Slovenka Lenka Šedivá (30) se před rokem přestěhovala do Londýna, odkud se na volné noze věnuje psaní a marketingu. O životě v Anglii píše blog Dievča v Londýne. V dnešním článku popisuje své zkušenosti se životem ve velkoměstě, které ze dne na den utichlo.

Před a po: Jak se změnil život v Londýně? 

První velké změny nastaly zhruba v polovině března. Pokusím se popsat své zkušenosti tak, jak jsme je postupně vnímali. Zdaleka si netroufám hodnotit situaci v celé Británii, která vypadá v každém městě trochu jinak. Nechci krizi ani hodnotit (zveličovat nebo podceňovat), spíše mohu jen popsat každodenní život kolem nás. Situace se navíc každý den vyvíjí a mění.

S našimi britskými kolegy jsme patřili mezi první vlnu těch, kdo se rozhodl dobrovolně pracovat z domu a nedojíždět do kanceláře. Taky jsme s manželem začali po vzoru rodiny v Česku a na Slovensku nosit roušky. Roušky tady v Londýně v posledních dnech začalo nosí čím dál více lidí, ale povinné nejsou.

Od 22. března platil zákaz vycházení s několika výjimkami (například cesta do práce, nákup potravin, návštěva lékaře nebo jedna zdravotní vycházka denně). Zavřely se puby, restaurace, kavárny, otevřeno zůstalo jen to nejnutnější. Dnes už z bytu ven můžeme, ale pořád musíme dodržovat odstup a stýkat se smíme maximálně s jedním člověkem mimo vlastní domácnost.

Dvoumetrové rozestupy a puby zející prázdnotou

Život ve velkoměstě prakticky ze dne na den utichl. Ulice jsou dodnes neobvykle prázdné a hluk za oknem, na který jsme byli zvyklí, teď vůbec není slyšet. Kdo někdy bydlel ve velkém městě, si asi dokáže představit, jak je to zvláštní.

Kromě prodavačů a kuriérů jsme už více než dva měsíce nikoho nepotkali (když nepočítám kolemjdoucí). S rodinou a přáteli v Česku a na Slovensku komunikujeme jen na dálku.

Omezila se městská doprava, takže dvoupatrové červené autobusy, tak typické pro atmosféru Londýna, jezdí prázdné nebo čekají odstavené na krajnicích – někdy i tři-čtyři vedle sebe. Před pár měsíci bych si to nedokázala v obrovském Londýně představit, ale už dva měsíce jsem nejela metrem, autobusem ani vlakem (před krizí jsme do práce dojížděli městským vlakem).

V obchodech přibyly čáry, které označují dvoumetrové rozestupy. Ty musíme dodržovat všude, i na ulici. Před pokladnami jsou většinou nainstalované štíty z plexiskla, které chrání prodavače. Do obchodů pouští jen omezený počet zákazníků, proto se na nákup často čeká. O Londýňanech se někdy říká, že zbožňují stát v řadách – teď je to pro ně nutnost. 

Některé restaurace a kavárny reagovaly na krizi po svém a proměnily se na provizorní prodejny čerstvé zeleniny a ovoce. Jednu takovou máme přímo pod našimi okny. Snažíme se tam alespoň jednou týdně něco koupit, abychom podpořili místní podnik. Spousta restaurací teď nabízí take-out a dokonce jsme už viděli i kavárny, před kterými byly na chodníku rozestavěné židle, aby lidé mohli sedět přímo na ulici a dodržovat přitom odstup.

Jelikož teď lidé mnohem častěji nakupují přes internet, změnil se způsob doručování balíků. Kuriér vám poštu přinese bez kontaktu – zazvoní, balíček položí na práh a jen počká, až otevřete dveře a vezmete si ho.

Jak se ke krizi staví Londýňané? 

I navzdory velkému počtu nakažených (nejvíce čísel je samozřejmě tady v Londýně) se Britové snaží brát život s klidem, aspoň to je má zkušenost. Drtivá většina z nich opatření dodržuje, lidé si drží odstup a nikdo nechodí ven, pokud nemusí.

Situace se v posledních dnech konečně postupně uvolňuje, takže lidé mohou trávit venku delší čas a nemusí se omezovat jen na jednu vycházku denně. To znamená, že například parky jsou beznadějně plné lidí.

 Národní parky původně dočasně uzavřeli, teď už jsou otevřené, ale vydávají se různá varování, aby do nich lidé moc nejezdili. Veřejné záchody jsou na parkovištích například dodnes zavřené, takže i pokud jedete na výlet vlastním autem, je to složitější a je lepší vyhýbat se oblíbeným turistickým místům. Minulý víkend jsme například podnikli náš první výlet po 2 měsících mimo Londýn a byli jsme překvapeni tím, kolik lidí se předbíhalo v tom, že se vyfotí na vyhlídce – vůbec přitom nedodržovali odstupy, což mě překvapilo. Radši jsme jeli dál a vybrali si místa, na kterých jsme nikoho nepotkali.

Silným pojítkem Britů po celou dobu krize je solidarita vůči zdravotníkům a lékařům. Všude po městě vidíme billboardy a malované duhy v oknech, které kreslí děti na podporu NHS (National Health Service – Národní zdravotnická služba). Lidé také každý týden tleskají v oknech.

Na situaci reagovala i královna

Jelikož spousta Britů vzhlíží ke své královně, udělala Alžběta II historický krok a vysílala projev (pouze pátý za svou 68-letou vládu), ve kterém poděkovala lidem v první linii a vyzvala národ k trpělivosti a naději. 

Projev jsme samozřejmě sledovali, byla to jedna z mála příležitostí královnu v tomto období vidět, protože je v dobrovolné izolaci společně s princem Filipem. Zrušila také veškeré oslavy svých 94. narozenin, které měly probíhat v dubnu a červnu.

Proč jsme se rozhodli zůstat? 

Když se mě lidé ptají, proč jsme se rozhodli v Londýně zůstat, i když to tu bylo “tak špatné”, nevím, co jim mám odpovědět. V žádném případě neodsuzuji Čechy a Slováky, kteří se rozhodli vrátit do vlasti (udělali určitě správně podle situace, ve které byli).

S manželem v Londýně žijeme už rok. Pronajímáme si byt, pracujeme, máme tu dočasný domov se vším všudy. Doma by nás teď čekala nejistota a nucená karanténa, které jsme se rozhodli vyhnout. Nechtěli jsme také vystavovat zbytečnému riziku rodiče. 

Dalším faktorem je skutečnost, že současnou situaci nikdo nepředpokládal. Kdybyste mi před dvěma měsíci řekli, že se uzavřou hranice, začne platit zákaz vycházení nebo že budou lidé doma nosit roušku, nevěřila bych vám a spousta mých přátel (v Anglii ani v Česku) taky ne. 

Dnes se už situace postupně vrací do normálu, i když je Londýn pořád spící město. Podniky se začnou otevírat nejdříve v červnu a červenci. Nedávno navíc začalo platit nařízení povinné karantény po příletu do Spojeného království.

Když pominu nepříjemnou stránku krize (například nemožnost cestovat a vidět rodinu), je pro mě zajímavé žít v Londýně v tomto období změn. Za poslední rok jsme tu byli svědky Brexitu, vypuknutí pandemie, premiéra na jednotce intenzivní péče (Boris Johnson se nakazil koronavirem) a kompletní změny životního stylu, která bez nadsázky v dějinách Británie (s výjimkou válek) nemá obdoby. Jsem sama zvědavá, co nám přinesou následující týdny a jak se bude situace dále vyvíjet. 

Lenka Šedivá

Žijem v Londýne a píšem príbehy o našom anglickom živote, ale aj o cestovaní po Írsku, Škótsku a Anglicku. Milujem históriu a predtým, než som sa dala na marketing, som sa venovala acheológii a výskumom v Sýrii a Turecku. 

Lenku můžete sledovat na Facebooku & Instagramu.