Jižní Amerika, Ekvádor: Život v indiánské komunitě Salasaců aneb když se sen o dobrovolnické činnosti stane skutečností

autor: Anna | Srp 22, 2019 | Z vašich cest

Jižní Amerika, Ekvádor: Život v indiánské komunitě Salasaců aneb když se sen o dobrovolnické činnosti stane skutečností

srpen, 2019

Taky se určitě díváte na fotky, videa či dokumenty o cizích zemích a říkáte si: „Tady bych se někdy rád(a) podíval(a)”. Pro mě to vždycky byla Jižní Amerika a už od střední školy jsem snila o tom, že tento kontinent zažiji, procestuji, poznám.

V malém městečku jménem Salasaca, které leží zhruba 170 kilometrů jižně od hlavního města Ekvádoru, Quita, vás v domečku Pachamama přivítají jako dobrovolníka s otevřenou náručí. Město se nachází ve výšce 2750 m.n.m. poblíž aktivních sopek Tungurahua (5023 m.n.m.) a Chimborazo (6268 m.n.m). Teplota se přes den pohybuje v průměru mezi 15 až 20 stupni a přes noc může klesnout i k nule. Obyvatelé Salasacy hovoří kečuánsky (v originále kichwa), ale domluvíte se zde i španělsky a pokud budete mít hodně velké štěstí, tak i anglicky.

Čas tady můžete trávit mnoha způsoby, např. učením dětí i dospělých od angličtiny či geografie po umění a jako psychický odpočinek můžete zvolit zahradničení, pěstování různých druhů ovoce i zeleniny, vaření či stavění příbytku pro morčata, králíky aj.

Salasaca

V Salasace je 17 komunit, každá má svůj typický oděv, boty, doplňky, atd. Pro komunitu Patuloma je typická sukně stáhnutá pásem jako korzet, na nohou sandálky, i když není zrovna nejtepleji a na hlavě místní Indiánky nosí položený těžký klobouk, se kterým chodí hodně vzpřímeně.

Jídlo

Jídlo si můžete nakoupit třeba na trhu ve vedlejším městečku Ambato. Je to opravdu neskutečný zážitek vidět jedno celé patro jen s rajčaty nebo avokády. 6 kg rajčat koupíte za 2 dolary (cca 44 CZK) a 4 ks avokáda za 1 dolar (22 CZK).

Pravidla

Platí zde tři pravidla: nelhat, nekrást a nezabít. Pokud je některé z nich porušeno, musí být člověk veřejně odsouzen (ve španělštině Justicia Indígena). I takový soud můžete v Salasace zažít.

Doprava

Člověk by si řekl, že se v téhle oblasti asi dost nachodí a co se týče dopravy, bude zde platit slavné „mañana”. Avšak sotva co vyjdete z domu, projede kolem vás nejméně jedna camioneta (truck), na kterou vyskočíte a sveze vás do „centra”. Někdy bývají hodně přecpané, takže je to tak trochu adrenalinový zážitek, jindy si ale můžete v pohodě sednout a kochat se výhledy.

Autobusy do jiných měst či vesnic nemají pevný jízdní řád. Některé jezdí co 5 minut, na jiné si zase nějakou tu chvilku počkáte, jízdní řád tady zkrátka nevedou. Typické je, že naskakujete ještě za jízdy a asistent řidiče se pak projde po autobuse a vybere peníze.

Také je velice populární prodej přímo na palubě autobusu. Malé děti nebo dospělí koupí krabici sušenek, chipsů, čehokoliv, naskočí si a pak vám poví svůj (často velmi srdcervoucí) životní příběh, aby něco prodali.

Na závěr

Na závěr je třeba dodat, že během „dobrovolničení“ a s ním spojeným cestováním poznáte mnoho nových a zajímavých lidí, pravděpodobně si projdete nějakou tou nemocí, spáleninami a pokousáním neidentifikovatelným hmyzem. Žijete bez věcí, které doma považujeme za samozřejmost (lednice, teplá voda). Nespíte jinak než zavrtaní ve spacáku, dýcháte v téměř 3000 m.n.m., naučíte se sázet různé druhy zeleniny a vaříte z mála. Člověk najednou žije v komunitě, kde existuje naprosto jiná kultura, jiné zvyky a návyky, zažije různé rituály, slavnosti a setkání s šamany.

Pokud se do Salasacy vydáte hlavně kvůli dětem, sen se pro vás splní v okamžiku, když poprvé vejdete do třídy a budete s nimi trávit každičký den, předáte jim něco ze sebe, naučíte je nejen cizí jazyk či geografii, ale také toleranci vůči druhým. Není to však jen jednostranné, ti malí lidé vám dají daleko víc, lásku.

Adéla Černá

Cestování a aktivní dovolená mě naplňuje stejně tak jako fotografování. Měla jsem možnost žít několik let ve Španělsku a loni jsem se vrátila z Jižní Ameriky, kam jsem vyjela za dobrovolnickou činností a poznáním jiné kultury. Vystudovala jsem Španělštinu pro překladatelskou praxi v Ostravě a nyní mám před sebou cestu do Porta a Galicie, kde si již potřetí projdu další část etapy Svatojakubské pouti a navštívím ostrovy Cíes.

Adélu najdete na Instagramu, nebo na jejím blogu.

14 nejnebezpečnějších silnic světa, které vás naprosto ohromí

autor: vera | Srp 6, 2017 | Inspirace na cesty

14 nejnebezpečnějších silnic světa, které vás naprosto ohromí

srpen, 2017

Pokud jste někdy zažili jízdu na horské dráze, určitěznáte ten pocit, kdy se vám doslova „zvedá žaludek“. Horské dráhy jsou ale zábava, která je naprosto nesrovnatelná s cestou po silnici postavené několik kilometrů nad propastí, s dálnicí, která vede opuštěnou pouští, nebo se silnicí potopenou pod vodou. Podívejte se na 14 nejnebezpečnějších silnic světa, které vás naprosto ohromí.

Ukážeme vám neskutečné cesty, které hravě strčí do kapsy i ty nejlepší horské dráhy.

1. Tunel Guoliang, Čína

Tunel Guoliang postavili v roce 1970 v sousedících horách obyvatelé stejnojmenné vesnice pouze pomocí ručního nářadí. Tunel je dlouhý 1,2 km, ale široký jen 4 m, takže řidiči musí být opravdu opatrní.

2. Železniční trať na tržnici Maeklong, Thajsko

Na první pohled tržnice Maeklong vypadá jako stovky jiných thajských tržišť, teda až do chvíle, než uslyšíte píšťalu vlaku, který projede přímo mezi stánky. Prodejci sbalí svoje zboží a složí stany během několika sekund, aby udělali prostor vlaku, který se tu pohybuje rychlostí 15 km/h.

3. Cesta Yungas, Bolívie

Cesta Yungas spojuje bolivijská města La Paz a Coroico. Klesá z nadmořské výšky 3300 až do 360 metrů, takže si asi dovedete představit různé zatáčky a serpentiny, které tady na řidiče čekají. I přesto, že je silnice velmi úzká, jezdí tudy i kamiony, které ale občas musí hodně couvat.

4. Eyre Highway, Austrálie

Při pohledu na fotku této dálnice si lze jen těžko představit nebezpečí, které na ní může člověka potkat. Nenechte se ale zmást, počet nehod na této 1600 km dlouhé australské dálnici je opravdu velký. Důvod je jednoduchý: pohledy na krajinu jsou tak monotónní, že řidiči prostě za volantem usnou.

5. Železnice „Ďáblův nos“, Ekvádor

Železnice Ďáblův nos stojí na stejnojmenné skále ve výšce 800 m. Až donedávna mohli turisté vylézt na střechy vagónů vlaku, který tu projíždí, ale dnes už je tento způsob cestování zakázán.

6. Železniční Pambanský most, Indie

Pambanský most spojuje pevninskou část Indie s ostrovem Pamban. V roce 1964 most zničily silné větry v Palkově průlivu. A proto se dnes, pokud rychlost větru překoná 55 km/h, dává vlakům speciální signál o hrozícím nebezpečí.

7. Karakóramská dálnice, Pakistán – Čína

1300 km dlouhá Karakóramská dálnice je považována za nejvýše položenou mezinárodní silnici na světě. Jedna její část vede ve výšce přes 4600 m. Má to ale četné nevýhody, které způsobuje zejména proměnlivé počasí. Letní monzuny ji často úplně spláchnou a způsobí sesuvy půdy, v zimě je zase dálnice uzavřena kvůli hrozícím lavinám.

8. Passage du Gois, Francie

Tento zdánlivě obyčejný přejezd spojuje ostrov Noirmoutier s pevninskou Francií. Během přílivu ji ale úplně zaplaví 4m vrstva vody, a tak je silnice sjízdná jen dvakrát denně.

9. Silnice Leh – Manali, Indie

Silnice Z Leh do Manali vede přes několik vysokohorských průsmyků v nadmořské výšce 4 až 5 km. Silnice je velmi úzká, to ale místním řidičům nebrání v tom, aby tudy prosvištěli šílenou rychlostí.

10. Horská cesta Tianmen, Čína

11 km dlouhá cesta s 99 zatáčkami vede až na vrchol hory Tianmen, kde najdete i buddhistický klášter. V některých částech silnice jsou od sebe zatáčky vzdálené míň než 200 m, takže řidiči musí dávat pozor.

11. Cesta přes Salar de Uyuni, Bolívie

Silnice vede napříč vyschlým jezerem Salar de Uyuni v nadmořské výšce 3650 m. Krajina solných plání je tak neobvyklá, že je opravdu jednoduché se tady ztratit. Ani mobilní telefon nepomůže, signál tu většinou není. Je bezpečné jet sem s průvodcem, ale na vlastní pěst bychom to neriskovali. V noci totiž teploty padají až k -30°C.

12. Cesta přes Skippers Canyon, Nový Zéland

Spousta děr a prudkých útesů, nečekané zatáčky, visuté mosty a zúžení silnice, to vše a mnohem víc číhá na všechny, kteří se chystají přejet Skippers Canyon. Místní půjčovny ani neposkytují pojištění pro ty, kteří se chystají tuhle silnici zdolat.

13. Dálnice Jamese W. Daltona, Aljaška, USA

Pouhých 175 km téhle 666km silnice pokrývá asfalt, takže zbytek si odřídíte po štěrku. Na dálnici jsou jen 3 vesničky, 3 benzinové pumpy a 1 zdravotní středisko. U vjezdu na tuto silnici stojí policie, která kontroluje, že má každý cestující v autě vše potřebné na přežití v náročných podmínkách aljašské přírody.

14. „Vlak do nebe“, Argentina

Při 217km železničním přejezdu tento vlak projíždí 21 tunelů a přejede 42 mostů a viaduktů. Tak trochu romantický název si trať vysloužila kvůli místům, kterými vede. Některé jsou totiž tak vysoko, že vlak opravdu projíždí skrze mraky.

Láká vás vydat se na některou z nebezpečných cest?

Cuy barato! Ekvádor Vás překvapí nejen morčaty

autor: vera | Říj 5, 2016 | Inspirace na cesty

Cuy barato! Ekvádor Vás překvapí nejen morčaty

říjen, 2016

V Ekvádoru to stále žije tradicí pouličních trhů. Ve městech i na vesnicích si pod zdejšími sopkami můžete připadat jako na velkém folklorním festivalu. Ale nedivte se, obyčejný den, kdy se tady koná trh, má pro našince velice neobyčejnou atmosféru.

Trhy se obvykle konají ve čtvrtek či o víkendech, kdy se celá náměstí zaplní nejrůznějším zbožím. Nejznámějším trhovým městem Ekvádoru je Otavalo, ležící v severním koutu země. Díky velké oblibě mezi cizinci má trh již značně turistickou atmosféru, čemuž odpovídá i nabídka zboží. Ručně pletené či vyřezávané suvenýry, pestrobarevné vlněné svetry, ponča a čepice visí na každém rohu. V Otavalu na hlavním náměstí Plaza de Ponchos najdeme každý den několik stánků, ale ten opravdový mumraj propukne během sobotního dopoledne.

Místní Otavaleňos patří pravděpodobně k nejmilejším indiánům v celých Andách. Usmívají se a někdy dokonce ani nemají problém s focením. Jinde vás na trzích rádi vidí jen do momentu, než spatří váš fotoaparát. V sobotu se v Otavalu koná také velký zvířecí trh, kde se již za rozbřesku nashromáždí několik stovek lidí, nákladních aut, a hlavně všechny možné druhy zvířat. Pro místní je to důležitá obchodní událost, na trhy se sjíždějí i z dalekého okolí. Na prodej jsou krávy, koně, ovce, slepice, králíci, ale i koťata a štěňata.

Nechybí usměvavé lamy

Mezi cizinci vždy vzbudí rozruch zdejší morčata. Patří mezi tradiční kulinářskou pochoutku. Místní rádi na trhu vyřvávají: „Cuy barato! Cuy barato!“ – tedy „máme levná morčata“. Vypasené morče přijde na tři až šest dolarů. Hlady tady nikdo neumře, trhy jsou obklopeny stánky s teplým jídlem a provizorními jídelnami s posezením. Jídlo je levné a dobré. Mimo to je v Otavalu každý den otevřena tržnice s jídlem a celou řadou vývařoven. Dobrou volbou je levné obědové menu s polévkou, velmi oblíbená je ta s kuřecím pařátem.

Nejvíce autentické a možná vůbec nejhezčí trhy v Ekvádoru najdeme ve městě Saquisilí. Každý čtvrtek, který je jediným trhovým dnem v týdnu, se město promění v nekonečné živelné tržiště. Na několika náměstích je nabízené zboží rozděleno do sekcí podle druhu. Stánky jsou všude, jsou nacpané i v uličkách mezi náměstími. Nejčastěji narazíte na potraviny, ovoce, zeleninu, banány, brambory. Vše je k sehnání. Od oblečení, bot, hrnců, domácích potřeb, přes stavební materiál, sem tam nějakou elektroniku, až po mísy na krmení zvířat ze starých pneumatik.

Za městem se navíc koná samostatný zvířecí trh. Indiáni prodávají a nakupují v plném proudu, ruličky dolarů jdou z jedné ruky do druhé. Samozřejmě se i výrazně smlouvá. Zvířata se prodávají v ohradách podle druhu. Oproti trhu v Otavalu je zde navíc i sekce „usměvavých“ lam. A lamy, ty přece k Jižní Americe patří. Ekvádorské trhy jsou stejně pestré jako příroda této malé andské země. Ekvádor je totiž úžasný banánový koktejl cestovatelských zážitků!

Autor: Pavel Svoboda