Proč rozhodně neopomenout návštěvu Aucklandu

Proč rozhodně neopomenout návštěvu Aucklandu

Proč rozhodně neopomenout návštěvu Aucklandu

1

duben, 2019

Do Aucklandu jsem poprvé přiletěla na pár hektických dní před deseti lety. Od té doby jsem si jako většina Zélanďanů myslela, že je to obyčejné, nudné velkoměsto, ve kterém se toho nedá moc vidět a zažít. Názor jsem změnila až po tom, co jsem se do Aucklandu přestěhovala a měla šanci ho dobře poznat. Dnes se jeho reputaci pokusím napravit, protože Auckland si to rozhodně zaslouží a má své místo na cestovních itinerářích. Sepsala jsem pro tento účel místa, kam se rozhodně stojí za to podívat.

Centrum města

Centrum se dá lehce projít pěšky, jde spíš o to, toulat se ulicemi a nasávat atmosféru. Hlavní páteř tvoří nejznámější ulice Zélandu Queen Street a od ní vybíhá mnoho ulic a uliček pro pěší. Tady zažijete živé multikulturní město, kde se potkávají místní turisté a obyvatelé z nejrůznějších zemí, kde můžete ochutnat jídlo mnoha světových kuchyní a navštívit nepřeberné množství cizokrajných obchodů.

auckland centrum

zdroj: © Blair Quax

Pokud vás davy lidí přestanou bavit, stačí sejít z kopce dolů k přístavu, kde se atmosféra rázem uvolní. Otevře se vám krásný výhled přes moře na severní Auckland a okolní ostrůvky. Příjemnou procházkou po nábřeží objevíte další turistické obchůdky, námořní muzeum a kotviště nádherných luxusních jachet. Pokud se chcete občerstvit více v klidu, doporučuji pokračovat přes pěší padací most, kde objevíte trochu klidnější restaurace a bary s výhledem na moře.

Auckland výhled

zdroj: © Blair Quax

TIP: Zúčastněte se zájezdu na Nový Zéland a poznejte to nejlepší za 14 dní od 62 990 Kč. Čeká na vás Auckland, Wellington, Národní park Tongariro nebo Westland a další.  

Sopky

Z výšky si město můžete prohlédnou z telekomunikační a vyhlídkové věže Sky Tower, kterou nepřehlédnete při procházce po Queen Street, nebo zvolíte moji oblíbenější variantu a vyšlápnete si na spící vulkán. Auckland totiž vystavili na lávovém poli čítající více než 50 sopek a několik z nich se stále majestátně tyčí nad městem v podobě vysokých travnatých kopců s kráterem uprostřed. Sopka Mt Eden je nejvyšší ze všech a stojí nejblíže centru. Pokud máte tedy čas aspoň na jednu, tak doporučuji právě tuto.

Pláže

Auckland je takový úzký, rozdrobený cár pevniny, takže ho moře obklopuje skoro ze všech stran. Mělké kamínkové pláže blíže centru vyprázdní odliv, a tak se musí na koupání hlídat čas přílivu, ale stačí trochu popojet autem na sever přes most Harbour Bridge a tam už mají krásné dlouhé písečné pláže jako například Takapuna, kde si zaplavete kdykoli. Tyto pláže mají většinou klidné a bezpečné moře na plavání a pravděpodobně z nich uvidíte místní v jejich živlu; na jachtách, kite surfech nebo padddle boardech. Místní milují grilování, a tak lze na mnoha plážích použít pikniková místa s plynovým grilem zdarma.

Auckland plážzdroj: © Blair Quax

Západní pobřeží

To je naše víkendová destinace číslo jedna. Cesta tam trvá asi hodinu autem, ale část vede skrz krásné zalesněné pohoří Waitākere Ranges. Divoké západní pobřeží Nového Zélandu obklopují dechberoucí nedotknuté pláže s černým pískem nebo strmé skalnaté útesy. Na této straně se na moc místech nevykoupete, protože Tasmanovo moře je tu rozbouřené a díky zrádným proudům na plavání nebezpečné, ale přesto vás láká mnoho nádherných míst k prozkoumávání. Tak jen pro příklad pláž Whatipu Beach skrývá lávové jeskyně, zátoku Mercer Bay si můžete prohlédnut pouze z úzké stezky po vysokých strmých skaliskách, u pláže Bethells Beach si můžete sjet z třicet metrů vysoké duny z černého písku a na pláži Muriwai sídlí kolonie nádherných terejů. Na nejznámější pláži Piha Beach si můžete zasurfovat nebo mezi vlajkami střeženými místní pobřežní hlídkou i zaplavat.

 

zdroj: © Blair Quax

Ostrovy

Kolem Aucklandu jsou rozeseté malé ostrůvky, z nichž nejpřístupnější jsou Waiheke Island a Rangitoto. Lodě k nim pravidelně vyjíždějí z přístaviště na konci Queen Street, takže skvělá příležitost, pokud nemáte auto. Waiheke ostrov láká turisty i obyvatele Aucklandu především k relaxaci na písečných plážích a k ochutnávkám vín na mnoha vinicích s krásnými výhledy. Rangitoto ostrov, který je přírodní rezervací, nelze díky jeho sopečnému tvaru z pobřeží Aucklandu přehlédnout. Nenáročný výšlap po lávovém poli vás odvede od spěchu velkoměsta a odmění vás krásným výhledem na město a okolní ostrůvky. Z centra se také lehce dostanete lodí do Devonportu, který sice není ostrov, ale je to pěkná část Aucklandu obklopená z většiny mořem. Můžete projít jejím malebným centrem, a pak se vydat na nízký vulkán North Head, kde se dozvíte trochu o historii Zélandu při prozkoumávání podzemních vojenských tunelů. Pokud budete unavení chozením a krásnými výhledy, sejděte si zaplavat na dlouhou písečnou pláž.

Auckland výhled

zdroj: © Blair Quax

Jak vidíte, Aucklandu není nudný. Je to krásné přímořské město, které má mnoho co nabídnout. Záleží jen na vás, kolik času mu věnujete a co vás zajímá. Ať už máte nazbyt jen pár hodin na procházku v centru, půl dne na prozkoumání některého z ostrovů či vulkánů nebo máte celý den na výlet na západní pobřeží, věřím, že si odnesete krásné zážitky.

Autor: Kateřina Zavazalová 

Jak se slaví Vánoce jinde ve světě?

Jak se slaví Vánoce jinde ve světě?

Jak se slaví Vánoce jinde ve světě?

24

prosinec, 2018

Jako vždycky po roce, přichází k nám Vánoce. K nám, do České republiky, každoročně přilétá 24. prosince, na Štědrý den, Ježíšek. Držíme půst, abychom viděli zlaté prasátko, večeříme tradičně kapra a máme mnoho dalších našich českých zvyků. Ovšem v každé zemi jsou Vánoce přece jen odlišné od těch našich. Pokud Vás zajímá, jak slaví Vánoce v jiných světadílech, pak tento článek je přesně pro vás.

Amerika – USA, Kanada, Brazílie

USA

Hlavním datem amerických Vánoc je 25. prosinec, v tento den děti časně ráno vstávají a rozbalují dárky, které jim přinesl Santa Claus. Před spaním nechávají děti u krbu přichystané sušenky a sklenici mléka pro Santu Clause. Tradicí je, že se na krb zavěsí punčochy, do kterých Santa Claus dává uhlí zlobivcům.

Vánoce jsou pro Američany nejvýznamnějším obdobím v roce, a proto rozhodně nešetří na celkové výzdobě svého domu. Před Vánoci je také boj o to, čí stromeček je nejvyšší a kdo má na domě nejvíce světýlek. Nebudeme přehánět, když řekneme, že mnohdy tato kvantita světýlek a různých dekorací působí na někoho až příliš kýčovitě. Ještě aby ne, když američtí obyvatelé jsou ochotni za výzdobu utratit v průměru 6 miliard USD ročně.

Co se týče vánočních pokrmů, tradiční hostina je podobná, té na Den díkuvzdání – nadívaný krocan s brusinkovou omáčkou, roastbeef, šunka a pudink. Tradiční cukroví je candy cane, což jsou sladké zahnuté červenobílé hůlky s příchutí máty.

Vánoce v Americe

Kanada

Kanaďané jsou hrdí na to, že jejich země je domovem Santa Clause. Tradice mají vesměs zcela stejné jako v USA, takže děti z Kanady také rozbalují dárky ráno. Kanadské cukroví je však jiné, originální. Oblíbené jsou sladkosti zvané barley candy a chicken bones. Oboje jsou vyráběné v místních čokoládovnách, barley candy jsou sladkosti tvarující symboly Vánoc a chicken bones jsou sladkosti růžové barvy s příchutí skořice, ve kterých se nachází krémově mléčnočokoládový střed.

Vánoce v Kanadě

Brazílie

V Brazílii se slaví Vánoce podobně jako v USA a Kanadě. K velké rodinné večeři si lidé tradičně dávají hodně čerstvého ovoce a zeleniny, někteří připravují pečenou krůtu a jiní dávají přednost rybám.

Austrálie a Nový Zéland

U našich protinožců v Austrálii a na Novém Zélandu je v období Vánoc okolo 30 stupňů, a tak je pochopitelné, že na Vánoce nesněží, jejich Vánoce se odehrávají na pláži. Z britských tradic si převzali Santu Clause, kterého však na saních netáhnou sobi, ale klokani. Dárky si děti rozbalí ráno a poté následuje slavnostní oběd, ke kterému si dávají krůtí a kuřecí maso nebo plody moře. Tradiční pochoutkou je teplý švestkový nákyp s rozinkami, ořechy a likérem. Vánoční výzdoba je střídmá a jednoduchá, oblíbenými dekoracemi jsou ozdoby ze slámy.

Vánoce v Austrálii

Asie – Rusko, Čína

Rusko

Jelikož v Rusku platí juliánský kalendář Vánoce se slaví až 7. ledna. O půlnoci z 6. na 7. ledna začínají mše, na kterých se hrají sborové skladby. V předvečer Vánoc koledníci obcházejí rodiny a zpívají písně. Dětem naděluje dárky děda Mráz, kterého doprovází Sněhurka. V každé rodině je zvykem mít ozdobený vánoční stromeček, kterému se v Rusku říká jolka. Ruské svátky představují 40denní půst a na štědrovečerním stole se objevují bezmasé pokrmy a ryby. Velice oblíbené jsou vareniky, což jsou plněné taštičky z kynutého těsta.

Děda mráz

Čína

Číňané v období našich vánočních svátků mají úplně normální pracovní den. Místo Vánoc mají čínský Nový rok, jehož oslavy každoročně trvají v období od 21. ledna do 21. února. V tomto případě se tedy budeme bavit spíše o novoročních tradicích. Dárky v Číně nedostávají v takové podobě jako u nás, když už si dávají dárek, bývá to většinou obálka se sudou částkou peněz. Objevuje se tu malý Santa Claus, kterému čínské děti říkají Sengtana Laozena, a velkou roli zde hraje také vánoční stařík Dun Che Lao Ren. K slavnostní rodinné večeři se obvykle podávají různé druhy grilovaného masa, opékaná zelenina a naložený chřest. Výzdobu mají Číňané pestrou a bohatou. Na oslavách Nového roku nechybí ani ohňostroje, lampiony a různé divadelní a taneční představení. Jediné, co jim chybí, je vánoční stromeček, místo něj se v předvečer svátků lepí na dveře symbol nového roku – chlapeček a holčička a červený papír s čínským znakem pro štěstí.

Afrika

Afrika není tak vyspělý světadíl jako jiné a v mnoha státech Afriky děti nemají možnost trávit Vánoce v poklidném prostřední a dostat kopu dárků. Nejběžnějším dárkem je nové oblečení, v chudších oblastech děti dostávají dárky v podobě učebnic, mýdel, látek a jiných praktických věcí. Na východě Afriky se na vánoční hostinu připravuje opečená koza, na jihu je tradiční grilování nebo vánoční oběd který je formou papírových čepiček, s koláčky, které jsou plněné mince pies. Afričané jsou velmi duchovní lidé a návštěva kostela u nich znamená hlavní bod Vánoc. Na Vánoce Afričanům nesněží, a co se týče výzdoby, rádi zdobí mangovníky, plamy, kostely a své domy.

Vánoce v Africe

Vánoce jsou svátek štěstí, radosti a pevného pouta, které drží rodinu pospolu. Tento okamžik je jeden z nejkrásnějších v roce a přála bych každému dítěti, aby ho zažilo. Pokud byste chtěli slavit Vánoce podle tradic jiné země, jaká by to byla?

Natálie Šindelářová

Natálie je studentkou tercie na víceletém gymnáziu v Kralupech nad Vltavou. V rámci předmětu českého jazyka dostali za domácí úkol kontaktovat jakékoliv médium a publikovat článek. Hlavním cílem je nácvik komunikačních situací (zdvořilá nabídka redakci, další komunikace), podpora sebedůvěry (mám vlastní článek v novinách!) a samozřejmě zodpovědnost (článek na školní web je spíš rutina, ale u jiných médií jde o výzvu).

Milostný trojúhelník majestátných vulkánů

Milostný trojúhelník majestátných vulkánů

Milostný trojúhelník majestátných vulkánů

6

listopad, 2018

Máte rádi poznávání nových krajin a s potěšením pátráte během Vašich cest po minulosti pradávných kultur? Jste vášnivý obdivovatel sopečných vulkánů? Pojďte se zatoulat do daleké historie jednoho z ostrovů Nového Zélandu. Čeká Vás legenda o milostném vzplanutí obřích maorských bojovníků, jejichž osud doprovází miliony turistů proudících na Nový Zéland.

O Novém Zélandu toho bylo v posledních letech napsáno mnoho a není se také čemu divit. Národní parky této malé země v Tichém oceánu o rozloze přibližně dvou Českých Republik berou dech i ostříleným himalajským cestovatelům. Legenda vypráví příběh bojovníků, kteří jsou lidským ztělesněním vulkánů Tongariro, Taranaki a Ruapehu. První dva představují maorské bojovníky, kteří ztratili hlavu i srdce pro překrásnou Ruapehu. V dávných dobách žili všichni v míru v samém středu severního ostrova Nového Zélandu až do dne, kdy našel Taranaki svou ženu Ruapehu v objetí přítele Tongarira. Ztrhla se obrovská bitva dvou velikánů. Během ní se země otřásala v základech a obloha ztmavla natolik, že se jediný slunečný paprsek nedostal k zemi. Oba bojovníci soptili, vypoustěli svůj hněv jeden na druhého a ničili okolí. Jejich bitva byla ohromující a trvala po několik měsíců. Tongarirův hněv roztrhl zemi a dal za vzniku jezeru Taupo, které je nyní největším sladkovodním jezerem v oblasti Australasie.

Taranaki svůj boj prohrál a plný žalu, hněvu a žárlivosti vytrhal své kořeny ze země a odtáhl směrem na západ. Po cestě vyryl do země obrovské koryto, které se táhne 250 km až k jihozápadnímu pobřeží Nového Zélandu, kde narazil na Tasmanské moře. Tongariro si brzy uvědomil ztrátu přítele a ze žalu zaplnil koryto slzami. Dal tak za vzniku majestátné řece Whanganui. O pět set tisíc let později i Národnímu parku Whanganui. Taranaki nezůstal na místě, ale přesunul se podél pobřeží na sever, odkud mohl pozorovat svou ztracenou lásku. Za jasné oblohy lze z vrcholu Taranaki, který nyní odpočívá u města New Plymouth, okem dohlédnout na 210 km vzdálenou Ruapehu. Dodnes se říká, že Ruapehu svojí aktivitou dává najevo žal nad ztracenou láskou. Tongariro naopak soptí vzteky, že nikdy nemohl získat srdce nádherné Ruapehu.

stratovulkán Ruapehu

Stratovulkán Ruapehu

Legenda dala za vzniku třem významným národním parkům severního ostrova Nového Zélandu. Národnímu parku Tongariro, Národnímu parku Egmont (někdy neoficiáně nazývaný Taranaki) a Národnímu parku Whanganui. V Národním parku Tongariro mohou cestovatelé navštívit místo zvané „the pit of Taranaki“, které dle legendy označuje původní polohu Taranaki. Toto místo se nachází v blízkosti vodopádů pojmenovaných na počest dvou a půl tisícového velikána Taranaki falls. Ruapehu je se svými 2797 metry nejvyšší sopkou Nového Zélandu. Zřejmě pro to se o ní strhla taková bitva. Její bývalý druh, Taranaki měří 2518 metrů a paradoxně, nejsilnější z obrů, sopka Tongariro, měří „pouhých“ 1978 metrů.

Taranaki Falls

Vodopád Taranaki

Národní park Tongariro je čtvrtým nejstarším národním parkem na světě a prvním národním parkem Nového Zélandu. Vulkány v této oblasti jsou stále aktivní a erupce může přijít kdykoliv. Naposledy ukázal Tongariro svůj hněv v listopadu roku 2012, kdy letící kámen zničil střechu a vybavení nedaleko vzdálené turistické chaty na známém severním okruhu v národním parku. Ruapehu naposledy zavzlykala nad svou ztracenou láskou v září roku 2007.

Tongariro

Národní park Tongariro

Národní park Taranaki je druhým nejstarším národním parkem Nového Zélandu. V roce 1770 přejmenoval James Cook horu Taranaki podle svého prvního admirála na Mount Egmont. Jak už tomu bývá, anglický název zastínil tradiční pojmenovaní a začal být oficiálně používán. V roce 1990 byla oblast vyhlášena druhým národním parkem Nového Zélandu. Po celé generace bojovaly maorské kmeny zvané Iwi, o navrácení k původnímu pojmenování. V roce 1985 Národní geologický svaz povolil používání obou jmen, Egmont a Taranaki, pro turistické účely. Oficiální název národního parku zůstal pouze jeden a to Národní park Mount Egmont.

Egmond

Národní park Egmond

Národní park Whanganui je jedinečný tím, že si ho můžete vychutnat z lodě, přesně řečeno ze speciálně upravené dvoumístné kanoe nebo kayaku. Na řece se dá soulodit po dobu tří až pěti dnů a v úplné divočině, bez rychlého občerstvení a vychlazené čepované dvanáctky. Všechno je nutno sbalit do lodě a pokud možno se během cesty nepřevrhnout. Taranaki na své cestě na západ hodně zuřil, tudíž i řeka dokáže být nepředvídatelná a může hezky potrápit. Například, když se přes noc díky dešťům zvedne voda o metr až dva a vy jste si přivázali loď moc blízko břehu.

řeka Whanganui

Řeka Whanganui

Před příchodem Evropanů byl Nový Zéland výhradně obýván tichomořskými kmeny Maorů. Ty mezi sebou, i přes nespočetné boje, dokázaly uchovat bohatou sbírku vzrušujících legend, které se váží na jednotlivé oblasti této země. Během let, kdy se tyto legendy předávaly mezi generacemi došlo k jistým „úpravám“ a proto se některé legendy liší v detailech. Nový Zéland je také jedna z mála zemí, ve které je původní kultůra stále podporována. Mnoho měst do dnes používá maorské pojmenování. Dali by jste přednost původnímu názvu hory Taranaki, nebo preferujete moderní název Mount Egmont?

Kristýna Malíková

Po studiích na VŠ jsem se rozhodla vyrazit na rok do světa a už je tomu 8 let, co jsem poprvé nastoupila do letadla. Žiji a pracuji na Novém Zélandu a mým novým cílem je být nezávislá na místě a času, vydělávat si online prací a cestovat, dokud mě to nepřestane bavit. Mrkněte na můj instagram. Prozatím tam toho moc není, ale postuně budu přidávat.

 

10 dobrodružných míst, kde určitě zmoknete

10 dobrodružných míst, kde určitě zmoknete

10 dobrodružných míst, kde určitě zmoknete

17
červenec, 2018
V těchto venkovských rájích je déšť součástí dobrodružství.

1. Island: Hesteyri k Latrar Straumnes

Hornstrandir Island

Islandská přírodní rezervace Hornstrandir je mnohem méně zcestovalá než Ring Road a Golden Circle, o to víc je to senzační. Je těžší se tam dostat, a právě proto se tam chcete vydat. Stálý déšť a sníh způsobují neonově zelené louky, které musíte vidět. Dávejte pozor na hejna ptáků, které hnízdí podél útesů v Hornstrandire (těžko si toto necháte ujít).

2. Kauai: Alakai Swamp Trail

Kauai, Alakai Swamp Trail se točí přes nejvyšší bažinu světa, kde stálý déšť proměnil stezku ve skluzavku. Stezka je téměř trvale zakrytá bílou mlhou a je pokryta bahnem, ale také se setkáte s krásnou dřevěnou promenádou. Budete procházet po zeleném deštném lese a bažinami ve státním parku Koke’e, a když budete mít štěstí a mraky se rozestoupí, možná zahlédnete i fotogenický státní park Na Pali Coast.

3. Washington: Olympijský národní park

Olympijský národní park Washington Zahřejte se na konci zamlženého a deštivého výletu v olympijském lese obklopeném mechem tak, že budete ještě zmoklejší: tříkilometrová jednosměrná trasa k olympijským horkým pramenům protíná závěsný most vedoucí k několika horkým bazénům s různými teplotami. Cesta na trailhead je sice dočasně uzavřena kvůli poškození bouřemi, což ale znamená, že zde pravděpodobně potkáte méně turistů, pokud jste ochotni jít dál.

4. Aljaška: Deer Mountain Trail

Vzdálený Tongass National Forest se rozprostírá na 17 milionů akrech a je největším neporušeným mírným deštným pralesem. V okolí zdejších hustých lesů a rozlehlých alpských luk, pobřeží a rašelinišť vede stezka. Žijí tu vlci, hnědí medvědi a losi, ve vodě pak můžete zahlédnout velryby a mořské vydry. Vydejte se na Deer Mountain National Recreation Trail pro jeden z nejznámějších pohledů na oblast Ketchikan.

5. Oahu: Královská stezka Ka’au

Královská stezka Ka’au Hawai

Oahu je jedním z nejdeštivějších míst v USA, takže není žádným překvapením, že stezka krále Ka’au obsahuje projížďky kolem potoků a kaskádovitých vodopádů. Listnaté lesy jsou tu tak husté, že téměř pohlcují blátivou cestu. Jedná se o silný, kluzký výlet na vrchol hřebenové dráhy, kde se skrývá kráter Ka’au. Je zde i velká pravděpodobnost, že díky legendárním dešťům ostrova uvidíte magickou duhu. Nejvíce tu pršelo 331 dní v řadě.

6. Kostarika: Monteverde Cloud Forest Reserve

Prozkoumejte rezervaci Monteverde Cloud Forest prostřednictvím devítikilometrové sítě bahnitých stezek a zvýšených visutých mostů. V této části Kostariky prší nejvíce za rok, většinou mezi dubnem a listopadem, což je příznivé pro 3021 známých druhů živočichů. Mějte oči otevřené, možná uvidíte jaguára, ocelota a budete obdivovat neuvěřitelnou pestrost ptactva.

7. Itálie: Via Francigena Trail

Via Francigena Itálie

Via Francigena není obyčejnou cestou pro cykloturistiku. Jedná se o staletou obchodní cestu, která vede od Canterbury v Anglii až do Říma. Stezka spojuje nespočet měst a vesnic v západní Evropě, včetně 25 cest v Toskánsku (po tomto výšlapu se nebudete chtít vrátit zpět do reality). Skutečnou léčbou je ale Monte Amiata. Zkuste Via Francigena do San Quirico d’Orcia a vydejte se na cestu dlouhou 20 kilometrů kolem spící sopky. Když prší, bukové lesy jsou svěží a mají neuvěřitelně zelený mech, díky němuž vše kolem vás vypadá jako z pohádky.

8. Severní Karolína: Gregory Bald Trail

A post shared by Megan (@meganwil28) on

Častý déšť a hlubokého lesy dělají osm kilometrů Gregory Bald Trail zápis do bucket listu. Dávejte pozor na oranžové salamandry, kteří zde žijí, když při cestě na vrchol budete prozkoumávat hluboké lesy.

9. Nový Zéland: Keplerova stezka

Keplerova stezka

Na Novém Zélandu prší zhruba 200 dní v roce, takže vaše šance na vyhledání pouze slunečných dní je malá. Přijměte to. Vydejte se do Národního parku Fiordland, kde se déšť promění ve řvoucí vodopády kolem ledovcem vytesaného údolí. Vyhněte se ikonickému a přeplněnému Milford Track a vydejte se do méně známého místa: 37 mílí Keplerovu stezku.

10. Kolumbie: Mongui do Páramo de Ocetá

Vysoko v kolumbijských Andách, déšť je konstantní a stezky vás vedou přes nesčetné bažiny. Je tu dost teplo a dusno, což může být trochu obtížné, rozhodně ale nic, co by se nedalo přežít – dokonce i v prosinci. Bílá mlha představuje výrazný kontrast s mechem a žíznivými, jasně purpurovými a žlutými květy, které rostou podél stezky.

Aneta Strohová

Aneta, neboli také Ejnets, jezdí všude low-cost, hlavně po Evropě a Americe, ráda žije v evropských teplých krajích a píše o tom a svém životě na jejím blogu Ejnets. Její životní láska je Lisabon a dobré víno. O čemž se také na blogu dozvíte.

16 krásných míst v Evropě a ve světě, kde zažijete pohádkovou zimu

16 krásných míst v Evropě a ve světě, kde zažijete pohádkovou zimu

16 krásných míst v Evropě a ve světě, kde zažijete pohádkovou zimu

8

prosinec, 2017

Zima je krásné roční období. Vše je zahaleno pod sněhovou přikrývkou, vzduch je studený a čistý. A váš vyhřátý domov se zdá útulnější než kdykoliv předtím. Existují místa, která vypadají v zimě nejen krásně, ale jsou přímo magická a připadáte si na nich jako v pohádce. Podívejte se na těchto 15 krásných míst, na kterých si užijete pohádkovou zimu.

Rakotzbrücke, Německo

Rakotzbrücke, Germany ? cc: @jacob

Fotka zveřejněná uživatelem ? (@earth),

Zámek Neuschwannstein, Německo


Hallstatt, Rakousko

Hallstatt, Austria ? cc: @muenchmax

Fotka zveřejněná uživatelem ? (@earth),


Polární záře na Lofotách, Norsko

Lofoten Islands ? cc: @danielkordan

Fotka zveřejněná uživatelem ? (@earth),


Reine, Norsko

Reine, Norway ? cc: @bdorts via @nomad

Fotka zveřejněná uživatelem ? (@earth),

Island

Exploring ice caves in Iceland ? cc: @craighowes

Fotka zveřejněná uživatelem ? (@earth),

Rifugio Locatelli, Itálie

Norge, Norsko

Norge, Norway ? cc: @digernes

Fotka zveřejněná uživatelem ? (@earth),

 

Jezero Braies, Itálie

Lake Braies, Italy ? cc: @muenchmax

Fotka zveřejněná uživatelem ? (@earth),

Jezero Bajkal, Rusko

Lake Baikal, Russia ? cc: @yaroslav_shuraev

Fotka zveřejněná uživatelem ? (@earth),

Ledovec Knik, Aljaška

Knik Glacier, Alaska ? cc: @alexstrohl

Fotka zveřejněná uživatelem ? (@earth),


Jezero Moraine, Kanada

Moraine Lake, Canada ? cc: @craighowes

Fotka zveřejněná uživatelem ? (@earth),


Patagonie

Patagonia ? cc: @andrewling

Fotka zveřejněná uživatelem ? (@earth),


Jezero Tasman, Nový Zéland

Lake Tasman, New Zealand ? cc: @midnight_photography

Fotka zveřejněná uživatelem ? (@earth),


Ledovec Athabasca, Kanada

Athabasca Glacier, BC ? cc: @jude_allen

Fotka zveřejněná uživatelem ? (@earth),


Polární záře, Island

It’s aurora season in Iceland ? cc: @benjaminhardman

Fotka zveřejněná uživatelem ? (@earth),

Jezero Vee, Kanada

Vee Lake, Canada ?? Tag a friend and follow @earth (us) for more ? cc: Paul Zizka

Fotka zveřejněná uživatelem ? (@earth),

koupit casopis koktejl
koupit casopis koktejl

Pin It on Pinterest