„Popisovat Grand Canyon nedává žádný smysl,“ posteskl si kdysi anglický spisovatel J. B. Priestley. Není to totiž pozoruhodnost obvyklého řádu nebo výletní místo.  Spíš něco jako zjevení. „Ti lidé, kteří ho neviděli, nebudou žádnému vašemu popisu věřit. A ti, kteří ho viděli, vědí, že se nedá zachytit v barvách ani slovy.“ Napsal J. B. Prietley.

To místo přitahovalo a pořád přitahuje hudebníky. Americký skladatel Ferde Grofé mu ve 30. letech minulého století věnoval celou orchestrální suitu. Na YouTube najdete hned několik interpretací. Osobně doporučuji tu v provedení Newyorských filharmoniků pod taktovkou Leonarda Bernsteina. Jestli dáváte přednost modernějšímu stylu New Age, najdete třeba na Amazonu snadno ke stažení The Music of Grand Canyon Nicholase Gunna. Docela názorně můžete slyšet, jak rozdílně může tenhle výtvor přírody inspirovat různé hudebníky.

Otevřená tvář Země

Řeka Colorado ho vyhloubila v polopouštní, skalnaté krajině na území dnešního státu Arizona. Trvalo jí to podle geologů nějakých 5 až 6 milonů let. Je dlouhý víc než 440 kilometrů. Pro názornost: kdybyste do něj vjeli u Plzně a pokračovali přes Prahu do Bratislavy, pořád byste ještě nebyli na konci. Na některých místech je široký 5, na jiných skoro 30 kilometrů. Z okolní náhorní plošiny se propadá do hloubky až 1800 metrů. Před několika lety mi v něm dělal průvodce zaměstnanec Národního parku Scott Babinowich. O kaňonu mluvil jako o otevřené tváři země:

„Když se díváte na Grand Canyon, vidíte před sebou polovinu historie naší planety. To má obrovský význam hlavně pro geology a jejich studenty. Na usazeninách je vidět, že tady v různých obdobích byly pouště, jezera, bažiny i oceány. Všechno se to dá vyčíst ze zdejších skal.“

O zásadní roli řeky Colorado pro vyhloubení Grand Canyonu geologové nepochybují. Existuje ale několik různých hypotéz, proč právě v téhle části toku vznikla tak dramatická scenérie. Také doba, po jakou vznikal, se stala několikrát předmětem vědeckých debat a sporů. Jestli vládnete angličtinou a zajímá vás to, doporučil bych hlavně  filmy respektovaného Smithsonova institutu (Smithsonian Institution). Je to úctyhodná výzkumná a vzdělávací instituce ve Washingtonu, která provozuje celý komplex muzejí a věnuje se popularizaci vědy. Velmi kvalitní film o Grand Canyonu natočila také třeba veřejnoprávní televize PBS.

TIP: Přesvědčte se o kráse Gran Canyonu na vlastní oči a vydejte se na jeden ze zájezdů do USA. Malý Západní okruh na 10 dní pořídíte už od 51 990 Kč.

Grand Canyon a lidé

Při pohledu na úchvatnou, ale neplodnou a nehostinnou krajinu se to může zdát těžko k uvěření, ale lidé tady žili už nejpozději před dvanácti tisíci let. Celé malé domorodé národy ho považovaly za domov, místo, které poskytuje dostatek potravy a prostoru k životu. Pro jiné měl hlavně duchovní význam. Poskytoval jim působivé místo pro náboženské obřady.

Jako první Evropané sem dorazili Španělé v 16. století. Výprava conquistadora Francisca Vásqueze de Coronada se v roce 1540 vydala z Mexika na sever a Grand Canyon objevil jeden z jejích oddílů spíš mimoděk. Coronadovi muži hledali hlavně zlato, přírodní krásy jim byly celkem lhostejné. Proto se o nálezu obrovského kaňonu dochovala jen zmínka, které španělští vládci Mexika nevěnovali další pozornost. Anglicky mluvící běloši do kaňonu dorazili až po dalších třech stoletích. Mormonští misionáři našli dvě místa, kde se dal překonat a Colorado přebrodit. V okolí se už také usazovali samotářští trappeři.

Powell: jednoruký badatel

Důkladný a soustavný průzkum ale musel počkat až na jednorukého veterána z občanské války: kartografa a geologa Johna Wesleyho Powella. V roce 1869 se skupinou odvážlivců vydal ve 4 dřevěných člunech nejdřív po přítoku Green River a potom po samotném Coloradu až do soutoku s Virgin River v Nevadě. Podle Scotta Babinowiche ze k tomu potřebovali pořádnou dávku odvahy:

„Neměl tušení, co se skrývá za dalším zákrutem řeky, nikdo před ním Coloradu nesjel. Nemohl vědět, jak budou vypadat peřeje, do kterých vplouvají, jestli se třeba po pár desítkách metrů nezřítí z nějakého vodopádu. Samozřejmě, v rámci možností zkoumali ze břehu, co je čeká. Ale na mnoha místech to kvůli úzkému profilu kaňonu prostě nebylo možné. Pro mne je John Powell ztělesněním odvážného badatele.“

Powell byl také zdatný akademik, který se později stal ředitelem federálního úřadu Geologický průzkum Spojených států. Bylo mu na první pohled jasné, jaké bohatství se v kaňonu skrývá a to mohlo tamní přírodu změnit k nepoznání. Američané při osídlování Západu USA mírně řečeno neprosluli právě jako ochránci životního prostředí a přímo v kaňonu se našlo olovo, zinek, azbest a měď.

„První bílí osadníci chtěli využívat a těžit zdejší minerální zdroje. Naštěstí pro budoucí generace a tedy i nás ale nakonec zvítězil názor, že důležitější bude zachovat tohle místo v jeho původní podobě. Prezident Woodrow Wilson ho vyhlásil národním parkem v roce 1919.“

Konstatuje lakonicky park ranger Babinowich. Mezi zastánci vyhlášení národního parku a investory, kteří v kaňonu chtěli těžit, ale zuřila skoro tři desítky let nelítostná právní a politická válka. Prezidenti Benjamin Harrison a Theodore Roosevelt chtěli Grand Canyon zachovat jako park, ale politický zájem na ekonomickém využití aspoň některých nerostných pokladů skrytých v nádherné krajině byl natolik silný, že ho dokázal definitivně zlomit až Woodrow Wilson v době těsně po skončení 1. světové války.