Skotský hrad Glamis. Temné, chladné chodby, zákoutí skrytá v šeru, tajné místnosti nebo tajemné stíny a zvuky. Skotské hrady jsou jako stvořené pro imaginárium různých. Tím z nejstrašidelnějších bude bezesporu právě hrad Glamis.

hrad Glamis, Skotsko / foto shutterstock

Původně lovecké sídlo

Glamis leží v blízkosti stejnojmenné vesničky ve Skotském Angusu. Byl primárně postaven v 11. století coby lovecké královské sídlo a o pár století později přestavěn na mohutný dominantní hrad. Glamis prošel rukama několika šlechtických rodů a v současnosti jej vlastní sir Michael Fergus Bowes-Lyon. Své mládí zde prožila Alžběta, královna matka (nezaměňovat s Alžbětou II.) a též se zde narodila současná princezna Margaret, mladší sestra královny Alžběty II.

Hrad zmiňuje i William Shakespeare ve své hře MacBeth coby místo kde byl zabit král Duncan. To je sice smyšlenost, ale krvavých příběhů se ke Glamisu i tak váže dost. První se odehrává v době, kdy hrad získal rod Lyonů a jeho hlavním hrdinou je Alexander Lindsay, 4. hrabě Crawford, velký milovník karetních hry.

Legenda praví

Jednoho bouřlivého sobotního večera hrál s lordem z Glamisu a dalšími dvěma šlechtici partičku karet dlouho do noci. Když se přehoupla půlnoc, jeho spoluhráči odmítli další hru, neboť nastala neděle, den Páně. To Lindsaye rozzuřilo a vykřikl, že bude klidně hrát se samotným ďáblem. Na to se u brány hradu objevil tajemný cizinec a následně se s hrabětem pustil do hry. Lindsay vypověděl své spoluhráče mimo místnost a ti přes zavřené dveře slyšeli jen klení hraběte. Toho večera údajně podle Glamiské legendy Alexander Lindsay prohrál svou duši. Když po několika letech zemřel, začaly se hradem nést zvuky divoké karetní hry, jaké byly slyšet za oné bouřlivé noci. Hrůzu nahánějící rány, hluk a klení nepřestávalo, a tak bylo nakonec rozhodnuto, že hráčská místnost bude zazděna. Očekávaný efekt se však nedostavil. Dodnes se hradem občas rozléhají zvuky divoké karetní hry, které už slyšeli i členové královské rodiny.

hrad Glamis, Skotsko / foto shutterstock

Tajemství zdí Glamisu

To však není jediné děsivé, co zdi Glamisu skrývají. Začněme zmínkou, že skotské klany mezi sebou průběžně válčily a ke spojenectví docházelo jen výjimečně. Do této doby, na konci 15. století, spadá i událost způsobující nepříjemné mrazení na zátylku. Týká se tří rodů, Lindsay, Lyony z Glamisu a Ogilviů. Členové Ogilviů se nečekaně střetli s rodem Lindsayů a protože byli v menšině, dali se na útěk. Protistrana je začala pronásledovat směrem ke Glamisu. Ogilviové věděli, že Lyoni Lindsaye srdečně nenávidí a tak lorda z Glamisu požádali o ochranu. Lord Glamis jim slíbil, že je před pronásledovateli ukryje v tajné místnosti mezi zdmi, kde je nikdy nikdo nenajde. A své slovo také dodržel. Bohužel Ogilviové netušili, že lord Glamis je nenávidí stejnou měrou jako jejich pronásledovatele a tak své slovo dodržel nejkrutějším způsobem, který se nabízel. Tajná místnost, která měla být spásou, se stala hrobem. Nebožáky z rodu Ogilviů tam nechal zazdít. Jak hrozný osud, umírat ve tmě hlady, žízní a strachem v okruhu blízkých, si patrně nikdo nepředstaví. Každopádně časem se z dané místnosti začalo ozývat šílené kvílení pronikající do morku kostí. Místnost byla tudíž znovu otevřena a pohled, který se naskytl, byl šokující. Pokroucená těla ve značné fázi rozkladu, přičemž by jeden namítnul, že mohlo dojít i ke kanibalismu. Místnost byla opětovně zazděna a vymazána z plánu hradu. Nicméně šílený křik umírajících je občas slyšet dodnes.

A ještě jedna děsivá stavitelská zajímavost Glamisu. Říká se, že z vnější strany hradu lze napočítat o jedno okno víc než kolik by odpovídalo pokojům uvnitř. Ten přebývající pokoj je další tajnou komnatou, kde prý žila „pololidská bytost“. Ta podle pramenů byla ve skutečnosti deformovaný a mentálně oslabený syn jednoho z hrabat. Údajně kdysi jeden sloužící objevil do tohoto zapečetěného pokoje cestu, následně byl v tichosti přesvědčen k emigraci.

hrad Glamis, Skotsko / foto shutterstock

Šedá a bílá

V neposlední řadě se sluší zmínit i neblahý příběh Janet z rodu Douglasů. Roku 1528 zemřel John Lyon, 6. lord Glamis, který po sobě zanechal syna Johna a krásnou ženu Janet. Ta se časem znovu provdala a to za člena rodu Campbellů, ale to není tak důležité jako fakt, že Janetin rod Douglasů byl trnem v oku tehdejšímu skotskému králi Jakubovi V. Důvodem byla skutečnost, že v době nezletilosti byl král de facto vězněm hraběte z Angusu, hlavy rodu Douglasů. Ten se oženil s královnou-regentkou, Jakubovou matkou a tím, že držel v šachu mladého krále, se stal nejmocnějším mužem v zemi. Když bylo Jakubovi šestnáct let, uprchl ze zajetí, spojil se s douglasovskou opozicí a začal své soukromé křížové tažení proti všem Douglasům. Bez výjimky. Mnoho jich prchlo za hranice Skotska, ne však oblíbená a krásná Janet, paní na Glamisu.

Aby král dosáhl pomsty a pravděpodobně i Janetina majetku, křivě ji obvinil z čarodějnictví a spiknutí proti králi. Spolu se svým synem a manželem byla zajata a uvězněna. A následně nemocná a napůl slepá, byla upálena jako čarodějnice. Je to necelých pět století co se tak stalo, ale její duch prý žije dál v podobě Šedé paní, která se průběžně objevuje v hradní kapli, nebo v její blízkosti. Šedá paní bývá nejčastěji spatřena, jak klečí v opuštěné kapli před oltářem a nerušeně se modlí. K méně slavným, avšak neméně děsivým přízrakům Glamisu, patří i duch ženy v bílých šatech a bez jazyku, která bloudí v okolí hradu. Má otevřená ústa plná krve a mnozí z očitých svědků se domnívají, že je to duch někoho, kdo věděl nebo spatřil něco, co mělo zůstat utajeno.

Martin Dlouhý