Montenegro alias Černá Hora dlouho žila ve stínu pro Čechy atraktivního Chorvatska, které je jejím západním sousedem. Navíc Černá Hora je od České republiky dále a tak pohodlní Češi radši při cestě k moři spustili kotvy již na Istrii, v Zadaru, Šibeniku, Splitu nebo Dubrovníku. Ovšem velice prohloupili. Černá Hora je často považována za novou „nejmódnější“ destinaci. Na rozdíl od řady jiných „nových“ destinací nemají v Černé Hoře ve zvyku obtěžovat či šidit návštěvníky, většinou se dočkáte spíše medvědího objetí než otravného nadhánění. Ať už si bude cestovatel užívat horalské pohostinnosti či přímořské družnosti, musí očekávat to nejvřelejší přijetí, nejvelkorysejší pohostinství a nejméně pětikilový váhový přírůstek, tady prostě rádi krmí.

Sveti Stefan vesnička, Budva

Koncentrovaná krása

Od začátku na konec neměří černohorské pobřeží ani 300 kilometrů, ale tento úsek zahrnuje jednu z nejkrásnějších přímořských scenerií v Evropě. Hory se z křišťálového moře tyčí tak, že starobylá opevněná městečka navrchu si špičky nohou smáčejí ve vodě, jako by byla na prázdninách. V létě je celá krajina provoněná divokými bylinkami, jehličnany a středomořskou květenou. Když pláže zavalí východoevropští turisté, může se jim neohrožený cestovatel snadno vyhnout, pokud vyrazí mimo prošlapané stezky do drsných hor či do mnoha městeček a vesnic, kde žijí obyčejní Černohorci běžný život. Pěšky, na koni, horském kole či kajaku se dá vydat do nějakého zapomenutého koutu, který bude mít světoběžník s velkou pravděpodobností sám pro sebe. A to vše a mnohem více je vtěsnáno do země pětkrát menší, než je Česko.

 město Kotor v létě, Černá Hora

 město Kotor

Kotor a jeho Boka

Cesta proti proudu času do Evropy opevněných měst s vodními příkopy, stinnými uličkami a kostelem na každém náměstí, to je město Kotor. Kotorské staré město možná není tak působivé jako dubrovnické a nablýskané jako budevské, ale působí živěji, a také dramatičtěji. Kotor leží v Boce Kotorské což je záliv o kterém se mluví jako o nejjižnějším evropským fjordem. V těchto místech však ledovec nikdy nebyl, jedná se pouze o zatopené ústí řeky. Pod hladinou jsou říční naplaveniny a zbytky někdejšího koryta. V Boce Kotorské je celkem devět ostrovů, Prevlaka, Mamula a Vavedenje se nachází na začátku zálivu. Gospa od Milosti, Sveti Marko, Ostrov květin a Zanoetni Školjic lze nalézt v Tivatském zálivu, Krtoljska uvala, Gospa od Škrpjela a Sveti Đorđe se nacházejí v Risanském zálivu. Hloubka zálivu se mění v závislost na vzdálenosti od otevřeného moře. Zatímco velké části Tivatského zálivu jsou hluboké pouze 10–25 metrů, podstatná část zálivu u Herceg Nového je hluboká více než 50 metrů. Hloubka Risanského a Kotorského zálivu se pohybuje opět v hodnotách okolo 10–20 metrů.

 městečko Stari Bar, Černá Hora

Do Baru

Zatímco v moderním průmyslovém městě Baru mnoho zajímavostí není, kousek dál ve vnitrozemí se ukrývá poklad. Starobylé sídlo Stari Bar. Stari Bar tvoří zříceniny starobylého města, které bylo předchůdcem dnešního moderního přístavu Bar. Ruiny jsou ze tří stran obklopeny horskými svahy. Název města souvisí pravděpodobně s polohou naproti italskému Bari, které leží na druhé straně Jadranu. Stari Bar býval sídlem Ilyrů i Byzantinců. Opevnili ho Benátčané, což nezabránilo jeho dobytí Turky, kteří jej také při svém odchodu v roce 1878 poničili. Přesto se zčásti zachovaly, například křivolaké uličky, hradby, turecké lázně, kostely, zvonice i akvadukt. A dalším místem, které také stojí za zmínku je vesnička Sveti Stefan. Původně se jednalo a malou rybářskou osadu s kamennými domky na skalnatém ostrůvku nedaleko pobřeží. Založili ji v 15. století Černohorci. Podle legendy založil Sveti Stefan klan Pastrovićů, který v polovině 15. století pomáhal bránit město Kotor od nájezdů Osmanské říše. Turci byli z města v Boce kotorské vyhnáni a Černohorci získali značnou kořist. Za uloupené peníze nechali na skalním ostrohu zbudovat pevnost, která by chránila pobřeží před Turky a Piráty.

  Skadarské jezero – ruiny pevnosti / věznice Grmozur

Kouzlo vody

Největší balkánské jezero, Skadarské, o něž se dělí Černá Hora s Albánií, je sídlem mimořádně rozmanité ptačí říše. Na černohorské straně zahrnuje národní park ostrovní kláštery, staré kamenné vesnice proslulé vínem a hadí smyčky řeky Crnojevića. Ta stéká z hor a cestou k jezeru se líně klikatí polštáři leknínů kolem dvou kuželovitých vrchů, jimž místní láskyplně říkají „Sofia Loren“. Jde o krasové jezero, což mu v rámci původu dává nádhernou čistou vodu, a je největším jezerem na Balkáně. Na jezeře se nachází několik ostrovů. Největší je Vranjina v deltě Morači. Dále to je bývalé ostrovní vězení Grmožur, bývalá ostrovní pevnost Lesendro a menší ostrovy Starčevo, Korn, Beška, Omerova gorica, Krajinské souostroví, které zahrnuje 50 menších ostrůvků. K ostrůvku Grmožur a vězení, traduje se, že aby se snížil počet strážných, na něj zavírali jen neplavce, tak se nemohlo stát, že by vězeň uprchl. Nicméně jednomu se to povedlo. Vychytrale vyndal dřevěné dveře z pantů a na nich se dostal jako na voru až na břeh.

Djurdjevićův most vede přes řeku Taru

Krása jménem Durmitor

Impozantnost šedých vrcholů pohoří Durmitor se odráží v osmnácti ledovcových jezírcích, jimž se říká „horská oka“. Největší a nejpůvabnější je Černé jezero. K jezeru se dá dostat snadno a procházet se po jeho březích je příjemné, ostatní odlehlejší jezera vyžadují delší výpravu po pěších stezkách parku. A pak je tu jedna z nejkrásnějších a nejčistších řek Evropy, Tara. Řeka stvořená pro koupání a rafting.

 městečko Budva

Centrum Budva

Opevněné místo v lokalitě současného historického centra Budvy existovalo již v dobách antiky. Založeno bylo nejspíše na ostrově, který byl později spojen s pevninou šíjí; ať už uměle vybudovanou, nebo přírodním způsobem vytvořenou. Řečtí kolonisté, kteří patří mezi nejstarší obyvatele Budvy, však v případě tohoto města neustále čelili nájezdům ilyrského (předslovanského) obyvatelstva, což značně omezovalo možnosti rozvoje vzdáleného přístavu. Budva se díky tomu nemohla stát dobře prosperujícím městem, nicméně již v 6. až 5. století před Kristem zde existoval živý trh, obchodující s dalšími přístavy ve Středozemí.

foto Shutterstock

Martin Dlouhý

Pearl Lagune

Baristická extáze

Jedním z úžasných míst v Nikaragui, které by návštěvník neměl vynechat je obec Pearl Lagune. Obyvatelstvo zde hovoří kreolskou angličtinou a celková atmosféra je více karibská. Navštívit zde lze vesničky původních obyvatel. Pearl Lagune je také jedním z výchozích bodů na karibské ostrovy Pearl Cays. Několik malých neobydlených ostrůvků s palmami a bílým pískem uprostřed ničeho. Žádná elektřina, žádný signál. Ostrovy jsou skvělým místem pro šnorchlování a s trochou štěstí je možné potkat i mořské želvy.

 město Jinotega (město v mlhách)

Nikaragua místo s kávou

Nikaragua je též místem s vysoce kvalitní kávou, kterou oceňují baristé celého světa. Kávovými plantážemi a úžasnou přírodou jsou proslulá hlavně města Matagalpa a Jinotega. V obou se pěstuje káva Arabica. Jinotega, nazývaná „městem v mlhách“ leží 160 kilometrů od hlavního města Nicaragui Managua. Horskou oblast definuje poměrně chladnější klima a velké řeky. Půda je bohatá na minerální látky, kopce jsou hustě zalesněné. Káva se zde sklízí od listopadu do února a zpracovává se promýváním. Zralé kávové třešně obsahující vždy po dvou zrncích se nasypou do vody a spolu s ní protlačují speciálním zařízením, které je zbaví dužiny. Pak se zrnka nechávají v kvasných nádobách fermentovat a následně se znovu umyjí. Sušení probíhá na slunci. Nakonec je káva tříděna podle velikosti a kvality. Káva z Jinotegy se vyznačuje vůní aromatického dřeva, hořké čokolády a mandlí. Kávový labužník v ní najde také komplexní, plné tělo, nízkou kyselost a ovocnou dochuť. I Matagalpa leží v horách. Zdejší Arabika je nugátovo kakaové chuti s vůní karamelu a sušeného ovoce a nejlépe se vychutná čistá, bez mléka.

město Granada

ostrovy Granada

Voda a oheň

Za zmínku, a to dost významnou, stojí Granada, koloniální město s úžasnou architekturou na břehu jezera Managua. Z Granady lze podniknout výlet okolo Isletas de Granada na loďce či kajaku. Jedná se o ostrovy, je jich více než čtyři stovky, v jezeře Nikaragua, které je největším ve Střední Americe a svou rozlohou se může srovnávat s Libereckým a Ústeckým krajem dohromady. Jezero bylo původně součástí Atlantského oceánu. Tektonické procesy ale vytvořily nové pohoří, jež oddělilo vodní plochu od oceánu. To je také jediný důvod, proč ve sladkovodním jezeře žijí žraloci, kteří se novým podmínkám přizpůsobili. Horotvorné procesy a vznik jezera má na svědomí nedaleká sopka Mombacho. Ta celou úžasnou scenérii vytvořila při erupci přibližně před dvaceti tisíci lety. Poslední zaznamenanou erupcí je ta z roku 1570, v současnosti je vulkán vyhaslý a poskytuje útočiště rozmanité fauně a floře. Vědci zde evidují na více než sedm set druhů rostlin a mimo jiné zde žijí i lenochodi. Nicméně to není vše, nedaleko Granady se nachází ještě laguna Apoyo. Jde o jezero v kráteru sopky s průzračnou vodou. A když už byla zmíněna sopka Mombacho, hodilo by se doplnit informace ještě o dalších vulkánech.

vulkán Masaya

Vulkán Masaya

Sopka, kde je možné v kráteru pozorovat přelévající se magma. Pobyt u kráteru je kvůli bezpečnosti omezen na nějakých patnáct minut. Velkou výhodou je možnost naplánovat si cestu jak ve dne, tak pod rouškou tmy. Noční tour mnohonásobně umocní zážitek z tekoucího magmatu. A ještě sopku do třetice, Cerro Negro. Nejmladší aktivní sopka ve Střední Americe stojí za návštěvu hlavně díky adrenalinovému zážitku zvaným volcano boardingu. Ten spočívá v sjetí celé sopky na speciálním prkně, přičemž když je vulkán v dobrém rozmaru, je také slyšet trochu jej rachotit.

Corn Islands – Kukuřičné ostrovy

Corn Islands

Jedná se o dva ostrůvky, na jeden lze doletět letadlem, na druhý se dá dopravit pouze lodí. Corn Islands, česky tedy Kukuřičné ostrovy, patřily pod britskou koloniální správu a Nikaragui připadly dokonce dvakrát. Poprvé roku 1860, ale po 54 letech, tedy 1914, byla podepsána Bryanova-Chamorrova smlouva mezi Nikaraguou a Spojenými státy americkými a ostrovy byly pronajaty USA. Smlouva byla zrušena až v roce 1970 a ostrovy přešly zpět pod nikaragujskou suverenitu. Zdejší obyvatelé jsou původem míšenci Afričanů a Nikaragujců, jejichž kořeny sahají až k otrokům. Otroctví bylo zrušeno královnou Viktorií roku 1839, ale zpráva se na Kukuřičné ostrovy dostala až 27. srpna 1841. A právě k tomuto datu se váže nejvýznamnější svátek roku spojený s gastronomií, krabí festival. Jde vlastně o jistou obdobu klasických karnevalů jako je například v Riu de Janeiru, jen v menším. Začíná se již ráno, kdy se v tanečních rytmech a zvuku bubnů zformuje průvod „tuzemců“ i přespolních. V průvodu se tančí a smyslné poloodhalené tanečnice ukazují své umění. Během akce se průběžně ukazují výjevy z doby otrokářství, ale hlavně se v rámci festivalu tančí, pořádají se průvody krásy nebo se vyvíjí sportovní aktivity. Během oslav projde průvod celým ostrovem, což není taková štreka, ostrov má rozlohu okolo 10 km². Vyvrcholením je pak kulinářský zážitek v podobě stánků s občerstvením tvořeným, jak jinak, hlavně z krabů.

Martin Dlouhý

 krásná pláž Nosy Be, Madagascar

Fauna a flora

Pojďme si Madagaskar představit. Čtvrtý největší ostrov a osmá nejchudší země na světě. Leží v Indickém oceánu 400 km od Afrického pobřeží a 600 km od ostrova Mauricius. Díky své izolovanosti se zde vytvořila a udržela značně endemická fauna a flora. Nejznámějším zvířetem tohoto ostrova je lemur, ale žije zde mnohem více podivuhodných tvorů: strašidelná fosa, pestrobarevní chameleoni neustále měnící odstín kůže, nejrůznější hmyz bizarních tvarů a v zimních měsících se zde objevují také keporkaci, nádherní kytovci známí díky svým výskokům nad mořskou hladinu. Neméně působivé jsou stromy a květiny, ať už typické baobaby, nebo stovky druhů orchidejí. Zdejší pozoruhodná flóra a fauna obývá úchvatnou a neuvěřitelně pestrou krajinu: pískovcové kaňony, vápencový kras, hory, úrodné kopce s terasami rýžových políček, lesy všemožného druhu a lateritem prosycenou půdu, jež dala této zemi přezdívku „Červený ostrov“.

Marojejy park, Madagascar

Národní parky

Prostě příroda, to je to hlavní co Madagaskar nabízí. Nic na světě se nepodobá rozeklaným vápencovým věžím národního parku Tsingy de Bemaraha. Toto místo, zapsané na seznam UNESCO, působí jako geologické umělecké dílo. Jeho zubaté, surreální špice a balvany vytvořila v průběhu mnoha tisíciletí eroze způsobená vodou a větrem. Stejně pozoruhodná je ovšem také infrastruktura, kterou zde vytvořila správa národního parku, aby návštěvníkům usnadnila prohlídku tohoto přírodního divu. Též je zde možnost vyzkoušet si místní via ferraty, provazové mosty a žebříky, plavbu na pirogách, průzkum jeskyní, ba dokonce i slaňování. A když zmiňujeme národní parky, nesmíme rozhodně vynechat národní park Marojejy, jenž je pokrytý panenským horským deštným pralesem a zároveň je prastarou domovinou mlhou zahalených hor, ve kterých přebývá „anděl lesa“, tedy endemická poloopice sifaka bílý. Nad korunami stromů se zdvihá velkolepý horský masiv Marojejy, na jehož vrchol do výše přes 2 000 metrů se šplhá velmi náročná, ale překrásná stezka. Se vstupenkou do parku Marojejy návštěvník získá také povolení ke vstupu do odlehlé rezervace Spéciale d’Anjanaharibe-Sud, kde jej přivítá kvílení indriů, největšího z lemurů.

Malagaši na vydlabaných kánoích

Hory i voda

Za popularitou národního parku Isalo nestojí jen velkolepá pouštní krajina – kaňony, rokle, soutěsky a rozlehlé savany. Lidé sem jezdí kvůli nepřeberné nabídce nejrůznějších aktivit. Dá se tu vydat na pěší túru, na via ferrata, zažít výlet v koňském sedle, na horských kolech či v džípech nebo si zaplavat v přírodních jezírcích. A nezapomeňme ani na pozorování lemurů a ptáků či obdivování pestrobarevných západů slunce a neskutečně jasné noční oblohy. Lemuři jsou k vidění i v národním parku Ranomafana, kde lze obdivovat nejen lemura golden bamboo, ale i dalších 11 druhů a ptactvo. Nachází se zde také řeka Namorona a v městečku termální lázně. Najdete tu také jeden z nejhustších pralesů na Madagaskaru s bohatou faunou a flórou od motýlů přes ptáky, chameleony až po hady. V rámci vody by pak byl hřích nezmínit Nosy Be, tak zvaný „Velký ostrov“. Ten je snem každého cestovatele, lze tu strávit klidně dva týdny a pořád se ho návštěvník nenabaží. V tyrkysových vodách kolem ostrova Nosy Be lze zažít prvotřídní potápění a šnorchlování a pak se dá zamířit do vnitrozemí na plantáže s kořením nebo na dlouhou túru po lesních stezkách kde lze vychutnávat překrásné výhledy na krajinu koupající se v měkkých paprscích slunce.

Isalo národní park, Madagascar

lemuří rodina, Madagaskar

Lemuří domov

Madagaskar je výhradním místem, kde lze spatřit lemury. Ti v pravěku žili i na jiných místech světa, ale pravděpodobně ve druhohorách se postupně začal Madagaskar s Indií oddělovat od Afriky. Zpočátku mělká úžina překlenuta úzkými spojovacími šíjemi dovolovala po jistý čas migraci fauny z kontinentu. Pak se úžina mezi Afrikou rozšířila, oddělila se od Madagaskaru také Indie a po více než 60 miliónu let se madagaskarská fauna vyvíjela samostatně. Lemuři, kteří zůstali v Africe nebo doputovali s Indií až do Asie bohužel vymřeli, neboť podlehli silnějším predátorům. Na Madagaskaru ale neměli konkurenci a tak jsou na světě dodnes a mluví se o nich jako o živoucích fosiliích. Mnoho lemurů jsou noční tvorové s červeně nebo žlutě svítícími očima, s tapetum lucidum, reflexní odrazovou a světločivou vrstvou pod sítnicí oka, která umožňuje lepší vidění za šera a způsobuje v noci blýskavé svítící oči. Navíc se v noci hlasitě ozývají strašidelnými, lidský nářek připomínajícími hlasy. Staří pověrčiví Římané nazývali duchy zemřelých “lemures”, počátkem května pro ně na usmíření dokonce pořádali svátky. To věděli i první Francouzi, kteří na Madagaskaru přistáli a uslyšeli naříkavé plačtivé hlasy. Proto dali jejím původcům, lemurům, toto jméno, které pak časem oficiálně ustanovil za pojmenování Carl Linné, známý přírodovědec, lékař a zakladatel botanické a zoologické systematického názvosloví.

Martin Dlouhý