Neokoukaný Egypt: Vítejte v nové destinaci Marsa Matrouh

Neokoukaný Egypt: Vítejte v nové destinaci Marsa Matrouh

Neokoukaný Egypt: Vítejte v nové destinaci Marsa Matrouh

30.

září, 2022

Egypt patří každoročně k nejoblíbenějším destinacím českých turistů, kteří sem létají od jara do zimy a rádi tu tráví i vánoční svátky nebo příchod nového roku. Teď tato atraktivní destinace láká na novinku – z Prahy se totiž do konce září létá do dalšího, méně známého, letoviska, kterým je Marsa Matrouh.

Pláž v Marsa Matrouh v Egyptě / foto shutterstock

Pokud jste si mysleli, že už vás Egypt nemůže ničím překvapit, protože jste tu byli několikrát a viděli jste i všechny slavné místní památky, tuto sezónu se to změní. Letos na podzim se totiž můžete poprvé přímým letem z Prahy vydat do oblasti Marsa Matrouh.

Jako v Karibiku

„Egyptské letovisko Marsa Matrouh vás okouzlí svou téměř karibskou atmosférou. Těšte se na nekonečné bělostné pláže, o kterých se říká, že jsou nejkrásnější v Egyptě. V malebných lagunách Středozemního moře najdete spoustu zábavy i soukromí,“ popisuje tisková mluvčí cestovní agentury Invia Jiřina Ekrt Jirušková. 

Čím si vás tato nová lokalita získá? Asi vás nepřekvapíme, že největším lákadlem jsou především pláže. Nejznámějšími jsou Ledo Beach v centru města a Lover Beach, z jejíž jedné strany nabízí perfektní zázemí písčitý poloostrov, a z druhé strany tvoří půvabné panorama rozeklané skály. Na opačné straně města se nachází rovněž hezké Al Mubarak a Rommel Beach.

„Výhodou Marsa Matrouh je také to, že ji ještě nestačilo objevit tolik turistů, můžete si tak vychutnat větší klid i autenticitu. Na druhou stranu zdejší hotely mohou nabídnout ještě větší kvalitu a soustředí se na individuální služby,“ dodává Jirušková.

Kleopatřiny lázně v Marsa Matrouh, Egypt / foto shutterstock

Výprava za historií

V blízkosti perfektně vybavených resortů na vás čeká také pláž s přírodním bazénem, známým pod jménem Kleopatřiny lázně. Bude se tu líbit i milovníkům historie, kteří si mysleli, že z Egypta už viděli všechno. Marsa Matrouh totiž bývalo městem faraonů.

Za vlády Alexandra Velikého bylo město známé jako Amunie, později za Ptolemaiovského království a v Byzantské říši se mu říkalo Paraitónion. Významná historická kapitola se tu však odehrála i za druhé světové války. V blízkosti se konalo několik bitev spojenců a Afrikakorps.

„Nedaleko Marsa Matrouh se také nachází Rommelovo muzeum ukryté v jeskyních, které během druhé světové války sloužily jako německé vojenské velitelství. Zažít můžete také pravou, stále ještě nedotčenou oázu Síwa nedaleko Libye. Užijete si však i krásy přírody, jako jsou projížďky po dunách nebo výlet za solnými jezírky, která jsou mnohonásobně slanější než Mrtvé moře, a ta místní jsou narozdíl od slavnějšího velkého bratra téměř opuštěná,“ přidává Jirušková další tipy, co v nově dostupné destinaci zažít.

Autentický život v oáze

Zmíněná oáza Síwa se nachází v proláklině 17 metrů pod úrovní moře, je velká asi 80 kilometrů čtverečních a jedním ze dvou jejích lákadel je takzvaná Hora mrtvých. Jde o pahorek se spoustou hrobek, přičemž v jedné byste údajně nalezli ostatky Alexandra Velikého. Zajímavostí je, že se moderní svět o tomto místě dověděl až během bojů druhé světové války.

Přírodní solné jezero v Siwa, Egypt / foto shutterstock

V oáze však můžete navštívit třeba i pozůstatky pevnosti Šálí z 12. století. Zároveň se vydejte mezi původní obyvatele zmíněné oázy, kde žije asi 30 tisíc Berberů a je tu spousta příležitostí, kde si můžete nakoupit jejich lokální výrobky, z nichž nejoblíbenější jsou asi pestrobarevné, ručně tkané koberce.

Celá oblast Marsa Matrouh je také zřejmě největším producentem datlí na světě – co tady musíte ochutnat a co pořídit jako suvenýr, je tedy jasné. Obecně je však právě toto místo ideální pro objevování tradiční egyptské kuchyně. Klasikou je telecí kebab a jehněčí kofta, ochutnejte však také masový vývar s lístky jutovníku zvaný molokhia. Tameya je místní verze falafelu – není z cizrny, ale z bobu. A jako sladkou tečku si dejte konafu – dezert připravovaný z tenkých křupavých nudlí zalitých rozpuštěným máslem a cukrovým sirupem.

Podzimní zájezd do Marsa Matrouh na osm dní s ubytováním v pětihvězdičkovém hotelu s all inclusive službami pořídíte na Invia.cz zhruba od 18 tisíc korun. „Do Marsa Matrouh se narozdíl od ostatních egyptských destinací jezdí obvykle zhruba do října, nicméně už teď jsou v prodeji zájezdy na příští léto a díky first minute nabídkám se dají pořídit velmi výhodně,“ doporučuje Jiřina Ekrt Jirušková.

Kika Šrédlová

O společnosti Invia.cz, a. s.

Společnost Invia.cz, a. s., je největší cestovní agentura v České republice a zároveň autorizovaný prodejce zájezdů ve 250 pojištěných cestovních kanceláří. Dostupná je nejen na internetu, ale i ve více než 70 kamenných pobočkách po celé ČR. Zákazníkům nabízí neustále aktualizovanou nabídku zájezdů v přehledné formě a šetří jejich čas při plánování dovolené. Služby cestovní agentury využilo už více než 3 miliony spokojených cestovatelů.

Invia.cz je součástí Invia Group, která působí také na Slovensku, v Maďarsku, Německu, Rakousku, Švýcarsku a Polsku. Skupina spolupracuje s největšími cestovními kancelářemi v Evropě a ročně odbaví 3 miliony klientů. Kvalitní servis svým zákazníkům zaručuje prostřednictvím špičkových technologií, znalosti cestovního ruchu a několika moderních call center ve středoevropském regionu.

Baví vás naše články?

Na našem blogu zveřejňujeme jen střípky z toho, co se můžete dočíst v tištěné nebo elektronické verzi časopisu Koktejl. Vydejte se s námi objevovat svět. Díky předplatnému časopisu Koktejl budete neustále na cestách.

Egypt, země pyramid

Egypt, země pyramid

Egypt, země pyramid

15.

březen, 2022

Egypt býval jednou z největších říší světa, avšak i dnešní život a kultura v Egyptě má stále co nabídnout. Pokud návštěvník netrpí nedostatkem odvahy a rád opouští komfortní zónu, má možnost poznat opravdový současný a stále dostatečně bezpečný Egypt ve všech jeho podobách. Může pít čaj s berbery v oáze Siwa, projede se úzkými uličkami Luxoru na „hantouru“, zažije magický obřad „zaaru“, bude při západu slunce plachtit po Nilu, uvidí dech beroucí představení súfistů a vše zvládne na vlastní pěst bez průvodce.


pyramidy v Gíze

Lákadlo Egypta

Pyramidy v Gíze a Sfinga jsou symbolem Egypta a největším lákadlem pro návštěvníky této destinace. Ostatně jde o poslední původní existující div světa. Jsou jednou z nejslavnějších historických památek na naší planetě vůbec. V dávné minulosti bývalo toto místo monumentálním pohřebištěm významných osobností tehdejší společnosti, především pak samotných panovníků. Asi nejznámější je Cheopsova pyramida, která se tyčí do výšky necelých 140 metrů. Dodnes vedou vědci diskuse o tom, jak vlastně byly takové kolosy před více než 4,5 tisíci let vůbec postaveny. Údajně byly používány válce a soustavy pák, kterými byly na sebe skládány kameny, jež pak utvořily až 6 milionů tun těžký gigant.

Asi nejznámější stavbou celého komplexu je Sfinga. Tato obrovská socha ležícího lva s lidskou hlavou je strážcem tohoto zádušního místa mrtvých. Královské pohřebiště v Gíze, ležící dnes prakticky na předměstí Káhiry, je místem odpočinku panovníků 4. dynastie a jejich dvora. Prvním faraonem, který si vyvolil Gízu k vybudování své hrobky, byl Cheops. V dobách své největší slávy byla Cheopsova pyramida obložena deskami z bílého vápence, který výborně odrážel sluneční světlo a vyvolával tak dojem, že pyramida září.

sfinga v Gíze

Sfinga

Velká Sfinga v Gíze. Starověcí Egypťané ji nazývali Hor-em-Akhet neboli Hór (staroegyptský bůh nebes, slunce a světla) na obzoru. Arabové jí přezdívali Abú’l-Haul, tedy Otec hrůzy. Není divu. Obřími rozměry přitahuje kolos u pyramid ve městě Gíza lidské oči po tisíciletí. Největší socha starověkého Egypta je vytesaná z jednoho skalního bloku. Na délku měří sedmdesát metrů, na výšku dvacet. Tlapy má delší než autobus, hlavu jako malý domek. Hledí přímo k východu, ocas obtočený kolem pravé zadní tlapy, přikrčená a připravená ke skoku, jak dlouho už? Na toto téma se vedou vášnivé diskuse mezi archeology, geology, spisovateli, fantasty a snílky. Podle nejčastěji uznávaných teorií byla chiméra se lvím tělem a lidskou hlavou postavena v období pyramid. Tvrdí to i renomovaný americký archeolog Mark Lehner, jenž jejím mapováním strávil pět let života. Archeolog Lehner je přesvědčen, že Sfingu nechal před 4500 lety postavit faraon Rachev, stavitel druhé pyramidy v Gíze.

Geolog Robert Schoch a spousta jeho kolegů se však domnívají, že socha je daleko starší, možná až 12 000 let. Sfinga vznikla tak, že dělníci napřed vylámali do vápencového podloží příkop ve tvaru podkovy. Uprostřed něj vytesali vlastní sochu a z vytěžených kamenných bloků postavili chrám u jejích tlap. Mimochodem dodnes není jasné, jak to udělali. Některé bloky váží 200 tun. Přemístit je a přesně k sobě poskládat, s tím by měli dost práce i současní inženýři s nejmodernějšími jeřáby.

Plavba po Nilu

Nil je nejdelší řekou Afriky a historicky byla považována za nejdelší řeku na světě, ačkoli výzkumy naznačily, že řeka Amazonka je o něco delší. Co do metrů krychlových a ročního průtoku patří Nil mezi nejmenší na světě. Měří asi 6 650 km a jeho povodí pokrývá jedenáct zemí: Tanzánii, Ugandu, Rwandu, Burundi. Nil je životodárnou tepnou Egypta, která napájí celou zemi od jihu k severu. Pouze při plavbě po této řece můžete pochopit její význam a krásu, pouze z lodi můžete některé památky ocenit tak, jak architekt zamýšlel. Nejpomalejší a nejpoklidnější způsob dopravy nabízejí plachetnice, ale kouzlo řeky můžete letmo poznat dokonce i z paluby mnohopodlažního plovoucího hotelu. Díky této řece vzkvétala civilizace Egypta.

Ještě v 19. století nebyl pramen Nilu znám, protože ležel v tehdy neznámé „Černé Africe“. Objevení přišlo až s rozvojem průzkumných objevů v této oblasti. Za zdroj Nilu bývá často označováno jezero Ukerewe, ale to samo má řadu přítoků nezanedbatelné délky. Nejzazším zdrojem Nilu je burundská řeka Ruvyironza, větev řeky Kagera, která po 690 km dospěje do jezera Ukerewe. Pramení na Východoafrické vysočině východně od jezer Kivu a Tanganika. Každopádně plavba po Nilu je zážitkem na celý život.

Luxor

A mnohem víc

Nil, pyramidy a sfinga není to jediné, co lze v Egyptě spatřit. Tím, že se touto zemí prohnala pro nás základní historie, je tu spousta destinací. Například hora Sinaj. Hora Sinaj sice není nejvyšší z rozeklaných vrcholů Sinajského poloostrova, je však nejposvátnější. Je poutním místem pro židy, křesťany i muslimy. Na úpatí hory stojí klášter svaté Kateřiny, jehož masivní byzantské opevnění je postaveno na místě, kde Mojžíš údajně spatřil hořící keř.

chrám v Karnaku

Nebo chrámy v Karnaku, jeden z největších náboženských komplexů na planetě, jsou sérií chrámů a svatyní zasvěcených místní božské trojici a byly zkrášlovány více než 1000 let. A pak jsou tu Théby… Hrobky v Údolí králů v Luxoru byly kdysi zaplněné poklady a jejich chodby a pohřební komory jsou stále vyzdobeny tajemnými nápisy, které měly usnadnit přechod do posmrtného života. Nedaleko královských hrobek leží místa posledního odpočinku méně významných smrtelníků, princů, šlechty, písařů a dělníků. Jejich hroby nejsou tak majestátní jako hrobky králů, ale jejich výzdoba často vypovídá o životě ve starověkém Egyptě mnohem víc.

Kika Šrédlová

Martin Dlouhý

Martin Dlouhý je fotografem, redaktorem magazínu Koktejl a cestovatelem. Za svou kariéru navštívil skoro všechny státy Evropy, sever Afriky a Indonésii. Kromě cestopisných článků realizuje rozhovory a píše také na témata historie, vědy, přírody, gastronomie či enologie.

Baví vás naše články?

Na našem blogu zveřejňujeme jen střípky z toho, co se můžete dočíst v tištěné nebo elektronické verzi časopisu Koktejl. Vydejte se s námi objevovat svět. Díky předplatnému časopisu Koktejl budete neustále na cestách.

Za východem slunce na Sinaji

Za východem slunce na Sinaji

Za východem slunce na Sinaji

9.

únor, 2022

Cesta na sinajskou Horu svaté Kateřiny nemusí být jen autobusem s desítkami dalších turistů, kteří otráveně opouští klid hotelových komplexů v Šarm el Šejku a jedou si užít „divočinu“ během své all inclusive dovolené. Lze to i jinak. Nebo ne?

Pohled na Alexandrii

Vyrážíme z Káhiry

Brzo ráno vycházíme z bytu na okraji Káhiry a sedáme do svého auta, které jsme si sem nechali z Evropy přivést lodí. Jedeme směr Sinajský poloostrov. Cílem je vylézt na Horu svaté Kateřiny, či alespoň co nejblíže a zažít východ slunce nad krajinou, kterou nikde jinde v celé zemi neuvidíte. Teoreticky jsme připraveni skvěle, v zásadě víme, co nás čeká, auto jsme po vykradení v egyptském přístavu opravili a vyrážíme směr východ za nejvyšší egyptskou horou ležící geograficky v Asii.

Před vjezdem do přístavu v Alexandrii

Papíry na všechno

Po pár hodinách nás navigace přivádí k městu Suez, přičemž místní policie mocně gestikuluje, že máme jet až do města a tam nějak pokračovat dál. Bohužel poslechneme, načež strávíme dvě hodiny blouděním uličkami tohoto významného přístavu, abychom vždy po nějaké chvíli narazili na nějakou kontrolu, která nám řekne, že dál nesmíme. Navigace a místní muž na motorce nás nakonec vyvedou k místu, odkud nás první kontrola poslala do města, aby nám tentokrát řekla, že jsme správně a můžeme dál na Sinaj. Za předpokladu, že ukážeme příslušný papír. Za dva měsíce v Egyptě jsme si zvykli mít papír prakticky na všechno, ovšem opět nás systém dokázal překvapit, takže zjišťujeme, že pro vjezd na poloostrov vlastním autem, které je 4×4, potřebujeme zvláštní povolení od úřadu v Káhiře. Obracíme se tedy na čtyřproudové silnici a jedeme zpět s papírem, na kterém je arabsky adresa příslušného úřadu.

Nissan Sunny

Úřady vládnou světu

Předchozí zkušenosti s egyptskými úřady nejsou právě nejlepší, takže se rozhodneme vlastní auto nechat v Káhiře a alternativně si v půjčovně obstarat auto, které žádné povolení nepotřebuje. Dostáváme Nissan Sunny, se kterým druhý den jedeme stejnou trasu a jen marně přemáháme vztek z toho, že jedeme něčím, čím bychom nikdy jet nechtěli. Ale protože touha zažít východ slunce nad Sinají je silnější, smíříme se s tím, že nás expediční speciál stojí před hotelem a my projíždíme tunelem Ahmeda Hamdiho na poloostrov, o který se v minulosti vedly pravidelně střety. Tomu také odpovídá množství kontrol, které nás po cestě zastavují a průběžně kontrolují. Dva turisté, kteří jedou na vlastní pěst, jsou tak nápadní, že policejní kontroly si předávají naše jména a na několikátém check-pointu nás už oslovují křestními jmény. Kontroly se protahují s tím, jak zapadá slunce, protože evidentně systém nepočítá s tím, že by se po silnici kdokoliv pohyboval v podvečerních hodinách.

Podřízeno turismu

Přijíždíme do městečka Svatá Kateřina, kde máme zamluvenou noc, přičemž na recepci nám sdělují, že nás vyzvednou v jednu ráno. Jdeme tedy na hodinu spát a asi půl hodiny před smluveným časem slyšíme všudypřítomný hluk. Kluk z hotelu obchází pokojíčky a budí všechny kolem, kteří stejně jako my přijeli zažít východ slunce. Jen pro doplnění – plán, že bychom na horu vylezli hned večer, přenocovali a s úsvitem tam již byli, vzal za své, protože to není legální. Takže jen s průvodcem, ve smečce a za cenu, která nám připadá naprosto přemrštěná.

Začínáme u kláštěra Svaté Kateřiny

Přijíždíme ke klášteru Svaté Kateřiny, který je mimochodem jedním z nejvýznamnějších křesťanských klášterů na světě vůbec, kde zjišťujeme, že průvodce avizovaný na recepci hotelu nikde není a že si tudíž musíme zařídit všechno sami. Parkoviště, kde necháváme Sunnyho, se nebezpečně plní autobusy, z nichž ospale doslova vypadávají turisté, které sem svážejí z resortů v Šarm el-Šejku. Bůh ví, jestli tuší, kde jsou, nicméně z pozorování vyvozujeme, že spíše ne a na místo dorazili prostě proto, že to bylo v hotelové nabídce. Nás se ujímá kluk Said, vůči kterému jsme zpočátku velmi obezřetní, což se projevuje naší mírnou nerudností. Ta je umocněna chováním dvou velbloudů, na jejichž hřbetech stoupáme výš a výš, protože aspoň to je způsob, jak uniknout zástupu turistů, kteří klopýtají v žabkách po cestě plné kamení. V pokynech zřejmě nebylo vzít si adekvátní obuv. Naši velbloudi, z nichž jeden se jmenuje Michael Jackson a druhý Whiskey, svou inteligencí nepřekračují běžný průměr, takže traverzují po stezce a v jasné noci se nám otevírá krásný pohled ze svahů přímo dolů. V nečekaný moment si jedna ťava zničehonic sedne a zase se zvedne a její majitel suše konstatuje, že to bylo proto, protože se jí chtělo.

Zastavujeme na kávu. Objednáváme, platíme a přichází Said s tím, že i jemu je načase zaplatit. Víme, kolik po nás chtěli v našem „hotelu“ a jsme připraveni částku uhradit, když nám Said řekne, že se nás pokusili ošidit a že cena je mnohem nižší. Ne, že bychom se s něčím podobným v Egyptě xkrát nesetkali, ale fakt, že odhadem 25letý kluk vám uprostřed noci řekne, že chce méně, než jsme si mysleli, je něco, s čím jsme nepočítali. Stoupáme dál, sesedáme z velbloudů a Said nás vede na místo, kde prý budeme mít nejlepší výhled na východ slunce. A má pravdu. Na malém plácku jsme úplně sami. Máme čas připravit si techniku a pak se jen kochat několika minutami, během kterých přichází nový den. Sedíme, mlčíme, Said nás nechává vychutnávat si něco, co je pro něj už mnoho let denním chlebem a my vedle obdivu z ranních paprsků rámujících nádhernou krajinu vidíme zástupy probuzených turistů, kteří se snaží zachytit sami sebe v co nejlepší kompozici.

východ slunce

Said nás vede dolů. Cesta trvá několik hodin, během kterých se začneme stydět za to, jak protivní jsme na něj byli. Vypráví nám, že před covidem tuhle trasu chodil každý den dvakrát až třikrát a že je to jediná práce, kterou kdy dělal. Zastavuje s námi u místního může, který nám vypráví příběh, jenž je s Horou svaté Kateřiny spojený. Je to pověst o nemocném králi, kterému lékaři poradili, aby se přesunul na suché místo. Jeho poradci se vydali na Sinaj, aby toto místo našli, jenže nevěděli jak. A tak vzali tři kusy masa, položili je na různá místa a po týdnu zkontrolovali, který z nich je nejvysušenější. Na tom místě pak začali stavět klášter, kam se král měl uchýlit. Ten však zemřel dříve, než byl dostavěn. Nevíme, kolik lidí dnes společně s námi vidělo východ slunce, ale víme, že tento příběh neslyšel nikdo jiný než my, protože poté, co ho muž dovyprávěl, sbalil se a odešel.

Při cestě dolů, setkání s mužem vyprávějícím příběh

Při ranním sestupu zpět

Před devátou ráno jsme zpět u kláštera. Said nám stihl vysvětlit, proč musí tolik pracovat. Není v tom nic menšího než láska k dívce z rodiny, která ho nemá ráda. A tak jedinou šancí, jak si ji zasloužit, je mít dost peněz a přesvědčit její rodinu o tom, že je dostatečně movitým ženichem. Loučíme se, dáváme mu polovinu toho, co po nás chtěli na hotelu a něco navíc, protože Said nám udělal ze sestupu z vrcholu skutečný zážitek.

odpočinek cestou dolů

…a zase ty kontroly

Jdeme si dát sprchu a odhlásit se z hotelu, kde personál neúnavně trvá na tom, abychom za výstup zaplatili, protože nám přece všechno zorganizovali. Na protiargumenty nejsou připraveni. Fakt, že jsme vstali bez jejich pomoci, přepravili se Nissanem Sunnym na parkoviště, kde jsme si sami našli průvodce však nakonec zabere a my odjíždíme. Už u cedule označující konec městečka nás chytne první bezpečnostní kontrola. Asi za půl hodiny přijedou dvě ozbrojená auta a nám se dostává pokynu, že za prvním máme vyrazit. Po chvíli nám dochází, že máme vlastní eskortu, která nám mává z obou stran a po několika kilometrech nás ponechává vlastnímu osudu. Po celkem 15 kontrolách se vrátíme k tunelu, který nás přivede na druhou stranu Suezu a my máme za sebou jeden z neuvěřitelných zážitků. Ještě vrátit Sunnyho.

Kika Šrédlová

Tomáš Vaňourek a Linda Piknerová

Tomáš Vaňourek a Linda Piknerová jsou členy Expedice Z101, která 22. dubna 2021 vyjela expedičním speciálem jménem George po stopách 1. cesty Hanzelky a Zikmunda. Cílem Expedice Z101 je ukázat, jak se mění svět a my s ním a připomenout a rozšířit 1. cestu HZ, která začala přesně před 75 lety.

Fotografie a příběhy z cesty jsou dostupné na sociálních sítích FB Expedice Z101 a expedice_z101

Baví vás naše články?

Na našem blogu zveřejňujeme jen střípky z toho, co se můžete dočíst v tištěné nebo elektronické verzi časopisu Koktejl. Vydejte se s námi objevovat svět. Díky předplatnému časopisu Koktejl budete neustále na cestách.

20 cestovatelských destinací, které by neměly chybět na vašem seznamu

20 cestovatelských destinací, které by neměly chybět na vašem seznamu

20 cestovatelských destinací, které by neměly chybět na vašem seznamu

17

října, 2017

I když projedete celý svět, neznamená to, že opravdu navštívíte všechna kouzelná místa. Za rohem se vždy ukrývá nějaký krásný klášter, visutá skála, nebo majestátní strom, jejichž krásu můžete obdivovat. Země ale skrývá velké množství cestovatelských destinací, které opravdu vypadají jako ze snu, a na naší planetě neexistuje nic jim podobného. Některé z nich opravdu posloužila jako předloha pro různé pohádky a legendy, jako například stolové hory v čele s tou nejvyšší Roraimou, kterou také najdete v našem seznamu. Arthur Conan Doyle si ji a její okolí vypůjčil pro svůj román Ztracený svět.

I když nemůžeme navštívit všechna krásná místa na zemi, můžeme se aspoň pokusit navštívit ty nejvýznamnější. Pro vaši inspiraci jsme proto sestavili seznam 20 cestovatelských destinací, které by neměly chybět na vašem seznamu pro budoucí cesty. Nachází se takřka na všech světadílech, proto neklesejte na mysli, pokud nemáte v plánu opustit Evropu.

1. Duhové hory, Čína

Zhangye Danxia

2. Blagaj, Bosna a Hercegovina

Blagaj

3. Přírodní bazén To Sua Ocean Trench, Samoa

To Sua Ocean Trench

4. Barevné deštníky v Águedě, Portugalsko

Águeda, Portugalsko

5. Růžové jezero Hillier, Austrálie

Hillier

6. Gejzír Fly, USA

Nevada

7. Klášter Tygří hnízdo, Bhútán

Klášter Tygří hnízdo, Bhútán

 

8. Hora Roraima, Venezuela

Roraima

9. Alexandrijská knihovna, Egypt

Alexandrijská knihovna, Egypt

10. Hora Ai-Petri, Rusko/Ukrajina

Ai-Petri, Rusko

11. Mešita Násir al Mulk, Írán

Násir al Mulk, Írán

 

12. Natronové jezero, Tanzánie

13. Huacachina, Peru

Huacachina

14. Vodopád Litlanesfoss, Island 

Litlanesfoss

15. Most Bastei, Německo

Bastei 

16. Velká modrá jáma, Belize

Velká modrá jáma, Belize

 

17. Ostrov Čedžu, Jižní Korea

Ostrov Čedžu, Jižní Korea 

18. Superstromy v Gardens by the Bay, Singapur

Gardens by the Bay

19. Lví skála Sigiriya, Srí Lanka

20. Koželužna ve Fez, Maroko

 

 

Kterou z našeho výběru cestovatelských destinací si přidáte na seznam plánovaných cest?

25 úžasných míst, která byste měli alespoň jednou za život navštívit

25 úžasných míst, která byste měli alespoň jednou za život navštívit

25 úžasných míst, která byste měli alespoň jednou za život navštívit

4

červenec, 2017

Planeta Země nestačí svou krásou ohromovat. Přírodní úkazy i člověkem vytvořené památky každodenně zatajují dech cestovatelům a fotografům po celém světě. Právě díky všemocné diverzifikaci naší země je možné si v jedné části užívat tropického ráje, zatímco o kus dál někdo jiný mrzne u horských jezer. Podívejte se s námi na 25 úžasných míst, která určitě stojí za to navštívit.

1. Hora Fudži, Japonsko


2. Lombard Street, San Francisco, USA


3. Vodopád Aldeyjarfoss, Island


4. Hrad Hohenzollern, Německo


5. Sloní sirotčinec Pinnawala, Srí Lanka


6. Riomaggiore, Itálie


7. Kaňon řeky Blyde, Jihoafrická republika


8. Machu Picchu, Peru

9. Plitvická jezera, Chorvatsko


10. Tádž Mahal, Indie


11. Tasmánie, Austrálie


12. Paříž, Francie

13. Jezero Louise, Alberta, Kanada


14. Chrámy Angkoru, Kambodža


15. Národní park Arches, Utah, USA


16. Pyramidy v Gíze, Egypt


17. Jižní Alpy, Nový Zéland


18. Chrám Wat Plai Laem, Koh Samui, Thajsko


19. Sopka Arenal, Kostarika


20. Velká čínská zeď, Čína


21. Skalní věž The Old Man of Storr, Skotsko


22. Kappadokie, Turecko


23. Grand Canyon, USA


24. Žirafí sídlo v Nairobi, Keňa


25. Ostrovy Fidži, Oceánie

koupit casopis koktejl
koupit casopis koktejl

Pin It on Pinterest