Léto 2018 trávíme s mým parťákem v zemi Hordaland. Vlastně nejen léto. Přebýváme tam celkem šest měsíců, takže skoro od jara do podzimu. A vlastně to není úplně země, ale spíše kraj či region. Ale kde konkrétně? V Norsku. Tahle vikingskými mýty opředená země se nám oběma stala osudným a to v dobrém i ve zlém. A navěky se tak stala třetím členem našeho pomyslného srdcového trojúhelníku. Honza se do Norska poprvé zamilovoval o rok dříve, kdy měl tu čest učit se filetovat obří ryby, vařit nejen rybí speciality, ale také pozorovat polární záři na dalekém severu v srdci samotných Lofot. Já měla to skandinávské kouzlo okusit naplno právě toto léto. Práce nám, bohudíky, nedávala tolik zabrat. Tudíž každou volnou chvíli trávíme venku, lezeme po horách a během půl roku podrobně poznáváme celý tento skvostný kraj.

Kde je HORDALAND?

Hordaland se rozkládá v jihozápadním Norsku. Centrem tohoto území je známý Bergen. Letenky do Bergenu lze pořídit za pár šupů a procházka po jeho historickém centru a především v pestrobarevném přístavu s jeho dřevěnými domečky by si neměl nechat nikdo ujít. Bergen lidé považují za vstupní bránu do fjordů na západě země. Fjordy tomuto kraji dominují. To potěší všechny rybáře. Fjordy obkličuje pohoří Folgefonna, ze kterého se tyčí nádherný ledovec. Na území Hordalandu také najdeme rozsáhlou náhorní plošinu Hardangerviddu, jenž poskytuje nejeden atraktivní výlet. Stačí si jen vybrat.

1. BERGEN

Letenky do Bergenu lze pořídit za pár šupů a procházku po jeho historickém centru a především v pestrobarevném přístavu s jeho dřevěnými domečky by si neměl nechat nikdo ujít. Ikonické přístaviště nese název Bryggen. Ten je bezesporu největší dominantou města a zároveň jeho nejstarší částí. Už od 11. století se tu obchodovalo a tak tomu je i dnes. V dřevěných domečcích nalepených na sebe najdete nepřeberné množství malých krámků se suvenýry. Máte dojem, že se zde zastavil čas. Díky zcela unikátní atmosféře se Bryggen dostal na Seznam světového dědictví UNESCO. Když půjdete po čuchu, tak narazíte na další bergenskou libůstku. Někdo cítí nevábný pach rybiny a jiný omamnou vůni moře. Ocitli jste se na rybím trhu, kde vám naservírují nejlepší mořské plody v Norsku. Stačí si jen vybrat z nepřeberného množství ryb či mořských potvůrek a kuchaři vám je ochotně připraví v mnoha zdejších restauracích. Vyhlášených podniků a míst, kde ukojíte svůj hlad, je podél tržiště kolem dvou set. Tudíž se kručení v břiše bát nemusíte. Pro ty, kterým nevoní rybí speciality, ani je nenadchnou historické památky mám přírodní poklad. Jedná se o horu Floyen. Toto místo je moje srdcovka. Na horu si můžete udělat malý výšlap. Nebo ušetříte čas a lanovka vás vyveze nahoru za šest minut. Krom parádního výhledu na celý Bergen máte kolem fjordy, hory, lesy a jezírka. Pobavit se můžete na lezeckých hřištích, v Lese trolů nebo si jen beze spěchu užít krásné procházky po místních stezkách nebo se kochat výhledem z útulné restauce.  Bergen má rozhodně, co nabídnout a já ho v srdci chovám s hřejivými vzpomínkami na jeho velmi vlídnou atmosféru.

Hordaland – foto: Jan Chloupek

2. HARDANGERFJORD

Fjordy. Tedy ostře řezané mořské zálivy vzniklé činností ledu v dobách ledových přivádí            do Norska velké množství turistů. Hardangerfjord se pyšní vcelku hezkými čísly. Jde totiž   o druhý nejdelší fjord v Norsku a čtvrtý nejdelší na světě. Dále se může pochlubit pěkným číslem své délky, jenž činí 111 mil. To je asi 179 km. Fjord se táhne od Atlantiku až po městečko Odda, o kterém ještě bude řeč. Zajímavá historie Hardangerfjordu začíná od Vikingů přes farmáře až po současný obrovský turismus výletních lodí a rybích farem, které chovají hlavně duhové pstruhy a lososy. Bezpochyby není lepší nápad, jak poznat Hardangerfjord, než se po něm plavit. Lodě spojují svými denními plavbami zajímavá místa jako například Eidfjord, Kinsarvik, Utne nebo Lofthus, který je v květnu zahalen do bíla, neboť ho pokryje tisíce květů právě kvetoucích jabloní. Měla jsem tu čest to pozorovat na vlastní oči a ta svěže jarní ovocná vůně v mé duši stále přebývá. Jinak jsme si Hardangerfjord užívali hlavně díky aktivnímu rybovolu. Na fjordu si totiž můžete půjčit loďku nebo kajak. Buď se jen tak plavit a kochat se krajinou, nebo při tom zkusit lapit zlatou rybku. Za celé léto jsem se koupala ve fjordu jen jednou, protože bohužel zatím napatřím mezi otužilce.

Foto: Jan Chloupek

3. HARDANGERVIDDA

Tahle náhorní plošina je současně národním parkem. Nabízí nepřeberné množství možností výletovat. A to především pro nás, kteří milujeme pěší turistiku.  Se svými 3422 km čtverečnými je nejrozsáhlejším národním parkem Norska. Hardangerviddu proplétá mnoho značených turistických stezek, které spojují turistické chaty DNT organizace. Ty poskytují turistům nejen možnost doplnit proviant, ale také možnost přespání v suchu a teple. To jsme zde nikdy nepovažovali za nutné, neboť v celém Norsku je povolené stanovat na divoko. Tudíž, vlastníte-li stan, tak si najdete krásná místa v naprostém soukromí a v srdci divoké přírody. A řeknu vám. Probouzet se ve stanu s výhledem na ranní inverzí, kdy veškerá mlha leží dole nad fjordem. A vy tu překrásnou podívanou pozorujete pěkně z výšky. To je pocit přímo královský. Nicméně norské počasí umí i ostříleným zálesákům pěkně zatopit. Takže když vás zastihne celodenní vytrvalý déšť, tak jistě potěší, když narazíte na chatu s kamny, kde se můžete osušit.  Nejvyšší bod Hardangerviddy má něco málo přes 1800 m. n. m. Takže se nejedná o nějakou nesmírně náročnou vysokohorskou turistiku, přesto však vám mohou tyhle túry dát pěkně do těla. Protože často musíte na Hardangerviddu prvně nastoupat a to často z výšky 0 m. n. m., tedy přímo od hladiny moře. Na své si zde přijdou pěšáci, jezdci na koni, cyklisti, pozorovatelé divoké přírody, rybáři a milovníci plavby na kajaku. Z mých nejoblíbenějších výletů v této oblasti bych jmenovala denní špacír z městečka Kinsarvik přes čtyři kouzelné vodopády Husedalen na turistickou chatu Stavali. Zde se můžete občerstvit, dát si kafíčko, dát odpočnout zmoženým údům ve venkovní vyhřívané lázni nebo si jen půjčit prut a zkusit štěstí v jednom z okolních jezer. My si tento výšlap prodloužili. Přespali jsme u jezera, druhý den vyrazili do vesničky Lofthus a udělali si tak pěkný okruh. Právě tento špacír si uchovávám v mysli jako jednu z nejkrásnějších letních vzpomínek.

Foto: Jan Chloupek

4. TROLLTUNGA  

Ikonickým a profláklým místem, jehož fotka nesmí chybět v albu žádného dobrodruha, není nic jiného než onen slavný TROLÍ JAZYK neboli Trolltunga. Šílená vyhlídka ve tvaru trolího jazyka se stala jedním ze nejznámějších symbolů Norska. Útes ve tvaru vyplazeného jazyka visí v šílené výšce 700 m.n.m. nad krásně modrým jezerem Ringedalsvatnet. Dostanete se sem z vesnice Tyssedal. Můžete stopovat na parkoviště Skjeggedal nebo přijet autem. Parkoviště je ovšem placené. Odtud už pěkně pěšky ostře rovnou nahoru.

Foto: Jan Chloupek

Zdatnému pěšákovi vyjde jedna cesta na 3, 5 hodiny. Obvykle však na této stezce pro její popularitu potkáte i méně zdatné turisty, kteří náročnost trasy podcení. Protože zapomenou na to, že stejnou energii, kterou s jazykem na vestě potřebovali k výstupu, musí také vynaložit k sestupu. I proto doporučuji tuto náročnější trasu rozvrhnout do dvou dnů. Na večer vyrazit nahoru, přespat ve stanu. A ráno být na nohách dříve, než se přivalí první davy. Protože tohle je ten typ místa, který si chcete vychutnat sami a v tichu. A ne jak ti sběrači selfíček, kteří klidně budou stát čtyřhodinovou frontu na jednu fotku na útesu v pravé poledne na přímém slunci, jen aby bylo egu učiněno zadost. Tenhle trek se řadí k velmi zpopularizovaným díky sociálním médiím. Proto varuji před množstvím davů, jež vám možná trochu bude kazit dojem. Ale nic naplat. Je to vskutku kuriózní kousek podmanivé severské přírody. Já si stihla během léta tento výšlap střihnout dvakrát a rozhodně toho nelituji.

Foto: Jan Chloupek

5. VORINGFOSSEN

Nikdy jsem nebyla velkým příznivcem vodopádů. Vlastně jsem nechápala, co tak extra na nich lidé mají. Moje věrnost vždy patřila horám. Ale až život v Norsku mi ukázal jakou podmanivou silou vodní živel disponuje. Jeden takový speciání vodopád můžete spatřit nedaleko města Eidfjord. Vodopády Voringfossen jsou 83. nejdelšími vodopády v Norsku. Voda zde spadá z výšky 182 metrů a hledět na to nesmírné množství vody prudce spadající do smaragdově zeleného údolí je vskutku dechberoucím zážitkem. Turismus tu začal kvést už počátkem 20. století. Lidé se plavili do Eidfjordu a odtud se dopravovali na koňských hřbetech. Jak je v Norsku dobrým zvykem, vodopády jsou opět obehnány pěknými pěšími stezkami. Takže si můžete vodopády prohlédnout jak svrchu tak zespodu. Výlet za těmito vodopády můžete zakončit v hotelu Fossli hned vedle vodopádů třeba dobrou kávou. Nebo křupavoučkou vaflí s jahodovou marmeládou a šlehačkou. Jedná se totiž o typicky skandinávskou věc, kterou nejen Norové ale i Švédové opravdu milují.

Foto: Jan Chloupek

6. BONDHUSVATNET

Jezero Bondhusvatnet se nachází v národním parku Folgefonna nedaleko městečka Odda. Folgefonna se řadí mezi místa se stále divokou přírodou. Můžete zde narazit na jeleny nebo orly. Dokonce i na datla bělohlavého, jenž se stává v Evropě vzácností.

Foto: Jan Chloupek

Oblasti dominuje ledovec Bondhusbreen. Na ten se můžete vypravit na vlastní pěst, což úplně nedoporučuji. Nebo s průvodcem, který se postará o to, abyste nešli cestou přes ledové plotny, které by se pod vámi mohly propadnout. Přímo pod ledovcem leží jedinečné jezero Bondhusvatnet. Nejlépe uděláte, když se dopravíte do místa zvaného Sundal. Odtud už pěkně procházkou k jezeru s naprosto neidentifikovatelným odstínem modré barvy. Někdo říká, že vidí barvu smaragdově zelenou. Někdo se bude hádat, že jde o tyrkysově modrou. Jezero totiž každé lidské oko zachycuje vždy trochu jinak, a to podle toho s jakou intenzitou dopadají sluneční paprsky na jeho hladinu. Procházku kolem jezera si střihnete levou zadní, protože jde pouze o rovinku. I proto zde potkáte hodně pěšáků staršího data výroby. Jakmile však padne pozdější hodina, tak budete mít pláž na druhé straně jezera jen a jen pro sebe. Nemůsím připomínat, že s planoucím ohněm, se stanem, s drahou polovičkou po boku, s výhledem na jezero a s ledovcem za zády jde o krásnou norskou romantiku.

Foto: Jan Chloupek

7. ODDA

Odda je městečko s něco málo přes pět tisíc obyvatel. Odda sehrála velkou roli v našich dobrodružných výletech a to často jako výchozí a závěrečný bod výpravy. V Oddě se totiž nachází parádní informační centrum, kde vám vždy podají informace nejen o tom, kam se vydat na výšlap, ale také o tom, v jakém stavu jsou dané stezky a jestli je vhodné počasí v místě, kam se právě chystáte.

Foto: Jan Chloupek

V Oddě fungovala přes sto let fabrika spolupracující s vodní elektrárnou v nedalekém Tyssedalu. Tento závod na výrobu karbidů byl svého času největší na světě. Dnes vzkvétá Odda především díky turismu. Pokud budete chtít vašemu výšlapu dát pomyslný zlatý hřeb, tak v Oddě nevynechejte pizzerii Smeltehuset. Zde se najíte opravdu dobře. Svého času měli dokonce otevřené bufé, kde si můžete za jistý poplatek nabrat pizzy, co hrdlo ráčí. To se těšilo mezi zákazníky velké oblibě. Tudíž předpokládám, že toto rozkošné obžerství stále provozují. Tyto vzpomínky dodnes dráždí mé chutě. Z Oddy si taky můžete vyšlápnout na nedalekou horu Rosnoss. Z výšky 1401 m.n.m. pak uvidíte Oddu jako malé mraveniště. Ale pozor. Zde začínáte stoupat opravdu od hladiny moře prudce vzhůru. Pokud tedy chcete tento špacír stihnout v jednom dnu, tak se vaše kolena musí připravit na převýšení 2800 metrů. Zde už je pizza na závěr opravdu nevyhnutelná.

Foto: Jan Chloupek

8. EIDFJORD

Jedná se o malou vesničku s velkým vyžitím. Eidfjord je tolik živým místem díky lodím, které sem pravidelně vozí množství turistů. To platí hlavně v letních měsících. Proto nalezneme v Eidfjordu a jeho okolí dostatek hotýlků, ubytovacích zařízení a taky kemp. Eidfjord se nachází blízko u již zmíněných vodopádů Voringfossen. Stopy historie nalézáme za vesnicí ve vikingských pohřebních mohylách. Víska se rovněž může pochlubit kostelíkem ze 14. století. V neposlední řadě zde narazíte na malý podnik jménem Dolce vidda, kde se můžete v letních dnech osvěžit výbornou zmrzlinou místní domácí výroby.

Hordaland – foto: Jan Chloupek

9. KINSARVIK

Ještě menší vesnička, kde však najdete vše, co k životu potřebujete. A ještě navíc má výbornou polohu pro výlety po okolí. V Kinsarviku se můžete vydat na vodopády Husedalen. Čtyři obrovské vodopády spadají pozvolna jeden za druhým a vytváří tak jakousi dlouhou vodní kaskádu. Jeden předčuje krásu toho druhého a obzvláště na jaře po roztání všeho sněhu hřmí masa vody na kilometry daleko. Z Kinsarviku také vede známá cesta norské královny Sonji. Norové vyznačili turistickou stezku královniny oblíbené pěší trasy a díky svému panoramatickému výhledu pochopíte, proč si sama královna tento kraj tolik zamilovala.

10. LOFTHUS

Vesnička s pětistovkou obyvatel. Obzvláště malebné místo, jenž bylo na půl roku mým drahým domovem. Tohle místo jsem zažila za sněhu, na jaře, za neobvykle horkého léta i za velmi upršeného podzimu. Nejvíce mu však slušel jarní kabátek svěží zeleně. Tisíce a tisíce kvetoucích jabloní a třešní pokrylo svahy vykukující nad břehy fjordu. Dole v údolí už mělo slunce řádnou sílu. Ale protější vršky hor měly stále silnou sněhovou čepici. Lofthus je slavný právě pro své ovocné farmy a také pro výrobu moštů a ciderů. Každý rok vesnice ožívá festivalem třešní a dalšími kulturními akcemi.

Bonhusvatnet – foto: Jan Chloupek

K návštěvě vám doporučuji jen ta místa, která mě osobně nejvíce zaujala a nějakým způsobem mi přirostla k srdci. Hordaland však nabízí mnohem více variant výletů. Protože je v Norsku draho, tak jsme se do všech těchto míst vždy dostávali autostopem. Chce to jen trošičku trpělivosti a zvednutý palec. Za dopravu jsme tak v tomto kraji neutratili ani jednu norskou korunu. Protože jih a západ Norska nám stopařům hodně přeje a lidé se zde stopařů nebojí. Měli jsme štěstí na neobvykle teplé léto a tak jsme automaticky po šichtě před volným dnem obouvali toulavé boty a vydávali jsme se do úžasné severské přírody. Tak pevně věřím, že teď už víte, kam v létě na aktivní dovolenou.

Foto: Jan Chloupek

Zuzana Švoncová

Jsem začínající autorka a fotografka. Studovala jsem na Univerzitě Palackého v Olomouci. Po získání magisterského titulu jsem vyjela do světa na pět měsíců. Na zkušenou.  Z pěti měsíců se stalo pět let na cestách. Pracovala jsem v Anglii, Norsku, Švýcarsku a procestovala mnoho dalších zemí. Zejména ty s vysokými horami, které jsou mou celoživotní láskou. Od roku 2016 jsem propadla dálkovým pochodům a stala se tak závislá na chůzi. O této krásné závislosti při pěší cestě Skandinávií a o mnoha dalších pikantních příbězích z cest vypravímve své knize Dlouhej špacír napříč skandinávskou divočinou, která vyjde v tomto roce..