Pokud cestujete proto, abyste co nejvíce poznali a zažili, tak je jasné, že nemůžete celých osm dní jen tak ležet na pláži. To se seznámíte maximálně s africkými kluky, kteří se vám snaží prodat doplňky, které naprosto nutně na dovolené potřebujete. Třeba blikající králičí uši. V lepším případě si pokecáte s plážovou masérkou. Pokud zaplatíte 10 euro za masáž.

Obří brýle nebo blikající králičí uši, to musíte mít

Půjčte si auto a poznejte to pravé Řecko.

Půjčte si auto, ani není potřeba přes delegáta. Prostě obejdete pár půjčoven a vyberete si tu nejsympatičtější ve střední cenové hladině. A minimálně dvakrát se zeptejte, jestli máte plné pojištění. Kdyby něco.

Pokud vyrazíte do vnitrozemí Kréty, protože to opravdu stojí za to, pak si neberte nějaké chrlátko typu Hyundai I10, Suzuki Alto nebo Chevrolet Matiz. Sice ušetříte nějaké to euro na půjčovném, ale zapláčete nad spotřebou. Takže aby vám pak nechybělo na suvenýr pro druhou přítelkyni.

Já dnes plánuji trasy na Mapy.cz, protože se ukázalo, že strýček Google je docela mimo mísu. Google vás totiž s naprostým klidem navede na naprosto nesjízdnou cestu, kterou byste prošli maximálně tak pěšky. Otočit se většinou nejde a tak s melodickým pobrukováním: “Do pekla s Googlem, do pekla s Googlem, …”, couváte i několik set metrů. Při sebemenší pochybnosti či nejistotě se ptejte na cestu místních. Kdokoliv vám totiž až neuvěřitelně ochotně pomůže. Proto každých pár kilometrů zastavujeme a ptáme se, jestli jedem správně.

Uprostřed ostrova ve vesničce Nipiditos, cestou k Diově jeskyni, ověřujeme směr na Geraki. Zastavujeme u panímámy v černém, která jen tak postává před domkem.

“Kalimera, Geraki?”, a ukazujeme směrem dopředu. Babička přikyvuje, že ano. V tom přichází mladší členka rodiny, mávajíc rukou stejným směrem: “Ne, Geraki, ne.”, což znamená ano. Vzápětí přibíhá další domorodec a gestikulací naznačuje, že situace není až tak jednoznačná. Pak se všichni tři vášnivě dohadují. V tom přichází nejspíš syn, který umí anglicky a zachraňuje situaci. Říká, že cesta tam sice vede, ale pouze pro traktory a koně. Na telefonu nám ukazuje novou trasu. A říká, že to k jeskyni nestihnem.

“Chcete kafe? Pojďte na kafe. Nebo chcete vodu?”, zve nás srdečně do jejich stoletého domku. Jsme příjemně zaskočeni a odmítáme s tím, že máme málo času. Byla to chyba, která mě dodnes mrzí, protože jsme tu jeskyni stejně nestihli…

V těchto vesničkách vás pohostinnost místních zaskočí

V cestě v horách nejspíše natrefíte na farmáře, kteří patří k nejpomalejšímu druhu. Běžně se vozí v posledních modelech Nissan Navara nebo Toyota Hilux. Na ulici, kde se sotva minete se skútrem, dojedete stokilového farmáře v černém tričku v offroadu, který jede dvacítkou a vůbec ho nevzrušuje, že zdržuje šňůru aut za sebou. Klidně si i zastaví, aby prohodil pár slov s kolegou. Vždyť je to přece on, kdo tady má tři akry s aloe, dvacet akrů olivovníků a hromadu ovcí na pastvinách v horách.

Farmáři ve svých off-roadech jsou tady páni

Pokud už budete mít auto, tak vaše mažoretka určitě bude chtít na nějakou tu “romantickou” pláž. Jakože tam budete skoro sami a v hlavách samé chlupaté myšlenky. Jedna z takových je Voulisma na severním pobřeží v nejužší části Kréty, u městečka Istro. Speciálně její východní strana s malým zálivem ve skále. Místní vám takových pláží doporučí několik, ale naprostá většina je romantická asi jako pražské metro ve všední den.

Malý záliv u pláže Voulisma u městečka Istro

I cestovat autobusem může být zážitek.

Autobusáci patří naopak mezi nejrychlejší druhy. Netušíte, kde všude se dá vjet s autobusem. Na Krétě snad kromě místní dopravy v Herakliónu, jezdí pouze velké a vysoké autobusy. Všechny mají samozřejmě klimatizaci aby jim tam turisté v tom horku nezdechli. Hlavní myšlenka autobusové dopravy je: rychle nabrat cestující, rychle je dopravit tam kam chtějí a řidič na vás nemá čas. Jelikož se ne všude dá koupit jízdenka předem na pokladně, tak mají v autobuse průvodčí. Musíte přesně vědět, na jakou zastávku jedete a umět to správně vyslovit. Pokud nevíte nebo vám nerozumí, dostanete jízdenku odhadem, nejspíše na konečnou. Nemají čas se vybavovat s turisty, když potřebují probrat důležité záležitosti s řidičem, popřípadě s někým známým.

Přístavní pevnost v Heraklionu

Autobusem se pohodlně dostanete do hlavního města Kréty Heraklionu za pár euro. Přístav, pevnost, historické části města a nějaká ta místní pochoutka na zahrádce stojí za návštěvu. Obzvlášť Knossos byste neměli minout. Doma si můžete sáhnout na kousky zdiva, které postavil člověk před 900 lety. Tady na Krétě se dotýkáte zbytků budov, které jsou staré více jak 3 000 let. Za těch 15 euro za vstup to určitě stojí. Autobusy s velkým nápisem Knossos jezdí každých 15 až 20 minut z hlavního nádraží až na místo za nějakých 1,20 euro. A to samé zpátky.

Kdo neviděl Knossos, jako by na Krétě nebyl

Jízdní řády jsou nejspíše pouze „orientační“. Jako že by něco mělo jet, ale ještě se uvidí. S hloučkem turistů v Heraklionu čekáme na nádraží na autobus číslo 79, který má odjezd 19:15, protože je to tak napsáno na velké informační tabuli. Pak asi někdo z povolaných zjistil, že autobus číslo 79 nedorazí, proto rozhlasem vyhlásí, že místo něho pojede bus číslo 41. Všichni se tedy přesuneme k přistavené jednačtyřicítce. Řidič vášnivě při nástupu škube jízdenky a na nastupující pokřikuje: “Halo friend, quickly, quickly!”. A pak všichni odjíždíme přesně v 19:10 …

Někdy borci spěchají až moc

Zmiňované ceny platily v roce 2017, dnes budou nejspíše o něco vyšší. To ale nic nemění na tom, že byste se měli sbalit a vyrazit na Krétu. Anebo na nějaký jiný řecký ostrov.