Říká vám něco slovo freediving? Máme pro vás jedinečný rozhovor s člověkem, který se věnuje právě tomuto sportu a snaží se ho dostat do podvědomí dalších lidí. Sám provádí freediving a to v Teplicích, podívejte se sami na zajímavé fotografie a přečtěte si, co všechno to obnáší, jak vůbec celý projekt Street Freediving vznikl a jak se můžete zapojit i vy.

Můžete nám něco o sobě říct a představit váš projekt? Pokud je člověk úplný lajk, co se týče freedivingu, jak byste to popsal?

Pohyb mě fascinoval odjakživa a rodiče mě v tom aktivně podporovali. Nakonec jsem se rozhodl pohyb studovat na pedagogické fakultě TU Liberec. V mnoha případech jsem zkoušel, co můj organismus snese a čeho je schopný. Nakonec jsem zjistil, že jsem zdravě závislý na hormonech, které se při sportu vyplavují. Proto nedělám jenom freediving, ale i další a převážně kolektivní sporty. Momentálně ale závodím jen ve freedivingu.

Už kdysi jsem měl něco podobného v hlavě. Teplice jsou hezké město plné parků a kašen, a tak spojení s freedivingem se nabízelo. A Milan Stryja jako fotograf měl pro můj nápad plné pochopení a díky jeho a mé akčnosti nezůstalo jen u nápadu. Není to jenom o tom se sebrat a jít fotit – bylo potřeba oběhat i nějaká povolení. Nakonec jsme se rozhodli, že přidáme i nějaké základní zajímavé informace k fotkám tak, aby se také lidé o freedivingu něco dozvěděli. Projekt tak sleduje více cílů – seznámení s freedivingem, ukázka pěkných míst v Teplicích a nakonec i umělecký aspekt.

Freediving je potápění na nádech. Když zadržíte dech ve vodě a potopíte se v moři třeba pro mušličku nebo kamínek – tak to je freediving. A je to pro člověka velmi přirozená činnost. Dokonce náš organismus disponuje systémy, které reagují na zádrž dechu tak, aby se šetřilo s energií a kyslíkem. Jen jsme je mnozí z nás potlačili tím, že dech pravidelně nezadržujeme. My freediveři se tyto schopnosti snažíme probudit.

Co vás vedlo ke freedivingu? Často zmiňujete soulad s přírodou, je i duchovno zapojeno do vašich aktivit?

Spousta mých dalších aktivit s vodou souviselo, a tak to prostě vyplynulo. Nejdřív jsem to zkoušel sám, ale to není dobrý způsob. A tak jsem nakonec absolvoval kurz u Martina Zajace a to byla nejlepší volba.

Myslím, že není moc sportů, kde zažijete tak intenzivní interakci s živou přírodou, a nejen někde v moři, ale i u nás. I díky tomu mnozí freediveři časem upravují své návyky i v běžném životě, kde se snaží zanechávat co nejmenší ekologickou stopu.

Během freedivingu člověk intenzivně poznává sebe a své schopnosti a to mě nutně vede k přemýšlení o tom, jak je člověk podivuhodně vytvořen. A jako matematik a racionální člověk, za kterého se považuji, jsem dospěl k závěru, že těch nevysvětlitelných náhod je až příliš a jediné vysvětlení je existence inteligentního konstruktéra. Někdo mu říká Bůh, ale já raději Stvořitel.

S tím se pojí Thrive Diet, prozradíte nám něco víc o vašem stravování a přípravě na zátěž? Jak se toto pojí s freedivingem?

Strava je pro každého sportovce polovina úspěchu i pro ty, kteří to ještě neví. Ve třiceti jsem na sobě začal pozorovat, že už to nejde jako před rokem nebo pěti. Zpomalovala se regenerace, více sport bolel, smiřoval jsem se tím, že jsem prostě za sportovním zenitem. Postupně jsem začal měnit jídelníček a po pár měsících jsem na tom byl lépe než kdy dřív. Od té doby se snažím svou skladbu stravy stále vylepšovat a jsem přesvědčený, že právě to mě dostalo na závodní úroveň, na které v současné době jsem.

Thrive diet je založená na příjmu nutričně bohatých potravin, které zároveň náš organismus zatíží jen minimálně. Někdy jsou takové potraviny označovány za superpotraviny. Takže se řídím třemi zásadami. Jím pouze rostlinnou stravu, co nejméně zpracovanou (tj. nerafinovanou) a v co nejpřirozenějším stavu, zároveň dále dbám na pestrost a rozmanitost. Zjistil jsem, že zásady rostlinné, veganské stravy a rozmanitosti není obtížné dodržovat. Jde jen o zvyk a cvik a pak už vše jenom vylepšujete. Mně i celé rodině podobná strava přinesla více energie a lepší zdraví. A díky rychlejší regeneraci pak mohu častěji a intenzivněji trénovat. Možná právě ve freedivingu je strava ještě o něco důležitější, právě pro intenzivní pocity, se kterými člověk musí pracovat pod vodou. Mezi freedivery je vegetariánů a veganů poměrně dost. Možná proto, že máme blíž k živé přírodě a že tento způsob stravování výborně funguje, mnozí z nás dospěli k názoru, že dnes není potřeba zabíjet zvířata.

Proč jste se rozhodl zůstat v Teplicích a váš projekt propojit s tímto městem?

Přistěhoval jsem se s manželkou z Českého ráje, měli jsme tu babičku. Projekt byl Teplicemi inspirován a jinde by nevznikl.

Kde všude jste freediving zkoušel? Které místo se pro vás nejhlouběji propojilo s freedivingem?

Zatím jsem se potápěl jen na pár místech v Evropě, v Egyptě, na Kanárských ostrovech a v loňském roce jsem se zúčastnil Mistrovství Evropy v hloubkových disciplínách v tureckém Kasi. Myslím, že v Kasi se mi to líbilo nejvíce.

Speciálně pak freediving provozujeme v evropských jezerech nebo zatopených lomech a to je samozřejmě speciální. Hlavně teplota vody, kdy teplo je i v létě jen na povrchu, ale ve dvaceti metrech je vždy méně o deset stupňů. Svoje kouzlo mají samozřejmě alpská jezera. Miluji hory a kupodivu lze kombinovat obojí, freediving i vysokohorskou turistiku.

Jinak mám skvělé podmínky v podstatě „za barákem“, deset minut cesty autem od Teplic máme zatopený povrchový důl Barbora s hloubkou kolem 55 metrů.

Pokud by někdo chtěl freediving zkusit, jak má začít a kde jsou pro to nejlepší prostředky a podmínky?

Freediving je sport pro všechny generace a nikdy není pozdě s ním začít a to dokonce ani na závodní úrovni. Rozhodně ale doporučuji začít s odborníky. Za prvé sami postupujete velmi pomalu a za druhé to není bezpečné. Po celé republice je možné absolvovat kurzy freedivingu.

Pořádáte i skupinové akce, jak moc jsou lidé angažovaní a překračují s vámi jejich hranice?

Lidé, kteří se účastní našich kurzů a tréninků, chtějí poznat sami sebe anebo vyzkoušet něco nového. Čtyři minuty času strávené na nádech pod vodou nejsou výjimkou a tři minuty jsou pak víceméně standardem. V podstatě vždy odcházejí nadšení, protože v sobě objevili něco, co ani netušili, že mají. Je to skvělý zážitek, i když s tím pak nebudete pokračovat.

Co pro vás znamenalo vaše první mistrovství světa?

To bylo zvláštní. Freediving je hodně o hlavě a uhlídat ji v momentě, který je nejdůležitější, je těžké. Proto jsem hlavu připravoval několik měsíců dopředu, spolu s mentálním koučem a kamarádem Miroslavem Nečasem. Celou sezonu jsem se proto nesoustředil na důležitost závodu a umístění, ale na výkon a překonání svých časů a metrů. Na mistrovství světa jsem pak jel jen jako na závody v Itálii. Mnozí z okolí ani nevěděli, na jak důležité závody jedu. Když jsem po závodě telefonoval s Míšou (manželka), tak se ptala, jak jsem dopadl. Odpověděl jsem, že jsem byl pátý a ptala se mě, zda je to dobré. Řekl jsem, že pátý na světě asi není špatný. Byla překvapená, že jsem na mistrovství světa. V tu chvíli jsem si uvědomil, že jsem to dělal dobře.

Co vás čeká dál a jak chcete váš projekt rozvíjet dále?

Na další sezonu mám opět stanovené cíle a jsou to znovu časy a metry. Rád bych se v závodě dostal přes osm minut ve statice a dvě stě metrů v dynamice s monoploutví. V závodech pak výsledky přijdou samy.

Tento projekt asi zatím opustíme a pustíme se do jiného. Už máme něco připraveného. Natáčeli jsme potápění ve švýcarských Alpách. Je to zas něco jiného, ale bude to skvělé.

Je nějaké místo na světě, které jste ještě nenavštívil a chcete tam zkusit freediving?

Těch míst je spousta. Zdá se, že nejideálnější místo na závodní potápění hloubek je na Bahamách na Deans Blue Hole, tam padaj jinak metry než u nás na Barboře. A pak mě samozřejmě lákají místa, kde je možné se potkat s mořskými obludami – plejtváky, žraloky apod. a to se dá docela dobře zažít na Azorách nebo v Egyptě.

Celý příběh o projektu naleznete na facebookových stránkách freedivera Davida Vencla. Pokud se chcete přidat a cvičit s Davidem tento odkaz Vás dovede přímo k němu.