Vítejte v zemi dech beroucích hor, oranžového vína a nízkých cen – v turisty opomíjené Gruzii. Návštěva této země, která se rozkládá na pomezí Evropy a Asie, nadchne každého milovníka přírodních krás – z jedné strany omývá Gruzii Černé moře a z druhé strany ji chrání kavkazské hory. Pochodíte především s ruštinou, neboť z Ruska do země stále proudí největší podíl turistů.
Podstatná část Gruzie je hornatá. Severní hranici tvoří Velký Kavkaz, jižní hranici Malý. Součástí hraničního hřebene je také několik pětitisícovek, z nichž nejvyšší je Šchara se svými 5201 metry. Horskou oblast Kazbek přirovnávají čeští dobrodruzi s nadsázkou k Vysokým Tatrám s chybějící infrastrukturou. Kromě pěších túr nabízí Gruzie také plno možností k sjíždění divokých řek.
Troufnete si na dobrodružnou dovolenou?
Tbilisi je město s mimořádně dlouhou a bohatou historií. To ale neznamená, že by hlavní město Gruzie bylo skanzenem, kde se jen slepě udržují staré budovy. Tbilisi je rozvíjející se metropolí, která má snahu působit moderně a pro-evropsky.
Jídlo
Jídlo představuje v Gruzii nejen pokrm, ale také rituál. Rodina a přátelé se setkávají u prostřeného stolu, večeři často provázejí přípitky a zvyky, a to nejen během oslav, ale i u běžného stravování.
Víno
Tradiční gruzínský způsob výroby vína je zapsaný v Seznamu UNESCO od roku 2013. V Gruzii se během procesu výroby vína hrozny pomelou a uloží do hliněných nádob, které se nazývají kvevri. Nádoby se zakopají do země a tam hrozny fermentují bez jakéhokoliv zásahu. Vína z kvevri jsou suchá, nefiltrovaná, nesířená, jedná se tedy o čistě přírodní produkt vyráběný už 6000 let touto starou metodou.
Tak kdy vyrazíte?
Iveta Jakubčíková
Studentka divadelní produkce s moravskou krví a červeným vínem proudícím v žilách. Z posledních 24 měsíců strávila 12 na cestách - mezi její oblíbené cestovatelské zážitky patří setkání s velrybami a mývaly v Kanadě, koupání v severním Atlantském oceánu, roadtripy po Evropě nebo pozorování polární záře na Islandu a ve Finsku. Její cesty můžete sledovat také na instagramu.
Máte rádi poznávání nových krajin a s potěšením pátráte během Vašich cest po minulosti pradávných kultur? Jste vášnivý obdivovatel sopečných vulkánů? Pojďte se zatoulat do daleké historie jednoho z ostrovů Nového Zélandu. Čeká Vás legenda o milostném vzplanutí obřích maorských bojovníků, jejichž osud doprovází miliony turistů proudících na Nový Zéland.
O Novém Zélandu toho bylo v posledních letech napsáno mnoho a není se také čemu divit. Národní parky této malé země v Tichém oceánu o rozloze přibližně dvou Českých Republik berou dech i ostříleným himalajským cestovatelům. Legenda vypráví příběh bojovníků, kteří jsou lidským ztělesněním vulkánů Tongariro, Taranaki a Ruapehu. První dva představují maorské bojovníky, kteří ztratili hlavu i srdce pro překrásnou Ruapehu. V dávných dobách žili všichni v míru v samém středu severního ostrova Nového Zélandu až do dne, kdy našel Taranaki svou ženu Ruapehu v objetí přítele Tongarira. Ztrhla se obrovská bitva dvou velikánů. Během ní se země otřásala v základech a obloha ztmavla natolik, že se jediný slunečný paprsek nedostal k zemi. Oba bojovníci soptili, vypoustěli svůj hněv jeden na druhého a ničili okolí. Jejich bitva byla ohromující a trvala po několik měsíců. Tongarirův hněv roztrhl zemi a dal za vzniku jezeru Taupo, které je nyní největším sladkovodním jezerem v oblasti Australasie.
Taranaki svůj boj prohrál a plný žalu, hněvu a žárlivosti vytrhal své kořeny ze země a odtáhl směrem na západ. Po cestě vyryl do země obrovské koryto, které se táhne 250 km až k jihozápadnímu pobřeží Nového Zélandu, kde narazil na Tasmanské moře. Tongariro si brzy uvědomil ztrátu přítele a ze žalu zaplnil koryto slzami. Dal tak za vzniku majestátné řece Whanganui. O pět set tisíc let později i Národnímu parku Whanganui. Taranaki nezůstal na místě, ale přesunul se podél pobřeží na sever, odkud mohl pozorovat svou ztracenou lásku. Za jasné oblohy lze z vrcholu Taranaki, který nyní odpočívá u města New Plymouth, okem dohlédnout na 210 km vzdálenou Ruapehu. Dodnes se říká, že Ruapehu svojí aktivitou dává najevo žal nad ztracenou láskou. Tongariro naopak soptí vzteky, že nikdy nemohl získat srdce nádherné Ruapehu.
Stratovulkán Ruapehu
Legenda dala za vzniku třem významným národním parkům severního ostrova Nového Zélandu. Národnímu parku Tongariro, Národnímu parku Egmont (někdy neoficiáně nazývaný Taranaki) a Národnímu parku Whanganui. V Národním parku Tongariro mohou cestovatelé navštívit místo zvané „the pit of Taranaki“, které dle legendy označuje původní polohu Taranaki. Toto místo se nachází v blízkosti vodopádů pojmenovaných na počest dvou a půl tisícového velikána Taranaki falls. Ruapehu je se svými 2797 metry nejvyšší sopkou Nového Zélandu. Zřejmě pro to se o ní strhla taková bitva. Její bývalý druh, Taranaki měří 2518 metrů a paradoxně, nejsilnější z obrů, sopka Tongariro, měří „pouhých“ 1978 metrů.
Vodopád Taranaki
Národní park Tongariro je čtvrtým nejstarším národním parkem na světě a prvním národním parkem Nového Zélandu. Vulkány v této oblasti jsou stále aktivní a erupce může přijít kdykoliv. Naposledy ukázal Tongariro svůj hněv v listopadu roku 2012, kdy letící kámen zničil střechu a vybavení nedaleko vzdálené turistické chaty na známém severním okruhu v národním parku. Ruapehu naposledy zavzlykala nad svou ztracenou láskou v září roku 2007.
Národní park Tongariro
Národní park Taranaki je druhým nejstarším národním parkem Nového Zélandu. V roce 1770 přejmenoval James Cook horu Taranaki podle svého prvního admirála na Mount Egmont. Jak už tomu bývá, anglický název zastínil tradiční pojmenovaní a začal být oficiálně používán. V roce 1990 byla oblast vyhlášena druhým národním parkem Nového Zélandu. Po celé generace bojovaly maorské kmeny zvané Iwi, o navrácení k původnímu pojmenování. V roce 1985 Národní geologický svaz povolil používání obou jmen, Egmont a Taranaki, pro turistické účely. Oficiální název národního parku zůstal pouze jeden a to Národní park Mount Egmont.
Národní park Egmond
Národní park Whanganui je jedinečný tím, že si ho můžete vychutnat z lodě, přesně řečeno ze speciálně upravené dvoumístné kanoe nebo kayaku. Na řece se dá soulodit po dobu tří až pěti dnů a v úplné divočině, bez rychlého občerstvení a vychlazené čepované dvanáctky. Všechno je nutno sbalit do lodě a pokud možno se během cesty nepřevrhnout. Taranaki na své cestě na západ hodně zuřil, tudíž i řeka dokáže být nepředvídatelná a může hezky potrápit. Například, když se přes noc díky dešťům zvedne voda o metr až dva a vy jste si přivázali loď moc blízko břehu.
Řeka Whanganui
Před příchodem Evropanů byl Nový Zéland výhradně obýván tichomořskými kmeny Maorů. Ty mezi sebou, i přes nespočetné boje, dokázaly uchovat bohatou sbírku vzrušujících legend, které se váží na jednotlivé oblasti této země. Během let, kdy se tyto legendy předávaly mezi generacemi došlo k jistým „úpravám“ a proto se některé legendy liší v detailech. Nový Zéland je také jedna z mála zemí, ve které je původní kultůra stále podporována. Mnoho měst do dnes používá maorské pojmenování. Dali by jste přednost původnímu názvu hory Taranaki, nebo preferujete moderní název Mount Egmont?
Kristýna Malíková
Po studiích na VŠ jsem se rozhodla vyrazit na rok do světa a už je tomu 8 let, co jsem poprvé nastoupila do letadla. Žiji a pracuji na Novém Zélandu a mým novým cílem je být nezávislá na místě a času, vydělávat si online prací a cestovat, dokud mě to nepřestane bavit. Mrkněte na můj instagram. Prozatím tam toho moc není, ale postuně budu přidávat.
Jedinečná 3D prohlídka buddhistického kláštera Ki v indických Himálájích
12
červen, 2018
Organizace MOST ProTibet, která dlouhodobě podporuje vzdělání malých buddhistických mnichů a mnišek v indickém Himálaji, připravila unikátní 3D prohlídku, která zájemce zavede mezi zdi kláštera Ki lěžícího blízko tibetských hranic. Neváhejte a pojďte se podívat.
Klášter Ki leží ve výšce 4 166 metrů nad mořem v údolí Spiti v indickém Himálaji. Organizace MOST ProTibet, která podporuje vzdělání místních buddhistických mnichů, se rozhodla vytvořit unikátní 3D prohlídku. Ukáže toto krásné místo široké veřejnosti a zároveň se pokusí získat finanční prostředky na zdravotní péči pro malé mnichy.
“Jsem moc ráda, že se projekt 3D prohlídky kláštera Ki povedl uskutečnit. Přinášíme tak pohled do jednoho z nejkrásnějších klášterů v Himálaji i lidem, kteří se tam nemají možnost osobně podívat,” říká ředitelka organizace MOST ProTibet Jana Ďásková Neboráková
MOST ProTibet připravoval 3D prohlídku několik let ve spolupráci s fotografem Martinem Pustelníkem a Michalem Novotným, který 3D prohlídku vytvořil. Martin Pustelník k projektu říká: “Klášter Ki je pro mě srdeční záležitostí. Na východy a západy slunce pozorované ze střechy kláštera vzpomínám dodnes. Pokud bych se měl vrátit do Indie, je to klášter, který bych opět musel vidět. Virtuální 3D prohlídka vznikla ještě bez sférické kamery, pěkně postaru, o to více jsem rád, že nyní po letech může spatřit světlo světa.“ A Michal Novotná dodává: “Bylo fajn na 3D prohlídce pracovat. Bral jsem to tak, že dělám něco dobrého a zároveň si můžu připomenout, jaké to v klášteře vlastně bylo,“ a vzpomíná při tom na svůj půlroční pobyt v Ki.
Údolí Spiti je himálajským regionem s množstvím tradičních klášterních škol. V zimě je celé údolí odříznuté a město s kvalitní nemocnicí je od kláštera vzdálené 200 kilometrů. Kvalita zdravotní péče je v oblasti Spiti na nízké úrovni, zdravotní osvěta je minimální a místní doktor není dostatečně kvalifikovaný. To představuje velká rizika, pokud někdo onemocní třeba i běžně léčitelnou chorobou.
Ve spolupráci s klášterem se MOST ProTibet rozhodl zvýšit povědomí o chorobách, hygienických návycích, preventivních opatřeních a zdravotní osvětě. Cílem projektu je podpořit vyšetření dětí z klášterní školy kvalitním lékařem, zásobením vhodnými léky pro zimní měsíce a zvýšením informovanosti o prevenci.
“Pomáháme malým mnichům k lepšímu vzdělání. V prvních letech naše pomoc směřovala hlavně ke zlepšení stravy a životních podmínek. Kvalita zdravotní péče je však stále na nízké úrovni. Klášter Ki zůstává celou zimu odříznutý od zbytku světa a kvalitní lékařská péče je nedostupná. Věřím, že díky výtěžku 3D prohlídky budeme moci zajistit alespoň základní lékařskou péči a léky pro malé i velké mnichy během celé zimy. Všem dárcům děkujeme!“ vysvětluje Jana Ďásková Neboráková, proč se MOST ProTibet rozhodl spojit 3D prohlídku s finanční sbírkou na podporu zdravotních projektů.
MOST ProTibet, o. p. s. podporuje od roku 2004 vzdělávání a zlepšuje životní podmínky lidí žijících v indickém Himálaji a v Tibetu. Pomáhá tisícům tibetských dětí, seniorům, mnichům a mniškám a nomádským rodinám.
Chystáte se do Peru? Zde vám dáme výčet míst, které jsou absolutní samozřejmostí. Některé možná znáte a jiné pro vás budou novinkou. Přes ty nejkrásnější města, až po magické stopy Inků. Peru má toho hodně, co nabídnout. Možná až moc, aby to člověk mohl za jednu návštěvu prozkoumat. Vyhraďte si proto více času a nespěchejte.
Nechte se omámit magií a krásou syrové přírody, těžkých výšlapů a barevných měst plných úžasných a vstřícných lidí.
Cuzco
Druhé nejdůležitější město hned po Limě. Právě odsud se dostanete na ty nejproslulejší a nejkrásnější místa v Peru. Několik z nich vám popíšeme v tomto článku. Cuzco je ve výšce nad tři tisíce metrů nad mořem a pyšní se historií Inků. Na samotné město si udělejte více času, protože mnoho cestovatelů potom lituje, že nezůstalo déle. Hlavně kvůli nádherné atmosféře. O Cuzcu se říká, že je to nejkrásnější město Peru. Pro mnoho lidí to tak je a určitě návštěvou tohoto místa nebudete zklamaní. Doporučuje se zůstat déle také kvůli vysoké nadmořské výšce, na kterou si člověk musí zvyknout, obzvláště pokud je to pro něho poprvé. Vaše kroky povedou pak ještě výše, je tedy potřeba se aklimatizovat.
Machu Picchu
Asi není třeba popisovat korunu Incké říše, odhalenou zcela náhodou a ještě stále ne pořádně probádanou. Kolem Machu Picchu se vznáší mlha tajemství, a to často doslova, při ranním výšlapu je ještě džungle zahalená do mlhy a vy nevidíte ani na krok. O to více si později užijete výhled na tu majestátnost hor a přírody. Stojí za to mít s sebou průvodce a načíst si veškerá pravidla, která jsou na Machu Picchu zavedena, a rozhodně jich není málo. Vstaňte také dříve, na první směnu od šesti od rána, abyste se vyhnuli davům lidí, budete tak mít možnost pořídit ty nejlepší fotky a vše v klidu prozkoumat.
Red Valley
Cesta na známou Rainbow Mountain vás z Cuzca asi nemine. Je to turistický ráj, trasa na ni byla otevřena nedávno. O čem vám ale moc lidí nepoví, je údolí, které se skrývá hned za touto horou. Navštivte a projděte přes toto údolí, je to jedno z nejkrásnější míst, které v životě dost pravděpodobně uvidíte. Půjde vás maximálně kolem deseti, což je velká výhoda. Jste tam jen vy a tisíce lam a alpak. Rudé údolí je doopravdy rudé, kámen je totiž vytvořený ze železa a vás obklopí výhled na neuvěřitelnou červenou peroucí se s brčálově zelenou, příroda je zde neposkvrněná.
Maras a Moray
Další dvě místa spojené s Inky, na které se dostanete z Cuzca. Moray a jeho prapodivné incké terasy, pravděpodobně určené pro zemědělství, a Maras, známé, krásné a pastelově barevná solná jezírka uprostřed údolí. Tyto dvě místa vám budou připadat jako z jiného planety a o to víc si budete vážit. Něco takového jako tato zákoutí Peru jen tak nikde neuvidíte, obzvláště, co se týče solných jezírek, která fungují perfektně od dob Inků.
Arequipa
Několik hodin autobusem od Cuzca najdete malé město Arequipa. Je oproti Cuzco velmi klidné a nenáročné. V tomto krásně malebném místě najdete známou monasterii Santa Catalina, která je vybarvená – doslova, její stěny jsou z křídy malované do červena, modra a bíla. Tato monasterie je doopravdy něco nevídaného, můžete se zde klidně ztratit, ale oči vás nepřestanou přecházet tou barevnou krásou. V Arequipě najdete i restauraci Zig-Zag, kde si dáte ten nejlepší steak z alpaky.
Huaraz
Pro zdatné sportovce a horolezce není jiného zbytí než navštívit Huaraz a všechny vrcholky v jeho okolí. Najdete zde nejvyšší horu Peru, na kterou se dá přes léto vyšplhat, či místa jako Laguna 69, pomalu mizejí ledovce a neskutečnou přírodní scenerii. I když budete mít pravděpodobně závratě v nadmořských výškách, protože všechno stoupá k šesti tisícům, nikdy neuvidíte nic krásnějšího. Například výšlap na Laguna 69 je mnohokrát náročný, že řada lidí to v půlce vzdá, ale ta neuvěřitelně modrá voda a výhled na vrcholky těch nejvyšších hor vám vezmou dech, takže se ta námaha vyplatí.
Samozřejmě v Peru najdete spoustu dalších úžasných míst, která stojí za to navštívit. Toto jsou ale oblíbená místa, kam sice míří hodně lidí, ale pokud si najdete správný čas, určitě si to dokážete užít naplno. Cestování po Peru je levná záležitost. Jen minulý rok Bolívie a Peru byly nejlevnějšími zeměmi pro krásné a kvalitní cestování.
Aneta Strohová
Aneta, neboli také Ejnets, jezdí všude low-cost, hlavně po Evropě a Americe, ráda žije v evropských teplých krajích a píše o tom a svém životě na jejím blogu Ejnets. Její životní láska je Lisabon a dobré víno. O čemž se také na blogu dozvíte.
Maroko je země plná překvapení. Moderní města rostoucí neuvěřitelným tempem vznikají okolo původních historických medín s klikatými uličkami. Prázdninová letoviska vyrůstají na pobřeží, zatímco v poušti se prohánějí kočovníci na velbloudech. Maroko je bezpečná země a leží na severu Afriky, takže je pro Čechy velmi snadno dostupná. Do Maroka létají také nízkonákladové společností jako Ryanair nebo Easyjet. Když si letenku rezervujete včas, může vás cesta vyjít někdy i na pár stokorun. Nechte se inspirovat krásnými fotografiemi a vyražte letos do Maroka na dovolenou, je to nejbližší exotika.
Tady je přehled nejzajímavějších míst a zážitků v Maroku, které si nesmíte nechat ujít:
1. Poušť Sahara
Kdo nenavštívil Saharu, neví, o co přichází. Vysoké teploty, písek máte naprosto všude, není se kam schovat do stínu před žhavý sluncem. Škorpioni, pavouci a jiní pouštní živočichové. Tohle všechno si pravděpodobně představíte, když se řekne poušť. Ale ve skutečnosti člověk vnímá poušť úplně jinak, když je přímo tam. Je to nekončný svět okolo vás, kde jediný zvuk je vítr a převalující se písek. Široko daleko nevidíte nic než obří duny a připadáte si nicotně jako malý mraveneček, který zůstal na světě úplně sám. V Maroku je velká část pouště kamenitá a pustá krajina, ale má také několik krásných lokalit, kde najdete ty nejkrásnější duny. Pokud budete uvažovat o návštěvě pouště, tak nejznámější jsou v Maroku jsou duny Erg Chebbi a Erg Chigaga.
Tradiční marocká kuchyně je vynikající a pro milovníky jídla je to velmi zajímavý zážitek. Tradičním jídlem je tajin (tažin). Hliněný hrnec, ve kterém se i po několik hodin dusí zelenina s kuřecím či hovězím masem. Směsice koření mu dodá exotickou a výraznou chuť i vůni. Na takovou pochoutku si ale většinou musíte počkat, jestli chcete opravdu poctivý tažin, není problém objednat si jídlo a domluvit se s majitelem restaurace, že přijdete za 2 hodiny. Pokud je to malá restaurace, tak se vám možná stane, že restauratéra budete potkávat, jak běhá mezi obchůdky a nakupuje čerstvé ingredience pro vaší pochoutku. Marocká kuchyně je v každém případě vynikající.
Severní Maroko je vyhlášené krásou svých královských měst. Pokud jedete do Maroka, tak navštívit královská města je povinnost. Fes nebo Marrakéš jsou nejznámější a každé vám nabídne zcela jinou atmosféru. Fes je historické město s tradiční medínou (původní staré centrum města), kde má problém nezabloudit i zkušený cestovatel. Ale nebojte se v medíně ztratit. Klidně vypněte mapy v mobilech, ignorujte místní obyvatele, kteří se vás budou snažit přesvědčit, že se bez nich ztratíte, a nechte se unášet životem v malých uličkách. Zcela jistě se velmi brzo ztratíte, ale nějaká cesta vás ven určitě vyvede. Marrakéš je třpitivý diamant Maroka. Luxusní hotely, do kterých jezdí relaxovat světové celebrity. Nové stavby tu rostou jako houby po děšti, ale přesto tu je ten pravý marocký duch, který si drží své místo ve staré medíně, která vás vtáhne svojí atmosférou.
Kasby jsou původní opevnění, které se nacházejí v menších městech. Dost často jsou obklopeny palmériemi a jejich atmosféra je naprosto magická. Kolem probíhá běžný život, můžete tak vidět místní pracovat na polích mezi palmami nebo plná tržiště prodejců s místními produkty. Tradičními místními specialitami, které si můžete zakoupit, jsou všemožné vonné esence z růží nebo arganový olej. Nejvíce kaseb můžete najít pod horami Vysokého Atlasu, například ve městě Aït Benhaddou.
5. Chefchaouen, modré město uprostřed marockých hor Ríf
Město, které si zaslouží svou vlastní kapitolu, nebo dokonce i vlastní článek. Chefchaouen je naprosto odlišné od ostatních měst v Maroku, ale i v Africe. Chefchaouen, neboli modré město má starou medinu (centrum) natřenou na modro. Kromě stěn domů jsou natřeny na modro i chodníky, okna, cesty, no prostě vše. Zvláštností je, že město neleží u moře, jak by mohla modrá barva napovídat, ale leží uprostřed hor v pohoří Ríf. Lidé mají pro původ modré barvy různá vysvětlení. Jedni říkají, že je to pozůstatek po původních židovských obyvatelích, kteří modrou spojovali s nebem. Druzí říkají, že je to prevence proti komárům. Ať je to tak nebo tak, za návštěvu Chefchaouen rozhodně stojí.
Obyvatelé Maroka jsou s velbloudy velmi propojení. Mimo velká města je uvidíte všude a svezení na jednom z nich opravdu stojí za to. Zkuste si projížďku na dvě hodiny a pak si zkuste představit, jaké to asi bylo putovat v karavaně přes celou Saharu po několik měsíců. Pohodlné svezení to rozhodně není. Ale díky schopnostem velbloudů vydržet dlouhou dobu ve vysokých teplotách bez vody jsou to skvělí společníci na cestě rozpálenou pouští.
Ubytovat se můžete v Maroku v různých typech ubytování. Můžete si najít pětihvězdičkový hotel nebo bydlet v ubytovně pro místní obyvatele. S rozvíjejícím se turismem však přibývá mnoho nových ubytovacích zařízení (takzvaných riádů), které jsou typicky vyzdobené v dle místních zvyků, ale přesto poskytují dostatek komfortu pro své návštěvníky.
Koření je v Maroku všudypřítomné a bude na vás vonět ze všech možných koutů. Marocká kuchyně je hodně založena na koření a můžete tak nakoupit všemožné koření v jakémkoliv množství.
Ano. Čtete správně, i v Maroku je sníh. Tedy ne často jako v Česku, ale i v Maroku občas zasněží. A zažít sněžení v poušti, to už je pořádný zážitek, co říkáte? V Maroku dokonce najdete známý skiaerál Oukaïmeden, který se nachází v pohoří Vysoký Atlas nedaleko od Marrakéše.
Pokud se vydáte do pouště, ať už na velboudovi nebo jiném dopravním prostředku, tak určitě stojí za to v poušti alespoň jednu noc přespat. Spí se většinou ve stanech postavených z koberců uprostřed dun v přírodních nebo uměle vytvořených oázách. Povečeříte s místními berbery a nejspíš vám zahrají a zazpívají tradiční písně. V noci může být pořádná zima, tak se na to teple oblečte. A nezapomeňte ráno vstát na východ slunce, to je v poušti opravdový zázrak.
Architektura je v Maroku pro Evropana velmi netradiční, ať už se jedná o hliněné domy v Marrakéši nebo o obří mramorové paláce v Rabatu nebo Fesu. Každopádně budete velmi překvapeni nádhernými stavbami, které v Maroku místní umělci vytvořili.
Kromě pouště, moře a palmérií jsou v Maroku nádherné hory. Pokud jste v Marakéši, tak se do nejvyššího pohoří Vysoký Atlas dostanete za hodinu a půl autem. Pokud jste alespoň trochu zdatní turisté a máte alespoň tři dny času na pořádný výšlap, můžete zdolat nejvyšší horu Maroka Jebel Toubkal. Pokud se na ni vydáte, bude vás čekat přes 4 000 metrů vysoký vrchol. Ale je to pěší výšlap a není třeba lézt po skalách. To dělá z této hory jednu z nejlehčích výstupů na čtyrtisícícovou horu na světě.
Kdo v Maroku nepil mátový čaj, jako by v Maroku nebyl. Ono by to asi jinak ani nešlo. Všude se pijde mátový čaj. A kdyby nic jiného neměli, tak mátový čas mít určitě budou. Je to mix zeleného čaje, máty a neuvěřitelného množství cukru, kterým si čaj osladí. Pravý marocký čaj je opravdu velmi přeslazený a lidé ho tu pijou, když je zima, teplo, ráno nebo večer. Prostě vždy a všude.
Kvůli plážím se do Maroka tak často nejezdí. Přestože je v Maroku spoustu přímořských měst a resortů, tak do nich jezdí spíše cestovní kanceláře a místní a nejsou příliš vhodné pro individuální cestovatele. Pro cizince nabízí Maroko mnoho zajímavějších zážitků. Pokud ale k dovolené potřebujete moře, tak se můžete vykoupat na pobřeží Atlantiku u Essaouiry (Sidi Kaouki) nebo v Agadíru či u Středozemního moře v oblastech kolem Al Hoceimy nebo Tetouánu.
Stará města si v Maroku stále drží svoji atmosféru a žije se v nich tradiční život. Uprostřed většiny marockých měst najdete staré centrum (medínu), kde najdete tradiční trhy a spoustu skvělého a levného jídla. Kolem starého centra vždy rostou moderní města jako v každé jiné civilizované zemi, kde najdete všechno od obchodů, restaurací přes divadla a velké bulváry a parky. Maroko je velmi moderní, ale přesto je potřeba myslet na to, že je to hlavně muslimská země. Pokud potřebujete nějaké to městské povyražení, dbejte na to.
I v pouštní zemi jako je Maroko najdete mnoho zelených lesů a údolí. Vydejte se na sever, kde jsou hory nepříliš vysoké, ale za to velmi zelené a klima je tu příjemnější než v nižších pouštních oblastech. Můžete se tu vydat na několikadenní výlety s přespávat v místních turistických ubytovnách zvaných gites. V Rífu i Středním Atlase navíc žijou divocí makaci (jediné opice na severu Afriky), kteří vám zpestří putování marockou přírodou.
16. Jih Maroka a Západní Sahara
Dostanete-li chuť utéct z turistických míst někam, kde na turistu téměř nenarazíte, vydejte se směrem na jih Maroka. V pohoří Antiatlas si budete připadat jako v kovbojce a můžete tu na kole objevovat zajímavé skalní útvary a pravěké rytiny, které tu nikdo nestřeží. Budete-li se chtít osvěžit, vyražte do ospalého pobřežního městečka Sidi Ifni, které vypadá spíše jako španělské městečko. Je to neturistická alternativa ke známé Essaoiuře ležící západně od Marrakéše, která už je velmi turistická.
Maroko má vše, co si můžete na svých cestách představit. Země bohatá jak na kulturu tak na přírodní krásy je exotickou destinací, která je vlastně hrozně blízko. Vydejte se za dobrodružstvím do Maroka a zažijte naprosto odlišný svět.
