Mezi poutníky je často možno spatřit i rodiny s nejmenšími dětmi. Stává se, že se otec v modlitbách zaváže vykonat SE SVOU RODINOU pouť k jeskyni Amarnath, pakliže mu bůh Šiva daruje potomka.”Tohle nejsou žádní svatí muži, ale prachobyčejní vyžírkové a krkouni,” nevzrušeným hlasem utrousí Sítarám. Moc toho dneska nesnědl, a tak není divu, že nemá zrovna dvakrát dobrou náladu. Sedíme spolu u vchodu do posvátné jeskyně Amarnath v Kašmíru. Sítarám je Francouz a své pravé jméno mi neprozradil. Se svou minulostí nechce mít nic společného. V Indii žije už pátým rokem a jako správný sádhu se živí pouze žebráním.Ostatní svatí muži jsou na tom lépe. Jsou rozděleni do několika band, které obsazují strategická místa u vchodu a východu do jeskyně. Zde jsou poutníci nejštědřejší. Chudák Sítarám je v hindštině prosí o kus kokosu z posvěcené obětiny (prasád), ale bez úspěchu. Je to opravdu pech, že si umínil jíst jenom ovoce. Jinak je tu totiž jídla a pití, co hrdlo ráčí, a všechno úplně zadarmo.
ZLATO A PLODNOST
Ani sádhuové nezapomínají na svůj zevnějšek. Po očistné koupeli v ledové horské bystřině si potřou těla blátem či popelem jako výraz přísné askeze.
Jeskyně Amarnath leží v Kašmírském údolí asi 140 km východně od Šrínagaru. Legenda tvrdí, že tu před mnoha lety potkal muslimský pasáček ovcí Buta Malik svatého muže, který mu daroval pytel uhlí. Když přišel Buta domů, s překvapením zjistil, že v pytli je místo uhlí zlato. Celý dojatý běžel zpět, aby poděkoval štědrému dárci, ale po něm jako by se zem slehla. Na místě, kde se s ním předtím setkal, objevil jeskyni s obrovským ledovým krápníkem ve tvaru lingamu – posvátného symbolu plodnosti boha Šivy. Buta okamžitě pochopil, s kým měl tu čest se potkat, a pověst o jeskyni se rychle rozšířila. Každý rok během měsíce sávan (23. červenec-22. srpen) k ní proudí desetitisíce věřících. I dnes je část peněz, které poutníci darují během návštěvy svatého místa, věnována potomkům pastýře Malika.
Hinduisté věří, že právě v této jeskyni vyjevil bůh Šiva své manželce Párvatí tajemství zrození. To je důvod, proč lze mezi poutníky často potkat i nejmenší děti. Stává se totiž, že se otec v modlitbách zaváže, že vykoná se svou rodinou pouť k jeskyni Amarnath, pakliže mu bůh Šiva daruje potomka.
KAŠMÍŘANÉ MAJÍ VZTEK
Ibrahim posedává u cesty a chladným pohledem sleduje skupinky poutníků.
“Džus, mangový džus,” křikne na ně občas.
Je horko, slunce pálí, ale poutníci ho netečně míjejí. Ibrahim na ně volá spíše ze zvyku. Ví totiž moc dobře, že nic neprodá. Kdo by taky vyhazoval deset rupií za krabičku džusu, když ji může mít o kus dál úplně zadarmo?
Ibrahim neskrývá rozhořčení. “Chtějí nás úplně odrovnat. Když se jim to nedaří takhle…,” máchne rukou ke skupině indických vojáků, “…tak to zkoušejí jinak,” vylévá si zlost. “Loni jsem tu měl pět stanů, každý pro deset lidí. Za jednu noc jsem vybíral od každého sto rupií a celou dobu jsem měl narváno. Teď mám stany tři a jeden nabízím za stovku. Rozumíš, celý stan za sto rupií, a stejně to nikoho nezajímá!”
V duchu počítám – musím přiznat, že přijít o pět tisíc rupií za den je opravdu k vzteku. Vztek ale nemá jenom Ibrahim. Situace v Kašmíru je vyhrocená. Naprostá většina muslimských obyvatel má pocit, že je Indové (rozuměj hinduisté) odírají, jak jen mohou. Indické vojáky považují za okupanty. A jejich názor na únos pěti turistů militantní skupinou usilující o nezávislost Kašmíru?
(Pozn. V létě roku 1995 unesla militantní skupina al-Faran pět zahraničních turistů. Únosci požadovali propuštění svých druhů z vězení. Jejich požadavkům ale indická vláda nevyhověla. Asi o měsíc později byla nalezena mrtvola jednoho z unesených – Nora Hanse Christiana Ostroa. Na těle zavražděného byl vyryt nápis “al-Faran”. Ostatní cizinci jsou nadále nezvěstní, s největší pravděpodobností mrtví.)
Muslim by prý nikdy něčeho takového nebyl schopen, nikdy by neznetvořil tělo oběti podobným způsobem jako v případě Hanse Ostroa. Všeobecně zde převládá názor, že celý únos byl jenom trik fingovaný indickou vládou, která tím chtěla vypudit z Kašmíru zahraniční turisty, a tím přiškrtit zdroj peněz, kterými jsou financovány guerilly usilující o nezávislost Kašmíru.
Ibrahim tvrdí, že to je přesně stejný důvod, proč je trasa pouti k jeskyni Amarnath lemována stanovými přístřešky, kde se každý může najíst a napít, co hrdlo ráčí. Navíc téměř každý poutník využívá možnosti předplatit si levné ubytování ve stanech postavených indickou vládou. To všechno je samozřejmě trnem v oku místním horalům.
HINDUISTÉ SE BOJÍ
Názor hinduistických poutníků je poněkud jiný.
“Je to trochu složitější,” vysvětluje Prakáš Sítápati. “Loni během pouti se náhle změnilo počasí a zčistajasna přišla sněhová vichřice. A co myslíš, že udělali naši muslimští přátelíčkové? Okamžitě zvedli ceny stanů, a když nemáš prachy, tak si třeba zmrzni. Lidi se v těch pár stanech mačkali jako dobytek. Nikdo přesně neví, kolik poutníků tu zůstalo ležet navěky, ale odhaduje se, že skoro tři sta. Vojáci později odklidili spoustu mrtvol – hlavně starší, nemohoucí lidi, co se nechávají vyvézt k jesk yni na koních pronajímaných od místních muslimů. Hodně zlé krve vzbudilo, že se nenašly zdechliny koní. Znamená to, že když se blížila bouře, poručili jim, aby sesedli, a sami pádili na svých koních do bezpečí. Divíš se, že se po celé Indii pořádaly peněžní sbírky, aby se něco takového letos neopakovalo? Stotisícové dary nebyly žádnou zvláštností. Jen se podívej, co tu všeho je, a nemusíš platit ani rupii.” Pohostinnost opravdu nezná mezí. Odmítnout je kolikrát značně obtížné, protože vlídní hostite lé neváhají použít i mírného násilí, aby přivlekli hosty do stanu s proviantem. Oproti předchozímu roku přišlo asi o 60 000 poutníků méně, a tak se strávníci musí činit. Navíc pouť za několik dní vrcholí a Kašmírské údolí se na rok zase uzavře. Je to v současné době v podstatě jediná příležitost, kdy je možné spatřit tolik opěvovanou krásu zdejší přírody. Zahraniční návštěvníci mají do Kašmírského údolí přístup pouze se speciálním povolením. I to je však vydáváno pouze na dobu pouti. Nehledě na to, že po zmíněném únosu pěti cizinců je zájem o toto povolení minimální. Hinduisté jsou na tom ještě hůř, ti se zde moho u cítit bezpečni pouze pod ochranou těžkých kulometů své armády, které lemují cestu k jeskyni.
ÓM NAMAH ŠIVÁJA
Duch pouti je opravdu fascinující. Skupiny lidí jsou roztroušené celé kilometry po himálajských úbočích. Trasa se pohybuje ve výškách kolem 4000 metrů s nejvyšším průsmykem ještě o pět set metrů výše.
Přestože cesta k jeskyni a zpět trvá přibližně pět dní, je možno mezi poutníky vidět stařičké kmety s osmi křížky na hřbetě i nejmenší kojence. Při pohledu na výkony věřících je nutno smeknout. Starci, které by i ti nejotrlejší z nás ochotně pustili sednout v tramvaji, se ztěžka opírají o hůl a opatrnými kroky zvolna postupují vpřed. Některé ženy nesou malá nemluvňata, pohled mají upřený do dálky a ztěžka oddechují. Zdatnější chodci zvesela vykřikují halasné pozdravy a hesla. V některých věřících je tichá pokora, v jiných hrdá odhodlanost.
Mnozí z poutníků kráčí bosi či jen v lehounkých žabkách. Pouze na krátkém ledovcovém úseku těsně před jeskyní si nasazují na nohy igelitové pytlíky. S takovou “obuví” dozajista riskují život. Ledovec na sluníčku přes den nataje a noční teploty pod bodem mrazu z něj udělají nevyzpytatelnou skluzavku.Starci a stařenky s obětavou pomocí ostatních poutníků podávají fantastické výkony a přes několik hrozivých uklouznutí se před nimi konečně otvírá pohled na posvátnou jeskyni. “Óm namah Šivája,” neubrání se mnozí z nich dojetí a s očima upřenýma k nebi děkují pánu veškerenstva, mocnému Šivovi, že se dočkali této chvíle.
Jeden ze sedmi starověkých mudrců Thalés z Mílétu byl tak zahloubán do pozorování oblohy, že přehlédl studnu či žumpu u svých nohou, a spadl do ní. Vysloužil si pouze posměch služky. Alespoň se to traduje o jednom z prvních řeckých filozofů, který už před více NEŽ dvěma a půl tisíci lety dokázal vypočíst zatmění Slunce…
Současné studium a výzkum kosmu je výsadou několika vládních a nevládních organizací sdružujících specializované vědecké pracovníky z celého světa. Českou republiku zde zastupuje především Astronomický ústav Akademie věd ČR. Na observatoř v Ondřejově, kde se dnes provádí hlavní astronomický výzkum, jsem se nevydal jen tak náhodou. Ondřejovská hvězdárna totiž nedávno oslavila prvních sto let své existence.
HLAVY VE HVĚZDÁCH
Představu astronoma, kterého neustále bolí za krkem, jak se dívá vzhůru do nebeských výšin, mi hned vyvrátil Jaroslav Klokočník, jeden z vědeckých pracovníků ondřejovské observatoře. “Hvězdář stráví většinu času u počítače tím, že odvozuje vzorečky, píše články, a pokud dostane nějakou podporu či grant, připravuje si referáty na konference. Řekl bych, že pozorovací čas představuje obvykle pět až deset procent jeho činnosti,” říká Klokočník. Vlastní pozorování pak neprovádí ani astronom, ale většinou technik-pozorovatel, a to podle přesně stanovených instrukcí.
NÁHODY A SVĚTOVÁ PRVENSTVÍ
“Je to snad nejfamóznější snímek bolidu – meteoru jasnějšího než Venuše, v tomto případě asi jako Měsíc v úplňku,” pěje zaměstnanec oddělení meziplanetární hmoty Pavel Spurný chválu na fotografické umění ondřejovských astronomů (jmenovitě Josefa Klepešty), kteří v roce 1923 shodou okolností vyfotografovali jeden z nejhezčích meteorů, jaký byl kdy vůbec zachycen. Výzkum meziplanetární hmoty, tradiční odvětví astronomie, je v Astronomickém ústavu v Ondřejově rozvíjen po řadu desetiletí. Pozorování met eorů má v českých zemích dlouhou tradici, systematické fotografování se v Ondřejově provádí již od roku 1951.
Vůbec první fotografii meteoru pořídil profesor L. Weinek v roce 1885 z německé části Karlovy univerzity v Praze. Nejznámější snímek nejjasnějšího meteoru na světě pochází také z Ondřejova a jeho pořízení koncem roku 1974 bylo zčásti dílem náhody. Shodou okolností to bylo poprvé, kdy se zde testoval nový typ objektivu (rybí oko). “Byla to vůbec první noc, kdy si doktor Zdeněk Ceplecha přinesl z dílny sestavenou kameru, která ještě neměla ani vytápění. Jenom ji postavil ven a odskočil si na záchod. V rátil se, aniž by tušil, že před chvílí letící bolid vyfotografoval,” vzpomíná Spurný. Štěstí také bylo, že bolid Šumava (jméno dostal podle oblasti, nad kterou prolétal) letěl v okamžiku, kdy byl objektiv kamery již orosen. “Orosení udělalo takovou dobrou clonu, jinak by byl snímek celý černý,” dodává Spurný.
Tento bolid byl zachycen ještě dvěma dalšími, avšak méně jasnými kamerami na našem území. Od doby Příbramských meteoritů se žádný takový meteorit nalézt nepodařilo. Fotografování však prodělalo obrovský skok dopředu. “Přímý praktický význam není žádný, protože chleba lacinější nebude,” říká na rovinu Pavel Spurný. “Prostor, ve kterém se pohybuje Země, však není prázdný – od nejjemnějších zrnek prachu až po pořádné balvany do velikosti komet a planetek. Určitě je pro lidskou civilizaci docela dobré v ědět, čím je tento prostor vyplněn, s čím se Země může potkat a co nám někdy může spadnout na hlavu,” dodává vzápětí. Mimochodem, v dubnu roku 1990 jeden takový meteorit prorazil střechu domu v Holandsku a v říjnu 1992 spadl další na auto v New Yorku…
ARMAGEDON
Pravděpodobná zásobárna těles, která mohou mít velmi zajímavé dráhy, je Oortovo mračno komet. Nachází se za hranicemi sluneční soustavy a je zřejmě nevyčerpatelné. Odtud mohou pocházet tělesa, která by mohla být pro nás nebezpečná. “Film Armagedon není úplná fantazie. Skutečně existují situace, kdy se těleso z původně v podstatě ̧klidné? kruhové dráhy vymkne a začne obíhat po dráze eliptické, která může protnout Zemi,” tvrdí Jaroslav Klokočník. Chaosem ve sluneční soustavě, pohybem těles přirozených (planety, měsíce planet, asteroidy) i umělých (družice), vývojem galaxií a vznikem hvězd z meziplanetární hmoty, ale i rotací Země a nepravidelnostmi s tím spojenými se v Ondřejově zabývá oddělení dynamické astronomie.
“Znalost přesné polohy rotace zemské osy ve vesmírném prostoru je důležitá pro vypočítání drah pohybu mezikontinentálních střel nebo sledování milimetrových průhybů přehrad. Na to dnes existuje celá věda, založená na znalosti drah družic GPS systému,” uvedl praktické využití astronomie ředitel ondřejovské observatoře Jan Palouš. Tento systém prý umožňuje stanovit polohu na Zemi s přesností jednoho metru! Tedy něco pro vojáky, bohaté turisty či řidiče dálkových kamionů. Přesnou navigací zasahuje astr onomie také do geodézie, geofyziky nebo třeba meteorologie – studiem klimatických změn a předpovídáním počasí a třeba úrody na delší dobu.
PRAVDĚPODOBNOST GLOBÁLNÍ KATASTROFY
“Nemusíme se obávat pádu těles menších než dvě stě metrů v průměru,” uklidnil mě Petr Pravec, zabývající se výzkumem blízkozemních planetek. Ty by podle něj při pádu způsobily jen škody lokálního charakteru: “Zničilo by to jen malou oblast, řádově tak tisíce kilometrů čtverečních, což je vzhledem k povrchu Země nepatrné. Pravděpodobnost dopadu například na New York je malá, takže pádu těles menších než dvě stě metrů se nebojíme. Při zásahu průměrně obydlené oblasti by to zahubilo jen málo lidí.”
Obavy vědce však vzbuzují zejména tělesa větší než pět set metrů, jejichž pád na matičku Zemi by způsobil katastrofu globálního charakteru. Představte si to: vlny tsunami zaplaví pobřežní oblasti a zahubí mnoho lidí na pobřeží. Do atmosféry se dostane velké množství par a prachu, což způsobí jev nazývaný jaderná zima. Na zem nedopadá sluneční záření, teplota klesne o deset až třicet stupňů Celsia. Při předpokladu, že by to trvalo rok nebo dva, by se během těchto let nic neurodilo. Nejprve by zemřeli býložravci, následně masožravci, lidem by docházely potraviny… Žádná slast. Naštěstí pravděpodobnost dopadu není veliká.
Nejen vědci z Ondřejova si myslí, že jejich studium vlastností těles přibližujících se k Zemi má svůj smysl. “Kdyby se na nás něco řítilo, museli bychom tyto vlastnosti znát, abychom nalezli nejlepší řešení, jak zabránit katastrofě.”
JAKÉ BUDE ZÍTRA VESMÍRNÉ POČASÍ?
Ve slunečním oddělení mají zase v případě silných protuberancí a erupcí na Slunci tak dva až tři dny na varování lidstva. Taková gigantická erupce prý dokáže zamořit meziplanetární prostor proudem částic, a pokud tyto narazí na zemskou magnetosféru, způsobí často geomagnetickou bouři. S jakými následky? Narušení radiokomunikací – piloti a kapitáni lodí bez spojení, kumulace proudů na dálkových energetických vedeních (i ropovody a plynovody) – vyřazení z provozu celých přenosových celků, polární záře Na ondřejovské observatoři letos v červnu také zaznamenali pozemními dalekohledy část největší eruptivní protuberance na Slunci, jaká kdy vůbec byla v Ondřejově pozorována. Její chladný (10 000 K) “vír” plazmy byl vyvržen až do vzdálenosti asi jednoho milionu kilometrů od Slunce (necelý jeden sluneční průměr), tedy zhruba desetkrát dále, než při běžné protuberanci. Koronograf LASCO na družici SOHO (ESA/NASA) dokonce zaznamenal teplejší plazmu (řádově milion stupňů K) této protuberance, a to až ve vz dálenostech třiceti milionů kilometrů!
HLEDÁNÍ ŘÁDU A VZNIK VESMÍRU
Ve světě, kde je vše “plovoucí”, kde se vše pohybuje, hledá astronomie, stejně jako starověcí myslitelé, nějaký pevný bod, řád, co možná nejpřesnější souřadnou soustavu. Na otázky, jako je vznik vesmíru, však ještě nemá jednoznačnou doktrínu. A má vesmír nějaký řád, nebo je to jenom chaos? “Zdá se, že je astronomie před jakousi revolucí, v situaci těsně před objevením Ameriky,” říká ředitel ondřejovské hvězdárny a oči se mu rozzáří. Tento stav srovnává se situací v dobách Koperníkových. “Za několik málo let budou k dispozici přístroje, díky nimž bude možno zmapovat podstatné části vesmíru. Stejně jako bylo dříve na středověkých mapách na neznámém území (terra incognita) napsáno: ̧Tam jsou lvi?, tak i v astronomii máme doposud nezmapované oblasti mezi tím, co měří satelit COBE, a tím, co se ještě vidí Hubblovým dalekohledem. Je to oblast, kde vznikají galaxie, která se bude moci zmapovat přístroji nové generace. Na to je potřeba se připravit, zatím tu tyto podstatné informace schází.” Všichni a stronomové se už teď těší na objasnění vzniku vesmíru…
HVĚZDÁRNA ONDŘEJOV
Původně soukromou hvězdárnu založil Josef Jan Frič (syn Josefa Václava Friče, známého revolucionáře z pražských barikád), a to v roce 1898 v Ondřejově, 35 kilometrů jihovýchodně od Prahy. Fričova žena věnovala hvězdárnu k desátému výročí vzniku Československa v roce 1928 státu. Po druhé světové válce byla hvězdárna spojena se Státní hvězdárnou v Praze a po založení Československé akademie věd v roce 1953 se stala její součástí. V roce 1993 byla pražská část ústavu přemístěna z Vinohrad do budovy Geo fyzikálního ústavu AV ČR v Praze na Spořilově.
Ondřejovská observatoř je svým uspořádáním v podstatě nezávislým celkem se svým vlastním vodovodem, kanalizací, teplárnou a také s obytnými budovami pro čtyřicet rodin zaměstnanců a pokoji pro zahraniční návštěvníky. Součástí komplexu je zhruba padesát budov (některé pocházejí už z počátku století), nacházejících se v parkovém areálu připomínajícím botanickou zahradu. Některé stromy jsou sto let staré a jejich hlavní smysl je v omezení proudění vzduchu v nejnižší přízemní vrstvě a snížení rušivých v livů (jako teplotních kontrastů) při astronomickém pozorování. Překrásný komplex doplňují sochy pěti českých výtvarníků ze sympozia Kameny a hvězdy. V Západní kopuli, postavené v letech 1907-8, se nachází jedinečné muzeum astronomie. K vidění je zde řada přístrojů, specializovaných hlavně na měření poloh hvězd, i první dalekohled z autorské dílny Fričů, který v roce 1883 vyrobili pro profesora Šafaříka.
Víceexpozice západu slunce nad Ondřejovem v polovině května 1998. V pozadí město Praha.
V Ondřejově dnes působí čtyřicet vědeckých pracovníků, stejný počet tvoří technický personál. V Astronomickém ústavu AV ČR se provádějí astronomické a astrofyzikální výzkumy Slunce, meziplanetární hmoty, malých těles sluneční soustavy, hvězd a galaxií, a také pohybů umělých družic Země.
ČEKÁNÍ NA MIMOSU
Ondřejovští hvězdáři dostali od NASA certifikát, že jimi zkonstruovaný přístroj mikroakcelerometr, měřící malinká zrychlení (řádově deset na minus devátou m/s2 a ještě menší), může létat na raketoplánech do kosmu. Pyšní jsou na ně proto všichni čeští astronomové, mikroakcelerometr se totiž již dvakrát do kosmu dostal (v roce 1994 na ruské družici Resurs-F1 a v roce 1996 na americkém raketoplánu Discovery). Díky němu bude možné zpřesňovat stávající modely hustoty atmosféry a matematický popis tlaku slunečního záření. “Na velkém zařízení, jako je raketoplán, který nese další zařízení, není možné eliminovat veškerá další parazitní zrychlení. Aby se splnil vědecký účel, připravuje se projekt vlastní speciální malé družice jen pro mikroakcelerometr – MIMOSA,” nastínil připravovanou konstrukci družice v Ondřejově Radek Peřestý z oddělení fyziky okolí Země, kde se zabývají působením vysoké atmosféry a gravitačního pole Země na pohyb umělých družic Země.
Podle statistických údajů OECD z letošní konference Evropské astronomické společnosti konané v Praze má naše republika poloviční množství výzkumných pracovníků, než jaké by odpovídalo úrovni Evropské unie. Může za to jak čtvrtinová produktivita naší národní ekonomiky ve srovnání s EU, tak skutečnost, že naše vlády doposud na vědu a výzkum vydávaly třetinu až pětinu finančních prostředků než EU. Při porovnání vědecké produktivity jsou naši vědci schopni pracovat stejnou rychlostí jako průměrný pracovník EU. A to při univerzálních cenách přístrojů a s jednou dvanáctinou financí pracovníků EU!
Lidské orgány, těla i jejich části… ohavnost, krása, poučení i znechucení. Mrtvá těla jako nástroj k umělecké tvorbě či umělecká tvorba sama, v níž je nakonec největším umělcem příroda. Maso, kosti a orgány na výstavě “Svět lidského těla” pořádně zacloumaly laickým publikem i odbornými kritiky.
ŠOKUJÍCÍ SOCHAŘ
Günter von Hagens, profesor anatomie, rodák z bývalé NDR a originální sochař, si dal zcela neobvyklé rande se smrtí vloni na jaře v německém Mannheimu. V místním státním muzeu technologie instaloval svou výstavu více než dvou set lidských orgánů, těl i jejich částí. Výstavě vévodilo několik kompletních kusů lidských těl. Sochy z tkání, masa a kostí zesnulých osob, trojrozměrné studie, vytvořené v poměru 1:1, zobrazující člověka během každodenní činnosti se všemi jeho přirozenými i během života nabytými zvláštnostmi – těla stižená infarktem, těla žen nebo těla zachvácená rakovinou… To je krátký výčet toho nejzajímavějšího, co bylo možné v Mannheimu vidět. Smysl svého konání komentoval von Hagens slovy:
“Výstavou chci ukázat, že i ve virtuálním věku počítačů, kdy technický pokrok diktuje zákony našeho světa, zůstává lidské tělo stále nejdokonalejším výtvorem přírody. Nenapodobitelným originálem.”
Ostatky dobrovolných dárců, které von Hagens “oživuje”, se ve stejné podobě jako v Mannheimu představily v minulosti také v Japonsku, kde výstava sklidila mimořádný úspěch. Na rozdíl od Japonska v rodném Německu byly von Hagensovy anatomické instalace podrobeny ostré kritice vědeckých a především náboženských kruhů.
“Jde o plivnutí do tváře samotnému majestátu smrti,” zaznívaly kritické hlasy z řad církve.
“Naopak! Mé modely připomenou každému jeho příslušnost k lidskému rodu. Člověk si začne vážit toho, že je člověkem,” vysvětluje von Hagens.
Velkolepý projekt by se jen stěží uskutečnil, nebýt autorových mimořádných znalostí a zkušeností v anatomii. Profesor von Hagens se v této oblasti řadí mezi evropskou špičku. Výrazným způsobem se podepsal na přípravách vývoje jedinečné konzervační technologie zvané “plastination”, která – nahradí-li se voda v buňkách preparovaných vzorků syntetickým roztokem – umožňuje zachovávat jednotlivé orgány i celá těla v nezměněném stavu po libovolnou dobu. Toho von Hagens využil i na své výstavě. Exponáty “s e tvářily” čerstvě, i když většina z nich byla stvořena někdy i z několika generací.
Netradiční expozice si na nezájem veřejnosti rozhodně stěžovat nemohla. Stovky návštěvníků se denně tlačily u vchodu, aby pohlédli do útrob sebe samých a poznali fascinující mechanismus řídící koloběh života.
Víme o něm málo. Objeví se asi dvakrát za deset let a pořádně zamíchá zemskou atmosférou. Tam, kde je obvykle sucho a teplo, se z nebe valí přívaly deště a voda zaplavuje rozsáhlá území. Kde zas má být vlhko, měsíce nezaprší a panují tropická vedra. Hlavní kuchař extrémních výkyvů počasí na celé planetě může zřejmě za všechno. Od pádu asijských měn až po rozvodovost ve Spojených státech. Dokonce prý prodloužil den na Zemi, protože zpomalil její rotaci… Všechno však na něj svádět nemůžeme.
Mnohé země, převážně rozvojové, postihla díky ničivým záplavám nebo dlouhým obdobím sucha katastrofální neúroda. Klimatické změny zde jen násobí místní problémy. Vzrostly ceny na světových trzích, snížily se příjmy státních rozpočtů, obchodní bilance mnoha států prošla vážnými otřesy. V některých zemích se skomírajícím hospodářstvím bylo působení El Nin~a tak silné, že málem způsobilo sociální nepokoje. Zmírněním těchto dopadů se zabývají agentury OSN.
El Nin~o má vážné důsledky nejen v zemědělství, v průmyslu a energetice, ale následně i na lidi, zemskou faunu a flóru. Mnozí živočichové se musí stěhovat do nových lovišť, nebo zemřít. Nejsilnější El Nin~o za posledních sto padesát let navíc umocnilo katastrofy způsobené člověkem. Například požáry vyvolané farmáři loni a předloni v Indonésii zničily neobvykle vyschlé lesy v této oblasti a zahalily velkou část jihovýchodní Asie do hustých mraků kouře. Letošní rok byl dokonce kvůli El Nin~u zřejmě nejteplejším za několik století.
VIRY ÚTOČÍ
Záplavy v Bangladéši ze srpna loňského roku si vyžádaly 360 lidských životů. Lidé nestačili zachraňovat majetek a bojovali o holé životy.
Nezvykle horký rok a záplavy poodhalily, na co lidé budou stonat, bude-li jednou opravdu teplejší klima. Světová zdravotnická organizace zaznamenala celosvětové rozšíření malárie i dalších chorob. Desetitisíce Keňanů a Somálců loni po silných deštích postihla epidemie zvláštní horečnaté nemoci, která si vyžádala na dvě stě obětí. V jiných částech Afriky, ale i v Latinské Americe po deštích a záplavách nezvykle silně řádila cholera. Na jihozápadě USA se díky teplému a suchému počasí přemnožily myši p řenášející na člověka smrtelný hantavirus. Nemoc, jindy vzácná, již postihla řadu lidí a vyžádala si první oběti. Díky lijákům a povodním se zhoršuje kvalita vody. Již letošní povodně v USA přinesly častější epidemie hepatitidy, E. coli a rozšíření nemocí zažívacího traktu způsobených viry, bakteriemi a parazity. V souvislosti s častějšími požáry registrují v Hondurasu nárůst počtu onemocnění tropickou horečkou dengue a také malárií. Díky změnám počasí se do Malajsie paradoxně vrací už jednou potlač ené nemoci: malárie, cholera, tyfus, tropická horečka a další, a to díky přemnoženým komárům, kteří nemoci přenášejí. V Hongkongu se objevila ptačí chřipka, v Kambodži cholera a v Indonésii tropická horečka.
OTEPLOVÁNÍ A FRANCOUZSKÁ REVOLUCE
Loni se E. N. vydávalo za jeden z klíčových důkazů globálního oteplování. Richard Grove z Australské národní univerzity však tvrdí, že teplé proudění vnášelo chaos do obvyklého počasí dávno předtím, než vědci odhalili možný vliv skleníkových plynů. Podobné ohřátí pacifické oblasti se stejnými účinky se objevilo již před rokem 1880. Podle Grova byla všechna sucha na Indickém poloostrově, přinejmenším mezi roky 1526 a 1900, spojena s následnými projevy El Nin~a ve východním Tichomoří. Tento klimatický jev je prý také odpovědný za všechny velké epidemie malárie, které se kdy přehnaly přes jižní Asii. V sedmnáctém století zde údajně zavinil obrovský pokles populace (na Jávě dokonce padesátiprocentní). Na konferenci o krizích a historii El Nin~a na australské státní univerzitě v Canbeře zazněly dokonce názory, že podobně tomu je i s morovými a chřipkovými epidemiemi ve středověku. Podle Grova přispěl úder El Nin~a v letech 1787-1788 i k vypuknutí francouzské revoluce, neboť zapříčinil katastrofální neúrodu obilí.
POD HLADINOU
El Nin~o století přidělává vrásky rovněž rybářům a ekologům. Už za jeho řádění před šestnácti lety vymizely mnohé druhy ryb podél tichomořského pobřeží USA, a to díky oteplení, které zamezuje vzlínání mořských proudů ode dna oceánů, následkem čehož přicházejí rybí populace o důležité složky potravy i chladivé spodní proudy. Masivní srážky navíc snižují salinit u pobřežních vod, zvyšuje se průtok řek přinášejících množství sedimentů a likviduje se mořský plankton. Rybí hejna pak většinou na tyto nena dálé změny reagují migrací do studenějších oblastí oceánu, přičemž některé druhy vůbec nepřežijí. Ryby nezachrání ani přesun do studenějších oblastí, kde postrádají stabilizující účinek povrchových vodních vrstev.
Katastrofální dopad má El Nin~o také na korálové útesy. Ty potřebují nezbytně ke svému růstu schránky drobných živočichů. Po jejich vypuzení z pobřežních bariér se růst korálů zastaví. Ještě celá desetiletí se bude příroda, poté co El Nin~o odezní, s těmito škodami vyrovnávat.
VŠECHNO ZLÉ JE K NĚČEMU DOBRÉ.
Ačkoli se do světa dostanou spíše zprávy o ničivých důsledcích El Nin~a, má tento fenomén i svou přívětivou tvář. Zmírňuje hurikány, obnovuje zásoby pitné vody nebo úrodnost půdy, snižuje výdaje na energii, zvyšuje stav ryb a někde napomáhá lepší úrodě.
Na El Nin~o si loni například nemuseli stěžovat obyvatelé karibské oblasti. Zatímco před třemi lety pustošilo oblast Mexického zálivu devatenáct ničivých hurikánů, loni jich přišlo pouze šest, tedy nejmenší počet za poslední desetiletí. El Nin~o přesunulo ničivé bouře do západních oblastí Mexika. A lidé na atlantickém pobřeží si loňský rok nemohli vynachválit. Stále ještě mají v paměti řádění uragánu Andrew před šesti lety, který způsobil škody za třicet miliard dolarů. Odborníci se domnívají, že za sníženým počtem tropických bouří v Karibiku stojí hlavně rušivý vliv silného a chladného východního vzduchového proudění, které během několika hodin dokázalo rozptýlit vznikající hurikány. V srpnu a září, obvykle nejbouřlivějších měsících, v Karibiku zaznamenali jen jednu jedinou bouři.
Na severu a středozápadě Spojených států stálo lidi vytápění, díky teplotním rekordům, až o patnáct procent méně. Zlevnil také benzin, jehož cena po letech klesla pod hranici jednoho dolaru za galon (4,5 litru). Obchodníci s oděvy sice kvůli mírné zimě tratili při prodeji zimního oblečení, vše jim však vynahradil brzký příchod jarní sezony.
A BYZNYS SE TOČÍ…
Předpovědí více mokrých dní na atlantické pobřeží USA, které přináší El Nin~o a globální oteplování, využil světový výrobce pneumatik Goodyear zaměřením se na výrobu gum na “mokré časy”. Zvýraznil vzorky mokrých pneumatik, a protože se zde pohybuje nejvíce automobilistů, zdvojnásobil obrat v USA na 20 milionů kusů ročně. Pětinásobný zisk z prodeje měla zase kalifornská společnost vyrábějící přístroj The Sandbagger, který dokáže naplnit pytle s pískem až čtyřicetkrát rychleji než člověk. Rovněž kalif ornští pokrývači vděčí El Nin~u za zakázky. Lidé si údajně nechávají spravit i ty nejmenší trhliny a díry ve střechách, protože tuší, co by potom E. N. mohlo napáchat. Mezi firmy, které na El Nin~u vydělávají peníze, patří prakticky všechny pojišťovny.
Poslední El Nin~o způsobilo podstatně menší ztráty než v letech 1982/83, konstatuje zpráva Švýcarské zajišťovací pojišťovny se sídlem v Curychu. Ztráty amerických pojišťoven byly výjimečně nízké, neboť žádná větší bouře nezasáhla hustě zalidněné východní pobřeží USA. Na druhé straně asijský kontinent, i když se ztrátami na životech v roce 1997 podílel téměř třemi čtvrtinami, pojišťovny příliš nezatížil.
Měsíční zničující vlna veder v Texasu měla vliv i na změnu chování lidí: minulý rok navštívilo střediska (klimatizované obchodní komplexy, domy, restaurace, kina, posilovny) dvaapůlkrát více lidí než obvykle. Lidé dokonce raději volili umělé opalování v soláriích.
JEZULÁTKO V POLITICE
El Nin~o se také stalo propagandistickou zbraní politiků. Těm v Latinské Americe bylo mnohdy zazlíváno, že během katastrof nic zásadního neudělali a nanejvýš se vznášeli ve vrtulnících nad postiženými oblastmi. Jen co se přiblížily volby, sestoupili z výšin mezi lidi. Neúspěšný kandidát na prezidenta v Ekvádoru a banánový multimilionář Alvaro Noboa dokonce v postižených oblastech rozdával šeky a sliby, jak se vše po jeho případném zvolení v dobré obrátí. Existují mezi nimi i čestné výjimky. Napříkla d peruánský prezident Alberto Fujimori, který se sice chce v roce 2000 ucházet o znovuzvolení, se nicméně sám záchranných prací zúčastnil. Tím jeho popularita u lidí okamžitě stoupla.
Z ČESKÝCH LUHŮ A HÁJŮ
Ačkoli se působení El Nin~a projevuje především v tropech, ovlivnil tento “enfant terrible” atmosféry a oceánu rovněž podnebí na severní polokouli. Teplý vzduch vál severním směrem, kde teploty v únoru převyšovaly normál jak v Severní Americe, tak v Evropě i na východě Asie. U nás byla loni nejteplejší zima za posledních dvě stě let. Podle Světové meteorologické organizace zatím nebyla prokázána ani potvrzena přímá souvislost mezi E. N. a počasím v Evropě, ale je to pravděpodobné. Někteří odborníci soudí, že důsledky tohoto klimatického jevu zasáhly i Českou republiku. El Nin~o, společně s předloňskými povodněmi a kongresem ODS, bylo dokonce jedním českým publicistou prohlášeno za pohromu roku 1997.
PRŮBĚH EL NIN~A 1997-1998
Klimatický jev se opět objevil v roce 1997. Extrémně bouřlivé počasí panovalo u jihoamerického pobřeží už v létě. Pršelo v Severní a Jižní Americe, nad Mexikem se přeháněly hurikány a Kalifornii bičovaly ničivé přívaly vody. Sever Austrálie a jihovýchodní Asie byly zase bez srážek, protože se opozdily pravidelné deště. Na podzim roku 1997 postihovaly prudké deště i velkou část východní Afriky. Do konce roku se El Nin~o dotklo již 37 zemí světa. Nepřízeň počasí poznamenala hlavně úrodu plodin v oblas ti Střední Ameriky a Karibského moře. Potravinami se rozhodla tuto oblast zásobovat Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO).
Jihovýchodní Asie zaznamenala jeden z nejsušších únorů, zatímco břehy Severní a Jižní Ameriky byly hojně zavlažovány. Kalifornii zasáhly silné bouře, Austrálii velká sucha a Texas a další státy kolem Mexického zálivu zažily velice chladnou a mokrou zimu. Loňské teplé počasí ovládlo celé území od Tichomoří po Atlantik a od hranic USA až po arktické oblasti. Na jaře oblast s největšími průměrnými srážkami Havaj trpěla suchem, stejně tak severovýchod Brazílie.
Od března do konce května se plocha abnormálně teplé vody způsobující klimatické výkyvy snižovala, k normálu se navrátila v létě mezi červnem a srpnem. Méně výraznými se stávaly všechny čtyři základní klimatické podmínky, které E. N. doprovázejí: oteplování ve východním Pacifiku, přesun srážek ze západního do východního Tichomoří, zpomalení pasátů a změny v hladině moří. Proto v Indonésii, na severu Jižní Ameriky a v jižní Africe bylo více sucha, než je obvyklé. A zatímco Peruánci sčítali ztráty, ry báři na severu vytahovali z moře plné sítě. Satelitní snímky sice ukázaly již počátkem července, že “Hošík” či “Jezulátko” již vychladl, jeho úplné působení ale přestalo až na konci roku.
POVEDENÁ SESTŘIČKA
Ještě než stačilo odeznít El Nin~o, rozběhla se na podzim sestra obávaného proudění La Nin~a – “Děvčátko”, pravý opak svého bratra. Tato chladná souputnice představuje mírné ochlazení povrchových vod u rovníkových břehů Jižní Ameriky, čímž má způsobit oproti normálnímu stavu teplejší zimu na jihu, a naopak studenější na severu. Vyznačuje se řetězcem klimatických poruch – nízkými teplotami a lijáky, které zasáhnou země v Tichém oceánu a v jihovýchodní Asii. Zatímco sucho je hlavně v Jižní Americe, al e i na Filipínách a v Indonésii, sever Laosu, severovýchod Vietnamu, východ Sumatry a jihovýchodní Čínu čekají silné deště a záplavy. V Africe se tradičně střídají záplavy se suchem. La Nin~a měla například na svědomí spoušť po hurikánech a tajfunech počátkem listopadu 1998 nad středoamerickou pevninou, stejně jako záplavy v Číně. Jenom při řádění hurikánu Mitch zahynulo v přívalech vod a pod sesuvy půdy na třicet tisíc Středoameričanů.
SEVERNÍ AMERIKA
– USA – Dlouhotrvající sucho v Texasu a mokré a studené léto v Kalifornii byly příčinou snížení loňské úrody bavlny o celou čtvrtinu. USA musely část spotřeby dovážet, následkem čehož došlo ke zvýšení cen. Ve státě Texas teploty devětadvacet dní po sobě překročily pro Američany magickou hranici sto stupňů Fahrenheita (38 stupňů Celsia). Vedro zabilo přes sto lidí a způsobilo závratné škody tamním zemědělcům.
– Už počátkem února se nad severní Kalifornií přehnala již třetí série bouří doprovázených prudkými dešti, která si vyžádala čtyři lidské životy. Kromě deště bičovaly západní pobřeží USA vzedmuté mořské vlny a silný vítr o rychlosti 200 km/h, který vyvracel stromy v cestě. Na řadě míst bylo v rozmezí pouhé půl hodiny přerušeno elektrické vedení.
– Koncem února zpustošily Kalifornii nejprudší bouřkové lijáky letošní zimy, které si vyžádaly nejméně sedm lidských životů. Celková intenzita srážek za měsíc únor tak dosáhla rekordních hodnot od roku 1877. Osmnáctihodinová průtrž mračen vylila z břehů některé řeky, podemílala ulice, působila sesuvy půdy a ničila četná obydlí.
– Nad centrální částí jihovýchodního státu USA Florida se koncem února přehnala smrtící tornáda rychlostí až 340 km/h. Zasáhla velké oblasti napříč Floridou od města Daytona Beach na atlantickém pobřeží až po Tampu Bay v Mexickém zálivu. Postižen byl i sousední stát Georgia. Ničivé přírodní živly zde připravily o život 39 lidí. Bouře vyvolané nezvykle teplými mořskými proudy v Tichomoří odnášely na Floridě vzduchem například automobilové přívěsy. Podobná tornáda se nad Floridou prohnala již v období Vánoc roku 1997, naštěstí bez smrtelných následků.
– V dubnu se nad státy USA Alabamou, Georgií a Mississippi přehnala série tornád, označovaná za největší katastrofu posledních patnácti let. Přitom paradoxně měl být počet i síla hurikánů a tornád menší. Hurikány se však v době svého největšího výskytu prakticky neobjevily.
– El Nin~o zavinilo také stěhování zabijáckých včel do oblasti Las Vegas a sněhové bouře na jihozápadě USA. Jeho efekt byl stejně ničivý jako v USA v letech 1982-83.
– Kanada zažila nejteplejší zimu za posledních padesát let. V lednu však postihla pět východních provincií sněhová bouře. Deset lidí zahynulo, byla přerušena letecká doprava.
LATINSKÁ A JIŽNÍ AMERIKA VČETNĚ KARIBIKU
– Následky posledního El Nin~a jsou v této oblasti považovány za vůbec nejničivější v posledním století. Přímé hospodářské rány (zaplavené domy, zničená úroda, silnice či mosty) jsou odhadovány nejméně na dvacet miliard dolarů.
– Katastrofální sucho zasáhlo severovýchodní Brazílii, od počátku listopadu 1997 přes půl roku nepršelo. Takové sucho zde nebylo zaznamenáno od roku 1926. Postiženo bylo devět států, kde žije 45 milionů lidí, hlad hrozil deseti milionům obyvatel. Lidé jedli kaktusy, listí, utíkali do města, kde plenili sklady potravin. Škody za 4,2 miliard dolarů, zkáza 57 procent zemědělské výroby. Paradoxně nejvyšší výnosy za poslední desetiletí vykázali, ač se předpovídala spíše neúroda, pěstitelé kávy.
– Sucha panovala také v Salvadoru a Hondurasu.
– Kouř ze stovek lesních požárů způsobil dýchací potíže sedmdesáti tisícům lidí v Hondurasu a Guatemale, o celou čtvrtinu více než v loňském roce.
– Od ledna do března zachvátily Amazonii požáry, největší v dějinách. Shořelo území o rozloze třiceti tisíc kilometrů čtverečních, většinou savan a zemědělské půdy (která je každoročně v období sucha vypalována), ale i deštného pralesa, který je normálně příliš vlhký a nehoří. Teď se změnil hluboký amazonský prales v měsíční krajinu s popelem a pahýly stromů. Plameny zničily více než tři procenta státu Roriama na severu Brazílie, a to na obrovské ploše 600 000 hektarů. Požáry založili zejména majite lé plantáží. Vláda přemlouvá zemědělce, aby nevypalovali půdu, ale to je jediná zemědělská technika, která je místním lidem známá. Místní ekologové se domnívají, že regenerace amazonské flóry v postižené oblasti bude trvat tři staletí!!!
– Povodně řádily v Paraguayi a Uruguayi a na jihovýchodě Peru (tři sta mrtvých, sto tisíc postižených, 7300 kilometrů poničených silnic, 87 stržených mostů, obrovské škody ve všech ekonomických sektorech). V jihoperuánské poušti způsobily prudké deště sesuvy půdy, které poškodily několik ze světoznámých obrazců někdejší předkolumbovské kultury Nazca. Kresby vytvořené Indiány kultury Nazca v pouštním písku v období let 300 až 600 našeho letopočtu patří k největším turistickým atrakcím Peru.
– Povodně století postihly Argentinu. Deštěm nasycené toky řek Paraná, Rio Negro a Paraguay zaplavily v severní části země území o rozloze dvakrát větší než Česká republika. Voda odplavila z plantáží všechno výživné a úrodné, zanechala tam naopak jen soli. Zničena byla polovina úrody bavlny, zahynula tisícihlavá stáda dobytka. Škody dosáhly miliard dolarů (odhad na tři mld.).
– Ekvádor – škody po povodních na pobřeží za dvě a půl miliardy dolarů, třetina dopravy paralyzována, devastace na půl milionu hektarů zemědělské půdy. Deště změnily poušť na severu ve veliká jezera, která se postupem času změnila v bažinu. Paradoxně by to mohlo vést k až o čtvrtinu vyšší úrodě.
– Správa Panamského průplavu byla v době dlouhodobého sucha, majícího za následek mimo jiné i vysychání jezer, jež jsou součástí průplavu, nucena omezit ponor lodí, které chtěly průplavem proplout.
– Abnormální sucho a vysoké teploty měly vliv na nižší sklizeň kávy v Kolumbii.
– Rybáři v Chile měli zato takříkajíc žně, neboť vylovili spousty sardinek a dalších druhů ryb žijících u peruánských břehů a více na severu.
– Východní část Kuby postihlo v létě 1998 katastrofální sucho, údajně nejhorší za posledních 40 let.
ASIE
– Indonésie – fenomén El Nin~o zde zničil zemědělskou produkci za dva roky a jeho vliv na nebývalé sucho byl jednou z příčin zdejších rozsáhlých požárů. Bylo poškozeno na milion hektarů lesů. První požáry propukly už v červenci ?97 na ostrovech Sumatra a Borneo. Loni smogový oblak zakryl oblast jihovýchodní Asie od srpna do listopadu. Tato smogová katastrofa nad částí Bruneje, Malajsie, Singapuru, jižního Thajska a Filipín způsobila pokles regionálního obchodu a turistiky i zvýšení práceneschopnosti v důsledku rozšíření nemocí dýchacího ústrojí. Kvůli smogu například havarovalo i civilní dopravní letadlo a zahynulo přes dvě stě lidí.
– Ve Východním Kalimantanu, indonéské části ostrova Borneo, v dubnu zuřilo přes tisíc ničivých požárů, které zasáhly i Národní park Kutai se vzácnými orangutany. Indonésie, zmítaná hlubokou ekonomickou krizí, neměla dost prostředků na boj s ničivým živlem. Lidé hasili požáry mačetami, větvemi a palmovými listy, sotva totiž seženou vodu na pití, natož na hašení. Ekologové tvrdí, že jediným původcem všeho zla není jen klimatický jev El Nin~o bránící příchodu monzunů, ale hlavně lehkomyslné kácení dešt ných pralesů dřevařskými společnostmi a majiteli plantáží, snažícími se tímto způsobem rozšířit plochu pro pěstování olejových palem.
– Celková škoda způsobená požáry lesů a následným smogem v Indonésii a okolních zemích byla vyčíslena na 500 milionů dolarů. Shořelo na čtyři sta tisíc hektarů lesa.
– El Nin~o nad Sibiří přerušilo tvorbu tlakových výší, které počátkem roku obvykle vyvolávají hojné sněhové srážky od Sibiře po Japonské moře, zatímco na východě Japonska zůstávají obvykle bez sněhu. V Tokiu panovalo nezvykle bouřlivé počasí s hustým sněžením, jehož výsledkem byli tři mrtví, čtyři sta raněných, půl druhého tisíce dopravních nehod a vykolejený vlak.
– El Nin~o má mít na svědomí i lednové přemnožení komárů v Thajsku a březnové požáry v severním Thajsku, kde oheň zničil více než tři tisíce hektarů lesa. Mnoho nechybělo, a došlo ke stěhování populárních slonů do některého bezpečnějšího parku na jihu země.
– V červenci 1997 spadlo v Indii o deset procent méně srážek, než je dlouhodobý průměr. Vznikly ztráty na kokosových plantážích.
AFRIKA
– Povodně na východě a sucho na jihu.
– Od října 97 do února 98 sužovaly východní Afriku prudké deště, které způsobily největší záplavy posledních desetiletí a zavinily kromě těžkých hospodářských ztrát také rozšíření epidemií nebezpečných chorob. V Keni se voda vylila z koryt řek a strhla důležité pobřežní komunikace. V bilanci obětí záplav, která jde již do tisíců, je i sedm set osob, které zemřely na záhadné horečnaté onemocnění z údolí Rift. Povodně přitom pomáhají nákazu šířit, neboť vytvářejí vhodné prostředí pro moskyty, kteří přenášejí virus.
– V sousední Ugandě velká voda zase rozšířila epidemii cholery, na niž během prvních třech neděl roku 1998 zemřelo nejméně 340 lidí. Cholera se šíří zejména kontaminovanou vodou a vinou nedostatečné hygieny a nakazilo se jí na deset tisíc lidí.
– V Tanzanii se kvůli záplavám (spadlo zde pětkrát více srážek než obvykle) přemnožili hlodavci, sarančata ničila úrodu, země žádala okolní státy o pomoc. V prosinci 1997 zde při povodních zahynulo sedmnáct lidí.
– Postižena byla i Etiopie, která v osmdesátých letech trpěla vražedným suchem, v roce 1997 však sklidila poprvé po desítkách let nadprůměrnou úrodu. To se už nedalo říci o roku 1998, kdy vláda žádala o potravinovou pomoc. Příčinou byla neúroda kávy, hlavního vývozního produktu země. Statisíce lidí přišly o střechu nad hlavou, ve vlnách se utopila celá stáda dobytka. Lidé z míst, kde vždy velebili déšť jako požehnání, byli zdrceni jeho náporem.
– Při záplavách roku 1997 zahynulo nejméně 1600 Somálců z jihu země. Byly to nejsilnější deště za poslední půlstoletí. Příval vody zatopil celé vesnice a na čtvrt milionu lidí vyhnal z jejich domovů.
– V červenci se projevila neúroda v Zimbabwe a Zambii, vzrostly ceny kakaa, kávy i sójových bobů, zvýšila se také inflace.
– V Keni se neurodila káva, dařilo se zato ořechům.
– Jižní Afrika zažila opět sucho, po tragickém suchu v letech 1991-92, které zničilo asi polovinu úrody v JAR. Sucho postihlo jižní Zambii, jižní Malawi a střední a jižní Mosambik.
AUSTRÁLIE A OCEÁNIE
– Podzim 1997 přinesl nebývalou vlnu mrazů na Papuu-Novou Guineu.
– Jedovatý smog z rozsáhlých indonéských požárů ohrožoval ke konci roku 1997 také obyvatele severní Austrálie. Požáry postihly i samotný jihovýchod Austrálie, zato se však v zemi v nebývalé míře urodily hrozny.
Předkové těchto koní připluli na Island asi před tisíci lety s Vikingy. Od té doby nebyli žádní další KONĚ na ostrov v severním Atlantiku dopraveni.
“Vypadali jako sbírka poníků pouličního prodavače. Mezi nimi byla jedna z nejošklivějších zvířat, která jsem kdy spatřil. Pomyslel jsem si však, že by to snad mohli být jen mezci na tahání našich zavazadel, a proto jsem požádal o skutečné koně určené na ježdění. Když mně ukázali na ta samá zvířata, byl jsem zděšen… Vyjádřil jsem nahlas pochybnosti svému islandskému průvodci, který se mým obavám pouze smál a řekl, že jsou to opravdu dobří koně schopní unést muže daleko těžšího, než jsem já. A musím přiznat, měl vcelku pravdu. Ve skutečnosti jsem si nemohl přát lepšího koně pro brodění řek a přechody nebezpečných míst než to malé ošklivé zvíře,” zhodnotil islandské koně na konci minulého století anglický návštěvník Islandu John Coles, když se zpočátku zhrozil pohledem na zvířata, která ho měla přepravovat po dobu jeho pobytu na ostrově.
PŘIZPŮSOBIVOST A INSTINKT
Když asi před tisíci lety přišli poprvé na Island Vikingové, přivezli s sebou i své koně. Od té doby nebyli žádní další na ostrov v severním Atlantiku dopraveni. Ingólfur Arnarson, první islandský usedlík, se vydal z Norska na své vikinské lodi směrem na Island pouze s tím, co on a jeho společníci nezbytně potřebovali na přežití v jejich nové domovině. Snad nejdůležitější částí nákladu bylo několik kusů plemene malého, ale statně rostlého koně. Tato zvířata se brzy ukázala přímo jako zrozená pro ext rémní přírodní podmínky nehostinného Islandu. Koně mohli zůstávat venku dokonce i během krutých polárních zim. Jsou totiž skvěle přizpůsobiví. Délka jejich hřívy se mění podle ročního období – v létě je krátká a na zimu naroste. Islandský kůň, kterého si lidé pro malý vzrůst často pletou s poníkem, je silný, odolný, výkonný a vybavený instinktivní schopností najít tu správnou cestu v obtížném terénu vnitrozemí ostrova. Díky jeho skvělým orientačním schopnostem si může jeho majitel v klidu zajet na n ávštěvu do sousední vesnice, kde se bez obav zpije místním likérem brennivínem a pokud je ještě schopný vylézt na hřbet svého čtyřnohého přítele a udržet se ve třmenech, jeho kůň ho odnese v pořádku zpět domů.
PĚT ZPŮSOBŮ CHŮZE
“Islandští koně jsou mimořádní ve svých pěti odlišných způsobech chůze,” píší ve své objemné knize “Iceland – from past to present” manželé Rosenbladovi. Koně volí podle povahy terénu jeden z následujících způsobů pohybu: chůze, drobný klus, cval, mimochod a nepřeložitelný tölt. To je zvláštní krok ve čtyřčtvrtečním taktu se stejnými intervaly a s krokem zadní levá, přední levá a zadní pravá, přední pravá. Jezdec přitom sedí zcela klidně a pohodlně v sedle.
Archeologické vykopávky hrobů z vikinské doby dokazují, že islandský kůň patří ke starodávné rase. Ta vymřela v jiných částech Evropy, ale v izolaci vzdáleného ostrova přežila. Když se tvrdě bojovalo během třicetileté války, byl v Evropě kůň vzácností a jízda na něm privilegiem vojevůdců a zámožných lidí. Na vzdáleném Islandu však lidé stále jezdili na koních jako na běžném dopravním prostředku, který měl doma ve stáji snad každý farmář. Pro něj byl také kůň jediný dopravní prostředek, protože ještě donedávna nebyly na Islandu žádné silnice.
Rychlá výstavba asfaltových komunikací a dostupnost terénních automobilů s pohonem všech čtyř kol umožňují nyní dopravu daleko pohodlnějším a rychlejším způsobem než za starých časů. To ovšem neznamená, že by Islanďané na své koně zapomněli. V poslední době je spíše naopak nově objevují.
ŽIVOTNÍ STYL
“Přes týden řídím autobus pro jednu cestovní kancelář z Reykjavíku. O víkendu ovšem pravidelně s ženou vyrážím na projížďku po krásné islandské přírodě. A když mám dovolenou, vydáváme se společně na delší dobu do panenského vnitrozemí, kde podnikneme expedici po lávových polích mezi mohutnými ledovci. Pro mě a manželku jsou koně velkou životní vášní,” usmívá se devětašedesátiletý Pétur Bjarnasson. Koně se stále více stávají součástí životního stylu mnoha Islanďanů. Krásná čtyřnohá zvířata pobíhají n a venkově snad za každou farmou. Jízdu na koni podnikají ovšem i lidé z islandské metropole. Hned na okraji Reykjavíku jsou obrovské stáje, kam přijíždějí po práci, aby zapomněli na zmodernizovaný svět a vyrazili v sedle svého koně na toulku do přírody.
ZÁJEM CELÉHO SVĚTA
Obliba islandských koní neroste pouze v jejich domovině, ale i ve světě. Ročně putují asi tři tisíce islandských koní do sedmnácti zemí světa – nejvíce do Německa, skandinávských zemí a Severní Ameriky. V zahraničí žije dnes asi šedesát tisíc těchto koní, což je stejně jako na rodném ostrově.Ne každý si ovšem může dovolit koně, jehož cena se na dražbách vyšplhá často výše než u jiných plemen. Milovníci těchto zvířat proto alespoň přijíždějí na Island, aby si na chvíli vychutnali tu krásnou jízdu. Přitom se orientují podle zvláštních map původních vikinských stezek, které se zachovaly do současnosti. Společně s kvalifikovanými průvodci se vydávají na jedno až třicetidenní výpravy po zvláštních, lidskou nohou nedotčených koňských stezkách.
JISTÉ NOHY BEZPEČNĚ NESOU
Proč si vlastně lidé cení islandské koně často více než jiná plemena? Výborně to asi před dvěma sty lety vyjádřil skotský cestovatel Sir George Steuart Mackenzie, s jehož charakteristikou se dodnes shodují názory většiny islandských i zahraničních obdivovatelů těchto koní: “Když kráčí přes močál, ví islandský kůň přesně, kam může bezpečně položit svou nohu, a kudy si nemůže dovolit projít. Pokud pochybuje, vyzkouší půdu kopytem, dříve než na nohu položí váhu celého těla. Když si myslí, že pokračován í vpřed by bylo nebezpečné, nepřesvědčí ho ani přemlouvání, ani rána bičíkem, aby se pohnul o jediný krok vpřed. Když je ponechán svému osudu, najde si sám cestu a donese náklad na svých zádech do bezpečí. Někdy se stane, ale jen velice zřídka, že se při přechodu rozsáhlého močálu propadne až po břicho. V tom případě se brzy dokáže vyprostit se zřejmou lehkostí.”
