Sekvoje, tisíciletí giganti

Sekvoje, tisíciletí giganti

Sekvoje, tisíciletí giganti

17.

listopadu 2020

Národní park Sequoia a Kings Canyon je země gigantů, sekvojí, nejmohutnějších živých organismů na zemi. Sekvoje sice nejsou nejstaršími stromy na světě, ale s jejich délkou života až 3000 let již můžeme mluvit o biblickém věku. Mezi tyto stromové pamětníky ale počítáme nejen sekvoje, ale též sekvojovce.

Nevhodné pro obchod

Území, které nyní tvoří národní park Sequoia, bylo původně domovem indiánů Monachee (nebo Západní Mono), kteří žili především v podhorské části povodí řeky Kaweah. V letních měsících putovali přes průsmyky a obchodovali s kmeny na východní straně hor. Dodnes lze na několika místech parku najít skalní malby. Dalšími jejich stopami jsou prohlubně ve skále používané při mletí žaludů, hlavní potraviny lidu Monachee. Prvním bílým osadníkem, který se zde usadil, byl Hale Tharp. V roce 1858 si svůj domov vystavěl přímo v dutém kmeni padlého sekvojovce V Giant Forest. Dodnes lze toto „stavení“ obdivovat na jeho původním místě. Tharp sice nechal svůj dobytek pást hned vedle na louce Log Meadow, ale choval úctu k velkolepému okolnímu lesu a vedl jedny z prvních bitev proti kácení sekvojovců. Jeho úsilí zachránit obří sekvojovce se zpočátku setkalo jen s omezeným úspěchem. V 80. letech 18. století založili bílí osadníci toužící po utopické společnosti Kaweah Colony, která se hospodářsky orientovala na obchod se sekvojovým dřevem. Na rozdíl od příbuzných pobřežních sekvojí vždyzelených, dřevo sekvojovců obrovských se ukázalo náchylné ke štípání, a tudíž nevhodné pro obchod. Tisíce stromů byly nicméně pokáceny, než těžba konečně ustala.

Největší tlouštíci

V roce 1890 byl vyhlášen Park Sequoia jako druhý v pořadí mezi americkými národními parky. Jeho založení podporovali lidé, kteří si přáli zachránit sekvojové lesy před vykácením a zachovat povodí důležitých řek. Sequoia je původně jméno amerického domorodého náčelníka, který vymyslel abecedu indiánského kmene Cherokee. V roce 1890 vznikl ještě další národní park, určený k ochraně sekvojových stromů – Grant Grove. Když pak byl v roce 1940 slavnostně otevřen národní park Kings Canyon, stal se Grant Grove jeho samostatnou součástí. Celková rozloha parků představuje 3 479 km², se sekvojovci, dubovými a jehličnatými lesy, malebnými řekami a kaňony a velkolepými vrcholy hor Sierra Nevada. Ostatně v pohoří Sierra Nevada se nachází ty největší „tlouštíci“, je zde i padlá sekvoje jménem Tunnel Log do níž je vyhlouben tunel pro auta. Před 60 miliony let byly sekvoje rozšířeny mnohem více, ale v důsledku důrazné změny klimatu před zhruba 2,5 miliony lety téměř 40 druhů sekvojí vyhynulo a jejich výskyt se podstatně zmenšil. Dnes je na světě posledních 75 sekvojových lesů.

Stopy ohně

Krátce na to, co byly tyto stromy objeveny, začali lidé potlačovat přírodní ohně, a to v dobře míněné snaze je ochránit. Následkem toho se na zemi začala kupit tlustá vrstva jehličí a větví a vzrostlé stromy redukovaly sluneční svit. Tím pádem se rychle rozšířily ostatní druhy stromů, které snášely dobře stín, soutěžily o vlhkost a pro sekvojová semínka začalo být nemožné klíčit. Jenom blesky způsobovaly požár, který redukoval ostatní zeleň, spálil nežádoucí podrost, zbytky stromů i vrstvu jehličí a zanechal tenkou vrstvu popela bohatého na živiny. Navíc díky teplu z ohně dozrála některá ještě zelená semínka, což způsobilo sprchu čerstvých semínek, které padly na perfektně připravenou půdu. Když pak přišla zima, všechno zakryl sníh. A ten pak na jaře roztál a ve spojení se sluncem, vlhkostí, čerstvými semínky a popelem vznikla ideální kombinace pro růst nových sekvojovců. Tato závislost na přírodních ohních, na kterých závisela reprodukce sekvojovců, nebyla až do raných 60. let pochopena. Nyní jsou ohně uměle zakládány pod dozorem strážců, proto skoro všechny sekvoje v parku nesou stopy ohně. U největších sekvojí je kůra až 60–90 cm silná a dovede chránit strom i při ničivých požárech.

Generál Sherman

Sekvojovce obrovské patří ke stromům s největším objemem na světě. Nejsou nejvyšší ani nejstarší, ale mají tak mohutné kmeny, že se jim žádné jiné nevyrovnají. „Když jsem vstoupil do té vznešené divočiny, bylo již navečer. Narůžovělé siluety stromů zářily, zdálo se, že mlčky přemýšlejí, že se s pokorou dvoří slunci. Procházel jsem mezi nimi opatrně, naplněn úctou,“ napsal před více než sto lety John Muir, americký přírodovědec, spisovatel a zastánce ochrany divočiny ve Spojených státech, který přespával v Tharpově sekvojovém příbytku. A pokud někomu přijde Tharpův příbytek v sekvoji velký, ať se připraví na Generála Shermana. Váží 1 256 tun, průměr jeho kmene je u země 11 metrů a korunu má v závratné výši 83 metrů. Stáří stromu se dohaduje na 2 300 až 2 700 let. A obsahuje téměř 1 500 kubíků dřeva. V roce 2006 se z něho odlomila největší větev – měla v průměru přes 2 metry a dlouhá byla přes 30 metrů, tedy větší než většina stromů. Od stromu Generála Shermana vede okružní stezka Congress Trail k sekvoji Generála Lee, a pak ke skupině stromů House Group a Senate Group. Pokračuje kolem sekvoje President Tree s odbočkou ke stromu, pojmenovanému po náčelníkovi Sequoyah. President Tree je čtvrtý největší sekvojovec, zatímco strom Generála Lee měří „jen“ 76 metrů. V roce 1940 byla tradice pojmenovávání stromů podle slavných osobností přerušena.

Text a foto: Lenka Vaňková, Shutterstock.com

Letiště San Francisco – místo kde naleznete klid

Letiště San Francisco – místo kde naleznete klid

Letiště San Francisco – místo kde naleznete klid

21

únor, 2020

Cítíte se mizerně? Jste vystresovaní z nacházejícího letu? Dává vám život zabrat? Pokud budete mít přestup na mezinárodním letišti v San Franciscu, můžete narazit na skupinku zvanou Wag Brigade: je to skupina 22 načechraných a rozkošných psů (+ 1 vzácné letištní terapeutické prase jménem LiLou), kteří jsou vám k dispozici a jsou připraveni vás zbavit všech vašich starostí.

Letiště se spojilo se San Francisco Society for Prevention of Cruelty to Animals, aby představilo cestující psům, kteří jsou certifikováni podle programu Animal Assisted Therapy Program. Zvířata se potulují a pomáhají zlepšovat náladu všech.

 

Seznamte se s Wag Brigade!

Skládá se z 22 psů a 1 prasete, kteří pomáhají cestujícím relaxovat na mezinárodním letišti v San Franciscu

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený SFOWagBrigade (@sfowagbrigade),

Toto je LiLou terapeutické prase, které zná spoustu triků

Všechna zvířata jsou certifikovanými asistenty

Program Wag Brigade začal v prosinci 2013 a od té doby se psi setkávají a zdraví každého, kdo se cítí trochu skleslý nebo potřebuje zvednou náladu. Prasátko LiLou se přidalo do týmu teprve nedávno. Je hypoalergenní, ví, jak dělat spoustu triků: umí pozdravit “mávnutím” kopýtkem, stát na zadních, či  hrát si se svým klavírem!

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený SFOWagBrigade (@sfowagbrigade),

Každý pes má svůj vlastní jedinečný způsob, jak rozveselit vystresované cestující

Cestující mají tendenci se stresovat, když jsou jejich lety zpožděny nebo zrušeny. To je ten pravý čas, kdy nastupuje Wag Brigade!

Co na takové letiště říkáte vy? Neměly by naše letiště spustit podobný anti-stresový program? A nezapomeňte nás informovat v komentářích, pokud jste se někdy na letišti setkali s něčím podobným.

10 nádherných národních parků v USA, o kterých jste neslyšeli

10 nádherných národních parků v USA, o kterých jste neslyšeli

10 nádherných národních parků v USA, o kterých jste neslyšeli

27

prosinec, 2019

Národní parky jsou ve Spojených státech velkým lákadlem pro turisty – v celé zemi se jich nachází 61. Jistě jste slyšeli už jména jako Yellowstone, Yosemite, Grand Canyon, Death Valley či Joshua Tree a je celkem pochopitelné, že tyto parky budou při návštěvě USA na vašem itineráři mezi prvními. Pojďme se však podívat na některé méně známé národní parky, které rovněž stojí za to vidět.

Guadalupe Mountains

Národní park ve státě Texas je kombinací pohoří, kaňonů a pouští. Najdete zde nejvyšší horu Texasu Guadalupe Peak (2667 m n. m.) či vrchol El Capitan, za návštěvu také stojí kaňon McKittrick Canyon.

USA Guadalupe Mountains

Wrangell-St. Elias

Asi vás nepřekvapí, že národní parky na vzdálené Aljašce patří v USA k nejméně navštěvovaným. Možná právě proto tady na vás čekají téměř nedotčené přírodní krásy. A to například v národním parku Wrangell-St. Elias, který je svou rozlohou největším americkým národním parkem – na jeho území by se vešly národní parky Yosemite a Yellowstone a celé Švýcarsko k tomu.

Dalšími zajímavými parky ve státě Aljaška jsou Lake Clark, Katmai, Kobuk Valley či Gates of the Arctic.

USA wrangell st. elias

Dry Tortugas

Jihozápadně od poloostrova Florida leží národní park Dry Tortugas, který se rozprostírá na moři a pokrývá jen minimální část pevniny v podobě stejnojmenného souostroví. Kromě šnorchlování a pozorování exotických ptáků patří ke zdejším oblíbeným aktivitám návštěva nedostavěného opevnění Fort Jefferson.

USA dry tortugas

Petrified Forest

Tento národní park ve státě Arizona je převážně pustý a suchý. Nachází se v něm ovšem jedinečné geologické úkazy – zkamenělé dřevo.

USA petrified foster

Great Sand Dunes

Národní park Great Sand Dunes v jižním Coloradu je domovem největších písečných dun v Severní Americe. Ty nejvyšší dosahují výšky až 229 metrů.

USA Great sand dunes

Americká Samoa

Pokud byste chtěli navštívit skutečně neobvyklý národní park, vydejte se až do Americké Samoy. Ta leží v Tichém oceánu úplně mimo americký kontinent, téměř u Nového Zélandu a Austrálie. Národní park Americká Samoa se rozkládá na třech ostrovech a ukrývá jedny z největších přírodních krás, které můžete na světě najít; mezi nimi tropické deštné lesy či korálové útesy.

USA americká samoa

Great Basin

Stát Nevada není jen jednou velkou pouští. Na jeho východě se rozkládá národní park Great Basin, kde najdete hory, suchá jezera, ledovce, jeskyně i pouště. Proto tady můžete objevit velmi rozmanitou faunu a flóru; mimo jiné třeba nejstarší borovice na světě.

USA great basin

Lassen Volcanic

Velmi rozmanitým je národní park Lassen Volcanic v Kalifornii. Kromě stejnojmenného největšího sopečného dómu na světě tady najdete i vysoká pohoří, lávové výběžky, krátery, kaňony, jezera a řeky.

USA Lassen Volcanic

North Cascades

Úchvatné hory, průzračná jezera a zelené lesy. To je divočina s názvem North Cascades, kterou hledejte na severu státu Washington nedaleko kanadských hranic.

USA North Cascades

Black Canyon of the Gunnison

Zatímco Grand Canyon je nejznámějším a největším kaňonem ve Spojených státech, není zdaleka jediným. Jeho obstojný sourozenec Black Canyon of the Gunnison ve státě Colorado, jehož příkré svahy se točí kolem řeky Gunnison, na vás zajisté udělá nemalý dojem. Dolů do kaňonu mají přístup pouze zkušení horolezci, ale možností obdivovat tento zázrak přírody z bezpečí máte víc než dost – například z dálnic vedoucích přímo nad některými úseky kaňonu.

USA Black Canyon of the Gunnison

Už jste navštívili nějaké národní parky v USA?

Michaela Ordošová

Míša je pořádkumilovný introvert, který podezřele často opouští svoji komfortní zónu. Například studiem a prací v Londýně, procestováním východní a jihovýchodní Asie na vlastní pěst nebo povídáním o sólo cestování na svém Youtube kanále. Její cesty můžete sledovat také na Instagramu.

Co jste nevěděli o Golden Gate Bridge

Co jste nevěděli o Golden Gate Bridge

Co jste nevěděli o Golden Gate Bridge

7

listopad, 2019

Kdo by neznal Golden Gate Bridge? Monumentální oranžová konstrukce patří mezi nejslavnější mosty na světě a je to bezesporu největší symbol San Francisca. Co dalšího o něm ale víte? Napadlo vás někdy, jak se takový most stavěl? Kolik přes něj denně projede aut? Nebo jestli patří mezi nejdelší mosty světa? V tomto článku se tohle vše dozvíte, a ještě mnohem víc. Historie tohoto mostu je totiž zajímavější, než by se na první pohled mohlo zdát. Pojďme se podívat na to, proč je Golden Gate Bridge víc než jen hezký most.

Golden Gate Bridge dnes spojuje San Francisco s Marin County. Průliv, přes který most vede, potom propojuje Sanfranciský záliv a Tichý oceán. Most váží 887 000 tun a jeho celková délka je 2737 metrů – je tedy více než pětkrát delší než Karlův most v Praze. Navzdory tomu, jak je tento americký most slavný, se ale ani zdaleka neřadí mezi nejdelší mosty na světě. Až do roku 1964 se jednalo o nejdelší visutý most na světě; dnes je Golden Golden Bridge mezi visutými mosty až na šestnáctém místě.

Golden Gate

Proč Golden Gate Bridge málem neexistoval

Postavit most Golden Gate ovšem nebyl žádný med.

Když ještě v průlivu Golden Gate žádný most nestál, převoz z jedné strany průlivu na druhou zajišťoval trajekt, a to od roku 1820. O nějakých sto let později už trajekt přepravoval přibližně dva a půl milionu aut ročně, což vedlo k myšlence usnadnit dopravu přes průliv postavením mostu.

Pro širokou veřejnost by nový most znamenal významné usnadnění každodenního života. Pokud ale provozujete výdělečný trajekt, který dosud představoval jediný způsob přepravy přes záliv, budete mít na situaci jiný názor.

Asi tedy není těžké uhodnout, kdo spuštění stavebního projektu zdržoval. Ano, jednalo se o provozovatele trajektu, Southern Pacific Railroad. Tato firma vedla mnoho právních sporů ve snaze zabránit stavbě Golden Gate Bridge.

Golden Gate

To ale nebyl ani zdaleka jediný problém. Proti stavbě mostu se vyjádřilo také válečné ministerstvo USA, které se obávalo, že se most stane snadným terčem k bombardování. Panovaly také obavy, že do mostu budou při špatném počasí narážet lodě.

Nemluvě o tom, že podmínky pro stavbu takové konstrukce nebyly vůbec ideální. Kvůli silným přílivům a odlivům, proměnlivému počasí a častému zemětřesení v okolí Sanfranciského zálivu se zdálo téměř nemožné postavit most.

A aby toho nebylo málo, v roce 1929 přišla velká hospodářská krize, právě v době, kdy už se zdálo, že se stavbou Golden Gate Bridge i přes všechny nepříznivé okolnosti začne. Najednou tuto obrovskou stavbu nebylo z čeho zaplatit. Město ale přišlo s řešením financovat projekt ve formě dluhopisů, což nakonec obyvatelé Kalifornie schválili v místním referendu. Dluhopisy ve výši 35 milionů dolarů byly splaceny až v roce 1971.

Golden Gate

Jak se stavěl Golden Gate Bridge

Stavba mostu navrženého Josephem Baermannem Straussem, Leonem Moisseiffem, Irvingem Morrow a Charlesem Altonem Ellisem byla schválena v roce 1930; stavba však byla zahájena až o tři roky později – 5. ledna 1933.

Realizovat konstrukci takových rozměrů nebylo v té době vůbec jednoduché a při samotné stavbě mostu se také musely překonávat různé komplikace.

Nejdříve ze všeho se stavěly dva pilíře, které dosahují výšky 227 metrů nad mořem a drží celý most. Postavit základy jižního pilíře bylo asi nejobtížnější. Dočasné molo používané při stavbě bylo dokonce dvakrát zničeno, jednou při bouřce a podruhé nárazem parníku.

Golden Gate

Ani instalace dvou nosných lan nebyla jednoduchá. Dělníci pracovali několik měsíců ve výšce 227 metrů při rychlosti větru dosahující 72 km/h. Bezpečnostní síť zachránila mnoho životů, přesto se stavba neobešla bez obětí. V únoru 1937 se totiž zřítilo lešení a deset mužů zemřelo. Celkem si stavba Golden Gate Bridge vyžádala jedenáct obětí.

Nosná lana mostu jsou mimochodem dlouhá 2331 metrů a skládají se z 27 572 pramenů. Pokud by se rozpletly, jejich délka by byla 128 748 kilometrů – to znamená, že by třikrát omotaly celou zeměkouli.

Golden Gate Bridge byl zdárně dokončen a slavnostně otevřen 27. května 1937. První den byl most přístupný pouze pro chodce; auta na něj mohla vyjet až následující den.

Golden Gate

Další zajímavosti

V době svého dokončení byl Golden Gate Bridge nejdelším a nejvyšším visutým mostem na světě.

Barva mostu byla vybrána z důvodu bezpečnosti. V době vzniku Golden Gate Bridge bylo ve zvyku stavět černé mosty, ale v tomto případě se zvolila oranžová barva, aby byl most dobře vidět i v mlze, která se v oblasti často vyskytuje. Odstín se jmenuje International Orange a používá se také pro astronauty NASA nebo míče v americkém fotbale. Po svém prvotním nátěru byl celý most natřen pouze dvakrát v letech 1965 a 1995.

Protože San Francisco se nachází mezi tektonickými zlomy San Andreas a Hayward, riziko zemětřesení je veliké. S pokrokem technologií se postupně zvýšila bezpečnostní opatření proti seismické aktivitě a na mostu jsou nainstalována čidla monitorující pohyb konstrukce způsobený zemětřesením.

Golden Gate

Přes Golden Gate Bridge už od svého otevření přejely více než dvě miliardy vozidel. Denně je to přes 120 000 aut.

V San Franciscu mimochodem najdete ještě jeden méně známý most: San Francisco–Oakland Bay Bridge (zkráceně Bay Bridge). Tento most byl dokonce otevřen o několik měsíců dříve než Golden Gate Bridge, a to 12. listopadu 1936. Je více než dvakrát vytíženější a delší než jeho slavnější kolega – denně přes něj projede přibližně 260 000 aut a jeho celková délka je 7180 metrů.

Golden Gate Bridge je bohužel také jedním z nejčastějších míst na světě, kde dochází ke spáchání sebevraždy. Odhaduje se, že od jeho otevření z něj skočilo asi 1700 lidí. Většina z nich nepřežila, neboť úmrtnost je zde vysoká – 98 %. Městu však tato situace není lhostejná, a proto začalo budovat bariéry, které mají neštěstím do budoucna zabránit. Dokončeny by měly být v roce 2021. Při procházce po mostě Golden Gate si také můžete všimnout krizových telefonů určených k poskytnutí psychologické pomoci lidem, kteří na most přišli s úmyslem ukončit svůj život. Kromě toho na mostě také hlídkují strážníci ve snaze včas zasáhnout.

Golden Gate

Dozvěděli jste se něco nového o jednom z nejslavnějších mostů na světě? Už jste se po Golden Gate Bridge v San Franciscu někdy sami prošli?

Michaela Ordošová

Míša je pořádkumilovný introvert, který podezřele často opouští svoji komfortní zónu. Například studiem a prací v Londýně, procestováním východní a jihovýchodní Asie na vlastní pěst nebo povídáním o sólo cestování na svém Youtube kanále. Její cesty můžete sledovat také na Instagramu.

Florida – nad očekávání zajímavá destinace!

Florida – nad očekávání zajímavá destinace!

Florida – nad očekávání zajímavá destinace!

3

duben, 2019

Na Floridě nenajdete pouze věže pobřežních hlídek na překrásných plážích, Kennedyho vesmírné středisko či hejna pelikánů. Zažít můžete i projížďku na kole v těsné blízkosti volně žijících aligátorů, ochutnat kubánskou kulturu, okukovat mořské panny, a ještě mnohem více. Přiznávám se, moje prvotní mínění o Floridě bylo značně zkreslené. Neslibovala jsem si žádné velké dobrodružství. O to větší překvapení na mě čekalo…

Na začátku září jsem se vydala do nejjižnější části pevninských Spojených států amerických. Rozloha Floridy zabírá dvakrát více místa než Česká republika a řadí se na 22. místo největšího státu USA. Kromě již zmiňovaných pláží, výborného jídla, barev a zajímavé fauny nabízí i nevšední mix kultur (silný vliv Latinské Ameriky). Navíc z ČR a okolí lze vcelku často sehnat letenky směr Miami ve výhodné akci.

vyhlidka na Everglades NP

Jako před téměř každou cestou jsem začala s vyhledáváním a sortováním informací a snažila se najít odpovědi na základní otázky. V tomto případě zněly například: Co nesmím minout? Kde lze realizovat výlet za aligátory? Kam na nejkrásnější pláže? Jak se zachovat během hurikánu? …naštěstí informace k poslední otázce jsem vyhledávala zbytečně (hurikán Irma udeřil až celé dva dny po mém odletu do Čech).

Florida představuje pikantní přehlídku zajímavostí…

Aligátoři v bažinách

V první řadě jsem rozhodně neočekávala, že mi někdo umožní jezdit po Národním parku Everglades na vypůjčeném kole a budu moci pozorovat aligátory ze vzdálenosti asi tří metrů. Tuto podívanou lze realizovat z Shark Valley Visitor Center, které se nachází autem slabou hodinku od Miami. Kromě setkání s aligátory jsem během projížďky potkala spoustu obrovských i menších vodních ptáků, želvy, a naopak v tuto dobu neotravovali komáři.

aligator

V bažinách jsem se ještě chvíli zdržela a využila možnosti projet se (nebo spíše proletět) na airboat. Vznášedlo s obřím větrákem v zadní části lodi, který vydává opravdu hlasitý zvuk, ale hlavně umožňuje lehké lodi efektně smykovat po vodní hladině. Projížďka sama o sobě představovala zábavný zážitek, jen se člověk musí opravdu dobře držet…a když kapitán malého vznášedla najednou zastavil uprostřed bažin daleko od pevniny, nebyl to ten nejpříjemnější pocit… Chvilku po utichnutí „větráku“ jsme pomalu začali opět vnímat zvuky a náš kapitán se rozvyprávěl o místní fauně i flóře. Během výkladu se snažil nalákat některé z aligátorů blíže k lodi. Což se ukázalo, byl úkol vcelku triviální. Vytáhl z kapsy bílo-růžové maršmelouny a během necelých dvou minut se blížil první mladý aligátoří páreček…A jak se k tomuto zážitku dostat? Stačí vyjet z Evrglades Národního parku (tam jsou tyto lodě zakázané, aby nerušily zvířata) a na silnici číslo 41 zastavit u jedné z mnoha a mnoha cedulí lákající na tuto atrakci.

Air Boats

Nejkrásnější pláže Floridy?

Přestože Miami Beach lemují výškové budovy, překvapivě atmosféra zde panuje pohodová a řekla bych i nekonzumní (pláže nejsou přeplněné). K celkovému dojmu značně napomáhají dřevěné barevné věže pobřežní hlídky, které jsme měli možnost vídat (spolu s Davidem Hasselhoffem) ve stejnojmenném seriálu Pobřežní hlídka. Nejen na Miami beach, ale i na ostatních pláží Floridy uvidíte lidi spíše slunící se, než koupající… Jeden z důvodů hledejte ve vyšším výskytu žraloků. USA se opakovaně objevuje na prvních místech v celosvětovém žebříčku útoků. Pod drobnohledem zjistíme, že z celých Spojených států první místo bezkonkurenčně náleží právě Floridě.

Naples Beach

Obecně pláže západního pobřeží nabízejí klidnější vody, méně žraloků, a naopak hejna pelikánů. Na Napleas Beach lze dokonce pozorovat i mořské panny (tak se přezdívá kapustňákům – pro mě trochu nepochopitelné přirovnání, ale vysvětlení hledejte v historii…). Na nejbělejší písek jsem narazila na ospalé Siesta Key Beach. Kromě poklidné pláže mě překvapila malebnost stejnojmenného městečka a jeho barevnost. To, že jsou pomalované fasády, obří květináče, chodníky a téměř vše, co pomalovat lze, ve mně evokuje pocit hravosti nejen tohoto města, ale ostatně i celé Floridy.

Naples Beach1

Na vítěze nejkrásnější pláže bych rozhodně nominovala Cocoa Beach, která se nachází jen malý kousek od stanice NASA (Cape Canaveral Air Force Station), ze které se prozkoumával vesmír. Opět jsem zde narazila na bílý písek a ocenila jsem zejména možné variace – buď si najdete klidné místečko a nebudete téměř nikým rušeni, nebo popojdete o kousek dál a vychutnáte si koktejly v hlučném baru. A pokud chcete mít tu nejvýhodnější pozici, domácké prostředí a ubytovat se přímo u pláže, doporučuji Sea Aire Motel.

Fort Lauderdale

Přestože jsem milovníkem pláží spíše klidných, bez nadměrného počtu návštěvníků, překvapení mě čekalo ve Fort Lauderdale. Narazila jsem zde na hrubý žlutý písek, který spolu s temně modrozelenou vodou (rychlý sešup) vytvářel nezvyklý kontrast. Tuto oázu hledejte na východním pobřeží pouhých 50 km severně od Miami. Jedná o rušné město, kde klid hledat ani nechcete. Ruch dodává Fort Lauderdale ten správný takt. Tepající ulice, všudypřítomní turisté i místní, vynikající jídlo složené zejména z mořských plodů. Z kvanta restaurací, které se zde nacházejí, jmenuji pouze jednu. Mnozí asi tuší, že Bubba Gump Shrimp Co. restaurace vznikla na základě inspirace filmem Forest Gump. Krevety zde servírují opravdu doslova k sežrání…

Fort Lauderdale1

Národní poklad Spojených států

Že bych rychle otáčela svůj názoru o 360° se mi jen tak nestává. Neříkám, že časem ne, ale během asi pěti minut? To se mi ale podařilo v jedné známé městské části Miami s výstižným názvem Little Havana. Po příjezdu se mě okamžitě zmocnil pocit instinktivního úprku. To není to stejné město, které se táhne okolo Miami Beach. Nejmocnější část zážitku spočívá právě ve skoku z moderního, relativně úhledného města sem…na místo bývalé spojky mezi Kubou a Floridou a dříve také místo neřesti a drogových obchodů. Projížděla jsem okolo takových staveb a maleb, které až naháněly hrůzu a zvažovala, zda vůbec někde zaparkovat nebo se raději otočit směr bezpečněji vyhlížející místa Miami. Pochůzkoví policisté také na dojmu nepřidali. Ale nakonec jsem to nevzdala a zastavila v jedné z bočních úzkých uliček, jež lemují původní činžáky. Cíl výletu představovalo vyhlášené Calle Ocho Plaza a část ulice Southwest 8th Street.

Little Havana

Kromě kubánských přistěhovalců zde narazíte na další imigranty ze Střední a Jižní Ameriky, a naopak zde nepotkáte téměř žádné původní obyvatele USA (samozřejmně mám na mysli ty „méně“ původní než Indiány). Počítejte, že anglicky se zde moc nedomluvíte, španělština naprosto dominuje.

Little Havana 1

A proč se Little Havana řadí mezi nejzajímavější místa Floridy a během pěti minut si získala i mě? Hned na úvod jsem absolvovala ochutnávku výborné kubánské kávy, která se v tomto místě považuje za vyhlášenou. Silná chuť i aroma podtrhuje temně černá barva. Nesmělo chybět pouliční občerstvení s tradičními pokrmy (zejména maso, které se nejčastěji nakládá v pomerančové či citrónové marinádě). Kubánské doutníky lze koupit na ulici stejně snadno jako noviny. Ale jelikož si v kouření nelibuji, tak jejich kvalitu posoudit nemohu, ovšem odvážím se tvrdit, že budou dost silné… Ulice zdobí mimo jiné obrovští barevní kohouti v nadživotních velikostí a barevně pomalované fasády domů.

Atmosféru dokresluje živá hudba vycházející z mnoha barů. Přestože bylo jedenáct dopoledne, entuziastický zvuk saxofonů mě nenásilně dotáhl na drink Cuba Libre. Skvělé na tomto baru (a jemu podobných) bylo, že můžete sedět i opodál na ulici a stále máte pocit, že jste v centru dění. Kapela hraje z útrob baru do ulic, drinky se roznášejí do širšího okolí, lidé se shlukují a občas i pohupují do pozitivně nabité hudby.

Je dokonce oficiálně uznáno, že Little Havana představuje něco speciálního a neobvyklého. V roce 2015 ji organizace National Trust for Historic Preservation’s zařadila mezi jedenáct nejohroženějších míst USA a v roce 2017 stejná organizace vyhlásila tento kousek Kuby na Floridě národním pokladem.

Jeden typ na závěr:

Floridu můžete navštívit víceméně po celý rok. Jižní část se charakterizuje teplejším podnebím, a to i v období zimy (teploty nad 20 °C). Pokud se chcete vyhnout hurikánům, nejezděte sem v měsíci září, kdy jejich sezóna vrcholí.

Jana Kaplanová

Touha po neustálém poznávání a objevování mě dohnala až k cestování. Jmenuji se Jana a svou první velkou cestu jsem realizovala ve svých osmnácti a od té doby se to se mnou veze (KolemZemě).

Sdílej svůj příběh z cest i ty!

Máte svůj jedinečný příběh z cest? Chcete, aby o něm lidi věděli? Nenechávejte si cestovatelské rady jen pro sebe. Sdílej svůj příběh z cest i ty!

Pin It on Pinterest