V těchto venkovských rájích je déšť součástí dobrodružství.

1. Island: Hesteyri k Latrar Straumnes

Islandská přírodní rezervace Hornstrandir je mnohem méně zcestovalá než Ring Road a Golden Circle, o to víc je to senzační. Je těžší se tam dostat, a právě proto se tam chcete vydat. Stálý déšť a sníh způsobují neonově zelené louky, které musíte vidět. Dávejte pozor na hejna ptáků, které hnízdí podél útesů v Hornstrandire (těžko si toto necháte ujít).

2. Kauai: Alakai Swamp Trail

Kauai, Alakai Swamp Trail se točí přes nejvyšší bažinu světa, kde stálý déšť proměnil stezku ve skluzavku. Stezka je téměř trvale zakrytá bílou mlhou a je pokryta bahnem, ale také se setkáte s krásnou dřevěnou promenádou. Budete procházet po zeleném deštném lese a bažinami ve státním parku Koke’e, a když budete mít štěstí a mraky se rozestoupí, možná zahlédnete i fotogenický státní park Na Pali Coast.

3. Washington: Olympijský národní park

Zahřejte se na konci zamlženého a deštivého výletu v olympijském lese obklopeném mechem tak, že budete ještě zmoklejší: tříkilometrová jednosměrná trasa k olympijským horkým pramenům protíná závěsný most vedoucí k několika horkým bazénům s různými teplotami. Cesta na trailhead je sice dočasně uzavřena kvůli poškození bouřemi, což ale znamená, že zde pravděpodobně potkáte méně turistů, pokud jste ochotni jít dál.

4. Aljaška: Deer Mountain Trail

Vzdálený Tongass National Forest se rozprostírá na 17 milionů akrech a je největším neporušeným mírným deštným pralesem. V okolí zdejších hustých lesů a rozlehlých alpských luk, pobřeží a rašelinišť vede stezka. Žijí tu vlci, hnědí medvědi a losi, ve vodě pak můžete zahlédnout velryby a mořské vydry. Vydejte se na Deer Mountain National Recreation Trail pro jeden z nejznámějších pohledů na oblast Ketchikan.

5. Oahu: Královská stezka Ka’au

Oahu je jedním z nejdeštivějších míst v USA, takže není žádným překvapením, že stezka krále Ka’au obsahuje projížďky kolem potoků a kaskádovitých vodopádů. Listnaté lesy jsou tu tak husté, že téměř pohlcují blátivou cestu. Jedná se o silný, kluzký výlet na vrchol hřebenové dráhy, kde se skrývá kráter Ka’au. Je zde i velká pravděpodobnost, že díky legendárním dešťům ostrova uvidíte magickou duhu. Nejvíce tu pršelo 331 dní v řadě.

6. Kostarika: Monteverde Cloud Forest Reserve

A post shared by Costa Rica Cool (@costaricacool) on Jul 13, 2018 at 7:29am PDT

Prozkoumejte rezervaci Monteverde Cloud Forest prostřednictvím devítikilometrové sítě bahnitých stezek a zvýšených visutých mostů. V této části Kostariky prší nejvíce za rok, většinou mezi dubnem a listopadem, což je příznivé pro 3021 známých druhů živočichů. Mějte oči otevřené, možná uvidíte jaguára, ocelota a budete obdivovat neuvěřitelnou pestrost ptactva.

7. Itálie: Via Francigena Trail

Via Francigena není obyčejnou cestou pro cykloturistiku. Jedná se o staletou obchodní cestu, která vede od Canterbury v Anglii až do Říma. Stezka spojuje nespočet měst a vesnic v západní Evropě, včetně 25 cest v Toskánsku (po tomto výšlapu se nebudete chtít vrátit zpět do reality). Skutečnou léčbou je ale Monte Amiata. Zkuste Via Francigena do San Quirico d’Orcia a vydejte se na cestu dlouhou 20 kilometrů kolem spící sopky. Když prší, bukové lesy jsou svěží a mají neuvěřitelně zelený mech, díky němuž vše kolem vás vypadá jako z pohádky.

8. Severní Karolína: Gregory Bald Trail

A post shared by Megan (@meganwil28) on Dec 17, 2017 at 6:16pm PST

Častý déšť a hlubokého lesy dělají osm kilometrů Gregory Bald Trail zápis do bucket listu. Dávejte pozor na oranžové salamandry, kteří zde žijí, když při cestě na vrchol budete prozkoumávat hluboké lesy.

9. Nový Zéland: Keplerova stezka

Na Novém Zélandu prší zhruba 200 dní v roce, takže vaše šance na vyhledání pouze slunečných dní je malá. Přijměte to. Vydejte se do Národního parku Fiordland, kde se déšť promění ve řvoucí vodopády kolem ledovcem vytesaného údolí. Vyhněte se ikonickému a přeplněnému Milford Track a vydejte se do méně známého místa: 37 mílí Keplerovu stezku.

10. Kolumbie: Mongui do Páramo de Ocetá

A post shared by Javier Parra Pulido (@javierpapu) on Sep 11, 2016 at 6:15pm PDT

Vysoko v kolumbijských Andách, déšť je konstantní a stezky vás vedou přes nesčetné bažiny. Je tu dost teplo a dusno, což může být trochu obtížné, rozhodně ale nic, co by se nedalo přežít – dokonce i v prosinci. Bílá mlha představuje výrazný kontrast s mechem a žíznivými, jasně purpurovými a žlutými květy, které rostou podél stezky.