Jsou houby magické?

Jsou houby magické?

Jsou houby magické?

12.

duben, 2021

Kvůli svým specifickým vlastnostem se houby považovaly za nástroje čarodějnic či díla satana. A když už se hovoří o magické moci hub, možná si někdo vzpomene na lysohlávky, houbičky oblíbené mezi mládeží, jejichž účinky však znali již Aztékové. Aktivní látkou lysohlávek je psilocybin, který působí na centrální nervový systém díky své chemické podobnosti s mozkovým neurotransmiterem serotoninem. Psilocybin tedy naruší vnímání, vědomí, myšlení i jednání.

Největším problémem při používání houbiček je fakt, že se většinou nedá odhadnout „bezpečné“ množství. Zpravidla se uvádí, že účinek psilocybinu je znát od 0,5 mg a smrtelná dávka je od 17 g.

Ovšem mezi magické houby se neřadí jen lysohlávky. V minulosti údajně požívali stateční válečníci helmovky ředkvičkové a muchomůrky červené, necítili pak bolest ani strach. Tady mě s troškou nadsázky napadá postava galského bojovníka Asterixe dopujícího se ve svých příbězích lektvarem dodávajícím sílu.

Droga nebo lék

Jsou známé příběhy čarodějnic, které údajně odlétaly na své sabaty. K létání využívaly masti, kterou se potřely a podle výpovědi svědků omdlely. Ovšem po probuzení vyprávěly, co se vše na sabatu odehrávalo, navzdory faktu, že se tak stalo pouze v jejich hlavě. Nebo ne?

Než však houbičky odsoudíme coby vražedné drogy, je třeba vzít v potaz experiment, při němž bylo vybráno šestatřicet duševně i fyzicky zdatných dobrovolníků, kteří nebyli nikdy s psilocybinem v kontaktu a po dobu dvou měsíců jim podávali střídavě 30 mg psilocybinu a placebo, aniž by účastníci tušili, kdy co dostali. Při následném vyplňování dotazníků se ukázalo, že tři čtvrtiny lidí na sobě cítilo po požití psilocybinu mírné až významné zlepšení duševní pohody a spokojenosti. Můžeme tedy v budoucnu očekávat, že by díky houbičkám mohla vzniknou nová antidepresiva.

Čarodějné kruhy a internet

Zajímavou anomálií hub jsou takzvané magické kruhy, místa na loukách, kde houby rostou v relativně pravidelných kruzích. V minulosti lidé věřili, že zde po nocích tančí čarodějnice, a pokud nějaké zvíře sežere trávu z tohoto kruhu, zemře. Vysvětlení je ale prozaičtější. Ve své podstatě houbu tvoří takzvané mycelium, tedy podhoubí, které je hlavním řídícím centrem celé houby. To, co nadšený houbař sbírá v lese, jsou pouze plodnice, tedy pohlavní orgány houb. (Doufám, že jsem touto informací nezkazil někomu chuť na houbovou hostinu.) Mycelium se průběžně kruhovitě rozrůstá a své reprodukční zařízení vystrkuje na svých koncích. Tím vzniká kruh, který se rozrůstáš, dokud nenarazí na nějakou překážku.

Ostatně s moderním výzkumem hub se objevují i nové otázky a poznatky. Například zkoumáním sítě mycelií, která jsou propletena pod zemí v lese, se zjistilo, že mezi houbami, ale i rostlinami využívající houbové mycelium, probíhají informace. Jde o jistou přírodní obdobu internetu. Samozřejmě to nejsou informace ve smyslu „pozor, jdou houbaři“, jedná se o symbiotický systém, v němž houby udržují variabilitu a produktivitu ekosystému. V současné době je tato skutečnost ve stadiu výzkumu, každopádně ekologové díky tomu poukazují na potřebu chránit rostlinná společenstva včetně lyceálních sítí.

Zombie stvořitel

Snad nejděsivější vlastností některých houb je schopnost převzít kontrolu nad jiným tvorem. Jednou z nich je brazilská parazitická houba Ophiocordyceps unilateralis, mravence nakazí svými sporami, které v něm začnou růst. Mravenec pomalu ztrácí orientaci a začne se chovat iracionálně v rámci svého způsobu života. Primárně pod vlivem houby opustí mraveniště a odejde z jeho bezpečí do pralesa. Zde navzdory své přirozenosti vyleze na list, zakousne se do něho a vytrvá tak, dokud zemře.

Houba si dokonce zvládne vybrat, kam nebožáka nasměruje a pověsí, podle pozorování 98 % mravenců se zakusuje na severní straně rostliny, kde je lepší úkryt, ve výšce okolo 25 centimetrů, na místě s teplotou mezi 20–30 stupni a vlhkosti 94–95 %. Pro mravence to ale ani smrtí nekončí, houba proroste jeho tělo a z jeho hlavy vystrčí plodnici, pomocí které šíří nové spory. Obdobou brazilské parazitické houby je čínská houba housenice (Ophiocordyceps sinensis). Přes zimu existuje ve formě mycelia v zemi, s příchodem teplých dní vystrčí ze země svou plodnici a začne pouštět spory. Ty se chytají zpravidla na okolo se pohybujících housenkách (odtud její jméno), ale do jejích spárů se může dostat i pavouk či jakýkoliv hmyz. Příběh jako z hororu se začne odehrávat, jakmile se spory začnou množit. Než zvíře umře, housenice po vzoru své brazilské příbuzné začne měnit mentalitu a chování nakaženého tvora. Ten místo toho, aby zamířil do bezpečí, se vydá urychleně do míst, která jsou nejlepší pro rozmnožování houby. Po smrti pak začne houba prorůstat tělem hostitele a vytvoří z něj bizarní mumii.

Kika Šrédlová

Martin Dlouhý

Martin Dlouhý je fotografem, redaktorem magazínu Koktejl a cestovatelem. Za svou kariéru navštívil skoro všechny státy Evropy, sever Afriky a Indonésii. Kromě cestopisných článků realizuje rozhovory a píše také na témata historie, vědy, přírody, gastronomie či enologie.

Baví vás naše články?

Na našem blogu zveřejňujeme jen střípky z toho, co se můžete dočíst v tištěné nebo elektronické verzi časopisu Koktejl. Vydejte se s námi objevovat svět. Díky předplatnému časopisu Koktejl budete neustále na cestách.

Češky učí Švýcary houbařit

Češky učí Švýcary houbařit

Češky učí Švýcary houbařit

7

listopad, 2019

Alena Langenegger a Hana Bärtschi žijí v jednom z nejmalebnějších koutů Švýcarska, v údolí Emmental, kde vzniká legendární sýr s dírami. Sestry Alena a Hana tu mají svůj domov už pár let, jejich kořeny ale sahají ke Svatému Kopečku u Olomouce, do obce Tovéř, což prozrazuje moravský dialekt. Našly si pro Švýcary neobvyklou živnost, chodí do lesa sbírat houby, suší je a dodávají na pulty místních obchodů. Už získaly bronzovou medaili za nejlepší regionální produkt a připravují se na zkoušky, které z nich učiní houbařské inspektorky.

Své houbařské znalosti pilují na pravidelných setkáních houbařského spolku. „V sezoně se scházíme každých čtrnáct dní. Předsedové spolku pokaždé přinesou košík s houbami a my musíme podle knih určit, o které se jedná. Za rok se naučíme tak čtyři nové druhy,“ říká Alena. Často je lidé oslovují a v mobilu jim ukazují snímky hub. „Není bezpečné určovat houby na dálku podle fotek. Každá houba má k sobě druhou, která není jedlá, stačí nepatrný detail a zaměníte je. Není ojedinělé, že za námi přijdou lidé a chtějí určit houbu, kterou už předtím snědli. Když si opravdu nejsme jisté, pomůže s určením druhu odborník s mikroskopem v houbařském klubu,“ doplňuje Hana.

Houbařský kontrolor

Ve Švýcarsku funguje pro Čecha překvapivá služba, Pilzkontrolle neboli houbařská kontrola. V místních novinách či na internetu se dočtete, v jaký den a čas bude houbařský kontrolor k dispozici, aby prověřil bezpečnost obsahu vašeho košíku. K funkci houbařského kontrolora ale nestačí znát houby jako své boty, musíte mít zkoušky a příprava na ně zabere dva roky. „V prvním kole dostanete košík s dvaceti jedovatými houbami. Musíte je všechny správně určit, stačí jedna chyba a do dalšího kola už nepostupujete,“ líčí Alena. „Umíme rozeznat spoustu hub, ale proti některým českým houbařům jsme pořád žabařky,“ přiznává Hana.

Literová pilzkontrolle

Houbařského kontrolora může probíhat v garáži.

V sezoně tráví v lese každý den dvě až čtyři hodiny. Houby ale sbírají zvlášť, každá má své tempo a své místo, kde rostou. Pro houbaření mají jejich rodiny pochopení. „Manžel mi říká, tak už nemusíš do lesa, když ho máš v autě,“ říká se smíchem Hanka.

Je půl osmé večer a na malebné údolí Emmental padla tma. Vcházím do garáže, kde místní dědeček zrovna probírá houbařské úlovky. Pečlivě je váží a probírá. Za jedno zkontrolované kilo platíme tři švýcarské franky, požadovanou částku si každý kontrolor určuje sám. Někde je to služba placená úřadem a houbař do vlastní peněženky sáhnout nemusí. Sběr hub ve Švýcarsku má svá omezení, která se liší kanton od kantonu. V Emmentalu lze denně nasbírat maximálně dva kilogramy na osobu a nesmíte chodit sbírat ve velké skupině. Dříve v celém Švýcarsku platil zákaz sběru hub první týden v měsíci, dnes tento zákon uplatňují jen někde. Například kanton Bern, pod který spadá Emmental, toto omezení zrušil.

Houba, kam se podíváš

Švýcaři milují regionální produkty, z hub ale mají respekt. Hana s Alenou přišly s novinkou, která lepí díru na trhu, kde zatím nemají konkurenci. „Švýcarům by se nevyplatilo dávat do toho čas a energii, jakou tomu dáváme my,“ dodávají. Svému houbařskému byznysu se věnují čtyři roky, z toho poslední dva intenzivně. Jejich obchodní strategie je přímo komunikovat s majiteli krámků a nabízet jim své zboží. Jejich hlavní doménou jsou sušené houby, nabízejí ale i varianty s přílohou, jako je rizoto či polenta. V nabídkovém košíku nechybějí ani nakládané houby, pečený čaj či med. Navzdory oceněním bojují s počáteční nedůvěrou, ačkoliv zde žijí léta, pro okolí jsou stále cizinky. „Asi na to budeme narážet vždycky. Věříme ale, že kvalitou a poctivostí lidi přesvědčíme. Z bronzové medaile máme ohromnou radost, je to motivace pro další práci.“ Zákazníci nemusejí jen do vybraných obchodů, houby si mohou jednoduše objednat přes e-shop. „Máme věrnou klientku i ve Velké Británii. Každý rok si jezdím zdokonalovat angličtinu do jednoho městečka v Anglii, kde ona zrovna bydlí. Je to neuvěřitelná shoda náhod. Pokaždé jí alespoň dovezu houby do zásoby,“ říká Alena.

Literová  houbařky Hana s Alenou

Hana s Alenou se ve Švýcarsku pustily do podnikání s houbama.

Procházíme lesem, kde o houby téměř zakopáváme. V českém lese by to byla věc nevídaná. Košíky se rychle plní. „Stavíme se u mě doma, rovnou je nakrájíme a usušíme, abyste si je zítra mohli odvézt.“ navrhuje Alena. „A můžete jít napřed, je otevřeno, já nezamykám,“ dodává. Otevíráme branku, na verandě jsou vyskládané čtyři sušičky potravin, které se v houbařské sezoně nezastaví. Paní domu připravujeme smaženici. Hana ani Alena ovšem houby nejedí! „Rády si dáme polévku nebo omáčku s houbami, ale ty velké kusy jako přílohu, které mají rádi Švýcaři, bychom si nedaly,“ přiznávají. Příprava smaženice mezitím provoněla byt. Mažeme ji na chleba i na slané krekry, co dům dá. „To je dobré, chutná to jako míchaná vajíčka,“ říká Alena a bere si s chutí další kousek. Literová smaženice

Smaženice na krekry. Proč ne?

Kontakty, které se mohou hodit:

www.emmentaler-waldpilze.ch www.MojeSvycarsko.com www.swissworld.org Twitter & Instagram: sledujte hashtagy #MojeSvycarsko a #InLoveWithSwitzerland

TIP: Pomalý Emmental od mistra sýraře

  Malebné údolí Emmental je proslulé výrobou stejnojmenného sýra. Existuje ale jen jeden sýrař, který tradiční pomalou metodou vyrábí Slow Food Emmentaler AOP Gotthelf. Mistr sýrař Bernhard Meier k tomu používá vlastní unikátní kultury ze syrovátky, sám krávy nechová a mléko mu dodává dvanáct farmářů z okolí. Když napadne hodně sněhu, stává se, že se do jeho malé sýrárny usazené v kopcovité krajině ani nedostanou. Příroda je zde propojena se vším, se životem lidí i nezaměnitelnou chutí sýra, za jehož slavné díry mohou bakterie. www.huepfenboden.ch Literová Sýrař   Reportáž z houbařské expedice v údolí Emmental: Barbora Slavíková Literová

Pin It on Pinterest