K moři? V létě? Vlakem? S dětmi? To zní poněkud tradičně, až na to, že se jednalo o Ukrajinu.

Náš cestovatelský záměr se zrodil ve vlaku. Jeli jsme tehdy napříč Podkarpatskou Rusí na ukrajinské poměry poměrně luxusním vlakem, když můj pohled sklouzl až na konec jízdního řádu. Ten spoj, kterým jsme tehdy vyjeli z Užhorodu končil až v Oděse, velkém ukrajinském městě na pobřeží Černého moře. Proč si tedy jednou cestu neprodloužit až tam? A z myšlenky se zrodila cesta.

O rok později v červenci jsme tak vyrazili s pětiletým synem, já s manželkou, vlakem z Havířova až na pobřeží Černého moře, do ukrajinského velkoměsta Oděsa. Cesta splňovala hned několik našich požadavků, bylo to levné, bylo to vlakem a bylo to směrem k moři.

Jak se dostat z Havířova po trase dlouhé asi 1470 km až k Černému moři vlakem?

Začali jsme hodně brzy ráno v Havířově, kde jsme v 1:29 hod. nastoupili do mezistátního vlaku s cílem v Košicích. Havířovské nádraží bylo klidné a my se tak jen ponořili do spánku v jednom z kupé standard. Až k ránu nás probudila vůně kávy a sladkého pečiva doprovázeného měkkou slovenštinou stevardky, jež nás před šestou hodinou ohleduplně vzbudila a donesla malou příjemnou snídani. V 6.14 jsme dorazili do Košic. A tady byl jediný riskantnější okamžik naší cesty, kdy jsme věděli, že na přestup z vlaku na autobus směřující k ukrajinské hranici máme jen 15 minut. Vše ale proběhlo v klidu, naložili jsme batohy i syna a pokračovali. V 9:20 hodin jsme byli v Užhorodě, prvním velkém městě na ukrajinské straně hranic, kdysi československé metropoli Podkarpatské Rusi. Tady jsme měli docela hodně času, vlak směřující z Užhorodu na pobřeží Černého moře jede až večer po 19 hodině, a tak jsme si dosyta prohlédli město se spoustou prvorepublikové architektury.

Přesně v 19 hodin vyjíždíme ukrajinským vlakem z Užhorodu do Oděsy (Одеса). Máme rezervována tři místa ve vagonu č. 13. Rezervace se dělá přes internet, a na nádraží si vyzvednete už jen jízdenky, resp. místenky. Na rezervaci je však třeba myslet dopředu, neboť nejlevnější jízdenky se rychle vyprodají a tak svá místa si musíte bookovat nejpozději měsíc před odjezdem. Pak už máte smůlu. Pokud necháte výběr vlaku na poslední chvíli, vyjdou na vás přinejlepším jen místa u toalet, což může být nepříjemné kvůli rušícím procházejícím ale také kvůli případnému zápachu, který se chtě nechtě po 10ti hodinách jízdy projeví. A teď to podstatné. Jízdné z Užhorodu až na pobřeží Černého moře vás vyjde pro tři osoby na 662 hřiven (UAH), což je v přepočtu na tehdejší kurs asi 190 Korun. Měli jsme tzv. platzkartu, což odpovídá třetí třídě ukrajinských spacích vagonů.

Ano za trasu dlouhou 1043 km, což je velmi přibližně tolik jako Praha-Paříž nebo Praha-San Marino. Na druhou stranu je třeba dodat, že záměrně jedeme tou nejlevnější třídou vlaku Ukrzaliznycja (ukrajinské železnice). 

A jak to vypadá ve vlaku? Vlakem nelze obvykle procházet, brání to lidem toulat se po vagónech a hlavně to znesnadňuje práci zlodějům. Ale my jsme s tím problém neměli. Máme otevřené kupé pro čtyři osoby, kde se dá přenocovat. V ceně lůžka máte vlastní povlečení, bílé prostěradlo i ručník, to vám automaticky donese obsluha vagonu přímo z mandlu, ještě teplé a voňavé. Když jsme dostali naši sadu, byla ještě teplá a mírně voněla od žehlení. Každé lůžko má ve vrchní polici matraci, v níž je srolovaný i jednoduchý polštář.

Přes den sedí dole v kupé pohodlně čtyři osoby, kupé má stoleček. V noci se dvě spodní sedadla promění na postele a nad nimi jsou další dvě skládací lůžka. Pro větší jistotu, pokud necháte nahoře spát děti, jsou horní palandy vybaveny i bezpečnostními pásy.

Ve dvě hodiny ráno zastavuje vlak ve Lvově (Львів, historické centrum Haliče), kde má asi nejdelší přestávku 20 minut Tím, že vlak vyjíždí večer, je v něm poměrně klidno. Kromě jedné výjimky jsme jediní cizinci ve vagónu, ale kvůli podobnosti češtiny s ukrajinštinou nemáme ani žádný velký jazykový problém. Lidé rozbalují své svačiny a tím, že jsou všechna kupé otevřená nám často nabídnou i něco ze svých dobrot. My ji to oplácíme několika českými sušenkami. Náš syn si hrál cestou s ostatními dětmi ve vlaku a ani si příliš nevšiml, že mluví trochu jinak. K jízdence (za příplatek asi 8 hřiven) dostanete i zvláštní poukázku (označenu jako aparatura) na využití samovaru, tj. tradiční zařízení pro vaření vody s vnitřním topidlem, určené k přípravě čaje, ale protože bylo i přes noc teplo, čaj jsme vařit nepotřebovali. Občas na zastávce, kde vlak čeká i dvacet minu přistoupí místní prodejci, projdou vagón, nabídnou čerstvé ovoce nebo tradiční pečivo.

Pokračujeme dál. Horní palandy jsou pravda trochu úspornější, a tak já se svými 185 cm si musím dávat pozor, ale i tak se dá při noční jízdě ledacos pozorovat oknem, pokud nemůžete usnout.

Vlakem, s nímž vyjedete z Užhorodu v 19:05 minut budete v Oděse na hlavním nádraží následující den asi ve 14:40. Žádné zpoždění jsme neměli a odpoledne nás uvítalo již černomořské slunce u pobřeží teplého moře.

Pavel Kadlec

Pavel Kadlec je amatérský cestovatel z Havířova, zúčastnil se i civilní mise do Afghánistánu, působí na Institutu vzdělávání a rozvoje, v posledních letech přivzal na své cesty také manželku a děti (8 a 1 rok). Absolvent oboru Politická a kulturní geografie na Ostravské univerzitě v Ostravě.