Východní Timor

Východní Timor

Východní Timor

10.

říjen, 2022

Východní Timor je malým státem v souostroví Malé Sundy. Východní Timor čítá něco více než 1 milion obyvatel a jde o jeden z nejmladších států světa, ač svou nezávislost vyhlásil již v roce 1975. naprostou většinou států byl uznán až v roce 2002. Jeho známost je malá, protože název Východní Timor většina lidí ani nezná a proto je turistická návštěvnost nízká. Což je škoda, protože nabízí krásnou přírodu a možnost se seznámit s koloniální architekturou.

 hlavní město Dili, Východní Timor / foto shuttestock

Indonéský dar

Hlavním městem je Dili, nezaměňovat s Dillý v Indii. Hlavní město je vstupní branou Východního Timoru, i když není úplně oblíbené vzhledem k pověsti ne úplně nebezpečného místa, tak cestě sem se asi nikdo nevyhne. Ale krátkým pobytem v Dili se nic nezkazí.

 tržiště v Dili, Východní Timor / foto shutterstock

Leží na severním pobřeží země a je hlavním a zároveň největším městem Východního Timoru se zhruba čtvrt milionem obyvatel, je komerčním centrem a nejvýznamnějším přístavem v zemi. Dili toho nemá až tolik co nabídnout, hodně budov bylo zničeno během násilností, které doprovázely východotimorskou nezávislost.

Socha Ježíše Krista nad městem Dili, Východní Timor / foto shutterstock

Ale přesto se tu najde několik zajímavých míst, pobřežní promenáda, muzea, kostely, katedrály a různé monumenty, dále stojí za návštěvu místní trhy. Mezi nejoblíbenější atrakce Východního Timoru  je fascinující monumentální sochu Ježíše Krista, stojící nad Dili. Socha měřící 27 metrů se nachází na mysu poloostrova Fatucama a nabízí jedinečný výhled na okolní moře a útesy, které jej lemují. Socha zde stojí již od roku 1996, kdy byla darována východotimorskému lidu od Indonésie. Vychutnejte si návštěvu tohoto místa s nádherným výhledem na okolní krásy.

Oáza klidu

Milovníci přírody by určitě neměli vynechat návštěvu národního parku Nino Konis Santana. Jedná se o první park, který byl na území Východního Timoru v roce 2007 vyhlášen. Park o rozloze více než 1200 kilometrů čtverečních zahrnuje několik ptačích rezervací i krásné mořské pobřeží s rozmanitými korálovými útesy.

Východní Timor / foto shutterstock

Součástí parku je také několik lokalit, které se mohou pyšnit jedinečným skalním uměním. Na území parku žije řada zajímavých zvířat, mezi než patří také kriticky ohrožený Kakadu žlutolící. Park získal svůj název po veliteli ozbrojeného hnutí bojujícího za nezávislost země, jenž se narodil v jedné z vesnic ležících na území parku.

 Adara, ostrov Atauro,Východní  Timor / foto shutterstock

Nádherný je i Atauro, ostrůvek jako stvořený pro relaxaci a potápění. Leží necelých třicet kilometrů severně od hlavního města Dili. Najdete zde množství krásných míst i průzračně čisté moře plné pestrobarevných ryb a dalších mořských živočichů. Ubytovat se můžete přímo na pláži v jedné z doškových chatek. Na ostrově žije pouze 8000 lidí, kteří obývají zejména východní část ostrova. Ostrůvek je tak opravdovou oázou klidu, kterou si jistě na první pohled každý zamiluje.

Ramelau, nejvyšší hora / foto shutterstock 

Speleologie i alpinismus

Nejvyšším vrcholem Východního Timoru a zároveň jedním z nejoblíbenějších míst pro všechny vyznavače hikingu je hora Tatamailau. Hora je snadno přístupná z vesničky Hatobuilico ležící ve výšce téměř 2000 metrů nad mořem. Cestu na vrchol hory měřící 2963 metrů tak zvládnou i méně zdatní jedinci. Ranní ptáčat když vyrazí k vrcholu časně z rána se tak mohou kochat na východ slunce v přítomnosti Panny Marie, jejíž zlatá socha je dominantou vrcholu. A nyní do podzemí. Jeskyně Lene Hara, která je součástí jeskynního komplexu ležícího v blízkosti vesnice Tutuala, návštěvníka seznámí s historií. Lene Hara, největší z místních jeskyní, přináší jedinečné svědectví o osídlení Timoru pocházející již z období před více než 30 000 lety.

 stará holandská pevnost Maubara blízko Dili / foto shutterstock

Řada bitev

Východní Timor má i svou vojenskou historii, hlavně z dob kolonií. Nejvýznamnější součástí  bude patrně pevnost Maubara, která leží více než hodinu jízdy od hlavního města směrem k indonéským hranicím. Její vznik se datuje do poloviny 18. století. Pevnost byla během své historie svědkem řady bitev včetně bojů mezi Nizozemci a Portugalci. Maubara byla totiž nizozemským královským územím v jinak portugalské části ostrova, což vyvolávalo mezi těmito dvěma státy časté spory. Dnes se zde můžou obdivovat již jen pozůstatky této pevnosti.

Kika Šrédlová

Martin Dlouhý

Martin Dlouhý je fotografem, redaktorem magazínu Koktejl a cestovatelem. Za svou kariéru navštívil skoro všechny státy Evropy, sever Afriky a Indonésii. Kromě cestopisných článků realizuje rozhovory a píše také na témata historie, vědy, přírody, gastronomie či enologie.

Baví vás naše články?

Na našem blogu zveřejňujeme jen střípky z toho, co se můžete dočíst v tištěné nebo elektronické verzi časopisu Koktejl. Vydejte se s námi objevovat svět. Díky předplatnému časopisu Koktejl budete neustále na cestách.

Glamis, hrad králů a přízraků

Glamis, hrad králů a přízraků

Glamis, hrad králů a přízraků

23.

srpen, 2022

Skotský hrad Glamis. Temné, chladné chodby, zákoutí skrytá v šeru, tajné místnosti nebo tajemné stíny a zvuky. Skotské hrady jsou jako stvořené pro imaginárium různých. Tím z nejstrašidelnějších bude bezesporu právě hrad Glamis.

hrad Glamis, Skotsko / foto shutterstock

Původně lovecké sídlo

Glamis leží v blízkosti stejnojmenné vesničky ve Skotském Angusu. Byl primárně postaven v 11. století coby lovecké královské sídlo a o pár století později přestavěn na mohutný dominantní hrad. Glamis prošel rukama několika šlechtických rodů a v současnosti jej vlastní sir Michael Fergus Bowes-Lyon. Své mládí zde prožila Alžběta, královna matka (nezaměňovat s Alžbětou II.) a též se zde narodila současná princezna Margaret, mladší sestra královny Alžběty II.

Hrad zmiňuje i William Shakespeare ve své hře MacBeth coby místo kde byl zabit král Duncan. To je sice smyšlenost, ale krvavých příběhů se ke Glamisu i tak váže dost. První se odehrává v době, kdy hrad získal rod Lyonů a jeho hlavním hrdinou je Alexander Lindsay, 4. hrabě Crawford, velký milovník karetních hry.

Legenda praví

Jednoho bouřlivého sobotního večera hrál s lordem z Glamisu a dalšími dvěma šlechtici partičku karet dlouho do noci. Když se přehoupla půlnoc, jeho spoluhráči odmítli další hru, neboť nastala neděle, den Páně. To Lindsaye rozzuřilo a vykřikl, že bude klidně hrát se samotným ďáblem. Na to se u brány hradu objevil tajemný cizinec a následně se s hrabětem pustil do hry. Lindsay vypověděl své spoluhráče mimo místnost a ti přes zavřené dveře slyšeli jen klení hraběte. Toho večera údajně podle Glamiské legendy Alexander Lindsay prohrál svou duši. Když po několika letech zemřel, začaly se hradem nést zvuky divoké karetní hry, jaké byly slyšet za oné bouřlivé noci. Hrůzu nahánějící rány, hluk a klení nepřestávalo, a tak bylo nakonec rozhodnuto, že hráčská místnost bude zazděna. Očekávaný efekt se však nedostavil. Dodnes se hradem občas rozléhají zvuky divoké karetní hry, které už slyšeli i členové královské rodiny.

hrad Glamis, Skotsko / foto shutterstock

Tajemství zdí Glamisu

To však není jediné děsivé, co zdi Glamisu skrývají. Začněme zmínkou, že skotské klany mezi sebou průběžně válčily a ke spojenectví docházelo jen výjimečně. Do této doby, na konci 15. století, spadá i událost způsobující nepříjemné mrazení na zátylku. Týká se tří rodů, Lindsay, Lyony z Glamisu a Ogilviů. Členové Ogilviů se nečekaně střetli s rodem Lindsayů a protože byli v menšině, dali se na útěk. Protistrana je začala pronásledovat směrem ke Glamisu. Ogilviové věděli, že Lyoni Lindsaye srdečně nenávidí a tak lorda z Glamisu požádali o ochranu. Lord Glamis jim slíbil, že je před pronásledovateli ukryje v tajné místnosti mezi zdmi, kde je nikdy nikdo nenajde. A své slovo také dodržel. Bohužel Ogilviové netušili, že lord Glamis je nenávidí stejnou měrou jako jejich pronásledovatele a tak své slovo dodržel nejkrutějším způsobem, který se nabízel. Tajná místnost, která měla být spásou, se stala hrobem. Nebožáky z rodu Ogilviů tam nechal zazdít. Jak hrozný osud, umírat ve tmě hlady, žízní a strachem v okruhu blízkých, si patrně nikdo nepředstaví. Každopádně časem se z dané místnosti začalo ozývat šílené kvílení pronikající do morku kostí. Místnost byla tudíž znovu otevřena a pohled, který se naskytl, byl šokující. Pokroucená těla ve značné fázi rozkladu, přičemž by jeden namítnul, že mohlo dojít i ke kanibalismu. Místnost byla opětovně zazděna a vymazána z plánu hradu. Nicméně šílený křik umírajících je občas slyšet dodnes.

A ještě jedna děsivá stavitelská zajímavost Glamisu. Říká se, že z vnější strany hradu lze napočítat o jedno okno víc než kolik by odpovídalo pokojům uvnitř. Ten přebývající pokoj je další tajnou komnatou, kde prý žila „pololidská bytost“. Ta podle pramenů byla ve skutečnosti deformovaný a mentálně oslabený syn jednoho z hrabat. Údajně kdysi jeden sloužící objevil do tohoto zapečetěného pokoje cestu, následně byl v tichosti přesvědčen k emigraci.

hrad Glamis, Skotsko / foto shutterstock

Šedá a bílá

V neposlední řadě se sluší zmínit i neblahý příběh Janet z rodu Douglasů. Roku 1528 zemřel John Lyon, 6. lord Glamis, který po sobě zanechal syna Johna a krásnou ženu Janet. Ta se časem znovu provdala a to za člena rodu Campbellů, ale to není tak důležité jako fakt, že Janetin rod Douglasů byl trnem v oku tehdejšímu skotskému králi Jakubovi V. Důvodem byla skutečnost, že v době nezletilosti byl král de facto vězněm hraběte z Angusu, hlavy rodu Douglasů. Ten se oženil s královnou-regentkou, Jakubovou matkou a tím, že držel v šachu mladého krále, se stal nejmocnějším mužem v zemi. Když bylo Jakubovi šestnáct let, uprchl ze zajetí, spojil se s douglasovskou opozicí a začal své soukromé křížové tažení proti všem Douglasům. Bez výjimky. Mnoho jich prchlo za hranice Skotska, ne však oblíbená a krásná Janet, paní na Glamisu.

Aby král dosáhl pomsty a pravděpodobně i Janetina majetku, křivě ji obvinil z čarodějnictví a spiknutí proti králi. Spolu se svým synem a manželem byla zajata a uvězněna. A následně nemocná a napůl slepá, byla upálena jako čarodějnice. Je to necelých pět století co se tak stalo, ale její duch prý žije dál v podobě Šedé paní, která se průběžně objevuje v hradní kapli, nebo v její blízkosti. Šedá paní bývá nejčastěji spatřena, jak klečí v opuštěné kapli před oltářem a nerušeně se modlí. K méně slavným, avšak neméně děsivým přízrakům Glamisu, patří i duch ženy v bílých šatech a bez jazyku, která bloudí v okolí hradu. Má otevřená ústa plná krve a mnozí z očitých svědků se domnívají, že je to duch někoho, kdo věděl nebo spatřil něco, co mělo zůstat utajeno.

Kika Šrédlová

Martin Dlouhý

Martin Dlouhý je fotografem, redaktorem magazínu Koktejl a cestovatelem. Za svou kariéru navštívil skoro všechny státy Evropy, sever Afriky a Indonésii. Kromě cestopisných článků realizuje rozhovory a píše také na témata historie, vědy, přírody, gastronomie či enologie.

Baví vás naše články?

Na našem blogu zveřejňujeme jen střípky z toho, co se můžete dočíst v tištěné nebo elektronické verzi časopisu Koktejl. Vydejte se s námi objevovat svět. Díky předplatnému časopisu Koktejl budete neustále na cestách.

Kde velryby dávají dobrou noc

Kde velryby dávají dobrou noc

Kde velryby dávají dobrou noc

26

únor, 2019

Řekli byste, že přehlédnout zvíře o velikosti Boeingu 737 lze jen velmi těžko? A přesto se někteří dobrodruhové vracejí z výpravy za velrybami s prázdnou! Patříte k těm, kteří vždy snili o setkání s největšími savci planety? Své štěstí můžete zkusit právě letos! Zde jsou tipy na místa v Evropě, kam se velryby v pravidelných intervalech vracejí.

Plejtvák obrovský, Húsavík, Island

Do Evropy se plejtváci obrovští, kteří se mohou dožít až 90 let, vracejí pravidelně. Ideální doba k jejich pozorování v islandském Húsavíku nastává v období mezi květnem a srpnem. Tito majestátní tvorové jsou oficiálně největším živočichem žijícím na planetě Zemi, dorůst mohou až do délky 30 metrů a váhy 180 000 kilogramů! Mládě modré velryby, jak se také plejtvákům obrovským přezdívá, měří při porodu v průměru 8 metrů a váží asi 2700 kilogramů, první rok života ale nabyde až o 110 kilogramů denně! Plejtváci obrovští patří mezi ohrožené druhy s odhadovaným počtem 25 000 přeživších jedinců, i přesto však bohužel velrybí maso stále najdeme v nabídce mnoha islandských restaurací spolu s fermentovanými žraloky nebo ovčími hlavami. 

Plejtvák obrovský

Plejtvák malý, ostrov Mull, Skotsko

Nenechte se zmýlit názvem, plejtvák malý bez problémů přeroste dodávku běžné velikosti. Tito kytovci jsou občas neoprávněně přehlíženi pro své větší příbuzné, ale naši pozornost si zaslouží – patří mezi v Evropě nejsnáze pozorovatelné velryby. Pozorování si užijete především v britských vodách, v okolí skotských ostrovů a Irska. Plejtvák menší preferuje mělké vody, pozorovat jej tedy můžeme i ze souše.

 

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený savetheanimalssavetheworld (@savetheanimalssavetheworld),

Kosatka dravá, Azory, Portugalsko

Azory jsou jedním ze dvou autonomních území Portugalska a částečně také domovem plejtváků obrovských, vorvaňů obrovských a kosatek dravých, tří nejznámějších druhů velryb. Spolu s těmito velikány můžete pozorovat také delfíny nebo méně známé druhy velryb, keporkaky. Sezona probíhá od dubna do října. Azory dbají na humánní průběh pozorování velryb, lodě nikdy nepřiplouvají blíž než na 50 metrů; pokud jsou přítomná mláďata, pak je minimální vzdálenost 100 metrů – nepřiplují-li se velryby samy dobrovolně blíž k lodím. Azory jsou pro svou panenskou přírodu a poklidný lokální život nádhernou destinací pro dovolenou i bez pozorování velryb.

kosatka

Běluha, Svalbard, Norsko

Běluha, označovaná také jako běluha severní, je i přes své menší rozměry poměrně známá, především díky roztomilému obličejíku, útvaru na hlavě zvanému meloun, a bohaté mimice. Běluha je nápadně bílý, průměrně asi čtyři metry dlouhý kytovec z čeledi narvalovitých. Samci žijí zvlášť, k samicím se připojují v období páření, pokud tedy narazíme na stádo běluh, velmi pravděpodobně se jedná o samice a několik mláďat. Běluhy můžeme pozorovat v okolí Grónska a v evropské části Ruska, nejčastěji se ale vyskytují v norském souostroví Svalbard, kde také můžeme pozorovat kosatky dravé. Výjimečně se běluhy zatoulají i mimo svá obvyklá území, v roce 2018 se například jedna vydala na výlet do britské řeky Temže.

beluha

 

Vyrazíte i vy letos na výlet za velrybami?

 

Iveta Jakubčíková

Studentka divadelní produkce s moravskou krví a červeným vínem proudícím v žilách. Z posledních 24 měsíců strávila 12 na cestách - mezi její oblíbené cestovatelské zážitky patří setkání s velrybami a mývaly v Kanadě, koupání v severním Atlantském oceánu, roadtripy po Evropě nebo pozorování polární záře na Islandu a ve Finsku. Její cesty můžete sledovat také na instagramu.

Tyto evropské země nesmíte v roce 2019 vynechat!

Tyto evropské země nesmíte v roce 2019 vynechat!

Tyto evropské země nesmíte v roce 2019 vynechat!

15

prosinec, 2018

Téma roku 2019? Udržitelnost. Trend, který se odráží v běžném životě, ale i při cestování. Snížení spotřeby masa, omezení plastů a igelitových sáčků, nákupy bez obalu, nebo třeba jen kratší cesty letadlem (letecká doprava vyprodukuje nezanedbatelné množství emisí), či ještě lépe vlakem. Co takhle procestovat neotřelé evropské země? Tohle jsou top destinace roku 2019!

Slovinsko

Slovinsko

Slovinsko je nové Švýcarsko, jen levnější a u moře! Piran, malebné přímořské městečko, je od Česka téměř na dohled – pokud vyjíždíte z Brna, v moři se vykoupete už po sedmi hodinách jízdy autem a čas cesty tak bude překvapivě jen o půl hodiny delší, než kdybyste se rozhodli přejet Českou republiku od západu k východu.

Soča Slovinsko

Slovinsko je jednoznačně místem pro aktivní dovolenou, české návštěvníky potěší také české ceny. Pokud jste fanoušky kempování, namísto návštěvy turisticky navštěvovanějšího Bledského jezera postavte stan u průzračně modrého Bohinjského jezera, odkud vedou trasy do hor pro začátečníky i pokročilé. Během léta láká ke sjezdu divoká řeka Soča, země je ale také ideální lyžarskou destinací pro ty, které omrzely předražené zimní resorty.

Unavené svaly ponořte do horké lázně, se svými 87 termálními prameny Slovinsko směle konkuruje termálním velmocem, jakými jsou Maďarsko či Island.

 

 

Nizozemsko

Země tulipánů, sýrů, čokolády a retro bicyklů, to je Nizozemsko, království z moderní pohádky o legální marihuaně a ekologické odpovědnosti. S klidem vynechte selfíčko před zátiším i Amsterodam spolu s přecpanými uličkami hlavního města. Vyrazte na několikadenní cyklovýlet po holandských městech (ten díky rovinkám zvládnou s přehledem i začátečníci!) nebo nasedněte do vlaku.

Utrecht je almou mater 70 000 studentů, více než čtvrtinu obyvatel města tvoří mladí lidé mezi 15 a 29 lety. Co takhle večer u vody v historickém centru města? Na Heineken ale zapomeňte, teď mají zelenou pivní speciály belgického typu!

Utrecht Nizozemsko

Nizozemsko nezklame v žádném ročním období – jaro je plné tulipánů, v létě osvěží několik plaveckých temp v Severním moři, k podzimu patří procházka mezi typickými domky, které vypadají jako z perníku, s horkým kakaem v hrnečku. A když během zimy zamrznou kanály, Holanďané s nadšením vytahují zimní brusle. Příjemným bonusem je fakt, že zpáteční letenky z Prahy do některého z nizozemských měst pořídíte už od 1000 korun.

Albánie

Albánie

Albánie má pověst turisticky nepřívětivé, nebezpečné oblasti, opak je ale pravdou. Země, která sousedí s Kosovem, Makedonií, Černou Horou a Řeckem skrývá tajemství nezapomenutelné low-cost dovolené u moře. Ti, kteří dali Albánii šanci, hovoří o průzračné mořské vodě, ideálním středomořském klimatu, čerstvým pochoutkám z mořských plodů a kouzelné architektuře.

Albánie

V zemi je znát vliv mnohých národů, turecká kultura se odráží především v albánské gastronomii, oblíbenou pochoutkou je skopové maso nebo gyros v pitě. Se svým osmanským dědictvím patří mezi architektonické ráje světa. V Butrintu, v bývalém biskupském městu zapsaném do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO, najdeme římský amfiteátr, ohromnou byzantskou baziliku či římský chrám s mozaikovou podlahou. K nejvýznamnějším archeologickým lokalitám Albánie patří Apollonia, starověké město založené Korinťany kolem roku 600 př. n. l.

 

Skotsko

Endiburgh Skotsko

Tentokrát si nezapomeňte sbalit pláštěnku! Skotsko je divoké, syrové a upršené, známé především pro své přírodní krásy, golf a whisky. Skotové jsou pyšní na své tradice, ti z okolí Glasgow si dokonce stále uchovávají svůj gaelský jazyk, staré keltské zvyky a hudbu. V oblasti se nacházejí starobylé hrady, několikadenní horské treky, bájná lochnesská příšera a výhledy do krajin jako z Pána prstenů.

Isle of Skye

Dufftown, město palíren, je kolébkou nejznámější skotské whisky, Glenfiddich. Můžete zde navštívit provozovnu rodinné firmy, nahlédnout do skladu sudů, dozvědět se o procesu výroby a samozřejmě také ochutnat. Ideální místo pro pánskou jízdu!

A jak to máte vy? Jaké evropské země tento rok navštívíte? Dáváte přednost dovolené u moře, nebo raději vyrazíte do hor?

Iveta Jakubčíková

Studentka divadelní produkce s moravskou krví a červeným vínem proudícím v žilách. Z posledních 24 měsíců strávila 12 na cestách - mezi její oblíbené cestovatelské zážitky patří setkání s velrybami a mývaly v Kanadě, koupání v severním Atlantském oceánu, roadtripy po Evropě nebo pozorování polární záře na Islandu a ve Finsku. Její cesty můžete sledovat také na instagramu.

 

Nejděsivější (přesto krásné) mořské „vířivky“ na světě

Nejděsivější (přesto krásné) mořské „vířivky“ na světě

Nejděsivější (přesto krásné) mořské „vířivky“ na světě

28

září, 2018

Fascinující přírodní jevy přitahují spoustu turistů a pravidelně děsí námořníky. Nacházejí se v některých nejkrásnějších částech světa a každá z nich by měla doplnit váš bucket list. Mořský vír se tvoří při střetu dvou opačných proudů. Pojdívejte se na přiložená videa a obrázky a nechte se inspirovat na vaše další cesty.

1. Naruto Straits Whirlpool, Japonsko

Přílivový zázrak lze nalézt v úžině Naruto, mezi Tokušimou a ostrovem Awadži v prefektuře Hjógo, který se nachází v Setonaika – ve vnitrozemském moři Japonska.
Proud v úžině je nejrychlejší v Japonsku, s přílivem velkého množství vody do a ven z vnitrozemského moře. Během jarního přílivu dosahuje rychlost vody až 20 km za hodinu, což vede ke vzniku vírů o průměru až 20 metrů.
Návštěvníci mohou pozorovat víry z vyhrazených pozorovacích míst na mostě Naruto nebo z břehu ostrova Awadži. Jste stateční jedinci? Zúčastněte se „Whirlpool“ plavby na velkých plachetnicích – Kanrinmaru nebo Nihonmaru, kterévyplouvajíjí z ostrova Awadži, a můžete se nebezpečně přiblížit k tomuto vířivému jevu. Přestože přílivové proudy mohou být silné, lodě s tím zas tak velký problém nemají.

Naruto Straits whirlpool

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Jordan Allen (@jordanlukeallen),

2. Niagara, USA / Kanada

Přírodní vířivka na řece Niagara, přímo pod Niagarskými vodopády. Eroze zde spolu s rychlým prouděním vody vede k bouřlivému víření řeky a vytvoření vířivky.
Vodní vír je 38 metrů hluboký a přirozeně se točí proti směru hodinových ručiček. Když se voda z řeky odvede do vodních elektráren, proudění se změní. Vířivka je ohraničena dvěma parky, parkem Niagara Whirlpool na straně USA a přírodní rezervací Niagara Glen na kanadské straně. Kanadská strana se může pochlubit Whirlpool Aero Car, šikovnou lanovkou, která dopravuje cestující přes vrchol vířivky.

Niagarske vodopady

3. Skookumchuck Narrows, Kanada

Skookumchuck Narrows je průliv, který tvoří vstup do Sechelt Inlet na kanadském Sunshine Coast v Britské Kolumbii. Každý den příliv vytáčí přes 200 miliard galonů vody, vytváří tím bílé kapsy, vířivky a peřeje. Aktuální rychlost dosahuje až 16 uzlů, což představuje jeden z nejrychlejších přílivových příkopů na světě.
Peřeje zde jsou proslulé svými velkolepými vířivkami, které přitahují extrémní kajakáře a potápěče z celého světa. Skook, jak je láskyplně pojmenován, je jedním z velkých divokých divů světa. Roland Point a North Point nabízejí nejlepší výhledové body.

Skookumchuck

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený NRS (@nrsweb),

4. Old Sow, New Brunswick, Kanada

Největší vír v západní polokouli najdete u jihozápadního pobřeží ostrova Deer v kanadském New Brunswicku.
Vířivka získala své jméno údajně poté, co se osadníci ráno domnívali, že zvuk, který vydávaly chvějící se vody, patří praseti. Pravděpodobnější ale je, že došlo ke zkomolení slova sough, což znamená skučení. Místní obyvatelé nazývají menší vířivky, které obklopují „starou prasnici“, „selata“.

5. Whirlpool Corryvreckan, Skotsko

Nachází se v úzké úžině mezi ostrovy Jura a Scarba u západního pobřeží Skotska. Corryvreckan je třetí největší vířivka na světě. Průtok vody vytváří vlny až devět metrů vysoké a jejich rachot je slyšet až 16 kilometrů.
Ačkoli je vířivka velmi nebezpečná, můžete si při výletu na lodi dostat do její blízkosti.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Nicola King (@ladynicking),

6. Saltstraumen maelstrom, Norsko

Když měsíc dosáhne úplňku a rozdíl mezi přílivy je největší (obvykle v březnu), vír v Saltstraumenu, poblíž Bodø v Norsku, se stává nejsilnějším na světě. Proud zde dosahuje síly až 20 uzlů.
Vír můžete vidět z břehu, od mostu, který protíná úžinu, nebo při speciálních výletech lodí. Saltstraumen je také známým místem pro rybolov.

Saltstraumen

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Kieran Reynolds (@bloochz),

Aneta Strohová

Aneta, neboli také Ejnets, jezdí všude low-cost, hlavně po Evropě a Americe, ráda žije v evropských teplých krajích a píše o tom a svém životě na jejím blogu Ejnets. Její životní láska je Lisabon a dobré víno. O čemž se také na blogu dozvíte.

Pin It on Pinterest