Cesty za štěstím

Cesty za štěstím

Cesty za štěstím

11

červen, 2020

Asi každý z nás touží po štěstí. Ale kde ho hledat? A jakými prostředky? Abych tento fenomén mohla lépe uchopit a pochopit, rozhodla jsem se ho zkoumat odborně i neodborně, v různých zemích světa. Na mých cestách za štěstím jsem zavítala například do Bhútánu, Izraele a na Island. 

Lidé v Bhútánu jsou spokojení, protože jim odmala rodiče říkají, že mají být vděční za to, co mají

Síla ducha patří Bhútánu, síla mysli náleží Izraeli a síla přírody dýchá z Islandu

Bhútán je země, kde moje duše rozkvetla. Island je země, kde se moje duše dotkla svých kořenů. Izrael je země, kde má mysl poznala svou sílu. Tato tři místa jsou velkým zdrojem mé radosti a poznání. V každém z nich jsem strávila minimálně semestr a dělala tam doktorský výzkum štěstí a spirituality, založený na hloubkových rozhovorech s domorodci. Díky této důkladné sondě jsem mohla tato místa poznat z různých úhlů, a ačkoliv se to na první pohled nezdá, všechny tři mají mnoho společného. Jejich hlavním pojítkem je velká síla a národní hrdost. Síla ducha patří Bhútánu, síla mysli náleží Izraeli a síla přírody dýchá z Islandu. A láska z lidí je pak cítit všude. Některé síly se doplňují a překrývají, všechny tři ale fungují v synergii celistvosti, jež léčí, posouvá a hřeje. Jsou to osudová místa vyzařující osobité štěstí, které vás někde udeří do nosu a jinde za ním musíte jít do křivolakých prastarých uliček. Všechny tři země mají malou rozlohu a velmi specifický postoj ke spiritualitě. Na jednom místě pobíhají skřítci mezi vodopády, jinde hrají mniši fotbal a ještě jinde se lidé učí symbióze navzdory všem nepokojům. V těchto zemích jsem prožila pestré emoce, a zdaleka ne vždy se jednalo o růžový opar štěstí.

Průměrný Bhútánec se modlí i dvě hodiny denně. Lidé k modlení často používají zdobené mlýnky, které roztáčejí po směru hodinových ručiček, a tak roznášejí štěstí do celého světa. Zároveň u toho odříkávají mantry, které odpočítávají na modlitebních korálích.

Stačí málo

Země hřmícího draka, jak se Bhútánu říkává, je malé království o rozloze přibližně poloviny České republiky, které leží mezi velmocemi Čínou a Indií ve východním Himálaji. V království je rozšířený a hluboce zakořeněný tibetský buddhismus, jenž je úzce spjatý s každodenním životem obyvatel a místní kulturou. Bhútán je první zemí na světě, která vydala vládní edikt oznamující, že hrubé národní štěstí je důležitější než hrubý domácí produkt. Platy jsou v zemi velmi nízké; průměrná mzda je tři a půl tisíce českých korun, ale jídlo stojí skoro stejně jako u nás. Domorodci umí vyžít s málem, radovat se, a ještě ze svého rozdávat. Jsou hrdí na to, odkud pocházejí a o svou rodnou hroudu se snaží pečovat.

Buddha Sakyamuni dohlíží na hlavní město Thimphu; jeho socha měří 54 metrů. V popředí fotografie jsou vidět modlitební vlajky (lungta), na kterých jsou napsané mantry. Když se vlajky třepotají ve větru, šíří štěstí do celého světa.

Pro Bhútánce je ekologie důležitá; ze zákona musí být 70 % území pokryto lesy. Toto himálajské království tak představuje živoucí zoo s nespočtem rostlinných a živočišných druhů.

Mniši sledují náboženské slavnosti tshechu. Touto činností mohou pozitivně ovlivňovat svou karmu a proces reinkarnace.

Bhútán je úžasný a jedinečný v mnoha ohledech – ať už jde o nedotčenou přírodu, fascinující buddhistickou kulturu či staleté tradice. Co se ale vymyká všem myslitelným hranicím vesmíru, je laskavost lidí. Jejich bezmezná přátelskost a nápomocnost nás občas až dojímá. Bhútánci mě naučili, že k tomu, abych byla šťastná, nepotřebuji mnoho. Sami často bydleli v chatrných dřevěných domcích, ve kterých ale za žádnou cenu nesměl chybět oltářní pokoj.

Nezbytná součást himalájského království – bez pálivých paprik a národních krojů se Bhútánci neobejdou. Všechny domy musí být navíc postavené v tradičním stylu.   

Zajímavé bylo, že žádný z respondentů si nestěžoval na svůj život a většina z nich se modlila hodinu až dvě denně. „Lidé v Bhútánu jsou spokojení, protože jim odmala rodiče říkají, že mají být vděční za to, co mají. Cílem není toužit a stále nemít, cílem je prožít to, co je právě tady a teď. To je také principem buddhismu,“ vyprávěl mi Bhútánec Saamdu Chetri, zakladatel Centra hrubého národního štěstí.

Estetická rýžová pole se nachází na mnoha místech Bhútánu. A není divu; rýže je pro domorodce nedílnou součástí každodenního jídelníčku. 

Tady a teď

Lidé v Bhútánu nic neřeší a věci se domluvají až za chodu. Nikdo se nezdržuje plánováním a všechno je nahodilé. Jejich myšlení je postaveno na principu jednoduchosti a přítomnosti okamžiku. Domorodci žijí na vlně s tím, co přichází. Zároveň je pro ně velmi důležitá jejich pospolitost a rodina. Na bydlení v několikageneračních domech nedají dopustit. „Naše komunita je zdrojem radosti a bezpečí. Je to naše záchranná síť,“ popisoval mi respondent Karma. Když Bhútánci odjedou za studiem nebo za prací do ciziny, považují za důležité se potom vrátit a postarat se o rodiče. Nejde jen o morální přesvědčení, ale také o lásku k domovu. Všichni, s nimiž jsem se bavila na toto téma, mi říkali, že nejradši jsou ve své domovině se svými blízkými a po žádné dlouhodobé izolaci netouží. Bhútánci našemu rozmaru cestování moc nerozumějí a přemisťování z místa na místo berou především velmi účelově.

Nejsvatější chrám Bhútánu se jmenuje Tygří hnízdo (Taktsang). Pro Bhútánce je důležitý asi jako Mekka pro muslimy.

  

Víra v pokračování rodu

Podobný postoj k rodině mají také Židé. Řada mých izraelských respondentů se hlásila k ateismu a smysl života a zdroj radosti viděli právě v rodině a možnosti pokračování rodu. „Jsem pyšná na to, že jsem Židovka, ale rozhodně nevěřím v Boha. Mám ráda náboženské oslavy, protože jsou součástí mé kultury, kterou miluju, ale žádnou spirituální podstatu v tom nehledám,“ svěřovala se mi respondentka Galit. „A jaký je tedy podle tebe smysl života?“ zajímala jsem se.

Cesta Negevskou pouští do Červeného kaňonu je nejkrásnější při rozbřesku slunce, kdy nejvíce vyniká červené a žluté zabarvení skal. 

„Nechci myslet na to, jestli má život smysl nebo ne. Občas mě to napadne a jsem z toho bláznivá. Musíme se holt smířit s tím, že po smrti nic není, a že účel naší existence spočívá v reprodukci.“ Respondent Immanuel se mi svěřoval, že Izrael je zemí protikladů. Na jedné straně jsou lidé odmítající víru a jejich protipólem jsou pak ortodoxní Židé, kteří striktně dodržují 613 božích přikázání. „Ortodoxní Židé to mají v mnoha ohledech jednodušší než my ateisté. Když mají problém, jdou za rabínem a ten jim přesně řekne, co mají dělat. Ptají se ho, jestli je dobré se vdát, mít děti, rozvést se nebo třeba udělat byznys. Je to pro ně hodně návodné. My ostatní se musíme se svými trablemi vypořádat sami nebo vyhledat psychologa. Ortodoxní jsou možná šťastnější, ale také bláznivější“.

Ve Skalním dómu na posvátné Chrámové hoře se prý jedna modlitba rovná pěti stům modliteb kdekoliv jinde. Jeho zlatá kopule září široko daleko a stavba působí majestátně. 

U ortodoxních Židů mě nejvíc překvapilo, že stejně jako buddhisté, i oni uznávají reinkarnaci a karmické zákony. Zároveň jsou Židé také myslitelé. Mnoho z nich se stalo držiteli Nobelovy ceny, je mezi nimi řada významných vědců včetně Alberta Einsteina. 

Židé jsou byznysmeni. Obchodování mají v krvi a nezaleknou se ani prodeje drahých obrazů.  

V severním Izraeli se nachází město Safed, které je centrum židovského mystického učení kabala. Vyznavači kabaly se snaží odprosit od všedních starostí a oddaně sloužit Bohu. Dané učení se týká spirituálních otázek posmrtného života a naplňování Božích přikázání sepsaných v Tóře.  

Pro Židy je příznačná jejich chytrost a vynalézavost. Na fotografii je zachycen ortodoxní žid mířící jeruzalémskými ulicemi na ranní modlitbu do synagogy.  

V zajetí živlů

Islanďani se nepotýkají s válkami, ale s přírodou. Island je zemí všech živlů, které se na tomto severském ostrově hlásí o slovo každým okamžikem. V jednu chvíli zuří sněhová bouře a v dalším momentu pálí slunce. Připočítáte-li k tomu polární záři, roztomilé barevné domy, starostlivé domorodce, chlupatá zvířata, spoustu vodopádů a sopek, tak je obraz Islandu téměř hotový.

Cesta na vrchol hory Súlur, tyčící se nad městem Akureyri, bývá od podzimu do jara pokrytá sněhem a ledem. 

Ze země ohně a ledu, jak se Islandu říkává, sálá energie všemi směry. Cítila jsem ji už při svém prvním přistání na letišti v Keflavíku. Jeho obyvatelé jsou odrazem živlů, formujících duši celého ostrova. Islanďané jsou urostlí a odolní lidé, které nesmlouvavá příroda jen tak nerozhází.

Islandské vodopády dotvářejí nezaměnitelný kolorit drsné severské krajiny. Na fotografii je zachycen vodopád Selfoss na severu ostrova.  

Naopak, pod vlivem její síly se dokážou soustředit na to, co je důležité. Věci zbytečně neřeší a radují se ze spojení se zemí, která je tam cítit s každým nadechnutím. Nestalo se mi, že by nějaký Islanďan rušil svoje sliby, nebo že by jednou řekl to a podruhé ono. Jsou přímí, informace nepodávají bachratě a jdou rovnou k jádru věci. Jsou to osobnosti, z nichž čiší síla a jistota. Mají své charisma a máločeho se zaleknou. A když jim necháte čas na vzájemné poznání, otevřou vám své horoucí srdce. „My jsme jako ledovec, který pod sebou skrývá horké jádro Země. Musíme nejdřív roztát, abychom ti mohli ukázat naši vřelost,“ říkala mi jednou kamarádka Sigríður u společné večeře. Islanďané se neberou příliš vážně, milují černý humor, ironii a někdy i sarkasmus. Jejich ostrov si taky pořád dělá srandu; tu a tam něco bouchne, do toho se roztančí polární záře, tryskají gejzíry a uniká síra. Island je ten nejkrásnější výplod fantazie, co jsem kdy zažila.

Islandští koně jsou unikátní. Na ostrově se objevili s prvními osadníky a za tu dobu se nezkřížili s žádným jiným chovným stádem. Mají hustou srst, která je velmi příjemná na dotek.  

Spojení

V Bhútánu mají buddhistické chrámy a hluboké lesy, na Islandu tepající srdce matky země. Z mého pohledu se jedná o tutéž energii. Je přece jedno, jestli spiritualitu prožívám uvnitř chrámu nebo v ledovcové jeskyni. A je také jedno, jestli mými učiteli jsou buddhističtí mniši nebo islandští skřítci a víly.

Duhovou silnici pomalovali obyvatelé Seyðisfjörðuru zřejmě proto, aby tam bylo veselo i v sychravých dnech.

Jde pouze o přetavený projev té samé podstaty. V Bhútánu je štěstí patrné na první pohled, udeří vás do nosu a drží se vás jako klíště. Izrael je jiný; hutný, tajemný, hluboký i vyprahlý. Štěstí vás sice netrkne hned do oka, ale někde v těch tisíciletých zdech tam čeká, až ho objevíte. Cesta k němu bývá složitá, ale intenzivní. A spolu s ním k vám přijde celý koktejl emocí, které jsou už věky zakořeněné hluboko ve Svaté zemi. Bhútán, Izrael a Island jsou místa, kde jsem byla v hlubokém spojení se zemí, duší a myslí, a kde jsem se dostala blíž sobě, druhým, přírodě i vesmíru. Cesty mě zavedly za štěstím, které jsem v každé zemi prožívala různě, a přesto stejně silně. Více než na tom, kde jsme, záleží na tom, s kým jsme. Štěstí přichází zevnitř.

Náš tip: Přečtěte si knihu Cesty za štěstím. Knihu i s věnováním a dárkem si můžete pořídit na webu www.cestyzastestim.cz.

Text a foto: Kristýna Tronečková

Studentka doktorského programu Psychologie na Masarykově univerzitě. Působí na webu epsychologie.cz jako online psycholožka zaměřující se na štěstí a pozitivní přístup k životu. Během svých studií strávila mnoho semestrů na zahraničních univerzitách. Spolupodílí se na tvorbě webů obhutanu.cz a nakridlech.cz, které jsou odrazem štěstí, cestování a zajímavých kultur.

V současné době vydala knihu Cesty za štěstím, která je esencí Bhútánu, Izraele a Islandu. Knihu tvoří příběhy o štěstí, lidech a těchto třech jedinečných zemích. Knihu i s věnováním a dárkem si můžete pořídit na webu www.cestyzastestim.cz.

Baví vás naše články?

Na našem blogu zveřejňujeme jen střípky z toho, co se můžete dočíst v tištěné nebo elektronické verzi časopisu Koktejl. Vydejte se s námi objevovat svět. Díky předplatnému časopisu Koktejl budete neustále na cestách.

Kde velryby dávají dobrou noc

Kde velryby dávají dobrou noc

Kde velryby dávají dobrou noc

26

únor, 2019

Řekli byste, že přehlédnout zvíře o velikosti Boeingu 737 lze jen velmi těžko? A přesto se někteří dobrodruhové vracejí z výpravy za velrybami s prázdnou! Patříte k těm, kteří vždy snili o setkání s největšími savci planety? Své štěstí můžete zkusit právě letos! Zde jsou tipy na místa v Evropě, kam se velryby v pravidelných intervalech vracejí.

Plejtvák obrovský, Húsavík, Island

Do Evropy se plejtváci obrovští, kteří se mohou dožít až 90 let, vracejí pravidelně. Ideální doba k jejich pozorování v islandském Húsavíku nastává v období mezi květnem a srpnem. Tito majestátní tvorové jsou oficiálně největším živočichem žijícím na planetě Zemi, dorůst mohou až do délky 30 metrů a váhy 180 000 kilogramů! Mládě modré velryby, jak se také plejtvákům obrovským přezdívá, měří při porodu v průměru 8 metrů a váží asi 2700 kilogramů, první rok života ale nabyde až o 110 kilogramů denně! Plejtváci obrovští patří mezi ohrožené druhy s odhadovaným počtem 25 000 přeživších jedinců, i přesto však bohužel velrybí maso stále najdeme v nabídce mnoha islandských restaurací spolu s fermentovanými žraloky nebo ovčími hlavami. 

Plejtvák obrovský

Plejtvák malý, ostrov Mull, Skotsko

Nenechte se zmýlit názvem, plejtvák malý bez problémů přeroste dodávku běžné velikosti. Tito kytovci jsou občas neoprávněně přehlíženi pro své větší příbuzné, ale naši pozornost si zaslouží – patří mezi v Evropě nejsnáze pozorovatelné velryby. Pozorování si užijete především v britských vodách, v okolí skotských ostrovů a Irska. Plejtvák menší preferuje mělké vody, pozorovat jej tedy můžeme i ze souše.

 

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený savetheanimalssavetheworld (@savetheanimalssavetheworld),

Kosatka dravá, Azory, Portugalsko

Azory jsou jedním ze dvou autonomních území Portugalska a částečně také domovem plejtváků obrovských, vorvaňů obrovských a kosatek dravých, tří nejznámějších druhů velryb. Spolu s těmito velikány můžete pozorovat také delfíny nebo méně známé druhy velryb, keporkaky. Sezona probíhá od dubna do října. Azory dbají na humánní průběh pozorování velryb, lodě nikdy nepřiplouvají blíž než na 50 metrů; pokud jsou přítomná mláďata, pak je minimální vzdálenost 100 metrů – nepřiplují-li se velryby samy dobrovolně blíž k lodím. Azory jsou pro svou panenskou přírodu a poklidný lokální život nádhernou destinací pro dovolenou i bez pozorování velryb.

kosatka

Běluha, Svalbard, Norsko

Běluha, označovaná také jako běluha severní, je i přes své menší rozměry poměrně známá, především díky roztomilému obličejíku, útvaru na hlavě zvanému meloun, a bohaté mimice. Běluha je nápadně bílý, průměrně asi čtyři metry dlouhý kytovec z čeledi narvalovitých. Samci žijí zvlášť, k samicím se připojují v období páření, pokud tedy narazíme na stádo běluh, velmi pravděpodobně se jedná o samice a několik mláďat. Běluhy můžeme pozorovat v okolí Grónska a v evropské části Ruska, nejčastěji se ale vyskytují v norském souostroví Svalbard, kde také můžeme pozorovat kosatky dravé. Výjimečně se běluhy zatoulají i mimo svá obvyklá území, v roce 2018 se například jedna vydala na výlet do britské řeky Temže.

beluha

 

Vyrazíte i vy letos na výlet za velrybami?

 

Iveta Jakubčíková

Studentka divadelní produkce s moravskou krví a červeným vínem proudícím v žilách. Z posledních 24 měsíců strávila 12 na cestách - mezi její oblíbené cestovatelské zážitky patří setkání s velrybami a mývaly v Kanadě, koupání v severním Atlantském oceánu, roadtripy po Evropě nebo pozorování polární záře na Islandu a ve Finsku. Její cesty můžete sledovat také na instagramu.

Tři důvody, proč cestovat v zimě na sever

Tři důvody, proč cestovat v zimě na sever

Tři důvody, proč cestovat v zimě na sever

16

listopad, 2018

Ideální čas pro cestu na sever? Zima! Teplé rukavice, funkční prádlo, kapka alkoholu a večerní saunování zahřejí mnohdy lépe než výjezd k moři. Aby ne, saunu rozpálíte až ke 130 °C. Zážitek z pravé finské sauny je spolu s koupáním v horkých pramenech a pozorováním polární záře hlavním lákadlem k návštěvě severských států během třeskutě chladných zimních měsíců.

 

 
 
 
 
 
View this post on Instagram
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

 

A post shared by Photoway (@fotorotam) on

Polární záře

Aurora Borealis se nejlépe pozoruje v polárních oblastech Země, tato místa jsou v blízkosti magnetických pólů, kde je sluneční aktivita v atmosféře vyšší, a zároveň nejsou zatížena světelným smogem doprovázejícím hustě osídlená místa – s polární září se můžete setkat v Norsku, Švédsku, Laponsku, na Islandu nebo třeba na severu Kanady.

Polární záře představuje neskutečnou podívanou, při které se tají dech. Mívá podobu různorodých, rychle se mihotajících barev a tvarů, paprsků, oblouků či pruhů na noční obloze, rozehrávající široké spektrum barev od světle zelené až po tmavou fialovou.

norsko polarni zare


Polární záře je téměř výhradně vázána na období zvýšené sluneční činnosti, celý cyklus sluneční aktivity se opakuje v přibližně jedenáctiletých intervalech. Během slunečního minima se polárních září vyskytuje mnohem méně, přesto je však možné tuto nevšední podívanou zhlédnout. Minimum nastane v roce 2019, maximum by pak mělo udeřit v plné síle kolem roku 2025. Co takhle strávit noc v nafukovacím hotelu s nekonečným výhledem na noční oblohu přímo z postele?

 

 

 

 

 

View this post on Instagram

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

  A post shared by The 5 Million Star Hotel (@bubbleiceland) on

 

Saunování

První psané zmínky o saunách se objevovaly v 11. a 12. století, ale už v 16. století začaly prameny vyzdvihovat především výjimečné postavení saunování ve finské kultuře. Veřejnou saunu měla prakticky každá vesnice, a je tomu tak doposud – ve Finsku najdeme přes 3 miliony funkčních saun na 5,5 milionu obyvatel!

 

View this post on Instagram

 

A post shared by Löyly (@loylyhelsinki) on

Sauna je součástí každodenního života Finů, místem, kde se setkávají, diskutují, řeší firemní i vztahové záležitosti. Ve Finsku existuje soutěž v tom, kdo v rozpálené sauně vydrží nejdéle (tohle nezkoušejte!), festival saunování plný divadelních představení, pivní jógy a koncertů v helsinských saunách, i festival mobilních saun, kde se mohou nadšenci pochlubit svými pojízdnými saunami. Saunovací pobočku otevřel v Helsinkách také mezinárodní fast-food řetězec Burger King.

 

 
 
 
 
 
View this post on Instagram
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

 

A post shared by Gloria / Yoonyoung (云荣) (@gloria.choi) on

Ačkoliv se již saunová kultura rozšířila do mnoha dalších zemí, pravý zážitek si odnesete především z cest po Finsku. Zde vychutnáte jak tradiční malé ohřívárny, tak i designově oceněné saunové projekty. V Helsinkách, hlavním městě Finska, nevynechejte Löyly, saunový komplex pojmenovaný po páře, která vznikne, pokud na horké kameny nalijete vodu, ověnčený deseti architektonickými cenami.

 

 
 
 
 
 
View this post on Instagram
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

 

A post shared by Löyly (@loylyhelsinki) on

Termální prameny

Island je mezi příznivci horkých pramenů vyhlášenou destinací. Voda se na ostrově vyskytuje v mnohých podobách – Island objímá oceán, vyvěrají zde gejzíry, padají vodopády, plují ledovce a zemi prohřívají geotermální prameny. Horké prameny slouží nejen k vyhřívání domácností a tvorbě elektřiny, ale také k rekreaci.

 

 
 
 
 
 
View this post on Instagram
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

 

A post shared by Nandita & Raga (@sendingpostcardshome) on

Podobně jako saunování ve Finsku, je relax v termálních pramenech součástí islandské kultury. Na ostrově se nachází více než sto zdrojů termálních vod, větší lokální bazény či menší přírodní vřídla najdeme v téměř každém městě či vesnici.

 

 
 
 
 
 
View this post on Instagram
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

 

A post shared by Lauren Sutton (Cooper) (@laurenlsutton) on

Cestovní příručky tvrdí, že správný návštěvník země musí zaručeně navštívit Blue Lagoon v blízkosti hlavního města Reykjavík, díky aplikaci Hot Pot Iceland (https://hotpoticeland.com/) ale najdete soukromé koupání bez turistů v dojezdové vzdálenosti od vaší lokace kdykoliv během cesty kolem ostrova. Narazit tak můžete nejen na profláknuté bazény známé z instagramových fotek, ale i soukromé lázně pro dva na opuštěné louce mezi horami. Za zmínku stojí také termální řeka Reykjadalur, ve které se vykoupete po příjemném tříkilometrovém výšlapu do hor.

 

 
 
 
 
 
View this post on Instagram
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

 

A post shared by @_w.a.t.e.r.s_ on

Dáte přednost sauně, horkým pramenům, polární záři nebo snad rovnou kombinaci vyhřátého místečka s výhledem na Auroru Borealis?

Iveta Jakubčíková

Studentka divadelní produkce s moravskou krví a červeným vínem proudícím v žilách. Z posledních 24 měsíců strávila 12 na cestách - mezi její oblíbené cestovatelské zážitky patří setkání s velrybami a mývaly v Kanadě, koupání v severním Atlantském oceánu, roadtripy po Evropě nebo pozorování polární záře na Islandu a ve Finsku. Její cesty můžete sledovat také na instagramu.

 

Destinace, které poničil cestovní ruch

Destinace, které poničil cestovní ruch

Destinace, které poničil cestovní ruch

22

září, 2018

Jistě to znáte, někam se moc těšíte, ale to množství lidí, kteří se hromadí na jednom místě, je ubíjející. Zde vám představíme několik měst, která to odnášejí zatím nejvíce. Není ale divu, patří mezi ty nejkrásnější na naší planetě. Podívejte se s námi na tyto destinace, které poničil cestovní ruch.

Barcelona

Místním obyvatelům, těm málo, co zde zůstali, je očividně cestovních ruch v takové míře velmi nepříjemný. Hlavně jejich vztah vůči turistům a aktivitám souvisejícím s cestovním ruchem, přeměňujícím město na přeplněný, vyhlídkový uzel – není zrovna přívětivý. Před několika lety dokonce proběhly násilné protesty proti cestovnímu ruchu. Dnes má mnoho atrakcí města zcela nová pravidla pro turisty v boji proti špatným turistickým aktivitám a ničení památek.

barcelona

Dubrovník

Seriál Game of Thrones si vybral svou daň a nyní je Chorvatsko zaplaveno fanoušky GOT, kteří se potřebují na určitá místa dostat děj se, co děj. Dubrovník byl v roce 2015 svědkem prudkého nárůstu cestovního ruchu. Město není opravdu vybaveno tak, aby zvládlo tak obrovský příliv turistů, proto starosta omezil počet turistů na 4000 (dříve to bylo 8000 turistů) na den pro příštích pár let.

Dubrovník

New York

Mnoho lidí na světě chce navštívit město New York alespoň jednou za život. Město v současné době disponuje kapacitou 113 000 hotelových pokojů, ačkoli se očekává, že počet návštěvníků vzroste v roce 2019 až na 137 000. Napomáhají tomu trendy obchodů a prodejen, které jsou jako dělané pro sociální sítě, a tudíž hodně lidí už nemíří pouze za New Yorkem, ale i za perfektní instagramovou fotku jídla či kavárny.

New York

Kuba

Podle statistik způsobil příliv turistů nedostatek potravin pro obyvatele. Nemohou kupovat základní potraviny za příznivé ceny, kvůli vysoce narůstajícímu turismu. I když se vláda snaží tento problém řešit a dát jim jiné možnosti, obrovský příval lidí mění pro místní obyvatele úplně všechno.

Kuba

Big Major Cay Island, Bahamy

Možná už jste měli tu čest vidět krásná prasátka plavající ve vodě, připravená se s vámi vyfotit. Jak už to ale bývá, turisté tato krásná stvoření mohou i ohrožovat. Není to tak dávno, kdy banda opilých turistů dala prasátkům alkohol a ta pak zemřela. Majitelé prasátek se nyní snaží bojovat alespoň za snížení turismu, prasátkům totiž nepomáhá neustále krmení a obtěžování – jako třeba sedání si na ně.

Big Major Cay Island

Amsterodam

Amsterodam je již dlouho vyhledávaným místem pro party a turisté ho milují. Jeho liberální hodnoty, omezené oblasti vykřičených míst, legalizovaná spotřeba marihuany. Toto všechno je samozřejmě lákavé, kdo by to nechtěl vidět a zažít? Jenže bohužel Amsterodam je častokrát tak přeplněný, že si není kam sednout, skočit, a navíc bude vaše bankovní konto po výletu strádat.

Amsterodam

Praha

Naše hlavní město není žádnou výjimkou. Levné pití, super party a výborné jídlo. Častokrát je v centru Prahy nemožné projít uličkou či v noci se vydat přes všechny ty hloučky opilých turistů. Sice stále najdete příjemná místa bez lidí, ale pravdou je, že přes sezonu to není vůbec jednoduché, hlavně pro místní.

Praha

Santorini

Obrazy modrých a bílých domečků Santorini jsou všude kolem nás v cestovních časopisech a brožurách – a co teprve instagramové fotky. Obrovský turistický příliv v létě však způsobuje, že tato krásná ostrovní destinace ztratila své klidné prostředí. V sezoně je nemožné přes mraky turistů si fotku pořídit, protože vám pokaždé někdo vleze před objektiv. Populace ostrova je skoro čtyřikrát nižší než počet návštěvníků samotného ostrova.

Santorini

Benátky

Pomalu se potápějící Benátky s velkým množstvím turistů, kteří se procházejí po romantickém a mystickém italském městečku, nepomáhá situaci ani malinko. Podle obyvatel má cestovní ruch dopad na úroveň znečištění a stav památek ve městě. Nemluvě o naprosto enormních cenách a těžko dosažitelnému bydlení pro místní.

Benátky

Reykjavík

Vzhledem k množství snížení leteckých tarifů, které jsou k dispozici pro toto nadpozemské islandské město, se Reykjavík stal jedním z nejvyhledávanějších prázdninových destinací pro cestovatele. Je to také tím, že kam se podíváte, tam poslední dobou vidíte Island. I když samozřejmě z turismu se dá těžit doopravdy hodně, pro hospodářství a růst země také zde panuje problém vysokých cen a ničení panenské přírody. Místní by si rádi vychutnali krásy svého Islandu, ale bohužel množství turistů jim to často neumožňuje.

Reykjavík

Aneta Strohová

Aneta, neboli také Ejnets, jezdí všude low-cost, hlavně po Evropě a Americe, ráda žije v evropských teplých krajích a píše o tom a svém životě na jejím blogu Ejnets. Její životní láska je Lisabon a dobré víno. O čemž se také na blogu dozvíte.

10 dobrodružných míst, kde určitě zmoknete

10 dobrodružných míst, kde určitě zmoknete

10 dobrodružných míst, kde určitě zmoknete

17
červenec, 2018
V těchto venkovských rájích je déšť součástí dobrodružství.

1. Island: Hesteyri k Latrar Straumnes

Hornstrandir Island

Islandská přírodní rezervace Hornstrandir je mnohem méně zcestovalá než Ring Road a Golden Circle, o to víc je to senzační. Je těžší se tam dostat, a právě proto se tam chcete vydat. Stálý déšť a sníh způsobují neonově zelené louky, které musíte vidět. Dávejte pozor na hejna ptáků, které hnízdí podél útesů v Hornstrandire (těžko si toto necháte ujít).

2. Kauai: Alakai Swamp Trail

Kauai, Alakai Swamp Trail se točí přes nejvyšší bažinu světa, kde stálý déšť proměnil stezku ve skluzavku. Stezka je téměř trvale zakrytá bílou mlhou a je pokryta bahnem, ale také se setkáte s krásnou dřevěnou promenádou. Budete procházet po zeleném deštném lese a bažinami ve státním parku Koke’e, a když budete mít štěstí a mraky se rozestoupí, možná zahlédnete i fotogenický státní park Na Pali Coast.

3. Washington: Olympijský národní park

Olympijský národní park Washington Zahřejte se na konci zamlženého a deštivého výletu v olympijském lese obklopeném mechem tak, že budete ještě zmoklejší: tříkilometrová jednosměrná trasa k olympijským horkým pramenům protíná závěsný most vedoucí k několika horkým bazénům s různými teplotami. Cesta na trailhead je sice dočasně uzavřena kvůli poškození bouřemi, což ale znamená, že zde pravděpodobně potkáte méně turistů, pokud jste ochotni jít dál.

4. Aljaška: Deer Mountain Trail

Vzdálený Tongass National Forest se rozprostírá na 17 milionů akrech a je největším neporušeným mírným deštným pralesem. V okolí zdejších hustých lesů a rozlehlých alpských luk, pobřeží a rašelinišť vede stezka. Žijí tu vlci, hnědí medvědi a losi, ve vodě pak můžete zahlédnout velryby a mořské vydry. Vydejte se na Deer Mountain National Recreation Trail pro jeden z nejznámějších pohledů na oblast Ketchikan.

5. Oahu: Královská stezka Ka’au

Královská stezka Ka’au Hawai

Oahu je jedním z nejdeštivějších míst v USA, takže není žádným překvapením, že stezka krále Ka’au obsahuje projížďky kolem potoků a kaskádovitých vodopádů. Listnaté lesy jsou tu tak husté, že téměř pohlcují blátivou cestu. Jedná se o silný, kluzký výlet na vrchol hřebenové dráhy, kde se skrývá kráter Ka’au. Je zde i velká pravděpodobnost, že díky legendárním dešťům ostrova uvidíte magickou duhu. Nejvíce tu pršelo 331 dní v řadě.

6. Kostarika: Monteverde Cloud Forest Reserve

Prozkoumejte rezervaci Monteverde Cloud Forest prostřednictvím devítikilometrové sítě bahnitých stezek a zvýšených visutých mostů. V této části Kostariky prší nejvíce za rok, většinou mezi dubnem a listopadem, což je příznivé pro 3021 známých druhů živočichů. Mějte oči otevřené, možná uvidíte jaguára, ocelota a budete obdivovat neuvěřitelnou pestrost ptactva.

7. Itálie: Via Francigena Trail

Via Francigena Itálie

Via Francigena není obyčejnou cestou pro cykloturistiku. Jedná se o staletou obchodní cestu, která vede od Canterbury v Anglii až do Říma. Stezka spojuje nespočet měst a vesnic v západní Evropě, včetně 25 cest v Toskánsku (po tomto výšlapu se nebudete chtít vrátit zpět do reality). Skutečnou léčbou je ale Monte Amiata. Zkuste Via Francigena do San Quirico d’Orcia a vydejte se na cestu dlouhou 20 kilometrů kolem spící sopky. Když prší, bukové lesy jsou svěží a mají neuvěřitelně zelený mech, díky němuž vše kolem vás vypadá jako z pohádky.

8. Severní Karolína: Gregory Bald Trail

A post shared by Megan (@meganwil28) on

Častý déšť a hlubokého lesy dělají osm kilometrů Gregory Bald Trail zápis do bucket listu. Dávejte pozor na oranžové salamandry, kteří zde žijí, když při cestě na vrchol budete prozkoumávat hluboké lesy.

9. Nový Zéland: Keplerova stezka

Keplerova stezka

Na Novém Zélandu prší zhruba 200 dní v roce, takže vaše šance na vyhledání pouze slunečných dní je malá. Přijměte to. Vydejte se do Národního parku Fiordland, kde se déšť promění ve řvoucí vodopády kolem ledovcem vytesaného údolí. Vyhněte se ikonickému a přeplněnému Milford Track a vydejte se do méně známého místa: 37 mílí Keplerovu stezku.

10. Kolumbie: Mongui do Páramo de Ocetá

Vysoko v kolumbijských Andách, déšť je konstantní a stezky vás vedou přes nesčetné bažiny. Je tu dost teplo a dusno, což může být trochu obtížné, rozhodně ale nic, co by se nedalo přežít – dokonce i v prosinci. Bílá mlha představuje výrazný kontrast s mechem a žíznivými, jasně purpurovými a žlutými květy, které rostou podél stezky.

Aneta Strohová

Aneta, neboli také Ejnets, jezdí všude low-cost, hlavně po Evropě a Americe, ráda žije v evropských teplých krajích a píše o tom a svém životě na jejím blogu Ejnets. Její životní láska je Lisabon a dobré víno. O čemž se také na blogu dozvíte.

Pin It on Pinterest