těmito životně důležitými fázemi svého života. V masajské společnosti existuje mnoho obřadů, za ty nejdůležitější jsou považovány tyto: Enkipaata (obřad před obřízkou), Emuratta (Obřízka), Enkiama (Manželství), Eunoto (přechod válečníka na vyššího bojovníka), Eokoto e-kule (obřad, kdy Masaj smí pít mléko, aniž by ho žena viděla), Enkang oo-nkiri (obřad, kdy žena připraví vybrané maso a bojovníci ho jedí) a Orngesherr (Junior starší obřad). Existují také obřady pro mladší chlapce a dívky a to včetně Eudoto / Enkigerunoto oo-inkiyiaa (propíchnutí ušních lalůčků), a Ilkipirat. Muži hrají v kmeni důležitou roli. Zařazení muže do kmene je ve věku kolem 14 let. Vstupní podmínkou je obřízka.

 jezero Bogoria 

Kika Šrédlová

Martin Dlouhý

Martin Dlouhý je fotografem, redaktorem magazínu Koktejl a cestovatelem. Za svou kariéru navštívil skoro všechny státy Evropy, sever Afriky a Indonésii. Kromě cestopisných článků realizuje rozhovory a píše také na témata historie, vědy, přírody, gastronomie či enologie.

Baví vás naše články?

Na našem blogu zveřejňujeme jen střípky z toho, co se můžete dočíst v tištěné nebo elektronické verzi časopisu Koktejl. Vydejte se s námi objevovat svět. Díky předplatnému časopisu Koktejl budete neustále na cestách.

Tanzánie, základní Afrika

Tanzánie, základní Afrika

Tanzánie, základní Afrika

19.

září, 2021

Tanzánií by měl začít každý, koho to táhne do Afriky. Tanzanie totiž nabízí snad vše, co může běžný turista na své cestě po světě chtít vidět. Neuvěřitelné snímky divoké zvěře, adrenalin při stoupání na vrchol Kilimandžára či potápění s korálovými žraloky. Směs místního obyvatelstva, které je navíc k cizincům poměrně přátelské, posunuje tuto zemi v oblíbenosti na první příčky celého kontinentu. A navíc je tu bezpečno.

Nejvyšší hora Afriky

V Tanzánii si každý najde to své, hlavně pak milovníci exotické přírody. Hlavním tahadlem Tanzánie je beze sporu Kilimandžáro. Tato nejvyšší hora Afriky je se svými 5.895 m největším volně stojícím masivem na světě. Je to symbol afrického kontinentu. Výstup zabere od 6 dní do 10 dní, záleží na tělesné zdatnosti a financích dobrodruha. O zdolání „Kili“ se ročně pokusí kolem 30.000 lidí, uspěje zhruba třetina. Toužíte po kusu země zcela neporušeném masovým turistickým ruchem? Pak vyměňte Kilimandžáro za Usambarské hory a připravíte si skvělé kulturní i přírodní zážitky. Divoké scenerie střídají široká klidná údolí s mnoha vesničkami, hustě zelené pralesy zase louky s pasoucím se dobytkem. Usambarské hory leží na severovýchodě Tanzanie nedaleko hranice s Keňou. Hlavní místa, kam zde lidé jezdí za poznáním, je několik. Například na vyhlídku Irente s výhledem ze samotného okraje Usambarských hor, která se nachází několik kilometrů od Lushota. Výhled na rovinu pod horami a okolní kopce je nezapomenutelný, všichni návštěvníci Usambar by sem měli zajít. Nebo návštěva města Lushoto. Někdejší německé koloniální město nepatří patrně k nejestetičtějším místům, která za svůj život navštívíte, ovšem přesto má své kouzlo. Zajímavé je zajít se podívat na velmi živý trh v centru města, ve čtvrtek a v neděli je k tomu nejlepší příležitost, protože tehdy je trh největší. Milujete pralesy? Tak do třetice Usambar. Nádherný prales, v němž se nachází velké množství stromů a rostlin a žijí zde také opice, konkrétně gueréza angolská. Ze všech pralesů v Usambarách je tento nejsnáze dostupný z Lushota.

NP Serengeti

Na soupisce co navštívit v Tanzánii je vždy Národní park Serengeti. Největší NP Tanzanie se rozkládá na ploše skoro 15.000 km2. Hraničí s parkem Masai Mara v Keni. Každoročně zde probíhá velké divadlo migrace, kdy se obrovská stáda pakoňů a zeber pohybují po pláních za potravou. Oblast je národním parkem od roku 1951, do té doby zde bílí osadníci lovili. Půda je tu bohatá na minerály, protože ji v minulosti obohatil sopečný popel a půda obsahuje fluorit a zřejmě z tohoto důvodu proto zde přivádějí pakoně na svět mláďata. Od ledna do dubna je tady neuvěřitelné množství zvěře, ale dost jí tu zůstává, i když se migrace přesune dál. Centrální část Serengeti se nazývá Seronera. Tvoří ji zalesněná údolí a savany okolo přítoků řeky Grumeti. Je to nejpopulárnější část návštěvníků safari, je tu spousta vyježděných stezek, ubytovací kapacity a pochopitelně spousta zvěře. Migrující býložravci se tu objevují zhruba v dubnu a pokračují na sever. Od Seronery na západ směřuje takzvaný Západní koridor ten leží kolem řeky Grumeti a je tvořen močály a lesy. Migrace sem zasáhne mezi květnem a červencem, kdy dochází k dramatickému přechodu řeky. Severní část Serengeti je tvořena zvlněnou krajinou a částečně akáciovými lesy. Od července do září tudy prochází migrace na sever, v listopadu a prosinci zase zpět na jih.

Rozhodně nevynechat

Za zmínku rozhodně stojí minimálně další dvě destinace, město Dar el Salaam a ostrov Zanzibar. Dar es Salaam leží na východě země na pobřeží Indického oceánu. V letech 1974 až 1992 bylo hlavním městem Tanzanie. Dar es Salaam je nejlidnatějším městem země (2 698 651 obyvatel), je ekonomickým a kulturním centrem Tanzanie. Stojí za to zastavit se zde na den či dva. Dá se vydat do skanzenu Makumbusho Village museum, kde návštěvník může obdivovat různé druhy obydlí různých kmenů. Některé jsou zařízeny „nábytkem“ a vybavením do kuchyně. Jsou zde různí umělci, kteří nabízí své zboží, ať už jsou to obrazy tinga tinga, nebo vyřezávané sošky makonde. Dvakrát do týdne se zde konají tradiční vystoupení místních hudebních skupin a akrobatických souborů. V Daru můžete zajít do nějakého nočního podniku, ať už tam, kde se schází bílí obyvatelé, vyšší lokální společnost a turisté, to jest do čtvrti Oysterbay, Masaki nebo City center. Nejoblíbenější kluby jsou Sweet Easy a Klub Maisha. Takže „Maisha marefu!“ (Na zdraví!). Dar el Salaam je navíc výjezdním místem na ostrov Zanzibar. Na ten denně jezdí trajekt. Loď překoná vzdálenost na Zanzibar za dvě až tři hodiny. Ve městě leží přístav přímo v centru Stone Town neboli Kamenném městě, které je spletí úzkých uliček, kde se okamžitě ztratíte, ale není to na škodu, je zde spousta věcí k vidění. Malé krámky místních, obchůdky se suvenýry, kavárny a restaurace jsou roztroušeny po celém městě chráněném UNESCO.

Kika Šrédlová

Martin Dlouhý

Martin Dlouhý je fotografem, redaktorem magazínu Koktejl a cestovatelem. Za svou kariéru navštívil skoro všechny státy Evropy, sever Afriky a Indonésii. Kromě cestopisných článků realizuje rozhovory a píše také na témata historie, vědy, přírody, gastronomie či enologie.

Baví vás naše články?

Na našem blogu zveřejňujeme jen střípky z toho, co se můžete dočíst v tištěné nebo elektronické verzi časopisu Koktejl. Vydejte se s námi objevovat svět. Díky předplatnému časopisu Koktejl budete neustále na cestách.

Tanzánie-Safari-Masajové

Tanzánie-Safari-Masajové

Tanzánie-Safari-Masajové

4.

duben, 2021

Cestování v době koronaviru má svá úskalí, ale také výhody. Většina zemí sice vyžaduje negativní test při příjezdu do země, ale za to se vám otevírají možnosti, které ještě nedávno nebyly možné. A jaké? Třeba poloprázdné letadlo, kde se všichni povinně chrání rouškou a dezinfekcí. Nebo také prázdné letiště bez front a čekání,ale hlavně cílová destinace bez přetlaku turistů.Takové potom může být i africké safari, kde si nyní zvířata užívají klid a nerušeně se pasou přímo v okolí vašeho jeepu.

 foto Radka Darebná, Masaj

Tanzánie

V Tanzánii nikdo koronavirus příliš neřeší. Místní věří, že jsou proti němu imunní. Asi by to i odpovídalo, jelikož se zde celou dobu setkávají s velkou škálou nemocí. Při mém dvoutýdenním pobytu tady na koronu také skoro zapomenu. Je to balzám na duši i psychiku.

V Africe navštevujeme známé národní parky Tarangire, Serengeti a Ngorongoro. Místní průvodce nás vítá s otevřenou náručí a sděluje nám, že po dlouhé době tady vítá turisty. Jedním z hlavních příjmů Afriky je totiž turismus, který nyní díky koroně trochu pokulhává. Nicméně nám nabízí krásné počasí a záruku exotických zvířat, která se nyní ukazují velmi ráda.

 

foto Radka Darebná

Park Tarangire

V parku Tarangire, který navštívíme jako první mi naskočí husí kůže hned, jak spatřím prvního slona. Za ním zvědavě nakukuje pštros a prase bradavičnaté. Je to pro mě velký zážitek, vidět tyto zvířata v jejich přirozeném prostředí. Co následuje potom se mi asi nikdy ani nesnilo. Když popojedeme autem o kousek dál, vidíme jezero, do kterého se právě žene stádo slonů na ranní koupel. Sloni spolu dovádějí, milují se, proplétají choboty a užívají si příjemného ochlazení.Vydržíme je sledovat s úžasem celou hodinu. Čas je tu velmi relativní pojem. Nikam se nemusí spěchat.

Když se po krátkém dešti nad parkem rozprostře duha, dílo je dokonáno k dokonalosti.

foto Radka Darebná

Kráter Ngorongoro

V kráteru Ngorongoro, kterému se také přezdívá Noemova archa, je možné vidět opravdu velké množství zvířat. Zebry, gazely, pakoně,lvi, buvoli a mnoho dalších zde spolu žijí v naprosté symbióze. Prostranství plné zeleně zvířatům vyhovuje, protože je bohaté na pastvu.

Poprvé spatříme lva, krále zvířat. Rovnou dva, třetí se k nim líným krokem blíží. Dozvídáme se, že je vskutku vzácné, vidět lva v pohybu, jelikož lev zpravidla 20 hodin denně spí a zbylé 4hodiny loví. Dva ležící lvi vstanou a uvítají se s příchozím lvem lehkým bojem. Proběhne pár facek a řev a poté, se všichni společně rozvalí na trávu.

foto Radka Darebná

Park Serengeti

Ve světoznámém parku Serengeti nejdříve není vidět ani tlapka. Je to zvláštní, protože tento park je známý tím, že je zde největší koncentrace zvířat. Chce to však trochu trpělivosti.

Po chvíli se nám naskytne pohled na dvě lvice a partu rozdováděných lvíčat. Odpočívají na kamenech. Po chvíli si přijdou dokonce pohrát zvídavě i k jeepu a my tak máme možnost sledovat je opravdu blízko. Lvíčata jsou velmi hravá. Potravu jim shání matky lvice, než se naučí lovit.

Nedaleko od místa, kde jsme zahlédli smečku lvů, nám cestu zkřižují tři krasní gepardi. Pružným krokem přejdou přes cestu a věnují nám znuděný pohled.Safari prostě umí čarovat.

foto Radka Darebná, Masajské dítě

Masajské vesnice

Nejsilnějším zážitkem z Afriky se ale jeví návštěva masajské vesnice. Masajové ve vesnicích žijí ve velmi prostých podmínkách. Jejich obydlí tvoří chýše nebo domeček postavený z klacků, bahna a zvířecího trusu. Uvnitř chýše je postel, na které nenajdete peřiny ani polštáře,nýbrž jen zvířecí kůži, na které domorodci spí. Jídlo si připravují venku na ohni. Tady ale nestačí pouze škrtnout sirkou. Rozdělání ohně chce velkou dávku trpělivosti a zručnosti. Pomocí klacíků, tření a zvířecího trusu se při úspěchu objeví plamínek. Oheň pak zaručí přípravu jídla i teplo pro celou vesnici.

foto Radka Darebná , Masajští děti

Lovci a sběrači

V některých koutech Afriky stále take žijí domorodci v kmenech. Jsou to lovci a sběrači. Ženy se postarají o děti i sběr ovoce a muži loví. Svépomocí si vyrobí luky i šípy a jsou schopni ulovit dokonce i opici nebo gazelu.

Místní děti vyrábí už od raného věku z korálků náramky a zvířátka která žijí na safari. Doufají, že někdo půjde jejich vesnicí a odkoupí si jejich výrobky. Několik dětí, se mnou neváhá ujít pěkný kus cesty.Celou cestu na mě mluví,zpívají, nutí mi jejich náramky a drží mě za ruce. Můj kufr samozřejmě ztěžkne o pár kilo. Kde jinde si ale koupit suvenýr než právě tady?

foto Radka Darebná , Masajové

Náš masajský průvodce, který nás doprovází po cestě Afrikou si nese v ruce deštník.

Ptám se ho, na co má ten deštník? Pršet snad nebude,je sucho. Odpovídá mi vzápětí, že je to pro něj svátost, kterou nedá z ruky a že v období děšťů se hodí. Jeho velkým snem je však vlastnit jednou pláštěnku.

Pláštěnku? Opravdu jenom pláštěnku? Prolétne mi hlavou, že jednu nosím v batohu a že si vlastně doma v Česku můžu za pár korun koupit novou.

Předávám ji jako dar a odměnu našemu průvodci.

Radost a dojetí v jeho očích, když svírá pláštěnku v ruce je pro mě tou nejlepší podívanou.

Kika Šrédlová

Radka Darebná

Dlouhodobě žila v Austrálii a procestovala již 42 zemí světa. O svých cestách píše na svém blogu a facebookových stránkách Radka na cestách.
Cestování a fotografování zajímavých míst,patří mezi její nejmilejší záliby.

Pin It on Pinterest