Naším velkým zážitkem v Peru bylo absolvování Salkantay treku, který jsme zakončili návštěvou té největší peruánské atrakce – Machu Picchu. Prosím vás [Maču Pikču], ne jinak… Je to přesně to místo, které když neuvidíte, jako byste v Peru vůbec nebyli. Alespoň se to říká… Považuje se za novodobý div světa, proto je nutné k tomu přistupovat s ne příliš velkým očekáváním, abyste zabránili případnému zklamání. Návštěva Machu Picchu skýtá bezesporu naprosto úžasný zážitek na celý život… jako fakt… ale je to také neskutečně zprofanované místo, kde počet návštěvníků každým rokem opravdu velice strmě stoupá. Těžko tedy říct, jak to bude vypadat za pár let.

Peruánci se k tomuto problémů staví velmi zvláštně. Na jednu stranu se snaží počty regulovat pomocí stále nových pravidel, rozdělení na časové sloty, zpřístupnění jen některých částí apod.. Moc dobře si uvědomují, že je to natolik významná památka, že ji nemůžou nechat jen tak zničit nekontrolovatelnými nápory turistů. Jenže na druhou stranu chtějí poblíž Machu Picchu postavit letiště, aby tento skvost ještě více zpřístupnili! Proč? Protože peníze -> nejvýznamnější peruánská památka = nejvýdělečnější památka. No, je to zkrátka trošku na palici, každopádně to není něco, co bychom mohli ovlivnit. Vás teď jistě zajímá hlavně ta praktická stránka – co, kde, kam, jak, za kolik.

Jak se dostat na Machu Picchu?

Machu Picchu leží v peruánských Andách, hned na začátku džungle, a to v těžko dostupném terénu. Vzniklo pravděpodobně v průběhu 15. století, ale neví se přesně, protože neexistují žádné písemné zdroje z této doby. Proto i jeho účel zůstává velmi nejasný, k dispozici je jen spousta nepodložených teorií. Jisté je to, že postupem času obyvatelé Machu Picchu opustili a nechali ho chátrat. Díky výhodné poloze v horském sedle bylo město dokonale ukryto, a proto jej neobjevili dokonce ani španělští kolonizátoři, takže nebylo nikdy vykradeno ani poničeno. Zkrátka o něm nikdo nevěděl… až do roku 1911, kdy toto legendární “Ztracené město Inků” úplnou náhodou znovuobjevil španělský archeolog. Pak se daly věci do pohybu a máme Machu Picchu tak, jak ho známe dnes. Už není utajované, ztracené, nedostupné atd… Také vás jistě potěší, že nadmořská výška je tu nižší než v Cuzcu, “jen” 2 430 m. n. m., takže na tenhle výlet nepotřebujete až takovou aklimatizaci jako např. na Duhové hory.

V první řadě se musíte dopravit do vesničky AGUAS CALIENTES, která leží přímo pod Machu Picchu. To je fakt úplný základ, bez toho se nehnete. Problém je ten, že do Aguas Calientes nevede žádná silnice… jako fakt… I tak ale existuje několik možností, jak se tam dostat – liší se cenou a množstvím času, který vám cesta zabere. Samozřejmě nejjednodušší bude projít se po Cuzcu a vzít nějaký organizovaný výlet od cestovní agentury, ale i tak je dobré vědět, do čeho jdete a z čeho všeho je na výběr. Vezmu to trošku polopaticky…

FÁZE 1 = Cusco – Aguas Calientes

A) PĚŠKY

Salkantay / Inca / Choquequirao = 3 pěší trasy, z nichž každá má trošku jiný průběh. Tak jako tak si pro zpáteční cestu stejnak budete muset vybrat nějakou variantu zmíněnou níže. Salkantay a Inca jsem mezi sebou již porovnávala v předchozím článku. Choquequirao – není příliš známý, ale můžete ho jít, stejně jako Salkantay, i bez průvodce. U obou těchto treků je zakončení stejné jako varianta B) = do Aguas Calientes dojdete pěšky od Hydroelectrica. Inca trail má tu výhodu, že končí přímo na Machu Picchu (u Sun Gate), takže Aguas Calientes vás v tomto případě bude zajímat až při zpáteční cestě.

B) AUTOBUSEM + PĚŠKY

Sice jsem psala, že do vísky nevedou silnice, ale tenhle bus vás  po zhruba 6 hodinách cesty vyhodí na místě zvaném HYDROELECTRICA. V podstatě je to místo nejblíže Aquas Calientes, kam lze po “silnici” dojet. Jo a poslední úsek není tak úplně silnice, ale spíš prašná a kamenitá cesta nad hlubokou roklí, podobná té z článku o Salkantayi, takže kinedryl s sebou a rozhodně při jízdě nekoukat dolů. Hlavní výhodou u přepravy busem je především cena, protože jednosměrná jízdenka Cuzco-Hydroelectrica vyjde jen na 30 sol. Koupíte je v cestovních agenturách v Cuzcu i takto samostatně.

Jestli vám po cestě busem vyhládne, jakože asi jo, tak u Hydroelectrica je několik restaurací + podél tratě narazíte ještě na nějaké další. Ceny jsou i tady velice příznivé – okolo 10 sol za menu s předkrmem, hlavním jídlem i dezertem.

A jak probíhá cesta od Hydroelectrica? Odtud se pokračuje 13 km pěšky podél kolejí, díky čemuž se nemáte kde ztratit (navíc nepůjdete tak úplně sami). Zabere vám to cca 2 hodiny svižné chůze… nebo 3 hodiny vyhlídkové procházky, jak chcete. Každopádně fakt je to po rovině, takže žádnou paniku. V klidu se kochejte peruánskou džunglí, banánovníky nebo okolními zelenými vrcholky, jen si při tom dejte pozor na projíždějící vlaky.

POZOR při zpáteční cestě: autobusy od Hydroelectrica zpět do Cuzca odjíždí okolo 15:00!! Tzn. kdo chce strávit v Aguas Calientes jen jednu noc, musí si koupit ranní vstup na Machu Picchu a nejpozději v půl 12 areál opustit. Ideální itinerář pro cestu busem s co největší úsporou času by tedy vypadal takto:

1. den

• cesta autobusem Cuzco-Hydroelectrica (cca 6 h)
• pěšky Hydroelectrica-Aguas Calientes (cca 2 h)
• noc v Aguas Calientes

2. den 

• ranní návštěva Machu Picchu (vstup od 6:00, max. od 7:00)
• 11:30 odchod/odjezd zpět do Aguas Calientes
• cesta pěšky k Hydroelectrica
• cesta busem Hydroelectrica-Cuzco

Vyhovuje vám tenhle časový harmonogram? Tak si klidně kupte celý trip přes cestovní agenturu. Cenově se to bude pohybovat okolo 300 solů = doprava tam i zpět + vstupné na MP + ubytování Aguas Calientes. Pokud máte jinou představu, např. chcete strávit na MP více času, nebo jet jednu cestu vlakem,  nebo si ještě užít horké prameny v AC, nebo cokoliv, zmáknete to zařídit i sami – viz info níže.

C) VLAKEM

Nejpohodlnější, nejrychlejší a taky nejdražší varianta. Tyto vláčky mají na starosti firmy Perurail a Incarail, jenže háček je v tom, že nasadily naprosto nehorázné ceny. Železniční trať do Aguas Calientes vede už z Cuzca, což je samozřejmě superpohodlné, ale jednosměrná jízdenka vyjde většinou na 100 a více dolarů – záleží na typu vlaku, na času odjezdu a také na tom, v jakém předstihu a v jakém období nakupujete.

Většina lidí chce ušetřit, a tak se autobusem dopraví až na další zastávku – do Ollantaytamba, a nastoupí až tady. I tak je to poměrně vtipné, když vezmete v úvahu, že odtud cesta zabere zhruba 2 hodiny a zaplatíte za ni třeba i 70 $ (jeden směr!). Z toho vyplývá, že je cestování po Peru vlakem vhodné pro toho, koho tlačí čas nebo pro toho, kdo nepočítá každou korunu. Pokud o cestě vlakem uvažujete, určitě jízdenky checkujte dopředu online na jejich ofiko stránkách (Perurail, Incarail), ať neplatíte zbytečně víc, než musíte.

D) KOMBINACE 

…výše zmíněného – klidně nakombinujte jednu cestu vlakem a jednu autobusem, vždyť zkusit se má všechno 🙂 Je to váš výlet, váš čas i vaše peníze – naložte si s tím tedy podle svého. Kombinovat můžete i ve fázi no.2.

FÁZE 2 = Aguas Calientes – Machu Picchu

Nyní jste dosáhli Aguas Calientes, ale stále ještě nejste v cíli. Machu Picchu se nyní nachází přesně nad vámi, takže je nutné vyřešit ještě tenhle problém. Máte dvě možnosti:

AUTOBUS – pohodlí nade vše… jenže za to se platí… a ne málo. Jednosměrná jízdenka přijde na 12 $, zpáteční na 24 $. Jízdenky raději rezervujte předem na těchto stránkách ať máte jistotu a vyhnete se frontám.

PĚŠKY – nebudu lhát, je to krpál jako kráááva, takže pokud jste tak trochu lemry, radši jeďte tím autobusem. Trasa vede strmě vzhůru po kamenném schodišti a několikrát protíná silnici, po které jezdí autobusy. POZOR: u začátku tohoto trailu je most, který se otevírá ráno v 5:00. Když tedy budete mít koupené vstupné na 6:00, počítejte s tím, že na otevíračku mostu musíte být mezi prvními a nahoru jít sakra rychle. Tak jako my. Jako zmákli jsme to, ale fakt jsme skoro běželi 🙂 V rámci tohoto sportovního výkonu si doporučuji přibalit náhradní suché tričko.

TIP: Když budete trávit v Aguas Calientes dvě noci, navštivte i termální lázně vzdálené jen kousek od centra. Maj tu několik bazénků s různě teplou vodou a vstupné přijde na 20 sol.

Plus se nabízí ještě jedna velice častá otázka: Lze stihnout návštěvu Machu Picchu za jeden den, bez přespání v Aguas Calientes? Autobusem se o tom samozřejmě vůbec uvažovat nedá, ale za předpokladu, že se už probudíte v Ollantaytambu a investujete do ranního vlaku (2h cesta), se mi zdá tahle možnost jako celkem reálná. Z Cuzca by to bylo zbytečně na knap. Navíc Ollantaytambo je samo o sobě moc krásné místo, takže uvidíte i něco navíc.

Jak koupit vstupenky na Machu Picchu?

(aktuálně k roku 2019)

Stejné jako u toho ubytka: buď vám je koupí agentura, nebo si je koupíte sami přes tyto oficiální stránky. Jsou pouze ve španělštině, ale zorientujete se velice rychle. Vyberete si konkrétní den a ihned vidíte dostupnou kapacitu na jednotlivé časové sloty, které jsou rozdělené na celé hodiny. První vstup je mezi 6:00 a 7:00, druhý 7:00-8:00 atd. atd…. poslední od 14:00 až do předepsané zavíračky 17:30. DŮLEŽITÉ: Oficiálně máte na prohlídku Machu Picchu 4 hodiny. Při odchodu z areálu vás ale nikdo nekontroluje (zatím) = nikdo neví, kolik času jste tam strávili. Tzn. pokud si chcete Machu Picchu opravdu užít, kupte si nějaký ranní vstup a můžete tu zůstat až do zavíračky.

Standardní vstupné pro dospělého přijde na 152 sol + nějaký malý poplatek za platbu kartou. Plus si při výběru vstupenky můžete ještě přikoupit vstup na jednu z hor, které jsou součástí Machu Picchu areálu, a ze kterých je krásný výhled. Tady vám ale vyvstanou hned dva problémy. Za prvé, když budete chtít odjet odpoledním busem od Hydroeletrica (v 15:00), tak rozhodně nestihnete vylézt na žádnou horu. Výstup totiž nějakou tu hodinku/dvě/tři/čtyři zabere a sprintovat po MP určitě nechcete. Možná byste to stihli, ale fakt z toho budete mít prdlajz. Druhá věc – denně může horu navštívit jen omezený počet lidí (kvůli bezpečnosti), takže musíte rezervovat opravdu s předstihem. Aby to ale nepřinášelo jen trable, je tu i jedna výhoda. Díky vstupnému na horu se vám prodlouží oficiální délka návštěvy na 7-8 hodin (dle konkrétní hory). Každopádně vstupenka spolu s jednou z hor pak stojí 200 solů, na výběr máte:

• Huyana (či Wayna) Picchu = v překladu Mladá hora (2 693 m. n. m.) – ta profláklá tyčící se nad pueblem, ta která na vás vyskakuje ze všech fotek. Vstupenky na ni jsou vyprodané měsíce předem, takže jestli o tuhle procházku navíc stojíte, rozhodně to nepodceňte a bookujte hooodně dopředu. 
• Machu Picchu = Stará hora (3 082 m. n. m.) – u ní je nastavená o něco vyšší denní kapacita a výstup je pozvolnější než na Huyana Picchu. Tenhle trail je ale časově náročnější (cca 3,5 obě cesty), možná proto se nevyprodává rychlostí blesku jako Huyana.

Jak probíhá prohlídka Machu Picchu?

V první řadě se musíte dostavit na daný časový slot. Ráno na šestou se u vstupu sice tlačí zástupy lidí, ale nebojte, Machu Picchu je tak ohromné, že uvnitř se davy velmi jednoduše rozptýlí. Předtím než vejdete do areálu, máte dva úkoly:

1. dojít si na WC – proč? Protože uvnitř žádné nejsou! Jako fakt! Takže prostě jděte, i když se vám tak úplně nechce. Jo a za 2 soly to jsou prý nejdražší záchody v Peru 🙂
2. setkat se s průvodcem – tedy pokud o něj stojíte. Vstup s průvodcem k roku 2019 povinný NENÍ, ale nejspíš je to jen otázka času. Nicméně počítejte s tím, že uvnitř se žádné informace nedozvíte – nejsou tam žádné informační tabule, popisky, nic… Jestli si sem tedy vyloženě nejedete jen pro fotku, ale naopak chcete o tomhle divu světa něco zjistit, tak si průvodce určitě vezměte. Buď ho budete mít domluveného předem, nebo si nějakého najmete až u vstupní brány, ani to není problém.

Poté si vystojíte frontu k turniketům, kde se kontroluje vstupenka společně s cestovním pasem. Hlavně nezapomenout, nebo jste namydlení! V návštěvním řádu je uvedeno pár věcí, které s sebou nesmíte mít, raději jich pár zmíním: drony, stativy, selfie tyče, dětské kočárky, elektronické cigarety (kouření celkově je na Machu Picchu zakázané). Dále je řečeno, že nesmíte mít vodu v jednorázové plastové lahvi a velké množství jídla. Každopádně u vstupu batohy nikdo nekontroluje a buďte si jisti, že svačinu má s sebou každý. Většinou vám ji totiž dají na ubytku a i když vám ji nedaj, tak si ji pořiďte, protože uvnitř si žádné jídlo ani pití nekoupíte. U vchodu vedle záchodů je kantýna, ale odejít (kvůli WC nebo kafi) a zas se vrátit dovnitř není tak jednoduché. Areál můžete opustit pouze jednou v rámci těch 4 hodin, které máte na návštěvu (nebo 7-8 h s horou). Když to přešvihnete, už vás zpátky nepustí!!

Za turnikety si vezměte mapku areálu, ať máte trošku přehled, kde se zrovna pohybujete. Prohlídková trasa vede po vyznačených cestičkách se směrovkami, v podstatě i bez mapičky je to velice intuitivní. V ranních hodinách je Machu Picchu často zahalené v mlze, která se prý většinou během dne rozplyne. My jsme byli o tenhle nervák naštěstí ochuzeni a neviděli jsme mlhu ani chvilku (v červnu). Co je ale na ranní návštěvě nejlepší, je fakt, že poránu po pueblu pobíhá celkem snesitelné množství lidí. Tahle situace bohužel netrvá věčně. Hodinu od hodiny se to zhoršuje. Kritický moment jsme zaznamenali cca kolem půl 11, kdy už jsme se zasekávali ve štrúdlu a celá ta zpočátku až mystická atmosféra byla ta tam…

Pokud jste neukořistili vstupenky na nějakou z hor (nebo na to nemáte čas), nezoufejte. I tak si můžete prohlídku Machu Picchu zpestřit kratší procházkou:

Inca Bridge – při vstupu na tuto trasu zapisujete své jméno do návštěvní knihy, poté se za cca 20 minut chůze po rovince dostanete k původnímu Inckému mostu. Jedná se o naprosto nenáročnou trasu, při které se vám naskytnou zajímavé výhledy do vedlejšího údolí. Samotný most se skládá jen z pár “dřívek”, po kterých Inkové přecházeli a v případě nebezpečí jej byli připraveni strhnout.

Sun Gate = ze šp. Inti Punku, v překladu Sluneční brána je ve skutečnosti malá pevnost nad Machu Picchu. Nachází se v nadmořské výšce 2 770 m a právě tady vrcholí slavný Inca trail. Cesta sem už není tak pohodová jako k mostu – vede po kamenném chodníčku… do kopce. Nenechte se tím však odradit, protože výhledy jsou odtud naprosto famózní a určitě nebudete litovat. Uvidíte zelené homole okolních hor, ale například i silnici klikatící se až ke vstupu do Machu Picchu, tu po které jezdí shuttle busy z Aguas Calientes.

Co je dobré mít s sebou na Machu Picchu?

• pas – ten mít MUSÍTE, jinak vás dovnitř nepustí
• sluneční brýle
• opalovák
• repelent – MP leží na okraji džungle, takže štípající havěti je tu dost 
• pláštěnku/nepromokavou bundu
• svačinu + pití
• jestli se budete drápat ke vstupní bráně v 5 ráno, přihoďte do batohu ještě baterku/čelovku + náhradní tričko na převlečení, abyste nezůstali v tom zpoceném a mokrém oblečení

A co vy? Už máte Machu Picchu na svém cestovatelském bucket listu? 🙂

Tereza Špuláková

Jsem Terka a stojím za blogem Nebuď vorvaň, který jsem se rozhodla založit v roce 2017, abych nemusela všem stále dokola odpovídat na ty samé otázky. Kde jsme byli? Jak dlouho jsme tam byli? Jak jsme se tam dostali? Jaké to tam bylo? Kolik to stálo? Atd. Prostřednictvím publikovaných článků jsem šalamounsky odpovídala všem najednou. Zároveň jsem doufala, že by tyhle moje souhrny informací a fotek mohly pomoct někomu dalšímu, popř. někoho inspirovat k absolvování vlastní cesty. A ono vážně jo! 🙂